29 CO 142/2022-133

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec - část obce zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa , obec zastoupená opatrovníkem Statutárním městem Jablonec nad Nisou sídlem adresa o zaplacení 210 008,14 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. března 2022, č. j. 19 C 378/2021-102 <b>I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žaloba na zaplacení 194 487 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.</b> 1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. rozhodl, že se řízení co do žalované částky ve výši 15 521,14 Kč, co do úroku z úvěru ve výši 14,90% ročně z částky 210 008,14 Kč od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 210 008,14 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 15 521,14 Kč od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 194 487 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje. Výrokem II. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 194 487 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] ve výši 65 425 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozsudek je odůvodněn tak, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky, která představuje nesplacený dluh na základě úvěrové smlouvy, kterou měla žalovaná uzavřít dne [datum] s právním předchůdcem žalobce a pohledávka přešla ze společnosti [právnická osoba] (banka) na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem. Opatrovník žalované navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalovaná jednala v [anonymizováno] poruše, nebyla schopna pochopit smysl obsáhlé úvěrové smlouvy, není zřejmé, zda-li se na tomto stavu nepodílel i nedůsledný přístup původního věřitele a poukázala na nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 1292/2021, podle něhož má být vždy zkoumáno, zda uložení povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení není v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně v průběhu řízení omezila svůj nárok na toliko bezdůvodné obohacení a v rozsahu stanoveném výrokem I. rozsudku okresního soudu byl žalobní nárok vzat částečně zpět, a tedy bylo řízení okresním soudem v této části zastaveno.

3. Okresní soud po provedeném dokazování shledal z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2.6.2021 č.j. 0 P 36/2020-375, že podle znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] žalovaná trpí od narození středně těžkou [anonymizováno] retardací. Jedná se o stav setrvalý, léčbou neovlivnitelný. Posuzovaná není schopna samostatně právně jednat. Posuzovaná je zcela neschopna nakládat s finančními prostředky. Posuzovaná není schopna porozumět důsledkům uzavření žádné smlouvy. V této souvislosti v rámci přezkumu svéprávnosti byl vyžádán nový znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a z něho bylo zjištěno, že posuzovaná [jméno] [příjmení] trpí poruchou intelektu ve smyslu oligofrenie. Její intelektové funkce jsou narušeny a rozloženy v dolním pásmu středního [anonymizováno] defektu. Osobnost posuzované je simplexní, celkově a především v sociální oblasti nerozvinutá, zvýšeně ovlivnitelná. Léčbou není tento stav ovlivnitelný a do budoucna nelze očekávat žádné podstatné zlepšení. Tato porucha ovlivňuje schopnost posuzované právně jednat v mnoha oblastech. Právním jednáním jí hrozí závažná újma. Posuzovaná není schopna samostatně hospodařit s žádnou finanční částkou. Není schopna spravovat své jmění. Posuzovaná není schopna se samostatně rozhodovat, je schopna vyjadřovat jen jednoduchá přání. Její schopnost samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života je poruchou intelektu výrazně snížena. Posuzovaná není schopna rozpoznat potřebu uzavírat a porozumět obsahu a především důsledkům žádných smluv. Posuzovaná není schopna pracovní činnosti, není schopna v této oblasti právně jednat. Posuzovaná není schopna rozpoznat potřebu sociálních služeb. Posuzovaná není schopna rozhodovat o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity. Posuzovaná není schopna jednat samostatně s úřady. Posuzovaná není schopna správně pochopit obsah a význam soudního rozhodnutí v žádné formě. Proto bylo rozhodnuto, že žalovaná se omezuje ve svéprávnosti tak, že nemůže samostatně právně jednat v žádných záležitostech, vyjma práva samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života, a to na dobu 5 let. Jejím opatrovníkem soud jmenoval Statutární město Jablonec nad Nisou. Dále bylo okresním soudem shledáno, že žalovaná získala úvěr ve výši 200 000 Kč, avšak smluvní povinnosti vedoucí ke splacení úvěru řádně neplnila, proto došlo k zesplatnění úvěru dnem [datum] a žalobci dlužila 210 008,14 Kč na jistině.

4. Okresní soud věc posoudil tak, že úvěrová smlouva byla uzavřena neplatně, žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši přijaté jistiny. Bezdůvodné obohacení je chápáno jako objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému (shodně Nejvyšší soud 28 Cdo 527/2020). Je tedy i v souladu s požadavkem na dodržení dobrých mravů v těchto obchodních vztazích poskytnout věřiteli resp. žalobci v tomto případě soudní ochranu v samotném základu jeho nároku (a contrario § 3 odst. 2 písm. c) o.z.). Soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaná s určitou účastí bývalého opatrovníka z řad rodinných příslušníků uzavřela přesně nezjištěné větší množství úvěrových smluv či smluv o zápůjčce, které jsou postupně soudem projednávány, a z těchto důvodů nelze přistoupit na názor opatrovníka, že rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení žalovanou by bylo v rozporu s dobrými mravy. Naopak tato jednání za účasti žalované a za přítomnosti bývalé její opatrovnice vykazují vysokou míru nemravnosti. Z těchto důvodů soud přiznal žalobci jeho uplatněný nárok ve výši dlužné jistiny resp. ve výši po částečném zpětvzetí nároku dle § 3003 o.z. včetně úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne uplatnění nároku. Žalobkyni přiznal rovněž plnou náhradu nákladů řízení ve výši 65 425 Kč 5. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka, který namítal, že žalovaná je osoba s poruchou intelektu ve smyslu oligofrenie a její intelektové funkce jsou narušeny a rozloženy v dolním pásmu středního mentálního defektu. Osobnost žalované je simplexní, celkově, a především v sociální oblasti nerozvinutá, zvýšeně ovlivnitelná. Z jejího výslechu před opatrovnickým soudem, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2.6.2021 č.j. 0 P 36/2020-375, vyplynulo, že smyslu omezení svéprávnosti a opatrovnictví nerozumí, tyto instituty nedokázala vysvětlit. Nechodí na nákupy, neví, kolik stojí chleba, nákupy jí obstarává rodina. Žalovaná se přímo vyjádřila k tomu, že v minulosti jí byla předložena listina, kterou podepsala dvěma křížky, neumí číst, a tak listinu nečetla, když ji podepisovala, nevěděla, o co se jedná, pouze udělala dva křížky. Nevzpomíná si, kde k podpisu této listiny došlo a zda dostala nějaké peníze. V rámci výslechu žalovaná nebyla schopna uvést svoje datum narození ani adresu svého bydliště. Žalovaná byla zneužita ze strany třetí osoby. Bývalá opatrovnice, paní [jméno] [příjmení], [datum narození], přestala komunikovat se soudem a často měnila bydliště, a žalovaná, zbavená svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 26.1.2015, č. j. 30 P 252/82-142, právní moc 25.3.2015, nabyla dne [datum] plnou svéprávnost. V následujícím období došlo k uzavření mnoha smluv na úvěry či půjčky, kdy u některých prokazatelně nebyla podepsána ani žalovaná. V rámci nového řízení o omezení svéprávnosti, které bylo zahájeno Okresním soudem v Mostě dne [datum] a ukončeno vydáním rozsudku Okresním soudem v Jablonci nad Nisou dne 2.6.2021, č. j. 0 P 36/2020-375, právní moc 2.7.2021, Okresní soud v Jablonci nad Nisou vyslovil podezření ze zneužití žalované ze strany rodiny, a to včetně bývalé opatrovnice paní [jméno] [příjmení], která byla přítomna uzavření předmětné smlouvy o úvěru, kterou žalovaná podepsala dvěma křížky a paní [jméno] [příjmení] ji podepsala jako svědek, ačkoliv věděla, že žalovaná vzhledem ke svému [anonymizováno] stavu takového jednání není schopna. Okresní soud v Jablonci nad Nisou tak opatrovníkem jmenoval statutární město Jablonec nad Nisou. Po převzetí opatrovnictví veřejný opatrovník postupně zjišťoval, že v období, kdy žalovaná přechodně nabyla plné svéprávnosti, došlo k uzavření mnoha různých smluv o poskytnutí úvěru či půjčky a po žalované jsou tyto částky včetně smluvních pokut a různých poplatků vymáhány. V rámci soudního řízení vedeného Okresním soudem v Jablonci nad Nisou pod č. j. 19 C 522/2021 vyšlo najevo, že smlouva o úvěru, který byl předmětem žaloby, zcela jistě nebyla podepsána žalovanou, kdy ta neumí číst ani psát a dotčená smlouva o úvěru byla podepsána úhledným rukopisem„ [příjmení]“. Následně bylo v únoru 2022 opatrovníkem žalované podáno [anonymizováno] oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání [anonymizováno] činu, a to Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec].

6. I v daném případě se bývala opatrovnice dostavila s žalovanou k uzavření předmětné smlouvy. Smlouva byla uzavřena za přítomnosti dvou svědků, tedy v režimu osoby, která neumí číst ani psát. Je s podivem, že pracovník či pracovnice na pobočce [právnická osoba], nezjistili při kontaktu s žalovanou, že se jedná o osobu, která zjevně trpí [anonymizována dvě slova]. Jedná-li se o podnikatele v oboru poskytování úvěrů, je na něm, aby při uzavírání smlouvy postupoval s maximální odbornou péčí, a tak předešel uzavření neplatné smlouvy. Již při procesních úkonech a následně při seznamování s obsahem smlouvy však muselo být zjevné, že žalovaná dané věci nerozumí, případně za ni např. odpovídá bývalá opatrovnice. Peněžní prostředky byly poskytnuty na účet, jehož jediným majitelem a disponentem byla žalovaná, ale tento majetkový prospěch se v žádném případě nemohl dostat do dispozice žalované. Žalovaná neumí číst ani psát, není si schopna peníze, ať už se na její účet dostaly jakkoliv, vyzvednout a poté je nějakým způsobem investovat. Žalovaná s největší pravděpodobností vůbec netušila, že na účtu nějaké peníze má, když ani nevěděla, zda nějaké peníze dostala a toto i prohlásila v rámci výpovědi u opatrovnického soudu. Za této situace tak nelze dojít k závěru, že by to byla žalovaná, kdo se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Navíc je z pohledu hodnocení přístupu věřitele a právního předchůdce žalobce k poskytnutí úvěru a z pohledu prokazatelného zneužití slabší osoby třetí osobou třeba namítnout, že případné vydání bezdůvodného obohacení žalovanou by bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že bude žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebudou přiznány náklady řízení.

7. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že opatrovník dovozuje duševní stav žalované ze znaleckého posudku ze dne [datum] i z výslechu žalované v průběhu soudního řízení o omezení svéprávnosti ze dne [datum] a poukazuje na možné zneužití žalované jejím předchozím opatrovníkem, který je zároveň i jeho rodinným příslušníkem. Smlouva o úvěru byla přitom uzavřena dne [datum]. Odkazovaný posudek a výslech jsou vyhotoveny téměř o dva roky později. Žalobkyně není schopna posoudit, zdali je mentální porucha žalovaného stagnující, či se může v průběhu času do určité míry zlepšovat či zhoršovat, neboť v této oblasti není odborníkem. Na jiný posudek či výslech opatrovníkem odkázáno nebylo. Stav žalované tak v době uzavření smlouvy, resp. vzniku bezdůvodného obohacení není prokázán. Není jisté, do jaké míry si žalovaná uvědomovala své jednání. Žalobkyně souhlasila, aby nedocházelo k navyšování nákladů řízení spojených s dalším dokazováním stavu žalované s tím, že smlouva je neplatná a v tomto rozsahu učinila zpětvzetí i přesto, že žalovaná v okamžiku uzavření smlouvy nebyla nijak omezena na svéprávnosti. Podle žalobkyně není za současného procesního stavu relevantní, zdali žalovaná chápala či nechápala dokument, který podepisovala, rozhodné je, zdali se za takového stavu obohatila na úkor žalobkyně potažmo jejího předchůdce či nikoliv. Žalobkyně prokázala, že finanční prostředky byly poskytnuty na účet žalované a že bylo plněno na základě neplatného právního důvodu, tedy její nárok je oprávněný. Možné zneužití ze strany rodiny či předchozího opatrovníka je politováníhodné, avšak nejedná se o skutečnosti, které by měly být v tomto řízení pro existenci povinnosti vydat bezdůvodné obohacení relevantní. Opatrovníkem uváděná judikatura, podle které věřitel může pozbýt právo na vydání bezdůvodného obohacení, se týká především možného zneužití mentálního stavu osoby s omezenou svéprávností ze strany poskytovatele úvěru. Tyto předpoklady však v rozhodované věci nejsou naplněny. Žalovaná v době uzavírání smlouvy nebyla omezena na svéprávnosti a i kdyby byla, tuto skutečnost není možné dohledat nikde ve veřejných rejstřících a ani není uvedena na osobních dokladech. Zaměstnanec předchůdce žalobkyně objektivně neměl možnost zjistit, že žalovaná někdy omezena na svéprávnosti byla, či že o omezení jeho svéprávnosti právě probíhá soudní řízení, aniž by mu o tom neřekl někdo s touto věcí obeznámený. O chování žalované v průběhu uzavírání smlouvy nemá žalobkyně žádné informace. Rovněž opatrovník žalované k této skutečnosti neuvedl ničeho. Žalobkyně neshledává v chování zaměstnance při uzavírání smlouvy žádný rozpor s dobrými mravy, a to z důvodu, že žalovaná byla svéprávná, smlouva byla uzavřena za zákonem stanovených podmínek, když svědci předepsaným způsobem osvědčili, že smlouvu podepsala žalovaná jako osoba, která neumí číst a psát a veškeré finanční prostředky byly žalované poskytnuty v souladu se smlouvou na účet, jehož jediným vlastníkem a disponentem byla žalovaná nikoliv třetí osoba. Nešlo tak o nezodpovědné či podvodné jednání zaměstnance. Zaměstnanec se mohl oprávněně domnívat, že uzavírá řádnou smlouvu a že závazky z ní budou splněny. Žalobkyně má za to, že bylo postupováno dostatečně obezřetně, a v souladu se zákonem. Žalobkyně proto neshledává, že by úvěr byl žalované poskytnut v rozporu s dobrými mravy nebo nelegitimně, byl by to jedině rodinný příslušník (třetí osoba), jehož chování mohlo být nekorektní. Tím mohla vzniknout žalované škoda, za kterou by však v žádném případě nemohla odpovídat žalobkyně, ale právě třetí osoba. Žalobkyně tedy nevidí důvod, proč by mu nemělo v tomto případě být přiznáno právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně proto navrhuje rozsudek okresního soudu potvrdit.

8. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o.s.ř.), včetně jemu předcházejícího řízení, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

9. Pokud jde o skutková zjištění v dané věci, lze vyjít ze skutkových zjištění okresního soudu, že dne [datum] byla uzavřena úvěrová smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] na úvěr ve výši 200 000 Kč. Z listinných důkazů lze doplnit, že dle znění smlouvy tuto podepsala žalovaná pomocí dvou křížků a dále smlouvu podepsali dva svědci [jméno] a [jméno] [příjmení], smlouva byla uzavřena v režimu smluvního vztahu s klientem, který neumí číst a psát. Dle žádosti o poskytnutí úvěrového produktu byl shledán příjem klienta 11 129 Kč dle doložené výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Odvolací soud doplnil dokazování o výpis z účtu žalované u [obec] spořitelny č. [bankovní účet] ze srpna 2019, ze kterého vyplývá, že žalované na účet s počátečním zůstatkem 0 Kč byla připsána dne [datum] částka 200 000 Kč, která byla ještě tento měsíc postupně vybrána, když konečný zůstatek činil 2 215 Kč Odvolací soud shledal, že stav žalované v době uzavření smlouvy byl dostatečným způsobem prokázán rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2.6.2021 č.j. 0 P 36/2020-375, který cituje znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který shledal, že žalovaná trpí od narození středně těžkou mentální retardací. Jedná se o stav setrvalý, léčbou neovlivnitelný. Znalkyně uzavřela, že žalovaná není schopna uzavírat jakékoliv smlouvy. Ke shodnému závěru pak dospěl i posudek pozdější MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Skutečnost, že žalovaná dočasně v době uzavření smlouvy nabyla plnou svéprávnost, byla pouze formální, vyplývající z právní úpravy a faktické situace, v níž nebylo možné o prodloužení omezené svéprávnosti v zákonných lhůtách rozhodnout. Z obou posudků je zřejmé, že se na stavu žalované ve smyslu jejích duševních schopností ničeho nezměnilo, neboť stav žalované je dlouhodobě neměnný. Žalovaná tak nebyla schopna posoudit následky svého jednání uzavření smlouvy, nejednala ze své vůle, když je osobou snadno ovlivnitelnou a zneužitelnou. Nelze proto ve vztahu k její osobě nijak morálně hodnotit její jednání, jak nesprávně učinil okresní soud. Odvolací soud nevyhověl důkaznímu návrhu na výslech žalované, který opatrovník žalované navrhnul až v odvolacím řízení, jednak šlo o návrh s ohledem na koncentraci řízení opožděný, žalovaná navíc byla vyslechnuta opatrovnickým soudem, jak vyplynulo z důkazu, který byl před okresním soudem proveden, tj. z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2.6.2021 č.j. 0 P 36/2020-375, a to i k otázce uzavírání smluv, přičemž uvedla, že v minulosti jí byla předložena listina, kterou podepsala dvěma křížky, nevěděla co podpisuje. Nevzpomínala si, kde se tak stalo, zda dostala nějaké peníze. Uvedla, že sama ani nenakupuje, nechodí na úřady ani k lékaři, nedokázala uvést ani datum narození ani bydliště.

10. Odvolací soud má tak za to, že žalovaná jednala v duševní poruše, která jí bránila svobodně a vážně právně jednat a svému jednání porozumět a takové jednání je tak neplatné dle § 581 věta druhá o.z., která stanoví, že neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 2993 věta první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Žalovaná poukázala na to, že je tu důvod odepřít žalobkyni plnění pro rozpor s dobrými mravy a zneužití práva a odkazovala na nález Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 1292/21 ze dne [datum], který stanoví, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavní soud se zde ztotožnil s Nejvyšším soudem v závěru, že mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě. Například by mohlo jít o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit (tato povinnost vyplývá z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a vyzdvihl ji také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]). Dále uvedl, že podkladem pro užití korektivu dobrých mravů nejsou jen obecné základy spravedlnosti, ale i ustanovení § 2 odst. 3 o.z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [anonymizováno] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Odvolací soud vzal v úvahu, že postavení žalované bylo zneužito především osobami, které žalovanou doprovázely při uzavírání úvěrové smlouvy a v zájmu získání majetkového prospěchu její skutečný stav mohly zastírat či bagatelizovat, předchůdce žalobkyně se tak mohl stát obětí podvodného jednání těchto třetích osob. Závazek však byl uzavřen se žalovanou, která ve vztahu vystupovala jako slabší strana (jednak jako spotřebitel i jako osoba handicapovaná), tedy její schopnosti porozumět smlouvě se měl předchůdce žalobkyně jako podnikatel a profesionál ve svém oboru věnovat. Předchůdci žalobkyně přitom muselo být zřejmé, že žalovaná není osobou, která ze [anonymizováno] důvodů není schopna číst a psát, neboť nebylo tvrzeno, že by žalovaná v tomto směru trpěla nějakým fyzickým postižením, naopak bylo shodně tvrzeno, že její vzezření bylo běžné. Předchůdce žalobkyně se však ani nemohl domnívat, že jde osobu plně svéprávnou, když za ni jednají další osoby, když se v dnešní době ani nenaučila zvládnout alespoň vlastní podpis a když v době uzavírání smlouvy, jak je zřejmé ze znaleckého posudku z r. 2014 i 2021, nemohla být schopna reagovat na dotazy ohledně porozumění textu a úvěruschopnosti. V takové situaci byl předchůdce žalobkyně jediným, kdo mohl zabránit zneužití poskytnutých prostředků žalované, kdyby věnoval skutečným důvodům neschopnosti podpisu dostatečnou pozornost oproti naplnění svého zájmu na dosažení zisku z uzavřené úvěrové smlouvy. V daném případě tu byly natolik zjevné a závažné důvody, které narušily možnost dovolávat se domněnky zdravého rozumu ve smyslu § 4 odst. 1 o.z., pro které měl předchůdce žalobkyně jako profesionál zpozornět a žádat doložení fyzického [anonymizováno] důvodu nezpůsobilosti číst a psát či si ověřit schopnost žalované porozumět textu, nikoliv uzavírat smlouvu se svědky v režimu § 563 odst. 1 o.z., neboť ten slouží pouze pro osoby, které jsou nějakým způsobem schopny se seznámit s obsahem uzavírané smlouvy, což u osoby jednající v duševní poruše není možné. Odvolací soud má za to, že předchůdce žalobkyně nepostupoval dostatečně obezřetným způsobem, přičemž v tomto směru není důvodná ani argumentace žalobkyně, že žalovaná měla vlastní účet, když tento založil sám předchůdce žalované a před poskytnutím úvěru na něm byly nulové prostředky, žalované tak sice byly odeslány prostředky na její účet, avšak vzhledem k tomu, že nebyla způsobilá ani k uzavření smlouvy o běžném účtu a jeho obsluze, pochybil shodně předchůdce žalobkyně i při uzavírání tohoto smlouvy o běžném účtu. Taktéž pokud bylo argumentováno, že zaměstnanec předchůdce žalobkyně nemá odbornost znalce k posuzování svéprávnosti, je nutno uvést, že bude existovat řada případů, ve kterých duševní poruchu či omezenou svéprávnost nepůjde rozeznat, odvolací soud má však za to, že dané situaci bylo mentální postižení žalované patrné již ze schopnosti se podepsat se pouze křížky, taktéž položením základních ověřujících otázek na porozumění uzavíranému právnímu jednání. Vzhledem k tomu, že předchůdce žalobkyně i v rámci preventivní povinnosti zabránit vzniku škod nepostupoval ve vztahu k žalované dostatečně obezřetným způsobem, vytvořil tak shodnou situaci jako kdyby o její dušení poruše a riziku zneužití poskytnutých prostředků věděl, tedy tu nastal důvod odepřít plnění žalobkyni pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 o.z. ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 1292/21 ze dne [datum].

13. Odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. podle § 220 odst. 1, písm. b) o.s.ř. tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl. V řízení před soudem prvého stupně tak byla podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela úspěšná žalobkyně, která se svého nároku na náhradu nákladů řízení vzdala, tedy odvolací soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. V odvolacím řízení byla také zcela úspěšná žalobkyně, náhrady nákladů odvolacího řízení se též vzdala.