29 Co 186/2025-59

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného zastoupený opatrovníkem Mgr. Davidem Bezuchou, advokátem, sídlem Kostelní 10/5, 460 01 Liberec pro zaplacení částky 11 806 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 28 C 64/2024-45 ze dne 6. 12. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje ve správném znění tak, že se do tohoto výroku na konec věty vkládá slovní spojení „do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“.

II. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění tak, že se tento výrok nevydává.

III. Ve výroku IV se rozsudek okresního soudu potvrzuje ve správném znění tak, že žalobkyně je povinna na náhradu nákladů řízení žalované před soudem prvního stupně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, 278,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u , Jméno advokáta, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši , částka, a výrokem II žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli , datum, „Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ ve výši , částka, s poplatkem za vyřízení úvěru , částka, , v níž se žalobkyně zavázala na úhradu předchozího závazku žalovaného vyplatit , částka, a na účet žalovaného , částka, , a žalovaný se zavázal dlužnou částku žalobkyni zaplatit v 72 měsíčních splátkách po , částka, . , adresa, Kč byla žalobkyní vyplacena na úhradu dluhu žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, a částka , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, , , částka, bylo započteno na náklady poskytovatele úvěru dle bodu 4.8 smlouvy. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem , částka, . Dle okresního soudu tak účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jelikož předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů, byla podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), povinna při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy postupovat s odbornou péčí. U žalovaného evidovala, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, je vyučen a zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , nevlastní nemovitosti. Má příjem , částka, a , částka, , náklady , částka, , náklady na děti , částka, , na bydlení , částka, . Z výpisu z účtu žalovaného č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, vyplýval počáteční stav účtu , částka, a konečný stav , částka, , ze mzdového výměru společnosti , právnická osoba, mzda od , datum, ve výši , částka, , z výplatní pásky za duben 2018 mzda , částka, . Z centrální evidence exekucí nebylo zjištěno, že by na něj byla vedena exekuce, neprocházel insolvenčním rejstříkem, rovněž dle zprávy nebankovního registru byl bez záznamu. Dospěla tak žalobkyně k závěru, že při příjmech celkem , částka, a závazcích , částka, má k dispozici , částka, měsíčně, a je schopen měsíční splátku úvěru , částka, hradit. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně prověřovala příjem žalovanému, avšak nezabývala se jeho výdaji a neprověřovala rozpor spočívající v tom, že ačkoliv část úvěru byla použita na úhradu předchozího úvěru žalovaného, v předloženém výpisu nebankovního registru nic takového uvedeno nebylo. Neprověřovala výši nákladů žalovaného na bydlení, na dojíždění z Liberce do zaměstnání v Hrádku nad Nisou ani dalších nákladů, ačkoliv dle jí předloženého výpisu účet žalovaného vykazoval nulový zůstatek. Byť žalobkyně měla dostatek informací vedoucích k závěru, že je třeba prověřit žalovaného (zejména jeho výdaje) důkladněji, neučinila tak. Smlouva o úvěru je proto neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. z důvodu porušení povinnosti žalobkyně stanovené v § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú. Žalovaný (spotřebitel) má tak podle § 87 odst. 1, 2 z. s. ú. povinnost vrátit žalobkyni toliko jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož splatnost dluhu dosud nebyla určena dohodou účastníků ani rozhodnutím soudu, není žalovaný v prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.). Žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy vyplatila , částka, a žalovaný jí zaplatil , částka, , proto okresní soud přiznal žalobkyni , částka, . Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrokem III rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení spočívající v odměně opatrovníka v poměrné části 34 %, výrokem IV žalobkyni uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit České republice – Okresnímu soudu v Liberci náklady opatrovníka ve výši , částka, . To odůvodnil tím, že jelikož měla žalobkyně ve věci samé úspěch 37 % (správně 33 %) a žalovaný 67 %, má žalovaný proti ní právo na náhradu 34 % nákladů (67-33=34). Náklady žalovaného spočívají v odměně opatrovníka přiznané mu ve výši , částka, usnesením č. j. , spisová značka, , z toho 34 % činí , částka, , a tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci.

2. Proti tomuto rozsudku - vyjma výroku II - se odvolal žalovaný prostřednictvím opatrovníka a navrhl, aby byl změněn ve výroku I tak, že žaloba bude co do částky , částka, zamítnuta, a aby s ohledem na změněnou míru úspěchu žalobkyně v tomto řízení byly změněny i výroky III a IV. Namítá promlčení nároku. To dovozuje z toho, že žalobkyně projevila dne , datum, vůli, aby jí žalovaný uhradil dlužnou částku z úvěru č. , hodnota, , v této výzvě k zaplacení zesplatnila celý poskytnutý úvěr z důvodu vstupu žalovaného do insolvence. Svou pohledávku však do insolvenčního řízení nepřihlásila. Žalovaný má proto za to, že při promlčecí době 3 roky došlo k promlčení uplatněného nároku , datum, , avšak žalobkyně ho uplatnila až podáním doručeným soudu dne , datum, , a tedy po uplynutí promlčecí lhůty.

3. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu v napadené části potvrzen. Dle ní absentuje v odvolání způsobilý odvolací důvod, když námitka promlčení sama o sobě způsobilým odvolacím důvodem ve smyslu § 205 odst. 2 o. s. ř. není a žalovaný netvrdí nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalovaného, tj. ve výroku I a na něm závislých výrocích III a IV a odvolání důvodným neshledal.

5. Okresní soud v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu a na základě řádně provedených a v souladu s ust. § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů zjistil skutkový stav, z něhož i odvolací soud v tomto odvolacím řízení vychází. Bylo objasněno, že žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr prověřovala na základě dotazníku a z žalovaným předložených dokladů. Měla tak informaci, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, nevlastní nemovitosti, je vyučen a zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , má příjem , částka, a , částka, , náklady , částka, , náklady na děti , částka, a náklady na bydlení , částka, . Z fotografie občanského průkazu bylo zjištěno, že tento je vystaven na jméno žalovaného a dle aplikace „Neplatné doklady“ na stránkách , právnická osoba, není hlášen jako neplatný. Ze mzdového výměru byl zjištěn příjem žalovaného u , právnická osoba, od , datum, 26 841 Kč měsíčně a z výplatní pásky za duben 2018 mzda , částka, . Z vyhledávání v centrální evidenci exekucí nebylo zjištěno, že by proti žalovanému byla vedena exekuce, a žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem, rovněž v nebankovním registru záznamu neměl. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že při měsíčních příjmech , částka, a závazcích , částka, má k dispozici , částka, , z čehož je schopen splátku , částka, hradit. Předložení jakýchkoliv dokladů o výdajích však nežádala, ačkoliv z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , hodnota, za období od 15. 3. do , datum, byl zjištěn počáteční stav účtu , částka, a konečný , částka, .

6. Následně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, s poplatkem za vyřízení úvěru , částka, , kdy se zavázala vyplatit na úhradu jeho předchozího závazku ve smlouvě specifikovaného , částka, a na účet žalovaného , částka, . Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit v 72 měsíčních splátkách po , částka, . V článku 5.6 smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna zesplatnit úvěr v případě insolvenčního řízení nebo osobního bankrotu žalovaného.

7. Z detailu pohybů bylo zjištěno, že částka , částka, byla zaúčtována dne , datum, pod VS , var. symbol, s poznámkou , jméno FO, č. protiúčtu , č. účtu, a částka , částka, dne , datum, na účet č. , č. účtu, , a rovněž z potvrzení o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že vyplatila úvěr dle smlouvy o spotřebitelském úvěru následovně – , částka, na úhradu smlouvy č. , hodnota, , , částka, na účet žalovaného , č. účtu, a částku , částka, započetla na náklady úvěru dle článku 4.8 smlouvy. Oznámením z , datum, vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, neboť došlo k zahájení insolvenčního řízení žalovaného. Z vyčíslení úvěru a dále tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni v období od , datum, do , datum, uhradil 10 splátek po , částka, , tj. celkem , částka, .

8. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený „Smlouvou o spotřebitelském úvěru“ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň – s ohledem na povahu účastníků – režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (tj. ve znění před novelou č. 96/2022 Sb. a č. 462/2023 Sb.), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy a z obsahu smlouvy o úvěru okresní soud správně uzavřel, že ze strany žalobkyně jako poskytovatele úvěru došlo k jeho poskytnutí v situaci, kdy žalobkyně vzhledem ke své odbornosti musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr v parametrech daných předmětnou smlouvou splácet. Žalovaný sice před uzavřením smlouvy žalobkyni sdělil, že má příjem dohromady , částka, (, částka, ze zaměstnání a , částka, z další závislé činnosti) a měsíční závazky celkem , částka, a předložil žalobkyni již zmíněný mzdový výměr, z něhož vyplýval jeho příjem , částka, , a výplatní pásku za duben 2018, podle které jeho čistý měsíční příjem za tento měsíc činil , částka, . Žalobkyně však údaje sdělené žalovaným jakkoliv neprověřovala, zejména pokud jde o jeho výdaje. Přestože bylo z údajů sdělených žalovaným zřejmé, že je zaměstnán v Hrádku nad Nisou a bydlí v Liberci, nezjišťovala jeho výdaje na dojíždění do zaměstnání. Ačkoliv neuvedl výdaje na dluhy a ani podle předložených výstupů z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a nebankovního registru proti němu nebyly vedeny exekuce a nebyl veden jako dlužník a nebylo proti němu vedeno insolvenční řízení, z předmětné smlouvy – podle níž část poskytnutého úvěru byla určena na splacení jiného dluhu – je zřejmé, že v době vyplnění dotazníku měl další splatné závazky. Přesto žalobkyně tyto skutečnosti neprověřovala a do úvahy o disponibilních příjmech žalovaného tyto okolnosti nepromítla. Podstatnou je pak zejména okolnost, že podle výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, (který měla žalobkyně k dispozici), vykazoval tento účet na počátku uvedeného období zůstatek , částka, a na jeho konci , částka, , což svědčí o tom, že mu finanční prostředky nezbývaly. Žalobkyně k objasnění finanční situace žalovaného nevyzvala, ačkoli již samotná skutečnost, že část úvěru byla určena na úhradu jiného splatného závazku žalovaného, a minimální zůstatek na jeho běžném účtu ve sledovaném (shora uvedeném) období ji musely vést k pochybnostem o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Je tak správný závěr okresního soudu, že žalobkyně porušila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr uloženou jí v § 86 z. s. ú., a proto je účastníky uzavřená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ z , datum, neplatná a žalovaný je podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen vrátit žalobkyni toliko jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož na základě této (neplatné) úvěrové smlouvy žalobkyně ve prospěch žalovaného plnila , částka, (, částka, na úhradu jeho dluhu ze smlouvy č. , hodnota, a , částka, na jeho účet č. , č. účtu, ), vznikla žalovanému povinnost vrátit jí jistinu , částka, (§ 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú.), z čehož dosud zaplatil , částka, (10 splátek po , částka, ), a tedy mu zbývá zaplatit žalobkyni , částka, .

13. Žalovaný v odvolacím řízení namítá, že došlo k promlčení této pohledávky, což staví na tvrzení, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky z úvěru , datum, a že žalobkyně tuto pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila.

14. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

15. Podle § 610 odst. 1 věty prvé o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

16. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.18. podle § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

19. Podle § 109 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon; dále jen „i. z.“), lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží.

20. Podle § 173 odst. 4 věty prvé i. z. přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

21. Podle § 173a i. z. uplynutím lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k podání přihlášky zaniká účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 3 i. z.

22. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší soud uvedl: „Uplatnění námitky promlčení v odvolacím řízení nebrání ustanovení § 205a o. s. ř., neboť nejde o tvrzení skutečností rozhodných pro právní posouzení věci (tzv. skutkové tvrzení), nýbrž jde o uplatnění práva účastníka dovolat se promlčení žalovaného nároku; námitku promlčení tak lze uplatnit kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení (tedy i v rámci řízení odvolacího). Při posuzování důvodnosti námitky promlčení vznesené až v odvolacím řízení se nepřihlíží k nepřípustně uplatněným novým skutečnostem a důkazům (§ 205a, 211a o. s. ř.).“ V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, dále Nejvyšší soud uzavřel, že k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně, nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně. Námitka promlčení je však bezdůvodná, pokud z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně nelze bez dalších okolností a důkazů posoudit promlčení práva, tj. že marně uplynula promlčecí doba. V takovém případě se odvolací soud nesmí zabývat, neboť je spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů.

23. V projednávané věci žalovaný (jeho opatrovník) uplatnil námitku promlčení až v odvolacím řízení. Pro posouzení její důvodnosti je rozhodující, že peníze představující jistinu úvěru byly poskytnuty ve prospěch žalovaného dne , datum, . Tímto okamžikem došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení a současně již tímto dnem si žalobkyně byla (měla být) vědoma, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Proto od tohoto data začala žalobkyni plynout 3letá promlčecí lhůta k uplatnění tohoto práva u soudu (ať již žalobou na plnění či žalobou na určení splatnosti nároku). Dále je významná okolnost, že (jak zmínila žalobkyně již v žalobě a okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku) bylo proti žalovanému u Krajského soudu v , adresa, – pobočky zahájeno insolvenční řízení a usnesením uvedeného soudu č. j. KSLB , spisová značka, -B-55 ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , bylo žalovanému zrušeno povolené oddlužení.

24. Z § 109 odst. 3, § 173 odst. 4, § 173a i. z. (shora citovaných) vyplývá, že od zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku neběží mj. promlčecí lhůty k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 109 odst. 3 i. z.). Podá-li věřitel řádně a včas přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, je dále chráněn podle § 173 odst. 4 věty prvé i. z., podle kterého má přihláška pohledávky pro běh promlčecích lhůt stejné účinky, jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy přihláška došla insolvenčnímu soudu. Pokud však věřitel nepodá včasnou přihlášku pohledávky, marným uplynutím lhůty k podání přihlášky končí jeho ochrana podle § 109 odst. 3 i. z. a od následujícího dne pokračuje běh promlčecí lhůty (§ 173a i. z.).

25. Z uvedeného pro projednávanou věc plyne, že pro posouzení otázky, zda je či není nárok žalobkyně promlčen, je rozhodující nejen to, kdy bylo insolvenční řízení žalovaného (zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku) zahájeno, ale i to, zda žalobkyně tuto pohledávku do něj řádně přihlásila. Bez zjištění těchto skutečností nelze uzavřít, zda je nárok žalobkyně promlčen či nikoliv. Žalobkyně přitom v řízení před okresním soudem tyto skutečnosti netvrdila a soud prvního stupně se jimi nezabýval, neboť dokud nebyla uplatněna námitka promlčení, nebyly pro posouzení nároku významné. Tyto skutečnosti neplynou ani z obsahu spisu, v němž je ohledně insolvenčního řízení žalovaného (na listu č. , hodnota, ) založen pouze „Detail insolvenčního rejstříku , Jméno žalovaného, “ a obsah insolvenčního rejstříku Oddílu B – Řízení po úpadku, z nichž datum zahájení insolvenčního řízení ani to, zda do něj žalobkyně pohledávku řádně přihlásila či nikoliv, dovodit nelze. Žalovaný (za něj jeho opatrovník) tvrzení, že žalobkyně tuto pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila, uplatnil až v odvolání proti rozsudku. Jde tak o tvrzení uplatněné nově v odvolacím řízení, aniž byly splněny předpoklady § 205a o. s. ř., k němuž odvolací soud nemůže přihlédnout. Z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně tak nelze bez dalších okolností a důkazů posoudit promlčení práva žalobkyně (zda marně uplynula promlčecí lhůta). Odvolací soud se tak nesmí námitkou promlčení zabývat, neboť je spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů. Proto tuto námitku shledal bezdůvodnou.

26. Okresní soud tedy správně vycházel z toho, že podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je žalovaný povinen vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté „v době přiměřené“ jeho možnostem. V tom se postavení žalovaného jako úvěrového spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z., liší. Povinnost žalovaného, respektive splatnost jeho závazku, tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu.

27. Plyne z právního názoru Nejvyššího soudu v jeho rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, (v němž se Nejvyšší soud splatností takového závazku zabýval), že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze určení doby nahlížet jako sui generis určení lhůty k plnění.

28. Ve shodě s tím okresní soud postupoval, když ve výroku I rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, . Jelikož v tomto výroku neurčil lhůtu k plnění, má se podle § 261a odst. 2 o. s. ř. za to, že uloženou povinnost je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Byl-li žalovaný v průběhu řízení zcela pasivní a své poměry soudu nedoložil, správně okresní soud vychází z toho, že je na místě uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, v obecné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.); ostatně tuto lhůtu lze v dané věci považovat za přiměřenou i s ohledem na výši přisouzeného nároku.

29. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to ve správném znění tak, že se do tohoto výroku na konec věty vkládá slovní spojení „do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Tím v souladu s ust. § 164 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. napravil zřejmou nesprávnost spočívající v absenci výslovného určení lhůty k plnění (která jinak plyne z ust. § 261a odst. 2 o. s. ř.) v tomto výroku.

30. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

31. Z ustanovení 149 odst. 2 o. s. ř. plyne, že právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil (platí) advokátu, jehož soud ustanovil zástupcem účastníka podle § 30 o. s. ř. nebo opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o. s. ř. (jako tomu bylo v případě žalovaného v tomto řízení), má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), a to jen za předpokladu, že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníkovi. V takovém případě soud rozhodující o nákladech řízení v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi spornými stranami zaváže protistranu zaplatit tu část náhrady nákladů řízení zastoupeného účastníka, kterou tvoří náhrada hotových výdajů a odměny za zastupování ustanoveného advokáta, České republice (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 109/2010, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

32. Okresní soud v projednávané věci správně vycházel z toho, že předmětem řízení u okresního soudu byla částka , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, což v součtu s kapitalizovaným úrokem za dobu do 6. 12. 20124 (tj. do vyhlášení rozsudku okresního soudu) činí , částka, . Bylo-li z toho žalobkyni vyhověno co do částky , částka, , byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 33 % a žalovaný (s ohledem na rozsah zamítnutých požadavků žalobkyně) v rozsahu 67 %. Proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přísluší žalovanému proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 34 % (odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalovaného a úspěchem žalobkyně). Žalovaný sám však náklady nevynaložil, a proto je výrok III napadeného rozsudku nesprávný. Žalovaného zastupoval v řízení advokát, který mu byl ustanoven soudem podle § 29 odst. 3 o. s. ř., jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Proto je podle § 149 odst. 2 o. s. ř. třeba uložit žalobkyni, aby náhradu těchto nákladů řízení žalované před soudem prvního stupně, které za ni platí stát, v rozsahu částky , částka, (odpovídající 34 % z jeho odměny a náhrady hotových výdajů přiznané mu usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ) zaplatila nikoliv žalovanému, ale České republice – Okresnímu soudu v Liberci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , uveřejněný pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku III podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že se tento výrok nevydává, a ve výroku IV ho podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve správném znění tak, že žalobkyně je povinna na náhradu nákladů řízení žalovaného před soudem prvního stupně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, 278,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; tím v souladu s § 164, § 211 o. s. ř. odstranil nepřesnost, jíž se okresní soud dopustil ve formulaci tohoto výroku.

33. Ve výroku II částečně zamítajícím žalobu nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto výroku zůstal nedotčen a již nabyl právní moci.

34. V odvolacím řízení (v němž byla předmětem toliko částka , částka, ) byl žalovaný zcela neúspěšný, proto je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst., 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , zahrnující odměnu zástupce žalobkyně (advokáta) za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši , částka, (počítanou z tarifní hodnoty , částka, ) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 3., § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradu jeho hotových výdajů za uvedený úkon právní služby ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

35. Zbývá dodat, že jelikož žalovanému (z důvodu jeho neúspěchu ve věci v odvolacím řízení) nebyla přisouzena náhrada nákladů odvolacího řízení, nemá ani Česká republika – Okresní soud v Liberci právo na náhradu odměny a hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného za odvolací řízení (§ 149 odst. 2 o. s. ř.).