29 Cad 24/2009 - 125

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně M. J., zastoupené Mgr. Anetou Bendovou, advokátkou AK Hradec Králové, S. K. Neumanna 725, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, o plný invalidní důchod, k žalobě proti rozhodnutí žalované I., II, č. X ze dne 19. 2. 2009, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala podáním včasné žaloby přezkoumání správnosti a zákonnosti rozhodnutí I. a II., které vydala dne 19. 2. 2009 Česká správa sociálního zabezpečení v Praze (dále jen ČSSZ – žalovaná). Prvním rozhodnutím zamítla žalovaná žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, v důvodech odkázala na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v H. B. ze dne 17. 12. 2008. Druhým rozhodnutím přiznala žalovaná žalobkyni s odkazem na ust. § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění od 10. 1. 2009 částečný invalidní důchod ve výši 5.635,- měsíčně s tím, že doplatek za dobu od 10. 1. 2009 do 19. 3. 2009 ve výši 13.149,- Kč byl žalobkyni vyplacen jako záloha. -2- Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením, že není plně invalidní, pro zhoršení zdravotního stavu a své onemocnění není schopna pracovat, v současné době jsou ošetřujícími lékaři naplánovány v průběhu duben – červen 2009 tři operace. V dalších bodech žalobkyně popsala jednání dne 17. 12. 2008 na OSSZ v H. B., dle jejího názoru nebylo postupováno v souladu se správním řádem, etickým kodexem ČSSZ a České lékařské komory, a to s ohledem na vzdálenost jejího bydliště v nařízené hodině jednání na 8,00 hodinu, nebyly vzaty v úvahu jí předložené lékařské zprávy, byly jí předloženy k podpisu již předem připravené listiny, které si nemohla ani přečíst. S obsahem třetí strany se seznámila až při nahlédnutí do spisu a nesouhlasí s ním. Nebyl jí předán zápis z jednání, neproběhlo žádné poučení. Podala na OSSZ dne 18. 12. 2008 stížnost, která v podstatě nebyla řešena. MUDr. N. nehodlala zkoumat zdravotní stav žalobkyně, neboť rozhodnutí o částečné invaliditě bylo sepsáno a vytištěno před jednáním, lékařka nebrala ohled na žalobkyní uváděné skutečnosti a nařídila administrativní ukončení pracovní neschopnosti. Ignorovala závěr lékařské zprávy MUDr. B. o neschopnosti zapojení do pracovního procesu – riziko propadu do larvované deprese. Žalobkyni bylo takto znemožněno pobírat nemocenské dávky, pro zhoršení zdravotního stavu nemůže pracovat a částka částečného invalidního důchodu jí na úhradu podnájmu, placení léků a pobytu v nemocnici nedostačuje. Domáhá se tedy škody, vzniklé nepřiznáním hmotného zabezpečení, tj. plného invalidního důchodu. Je přesvědčena, že je plně invalidní, navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí žalované. Posléze žalobkyně požádala o bezplatné ustanovení právního zástupce, jejímu návrhu bylo vyhověno usnesením krajského soudu ze dne 25. května 2009. Soud provedl důkaz z lékařské dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení v H. B. posudkem lékařky OSSZ ze dne 17. 12. 2008. Lékařka uvedla, že zdravotní postižení žalobkyně hodnotí na základě výpisu z dokumentace ošetřující lékařky MUDr. H. z K. a odborného vyšetření psychiatrické ambulance MUDr. B. z 24. 11. 2008. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (DNZS) žalobkyně hodnotila lékařka OSSZ těžkou úzkostně depresivní poruchu, dekompenzaci pithiatické osobnosti, s dominující somatizovanou anxietou a psychologem konstatovanými hypochondrickými rysy. Dominuje selhání adaptačních mechanismů, nekritičnost, egocentrismus, nízký frustrační práh, nesoustředěnost, porucha osobnosti pithiatická s paranoiditou v psychastenickém terénu. Toto postižení odpovídá kap. V., pol. 4 c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění a zde míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (SSVČ) ve výši 40 %. Lékařka považovala žalobkyni za částečně invalidní dle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Soud vyžádal ve věci posudek věcně a místně příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a soc. věcí ČR v H. K. ( § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Posudková komise vyhotovila dne 2. 9. 2009 posudek ve složení posudkový lékař MUDr. M. a přísedící odborný psychiatr MUDr. K.. Po uvedení osobní a pracovní anamnézy PK provedla diagnostický souhrn, uvádí, že u žalobkyně se jedná o úzkostně depresivní poruchu – dekompenzaci osobnosti -3- s labilní psychikou, bolestivý páteřní syndrom krční páteře s MRI prokázaným výhřezem ploténky C 6/7 a bederní páteře při mírném vyklenutí meziobratlových plotének L 3/4 a L 4/5 bez kořenového dráždění, stav po operaci na první zánártní kůstce levé nohy v 10/2008 bez následků, přetrvávající astma bronchiale bez poruchy ventilace a bez nutnosti léčby, tlakové (migrenozní) bolesti hlavy s předzvěstí (aurou), stav po operaci červovitého výběžku slepého střeva, po opakovaných operacích srůstů v oblasti tenkého střeva v letech 2001 a 2004, stresovou inkontinenci moče lehkého stupně a krátkozraký astigmatismus obou očí korigovaný brýlemi. PK hodnotila psychiatrické nálezy (11/2008, 1/2009, 8/2009), psychologický (11/2008), ortopedické (10/2008, 12/2008), neurologický (5/2008), gynekologický (5/2004, 4/2009), gastroenterologické (11/2008, 2/2009, 6/2009), MRI páteře (11/2008), plicní (6/2009) a po jejich zhodnocení označila za rozhodující příčinu DNZS žalobkyně úzkostně depresivní poruchu – dekompenzaci osobnosti s labilní psychikou, odpovídající kap. V, pol. 4 c) vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání rozhodnutí žalované, míru poklesu SSVČ pak zvolila na horní hranici rozpětí, tedy ve výši 50 %. Jako pracovní rekomandaci uvedla možnost výkonu lehčí práce fyzické nebo kancelářské s vyloučením práce na směny, ve stresovém prostředí, v prostředí dráždícím dýchací cesty, prací ve strnulé poloze zad, v hluku, nepříznivých klimatických podmínkách. V posudkovém závěru pak posudková komise uvedla, že úzkostně depresivní porucha je u žalobkyně sledována od 3/2008, k datu posouzení komisí tak trvala zhruba rok, medikamentozní antidepresivní léčbu žalobkyně nesnášela – byla vyzkoušena řada preparátů, pro nesnášenlivost byla od prosince 2008 určitou dobu bez této léčby. Organický původ nebyl prokázán, podle symptomatologie lze stav hodnotit jako těžkou úzkostně depresivní poruchu, nejedná se však o zvlášť těžkou poruchu, neboť chybí obsedantní symptomatologie, nebyla zatím potřebná hospitalizace. Podle psychologa jde o silný hystericko fobický, neurotický syndrom u osobnosti s psychastenickou konstitucí, proto by psychická porucha sama o sobě nedosáhla horní hranice procentního rozpětí. Tuto PK volí s přihlédnutím k ostatním somatickým postižením, ani jedno z těchto postižení nedosahuje hranice ani částečné invalidity. Ortopedický nález jako příloha 1 spisu konstatuje zhojení levé nohy po operaci, halux na pravé noze a artrozu drobných kloubů palce pravé ruky, což není posudkově významné, gynekologický nález v příloze 2 spisu popisuje laparoskopickou operaci rozrušení srůstů v malé pánvi – posudkově nevýznamné, příloha 3 pak obsahuje psychiatrický nález z 6. 1. 2009 – stejný jako nález z 24. 11. 2008. Posudkově významný není ani nález gastroenterologický a výhřez disku krční páteře byl zhodnocen. Posudková komise uvedla, že souhlasí se závěrem lékařky OSSZ co do hodnocení částečnou invaliditou, ovšem vzhledem k dalším onemocněním žalobkyně hodnotí míru ve výši 50 %, tedy zohledňuje tuto okolnost vyšší, horní hranicí procentního rozpětí. Žalobkyně žádala po posouzení svého zdravotního stavu před PK v H. K. o posouzení své věci odborným zdravotním ústavem mimo kraj K., poukazovala na to, že komise neřešila její zdravotní stav, ale obhajovala závěry lékařky OSSZ. Soud přípisem ze dne 8. 10. 2009 konstatoval, že PK byla požádána soudem o vypracování posudku o zdravotním stavu žalobkyně a její dochované míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v souladu -4- s ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., posudková komise vypracovala standardní posudek, hodnotila dostupnou zdravotní dokumentaci, včetně nálezů, předložených žalobkyní soudu, řádně citovala podklady, z nichž čerpala a provedla podrobný posudkový závěr. Svoji nespokojenost s případným postupem lékařů tak žalobkyně může řešit buď správní cestou, případně stížností k MPSV ČR v Praze. Při jednání soudu dne 16. 11. 2009 žalobkyně poukazovala na skutečnost, že některé nálezy neměly být vůbec hodnoceny – např. zpráva MUDr. B. – k vyšetření došlo v době, kdy byla pod silnými tišícími léky, což ovlivnilo výsledek vyšetření. Problémy mají zhoršující se tendenci v čase, PK je dostatečně nezhodnotila – kořenové dráždění poruchy páteře, přetrvávající astma. Psychické problémy žalobkyně se datují od r. 1999 či 2000, cítila se nesmírně unavená, odmítla však tehdy hospitalizaci, chtěla doprovodit dceru k přijímacím zkouškám. Tím došlo k ukončení pracovní neschopnosti, tehdy se jí ještě podařilo najít si nové zaměstnání. MUDr. P. jí žádal o plný důchod již někdy kolem 30 let věku, tehdy vzala odvolání zpět, problémy měla již od školy. Jednalo se o stálou únavu, snažila se však jako samoživitelka uživit své dcery. Našla si vždy dobré zaměstnání, v poslední době však již pro zdravotní problémy není takové mobilizace schopna. Posudková komise v H. K. vypracovala k žádosti soudu k námitkám žalobkyně doplňující posudek dne 15. 1. 2010, přísedícím lékařem byl odborný psychiatr MUDr. Č., PK zhodnotila i všechna další, žalobkyní předložená odborná vyšetření jejího zdravotního stavu z průběhu r. 2009 a reagovala na námitky žalobkyně následujícím vyjádřením. Odborný lékař by se neměl vyjadřovat k dlouhodobé neschopnosti – invaliditě, psychiatrické nálezy MUDr. K. popisují úzkostně depresivní poruchu těžkého stupně, který odpovídá částečné invaliditě. Dále PK hodnotí opět neurologický nález, MRI bez popisu útlaku kořenů a uvádí, že toto postižení neodpovídá ani částečné invaliditě. V únoru 2009 neurolog popisuje bolest krční páteře s vyzařováním do levé končetiny, v září se žalobkyně o bolesti nezmínila. Nebyly uváděny ani parestezie, ani poruchy hybnosti končetiny, postižení by tak odpovídalo nejvýše kap. XV., oddíl F, pol. 2 b) (15 – 25 %). Astma je občasné, kontrolované, spirometrie s normální ventilací, saturace krve kyslíkem je 97 %, odpovídá kap. VIII., oddíl B, pol. 3a) výše cit. vyhlášky, zde pak míře poklesu v rozsahu 10 – 20 %. Subjektivně bylo zapsáno při jednání PK vše, co žalobkyně sdělila, v žádném neurologickém nálezu nejsou migrenozní obtíže upřesněny. Artroza kloubů palce pravé ruky – jedná se o bolestivou záležitost, avšak posudkově nevýznamnou. Psychologické vyšetření MUDr. B. má pouze doplňkový charakter a PK nevidí důvod k jeho vyjmutí. Posudková komise setrvala na svém původním posudkovém hodnocení i závěru. Vzhledem k přetrvávajícím námitkám žalobkyně o neobjektivnosti závěrů Posudkové komise v H. K. rozhodl soud z důvodu co nejvyšší objektivity posouzení jejího zdravotního stavu o vypracování posudku PK MPSV ČR v P., neboť žalobkyně trvala na posouzení svého zdravotního stavu mimo region K. kraje. PK MPSV ČR v P. vypracovala posudek dne 20. 5. 2010, uvedla, že prostudovala soudní spis včetně spisové dokumentace OSSZ H. B., posudků PK MPSV ČR v H. K., kompletní zdravotnickou -5- dokumentaci psychiatra MUDr. K., klinika ESET. Při jednání byla žalobkyně vyšetřena odbornou psychiatričkou MUDr. D. D.. K jednání posuzovaná přinesla lékařskou zprávu plicního oddělení ze dne 15. 6. 2009, ortopedickou ze dne 23. 11. 2009 a gynekologickou ze dne 5. 11. 2009. PK provedla podrobnou pracovní a zdravotní anamnézu, citovala ve svém posudku řadu objektivních nálezů psychiatrických, ortopedických, neurologických, rehabilitačních, gastroenterologických, plicních, nález ošetřující lékařky, vyšetření MRI páteře, neurochirurgický, psychologický a interní, zejména z průběhu roku 2008 a 2009, ale i dřívější (gynekologický r. 2004, rehabilitační 2006). V diagnostickém souhrnu PK uvedla úzkostně depresivní poruchu u dekompenzované osobnosti s labilní psychikou – smíšená anxiosně depresivní porucha, somatoformní porucha těžká, bolestivý páteřní syndrom krční páteře s MRI prokázaným výhřezem ploténky C 6/7 a bederní páteře při mírném vyklenutí meziobratlových plotének L 3/4 a L 4/5 bez kořenového dráždění, CB sy l.sin. s irit. C6, stav po operaci zánártí levé nohy v 10/2008, astma bronchiale intermitentní, na zavedené léčbě, tlakové (migrenozní) bolesti hlavy s předzvěstí (aurou). Dále se jedná o stav po opakovaných operacích srůstů v oblasti tenkého střeva, po operaci červovitého výběžku slepého střeva, po operaci cysty vaječníků, rozrušení srůstů a zavedení TVT pásky (2009), po této operaci stresová inkontinence moče upravena, krátkozraký astigmatismus obou očí korigovaný brýlemi, chronický dyspeptický syndrom. PK uvádí, že žalobkyně má ekonomickou dvouletou školu se zaměřením na administrativu, dálkově studovala SEŠ s maturitou, tato nedokončena. Posuzována je jako obchodní zástupce, sekretářka, úřednice. Sledována a léčena byla na psychiatrii pro smíšenou anxiosně depresivní poruchu u osobnosti s psychastenickou konstitucí, na neurologii a rehabilitaci pro chronický recidivující bolestivý syndrom krční a bederně křížové oblasti páteře při výrazné hypermobilitě celé páteře a všech kloubů, na ortopedii pro plochonoží, stav po operací zánártí, na gynekologii pro cystu, srůsty a stresovou inkontinenci, na gastroenterologii pro chronický dyspeptický syndrom, na plicní ambulanci pro intermitentní astma bronchiale. PK v P. konstatovala dosavadní výsledky posudkových řízení, uvedla, že po prostudování všech výše cit. podkladů sama považuje za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně smíšenou úzkostně depresivní poruchu u psychicky labilní osobnosti, s polymorbiditou a těžkou somatizací. Farmakoterapie na psychiatrii byla upravována dle stavu, léčena byla individuální psychoterapií. Trval vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře bez paretických projevů a svalových atrofií, dle MRI prokázaným výhřezem ploténky C 6/7 a mírným vyklenutím meziobratlových plotének L 3/4 a L 4/5, astma bronchiale bylo částečně kompenzováno léčbou, doložena lehká obstrukční ventilační porucha, při exacerbaci potíží porucha ventilace středně těžká bez obstrukce. Po stránce gastroenterologické byl přítomen chronický dyspeptický syndrom. Stresová inkontinence byla ošetřena zavedením TVT pásky, u které je doložena velmi dobrá funkce. Operace zánártí proběhla standartně, stav odpovídá provedeným zákrokům, trvaly migrenozní bolesti hlavy. Po provedení posudkového zhodnocení věci dospěla PK v P. k závěru, že rozhodující onemocnění žalobkyně v době vydání napadeného rozhodnutí žalované odpovídá kap. V., pol. 4 c) vyhlášky č. 284/1995 Sb., tedy znění – duševní poruchy a poruchy chování – neurotické, stresové a somatoformní poruchy, úzkostné a fobické poruchy, v písm. c) hodnoceny -6- jako těžké, kde je uveden pokles SSVČ v rozmezí 25 – 50 %. S ohledem na tíží stavu s přihlédnutím k somatickým obtížím hodnotila pak komise stav na horní hranici procentního rozpětí, tedy ve výši 50 %. Jako písm. d) toto postižení hodnotit nelze, neboť se nejednalo o obsedantní neurosu ani zvlášť těžkou kompulsivní poruchu. Pro takové hodnocení nebylo medicínské opodstatnění, nesvědčily pro to lékařské nálezy, ani vyšetření žalobkyně při jednání. K uplatnění § 6 odst. 4 vyhlášky (viz výše) nebyl nalezen další posudkový důvod. PK doplňuje, že vyšetření, provedená po době rozhodné a předložená při jednání byla v korelaci s nálezy předchozími, pro zcela teoretickou úvahu o jiné rozhodující příčině DNZS žalobkyně pak PK uvádí, že stav by případně odpovídal též maximálně částečné invaliditě. Jako pracovní rekomandaci PK uvedla schopnost výkonu práce i s využitím kvalifikace, možné uplatnění v administrativě, jako obchodní zástupce, při dodržování určitého režimu. Za vyloučené PK nepovažuje ani získání další kvalifikace. Jako nevhodné považuje fyzicky těžké práce s přetěžováním páteře, práce v úkolu, na směny, v nepříznivých klimatických podmínkách, v prostředí dráždícím dýchací cesty či práce nadměrně psychicky náročné. Žalobkyni považovala k datu vydání rozhodnutí žalované za částečně invalidní dle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. K dalším připomínkám žalobkyně, podaným písemně a směřujícím převážně k výkladu jednotlivých odborných nálezů, hodnocených posudkovou komisí, dále pak namítaných při ústním jednání soudu dne 2. 8. 2010, kdy žalobkyně označila všechna posudková posouzení za formální a zásadně nesouhlasila s pracovní rekomandací, vyžádal soud doplňující posudek PK v P., který vypracován dne 14. 9. 2010. V něm posudková komise podala zhodnocení nálezu MUDr. Z. ze dne 9. 1. 2009, který popsal artrotické postižení CMC kloubu II. stupně a uvádí, že postižení palce byť dominantní končetiny při dalších chronických chorobách posuzované není rozhodující diagnosou, je konstatováno v nálezu při minulém jednání komise, který popisuje další vývoj postižení palce i výhled operace, a to z nálezu nemocnice K. ze dne 23. 11. 2009. PK ve svém prvoposudku necitovala všechny zkoumané lékařské nálezy či diagnosy, neboť je kompetentní k výběru posudkově významných nálezů a s ohledem na odborné vzdělání je schopna posoudit opakování postižení, uvádí ta, která přinášejí další posudkově významné skutečnosti, přičemž hodnotí komplexně celý zdravotní stav. Diagnosy posudkově významné zaznamenává včetně nálezů dle jejich závažnosti pro výsledek posouzení. Žalobkyní uváděné postižení by bylo možno hodnotit dle kap. XV., oddíl H případnou mírou poklesu SSVČ ve výši 5 % v případě úplného ztuhnutí kloubů palce v pol.

25. Migrénu byl PK řadila pod kap. VI, oddíl A, pol. 3 c) – forma s těžkým průběhem rozmezím 25 – 35 %. Práci s PC a internetem posuzovaná zvládá, je schopna výkonu administrativních činností a při poklesu SSVČ v míře 50 % ani nelze předpokládat, že by posuzovaná pracovala s plnou výkonností či intenzitě zdravých lidí. Na svém původním závěru PK v P. setrvala v plném znění. Při jednání soudu dne 25. 10. 2010 setrvala žalobkyně na svém přesvědčení, že její zdravotní stav nebyl dostatečně vzat v úvahu a písemně popsala a vyjádřila svůj názor na jiné posudkové hodnocení a zařazení jak u artrozy palce ruky, depresi, -7- astma, onemocnění páteře, tak opět i proti výše cit. rekomandaci možných výkonů práce. Soud rozhodl o vyžádání znaleckého posouzení věci, soudním znalcem ustanovil MUDr. F. S. a žádal, aby případný přizvaný odborný lékař psychiatr se podrobněji vyjádřil k námitce žalobkyně o nesprávném zařazení její rozhodující příčiny DNZS. Ze soudního spisu posléze vyplývá korespondence mezi znalcem a žalobkyní a její právní zástupkyní, vzhledem k tomu, že žalobkyně v mezidobí lhůty, určené k vypracování znaleckého posouzení podstoupila operaci krční páteře, soud povolil prodloužení lhůty k jeho vypracování z měsíce února 2011 do konce měsíce června 2011. Přípisem, soudu doručeným dne 11. 4. 2011 požádal soudní znalec o zproštění povinnosti vypracování znaleckého posudku, uvedl, že žalobkyni informoval dne 7. 12. 2010 o tom, že dojde k jejímu vyšetření jak znalcem, tak soudním znalcem – psychiatrem. Upozornil žalobkyni, že pokud by nebylo možné (s ohledem na její dojíždění a zdravotní stav) provést obě vyšetření v rámci jedné návštěvy H. K., byl by znalecký posudek zpracován ze stávající zdravotní dokumentace. Dále probíhala korespondence mezi žalobkyní, její právní zástupkyní a znalcem, z této vyplynulo, že žalobkyně se nebude moci dostavit k vyšetření do H. K., nicméně dne 22. 3. 2011 žalobkyně sdělila, že operace ruky byla odložena ze zdravotních důvodů. Soudní znalec informoval žalobkyni, že znalec psychiatr ordinuje pouze ve čtvrtek a vyšetření je domluveno na 28. 4. 2011, s tím, že toto je nejzazší termín možného přešetření zdravotního stavu tak, aby znalec mohl v prodloužené lhůtě řádně vypracovat znalecké posouzení. Žalobkyně však soudu připsala podání, v němž zpochybňuje dobrou vůli znalce a uvádí, že nikdy nemůže odhadnout předem, zda bude schopna k objednanému vyšetření se dostavit. Žádala, aby vyšetření proběhla v jejím bydlišti. Znalec uvedl, že po celou dobu respektoval zdravotní stav žalobkyně, běžná doba intenzivní rekonvalescence po operacích páteře je v délce 3 měsíců. Posledním vhodným termínem byl den 28. 4. 2011 s tím, že znalec považoval ze své dosavadní praxe MUDr. V. za nejvhodnějšího soudního znalce oboru psychiatrie, z pohledu objektivity i rozsahu posudků, které lékařka dosud vypracovala. Oba lékaři z pracovních důvodů nemohou dojet do místa bydliště žalobkyně a bez řádného vyšetření znalec – psychiatr žádanou otázku zodpovědět odmítl. Znalec se dále vyjádřil k nálezům, které měl k dispozici o operaci, kterou v mezidobí žalobkyně podstoupila, uvedl, že dne 23. 11. 2010 došlo k operaci foraminostenozy v oblasti 6. a 7. krčního obratle (zúženého páteřního kanálu), kdy byl uvolněn utiskovaný nervový kořen a oblast byla fixována. Vyšetření dne 27. 1. 2011 udává, že pacientka je celkem spokojená, ústup bolestí o cca 80 %. V doporučení je uvedeno, že je možné postupné zapojení do všech denních aktivit včetně rekreačně sportovních, pouze omezení nošení břemen a těžší manuální práce. Ambulanci opouští ve stabilizovaném stavu. Vyšetření z 10. 3. 2011 udává subjektivní potíže a to bolesti krční páteře, propagace do HKK je však menší, celkově obtíže významné, byť operace určitou úlevu přinesla. RTG ukazuje stabilizovaný pooperační nález, má dojíždět na léčebnou rehabilitaci do ÚVN. Celkový závěr znalce pak vedl k žádosti o zbavení povinnosti vypracování znaleckého posudku -8- s ohledem na nedůvěru žalobkyně, s tím, že žalobkyně byla opakovaně posouzena posudkovými orgány, vždy se stejným závěrem, tedy že je částečně invalidní. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí žalované bylo vydáno před více než dvěma lety, je nutno vztáhnout posouzení k tomuto datu. Znalec konstatoval, že prostudoval veškerou soudní, posudkovou a zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, posléze dospěl k shodnému závěru jako obě posudkové komise ve svých posudcích a doplňujících závěrech, a to, že k datu vydání rozhodnutí ČSSZ v Praze ze dne 19. 2. 2009 byla žalobkyně částečně invalidní dle § 44 odst. 1, zákona o důchodovém pojištění v platném znění, neboť její míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 50 %, zařazením rozhodujícího zdravotního postižení do kap. V., pol. 4 c) vyhlášky č. 284/1995 Sb. Znalec zdůrazňuje, že prostudoval veškerou zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, nebyla prokázána žádná nová fakta ani jiné psychické postižení, které by mohlo změnit posudkový závěr. Žalobkyně v rozsáhlém vyjádření k postupu znalce, podaném písemně uvádí, že všechny posudkové orgány včetně znalce ignorovaly její onemocnění, zkreslovaly citaci lékařských zpráv a je toho názoru, že ji chtěly úmyslně finančně poškodit a pomstít se jí. Postup znalce hodnotí tak, že potvrdil doklady, které měl k dispozici, neopíral se o nová zjištění, její zdravotní stav není stabilizovaný, je zřejmě závislý na ČSSZ a je z toho důvodu podjatý. Jeho podjatost k osobě žalobkyně plyne i z jeho mailové korespondence, kdy ji nutil k dojezdu na vyšetření. Žádá, aby k jeho závěrům soud nepřihlížel. Je přesvědčena, že není schopna práce již déle než 4 roky. Právní zástupkyně žalobkyně při jednání soudu dne 16. 5. 2011 uvedla, že současný zdravotní stav žalobkyně není dobrý, je dlouhodobě neměnný a byl závažný již v době vydání napadeného rozhodnutí žalované. Žalobkyně trvá na objektivním přezkoumání svého zdravotního stavu v místě svého bydliště. Trvá plně na dříve vznesených námitkách, rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav psychiky v kombinaci s ostatními postiženími a je přesvědčena, že splňovala nároky na přiznání plné invalidity. Žádá proto zrušení napadených rozhodnutí žalované. Jako základní rozpor spatřuje své zařazení nejzávažnějšího onemocnění do kap. V., pol. 4c), její onemocnění mělo být hodnoceno 60 % a pro další postižení (páteře, pravé ruky a astmatu) mělo dojít k dalšímu navýšení o 10 %, neboť komplex jejích postižení jí zcela znemožňuje zařazení do pracovního procesu. Rekomandovaných prací schopna není. Náhradu nákladů řízení žalobkyně neúčtovala, náhrada právního zastoupení je zástupkyni žalobkyně přiznána samostatným usnesením soudu. Pověřená pracovnice žalované plně odkázala na provedená posudková hodnocení zdravotních obtíží žalobkyně, kdy byl přítomen i internista a odborný psychiatr. Případné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně je možné řešit podáním nové žádosti o dávku, ze zdravotních důvodů je možné domluvit posouzení zdravotního stavu v místě bydliště. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby, náhradu nákladů řízení neúčtuje. -9- Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - s.ř.s. ) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná. Podmínky plné invalidity zákon o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. upravuje v ust. § 39 – pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle odst. 2) tohoto ustanovení se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem. Přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. Soud předně uvádí, že zákonná lhůta pro podání žaloby vychází z ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s. – a činí dva měsíce od oznámení písemného vyhotovení rozhodnutí doručením. V souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dle ust. § 71 odst. 1 s.ř.s. pak žaloba musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést. Dle odst. 2 tohoto ustanovení je pak možné rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby. Soud pouze krátce rekapituluje, že žalobkyně v žalobě uvedla, že při posuzování jejího zdravotního stavu nebyl dodržen etický kodex žalované a ČLK, posudková lékařka jí vyvracela informaci o možné délce trvání pracovní neschopnosti, nové lékařské zprávy byly ignorovány, včetně zprávy z 8. 12. 2008 o dalším onemocnění, které žalobkyni znemožňuje pracovat. Bylo předloženo k podpisu 6 předem připravených listů, které žalobkyni byly poté odebrány a dále žalobkyně popisuje jednání s posudkovou lékařkou OSSZ, která ukončila její pracovní neschopnost. MUDr. B. v závěru zprávy uvádí, že žalobkyně není schopna zapojení do pracovního procesu. Čekají ji dvě operace, pracovat nemůže pro zhoršení zdravotního stavu. Domáhá se odškodnění za nepřiznání plného invalidního důchodu. K tomu soud uvádí, že není kompetentní posuzovat a řešit etiku jednání posudkových orgánů, žalobkyně byla poučena o tom, že stížnosti na případné nevhodné chování a jednání posudkových pracovníků je potřebné řešit podáním k -10- MPSV ČR v Praze. Jak Posudková komise v H. K., tak komise v P. měly k dispozici nález ortopeda z 8. 12. 2008 a tento uvedly a hodnotily. Zde soud dodává, že obě posudkové komise hodnotily i všechna další vyšetření zdravotního stavu žalobkyně z průběhu r. 2009, ač tato proběhla po datu vydání napadeného rozhodnutí žalované a mohla tak mít pro tuto věc pouze doplňkový význam – viz výše cit. ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. Průběh posudkového jednání a praxi posudkových lékařů soud nehodnotí, pouze ze své praxe dodává, že je zřejmě běžné, že posudkový lékař připraví v rámci přípravy na jednání s posuzovaným dosavadní zdravotní anamnézu z podkladů, uvede písemně jako přípravu dosavadní vyšetření zdravotního stavu pacienta ze zdravotní dokumentace a proto je základ posudku sepsán. Při jednání pak je potřebné zapsat osobní anamnézu dosavadního výkonu práce a subjektivních pocitů pacienta, samozřejmě spolu s provedeným hodnocením věci. Pokud má žalobkyně za to, že její posouzení již bylo zcela připraveno předem a šlo o nesprávný postup, je potřebné, aby věc řešila s příslušným vedoucím pracovníkem správy sociálního zabezpečení. Odborný lékař – psychiatr či lékař ošetřující jsou kompetentní k tomu, vystavit, příp. ukončit dočasnou pracovní neschopnost, k posudkovým závěrům však oprávněni nejsou, proto se soud nemůže ani blíže zabývat námitkou žalobkyně o závěrech, učiněných MUDr. B. v závěru její lékařské zprávy. V dalším pak již soud uvádí, že hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu, tak, jak mu ukládá výše cit. ust. § 77 odst. 2 s.ř.s. Soud je po přezkoumání věci přesvědčen, že v případě žalobkyně vyčerpal velmi seriozně možnost obrátit se z důvodu co nejvyšší objektivity posouzení jejího zdravotního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí k její žádosti i na posudkovou komisi mimo rámec místně příslušné posudkové komise, tedy po vypracování základního a doplňujícího posudku PK v H. K. i k PK v Praze. I tato posudková komise později reagovala na všechny námitky žalobkyně k jejímu provoposudku a soud je přesvědčen, že obě komise objektivně zdůvodnily, proč nelze zdravotní stav žalobkyně v době rozhodování žalované posoudit jako stav plné invalidity. Lékaři s posudkovou atestací jsou jako jediní povoláni zhodnotit závažnost onemocnění žadatele o dávku invalidity v tom směru, které z onemocnění je nejzávažnější a je tak v určité době rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žadatele. Jim je svěřena zákonná pravomoc hodnotit závažnost jednotlivých onemocnění a případnou důvodnost využití ust. § 6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., dle něhož je možné navýšit horní hranici míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti větší, než odpovídá horní hranici, či nastal-li pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti v důsledku více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce. Zde soud odkazuje na ustanovení již výše cit. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ale dále i na jeho § 8. V daném případě žalobkyně nebyla spokojena s žádným podkladem dvou posudkových komisí, ač dle přesvědčení soudu obě komise postupně ve svých doplněních seriozně reagovaly na vznesené námitky žalobkyně proti vypracovaným -11- prvoposudkům. Za takového stavu věci soud považoval za vhodné požádat o zhodnocení věci znalce z oboru posudkového lékařství. V dané věci však nemohl soud současně přehlédnout, že ani po prodloužení termínu tří měsíců pro jeho vypracování nebylo dle vlastního sdělení žalobkyně možné očekávat jeho včasné vypracování a z tohoto důvodu vyhověl návrhu znalce a zprostil ho povinnosti posudek vypracovat, neboť s ohledem na ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. se více jak po dvou letech podstata potřeby přešetření aktuálního zdravotního stavu žalobkyně vytratila. Všechny posudkové orgány shodně sdělily, že na základě veškeré dostupné zdravotní dokumentace, pojednávající o zdravotním stavu žalobkyně v době rozhodování žalované lze uzavřít, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stav psychiky, který řadí do kap. V., pol. 4c) vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění. V pol. 4 jsou popsány neurotické, stresové a somatoformní poruchy, úzkostné a fobické poruchy, obsedantně kompulsivní poruchy, reakce na stres, poruchy přizpůsobení a poruchy disociační. Jako posudkové hledisko je uváděno, že při posouzení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je třeba vycházet z typu, rozsahu a tíže psychických příznaků, trvání poruchy stejně jako somatických příznaků, které však nejsou provázeny organickým korelátem. Při posouzení je třeba přihlédnout k míře omezení schopnosti vyrovnat se s požadavky běžného života, k trvale snížené odolnosti vůči stresu a snížení výkonnosti fyzické a psychické. Položka obsahuje pod písm. a) lehké poruchy s mírou poklesu SSVČ 5 – 10 %, písm. b) středně těžké poruchy – 15 – 20 %, písm. c) těžké poruchy – 25 - 50 % a pod písm. d) zvlášť těžké poruchy (např. těžké obsedantní neurozy) – 60 – 70 %. Vzhledem k tomu, že prakticky všechny psychiatrické nálezy uvádějí, že u žalobkyně se jedná o úzkostnou depresivní poruchu, neměl soud pochybnosti o správnosti zařazení její rozhodující příčiny DNZS do cit. položky 4 v V. kapitole cit. vyhlášky. Obě posudkové komise přitom seriozně osvětlily, že o stupeň zvlášť těžké poruchy se v posuzované době nejednalo, chyběla obsedantní symptomatologie, nebyla potřebná hospitalizace. Zcela jednoznačně tak mohlo dojít k určení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši horní hranice cit. rozpětí pod písm. c) – tedy 50 %. Posudkové komise uvedly, že v této horní hranici jsou již zhodnocena všechna zdravotní postižení žalobkyně, vyjádřil se v tomto smyslu po prostudování dokumentace žalobkyně i znalec, a to na rozdíl od lékařky OSSZ, která stanovením míry poklesu ve výši 40 % dle vyjádření PK pochybila, neboť ostatní zdravotní postižení žalobkyně dostatečně nezohlednila. Zde soud pouze teoreticky doplňuje, že i kdyby došlo v případě žalobkyně k případnému navýšení možných 10 %, ani tak by žalobkyně podmínky plné invalidity, jak shora uvedeny, nenaplnila. Dále pak soud odkazuje na již judikované situace, kdy např. k množství opakovaných námitek žalobkyně lze vztáhnout rozhodnutí učiněné Krajským soudem v Ostravě dne 4. 1. 2006 pod sp. zn. 20 Cad 28/2005 – při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv ze subjektivních pocitů a stesků žalobce, k námitce možného odškodnění nepřiznání invalidní dávky a nezabezpečení žalobkyně dávkou částečného invalidního důchodu pak soud cituje z rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 27. 6. -12- 2007, čj. 54 Cad 21/2007 – Česká správa sociálního zabezpečení není oprávněna přihlížet při rozhodování o dávce důchodového pojištění k jiným hlediskům, než která stanoví zákon o důchodovém pojištění. Pokud by žalovaná zohlednila osobní situaci žalobce nad rámec stanovených zákonných kriterií, překročila by svoji pravomoc. Právní úprava sociálního zabezpečení je kogentního charakteru, nelze se proto od ní odchýlit ani v případě, kdy by se odchýlení ve světle konkrétních okolností případu jevilo jako sociálně spravedlivé. Nepřiznání plného invalidního důchodu žalobci pro nesplnění zákonných podmínek není v rozporu se základním lidským právem žalobce na zajištění pomoci v případě hmotné nouze, které je explicitně vyjádřeno v čl. 30 Listiny základních práv a svobod, z důvodu existence systému sociální pomoci a státní sociální podpory. Soud měl všemi provedenými důkazy za prokázané, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované podmínky plné invalidity nesplňovala, neboť zjištěná míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila k tomuto datu 50 % a nikoliv potřebných 66 %, jak uvedeno shora. Na rozhodnutí I. o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod tak soud nespatřil pochybení, rozhodnutí II. pak bylo vydáno za účelem přiznání částečného invalidního důchodu, proti jehož výši žalobkyně ničeho co do správnosti výpočtu nenamítala, soud proto zamítl žalobu, směřující proti těmto rozhodnutím žalované jako nedůvodnou, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, její právní zástupkyni, ustanovené soudem, byla náhrada účtovaných nákladů právního zastoupení žalobkyně přiznána samostatným usnesením. Žalované nenáleží náhrada nákladů řízení dle ust. § 60 odst. 2 s.ř.s., ostatně žalovaná náhradu nákladů řízení neúčtovala.