29 CO 28/2022 - 261

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudců Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. Tomáše Vejnara ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. sídlem [adresa] 2) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 42 C 169/2018-116 takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na přerušení odvolacího řízení se zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované [číslo] na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], CSc., advokáta.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované [číslo] na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že prodej zástavy následujících nemovitostí: pozemek parc. [číslo] druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 443 m2, jehož součástí je budova [adresa], objekt občanské vybavenosti, a pozemek parc. [číslo] druh pozemku zahrada, o výměře 115 m2, obojí v katastrálním území Jince; pozemek parc. č. st. [číslo], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 175 m2, jehož součástí je budova [adresa], rodinný dům, a pozemek parc. [číslo] druh pozemku ostatní plocha, o výměře 411 m2, obojí v katastrálním území Rožmitál pod Třemšínem, je nepřípustný (výrok I.). Současně uložil žalobci povinnost zaplatit každé ze žalovaných na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výroky II. a III.).

2. Takto bylo rozhodnuto o včas podané žalobě dle ust. § 46b zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Žalobci, vlastníkovi označených nemovitostí, bylo doručeno oznámení žalované [číslo] dražebníka ze dne [datum] o tom, že mezi dražebníkem a žalovanou [číslo] byla uzavřena smlouva o provedení nedobrovolné dražby předmětných nemovitostí na návrh žalované [číslo] zástavního věřitele. Z výtěžku zpeněžení nemovitostí mají být uspokojeny pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem [jméno] [příjmení], které byly pravomocně přiznány rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 14 C 111/2012-155, přičemž pohledávky jsou zajištěny zástavními právy k označeným nemovitostem.

3. Dle žalobce je prodej zástav ve veřejné dražbě nepřípustný ze dvou důvodů: 1) Zástavní práva zanikla při nabytí nemovitostí žalobcem (kupní smlouvou ze dne [datum] s účinky vkladu vlastnického práva k [datum]), neboť žalobce byl při koupi v dobré víře, že nemovitosti zástavním právem zatíženy nejsou (v kupní smlouvě bylo uvedeno, že nemovitosti jsou prosty právních vad a jakýchkoliv závad; v době uzavření smlouvy byla zástavní práva k zajištění pohledávek žalované [číslo] z katastru nemovitostí vymazána). Žalobce pak získal důkaz o tom, že se zřejmě stal obětí trestné činnosti, když byl při uzavření kupní smlouvy uveden v omyl (notářský zápis sepsaný dne [datum] pod NZ [číslo], N 45/2018 [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], o prohlášení Ing. [jméno] [příjmení], o tom, co uvedená osoba na podzim roku [rok] vyslechla v prostoru letiště [obec] z rozhovoru několika osob u letadla pana [příjmení] – hovor se týkal nějakých nemovitostí v Rožmitálu od jakéhosi [příjmení]; bylo řečeno, že pan [příjmení] má být zničen). 2) Zástavní práva jsou promlčena, přičemž žalobce promlčení namítl.

4. Soud I. stupně neshledal žádné nedostatky v zákonem předepsaných úkonech nutných před konáním veřejné dražby nedobrovolné podle zákona č. 26/2000 Sb. (byla uzavřena smlouva o provedení dražby dle ust. § 39 zákona, zástavní věřitel své pohledávky dražebníkovi doložil vykonatelným soudním rozhodnutím a doložil, že pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k předmětným nemovitostem; bylo odesláno oznámení o dražbě dle ust. § 40 zákona).

5. Soud I. stupně zjistil, že žalovaná [číslo] hodlá prostřednictvím veřejné dražby nedobrovolné vymoci pohledávky v úhrnné výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení a náklady řízení přiznané jí proti [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 4 C 111/2012-155, a to pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Na základě úvěrových smluv byly [jméno] [příjmení] poskytnuty úvěry, které nebyly splaceny, k zesplatnění obou úvěrů (pro nesplácení) došlo dne [datum]. K zajištění pohledávek žalované [číslo] z úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo zástavní smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi bankou a tehdejším vlastníkem nemovitostí [jméno] [příjmení] zřízeno zástavní právo k výše označeným nemovitostem v katastrálním území Jince, právní účinky vkladu tohoto zástavního práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni [datum]. K zajištění pohledávek žalované [číslo] z úvěrové smlouvy ze dne ze dne [datum] bylo zástavní smlouvou Švecem [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi bankou a tehdejším vlastníkem nemovitostí [jméno] [příjmení] zřízeno zástavní právo k výše označeným nemovitostem v katastrálním území Rožmitál pod Třemšínem, právní účinky vkladu tohoto zástavního práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni [datum].

6. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 15 C 18/2012-413 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 21 Co 380/2015-482 (rozsudky nabyly právní moci [datum]) bylo ve sporu mezi žalovanou [číslo] žalobcem určeno, že shora označená zástavní práva žalované [číslo] existují (banka se domáhala soudního určení, že zástavní práva existují, neboť došlo k výmazu zástavních práv z katastru nemovitostí na základě zfalšovaného prohlášení o vzdání se zástavního práva ze dne [datum]; určení existence zástavních práv se domáhala proti aktuálnímu vlastníkovi nemovitostí – [jméno] [příjmení]). V řízení se soudy zabývaly i obranou [jméno] [příjmení], že předmětné nemovitosti od [jméno] [příjmení] (ten nemovitosti nabyl od [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum]) nabýval v dobé víře, že nemovitosti žádnými zástavními právy zatíženy nejsou. Soudy bylo konstatováno, že [jméno] [příjmení] si při uzavírání kupní smlouvy nepočínal obezřetně; během pouhých čtyř dnů zakoupil nemovitosti, které do té doby nikdy neviděl, nemovitosti si osobně prohlédl pouze z venku, vnitřní uspořádání znal jen z fotografií, které mu prodávající nedal, pouze ukázal. Kupní cenu ve výši [částka] zaplatil kupující třemi splátkami, aniž obdržel potvrzení o zaplacení. Peníze předával více méně na ulici; jednou v autě, jednou před svým domem a jednou na parkovišti. Nikdy nepřevzal klíče od nemovitostí. Nemovitosti nakupoval za cenu celkem [částka], přestože tytéž nemovitosti nabyl [jméno] [příjmení] od [jméno] [příjmení] smlouvou ze dne [datum] za kupní cenu [částka], a to se zřízenými zástavními právy.

7. Vzhledem k tomu, že existuje pravomocné soudní rozhodnutí o určení existence předmětných zástavních práv, není tu dle soudu I. stupně žádný prostor pro nové posouzení této otázky. Žalobcem předložený důkaz (prohlášení Ing. [příjmení]) nemá žádný význam pro závěr, zda trvají či netrvají zástavní práva. Tento důkaz může toliko dokládat domněnku, že žalobce je obětí nějakého podvodu. Zástavní práva tudíž při nabytí předmětných nemovitostí žalobcem nezanikla.

8. Podle soudu I. stupně pak předmětná zástavní práva nejsou promlčena. Soud vyšel z toho, že ode dne [datum], kdy byly oba úvěry zesplatněny, mohla být zástavní práva realizována. Běh promlčecích lhůt k realizaci zástavních práv žalovaná [číslo] zastavila zahájením řízení u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn 15 C 18/2012 o určení existence zástavních práv. Od pravomocného skončení řízení dne [datum] začaly běžet nové promlčecí lhůty, jejichž běh neskončil přede dnem, kdy se žalovaná [číslo] obrátila na Okresní soud v Příbrami soud s návrhem na nařízení soudního prodeje zástavy (dne [datum]).

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Neúspěšnému žalobci bylo uloženo, aby úspěšným žalovaným nahradil účelně vynaložené náklady řízení. Každé žalované byla přiznána částka [částka], která představuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] dle ust. § 7, § 11 a § 9 odst. 3, písm. a) vyhlášky a 3x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky.

10. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce soudu I. stupně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. To se týká především nedostatečného zjištění o dobré víře žalobce (v to, že předmět koupě není zatížen zástavními právy) při uzavření kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobce je v této souvislosti přesvědčen, že soud I. stupně měl řízení přerušit do skončení jím zahájeného řízení o obnově řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 C 18/2012. Žalobce hodlá za pomoci nového důkazu - prohlášení Ing. [příjmení] zvrátit výsledek soudního sporu o určení existence zástavního práva, což následně povede k jeho úspěchu v tomto sporu.

11. Dle žalobce soud I. stupně chybně posoudil otázku promlčení předmětných zástavních práv. Ke stavení běhu promlčecích lhůt k uplatnění zástavních práv nemohlo dojít podáním žaloby na určení existence těchto zástavních práv. Dle názoru žalobce se banka měla, aby nedošlo k promlčení zástavních práv, do dne [datum] (do tří let od zesplatnění úvěrů) domáhat soudní realizace těchto práv žalobou o nařízení soudního prodeje zástavy. To však banka neučinila.

12. V podání ze dne [datum] žalobce vyjádřil názor, že došlo k přerušení tohoto řízení dle ust. § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne [datum] pod č. j. [insolvenční spisová značka] zjistil úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] a povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenční soud následně usnesením ze dne [datum] schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Žalovaná [číslo] svoje pohledávky za dlužníkem přihlásila do insolvenčního řízení. Insolvenční správce žalovanou [číslo] zařadil mezi nezajištěné věřitele. Do majetkové podstaty pak insolvenční správce nezahrnul předmětné nemovitosti, protože patří jiné osobě (žalobci) než dlužníkovi. Žalobce je přesvědčen, že uvedené insolvenční řízení představuje výlučnou cestu k uspokojení pohledávek žalované [číslo] v za trvání insolvenčního řízení nelze pohledávky uspokojovat zpeněžením zástav mimo insolvenční řízení. Pro podporu své argumentace žalobce použil ust. § 5 písm. b) insolvenčního zákona, dle nějž jsou věřitelé povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, a ust. § 22 odst. 1, písm. e) zákona č. 26/2000 Sb., dle nějž dražebník upustí od dražby nejpozději do jejího zahájení, bylo-li zahájeno insolvenční řízení, nebo byl-li předmět dražby nebo jeho část zahrnut do majetkové podstaty podle zvláštního právního předpisu, není-li navrhovatelem insolvenční správce.

13. Pro případ, že by odvolací soud neshledal toto řízení přerušené ze zákona, navrhl žalobce, aby odvolací soud odvolací řízení přerušil dle ust. § 109 odst. 1, písm. b) o. s. ř. Podle uvedeného ustanovení soud řízení přeruší, jestliže rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit. Dle žalobce by mělo být odvolací řízení přerušeno do skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka [jméno] [příjmení]. Jen tam totiž může být rozhodnuto dle ust. § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. o tom, že dlužník bude osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (rozhodne-li insolvenční soud o splnění oddlužení). Bude-li takové rozhodnutí vydáno, zaniknou pohledávky banky za dlužníkem a tím zaniknou i akcesorická zástavní práva. V tom případě bude soudní prodej zástav nepřípustný.

14. Žalované navrhly potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

15. Žalovaná [číslo] předně zmínila, že žalobce se úspěšně brání již více než osm let realizaci zástavních práv. Žalobcovy žaloby mají šikanózní povahu, jejich cílem je oddálit realizaci zástavního práva a poškodit žalovanou [číslo]. Případný výnos z prodeje zástav již zdaleka nebude postačovat k uhrazení dluhu. Dle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 14 C 111/2012-155 má dlužník žalované [číslo] uhradit částku [částka] s příslušenstvím, které k dnešnímu dni na zákonném úroku z prodlení činí [částka] a na nákladech řízení částku [částka], tj. celkem [částka]. Obligační dlužník [obec] Švec dlouhodobě odmítá cokoliv na svůj dluh hradit, exekuční řízení, které je proti jeho osobě vedeno, je neúspěšné, přesto tento dlužník jednu ze zástav stále užívá k bydlení. Ve věci došlo k podvodnému výmazu zástavního práva a k nabytí vlastnického práva žalobcem za podmínek zcela se vymykajících obvyklým zvyklostem - s evidentním cílem znemožnit zpeněžení zástavy. Takovému jednání by neměla být poskytnuta právní ochrana.

16. Žalovaná [číslo] poukázala na to, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 15 C 18/2012-632 zastavil řízení o žalobcově žalobě na obnovu řízení pro nezaplacení soudního poplatku; řízení o určení existence zástavních práv tedy nebylo obnoveno a neběží ani řízení o povolení obnovy tohoto řízení.

17. Přestože je žalovaná [číslo] přesvědčena, že se soud I. stupně s námitkou promlčení zástavních práv vypořádal řádně, připomněla ještě, že zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. Nedošlo-li k promlčení zajištěných pohledávek (k tomu v posuzovaném případě nepochybně nedošlo), nemohou být promlčena ani zástavní práva, i kdyby předmětem zástavního práva byl majetek jiné osoby než dlužníka této pohledávky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008 sp. zn. 21 Cdo 888/2007). Vedle toho uvedla, že k realizaci zástavního práva jak dražbou nedobrovolnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, tak cestou soudního prodeje zástavy je třeba doložit zástavní právo k zástavě. To, že zástavnímu věřiteli svědčí zástavní právo, pak nelze doložit jinak, než výpisem z katastru nemovitostí. V posuzovaném případě zástavní právo, ačkoliv existovalo, v katastru nemovitostí zapsáno nebylo (v důsledku výmazu zástavního práva předložením zfalšovaného prohlášení banky). Zástavnímu věřiteli tudíž nezbylo, než žalovat na určení existence zástavního práva – aby zástavní právo mohlo být opětovně do katastru nemovitostí zapsáno.

18. Žalovaná [číslo] se ohradila proti tvrzení žalobce, že porušila ust. § 22 odst. 1, písm. e) zákona o veřejných dražbách. Připomněla, že uvedené ustanovení se týká veřejných dražeb dobrovolných, nikoliv veřejných dražeb nedobrovolných.

19. Obě žalované vyjádřily nesouhlas s názorem odvolatele, že toto řízení je dle ust. § 140a odst. 1 insolvenčního zákona přerušeno, a vyjádřily nesouhlas s návrhem žalobce na přerušení odvolacího řízení podle ust. § 109 odst. 1, písm. b) o. s. ř. Zdůraznily, že současná právní úprava umožňuje předmětné pohledávky z úvěrových smluv uspokojovat realizací předmětných zástavních práv souběžně s vymáháním pohledávek prostřednictvím insolvenčního řízení. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí vydané podle ust. § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, pak nezaniká, nýbrž se oslabuje tak, že ji nelze věřiteli přiznat (taková pohledávka má stejný režim jako pohledávka promlčená). Usnesení dle ust. § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, na které by měl odvolací soud dle žalobce počkat, tedy nemůže způsobit zánik předmětných zástavních práv.

20. Odvolací soud zamítl návrh odvolatele na přerušení odvolacího řízení, neboť pro navrhované přerušení neexistuje žádný důvod. V insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka [jméno] [příjmení] nebude rozhodnuto o žádné otázce, která je podstatná pro rozhodnutí v tomto sporu. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, který byl publikován pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka.

21. Výše zmíněný rozsudek pak mj. rozebírá důsledky pravidla obsaženého v ust. § 183 insolvenčního zákona, které odlišuje současnou úpravu insolvencí od předchozí právní úpravy zákona o konkursu a vyrovnání. Insolvenční zákon umožňuje věřitelům domáhat se pořadem práva uspokojení ze zajištění na majetku třetí osoby mimo insolvenční řízení (podle ust. § 183 odst. 1 insolvenčního zákona přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění) a do soupisu majetkové podstaty dlužníka již insolvenční správce (oproti předešlé úpravě obsažené v ust. § 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání) nesepisuje majetek třetích osob, jímž jsou závazky dlužníka zajištěny (viz § 205 insolvenčního zákona). Uspokojení přihlášených pohledávek z úvěrových smluv mimo insolvenční řízení realizací předmětných zástavních práv tedy žalované [číslo] nezakazuje ust. § 5 písm. d) insolvenčního zákona (podle tohoto ustanovení jsou věřitelé povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon), jak se mylně domnívá žalobce, neboť insolvenční zákon takové uspokojení výslovně dovoluje (v ust. § 183). Protože se toto soudní řízení nijak netýká majetkové podstaty dlužníka, nebylo přerušeno rozhodnutím o úpadku dlužníka [jméno] [příjmení]. Dle ust. § 140a odst. 1, věta druhá insolvenčního zákona rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).

22. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Podle ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. provedl k důkazu rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 12. 2012 č. j. 14 C 111/2012-155 s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti, sdělení JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 2, ze dne [datum], o stavu jím vedené exekuce pod sp. zn. 132 Ex 518/13 přihlášku pohledávky žalované [číslo] proti [jméno] [příjmení] do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích [insolvenční spisová značka]. Poté došel k závěru, že odvolání důvodné není.

23. Odvolací soud zjistil následující: Shora označený rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum] nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum]. Žalovaná [číslo] v roce [rok] zahájila exekuční vymáhání rozsudkem přisouzených pohledávek. Exekuci vede soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. [spisová značka] na základě pověření Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. V exekuci nebylo podle sdělení soudního exekutora ze dne [datum] ničeho vymoženo. Dne [datum] žalovaná [číslo] včas přihlásila předmětné pohledávky do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka [jméno] [příjmení], neboť v exekučním řízení nebylo ničeho vymoženo.

24. Zjištění soudu I. stupně ve spojení s výše popsanými zjištěními odvolacího soudu představují dostatečný skutkový podklad pro rozhodnutí ve věci, přičemž dalších zjištění není třeba. Pro rozhodnutí ve sporu je nepodstatný obsah notářského zápisu sepsaného dne [datum] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec]. Zjevně nadbytečný je i žalobcem navrhovaný (a soudem I. stupně neprovedený) výslech Ing. [jméno] [příjmení], který učinil prohlášení formou notářského zápisu.

25. Soud I. stupně při řešení otázky, zda předmětná zástavní práva vznikla a zda trvala i poté, co se žalobce stal na základě kupní smlouvy ze dne [datum] vlastníkem nemovitostí, správně v souladu s ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházel z pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami vedeného v řízení pod sp. zn. 15 C 18/2012. Uvedené rozhodnutí o určení, že zástavní práva existují, zavazuje žalobce a žalovanou [číslo] ve stejném rozsahu zavazuje i soudy rozhodující v tomto řízení (§ 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.). V situaci, kdy řízení o žalobcově žalobě na obnovu řízení vedeného před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 15 C 18/2012 bylo zastaveno, nemá smysl řešit otázku, zda bylo či nebylo účelným (ve fázi řízení před soudem I. stupně) přerušit toto řízení dle ust. § 109 odst. 2, písm. c) o. s. ř. do skončení řízení o žalobě na obnovu.

26. Konečný právní závěr soudu I. stupně, že zástavní práva, o něž v řízení jde, promlčena nejsou, je rovněž správný. Dle odvolacího soudu však není třeba řešit běh promlčecí lhůty k uplatnění zástavních práv, neboť je z jiného důvodu zřetelné, že zástavní práva promlčena nejsou.

27. Jak podle právní úpravy [účinnost] (§ 100 odst. 2, věta druhá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník /dále jen „obč. zák.“ /), tak podle právní úpravy [účinnost] (§ 615 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“ /) platí, že je-li splnění dluhu zajištěno zástavním právem, nepromlčí se zástavní právo dříve než pohledávka. V posuzovaném případě je zřejmé, že pohledávky z úvěrových smluv, které jsou zajištěny předmětnými zástavními právy, promlčeny nejsou.

28. Právní poměry vzniklé z předmětných úvěrových smluv se v souladu s ust. § 3028 odst. 3 o. z. řídí dosavadními právními předpisy. Podle ust. § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují promlčecí lhůty k uplatnění práva na vrácení obou úvěrů, jejichž běh započal přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (splatnost úvěrů nastala dle zjištění soudu I. stupně dne [datum]). Promlčení pohledávek z úvěrů, tj. z obchodních závazků (viz ust. § 261 odst. 3, písm. d/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník /dále jen„ obch. zák.“ /) se řídil ust. § 387 a násl. obch. zák. Promlčecí lhůty začaly běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 odst. 1 obch. zák.), a délka promlčecích lhůt je dle ust. § 397 obch. zák. čtyři roky. Vzhledem k tomu, že oba úvěry byly zesplatněny dne [datum], byly obě pohledávky žalované [číslo] ve lhůtě uplatněny v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 111/2012. Promlčecí lhůty tímto uplatněním přestaly běžet, jak plyne z ust. § 402 obch. zák. Vzhledem k tomu, že řízení bylo ukončeno dne [datum], kdy promlčecí lhůty (čtyřleté, běžící ode dne [datum]) dosud neuplynuly, přičemž do jejich skončení zbývalo více než rok, nebylo třeba prodloužení promlčecích lhůt dle ust. § 405 odst. 2 obch. zák. Ještě za běhu promlčecích lhůt započatých dne [datum] došlo k dalšímu zastavení běhu lhůt dle ust. § 402 obch. zák., a to k zahájení exekučního řízení, v němž žalovaná [číslo] vůči dlužníkovi pravomocně přisouzené pohledávky nuceně vymáhá. Exekuce zahájená v březnu 2013 dosud neskončila. Ode dne [datum] pak žalovaná [číslo] předmětné pohledávky uplatnila vůči dlužníkovi dalším způsobem, který rovněž staví běh promlčecích lhůt dle ust. § 402 obch. zák., a to přihláškou v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka. Toto insolvenční řízení rovněž dosud neskončilo. Běh promlčecích lhůt k uplatnění předmětných pohledávek je tedy nadále zastaven.

29. Protože ani odvolací soud (stejně jako soud I. stupně) neshledal žádné nedostatky v zákonem předepsaných úkonech nutných před konáním veřejné dražby nedobrovolné, byl rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen jako věcně správný, a to včetně věcně správných výroků o nákladech řízení.

30. Výroky o nákladech odvolacího řízení vycházejí z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal úspěšným žalovaným právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Žalované [číslo] přiznaná částka [částka] zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po [částka] dle ust. § 7, § 11 a § 9 odst. 3, písm. a) vyhlášky a 2x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky. Žalované [číslo] přiznaná částka [částka] zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po [částka] dle ust. § 7, § 11 a § 9 odst. 3, písm. a) vyhlášky, 2x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení