29 Ca 21/2009 - 68

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., a JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., v právní věci žalobce F plus H s.r.o., se sídlem v Třebíči, Zborovská 856/49, zastoupeného daňovou poradkyní Ing. Jitkou Routkovou, se sídlem v Liberci, ul. Komenského 87/3, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Třebíči, se sídlem v Třebíči, Žerotínovo nám. 17/1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně dne 16.1.2009, se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který dle žaloby spočívá v nevydání doslovných opisů či stejnopisů písemností žalovaným ze spisového materiálu žalobce dle jeho žádostí ze dne 15.11.2007, 16.2.2008 a 14.4.2008 a podmiňování jejich vydání uhrazením správního poplatku ve výši 24.030,- Kč dle nezákonné výzvy žalovaného ze dne 24.4.2008, č.j.:68737/08, s tím, že důsledky nezákonného zásahu trvají. Je tak porušena ústavní zásada projednací dle čl.38 odst.2 Listiny základních práv a svobod. Zástupkyně žalobce požádala žalovaného dne 15.11.2007 o opisy písemností ze spisového materiálu. Této žádosti nebylo vyhověno a žalobce byl vyzván, výzvou ze dne 13.12.2007, č.j.: 125633/07, aby upřesnil, které opisy, stejnopisy či výpisy požaduje. Splnění výzvy však bylo pro žalobce nemožné. Nelze určit, jaká písemnost ze spisu je požadována, neboť žalobci není zřejmé, jaká písemnost se ve spise nachází. Žalobce proto důvodně očekával, že mu bude zaslán alespoň obsah spisu. Žalobce tak namítá, že citovaná výzva je nezákonné rozhodnutí z důvodu neurčitosti a nesplnitelnosti a porušuje zásadu součinnosti, neboť písemnosti byly označeny jasně tím, že požadoval opis obsahu spisu a opisy či stejnopisy všech listin. Není přitom pravdivé tvrzení žalovaného, že na ústním jednání dne 14.4.2008 došlo k upřesnění požadavku na vydání listin. Nic takového z obsahu protokolu nevyplývá. Dne 16.2.2008 požádala po druhé zástupkyně žalobce žalovaného o doslovné opisy nebo stejnopisy či výpisy nebo potvrzení o všech skutečnostech v jeho spisu obsažených a o opis obsahu spisu. Místo vydání požadovaných listin byl žalobce vyzván výzvou ze dne 26.2.2008, č.j.: 27989/08 ke splnění zákonné povinnosti úzké spolupráce k dostavení se ve dvou stanovených termínech k žalovanému, aby označil při nahlížení do spisu písemnosti, jejichž opis bude požadovat. Výzvou žalovaný poukázal na ustanovení § 23 zák.č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), z něhož vyplývá, že písemnosti lze vydat pouze na základě osobní návštěvy při nahlížení do spisu, a dále na ustanovení § 5 odst.2 zákona o správních poplatcích, dle něhož splatnost správního poplatku za provedené stejnopisy, opisy, kopie a fotokopie je před provedením úkonu. Do dnešního dne nebyla vyřízena námitka ze dne 16.2.2008 ve věci nečinnosti žalovaného při vyhotovování písemností ze spisu. Shora citovaná výzva ze dne 26.2.2008 byla vydána v rozporu s ustanovením § 2 odst.9 daňového řádu. V den vydání výzvy již byla daň dodatečně stanovena a žádost se netýkala ani řízení vyměřovacího a ani placení daní. Žalobci nebyly zaslány nejen požadované opisy listin, ale ani opis obsahu spisu. Vyžadování osobní účasti a možnost požádat o písemnosti dle ustanovení § 23 odst.3 daňového řádu pouze při osobním nahlížení do spisu není v souladu se zásadou součinnosti a nevyplývá ze žádného ustanovení daňového řádu. Za tohoto stavu nezbylo zástupkyni žalobce, než dostavit se k žalovanému za účelem nahlížení do spisu a opět již po třetí požádat o listiny, přičemž požadavek byl rozšířen o listiny ověřené. Žádost byla učiněna do protokolu o ústním jednání ze dne 14.4.2008, přičemž se nejednalo o doplnění žádosti ze dne 16.2.2008, ale jednalo se o novou žádost, protože předchozí žádosti nebyly vyřízeny. Průběh jednání dne 14.4.2008 byl neuspokojivý, zástupkyně žalobce obdržela 2 ofocené kopie „Výpis běžných písemností – všechny“ ze dne 25.3.2008 a „Soupis písemností – Neveřejná část“, datum neuvedeno. Nebylo zřejmé, proč jsou dva seznamy, dle sdělení žalovaného byl jeden z kontrolního a jeden z vyměřovacího oddělení, seznamy neměly řádné náležitosti, některé položky byly začerněny, aniž bylo zřejmé proč. Zástupkyně žalobce požadovala předložení výpisu běžných písemností bez začernění. Ačkoliv jí pracovnice žalovaného přislíbila soupis zaslat poštou, do dnešního dne tak neučinila. Žádost přitom byla formulována stejně jako v předchozích žádostech ze dne 15.11.2007 a 16.2.2008 a žalovanému tento den bylo jasné, co je požadováno. Je proto zřejmé, že předchozí výzvy byly žalovaným vydány bez právního důvodu. Obsah protokolu, ve kterém bylo projednáváno vydání listin (50-60 minuta záznamu) dodatečně některá pracovnice žalovaného vymazala, aniž by to zástupkyně žalobce při podpisu protokolu zaregistrovala. Následně nutila pracovnice žalovaného zástupkyni žalobce, aby podala další novou žádost. Ani při tomto nahlížení do spisu nebyly žalobci požadované opisy vydány, jejich vydání bylo podmiňováno zaplacením správního poplatku. Žalobce s vyměřením poplatku nesouhlasil, neboť se jednalo o úkony od poplatku dle § 8 odst.2 písm. b) zákona o správních poplatcích osvobozené a o úkony, které dle položky č.3 přílohy zákona o správních poplatcích nejsou předmětem poplatku. Dne 29.4.2008 bylo podáno odvolání se proti rozsahu, v jakém bylo umožněno nahlédnout do spisu a byly podány námitky na nesprávný úřední postup. Námitky byly vyřízeny rozhodnutím ze dne 27.5.2008, č.j.: 78458/08, pracovnicí, proti které směřovaly. Námitka, že protokol nezaznamenal celé ústní jednání a že skutečný průběh jednání může být doložen hlasovým záznamem na diktafonu, byla odmítnuta s tím, že záznam by mohl být upravený či pouze účelově zachycovat části jednání. Námitka nepředložení občanských průkazů pracovnicemi žalovaného nebyla vypořádána v souladu s ustanovením § 7 odst.1 daňového řádu. Námitka nedůvodného prodlužování jednání odcházením a telefonováním pracovnice žalovaného byla zamítnuta s tím, že pracovníci žalovaného vyšli žalobkyni vstříc a jednání v 17.00 hod. neukončili a ponechali jí možnost do spisu dále nahlížet. Z hlasového záznamu a rovněž z protokolu je přitom zřejmé, že účelem jednání nebylo nahlížení do spisu, ale předání písemností a zjištění obsahu neveřejné části spisu. K problematice začerněných položek žalobce uvedl, že rozdíl v začerněných položkách nebyl doposud vysvětlen a slibovaný soupis poštou zaslán nebyl. Žalobci dodnes i přes několik žádostí a nahlížení do spisu není známo, jaký je obsah kompletního spisového materiálu uloženého u žalovaného. Při ústním jednání dne 14.4.2008 byly žalobci předloženy pouze opisy obsahu spisu a ověření jejich shody s originálem, i přes výslovnou žádost, nebylo provedeno. Dne 12.5.2008 byla žalobci doručena výzva k zaplacení správního poplatku (napadeno odvoláním a posléze rovněž žalobou). K argumentaci žalovaného, že žalobce od správního poplatku osvobozen není, neboť není splněna druhá část podmínky uvedená v § 8 odst.2 písm. j) zákona o správních poplatcích, žalobce uvedl, že se nikterak nebrání tomu, aby písemnosti byly zaslány dálkovým přístupem a naopak by takový způsob zaslání opisů písemností uvítal. Pokud územní finanční orgány nemají vytvořeny technické podmínky pro provedení zpoplatněného úkonu prostřednictvím dálkového přístupu s elektronickým podpisem, nemůže být tato skutečnost vykládána k tíži žalobce. Žádostmi ze dne 15.11.2007 a 16.2.2008 se žalobce domáhal prominutí poplatku dle ustanovení § 55a daňového řádu, do dnešního dne však o jeho žádosti o prominutí správního poplatku nebylo rozhodnuto. V další části žaloby žalobce formuloval námitky proti rozhodnutí odvolacího orgánu žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání proti výzvě k zaplacení správního poplatku. Na závěr pak žalobce uvedl, že rozhodnutí ve věcech správních poplatků jsou považována za rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, a proto jsou s ohledem na ustanovení § 70 zák.č.150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), vyloučena ze soudního přezkumu. Žalobce poukázal na rozsudky NSS sp.zn.: 2 Azs 252/2004 ze dne 20.1.2005, 9 As 21/2007 ze dne 22.11.2007 a 2 Afs 110/2005 ze dne 8.6.2006. Žalovaný nevydal rozhodnutí o zastavení řízení ve věci žádosti žalobce o vydání písemností ze spisu, proti kterému by bylo možno podat žalobu dle § 65 s.ř.s. Žalovanému ani nevznikla povinnost takové či jiné rozhodnutí či osvědčení vydat, proto se žalobce nemůže za stávající situace domáhat ani ochrany před nečinností správního orgánu dle § 79 s.ř.s. Žalobce se tedy může domáhat nápravy pouze žalobou proti nezákonnému zásahu dle § 82 s.ř.s. Žaloba proti nezákonnému zásahu je přípustná poté, co žalobce bezvýsledně vyčerpal námitky dle § 16 daňového řádu. Charakter námitek dle § 16 daňového řádu a podnětu dle § 34c) daňového řádu je obdobný. Žalobce se podnětem dle § 34c) daňového řádu podaným dne 9.10.2008 domáhal ochrany před nezákonným zásahem. Dne 18.11.2008 obdržel žalobce vyrozumění o odložení podnětu, žalobce tedy vyčerpal všechny právní prostředky ochrany před nezákonným zásahem. Nezákonný zásah dále trvá, žalovaný brání žalobci v nahlížení do spisu, brání v pořizování si fotokopií ze spisu vlastním fotoaparátem a vydání opisů či stejnopisů písemností podmiňuje zaplacením správního poplatku, který ve svém důsledku omezuje žalobce na jeho právu být plně seznámen se všemi listinami. Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby soud žalovanému zakázal, aby pokračoval v porušování žalobcových subjektivních práv, které spočívá v odmítání vydání opisů či stejnopisů písemností z daňového spisu žalobce dle jeho žádosti ze dne 15.11.2007, posléze i 16.2.2008 a 14.4.2008, žalovanému se zakazuje podmiňovat vydání požadovaných písemností uhrazením správního poplatku 24.030,- Kč dle nezákonné výzvy žalovaného ze dne 24.4.2008, č.j.: 68737/08 a žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před zásahem, tzn. zrušil nezákonnou výzvu ze dne 24.4.2008, č.j.: 68737/08 a vydal opisy či stejnopisy písemností z daňového spisu žalobce dle jeho žádostí ze dne 15.11.2007, 16.2.2008 a 14.4.2008. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je třeba vyjít z dikce ustanovení § 82 s.ř.s. Je zřejmé, že ochrany se může dovolat ten, kdo byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, nebo donucením, musí jíž o úkon zaměřený přímo proti němu a nebo bylo-li proti němu v jeho důsledku přímo zasaženo. Je tedy zřejmé, že „úkon“ zasahující do práv žalobce musí mít povahu komisivního jednání, musí jít o aktivní činnost. Žalovaný se domnívá, že skutková tvrzení, o která se žaloba opírá, nic takového neprokazují. Pokud se žalobce domnívá, že nezákonný zásah spočívá v „nevydání doslovných opisů či stejnopisů“, chybí zde základní definiční znak, tj. onen „zásah“ do práv žalobce. Již fakt, že žalobce využil svého oprávnění dle § 34c daňového řádu, vede žalovaného k závěru, že se žalobce svých práv měl dovolat postupem podle ustanovení § 79 s.ř.s. Z tohoto pohledu je tedy žaloba nepřípustná a žalovaný navrhl, aby žaloba byla odmítnuta. K jednotlivým námitkám pak žalovaný uvedl, že skutečně dne 19.11.2007 a 19.2.2008 obdržel žádosti o pořízení opisů ze spisu žalovaného. Tyto však byly neurčité a k jejich upřesnění došlo až při jednání dne 14.4.2008, kdy hned v úvodu jednání zástupkyně žalobce upřesnila, že požaduje úředně ověřené kopie písemností ze spisu žalovaného. Požadavek ověřených kopií byl opakovaně vznesen i při jednání dne 30.1.2009. V takovém případě je správce daně povinen vybrat v souladu s pol. 3 a 4, části I. Sazebníku – přílohy zák.č.634/2004 Sb., správní poplatek ve výši 45,- Kč za každou započatou stránku. Na základě tohoto požadavku správce daně žalobci doručil podrobný rozpis výše správního poplatku. Pokud žalobce poukazoval na pokyn D- 316, týká se prominutí správního poplatku vybíraného podle pol. 1 Sazebníku a dalších položek se netýká. Kopie ověřených písemností, které správnímu poplatku nepodléhaly, byly žalobci doručeny dne 4.2.2009. V části žaloby, jíž žalobce brojí proti vyměření správního poplatku, se jedná o žalobu nepřípustnou, neboť proti rozhodnutí o vyměření poplatku je ochrana práv subjektu poskytována žalobou podle § 65 s.ř.s. K tvrzení žalobce, že mu není známo, jaký je obsah kompletního spisového materiálu, žalovaný uvedl, že masa písemností uložených v daňovém spise se v čase mění, tj., že obsah spisu je možné sumarizovat vždy k určitému dni. Tento sumář písemností žalobce obdržel dne 4.2.2009. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke zkrácení práv žalobce nezákonným zásahem, navrhl žalovaný, aby soud žalobu podle § 78 odst.7 s.ř.s. zamítl. Na výzvu soudu upřesnil žalobce žalobu podáním ze dne 16.12.2009 tak, že se domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného a nikoliv rovněž ochrany proti nečinnosti a žaloba směřuje pouze proti žalovanému a nikoliv též, jak původně označeno, proti Finančnímu ředitelství v Brně. Poukázal dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.3.2005, č.j.: 2 Afs 1/2005-60, s tím, že má za to, že ho žalovaný omezil přímo na jeho právu na vydání listin dle jeho žádostí ze dne 15.11.2007, 16.2.2008 a 14.4.2008, a to nezákonnou výzvou, která je pouze rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení. Žalobce tedy spatřuje nezákonný zásah v nevydání písemností, protože ve smyslu § 23 na vydání těchto písemností má právní nárok. Dále žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3.6.2004, č.j.: 2 Afs 17/2003, z něhož kromě jiného vyplývá, že činnost správních orgánů nemusí být při zásahu pouze aktivní, může se jednat i o pasivitu jednání správního orgánu, která ve svém důsledku zasahuje do práv osob, jak se stalo i v případě žalobce. Jednak nedošlo do dnešního dne k vydání všech písemností, a u některých bylo jejich vydání podmiňováno zaplacením správního poplatku. Žalobce výzvu k zaplacení správního poplatku považoval za nezákonnou, poplatek neuhradil a v důsledku toho nebylo plně vyhověno jeho žádostem. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 9.3.2010 pak žalobce znovu uvedl, že nezákonný zásah nemusí mít vždy podobu aktivní činnosti a poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek ze dne 20.1.2005, sp.zn.: 2 Azs 252/2004. Žalobce nesouhlasí s popisovaným postupem události žalovaným. Žádost ze dne 14.4.2008 nebyla upřesněním původní žádosti, ale jednalo se o novou žádost. Žalobce obdržel až po více než roce podrobný rozpis stanovení poplatku, u žalovaného však existuje značné množství písemností a je tudíž nezjistitelné, ke které položce se poplatek vztahuje, protože položky jsou opatřeny pouze č.j. nikoliv již datem vzniku listiny a daňovým řízení, kterého se týkají. Náhodnou kontrolou několika položek žalobce zjistil, že požadavek na vybrání správního poplatku je neoprávněný, protože listina tak, jak je založena ve spise, tzn. včetně doručenky a vyznačení právní moci, mu doposud vydána nebyla. Žalobci doposud nebylo vysvětleno, proč byly v obsahu spisu provedeny zásahy – začernění, a co se pod těmito položkami skrývalo. Krajský soud v Brně po přezkoumání postupu žalovaného v předmětné věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce v žalobě a jejím doplnění výslovně uvedl, že žalovaný zasahuje do jeho práv tím, že jí doposud nevydal doslovné opisy či stejnopisy písemností ze spisového materiálu, který se týká žalobkyně, dle žádostí ze dne 15.11.2007, 16.2.2008 a 14.4.2008, a jejich vydání podmiňuje uhrazení správního poplatku na základě nezákonné výzvy žalovaného ze dne 24.4.2008, č.j.: 68737/08. Ze spisového materiálu žalovaného soud zjistil, že dne 15.11.2007 podal žalobce elektronickou žádost o doslovné opisy nebo stejnopisy či výpisy nebo potvrzení o všech skutečnostech v jeho spisu obsažených, a dále o opis obsahu spisu - soupis všech jeho součástí vedený v souladu se zákonem č.499/2004 Sb., o archivnictví a vyhl.č.646/2004 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby. Na žádost žalobce reagoval žalovaný výzvou k odstranění vad podání ze dne 27.11.2007, č.j.: 125633/07/330911/3854, z níž vyplývá, že z podání žalobce nebylo patrné, opisy, stejnopisy či výpisy kterých písemností ze spisu žalobce požaduje, popř. jakých daní a za jaká zdaňovací období. Žalovanému také nebylo zřejmé, zda žalobce požaduje jen opisy úkonů správce daně či i podání daňového subjektu. Vady podání měly být odstraněny písemně nebo ústně do protokolu u správce daně do 8 dnů ode dne doručení výzvy. Právní zástupkyně žalobce předmětnou výzvu žalovaného převzala dne 13.12.2007 a ve stanovené lhůtě žalobce na výzvu nereagoval. Přípisem ze dne 16.2.2008 žalobce poukázal na žádost ze dne 15.11.2007 a uvedl, že ačkoliv žádost byla jasně formulována, nebylo jeho žádosti vyhověno a byla zaslána pouze výzva k odstranění vad podání. Dle žalobce není možno výzvě vyhovět, neboť mu není známo, co spis obsahuje. Žalobce proto znovu požádal žalovaného, aby řádně ve lhůtě splnil svoje zákonné povinnosti. Výzvou ke spolupráci daňového subjektu podle § 2 odst.9 daňového řádu ze dne 26.2.2008, č.j.: 27989/08/330913/3854, žalovaný vyzval žalobce k úzké spolupráci 1) formou výslovného označení písemností ze spisu daňového subjektu (nejlépe při nahlížení do spisu), jejichž opis bude žalobce požadovat, neboť bez toho nelze jeho žádost ze dne 16.2.2008 pro absolutní neurčitost vyřídit, 2) formou osobního převzetí pořízených opisů nebo stejnopisů či výpisů nebo potvrzení o skutečnostech ve spisovém materiálu obsažených při osobním jednání u žalovaného. Dne 14.4.2008 se žalobce, prostřednictvím jeho zástupkyně, dostavil k žalovanému. Z obsahu protokolu o ústním jednání je zřejmé, že žalobce již potřetí žádá o všechny opisy listin ve spise uložených včetně doručenek, s tím, že požaduje ověřené fotokopie včetně doručenek. Přípisem ze dne 24.4.2008 pak žalovaný žalobci zaslal při jednání dne 14.4.2008 požadované soupisy písemností ve spisech žalobce, do kterých zástupkyně žalobce dne 14.4.2008 nahlížela a které nedopatřením zůstaly u žalovaného. Rovněž dne 24.4.2008 žalovaný vydal pod č.j.: 68737/08/330911/3854, výzvu k zaplacení správního poplatku ve výši 24.030,- Kč, jako reakci na „žádost o doslovné opisy nebo stejnopisy či výpisy nebo potvrzení o všech skutečnostech ve spisu obsažených, a dále o opis obsahu spisu – soupis všech jeho součástí“. Z citované výzvy vyplývá, že správní poplatek sestává z částky 17.325,- Kč (vyměřovací spis), částky 3.960,- Kč (vymáhací spis) a částky 2.745,- Kč (registrační spis). Proti citované výzvě se žalobce odvolal a Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 17.7.2008, č.j.: 10745/08-1400-702113, odvolání zamítlo. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, k tomu srovnej např. rozsudek ze dne 28.3.2008, č.j.: 5 Aps 6/2007-130, rozsudek ze dne 4.8.2005, č.j.: 2 Aps 3/2004-42, rozsudek ze dne 1.12.2004, č.j.: 3 As 52/2003-278, či rozsudek ze dne 24.6.204, č.j.: 2 Ans 1/2004-64, všechny přístupné na www.nssoud.cz, že žalobou proti nezákonnému zásahu se může podle ustanovení § 82 zák.č.150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) bránit každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením („zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu zasaženo, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování. S.ř.s. zavedl ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu jako institut ochrany před nezákonným jednáním správního orgánu, přitom však definici zásahu neobsahuje; zásah vymezuje velmi obecně a široce. Zpravidla však půjde o neformální úkony, např. faktické pokyny (např. v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd.; tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou správního rozhodnutí. K tomu viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.12.2008, č.j.: 2 Aps 7/2007-57, ve kterém se uvádí, že pod pojem „zásah“ spadá velké množství faktických činností správních orgánů, které mohou mít různou formu. Jde o úkony, pro které mohou, a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd. Zásahem mohou být obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Krajský soud proto posuzoval, zda v souzené věci byly splněny všechny podmínky vymezené v § 82 a násl. s.ř.s., resp., zda se jedná o nezákonný zásah, jak tvrdil žalobce v žalobě. S ohledem na popsané jednání žalovaného se krajský soud zaměřil na otázku splnění podmínek nutných pro úspěšné dovolání se ochrany proti nezákonnému zásahu, které musí být splněny kumulativně. Jedná se o splnění následujících podmínek: 1) žalobce musí být přímo zkrácen na svých právech, 2) nezákonným, 3) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, 4) které nejsou rozhodnutím, 5) který byl zaměřen přímo proti němu nebo jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, 6) přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“. Není-li splněna byť jediná z uvedených podmínek, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout ( k tomu srovnej např. rozsudek NSS ze dne 17.3.2005, č.j.: 2 Aps 1/2005-65, rozsudek NSS ze dne 30.9.2008, č.j.: 4 Aps 1/2007-67, rozsudek NSS ze dne 5.11.2008, č.j.: 3 Aps 6/2008-56, všechny přístupné na www.nssoud.cz). V předmětné věci soud dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka 3), to je, že se nejedná o zásah. Žalobce nezákonný zásah spatřuje především v tom, že mu žalovaný na jeho opakované žádosti nepředložil požadované materiály. Pokud by tomu však bylo tak, jak tvrdí žalobce, nejednalo by se o zásah, tj. neformální úkon (faktický úkon, bezprostřední zásah, zajišťovací úkon atd.), ale spíše o nečinnost žalovaného. Žalobce však žalobu výslovně upřesnil, jako žalobu na nezákonný zásah, a zdejší soud proto zkoumal, zda byly splněny podmínky pro úspěšné dovolání se ochrany proti nezákonnému zásahu. Institutem ochrany proti nezákonnému zásahu správního orgánu se nelze úspěšně domáhat ochrany, která je poskytována proti nečinnosti správního orgánu. K tomu slouží jiný institut, a to žaloba na ochranu proti nečinnosti podle ustanovení § 79 a násl. s.ř.s. Řízení podle ustanovení § 79 a násl. s.ř.s. a řízení podle ustanovení § 82 a násl. s.ř.s. jsou řízení odlišná a pro úspěšné dovolání se ochrany podle jednotlivých ustanovení, musí být splněny zcela jiné podmínky. Ve skutečnosti, že žalobci nebyly doposud poskytnuty všechny požadované materiály soud neshledal zásah. Ani argument žalobce, že žalovaný podmiňoval vydání požadovaných materiálů na podkladě nezákonné výzvy k zaplacení správního poplatku, nelze akceptovat. Proti předmětné výzvě se žalobce odvolal a jeho odvolání bylo správním orgánem 2. stupně zamítnuto. Je proto třeba z předmětné výzvy vycházet, jako z výzvy zákonné. Navíc v řízení o nezákonném zásahu by nebylo možno zkoumat zákonnost výzvy, neboť jak již bylo uvedeno výše, v řízení podle § 82 s.ř.s. se lze domáhat ochrany pouze proti aktům, které nejsou rozhodnutím. Krajský soud v Brně tak dospěl k závěru, že v souzené věci není splněna podmínka zásahu, jak má na mysli ustanovení § 82 s.ř.s. Za popsané situace, tedy kumulativního nenaplnění všech podmínek vymezených zákonem, pozbývá smyslu zkoumání dalších podmínek nezákonného zásahu, neboť ochrana proti nezákonnému zásahu je důvodná pouze tehdy, jsou- li zároveň splněny všechny podmínky, což v souzeném případě není. Z výše uvedených důvodů proto krajskému soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (§ 87 odst.3 s.ř.s.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst.l s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl žalobce zcela neúspěšný a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení