29 Co 12/2022-231

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. Hany Douskové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra dle části páté o. s. ř., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 14C 222/2019-200 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit účastnici [právnická osoba] na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. zamítl žalobu žalobce na nahrazení nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 26. 9. 2019 č. j. FA/SR/ZP [číslo] tak, aby výroky o finančním plnění (II. a III.) po změně zněly: žalovaná, [právnická osoba], je povinna žalobci, [jméno] [příjmení], zaplatit částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.), a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud I. stupně rozhodoval o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě žalobce dle části páté o. s. ř. směřující k nahrazení zamítavé části nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo]. Finanční arbitr rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, o návrhu žalobce (navrhovatele) proti účastnici [právnická osoba] (instituci) na určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] (o investičním životním pojištění PROFI Invest) podepsané účastníky dne [datum] a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo na straně instituce vzniknout přijetím plnění pojistného (od navrhovatele) na základě této smlouvy. Neplatnost smlouvy o životním pojištění plyne dle navrhovatele/žalobce z toho, že z uzavřené smlouvy nelze zjistit výpočet (tj. výši) pojistného plnění. Finanční arbitr rozhodoval i o vrácení plnění uhrazených navrhovatelem instituci v průběhu řízení před finančním arbitrem (do rozhodnutí o námitkách).

3. Finanční arbitr nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách ve výroku I. určil, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel [jméno] [příjmení] a instituce [právnická osoba] je od počátku neplatná, ve výroku II. rozhodl, že instituce je povinna navrhovateli zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, ve výroku III. zamítl návrh navrhovatele [jméno] [příjmení]„ ve zbývající části“, ve výroku IV. určil, že instituce [právnická osoba] je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je povinna zaplatit navrhovateli, na účet Kanceláře finančního arbitra.

4. Původně byla předmětem řízení ještě žaloba [právnická osoba] na nahrazení vyhovující části rozhodnutí Finančního arbitra (§ 250b odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k této žalobě bylo řízení dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. (pro zpětvzetí žaloby) pravomocně zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum].

5. Soud I. stupně znovu projednal spor o vydání (navrhovatelem) tvrzeného bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout úhradou těch (opakujících se) plateb pojistného, jež byly zaplaceny přede dnem [datum], tj. těch plateb, které byly zaplaceny dříve než tři roky před zahájením řízení před finančním arbitrem. Z odůvodnění rozhodnutí Finančního arbitra lze vyčíst, že ve výroku III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách byl zamítnut požadavek navrhovatele na vrácení plateb v úhrnné výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Rozhodnutími Finančního arbitra byl návrh navrhovatele pravomocně zamítnut proto, že právo na vrácení právě těchto plateb je promlčeno, a nelze je tedy přiznat. Poté, co bylo zastaveno řízení o žalobě účastnice na nahrazení (pozitivní části) týchž rozhodnutí Finančního arbitra, zůstal k věcnému projednání v řízení dle části páté o. s. ř. toliko tento spor.

6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že Finanční arbitr o výše vymezeném sporu (ve výroku III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách) rozhodl správně, neboť tato část žalobcem uplatněného nároku je promlčena a účastnice promlčení namítla (jak v řízení před finančním arbitrem, tak v řízení před soudem). Žaloba byla proto zamítnuta. Soud I. stupně přitom vznik tvrzeného práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vůči účastnici dovodil, neboť pojistnou smlouvu sám posoudil jako absolutně neplatnou.

7. Při posouzení promlčení rozhodné části uplatněného nároku vyšel soud I. stupně z následujících podstatných faktů plynoucích ze zjištění správního orgánu: Účastníci dne [datum] sepsali smlouvu o životním pojištění PROFI Invest s pojistnou dobou 30 let, v níž se žalobce zavázal hradit účastnici měsíčně pojistné ve výši [částka] s indexací. Do data [datum] (poslední platba, jíž uvažoval Finanční arbitr při vydání nálezu) žalobce uhradil celkem částku [částka], z toho v období od [datum] do [datum] částku [částka] (11 plateb ve výši [částka], 24 plateb ve výši [částka], 11 plateb ve výši [částka], 13 plateb ve výši [částka] a 1 platba ve výši [částka]). Od [datum] do [datum] (poslední doložená platba v námitkovém řízení) žalobce uhradil dalších 5 plateb po [částka], tj. celkem [částka]. Návrhem k Finančnímu arbitrovi podaným dne [datum] se žalobce domáhal vrácení plateb ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení.

8. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval soud I. stupně za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Dle téhož právního předpisu posuzoval i promlčení nároku včetně počátku běhu a délky promlčecí lhůty (§ 3036 o. z.). Aplikoval proto ust. § 107 odst. 1 obč. zák., podle kterého se právo na vydání plnění bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a rovněž ust. § 107 odst. 2 obč. zák., podle kterého se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

9. Z odůvodnění rozsudku lze vyčíst, že dle soudu I. stupně žalobce uplatnil souhrn práv na vydání bezdůvodného obohacení založených jednotlivými platbami pojistného a že pro uplatnění každého jednotlivého práva běží zvláštní subjektivní a objektivní promlčecí lhůta. Za dobu, kdy se žalobce dozvěděl o bezdůvodném obohacení účastnice, pokládal soud I. stupně (ve shodě s názorem Finančního arbitra vyjádřeným v nálezu a rozhodnutí o námitkách) listopad 2016, ke kterému potvrdil vědomost o bezdůvodném obohacení sám navrhovatel/žalobce. Subjektivní promlčecí lhůta tedy neuplynula u žádného uplatněného práva na vrácení pojistného. Podle soudu I. stupně (a podle názoru Finančního arbitra) je promlčeno právo na vrácení těch plateb, které žalobce zaplatil přede dnem [datum], tj. dříve než tři roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem. U těchto práv totiž uplynula objektivní promlčecí lhůta, jejíž běh započal vždy v den uskutečnění platby pojistného.

10. Soud I. stupně (stejně jako Finanční arbitr) dospěl k závěru, že účastnice se na úkor žalobce neobohatila úmyslně (a že se tudíž neuplatní desetiletá promlčecí lhůta) a že námitku promlčení neuplatnila v rozporu s dobrými mravy. Ze skutečnosti, že účastníci uzavřeli předmětnou pojistnou smlouvu, která je neplatná, nelze dovodit úmysl účastnice bezdůvodně se obohatit. Účastnice zjevně neměla v úmyslu uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak majetkový prospěch; z chování účastnice je evidentní, že tato smlouvu pokládala za platnou. Namítá-li někdo promlčení, zásadně to dobrým mravům neodporuje. Dobrým mravům by se námitka promlčení příčila jen výjimečně, pokud by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by zánik nároku na plnění byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které právo včas neuplatnil. Okolnosti, za nichž došlo ke vznesení námitky promlčení, však tomu nenasvědčují. Účastnice žalobci nijak nebránila ve včasném uplatnění nároků na vydání bezdůvodného obohacení. Soud I. stupně tedy v posuzované věci neshledal, že by k promlčení nároku žalobce došlo vinou účastnice či že by námitka promlčení byla projevem zneužití práva na úkor žalobce.

11. Výrok o nákladech řízení opřel soud I. stupně o ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nebyl z procesního pohledu se svou žalobou úspěšný (řízení o žalobě účastnice bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby; žaloba žalobkyně byla zamítnuta), je procesní úspěch obou stran sporu srovnatelný. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným odvoláním žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

13. Soud I. stupně se dle žalobce řádně nevypořádal s jeho argumentací a neumožnil provedení jím navržených důkazů či z nich nečinil odpovídající zjištění, aniž by svůj postup v napadeném rozsudku vysvětlil, čímž porušil právo žalobce na spravedlivý proces. To se týká žalobcem označených důkazů k úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a k nemravnosti námitky promlčení vznesené účastnicí, resp. k tomu, že u účastnice absentovala dobrá víra při vznesení námitky promlčení.

14. Z úředního sdělení [obec] národní banky ze dne [datum] plyne, že nejpozději z tohoto dokumentu se účastnice dozvěděla, že je povinna pojistníky informovat o nákladové struktuře životního pojištění, a neučiní-li tak, jde o porušení odborné péče a nekalou obchodní praktiku. Z protokolů o podání ústního vysvětlení před finančním arbitrem (v jiných věcech) plyne, že účastnice již od roku 2014 věděla o vadách smluv životního pojištění a o tom, že tyto vady mohou způsobovat absolutní neplatnost (finanční arbitr pojišťovnu na tyto vady a jejich důsledky upozorňoval, šlo přitom o pojistný produkt PROFI Invest). Z dohledového benchmarku [číslo] 2012 ze dne [datum] vyplývá jednoznačná povinnost účastnice informovat v dostatečném předstihu pojistníka o změně výše poplatků přímo hrazených nebo částek uplatňovaných na vrub pojistníka včetně částek snižujících cenu podílové jednotky v průběhu trvání pojistného vztahu, a to v případě kdy pojišťovna má v úmyslu výši uvedených položek měnit. Z interního sdělení účastnice [číslo] 2005 pak plyne, že účastnice již v roce 2005 v rámci své interní komunikace zmiňovala existenci stornovacích poplatků, počátečních nákladů, nesplacených počátečních nákladů, inkasních nákladů a správních nákladů, tj. věděla, že o tyto náklady se snižuje plnění z pojištění při jeho předčasném ukončení. Uvedené důkazy soud I. stupně provedl, avšak jejich obsah při svém rozhodování nevyužil. Ve vztahu k „ výročním dopisům“ žalobce podotkl, že z nich nebylo možné zjistit skutečnou kapitálovou hodnotu pojištění, neboť uváděly pouze počet podílových jednotek zvolených fondů, nikoliv hodnotu jednotek. Žalobci tedy výroční dopisy nemohly přinést ani přibližnou představu o aktuální hodnotě pojištění. Soud I. stupně dále chybně neprovedl žalobcem označené důkazy k úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit a k nemravnosti námitky promlčení vznesené účastnicí, resp. k tomu, že u účastnice absentovala dobrá víra při vznesení námitky promlčení. Jedná se o výslechy svědků - zaměstnanců účastnice z oddělení compliance, vnitřního auditu a správního oddělení, kteří byli v pojišťovně odpovědní za nastavení systému životního pojištění. I výslech navržených svědků měl prokázat, že účastnice přesto, že při uzavření pojistné smlouvy věděla o vadách pojistné smlouvy způsobujících absolutní neplatnost smlouvy, neučinila nic k jejich odstranění.

15. Při hodnocení úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit se soud I. stupně nevypořádal se skutkovým zjištěním, že účastnice byla v květnu 2012 seznámena s úředním sdělením [obec] národní banky ze dne [datum]. Soud I. stupně ignoroval, že ačkoliv účastnice měla prokazatelnou vědomost o vadách pojistné smlouvy, které způsobily absolutní neplatnost smlouvy, neučinila nic, co by vedlo k nápravě závadného stavu a pojistné od žalobce přijímala i po tomto zjištění. Účastnice byla s možným bezdůvodným obohacením srozuměna a naplnila tak rozhodující znak úmyslu, tj. předchoží vědomost subjektu, který se neoprávněně obohatil, o tom, že svým jednáním získává (úmysl přímý) nebo získat může (úmysl nepřímý) hodnoty vyjádřené v penězích, které mu nenáležejí (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003 sp. zn. 33 Odo 938/2002). Soud I. stupně dále nepřihlédl k zákonné povinnosti účastnice jednat s odbornou péčí a obezřetně a k povinnosti mít zřízen funkční a efektivní vnitřní systém kontroly a řízení, který má zajistit soulad jejího jednání s právním řádem.

16. Soud I. stupně učinil závěr, že námitka promlčení ze strany účastnice není v rozporu s dobrými mravy, aniž se vypořádal s argumentací žalobce o nedostatku dobré víry účastnice při vznesení námitky promlčení. Účastnice námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ust. § 6 o. z. (odvolatel v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. 28 Cdo 329/2010). Účastnice, ačkoliv znala nákladovou strukturu životního pojištění, tuto žalobci nesdělila, po celou dobu nakládala s pojistným v rozporu s pojistnou smlouvou, když kapitálovou hodnotu snižovala o nesjednané náklady a rizikové pojistné. Účastnice tak při přijímání pojistného z pojistné smlouvy nebyla v dobré víře, neboť – s ohledem na znalost skutkových okolností – věděla, že toto může být bezdůvodným obohacením.

17. Soud I. stupně nevzal v úvahu ani podstatu životního pojištění sjednaného v pojistné smlouvě, kterou je to, že pojistník hradí po celou dobu pojištění sjednané pojistné a pojišťovna v případě pojistné události (smrti nebo dožití) vyplatí oprávněné osobě plnění, které odpovídá kapitálové hodnotě pojištění v době pojistné události, přičemž kapitálová hodnota je tvořena výlučně zaplaceným pojistným a případným zhodnocením tohoto pojistného v rámci zvoleného typu investování. Pojišťovna tedy v případě pojistné události plní pouze to, co pojistník zaplatil na pojistném, a žádné další vlastní prostředky nevynakládá. V posuzovaném případě žalobce hradil účastnici pojistné, avšak účastnice žalobci žádné plnění neposkytla. Účastnice se námitkou promlčení domáhá i té části pojistného, kterou by byla povinna vyplatit při pojistné události oprávněné osobě v rámci pojistného plnění (byla-li by pojistná smlouva platná).

18. Dle odvolatele se soud I. stupně svým závěrem, že námitka promlčení vznesená účastnicí není v rozporu s dobrými mravy, odchýlil od rozhodovací praxe Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v rozsudku ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. 23 Co 375/2020 (zde byla ve skutkově a právně obdobném sporu řešeném dle části páté o. s. ř. v postavení účastnice pojišťovna [právnická osoba]). Městský soud v Praze v uvedeném rozsudku posoudil námitku promlčení účastnice jako rozpornou s dobrými mravy.

19. Konečně odvolatel (při jednání odvolacího soudu) soudu I. stupně vytkl, že nehodnotil pojistnou smlouvu jako zneužívající ujednání dle směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum], o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, a nevyužil při svém rozhodnutí závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C [číslo] ze dne [datum].

20. Účastnice navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako (ve výroku) věcně správného. Poukázala především na ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ve skutkově a právně obdobných sporech řešených dle části páté o. s. ř. Ohradila se však proti závěru soudu I. stupně, že pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná.

21. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a došel k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Odvolací soud neshledal, že by soud I. stupně tím, jak odůvodnil napadený rozsudek, porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Žalobci zjevně nic nebrání proti skutečným důvodům namítaného rozsudku věcně argumentovat, a o nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozsudku tedy nemůže být řeči (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu nižších stupňů, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

23. K poukazům odvolatele na nedostatečná skutková zjištění soudu I. stupně a na to, že soud I. stupně chybně neprovedl jím navržené důkazy (či z nich nečinil žádná či správná zjištění), odvolací soud podotýká, že již výše (odvolacím soudem) rekapitulovaná zjištění soudu I. stupně ve spojení se samotnými žalobními tvrzeními představují dostatečný podklad pro zamítavé rozhodnutí o rozhodné části uplatněného nároku a dalších zjištění není třeba. Soud I. stupně se nadbytečně vyslovil k platnosti/neplatnosti předmětné pojistné smlouvy a k existenci žalobcem tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 a v něm citovaná rozhodnutí; tato zásada byla vyjádřena již ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Sc [číslo] publikovaném pod [číslo] ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

24. Odvolací soud pro úplnost dodává, že vzala-li účastnice zpět svoji žalobu na nahrazení pro ni negativních částí rozhodnutí Finančního arbitra a řízení o této žalobě bylo zastaveno, je právní moc výroků I. a II. nálezu ve znění rozhodnutí námitkách nedotčena a rozhodnutí Finančního arbitra o žalobcem uplatných nárocích řešených těmito výroky zavazuje jak účastníky, tak soud rozhodující v tomto řízení (§ 135 odst. 2 o. s. ř.).

25. Odvolací soud se pro nadbytečnost nezabýval výtkami odvolatele ke skutkovým (a právním) závěrům soudu I. stupně o nedostatku úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit. Je tomu tak proto, že na právní závěr o promlčení rozhodné části nároku na vydání bezdůvodného obohacení nemá žádný vliv případný, žalobcem tvrzený úmysl účastnice bezdůvodně se obohatit. Uplynula-li subjektivní promlčecí lhůta (§ 107 odst. 1 obč. zák.), tvrzené právo se promlčelo bez ohledu na to, zda (jakkoliv dlouhá) objektivní promlčecí lhůta (§ 107 odst. 2 obč. zák.) uběhla či neuběhla. Soud I. stupně se úmyslem (nedostatkem úmyslu) účastnice bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně zabýval nadbytečně, neboť chybně dovodil, že subjektivní promlčecí lhůta u žádného z uplatněných dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení neuplynula.

26. Konečný právní závěr soudu I. stupně o promlčení rozhodné části uplatněného nároku však odvolací soud sdílí.

27. Soud I. stupně zcela správně pokládal žalobou uplatněný nárok za soubor dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklých ze samostatně oddělitelných případů bezdůvodného obohacení – oddělitelných plateb pojistného. Všechna dílčí práva na vydání bezdůvodného obohacení správně posuzoval dle zákona č. 40/1064 Sb., občanský zákoník, [účinnost], včetně posouzení otázek počátku běhu a délky promlčecích lhůt k uplatnění těchto práv.

28. Podle ust. § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost], se podle dodavadních právních předpisů posuzují mj. lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3028 odst. 3 věta první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. právní poměry neuvedené v odst. 2 ustanovení) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

29. Soud I. stupně správně uvažoval běh (subjektivních a objektivních) promlčecích lhůt u každého ze žalobcem uplatněných dílčích nároků samostatně. Jak bylo dovozeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 466/2014 při postupném pokračujícím získávání majetkového prospěchu se z hlediska promlčení považují za samostatné nároky na vydání plnění bezdůvodného obohacení nároky, které vznikly ze samostatných oddělitelných případů bezdůvodného obohacení, i když jde o stejné subjekty a stejné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení.

30. Odvolací soud však nemůže souhlasit se závěrem, že běh subjektivních promlčecích lhůt u žalobcem uplatněných dílčích nároků (vzniklých zřejmě platbami pojistného, k nimž došlo nejpozději v listopadu 2016) započal shodně v listopadu [rok], kdy se žalobce podle svého tvrzení dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení.

31. Již v roce 2008 byla ustálena judikatura Nejvyššího soudu tak, že z hlediska posouzení počátku běhu dvouleté promlčecí lhůty dle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu. Touto vědomostí se míní znalost takových skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná. Není významné, zda oprávněný má takové právní znalosti, aby byl subjektivně schopen posoudit uvedené skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnil, je neplatná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 1840/2008 a v něm citovaná rozhodnutí). Nutno zdůraznit, že uvedené závěry nebyly v judikatuře Nejvyššího soudu přehodnoceny, naopak byly pro skutkové poměry obdobné projednávané věci potvrzeny i v aktuálních rozhodnutích Nejvyššího soudu, např. v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3708/2020.

32. V posuzovaném případě byla tvrzená neplatnost pojistné smlouvy objektivně odvoditelná ze smlouvy samotné. Se smlouvou samotnou pak byl žalobce seznámen v okamžiku jejího uzavření. Další skutkovou okolností nutnou pro vznik tvrzeného bezdůvodného obohacení je poskytnutí plnění (žalobcem) dle neplatné smlouvy. Vědomost žalobce o tom, co sám plnil účastnici, spadá v jedno s platbami pojistného.

33. Z uvedeného plyne, že promlčena (uplynutím subjektivní promlčecí lhůty) jsou práva na vrácení plateb, které žalobce zaplatil přede dnem [datum], tj. dříve než dva roky před zahájením řízení před finančním arbitrem. Vzhledem k tomu, že je znovu rozhodován spor o vrácení plateb zaplacených přede dnem [datum], tj. dříve než tři roky před zahájením řízení před finančním arbitrem, jsou všechna rozhodná práva na vydání bezdůvodného obohacení jistě promlčena.

34. Závěr soudu I. stupně o tom, že vznesení námitky promlčení ze strany účastnice není rozporné s dobrými mravy, je správný. Odpovídá i aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3708/2020). Soud I. stupně přiléhavě citoval ustálené judikatorní závěry o tom, kdy se uplatnění námitky promlčení příčí dobrým mravům, a přiléhavě zdůraznil pravidlo, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009, příp. další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2598/2020).

35. V posuzovaném případě platí, že včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před finančním arbitrem či v řízení před soudem bylo plně v rukou žalobce. V argumentaci žalobce nezaznívá nic o tom, že by účastnice jakýmkoliv svým jednáním způsobila či spoluzpůsobila marné uplynutí nějaké subjektivní promlčecí lhůty. Soud I. stupně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zcela správně vystihl, že žalobní argumentace neobsahuje tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy.

36. K poukazu žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020 odvolací soud nemůže než konstatovat, že uvedené rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočuje z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze reprezentované např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 54Co 366/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 158/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 19/2021 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 227/2021, přičemž správnost této rozhodovací praxe potvrzují aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, 23 Cdo 1254/2020, 32 Cdo 1201/2020, 28 Cdo 3708/2020 a sp. zn. 23 Cdo 727/2021) a Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21, I. ÚS 2435/20 a III. ÚS 2278/21).

37. Poukaz žalobce na právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 329/2010 je nepřípadný. Skutkové okolnosti věci projednávané Nejvyšším soudem pod uvedenou spisovou značkou se od okolností této věci výrazně odlišují. V případě projednávaném Nejvyšším soudem bylo řešeno, zda je nemravná námitka promlčení vznesená žalobcem proti nárokům uplatněným žalovaným k započtení proti žalobou uplatněnému nároku. Žalovaný užíval nebytové prostory na základě Smlouvy o nájmu nebytových prostor, která nebyla platně uzavřena, neboť k ní nebyl dán předchozí souhlas orgánu obce dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 116/1996 Sb. Žalobce se v řízení domáhal částky odpovídající obvyklému nájemnému za užívání nebytových prostor v určitém období z titulu (nepromlčeného) bezdůvodného obohacení, žalovaný proti nároku započetl již promlčené nároky na finanční kompenzaci za zhodnocení nemovitosti a na vrácení přeplatku za užívání nebytových prostor (rozdíl mezi zaplaceným nájemným a obvyklým nájemným za jiné období), a to rovněž z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouva přitom práva a povinnosti stran upravovala zřetelně a strany se podle ní po jistou dobu řídily. Předepsaný úřední souhlas s uzavřením smlouvy byl udělen po uzavření smlouvy. Dovolací soud měl za situace, kdy„ účastníci mohli právem očekávat, že smlouva je platná“, za to, že při vypořádání vztahu mezi nimi musí být zohledněno hledisko dobré víry (žalovaného v platnost smlouvy). Dovolací soud zdůraznil, že právem chráněný zájem, jemuž měl institut sankce absolutní neplatnosti v daném případě sloužit, byl dodatečným udělením souhlasu naplněn a že právní formalismus v podmínkách demokratického právního státu nemůže zcela převládnout, neboť úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu je nalézt řešení, které by bylo v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, resp. v souladu s přirozenoprávními principy. Odvolací soud dovoluje podotknout, že v posuzovaném případě princip právní jistoty účastnice (jehož projevem je právo namítnout promlčení) může jen těžko zasáhnout do ochrany jakéhokoliv legitimního očekávání žalobce (v existenci smluvního právního poměru mezi účastníky), neboť sám žalobce zastává názor, že uzavřená pojistná smlouva je neplatná, a nehodlá se jí řídit.

38. K poukazu žalobce na to, že soud I. stupně nevyužil závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] ve věci [právnická osoba], odvolací soud konstatuje, že dle jeho náhledu právní závěry vyjádřené v uvedeném rozsudku nejsou v této věci (a skutkově obdobných věcech) použitelné.

39. Ze zmíněného rozsudku plyne, že zásada efektivity (zásada přednostně použitelného unijního práva) brání použití takové vnitrostátní úpravy promlčení, u níž existuje nezanedbatelné riziko, že se spotřebitel během stanovené lhůty nebude dovolávat práv, která mu přiznává unijní právo. Rozsudek se týká žaloby podané spotřebitelem za účelem vrácení bezdůvodně zaplacených částek na základě mj. zneužívajícího ujednání ve smyslu směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum], o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud konstatoval, že úprava promlčení sama o sobě není v rozporu se zásadou efektivity, pokud je promlčecí lhůta dostatečná (tříletá promlčecí lhůta byla, pokud je dopředu známá, shledána v zásadě za dostatečnou a slučitelnou se zásadou efektivity). Začátek běhu promlčecí lhůty však může dle Soudu způsobit nezanedbatelné riziko, že se dotyčný během stanovené lhůty svých práv dovolávat nebude. Soud se vyjadřoval k úpravě promlčení ve slovenském vnitrostátním právu pro právo na vydání bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří let od data, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, přičemž k obohacení v rozsudkem posuzovaném případě docházelo v průběhu plnění dlouhodobé smlouvy (o úvěru).

40. Dle náhledu odvolacího soudu v posuzovaném případě zásada unijního práva, tj. zásada efektivity nevylučuje použití soudem I. stupně aplikovaných českých vnitrostátních pravidel pro promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout plněním dle neplatné pojistné smlouvy. Je tomu tak proto, že (dle žalobce a finančního arbitra) vadná ujednání v pojistné smlouvě (která způsobují absolutní neplatnost smlouvy) nemohou mít povahu tzv.„ zneužívajících klausulí“ dle směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum], o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Žalobce tudíž v řízení neuplatňuje právo zaručené uvedenou směrnicí (a ani jiné právo zaručené unijním právem), jehož prosazení je třeba zajistit prostřednictvím zásady efektivity interpretované mj. ve výše zmíněném rozsudku. Rozhodná vadná ujednání v pojistné smlouvě totiž tvoří součást mechanismu, jímž je vymezováno pojistné plnění. Podle článku 4 odst. 2 uvedené směrnice se posouzení nepřiměřené povahy podmínek netýká definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. I z preambule směrnice plyne, že v pojišťovacích smlouvách nejsou předmětem posuzování dle směrnice podmínky, které vymezují závazek pojišťovatele.

41. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

42. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud (v této fázi) úspěšné účastnici přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tato částka zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby (účast na jednání odvolacího soudu, vyjádření k odvolání) ve výši [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d) a § 11 odst. 1, písm. g) a k ) vyhlášky, 2x paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce [částka].

Poučení