29 C 86/2018-229

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bohumila Vašáka a přísedících Michaela Roma a Jaroslavy Tomášové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: neplatnost ukončení pracovního poměru zaměstnavatelem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že ukončení pracovního poměru ke dni 31. 12. 2017 učiněné žalovanou vůči žalobci listinou nazvanou„ Výpověď daná zaměstnavatelem dle § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne 24. 10. 2017, je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 66 304 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne [datum] domáhal určení, že ukončení pracovního poměru žalovaným coby zaměstnavatelem listinou nazvanou jako výpověď daná zaměstnavatelem dle § 52 písm.e) ZP datované dnem [datum] se dnem skončení pracovního poměru ve společnosti [právnická osoba] k [datum], je neplatné. Svůj návrh odůvodnil tím, že pracovní poměr může zaměstnavatel ukončit dle ustanovení § 52 písm.e) ZP pro pozbytí dlouhodobě pracovní způsobilosti, která nemá původ v pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, avšak žalobce vyjádřil přesvědčení, že jeho zdravotní stav, na jehož základě s ním žalovaná ukončila pracovní poměr, má původ v pracovní činnosti, kterou pro žalovanou vykonával. Žalobce namítal, že jeho zdravotní stav nebyl zkoumán na základě fakticky vykonávané pracovní činnosti, protože ohledně jeho stavu bylo provedeno šetření v místě výkonu jeho pracovní činnosti, o čemž byl i vyhotoven protokol z šetření dne [datum], avšak toto šetření dle žalobce neodpovídalo skutečným podmínkám, protože v něm bylo uvedeno, že žalobce prováděl výměru formy, která měla dle protokolu být prováděna 4x za směnu, avšak žalobce tento úkon prováděl v průměru 10x za směnu. Žalobce tvrdil, že se jednalo o těžké břemeno a manipulace s ním podstatně zvyšovala fyzickou a svalovou zátěž kladenou na jednotlivé zaměstnance. Žalobce tvrdil, že veškeré závěry ohledně původu poškození zdraví vycházely z minulých předpokladů. Žalobce zdůraznil a upozornil na to, že ve výpovědi se žalovaná řádně neodkázala na příslušný lékařský posudek a neumožnila žalobci výkon jeho práv s výpovědí spojených. Žalobce poukázal na to, že ve své výpovědi se žalovaná odkázala na údajný zdravotní posudek ze dne [datum], přičemž takový zdravotní posudek neexistuje. Dle žalobce se jedná o formální vadu výpovědi a druhou formální vadou, která s výše řečeným souvisí, spatřoval žalobce v tom, že žalovaná měla zřejmě na mysli písemnost z [datum] označenou jako žádost o provedení pracovně lékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci a v této souvislosti žalobce poukázal na to, že lékařský posudek byl vyhotoven ve stejný den jako výpověď daná žalovanou, přestože žalobce měl právo se domáhat přezkoumání lékařského posudku návrhem na přezkoumání. Dále měl žalobce za to, že lékařský posudek sám o sobě trpí vadami neuvedeného účelu jeho vyhotovení, neboť dle textu lékařského posudku se jednalo o mimořádnou prohlídku a měl by v něm být uveden i důvod, pro který se lékařská prohlídka konala a dále žalobce vyjádřil přesvědčení, že z lékařského posudku není ani patrná příčina zdravotní nezpůsobilosti žalobce a s ohledem na nedostatky lékařského posudku je pak nepochybné, že s ohledem na nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu ČR je nutné v řízení provést další dokazování za pomoci lékařských posudků ohledně důvodů nevyhovujícího zdravotního stavu.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalovaná uvedla, že se s žalobcem ztotožňuje potud, pokud je tvrzeno, že žalobce byl u ní zaměstnán jako seřizovač a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou a dále žalovaná nesporovala, že žalobce absolvoval dne [datum] u poskytovatele pracovně lékařských služeb pracovně lékařskou prohlídku za účelem posouzení zdravotní způsobilosti, přičemž výsledkem této prohlídky bylo zjištění, že žalobce pozbyl dlouhodobé zdravotní způsobilosti z důvodu obecného onemocnění – obecných příčin. Nesporné bylo rovněž to, že na základě pracovně lékařského posudku dala žalovaná žalobci dne [datum] výpověď dle ustanovení § 52 písm.e) ZP, když žalobce tuto výpověď od žalované na pracovišti převzal. Pokud bylo žalobcem vytýkáno, že lékařský posudek, na jehož základě byla žalobci udělena výpověď z pracovního poměru, byl vyhotoven dne [datum] a je na něm chybně uvedeno datum [datum], žalovaná připustila, že je pravdou, že žalobce byl na pracovně lékařské prohlídce dne [datum], ale administrativní chybou došlo k tomu, že lékařka vyznačila pomocí razítka na lékařský posudek chybné datum [datum]. Tato skutečnost však dle mínění žalované nezakládá neplatnost výpovědi, neboť výpověď správně odkazuje na datum [datum], kdy byl žalobce opravdu na pracovně lékařské prohlídce a kdy si i proti svému podpisu převzal příslušný lékařský posudek, přičemž drobné administrativní pochybení nezakládá neurčitost či nejasnost samotné výpovědi. Žalovaná uvedla, že k námitce žalobce, že z lékařského posudku neplyne, o jaký druh pracovně lékařské prohlídky se jednalo, účel prohlídky byl zatržen přímo v lékařském posudku a bylo na něm uvedeno, že se jedná o mimořádnou prohlídku, na níž je žalovaná coby zaměstnavatel oprávněna žalobce coby svého zaměstnance poslat. Důvod konání prohlídky dle žalované není obligatorní náležitostí pracovně lékařského posudku, neboť je vždy zjevné, že se bude jednat o zdravotní způsobilost zaměstnance k výkonu sjednané práce. Pokud žalobce namítá, že v lékařském posudku není dostatečně jasně uvedeno, co je příčinou ztráty zdravotní způsobilosti žalobce, žalovaná namítla, že z inkriminovaného lékařského posudku je zjevné, že žalobce trpí obecným onemocněním založeným na obecných příčinách, když důvodem není pracovní úraz, ani nemoc z povolání ani ohrožení nemocí z povolání či dosažení nejvyšší přípustné expozice. Inkriminovaný lékařské posudek dle žalované v tomto ohledu odkazuje na svou přílohu, kterou je lékařské posudek Krajské nemocnice [obec], v němž nebylo onemocnění žalobce uznáno jako onemocnění z povolání a proti němuž podal žalobce i opravný prostředek. Dále se žalovaná vyjádřila k námitce žalobce, že je formální chybou, že žalovaná nevyčkala přezkumu lékařského posudku dle ustanovení § 46 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách. K tomu žalovaná uvedla, že není její povinností vyčkat na to, zda posuzovaná osoba podá návrh na přezkum lékařského posudku či nikoliv, byť tím riskuje neplatnost výpovědi jen tím, že lékařský posudek bude v rámci přezkumu zrušen. Žalovaná měla za to, že postupovala striktně v intencích rozhodnutí příslušných orgánů a to Krajské nemocnice [obec], potažmo Krajského úřadu [územní celek] v rámci přezkumného řízení, kde nebyly naplněny atributy charakterizující nemoc z povolání a sice ten, že žalobce vykazuje známky nemoci z povolání, která je jako nemoc z povolání uvedena v příslušném právním předpise, onemocnění dosahuje potřebné závažnosti a u žalované budou řádným měřením zjištěny podmínky pro vznik nemoci z povolání. Nic takového však ve správní linii dle žalované zjištěno nebylo. Žádné takové rozhodnutí vydáno nebylo, a proto nemohl být důvodem skončení pracovního poměru, resp. výpovědi ze strany žalované důvod spočívající v nemoci z povolání, resp. ve ztrátě způsobilosti k výkonu pracovní činnosti z příčin nemoci z povolání.

3. Žalobce reagoval na vyjádření žalované dalším velmi obsáhlým podáním, kterým rozvíjel svoji argumentaci uvedenou v žalobě, podle níž žalovaná nepostupovala správně a při hodnocení zdravotního stavu u žalobce se dopustila vícero formálních pochybení se závažnými následky, alespoň z pohledu žalobce. Pokud jde o skutkový stav, žalobce tvrdil, že pracoval u žalované od roku [rok] na pracovní pozici seřizovače, kdy jeho pozice byla ve výpisu činnosti vedena jako„ seřizovač příprava“. V rámci pracovní činnosti na této pozici mimo jiné vykonával výměnu formy na strojním zařízení, kdy nejdříve spustil formu stisknutím spouštěcího tlačítka. Dále uvolnil bočním vstupem do lisu kotvící šrouby, postupně pravou rukou na pravé straně a na levé straně levou rukou pomocí klíče uvolnil formu. Přisunul si k lisu manipulační vozík, na který vysune tahem oběma rukama současně formu, kterou převeze na manipulačním vozíku do připravených regálů. Zde opět nastaví tlačítky požadovanou výšku a formu oběma rukama zasune do příslušného regálu. Četnost této manipulace byla minimálně 10x za směnu, ale obvykle byla četnost podstatně vyšší. Právě při této činnosti žalobce pracoval se strojním zařízení, tzv.„ regálem“, u kterého byla manipulace s jednotlivými formami namáhavá a pravděpodobně zapříčinila vznik nemoci žalobcovi levé ruky. Koncem roku [rok] se práce s regálem podstatně ztížila. Zhoršila se pojízdnost dílů v regálu, kdy žalobce byl nucen s jednotlivými formami manipulovat zvýšenou silou. Tyto formy se rovněž obtížněji nasazovaly, kdy opět bylo nutné vynaložit vyšší hrubou sílu a u všech těchto činností docházelo k podstatné zvýšené lokální i celkové fyzické zátěže. Regál tak postupně přestal být k požadované pracovní činnosti způsobilý a práce s ním se stala pro pracovníky nadměrně zatěžující a nebezpečnou. Tuto skutečnost žalobce hlásil příslušným mistrům žalované, leč náprava sjednána nebyla. Začátkem roku [rok] (od února) se žalobce začal připravovat na výkon pracovní pozice na [anonymizováno]. Tato činnost byla ve výpisu činností vedena jako„ zaškolení na [anonymizována dvě slova]“ a„ zaškolení na [anonymizována dvě slova]“ (EV znamená v tomto případě evaporátor). Ve směnách, kdy se měl žalobce zaškolovat na evaporátoru, mnohdy byl z důvodu nefunkčnosti evaporátoru převeden na výkon jiné pracovní činnosti, kdy vykonával pozici dělníka na pracovišti ručního a strojního lisování přírub. Na této pozici manuálně pracoval s výše zmíněným regálem, ale rovněž manuálně pracoval s pákami, kterými byly zalisovány díly, což byla rovněž fyzicky náročná práce negativně působící na celkovou i lokální fyzickou zátěž, především pro ruce žalobce. Žalobce byl nucen pracovat s nevyhovujícím a namáhavým regálem od cca listopadu [rok] až do dubna [rok] a celkové zátěže z pracovní pozice na pracovišti ručního a strojního lisování přírub od jeho fáze zaškolování na evaporátoru, kdy během této doby z důvodu nadměrně namáhavé zátěže jeho horních končetin, došlo ke vzniku žalobcem tvrzené nemoci z povolání postihující levou ruku žalobce. Od prosince [rok] si byl žalobce nucen nastupovat na nemocenskou dovolenou ve dnech [číslo] až [datum], [číslo] a [datum] a dne [datum], po které se již z důvodu neschopnosti výkonu do práce nevrátil. [příjmení] těchto nemocenských dovolených žalobce rovněž využíval běžné dovolené za účelem rekonvalescence ve dnech [datum], [číslo] až [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] Nemoc z povolání se u žalobce projevovala po zhoršení práce s regálem na přelomu listopadu a prosince [rok]. V tomto období se u žalobce projevila bolest levého loketního kloubu, částečně levého ramene a začala mu opuchat levá dlaň, což bylo také provázeno bolestí. Při delším pracovním volnu se žalobci dařilo částečně bolest zmírnit léky proti bolesti, ale při výkonu pracovní činnosti se zdravotní problém žalobce nadále eskaloval. Zdravotní stav se postupně zhoršoval až do dubna [rok], kdy se žalobci bolest rozšířila do celé levé ruky od dlaně až po rameno, dlaň znovu napuchala, když v ní již nebyl schopen sevřít díl, se kterým běžně pracoval, a celkově se snížila hybnost dlaně, opuchnutí se rozšířilo na loketní a ramenní kloub a žalobci se výrazně snížila hybnost paže, kdy nebyl schopen propnout ruku v lokti. Bolest natolik zesílila, že se mu z ní motala hlava. Hybnost dlaně a loktu se do dnešního dne zcela neobnovila, a především ohebnost lokte je do dnešního dne značně problematická, když neustále není schopen ruku v lokti propnout a tento hendikep znemožňuje žalobci manuální práci, a to nejen jako profesní výkon. U žalobce byla zjištěna následným vyšetřením [anonymizováno] šlachy flexoru 3. a 4. prstu levé ruky (kterou před nástupem do zaměstnání u žalované netrpěl), se kterou se podrobil operaci, přesto u něj problémy přetrvávají a není vyloučeno, že se u něj vyskytla i jiná nemoc z povolání. Všechny zmíněné zdravotní komplikace a specifikovaná nemoc z povolání vznikly u žalobce v důsledku fyzicky náročné a rizikové práce pro žalovaného a v příčinné souvislosti s ní. Skutečnost, že se u žalobce objevila nemoc z povolání, dovozuje i ze skutečnosti, že mu lékařka pracoviště nemocí z povolání MUDr. [příjmení] potvrdila, že nemoc, která by svým charakterem odpovídala nemoci z povolání, se u žalobce skutečně vyskytla, ale dle jejího názoru nebyla prokázána příčinná souvislost s vykonávanou pracovní činností. Žalobce namítl, že dospěl-li posudkový lékař v závěru v rámci lékařského posudku, že nemoc nemá původ v pracovní činnosti a nejedná se tak o nemoc z povolání, je tento závěr nesprávný, neboť samotné šetření nevycházelo ze skutečného skutkového stavu. Žalobce namítl, že první šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání se uskutečnilo dne [datum] za účasti zástupkyně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] paní [příjmení] [jméno] [příjmení] a při tomto šetření bylo mimo jiné zjištěno, že se žalobce zaučoval na pozici obsluhy automatického lisu, k čemuž docházelo pouze v ranních směnách. Žalobce tvrdil, že bylo zjištěno, že pokud zařízení stálo a neprobíhalo školení, byl žalobce převeden na jinou práci na pracoviště ručního a strojního lisování přírub, kam mimo jiné spadala výše uvedená manuální práce s regálem a manuální práce a pákami lisu. Dle vyjádření žalované regál s tzv. kuličkovým pojezdem, na kterém pracoval žalobce, již nebyl k dispozici a žalovaná jej odmítá předložit. Žalovaná dle tvrzení žalobce předložila pouze regál s válečkovým pojezdem, který neměl ztížený pojezd dílu a bylo u něj bezproblémové nasazení forem. Problematický byl ovšem právě předmětný regál s kuličkovým pojezdem, u kterého byly kuličky staré a zrezivělé. Tyto kuličky zhoršovaly pojízdnost forem dle žalobce a způsobovaly zvýšené fyzické nároky na práci žalobce a rovněž nasazování dílů do regálů bylo značně fyzicky náročné. Následně se dle tvrzení žalobce uskutečnilo šetření podezření na nemoc z povolání dne [datum] a i tam žalobce tvrdil, že namítal, že se nejedná o výpis obsahující originální podpisy žalobce a že výpis neodpovídal skutečným činnostem žalobce, které měl vykonával v období od [datum] do [datum]. Žalobce měl za to, že žalovaná výpisy činností uchovává minimálně po dobu záruční doby vyhotovených výrobků, aby mohla vůči zaměstnancům případně uplatnit regresivní nárok, takže podle žalobce nemůže být pravdivé tvrzení, že výpis činností s originálními podpisy s neuchovávají. Dále žalobce namítl to, že neuchováním výkazů činnosti žalovaná porušila ustanovení § 35a odst.4 zák.č. 582/1991 Sb. Žalobce tedy velmi podrobně rozporoval zejména to, že šetření, které bylo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] provedeno, nezachytilo skutečný výkon pracovní činnosti žalobce a dále žalobce napadal to, že žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 105 ZP, který ukládá zaměstnavateli povinnost zjištění příčin nemoci z povolání. Žalobce konstruoval závěr, že žalovaná měla povinnost uchovat regál, na kterém žalobce pracoval, aby následně při podrobném šetření bylo možné jednoznačně určit, zda onemocnění ruky u žalobce mělo příčinnou souvislost s výkonem pracovní činnosti. Dne [datum] se dle vyjádření žalobce uskutečnilo další šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání a zde shledával žalobce závažné pochybení spočívající v tvrzení, že výměna forem u regálu se dle tvrzení žalované měla provádět pouze 4x za směnu, ale ve skutečnosti to dle žalobce bylo minimálně 10x za směnu. Dále žalobce rozporoval i jednotlivá rozhodnutí v rámci správní linie a soud se dostane k jednotlivým skutkovým závěrům plynoucím ze šetření v rámci správní linie níže při hodnocení.

4. Po skutkové stránce nebylo mezi stranami sporu o tom, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako seřizovač a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, že žalobce absolvoval dne [datum] u poskytovatele pracovně lékařských služeb žalované pracovně lékařskou prohlídku za účelem posouzení zdravotního stavu, přičemž výsledkem této prohlídky bylo zjištěno, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu obecného onemocnění. Dále že na základě pracovně lékařského posudku dala žalovaná žalobci dne [datum] výpověď dle § 52 písm.e) ZP. Jádrem sporu, alespoň jak je chápe soud, je otázka, zda při výkonu pracovní činnosti žalobce byly či nebyly splněny hygienické podmínky vzniku onemocnění s tím, že žalobce argumentoval tím, že podle něho zvýšená expozice, tedy námaha horních končetin, byla od konce roku [rok], kdy se žalobci ztížila práce s regálem (měly být problémy s kuličkovými ložisky v rámci pojezdu regálů). Dle tvrzení žalobce byl tento nucen pracovat s nevyhovujícím a namáhavým regálem od listopadu [rok] až do dubna [rok]. To bylo i předmětem šetření [anonymizována tři slova], na něž žalobce upozorňoval. Podle přesvědčení žalobce při šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání dne 8.6.2017 neproběhlo dle mínění žalobce na správném regálu, který již nebyl k dispozici a vycházelo se z nesprávného výpisu činností, přičemž ani některé činnosti ani nebyly zkoumány. K uvedeným námitkám, které žalobce už uplatnil v rámci správní linie a bude o tom řeč níže, se při svém výslechu podrobně vyjádřila svědkyně [jméno] [příjmení], která coby pracovnice [anonymizována tři slova] vypověděla, že na základě podnětu Krajské nemocnice [obec] k posouzení podmínek pro uznání nemoci z povolání postupovala podle metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví, podle něhož se zjišťují vstupní informace (jaký je to zaměstnanec, jak dlouho tam pracuje, jakou činnost vykonává atd.) a poté se provádí měření akreditovanou laboratoří Zdravotního ústavu v [obec], který měření provádí. Svědkyně zdůraznila, že pro účely posuzování tzv. hygienické podmínky nemoci z povolání (v krátkosti řečeno) je nutné provést měření, které je svým způsobem zprůměrované a reprezentuje převážnou část výkonu práce, přičemž ale dost často dochází k situaci, že k měření nemůže dojít na přesně stejné sestavě strojů a pracovních nástrojů, jaká tam byla v minulosti, protože se stává, že se pracovní linky mění a to bylo i v daném případně. Nicméně i přesto dle odborného závěru MUDr. [anonymizováno] žalobcem namítaná činnost s regály nemohla mít podstatný význam pro účely měření. Svědkyně zdůrazňovala, že měření musí probíhat co nejobjektivněji a při samotném procesu se to dělá metodicky tak, že se eliminují mimořádnosti v rámci výkonu standardní pracovní činnosti, která se měří a jak již bylo řečeno výše, mimořádnost u práce s regály, která byla zdůrazňována žalobcem, v daném případě nehrála tu podstatnou úlohu, a proto nemohla být hygienická podmínka naplněna. Dle názoru soudu svědkyně v podstatě obnažila úplně tu nejpodstatnější část, která se týká samotného procesu měření, jež byla žalobcem opakována napadáno a soudu vysvětlila, jak v daném případě bylo postupováno. Její výpověď a závěry zapadají do řetězce důkazů, zejména důkazů plynoucích ze správního spisu Krajského úřadu [územní celek] – odbor zdravotnictví, který byl jako celek proveden jako důkaz v rámci řízení.

5. Ze spisu vyplývá, že na základě podnětu Krajské nemocnice [obec] Krajská hygienická stanice [obec] provedla měření prostřednictvím autorizované zdravotnické laboratoře a to dne [datum] za přítomnosti vyslechnuté svědkyně [jméno] [příjmení] bez přítomnosti žalobce, který byl v tu dobu hospitalizován s tím, že měření bylo prováděno na třetí osobě. Při popisu pracovní činnosti, jak vyplývá z protokolu ze šetření, k němuž se žalobce vyjádřil s tím, že nesouhlasil, že výměna formy se dělala pouze 4x za směnu a byly tam vyjádřeny i další důvodu nesouhlasu. Z důvodu nesouhlasu žalobce s protokolem z [datum] bylo provedeno ještě další šetření a to dne [datum], kde je opět rozpis pracovních činností, jejichž sumarizace byla dodána Krajské hygienické stanici žalovanou coby zaměstnavatelem a měření probíhalo na třetí osobě [jméno] [příjmení] a proti měření, jemuž byl žalobce přítomen, žalobce nevznesl připomínek, alespoň takto vyplývá ze samotného protokolu. Na toto měření navazuje správa Zdravotního ústavu, který vypracovával z fyziologického šetření podklady pro posouzení nemoci z povolání, přičemž z velmi podrobné analýzy, která je obsahem této závěrečné zprávy, vyplývá jednoznačný závěr, že při práci seřizovače výroby není překračována celosměnově přípustná hodnota 30 v % Fmax při práci dynamické složky. Fyziologický limit 600x za směnu pro pracovní úkony s použitou silou mezi 55 až 70 % Fmax exponovaných svalových skupin horních končetin nebyl překročen u žádné svalové skupiny předloktí horních končetin. Výskyt svalových sil nad 70 % se zaznamenává v minimálním počtu, jejich výskyt je výjimečný a nelze u něj tvrdit, že se jedná o pravidelnou součást při výkonu předvedených prací. Výsledky šetření neprokazují reálnou příčinnou souvislost lokální svalové zátěže levé horní končetiny se vznikem onemocnění diagnostikovaným jako stenozující tendovaginitida flexoru 3. a 4. prstu levé ruky. Celá zpráva je provázena kompletní sestavou měřených hodnot, jež dodávají zprávě na věrohodnosti. Podstatné je, že proti závěrům se žalobce odvolal podáním z [datum] a v rámci přezkumného řízení [anonymizováno] úřad [územní celek] ustanovil znalce, který vypracoval pro účely zkoumání uznání nemoci z povolání, zda jsou skutečně splněny podmínky pro neuznání nemoci z povolání a jestli námitky žalobce jsou odůvodněné a mohou mít vliv na závěr napadeného lékařského posudku. Znalec se ve znaleckém posudku č.j. OZ [číslo] [spisová značka] jednoznačně vyjadřuje tak, že napadený lékařský posudek vydaný dne [datum] je z věcného i formálního hlediska správný, protože účely uznání zdravotních obtíží žalobce coby nemoci z povolání zde není splněna tzv. fyziologická složka, neboť měření, která byla provedena Zdravotním ústavem, prokázala, že nebyl překročen žádný z platných hygienických limitů pro lokální svalovou zátěž svalových skupin horních končetin, přičemž znalec se podrobně vyjádřil i k námitkám žalobce, které nemohou dle jeho názoru obstát. [příjmení] jiné z důvodu, že i kdyby zátěž u žalobce byla ve skutečnosti jakákoliv, připustíme-li, že měření probíhá pokud možno objektivizovaně, jak uvedla ve své výpovědi svědkyně [příjmení], takový exces z normálnosti by nemohl významně posunout průměrné hodnoty zjišťovaných ukazatelů lokální svalové zátěže, protože nebylo ani zdaleka dosaženo platných hygienických limitů lokální svalové zátěže. Nadto znalec [jméno] [příjmení] zdůraznil věc, která je v daném případě jasná a nabíledni, že tehdy ale ani v současnou dobu nelze již navodit totožné podmínky, které zde byly v době, kdy žalobce vykonával práci, která dle jeho mínění byla příčinou nemoci z povolání. Tento informační deficit žalobce chápal tak, že se tzv. obrací důkazní břemeno a je na žalované, aby prokazovala, že nebyly splněny podmínky pro uznání nemoci z povolání. Dle názoru soudu je takový argument za situace, kdy již zpětně nelze navodit ty podmínky, které zde byly, absurdní a nelze z toho dovozovat, že by tato věc měla jít k tíži žalované společnosti. Naměřená čísla a jejich hodnoty, které se ani zdaleka neblíží hygienické normě, jak zdůraznil znalec [příjmení] a zároveň jednoznačný závěr, který plyne z celého správního spisu, že v daném případě bylo postupováno zcela v souladu s ustálenou metodikou, jak vyplývá i ze závazného stanoviska k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání, které vydalo Ministerstvo zdravotnictví v dané věci 20.11.2017, všechny procesy při zjišťování objektivních podmínek zde byly dodrženy, neboť pojezdový mechanismus regálu nemá na výsledky měření lokální svalové zátěže zásadní vliv, přičemž ministerstvo potvrdilo, že Krajská hygienická stanice postupovala v souladu s metodickým pokynem zn. [číslo]. Všechna uvedená zjištění se nakonec promítla do finálního rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek], který potvrdil napadený lékařský posudek sp. zn. Nz [číslo] z [datum] vydaný oprávněným poskytovatelem zdravotních služeb Krajskou nemocnicí [obec] v tom smyslu, že návrh žalobce byl zamítnut a bylo rozhodnuto, že žalobce netrpí nemocí z povolání. Tento jednoznačný závěr byl potvrzen i soudem ustanoveným znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], který se ve znaleckém posudku opět obsáhle vyjádřil k tomu, jak klasifikovat nemoc z povolání, co je nutné kumulativně splnit, aby určitá zdravotní potíž byla nemocí z povolání uznána a to, že musí být v seznamu nemocí z povolání, což v daném případě splněno je, ale zároveň musí dostávat určité intenzity, resp. musí být splněny tzv. hygienické podmínky, které v daném případě splněny nebyly a opět se obšírně vyjádřil k námitkám žalobce, že z lékařského pohledu nelze než konstatovat, že žalobce nemocí z povolání netrpí.

6. Podle § 52 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost. Nemoc z povolání nevymezuje zákoník práce, jako to je u pracovního úrazu, ale její definici nalezneme v § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Toto ustanovení definuje nemoc z povolání jako nemoc, která vzniká nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Do nemocí z povolání se rovněž řadí akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek. K tomu, aby nemoc byla označena za nemoc z povolání, musí být splněno několik podmínek. První podmínkou je, aby nemoc byla zařazena do seznamu nemocí z povolání, který je uveden v již zmíněném nařízení vlády č. 290/1995 Sb, což bylo v daném případě splněno, protože. Další důležitou podmínkou je, aby nemoc splňovala určitý stupeň klinické závažnosti, dále pak také to, jestli osoba, u které je podezření na nemoc z povolání, vykonávala práci za podmínek a v prostředí, kde může dané onemocnění vzniknout.

7. Dle § 61 zákona [číslo] zdravotní stav posuzované osoby, u které je podezření, že by mohla trpět nemocí z povolání, posuzují poskytovatelé pracovně lékařských služeb. Příslušní poskytovatelé pracovně lékařských služeb s výše uvedeným povolením následně zjišťují zdravotní stav posuzované osoby, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění. V rámci toho vyžadují odborná vyšetření, kdy hodnotí jejich výsledky a stanoviska. Pokud je na základě vyšetření podezření na nemoc z povolání potvrzeno, následuje hygienické šetření u zaměstnavatele, které vykonává krajská hygienická stanice. Krajská hygienická stanice posuzuje, zda jsou na místě výkonu práce u zaměstnavatele splněny předpoklady k tomu, aby mohla zjištěná nemoc z povolání vzniknout. Na pracovišti jsou při šetření prováděny různé testy, odebírány potřebné vzorky a zjišťovány další poznatky za účelem ověření podmínek vzniku nemoci z povolání. Po vyšetřeních a na základě vyhodnocení zprávy o šetření krajské hygienické stanice u zaměstnavatele, je příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb vydán lékařský posudek, kdy ustanovení § 62 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb. stanovuje, že ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc konkrétní posuzované osoby uznává jako nemoc z povolání či ne.

8. V daném případě byla výpověď dána pro ztrátu zdravotní způsobilosti z tzv. obecných příčin, což žalobce sporoval a měl za to, že ve skutečnosti trpí nemocí z povolání. Ve prospěch svého subjektivního přesvědčení ale žalobce nepředložil žádný důkaz. Lépe řečeno dokazování, které bylo provedeno, jeho verzi nepodpořilo. Ze zmiňovaného správního spisu a z výpovědi svědkyně [příjmení], jak bylo uvedeno výše v pasáži věnující se skutkovým zjištěním, je zřejmé, že žalobce v rámci zákonné procedury zjišťování nemoci z povolání využil všech svých oprávnění (jako je vznesení námitek při procesu měření, podání opravných prostředků atd.), k zpochybnění závěrů o tom, že v daném případě se nejedná o nemoc z povolání, to nicméně nevedlo. Dle názoru soudu bylo v rámci procesu měření žalobci dostatečně jasně a přesvědčivě vysvětleno, že práce žalobce coby posuzovaného s regály trvala dle zjištění KHS [územní celek] velmi krátkou dobu, takže i kdyby zátěž při ní byla jakákoliv, nemohlo by to významně změnit průměrné hodnoty zjišťovaných ukazatelů lokální svalové zátěže. Provedená fyziologická měření ukázala, že nebylo ani zdaleka dosaženo platných hygienických limitů. Navíc lze souhlasit se závěrem vyplývajícím z rozhodnutí [anonymizováno] – odboru zdravotnictví, kterým byl potvrzen lékařský posudek z [datum], o který se opírá i daná výpověď, že v současné době již není možné navodit totožné podmínky, jaké existovaly u žalobce v době, kdy vykonával práci pro žalovanou. Proto soud nevyhověl návrh na doplnění dokazování o výslech svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], protože se soudu jevil jako nadbytečný. Vzhledem k tomu, že se tedy neprokázalo, že by žalobce trpěl nemocí z povolání, soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

9. Takto soud rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

10. K odvolání žalobce byl rozsudek usnesením odvolacího soudu č.j. [číslo jednací], bez toho, že by odvolací soud nařídil jednání, zrušen s tím, že odvolací soud zkonstatoval obsah rozsudku I. stupně, shrnul argumenty obou stran a dospěl k závěru, že lékařský posudek, který od [datum] vydaný poskytovatelem pracovně lékařských služeb pouze nezávazným dobrozdáním o zdravotním stavu zaměstnance (odvolací soud zde vycházel ze soudu I. stupně známé judikatury Nejvyššího soudu viz. 21 Cdo 4972/2015, 21 Cdo 670/2019 atd.) s tím, že pokud soud I. stupně nesouhlasil se závěry znaleckého posudku, měl provést úplné dokazování ke zjištění všech rozhodných skutečností týkajících se výkonu práce žalobce v období od listopadu [rok] až do dubna [rok], hlavně pokud jde o fyzickou náročnost jednotlivých úkonů pracovní činnosti a jejich četnosti, včetně dalších významných okolností nezbytných pro posouzení zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu práce seřizovače. Takto zjištěné skutečnosti má soud I. stupně předběžně vyhodnotit a teprve poté zadat znalce specializovaného na nemoci z povolání, vypracovat znalecký posudek na základě zjištěného skutkového stavu předestřeného znalci soudem k posouzení ztráty pracovní způsobilosti žalobce s důrazem na to, co je podstatnou a převažující příčinou jeho onemocnění. Takto dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně nepostupoval a navzdory námitkám žalobce své závěry opřel převážně o důkazy posuzující zdravotní způsobilost žalobce k výkonu jeho práce ve správním řízení, tj. o pracovní posudek MUDr. [příjmení] a v řízení sice zadal vypracování znaleckého posudku znalce s odpovídající specializací, ale tomuto znalci nepředestřel jím zjištěný skutkový stav, sám znalec tak vycházel mimo jiné z poznatků získaných ve správním řízení, mající charakter podle současné právní úpravy pouhého dobrovzdání. Tedy z podkladů, které žalobce právě z hlediska objektivity v řízení zpochybňoval. Nabádal odvolací soud pak soud I. stupně, aby doplnil skutkový stav, jak bylo uvedeno výše. V krátkosti by se dalo říct, že odvolací soud v podstatě naprosto převzal rétoriku a argumentaci strany žalované ohledně slabší a silnější strany a toho, jakým způsobem bylo v rámci správního řízení zjišťován skutkový stav ohledně zatížení a proto soudu uložil, aby se vypořádal s návrhy na doplnění dokazování, které zamítl (výslech [příjmení], [příjmení] a [příjmení]) a poukázal přitom na judikaturu Ústavního soudu ohledně opominutých důkazů.

11. Předně nutno říct, že podepsaný soud s odvolacím soudem zásadně nesouhlasí, pokud jde o zjišťování skutkového stavu a to, že by se podepsaný soud nevypořádal s tím, proč nevyslechl další svědky, kteří byli žalobcem navrhováni. Podepsaný soud totiž nepřistoupil na argumentaci strany žalující, a níže bude podrobně rozebráno znovu, proč.

12. Naprosto nepochopitelně pro podepsaný soud vyznívá ta část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, která se zaobírá plynutím prekluzivní lhůty k podání žaloby na určení neplatnosti právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru. K tomu nelze než uvést, že nikdo nenamítal za celou dobu řízení, že by žaloba byla podána pozdě. Z vylíčení rozhodných skutečností, z žalobních tvrzení i z toho, kdy byla podána žaloba, je naprosto evidentní, že žaloba byla podána včas, nikdo to nenamítal a podepsaný soud nechápe, proč odvolací soud zmiňuje tuto svoji úvahu. Tedy. Pracovní poměr žalobce měl skončit uplynutím 2 měsíční výpovědní doby k [datum] (výpověď totiž byla z [datum]) a žaloba byla podána dne [datum], tedy bezpečně ve lhůtě dvou měsíců (viz § 72 ZP)

13. Odvolací soud naprosto pominul tu část odůvodnění, která se věnuje správnímu řízení, kde podepsaný soud nadále spatřuje těžiště celého sporu. Lze souhlasit s tím, že posudek vydaný lékařem poskytujícím pracovně lékařské služby pro zaměstnavatele není rozhodnutím ve smyslu správního řádu a není ani závazným a je pouhým dobrozdáním. Tato judikatura je soudu podepsanému známa, ale v daném případě soud zadal znalecký posudek jinému znalci a to odvolací soud ostatně i připouští. Soud zásadně nesouhlasí s tím, že by mělo být provedeno další doplňující dokazování ohledně toho, jak náročná byla práce žalobce v inkriminovaném období let [rok] a [rok]. Měření, které probíhalo v rámci správního řízení a které má svá specifika a je prováděno institucí se státem garantovanou akreditací a nelze pochybovat o tom, že by laboratoř, která prováděla měření, byla v daném sporu jakýmkoliv způsobem motivována k tomu, aby desinterpretovala výsledky měření. Soud zdůrazňuje, že v rámci správního řízení neuspěl žalobce s žádnou ze svých námitek, všechny byly vyvráceny dle názoru podepsaného soudu podrobným odůvodněním a odkazem na odborné závěry, k jejichž přezkoumávání odvolací soud nemá dostatek kompetence. Z toho důvodu zadával znalecký posudek znalci v rámci soudního řízení, aby bylo pouhé dobrozdání nahrazeno skutečně znaleckými závěry. Znalecký posudek, který byl citován shora, dospívá k jednoznačnému závěru, že nejde v daném případě o nemoc z povolání a znalec se podrobně vypořádává se všemi námitkami, které žalobce proti znaleckému posudku má. Tvrdošíjná zarputilost žalobce posiluje jeho subjektivní přesvědčení, že jeho obtíže, jejichž existenci podepsaný soud ani nesporuje a ani žádným způsobem nezlehčuje, mají svůj původ v činnosti, již pro žalovaného vykonával.

14. Nejtragičtější však je, že odvolací soud v podstatě ukládá soudu podepsanému nemožné. Podepsaný soud má zřejmě provést takové dokazování, které přesněji zjistí v roce [rok] náročnost činností, které žalobce pro žalovaného vykonával v období let [rok] a [rok]. K přesnějšímu zjištění skutečně s ohledem na plynutí času nelze nijak dojít. Je absurdní, že odvolací soud žádá v podstatě to, aby se nastavily podmínky tak, jak zde byly v době, kdy žalobce vykonával pro žalovaného činnosti, jež jsou zmíněny shora. Přitom je ale jasné, že výrobní linka, na které žalobce pracoval, už neexistuje a nelze ji ani zpětně sestavit. Soud tedy alespoň vyhověl návrhům žalobce na doplnění dokazování, aby vyslechl svědky, kteří pracovali v inkriminovanou dobu s žalobcem, i když podepsanému soudu bylo více než jasné, že svědecké výpovědi mohou těžko zvrátit empiricky získaná data v rámci měření, jež bylo provedeno státem regulovanou a reglementovanou laboratoří. Ostatně i svědci oba dva paradoxně svými výpověďmi žalobci příliš nepomohli. Z jejich výpovědí si soud učinil závěr, že žalobce byl v podstatě jejich vedoucím a to s sebou neslo i to, že mu občas vypomáhal s činnostmi u jednotlivých výrobních linek, ale základem jeho činnosti bylo v podstatě dozorování na to, aby linka fungovala, aniž by podepsaný soud tvrdil, že žalobce manuálně nijak nepracoval. Toto podepsaný soud ani nijak nezpochybňuje, ale chce tím říct, že pozice žalobce byla v podstatě pozice řídící s tím, že žalobce vypomáhal i svým„ podřízeným“. Z výpovědí svědků bylo zřejmé, že žalobce byl i respektovaným vedoucím.

15. Soud zdůrazňuje, že v rámci laboratorního zkoumání došlo k měření, jež získalo data, která byla zpracována v rámci znaleckého posudku a z výpovědi Ing. [příjmení], která se k námitkám podrobněji vyjadřovala, je zřejmé, že i kdyby došlo k tomu, že by se zachytilo to, co tvrdí žalobce, že když činil, bylo prováděno s větším úsilím, protože přesunování forem bylo po pojezdech, které nefungovaly, tak ani taková měření by nevedla ke zjištění, že činnost, kterou žalobce vykonával, je typicky spojená se vznikem nemoci z povolání. Taková data zde neexistují a z výpovědí svědků, byť v tu dobu s žalobcem pracovali na stejném pracovišti, nemůže nahradit a ani eliminovat zjištění, která vychází ze státem kontrolované laboratoře. Podepsaný soud to zdůrazňuje, že pravidla hry a podle všech rozhodnutí, která soud provedl jako důkaz ze správního spisu, byla dodržena.

16. Vyplývá totiž z fyziologického šetření MUDr. [anonymizováno], že měření probíhá metodou objektivizace zátěže, přičemž figurantovi (v rámci objektivizace nikoli na samotném žalobci) jsou elektromyografem měřeny impulzy do horních končetin, jež se ukládají a - jak to soud chápe - z typizovaných úkonů, jež se při výkonu pracovní činnosti dělají, se vypočítá procentní zatížení z [anonymizováno] pro obě paže pro flexory a extenzory po dobu směny. A zdůrazněme: nějaké fiktivní směny. (viz správní spis, listina označená [číslo]). Závěr uvedeného exaktního měření konstatuje, že při práci, kterou žalobce vykonával, nebyly překračovány limity zátěže ani zdaleka.

17. Pokud tedy žalobce tvrdí, že rozsah jeho skutečné pracovní činnosti a jejich namáhavost, byly jiné, horší, je to jeho subjektivní pocit a hlavně to není rozhodující. Měření se provádějí na někom jiném, tj. figurantovi a měří se typizované úkony, aby byla zachována objektivita, tzn. že se neměří ta činnost žalobce, kterou skutečně prováděl, ale provádí se laboratorní experiment, jehož výsledky soud zmiňoval výše a soudu se jeví jako zcela výmluvné.

18. Nelze rovněž přehlédnout a nezdůraznit, že žalobci bylo umožněno, aby se vyjadřoval k jednotlivým úkonům, které vůči němu byly činěny. S jeho námitkami se správní orgány vypořádaly a podepsaný soud skutečně nevidí v postupu žalovaného žádné jednání, které by odporovalo zákoníku práce. Je skutečně faktem, že neexistuje žádná zákonná povinnost, která by ukládala žalovanému coby zaměstnavateli archivovat záznamy o činnostech, které jednotliví pracovníci na jednotlivých linkách provádějí. Jeho povinností je kontrolovat pracovní dobu a dodržování pracovní doby a odpočinku atd. Vezmeme-li v potaz, že práce, kterou žalobce vykonával a to bez toho, že by soud chtěl jeho práci jakýmkoliv způsobem zlehčovat, je prací manuální, která má ze své podstaty nebo klade na pracovníky určité nároky a ty nároky jsou„ kompenzovány“ výší příjmu. Je známo, že i takovouto manuální prací lze vydělat slušné peníze, ale to je vykoupeno tím, že se zkrátka jedná o náročnou práci. To je podle názoru podepsaného soudu základní problém. Žalobce se snaží prostřednictvím svého právního zástupce v podstatě uplatnit tzv. obracení důkazního břemene, nicméně i dle odvolacího soudu o obrácení důkazního břemene v daném případě uvažovat nelze.

19. Ani doplněné dokazování o výslechy svědků – spolupracovníků žalobce dle názoru soudu neprokázalo, že by došlo k naplnění hygienické podmínky, která je podmínkou nutnou k uznání nemoci z povolání, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalovanému soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 66 304 Kč, která sestává z odměny za právní zastoupení za tyto úkony ve věci: převzetí věci 2 500 Kč, vyjádření k žalobě z 10.5.2018 ve výši 2 500 Kč, účast u jednání dne 12.9.2018 ve výši 2 500 Kč, vyjádření k žalobě ze dne 12.10.2018 ve výši 2 500 Kč, účast u jednání dne 6.5.2020 ve výši 5 000 Kč, účast u jednání dne 17.7.2020 ve výši 2 500 Kč, závěrečný návrh ve výši 2 500 Kč, účast u jednání dne 24.7.2020 ve výši 1 250 Kč, vyjádření k odvolání ve výši 2 500 Kč, účast u jednání dne 7.4.2021 ve výši 2 500 Kč, účast u jednání dne 1.9.2021 ve výši 2 500 Kč, závěrečný návrh ve výši 2.500 Kč, účast u jednání dne 10.9.2021 ve výši 1 250 Kč, 13x režijní paušál po 300 Kč a 21% DPH dle § 137 odst.3 o.s.ř.

Poučení