29 Ca 159/2008 - 42

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce VELPA plus s.r.o., se sídlem v Praze 1, Malá Strana, U Železné lávky 568/10, IČ 25527355, zast. JUDr. Ladislavem Eretem, advokátem, se sídlem AK v Praze 3, Náměstí Winstona Churchilla 2, proti žalovanému Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem v Brně, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 14.5.2008, č.j. AG918-2/45/9/2008-SŘ, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce včas podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.5.2008, č.j. AG918-2/45/9/2008-SŘ, navrhuje, aby soud toto rozhodnutí zrušil pro vady řízení, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a současně žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení. Žalobce uvedl, že napadeným rozhodnutím byl přímo zkrácen na svých právech. Zejména namítl vady řízení, neboť správní orgán 1. stupně se ve věci dopustil celé řady procesních pochybení. Procesní pochybení se v řízení vyskytují od okamžiku kontroly. Provedení kontroly nebylo žalobci v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „ZSK“) oznámeno, a tak mu bylo znemožněno se kontroly zúčastnit. S protokoly o výsledku kontroly byly v rozporu s ustanovením § 16 ZSK seznámeny osoby odlišné od osoby oprávněné za žalobce jednat, tj. jednatele společnosti pana V. J. S protokolem ze dne 9.8.2007, č. P091-70052/07, byl seznámen zaměstnanec pan Ing. K., ředitel, který tento protokol i podepsal a s protokolem ze dne 5.9.2007, č. P104-70052/07, byl seznámen zaměstnanec pan J. J., který rovněž protokol i podepsal. Vzhledem ke způsobu jakým kontrola proběhla tak nemohl být zjištěn skutečný stav věci. Z toho je zřejmé, že podklady pro zahájení řízení, kterými jsou výše uvedené protokoly, jsou pro tyto vady neplatné a řízení o uložení pokuty bylo zahájeno v rozporu s ustanovením § 12 odst. 1 a odst. 2 ZSK. Dále žalobce namítl, že řízení bylo zahájeno dne 5.2.2008, až od tohoto data mohly nastat účinky zahájení řízení. Přesto správní orgán 1. stupně v oznámení o zahájení řízení ze dne 5.1.2008 konstatoval, že „shromažďování podkladů bylo ukončeno“. Formulace uvedené v oznámení o zahájení řízení nutně vyvolávají úvahy o tom, zda nebyla porušena zásada presumpce neviny. Samotné konstatování, že se žalobce dopustil správního deliktu, a že mu za to hrozí pokuta až do výše 1 mil. Kč ještě uvedenou zásadu porušovat nemusí. Co je však nepřípustné, že správní orgán 1. stupně v oznámení o zahájení řízení hodnotí důkazy, když tvrdí, že z podkladů řízení, které taxativně vyjmenovává, je zřejmé, že účastník řízení porušil povinnost a naplnil skutkovou podstatu správního deliktu. Správní orgány neměly hodnotit důkazy před zahájením řízení nebo na jeho počátku, ale až v aktu, kterým se řízení končí, tj. v rozhodnutí ve věci samé. Ze sdělení, že shromažďování podkladů bylo ukončeno před zahájením řízení a z poučení podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále je „spr. ř.“), které je obsaženo v oznámení o zahájení řízení, vyplývá, že správní orgán měl v otázce viny jasno už v době, kdy oznamoval zahájení řízení. Tyto skutečnosti vedou žalobce k tvrzení, že v řízení došlo k porušení zásady na spravedlivý proces. V řízení pak nebyla respektována ustanovení správního řádu upravující provádění důkazů. Jednak zaměstnanci žalobce, kteří byli s protokoly seznámeni a převzali jejich opisy ještě před zahájením řízení, jednak nyní platný správní řád vůbec nezná termín seznámení se s podklady rozhodnutí (jedná se o terminologii správního řádu účinného do 31.12.2005), zato podrobně upravuje provádění důkazů. Podle ustanovení § 36 odst. 3 spr. ř. musí být účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Jde o jedno ze základních procesních práv správního řízení vyplývající z práva na spravedlivý proces. V době od zahájení řízení do vydání rozhodnutí správní orgán 1. stupně účastníka řízení nepoučil podle ustanovení § 36 odst. 3 spr. ř. a nevyzval k vyjádření k podkladům rozhodnutí. Došlo tak k hrubé procesní chybě, která má nepochybně vliv na zákonnost rozhodnutí. Dále žalobce považuje za nepřezkoumatelné tvrzení žalovaného, že dle obchodního rejstříku došlo k výmazu názvu obchodní firmy Santa nápoje Krnov a.s. dne 24.1.2003. Z toho dovozuje správní orgán, že takto zaniklá společnost nemůže pro svoji neexistenci pokračovat ve své činnosti. Společnost Santa nápoje Krnov a.s. neukončila svou činnost, ale došlo k její fúzi s jinou společností a správní orgán nezkoumal za jakých podmínek. Odkaz na výpis z obchodního rejstříku je zcela nedostatečný a nepřezkoumatelný. Na základě takového důkazního prostředku nelze dovozovat spáchání správního deliktu, na jehož základě byla uložena žalobci pokuta. V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně namítal žalobce mimo jiné, že nemohla být naplněna skutková podstata správního deliktu podle ustanovení § 17 odst. 7 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „ZPTV“), a porušen čl. 16 nařízení Rady (ES) č. 178/2002, neboť spotřebitel nemohl být uváděn v omyl, jelikož výrobky byly uloženy ve skladu společnosti s tím, že se jedná o neprodejné zboží. Žalobce nakoupil od správce konkursní podstaty společnosti FRUIKO Prušánky a.s. obaly s označením JUPÍK. Společnost FRUIKO Prušánky a.s. do obalů plnila ve mzdě pro firmu Santa nápoje Krnov a.s. Nedopatřením a nevědomostí zaměstnance společnosti došlo k situaci, kdy do těchto obalů bylo plněno. Po zjištění této skutečnosti byly tyto výrobky dány na sklad s tím, že se jedná o neprodejné zboží a nebyly uváděny do oběhu přímému spotřebiteli, pouze uloženy ve skladu společnosti s tím, že se jedná o neprodejné zboží. Žalobce dále toto odůvodnil ve svém odvolání tím, že podle čl. 16 nařízení Rady (ES) č. 178/2002 nesmí, aniž jsou dotčeny specifičtější ustanovení potravinového práva, označování, propagace a obchodní úprava potravin a krmiv, jejich vzhled nebo balení použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoliv médiem, uvádět spotřebitele v omyl a dále tím, že uváděním do oběhu dle ustanovení § 2 písm. p) ZPTV je skladování pro potřeby prodeje, v daném případě tato podmínka naplněna nebyla a ani kontrolní zjištění neuvádí, že by bylo zjištěno, že žalobce skladoval za účelem prodeje. Žalovaný ve svém rozhodnutí k danému uvedl: „Jak vyplývá z protokolu ze dne 21.4.2008, č. P051-70052/08, který obsahuje podrobnosti o likvidaci předmětných výrobků dle opatření – zákazu, bylo zpět z tržní sítě za účelem likvidace staženo 30.792 ks předmětných výrobků. Protokol je kontrasignován za kontrolovanou osobu paní H. S., vedoucí provozu …“. V této souvislosti žalobce uvedl, že oznámení o zahájení správního řízení bylo vydáno dne 15.1.2008, rozhodnutí správního orgánu 1. stupně o uložení pokuty dne 25.2.2008, odvolání žalobce je datováno dnem 8.4.2008, tzn. že předmětný protokol ze dne 21.4.2008 č. P051- 70052/08 nemohl být podkladem pro vydání rozhodnutí, neboť byl pořízen 2 měsíce po vydání rozhodnutí správního orgánu 1. stupně o uložení pokuty. I z tohoto odůvodnění žalovaného je dle názoru žalobce nepochybné, že vzhledem ke způsobu jakým kontrola proběhla, nemohl být jednak zjištěn skutečný stav věci, a rovněž tento protokol o provedené kontrole je pro vady neplatný. Správní řízení je ve smyslu správního řádu vázáno na úplné a spolehlivé zjištění skutkového stavu věci. Závěrem žalobce namítl i nepřezkoumatelnost výroku o sankci, neboť bez odůvodnění je výrok o sankci nejen nezákonný a navíc i nepřezkoumatelný. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě zdůraznil, že dle jeho názoru je napadené rozhodnutí v souladu se zákonem, a proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zákon o státní kontrole nemá zvláštní ustanovení o tom, vůči které konkrétní fyzické osobě je nutno plnit povinnosti stanovené v ustanovení § 12 odst. 1 a 2 a § 16 ZSK. Zdůraznil, že Ing. K. jako vedoucího výroby a V. J. jako ředitele je možné považovat vzhledem k jejich pracovnímu zařazení za zástupce kontrolované osoby kompetentní za kontrolovanou osobu jednat při výkonu kontrolní činnosti prováděné v provozovně žalobce. Oznámení o zahájení kontroly, samotný průběh kontroly i seznámení s protokolem o výsledku kontroly spadá do výkonu kontrolní činnosti, v jejímž rámci je možné i vhodné jednat s přítomným zaměstnancem, z jehož pracovního zařazení vyplývá, že je zmocněn ke všem úkonům, ke kterým v obchodním a hospodářském životě v provozovně obvykle dochází. K takovým úkonům patří i komunikace s kontrolními orgány, když se kontrola týká činnosti provozovny. Tuto namítanou vadu řízení tudíž nelze považovat za důvodnou. Dále žalovaný zdůraznil, že základním podkladem pro vydání rozhodnutí, jak se uvádí v prvostupňovém i v žalobou napadeném rozhodnutí, jsou protokoly o kontrole. Kontroly provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce na základě ustanovení § 3 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZSZPI“), a ta v souladu s ustanovením § 15 ZSK pořizuje o kontrolním zjištění protokol. Protokoly o kontrole jsou tedy podkladem pro vydání rozhodnutí, který obsahuje skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti. S protokolem je kontrolovaná osoba, potažmo účastník řízení, seznámen, a má možnost se k obsahu protokolu vyjádřit podáním námitek. Ustanovení § 50 odst. 1 spr. ř. obsahuje demonstrativní výpočet podkladů pro vydání rozhodnutí, mimo jiné se jako podklad pro rozhodnutí uvádí důkazy a dále také skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti. V ustanovení § 50 odst. 4 spr.ř. se uvádí, že správní orgán hodnotí podklady, zejména důkazy, podle své úvahy. Z uvedeného vyplývá, že je třeba odlišit pojem podklad a důkaz. K porušení zásady na spravedlivý proces ani k porušení zásady presumpce neviny nemohlo dojít, když žalobce byl s obsahem protokolu seznámen a byl poučen o možnosti podat námitky. Práva podat námitky žalobce nevyužil. Stejně tak byl žalobce poučen o možnosti vyjádřit se k zahájení správního řízení. Ani tohoto práva žalobce nevyužil. Je zřejmé, že správní orgán splnil svoji povinnost stanovenou v ustanovení § 36 odst. 3 spr. ř. dát možnost účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí ve věci. Ačkoliv protokoly o kontrole jsou podkladem pro rozhodnutí, které obecně mají povahu listiny a hodnotu důkazu, není možné je zaměňovat s listinami podle ustanovení § 53 spr. ř., tj. listinami, se kterými nebyl účastník řízení před tím seznámen a neměl možnost se k nim vyjádřit, a které je proto nutné v rámci správního řízení procesně provést. Procesní provádění protokolu o kontrole by znamenalo duplicitní opakování již jednou prováděné činnosti a bylo by to v rozporu se zásadou hospodárnosti správního řízení. Pokud tedy správní orgány vycházely z protokolu o kontrole, nedošlo tím k nezákonnosti. Povinnost seznámit kontrolovanou osobu s obsahem protokolu o kontrole je stanovena v ustanovení § 16 ZSK. Odtud vyplývá tento pojem použitý v oznámení o zahájení řízení ze dne 4.5.2007. Dále žalovaný zdůraznil, že protokoly o kontrole obsahovaly všechny podstatné skutečnosti, na základě nichž bylo možné vydat rozhodnutí ve věci. Proto správní orgán v souladu s ustanovením § 50 odst. 4 spr. ř., podle něhož hodnotí správní orgán podklady podle své úvahy, hodnotil podklady jako dostačující pro rozhodnutí. Právo účastníka řízení zakotvené v ustanovení § 36 odst. 3 spr. ř. bylo naplněno, když účastník řízení byl poučen o tom, že má právo vyjádřit se k podkladu i ke způsobu zjištění, popř. navrhnout doplnění. Účastník řízení svého práva nevyužil. Pokud by svého práva využil, k projednání jeho vyjádření k podkladům či jeho návrhům na doplnění podkladů, by došlo už v rámci správního řízení. Skutečnost, že žalobce svých práv nevyužil, nelze přičítat k tíži žalovaného. K procesní chybě tak, jak ji uvádí žalobce, podle názoru žalovaného tedy nedošlo. K námitce žalobce o nepřezkoumatelnosti tvrzení o výmazu obchodní firmy Santa nápoje Krnov a.s. pak žalovaný uvedl, že pokud došlo k fúzi firmy Santa nápoje Krnov a.s. s jinou nástupnickou společností (Kofola Holding, a.s.), tak důsledkem této fúze byl právní zánik této firmy. Ostatně žalobce další existenci firmy netvrdí, takže posouzení o zániku firmy bylo ze strany správního orgánu zjevně správné. K námitce žalobce, že nebylo zjištěno skladování za účelem prodeje, a proto nebyla splněna podmínka pro porušení čl. 169 nařízení Rady (ES) č. 178/2002, neboť spotřebitel nemohl být uváděn v omyl, jelikož výrobky byly uloženy ve skladu s tím, že jde o neprodejné zboží, žalovaný zdůraznil, že skladovat potraviny ve spotřebitelském balení a tvrdit, že nejde o skladování za účelem prodeje, je tvrzení evidentně účelové. Ani z protokolu o výsledku kontroly nevyplývá, že by předmětné zboží bylo jako neprodejné označeno, jak tvrdí žalobce. Splnění podmínky pro porušení čl. 16 nařízení Rady (ES) č. 178/2002 žalovaný podrobně rozvádí na str. 3 napadeného rozhodnutí. Protokol ze dne 21.4.2008, č. P051-70052/08, nebyl podkladem pro vydání rozhodnutí o uložení sankce za porušení právních povinností, ale jeho obsah byl žalovaným využit pro podpůrnou argumentaci proti účelovému tvrzení žalobce o skladování pro skladování, tedy jako podpůrný důkaz pro vyvrácení námitky uplatněné v odvolání. Žalovaný uzavřel, že dle jeho názoru napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno a výrok o sankci je přezkoumatelný. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující ve věci relevantní skutečnosti. Z protokolu ze dne 9.8.2007, č. P091-70052/07, vyplývá, že kontrola byla provedena dne 9.8.2007 za přítomnosti zástupce kontrolované osoby: Ing. P. K., ředitele, při kontrole bylo mj. zjištěno, že ve skladu hotových výrobků bylo nalezeno celkem 73 palet po 2.916 ks výrobků JUPÍK, 250 ml, v balení tetrapack následujících druhů: JUPÍK pomeranč, A, C, E, vápník v počtu 3 palet, tj. 8.748 ks, JUPÍK multivitamin, A, C, E, vápník v počtu 20 palet, tj. 58.320 ks, JUPÍK jahoda, A, C, E, vápník v počtu 50 palet, tj. 145.800 ks. U těchto výrobků byl označen jako výrobce firma Santa nápoje Krnov a.s., která ukončila svou činnost v lednu roku 2003, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku. Klamavým uvedením neexistujícího výrobce na obale došlo k porušení čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. Na uvedené potraviny byly vystaveny posudky na potraviny hodnocené na místě č. B01-B03, které byly vyhodnoceny jako klamavě označené, na jejichž základě byla vystavena opatření – zákazy C1-3, které se staly součástí tohoto protokolu. V době kontroly neprobíhala v provozovně kontrolované osoby žádná výroba, ve skladě obalů byly pouze obaly na výrobky pod označením Fruiko a v ostatních skladech hotových výrobků byly pouze výrobky s označením Fruiko. S protokolem byl v plném znění seznámen a poučen ve smyslu ustanovení § 17 ZSK o právu podat písemné a zdůvodněné námitky k protokolu ve lhůtě 5-ti pracovních dnů ode seznámení na adresu správního orgánu 1. stupně a výtisk č. 2 převzal za kontrolovanou osobu Ing. P. K., ředitel. Z protokolu ze dne 5.9.2007, č.j. P104-70052/07, je zřejmé, že kontrola byla provedena dne 5.9.2007, při kontrole byl přítomen zástupce kontrolované osoby: J. J., vedoucí výroby – VELPA Mutěnice, v rámci kontroly byly kontrolované osobě předány protokoly o zkoušce a posudky č. P091-70052/07/A01, A02 na potraviny JUPÍK multivitamin, A, C, E, vápník a JUPÍK jahoda, A, C, E, vápník, přičemž veškeré potraviny zakázané v protokolu ze dne 9.8.2007, č. P091-70052/07, jsou uskladněny ve skladu a není s nimi nijak nakládáno. S protokolem byl v plném znění seznámen a poučen ve smyslu ustanovení § 17 ZSK a o právu podat písemné a zdůvodněné námitky k protokolu ve lhůtě 5-ti pracovních dnů ode dne seznámení na adresu správního orgánu 1. stupně a výtisk č. 2 převzal za kontrolovanou osobu J. J., vedoucí výroby – VELPA Mutěnice. Správní řízení ve věci bylo zahájeno dne 15.1.2008 pod č.j. AB731- 1/047/7/2008-SŘ, toto oznámení bylo do vlastních rukou žalobce doručeno dne 5.2.2008. Z obsahu oznámení je zřejmé, že podkladem pro řízení se staly protokoly o kontrole ze dne 9.8.2007, č. P091-70052/07, s jehož obsahem byl seznámen a převzal jeho výtisk č. 2 včetně příloh pan Ing. P. K., ředitel, a protokol ze dne 5.9.2007, č. P104-70052/07, s jehož obsahem byl seznámen a převzal jeho výtisk č. 2 včetně příloh pan J. J., vedoucí výroby. Z obsahu zahájení správního řízení je zřejmé, že žalobce porušil povinnost stanovenou v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin tím, že v provozovně VELPA plus s.r.o., Prušánky, dne 9.8.2007 skladoval, tedy uváděl do oběhu potraviny JUPÍK pomeranč, A, C, E, vápník, velikost výrobku 250 ml, kontrolovaná dávka 8.748 ks, DV 010807, DMT 010808, JUPÍK multivitamin, A, C, E, vápník, velikost výrobku 250 ml, kontrolovaná dávka 58.320 ks, DV 060807, DMT 060808, a JUPÍK jahoda, A, C, E, vápník, velikost výrobku 250 ml, kontrolovaná dávka 145.800 ks, u kterých byl na obalu uveden jako výrobce firma Santa nápoje Krnov a.s., která je od ledna 2003 vymazána z obchodního rejstříku, tedy s označením, které uvádí spotřebitele v omyl o skutečném výrobci, čímž spáchal správní delikt podle ustanovení § 17 odst. 7 ZPTV. Současně byl žalobce upozorněn, že za porušení těchto povinností může správní orgán 1. stupně uložit žalobci pokutu až do výše 1 mil. Kč. Dále byl žalobce poučen o tom, že vzhledem k tomu, že shromažďování podkladů pro rozhodnutí ve správním řízení bylo ukončeno, má žalobce jako účastník řízení v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 spr. ř. právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout jeho doplnění, a to ve lhůtě 5-ti dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Správní orgán 1. stupně rozhodnutím ze dne 25.2.2008, č.j. AB731- 2/047/7/2008-SŘ, rozhodl tak, že žalobce porušil povinnost stanovenou v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin tím, že v provozovně VELP A plus s.r.o., Prušánky, dne 9.8.2007 skladoval, tedy uváděl do oběhu potraviny JUPÍK pomeranč, A, C, E, vápník, velikost výrobku 250 ml, kontrolovaná dávka 8.748 ks, DV 010807, DMT 010808, JUPÍK multivitamin, A, C, E, vápník, velikost výrobku 250 ml, kontrolovaná dávka 58.320 ks, DV 060807, DMT 060808, a JUPÍK jahoda, A, C, E, vápník, velikost výrobku 250 ml, kontrolovaná dávka 145.800 ks, u kterých byl na obalu uveden jako výrobce firma Santa nápoje Krnov a.s., která je od ledna 2003 vymazána z obchodního rejstříku, tedy s označením, které uvádí spotřebitele v omyl o skutečném výrobci, čímž spáchal správní delikt podle ustanovení § 17 odst. 7 ZPTV, pokuta ve výši 20.000,- Kč (výrok I.) s tím, že podle ustanovení § 79 odst. 5 spr. ř. byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč (výrok II.). Správní orgán 1. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že má prokázáno, že žalobce povinnost stanovenou v čl. 16 nařízení porušil, když uváděl do oběhu potraviny s nepravdivým údajem o jejich výrobci, tedy údajem, který uvádí spotřebitele v omyl o skutečném výrobci, což je kvalifikováno jako naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 17 odst. 7 ZP TV. Zahájení správního řízení o uložení pokuty, ve kterém byl žalobce poučen o právech účastníka před vydáním rozhodnutím, bylo žalobci oznámeno dne 5.2.2008. K podkladům rozhodnutí se však žalobce ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Při rozhodování o pokutě a její výši přihlédl správní orgán 1. stupně k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Při úvaze o míře závažnosti přihlížel správní orgán 1. stupně v neprospěch účastníka řízení ke skutečnosti, že množství klamavě označených potravin bylo poměrně vysoké. Při hodnocení způsobu protiprávního jednání byla jako přitěžující hodnocena skutečnost, že o nesprávném údaji o výrobci potravin účastník řízení nepochybně věděl a měl ho odstranit vlastní činností, nikoliv až na základě opatření orgánu dozoru. Z hlediska doby trvání bylo přihlíženo ve prospěch účastníka řízení ke skutečnosti, že nedostatky byly na základě opatření orgánu dozoru odstraněny, jejich přetrvávání nebylo prokázáno. Při úvaze o následcích protiprávního jednání byla uvážena míra možného poškození spotřebitele. Ve prospěch účastníka řízení byla uvážena skutečnost, že nebyl konkrétní škodlivý následek prokázán. Na základě těchto úvah byla sankce uložena v první desetině zákonem stanoveného limitu. Z protokolu ze dne 21.4.2008 č. P051-70052/08, je zřejmé, že při této kontrole byla přítomna zástupkyně žalobce: H. S., vedoucí provozu, kontrola byla provedena na základě žádosti žalobce o asistenci inspektorů při likvidaci výrobků – JUPÍK multivitavín, A, C, E, vápník, JUPÍK pomeranč, A, C, E, vápník a JUPÍK jahoda, A, C, E, vápník, o objemu 0,25 ml balené v tetrapack obalu, na které bylo vystaveno opatření – zákaz uvádění do oběhu v protokolu ze dne 9.8.2007, č. P091-70052/07, v celkovém počtu 212.868 ks, tj. 73 palet. Zakázané množství se zvýšilo o dalších 30.792 ks, které byly odebrány zpět z tržní sítě. Veškeré výrobky byly zakázány z důvodu použití obalu s označením JUPÍK, což je ochranná známka, jež není ve vlastnictví kontrolované osoby, a dále byl na obalu uveden klamavý údaj o výrobci. S tímto protokolem byla zástupkyně žalobce seznámena a byla poučena ve smyslu ustanovení § 17 ZSK o právu podat písemné a zdůvodněné námitky k protokolu ve lhůtě 5-ti pracovních dnů ode dne seznámení na adresu správního orgánu 1. stupně a současně převzala výtisk č. 2 tohoto protokolu. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 14.5.2008, č.j. AG918-2/45/9/2008-SŘ, tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu 1. stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí zejména zdůraznil, že s výsledky provedené kontroly byl za žalobce seznámen pan J., vedoucí výroby, proto nelze postup správního orgánu 1. stupně považovat za nezákonný. Současně odkázal na zavedenou judikaturu, např. rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 51/99-42, z něhož vyplývá, že pokud jsou listiny vyhotovené na základě kontrolních zjištění kontrasignovány pracovníkem účastníka řízení, nelze v této skutečnosti spatřovat rozpor se zákonem, neboť z toho, že se účastník řízení s předmětnými listinami neseznámil, ačkoliv jsou součástí správního spisu, nelze vinit kontrolní orgány. Dále uvedl, že k ukončení činnosti společnosti Santa nápoje Krnov a.s. došlo, neboť zaniklá společnost nemohla pro svoji neexistenci pokračovat ve své činnosti. Dále uvedl, že jak vyplývá z protokolu ze dne 21.4.2008, č. P051-70052/08, který obsahuje podrobnosti o likvidaci předmětných výrobků dle opatření – zákazu č. P091-70052/07/C, bylo zpět z tržní sítě za účelem likvidace staženo 30.792 ks předmětných výrobků. Ze skutečnosti, že předmětné výrobky byly staženy z tržní sítě jednoznačně vyplývá, že byly v tržní síti nabízeny k prodeji. Pokud se týká skladovaných výrobků, jak vyplývá z uvedených protokolů o kontrole, nebyly v době kontroly provedené ve skladě žalobce předmětné výrobky označeny jako neprodejné zboží a tuto skutečnost nenamítali ani pracovníci žalobce přítomni kontrole. Je proto zřejmé, že ani výrobky zjištěné ve skladě nebyly skladovány pro jiné účely než pro nabízení k prodeji. Dále žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že povinnost stanovenou v čl. 16 nařízení č. 178/2002 je třeba vykládat tak, že označení potravin má být provedeno tak, aby nemohlo uvést spotřebitele v omyl, přičemž tato povinnost musí být dodržena ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce potravin. Pakliže žalobce předmětné potraviny skladoval a prokazatelně uváděl v tržní síti do oběhu, nesplnil povinnost stanovenou v čl. 16 nařízení č. 178/2002 a došlo k naplnění skutkové podstaty podle ustanovení § 17 odst. 7 ZP TV. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s.ř.s.“) osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. K úvodní námitce žalobce spočívající v tom, že provedení kontroly nebylo žalobci v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 a odst. 2 ZSK oznámeno, čímž mu bylo znemožněno se kontroly zúčastnit, s protokoly o výsledku kontroly byly v rozporu s ustanovením § 16 ZSK seznámeny osoby odlišné od osoby oprávněné za žalobce jednat, tj. je jednatele společnosti pana V. J., soud zdůrazňuje, že tuto nepovažuje za důvodnou. Podle ustanovení § 12 odst. 1 ZSK (ve znění účinném ke dni rozhodování správních orgánů) povinností kontrolních pracovníků je zjistit při kontrole skutečný stav věci. Kontrolní zjištění jsou kontrolní pracovníci povinni prokázat doklady. Podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. a) ZSK kontrolní pracovníci jsou dále povinni oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly. Podle ustanovení § 16 odst. 1 ZSK povinností kontrolních pracovníků je seznámit kontrolované osoby s obsahem protokolu a předat jim stejnopis protokolu. Podle ustanovení § 16 odst. 2 ZSK seznámení s protokolem a jeho převzetí potvrzují kontrolované osoby podpisem protokolu. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že správní orgán 1. stupně prováděl kontrolu na základě zmocnění vyplývajícího pro něj ze zákona č. 146/2002 Sb., o Státní potravinářské a zemědělské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZSPZI“). Z obsahu protokolu ze dne 9.8.2007, č. P091-70052/07, je zřejmé, že provedení kontroly bylo oznámeno Ing. P. K., řediteli žalobce, který byl prováděné kontrole přítomen a z obsahu protokolu ze dne 5.9.2007, č. P104-70052/07, je zřejmé, že provedení kontroly bylo oznámeno J. J., vedoucímu výroby žalobce, který byl prováděné kontrole rovněž přítomen. Správní orgán 1. stupně při provádění kontroly postupoval souladně se zákonem, pokud jednal se zaměstnanci žalobce, zastávající pozice ředitele žalobce a vedoucí výroby žalobce, neboť tito zaměstnanci žalobce v tomto směru jednali v mezích svých obvyklých pracovních činností, k nimž při provozu podniku žalobce s přihlédnutím ke všem obvyklým okolnostem běžně dochází. Nebylo tedy třeba, aby provádění kontrol bylo oznámeno statutárnímu zástupci – jednateli žalobce zapsanému v obchodním rejstříku, ani aby tento byl osobně přítomen při provádění kontrol, neboť se nejednalo o záležitosti obchodního vedení společnosti, ale o běžnou kontrolu provozní činnosti žalobce. Podklady pro zahájení řízení ve věci byly tedy získány zákonným způsobem a soud nemá pochybnosti o správnosti skutkového stavu věci, který z nich vyplývá. Rovněž s námitkou žalobce týkající se porušení zásady presumpce neviny a porušení práva na spravedlivý proces, se soud neztotožňuje. Žalobce byl prostřednictvím svých zaměstnanců Ing. P. K., ředitele žalobce a J. J., vedoucího výroby žalobce, podrobně seznámen s protokoly o výsledku kontrol ze dne 9.8.2007 a 5.9.2007, tito zaměstnanci žalobce převzali výtisk č. 2 protokolu a byli poučeni o právu podat písemné a zdůvodněné námitky k protokolu ve lhůtě do 5-ti pracovních dnů ve smyslu ustanovení § 17 ZSK. V této lhůtě však žalobce žádné námitky vůči správnímu orgánu 1. stupně neuplatnil. O stejnou situaci šlo i v případě oznámení správního orgánu 1. stupně o zahájení správního řízení ze dne 15.1.2008, č.j. AB731- 1/047/7/2008-SŘ, které bylo do vlastních rukou žalobce doručeno dne 5.2.2008. Z obsahu tohoto oznámení je zřejmé, jaké konkrétní protokoly o kontrole se staly podkladem pro zahájení správního řízení, jaké jednání je žalobci kladeno za vinu, tj. jakou konkrétní povinnost žalobce porušil, a jaký trest žalobci za toho jednání lze uložit. Současně byl žalobce výslovně poučen o tom, že vzhledem k tomu, že shromažďování podkladů pro rozhodnutí ve správním řízení bylo ukončeno, má jako účastník řízení v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 spr. ř. právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům i ke způsobu jejich zjištění, popř. navrhnout jejich doplnění, a to ve lhůtě 5-ti dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Ve stanovené lhůtě se však žalobce k podkladům rozhodnutí ani ke způsobu jejich zjištění nevyjádřil a ani nenavrhl jejich doplnění. Podle ustanovení § 36 odst. 3 spř. ř. nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným má soud za prokázané, že žalobce měl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, ke způsobu jejich zjištění a současně měl možnost navrhnout doplnění podkladů rozhodnutí, ovšem tohoto svého práva nevyužil. Ke správnosti postupu žalovaného lze v této souvislosti připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.11.2003, č.j. 7 A 112/2002-36, publikovaný ve SbNSS 303/2004, dostupný na www.nssoud.cz, podle něhož: „Z výzvy správního orgánu účastníkovi řízení, aby se seznámil s podklady shromážděnými správním orgánem před vydáním rozhodnutí, musí být zřejmé, že shromažďování takových podkladů bylo již ukončeno, neboť o tom si účastník řízení právně relevantní úsudek nemůže sám učinit.“ V tomto směru tedy nelze správnímu orgánu 1. stupně přičítat jakékoli pochybení. Současně se soud neztotožňuje s názorem žalobce, že v řízení nebyla respektována ustanovení správního řádu upravující provádění důkazů. Správní orgán 1. stupně správní spis o žádné nové důkazy ve věci nedoplnil, s důkazy již shromážděnými ve správním spisu a s jejich hodnocením žalobce řádně seznámil, proto nebyl sebemenší důvod tyto žalobci známé podklady rozhodnutí duplicitně procesně opakovat. Navíc za situace, kdy povinnosti vyplývající z ustanovení § 16 odst. 1 a 2 ZSK správní orgán 1. stupně ve vztahu k žalobci splnil. Žádné nejasnosti ve vztahu k jednání žalobce, které mu bylo kladeno správním orgánem 1. stupně za vinu, z obsahu správního spisu nevyplývají, správní orgán 1. stupně před vydáním rozhodnutí shromáždil dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci a při samotném rozhodování postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Žalobcem namítané porušení zásady presumpce neviny a práva na spravedlivý proces soud v projednávané věci nezjistil. S námitkou žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti tvrzení žalovaného, že zaniklá společnost Santa nápoje Krnov a.s. nemůže pro svoji neexistenci pokračovat ve své činnosti, se soud neztotožňuje. V souladu s ustanovením § 68 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) výmaz obchodní společnosti z obchodního rejstříku (přesněji zápis výmazu obchodní společnosti do obchodního rejstříku) je zápisem konstitutivním, tedy právní subjekt obchodní společnost Santa nápoje Krnov a.s. zanikl ke dni zápisu výmazu do obchodního rejstříku. O správnosti závěru žalovaného, že z tohoto důvodu nemůže neexistující subjekt pokračovat ve své činnosti, nelze mít pochyb a uvedený závěr nelze označit za nepřezkoumatelný. Ani s námitkou žalobce, že výrobky byly uloženy ve skladu společnosti s tím, že se jedná o neprodejné zboží, se soud neztotožňuje, neboť na jedné straně skladovat potraviny ve spotřebitelském balení a na druhé straně argumentovat tvrzením, že se nejedná o skladování za účelem prodeje, je zjevně účelové. Z obsahu protokolu č. P091-70052/07 vyplývá, že ve skladu hotových výrobků bylo nalezeno 73 palet předmětných výrobků po 2.916 kusech, tj. celkem 212.868 kusů těchto výrobků. Podle ustanovení § 2 písm. p) ZPTV pro účely tohoto zákona se rozumí uváděním do oběhu nabízení k prodeji, prodej nebo jiné formy nabízení ke spotřebě; skladování, přeprava pro potřeby prodeje a dovoz za účelem prodeje od data proclení. Ve smyslu ustanovení § 2 písm. p) ZPTV je tedy zřejmé, že i skladování předmětných výrobků se ze zákona rozumí uvádění těchto výrobků do oběhu, navíc tyto výrobky neobsahovaly označení neprodejné, ani v tomto směru žalobce žádné zdůvodněné námitky vůči správnímu orgánu 1. stupně nevznesl. Lze tedy uzavřít, že ve věci bylo prokázáno skladování předmětných výrobků, a tím i jejich uvádění v tržní síti do oběhu. Žalobce tudíž nesplnil povinnost stanovenou v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty podle ustanovení § 17 odst. 7 ZP TV. Rovněž námitka žalobce, v níž uvádí, že protokol ze dne 21.4.2008, č. P051- 70052/08, nemohl být podkladem pro vydání rozhodnutí, neboť byl pořízen 2 měsíce po vydání rozhodnutí správního orgánu 1. stupně o uložení pokuty, není důvodná. Z obsahu připojeného správního spisu má soud za prokázané, že protokol ze dne 21.4.2008, č. P051-70052/08, se podkladem pro vydání rozhodnutí správního orgánu 1. stupně ani pro vydání rozhodnutí žalovaného nestal. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí s odkazem na něj pouze uvedl, že ze skutečnosti, že z tržní sítě bylo staženo zpět za účelem likvidace dalších 30.792 kusů předmětných výrobků vyplývá, že zakázané výrobky byly v tržní síti nabízeny k prodeji. Kontrolou zakázané množství 212.868 kusů ze skladu tak jen bylo navýšeno o dalších 30.792 kusů stažených z tržní sítě. Ani se závěrečnou námitkou žalobce týkající nepřezkoumatelnosti výroku o sankci, podle níž bez odůvodnění je výrok o sankci nejen nezákonný a navíc i nepřezkoumatelný, se soud neztotožňuje. Správní orgán 1. stupně výrok o sankci a její výši odůvodnil tím, že přihlédl k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Jako přitěžující okolnosti hodnotil při úvaze o míře závažnosti, že množství klamavě označených potravin bylo poměrně vysoké a při hodnocení způsobu jednání, že o nesprávném údaji o výrobci potravin žalobce věděl a měl ho odstranit vlastní činností, nikoli až na základě opatření orgánu dozoru. Naopak jako polehčující okolnosti hodnotil z hlediska trvání, že nedostatky byly na základě opatření orgánu dozoru odstraněny, jejich přetrvávání nebylo prokázáno a při úvaze o následcích protiprávního jednání uvážil skutečnost, že škodlivý následek nebyl prokázán. S přihlédnutím k těmto okolnostem pak sankci uložil v první desetině zákonem stanoveného limitu. V tomto směru soud uzavírá, že neshledal, že by došlo k překročení nebo zneužití stanovených mezí správního uvážení. Ve věci byla respektována zákonná kritéria volného správního uvážení a jejich užití v důvodech vydaného rozhodnutí byla zdůvodněna, přičemž bylo přihlíženo ke všemu, co v řízení v dané věci vyšlo najevo. Pro uložení sankce byly v daném případě naplněny všechny definiční znaky jak vymezeného skutku, tak i podmínky pro uložení sankce jako takové. Pokuta tedy byla uložena při naplnění všech předpokladů zákonem předepsaných a její uložení nelze považovat za nezákonné. K tomuto závěru soud připomíná rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.12.2005, č.j. 4 As 47/2004-87, dostupný na www.nssoud.cz, podle něhož: „Při přezkoumávaní rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta za správní delikt, správní orgán nehodnotí spravedlnost pokuty, nýbrž pouze zkoumá, zda byly splněny podmínky pro její uložení, zda správní orgán srozumitelně odůvodnil její výši zvolenou ze zákonného rozmezí, a zda celkově dbal mezí správního uvážení stanovených mu zákonem (§ 78 odst. 1 s.ř.s.).“ K potvrzujícímu rozhodnutí žalovaného pak soud doplňuje, že správní řízení tvoří v zásadě jeden celek od jeho zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí, tudíž jestliže žalovaný dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu 1. stupně je souladné se zákonem, nebylo třeba, aby duplicitně resumoval závěry vztahující se k výroku o udělené sankci a její výši. Soud tedy uzavírá, že napadené rozhodnutí žalovaného ve spojení s rozhodnutím správního orgánu 1. stupně je plně srozumitelné, je z něj patrno, o čem a jak bylo rozhodnuto, důvody rozhodnutí jsou uvedeny způsobem nenechávajícím jakýchkoli pochyb o jejich logické nerozpornosti. V přezkoumávaném správním řízení k žádným procesním vadám nedošlo, právní posouzení věci je správné a závěry o uložené sankci a její výši odpovídají zákonným kritériím. S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci soudu nezbylo než žalobu proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 14.5.2008, č.j. AG918-2/45/9/2008-SŘ, ve smyslu ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení