29 Co 3/2022-173

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. Hany Douskové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra dle části páté o. s. ř., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 30C 99/2020-129 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že se výrok III. nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] [rok] zčásti nahrazuje následovně:„ Účastnice [právnická osoba] je povinna zaplatit žalobci [jméno] [příjmení] úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.“, jinak se výrok I. rozsudku soudu I. stupně potvrzuje v následujícím znění:„ Zamítá se žaloba na nahrazení výroku III. nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] [rok] ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] [rok] v části, jíž byl zamítnut návrh [jméno] [příjmení] na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení.“.

II. Žalobce je povinen zaplatit účastnici [právnická osoba] na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby soud nahradil nález Finančního arbitra ze dne ze dne 9. 9. 2018 č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne 6. 5. 2020 č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 tak, že bude určena neplatnost pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] [číslo] že účastnice bude uznána povinnou zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a že účastnici bude uložena povinnost zaplatit sankci dle ust. § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou bude účastnice povinna zaplatit žalobci (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit účastnici (jíž označil jako„ žalovaná“) na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). Ve výroku III. pak uložil účastnici povinnost zaplatit České republice na účet Kanceláře finančního arbitra„ na náhradě nákladů řízení“ částku [částka].

2. Soud I. stupně rozhodoval o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě žalobce dle části páté o. s. ř. směřující k nahrazení zamítavé části nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016. Finanční arbitr rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, o návrhu žalobce (navrhovatele) proti účastnici [právnická osoba] (instituci) na určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] (o investičním životním pojištění PROFI Invest) podepsané účastníky dne [datum] a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo na straně instituce vzniknout přijetím plnění pojistného (od navrhovatele) na základě této smlouvy. Neplatnost smlouvy o životním pojištění plyne dle navrhovatele/žalobce z toho, že z uzavřené smlouvy nelze zjistit výpočet (tj. výši) pojistného plnění. Finanční arbitr (využívaje ust. § 12 odst. 3, věta první zákona o finančním arbitrovi) překročil návrh navrhovatele (na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení) a rozhodoval i o vrácení plnění uhrazených navrhovatelem instituci v průběhu řízení před finančním arbitrem (do rozhodnutí o námitkách).

3. Finanční arbitr nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách ve výroku I. určil, že pojistná smlouva [číslo] o životním pojištění PROFI Invest, kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel [jméno] [příjmení] a instituce [právnická osoba] je od počátku neplatná, ve výroku II. rozhodl, že instituce je povinna navrhovateli zaplatit částku [částka], ve výroku III. zamítl návrh navrhovatele„ ve zbývající části“, ve výroku IV. určil, že instituce [právnická osoba] je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši [částka] na účet Kanceláře finančního arbitra.

4. Původně byla předmětem řízení ještě žaloba [právnická osoba] na nahrazení vyhovující části rozhodnutí Finančního arbitra (§ 250b odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k této žalobě bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku pravomocně zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum], aniž by žaloba byla doručena žalobci [jméno] [příjmení].

5. Soud I. stupně znovu věcně projednával spor mezi účastníky o vydání (navrhovatelem) tvrzeného bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout úhradou těch (opakujících se) plateb pojistného, jež byly zaplaceny přede dnem [datum], tj. těch plateb, které byly zaplaceny dříve než tři roky před zahájením řízení před finančním arbitrem. Současně znovu věcně projednával spor o zaplacení navrhovatelem požalovaného úroku z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] (tato částka představuje souhn plateb k jejichž vrácení žalobce účastnici vyzval před podáním návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem dopisem ze dne [datum]) za dobu od [datum] do zaplacení Z odůvodnění rozhodnutí Finančního arbitra lze vyčíst, že ve výroku III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách byl zamítnut požadavek navrhovatele na vrácení plateb v úhrnné výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení a současně i požadavek navrhovatele na zaplacení zákonného úroku z prodlení z (ve výroku II. nálezu přiznané) částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Návrh na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím byl Finančním arbitrem zamítnut proto, že právo na vrácení plateb zaplacených do [datum] je promlčeno, a nelze je tedy přiznat. Návrh na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky ([částka]) byl zamítnut s odůvodněním, že instituce se neocitla v prodlení s plněním přisouzené částky, neboť (v reakci na výzvu k plnění - ve lhůtě jednoho měsíce od doručení dopisu ze dne [datum]) přípisem ze dne [datum] navrhovateli nabídla uzavření dohody o narovnání, podle které navrhovatel mohl získat částku [částka] a částku [částka] na náklady právního zastoupení.

6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že Finanční arbitr o výše vymezeném sporu (ve výroku III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách) rozhodl správně především proto, že rozhodná část žalobcem uplatněného nároku na vrácení zaplaceného pojistného je promlčena a účastnice promlčení namítla (jak v řízení před finančním arbitrem, tak v řízení před soudem). Soud I. stupně sice odmítl názor Finančního arbitra o tom, že prodlení účastnice (s úhradou přiznané částky [částka], k jejímuž zaplacení byla účastnice navrhovatelem vyzvána dopisem ze dne [datum]) nenastalo; v této souvislosti konstatoval, že neuzavření nabídnuté dohody o narovnání nelze pokládat za neposkytnutí součinnosti věřitele ke splnění dluhu ve smyslu ust. § 522 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (a ust. § 520 téhož zákona). Přesto shledal i zamítnutí požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] věcně správným. Soud I. stupně zohlednil, že Finanční arbitr (jak bude dále uvedeno) žalobci vyhovujícím výrokem II. přiznal více, než odpovídá souhrnu skutečně nepromlčených pohledávek na vrácení pojistného, přičemž je„ navíc“ přiznaná částka ([částka]) vyšší, než kapitalizovaný Finančním arbitrem nesprávně nepřiznaný úrok z prodlení. Žaloba byla proto zamítnuta. Soud I. stupně přitom vznik tvrzeného práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vůči účastnici dovodil, neboť vycházel z toho, že neplatnost předmětné pojistné smlouvy je„ nesporná“ – účastnice proti výroku I. nálezu Finančního arbitra žalobou nebrojila.

7. Při posouzení promlčení rozhodné části uplatněného nároku vyšel soud I. stupně z následujících podstatných faktů plynoucích ze zjištění správního orgánu: Účastníci dne [datum] sepsali smlouvu o životním pojištění PROFI Invest s pojistnou dobou 30 let, v níž se žalobce zavázal hradit účastnici měsíčně pojistné ve výši [částka]. S účinností od [datum] došlo ke snížení pojistného na [částka]. Do data [datum] (poslední platba, již uvažoval Finanční arbitr při vydání rozhodnutí o námitkách) žalobce uhradil celkem částku [částka], z toho v období od [datum] do [datum] částku [částka]. Návrhem k Finančnímu arbitrovi podaným dne [datum] se žalobce domáhal vrácení plateb ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] (k vrácení těchto plateb byla účastnice vyzvána dopisem žalobce ze dne [datum] doručeným dne [datum] – ve lhůtě 1 měsíce od doručení dopisu).

8. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval soud I. stupně za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Dle téhož právního předpisu posuzoval i promlčení nároku včetně počátku běhu a délky promlčecí lhůty (§ 3036 o. z.). Aplikoval proto ust. § 107 odst. 1 obč. zák., podle kterého se právo na vydání plnění bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a rovněž ustanovení § 107 odst. 2 obč. zák., podle kterého se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

9. Z odůvodnění rozsudku lze vyčíst, že dle soudu I. stupně žalobce uplatnil souhrn práv na vydání bezdůvodného obohacení založených jednotlivými platbami pojistného a že pro uplatnění každého jednotlivého práva běží zvláštní subjektivní (i objektivní promlčecí lhůta). Za okamžik, kdy se žalobce dozvěděl všechny rozhodné skutkové okolnosti kvalifikovatelné tak, že se přijetím konkrétní platby pojistného na jeho úkor instituce obohatila, pokládal soud I. stupně den uskutečnění každé jednotlivé platby pojistného (v tomto bodě se soud I. stupně nesetkal s názorem Finančního arbitra vysloveným v nálezu a v rozhodnutí o námitkách; Finanční arbitr předpokládal, že subjektivní promlčecí lhůta u práva na vrácení jednotlivé platby pojistného v případě žádné platby nezačala běžet dříve než v květnu 2016, kdy byl navrhovateli institucí doručen dokument„ Informace k pojištění“ ze dne [datum]). Podle soudu I. stupně je tedy promlčeno právo na vrácení těch plateb, které žalobce zaplatil přede dnem [datum], tj. dříve než dva roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně znovu rozhodoval spor o vrácení plateb zaplacených přede dnem [datum], tj. dříve než tři roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem, je evidentní, že všechna rozhodná práva na vydání bezdůvodného obohacení jsou jistě promlčena.

10. Soud I. stupně doplnil, že účastnice se na úkor žalobce neobohatila úmyslně. Takový úmysl prokázán nebyl. Úmysl směřující k uzavření neplatné smlouvy žalobce dovozoval toliko z listin vyhotovených až po uzavření předmětné smlouvy, přičemž tyto listiny obsahují pouhé názory, které pro účastnici v době uzavření pojistné smlouvy nebyly závazné. Rozhodnutí finančního arbitra v obdobných sporech a závěry soudu, v nichž je konstatována neplatnost obdobných pojistných smluv o životním pojištění, pocházejí z pozdější doby. Účastnice vždy jednala tak, jako kdyby pojistná smlouva byla platná. Posílala žalobci informace o vývoji pojistného a investičního produktu, informace o pojištění a nepochybně byla připravena v případě pojistné události poskytnout pojistné plnění. Podle soudu I. stupně by instituce mohla po žalobci požadovat kompenzaci bezdůvodného obohacení vzniklého na její straně tím, že mu poskytovala pojistné krytí; to však nežádala. Argumentace žalobce ve směru úmyslu účastnice k uzavření neplatné pojistné smlouvy vychází vesměs z toho, že pro účastnici je ekonomicky výhodné uzavřít neplatnou smlouvu. Z takové ekonomické výhodnosti však automaticky neplyne úmysl k získání bezdůvodného obohacení. Nadto je sporné, zda skutečně bylo pro účastnici ekonomicky výhodnější uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu (kterou nadto sama koncipovala nepochybně tak, aby pro ni byla ekonomicky výhodná) než smlouvu platnou (dle soudu I. stupně by tuto otázku zodpověděli jen odborníci na úrovni znalců). Soud I. stupně konečně podotkl, že pojišťovna měla po dobu 25 let inkasovat pravidelně měsíčně pojistné a investovat ho do dalších finančních produktů při současném hrazení různých nákladů spojených s vedením tohoto produktu, přičemž takovéto či obdobné služby finančních institucí nejsou bezplatné.

11. Dle soudu I. stupně pak z žalobcem popisovaného jednání nelze dovodit ani to, že by námitka promlčení byla nemravná a že by proto soud měl odmítnout ochranu právu účastnice vznést tuto námitku. Soud I. stupně zdůraznil, že odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Žalobce nepředložil žádný relevantní důkaz, že by mu účastnice jakkoliv bránila v uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ještě před uplynutím promlčecí lhůty. Žalobce měl právo od pojistné smlouvy v dohodnuté lhůtě či později odstoupit, měl právo kdykoliv během trvání neplatné pojistné smlouvy požádat o vydání bezdůvodného obohacení. I když je pojistná smlouva na životní pojištění uzavírána na dlouhou dobu, neznamená to, že by žalobce neměl možnost při jejím uzavření posoudit výhody či rizika spojená s takto dlouhodobým závazkem.

12. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II.) vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně přiznal procesně úspěšné účastnici proti neúspěšnému žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 18 694, [částka]. Tato částka zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 4,5 úkonu právní služby po [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1, písm. a), d) a g), odst. 2, písm. f) vyhlášky, 5x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH.

13. Rozsudek soudu I. stupně napadl ve výrocích I. a II. včasným odvoláním žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení zejména pro neprovedení žalobcem navržených důkazů a pro„ neprůkazné hodnocení“ provedených důkazů.

14. Soud I. stupně se dle žalobce řádně nevypořádal s jeho argumentací a neumožnil provedení žalobcem navržených důkazů či z nich nečinil odpovídající zjištění, aniž by svůj postup v napadeném rozsudku vysvětlil. To se týká žalobcem označených důkazů k úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a k nemravnosti námitky promlčení vznesené účastnicí, resp. k tomu, že u účastnice absentovala dobrá víra při vznesení námitky promlčení. Žalobce doložil existenci úředního sdělení [obec] národní banky ze dne [datum], z něhož plyne, že nejpozději z tohoto dokumentu se účastnice dozvěděla o tom, že pojistná smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem vyžadovanou odbornou péčí instituce a za použití nekalých obchodních praktik (nesdělením nákladové struktury pojištění při uzavírání pojistné smlouvy). Z interního sdělení účastnice [číslo] pak plyne, že účastnice informace o nákladové struktuře pojištění zamlčovala svým klientům dlouhodobě. Oba uvedené důkazy soud I. stupně provedl, avšak jejich obsah při svém rozhodování nevyužil. Ve vztahu k „ výročním dopisům“ žalobce podotkl, že z nich nebylo možné zjistit skutečnou kapitálovou hodnotu pojištění, neboť uváděly pouze počet podílových jednotek zvolených fondů, nikoliv hodnotu jednotek. Žalobci tedy výroční dopisy nemohly přinést ani přibližnou představu o aktuální hodnotě pojištění.

15. Soud I. stupně chybně neprovedl žalobcem označené důkazy k úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit a k nemravnosti námitky promlčení vznesené účastnicí, resp. k tomu, že u účastnice absentovala dobrá víra při vznesení námitky promlčení. Jedná se o protokoly o podání ústního vysvětlení před finančním arbitrem (v jiných věcech) z nichž plyne, že účastnice již od roku 2014 věděla o vadách smluv životního pojištění a o tom, že tyto vady mohou způsobovat absolutní neplatnost (finanční arbitr pojišťovnu na tyto vady a jejich důsledky upozorňoval, šlo přitom o pojistný produkt PROFI Invest). Dále jde o neprovedené výslechy svědků [jméno] [příjmení], Ing. [příjmení], Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] (zaměstnanci účastnice z oddělení compliance, vnitřního auditu a správního oddělení, kteří byli v pojišťovně odpovědní za nastavení systému životního pojištění). I výslech navržených svědků měl přitom prokázat, že účastnice přesto, že při uzavření pojistné smlouvy věděla o vadách pojistné smlouvy způsobujících absolutní neplatnost smlouvy, neučinila nic k jejich odstranění. Dle žalobce je zjevné, že pojišťovna se rozhodla riziko vyplývající z možné neplatnosti pojistných smluv o životním pojištění podstoupit, a proto nejednala se zákonem vyžadovanou odbornou péčí a obezřetností ve vztahu ke spotřebiteli. Došlo tak k systémovému selhání mechanismů vytvořených zákonodárcem k ochraně práv spotřebitele.

16. Soud I. stupně učinil závěr, že námitka promlčení ze strany účastnice není v rozporu s dobrými mravy, aniž se vypořádal s argumentací žalobce o nedostatku dobré víry účastnice při vznesení námitky promlčení. Nepřípadně přitom odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 1254/2020 (o odmítnutí dovolání), které je usnesením ryze procesní povahy a nemá žádný judikatorní přesah (ačkoliv se Nejvyšší soud na téma nemravnosti námitky promlčení ve skutkově obdobné věci vyjádřil, učinil tak bez znalosti merita věci). Žalobce je přesvědčen, že dříve, než se soud I. stupně začal zabývat otázkou, zda je námitka promlčení důvodná, měl zkoumat, zda byla účastnice vůbec oprávněna námitku účinně vznést. Účastnice námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ust. § 6 o. z. (odvolatel v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 329/2010). Účastnice prokazatelně již od zveřejnění úředního sdělení [obec] národní banky ze dne [datum] věděla o tom, že smlouvy o životním pojištění musí obsahovat nákladovou strukturu pojištění, a pokud ji neobsahují, mohou být shledány absolutně neplatnými. Pokud tedy účastnice dne [datum] uzavřela se žalobcem pojistnou smlouvu, aniž by jej s nákladovou strukturou pojištění seznámila, musela vědět, že pojistná smlouva je vadná. Účastnice tak při přijímání pojistného z pojistné smlouvy nebyla v dobré víře, neboť – s ohledem na znalost skutkových okolností – věděla, že toto může být bezdůvodným obohacením.

17. Soud I. stupně nevzal v úvahu ani podstatu životního pojištění sjednaného v pojistné smlouvě, kterou je to, že pojistník hradí po celou dobu pojištění sjednané pojistné a pojišťovna v případě pojistné události (smrti nebo dožití) vyplatí oprávněné osobě plnění, které odpovídá kapitálové hodnotě pojištění v době pojistné události, přičemž kapitálová hodnota je tvořena výlučně zaplaceným pojistným a případným zhodnocením tohoto pojistného v rámci zvoleného typu investování. Pojišťovna tedy v případě pojistné události plní pouze to, co pojistník zaplatil na pojistném a žádné další vlastní prostředky nevynakládá. V posuzovaném případě žalobce uhradil účastnici v průběhu pojištění částku [částka], avšak účastnice žalobci žádné plnění neposkytla. Účastnice se námitkou promlčení domáhá i té části pojistného, kterou by byla povinna vyplatit při pojistné události oprávněné osobě v rámci pojistného plnění (byla-li by pojistná smlouva platná).

18. Dle odvolatele se soud I. stupně svým závěrem, že námitka promlčení vznesená účastnicí není v rozporu s dobrými mravy, odchýlil od rozhodovací praxe Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v rozsudku ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. 23 Co 375/2020 (zde byla ve skutkově a právně obdobném sporu řešeném dle části páté o. s. ř. postavení účastnice pojišťovna [právnická osoba]). Městský soud v Praze v uvedeném rozsudku vztáhl nemravnost námitky promlčení k důsledkům konstatované neplatnosti smlouvy o životním pojištění, nikoliv k samotným důvodům neplatnosti smlouvy o životním pojištění. Městský soud v Praze učinil v uvedeném rozsudku úvahu, že pojišťovna nemůže ekonomicky těžit z neplatnosti pojistné smlouvy, neboť je nutné zohlednit i otázku řádného plnění z pojistné smlouvy. [příjmení] úvaha souvisí s tím, že výše plnění ze smlouvy je na pojišťovně zcela nezávislá a mimo případného zhodnocení investice tvořeného ze zaplaceného pojistného u externí investiční společnosti je výše plnění ze smlouvy závislá pouze na zaplaceném pojistném. Uvedený rozsudek je obecně aplikovatelný na spory o nároky z neplatných smluv životního pojištění různých pojišťoven, které jsou koncipovány na shodném principu tvorby kapitálové hodnoty. Žalobce je přesvědčen, že uvedený rozsudek prolamuje dosavadní převažující rozhodovací praxi prvoinstančních soudů v obdobných sporech spotřebitelů a pojišťoven. Rozsudek se jeví být výsledkem postupného vývoje judikatury odvolacího soudu spočívající na prohlubující se znalosti komplexní situace na pojistném trhu a poznání, že příčina jednotlivých sporů není dána ojedinělým excesem, ale systematickým jednáním pojišťoven poškozujícím klienty.

19. Účastnice navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala především na ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ve skutkově a právně obdobných sporech řešených dle části páté o. s. ř. Ohradila se však proti závěru soudu I. stupně, že pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná.

20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a došel k závěru, že odvolání je opodstatněné toliko v části týkající se úroku z prodlení z finančního plnění, které bylo pravomocně přiznáno rozhodnutím Finančního arbitra, jinak (tj. v převažujícím rozsahu) důvodné není.

21. Odvolací soud neshledal, že by soud I. stupně tím, jak odůvodnil napadený rozsudek, porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Žalobci zjevně nic nebrání proti skutečným důvodům namítaného rozsudku věcně argumentovat a o nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozsudku tedy nemůže být řeči (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu nižších stupňů, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

22. K poukazům odvolatele na nedostatečná skutková zjištění soudu I. stupně a na to, že soud I. stupně chybně neprovedl jím navržené důkazy (či z nich nečinil žádná či odpovídající zjištění), odvolací soud podotýká, že již výše (odvolacím soudem) rekapitulovaná zjištění soudu I. stupně ve spojení se samotnými žalobními tvrzeními představují dostatečný podklad pro (vesměs zamítavé) rozhodnutí o rozhodné části žalobou uplatněného nároku, a dalších zjištění není třeba.

23. Odvolací soud se pro nadbytečnost nezabýval výtkami odvolatelky ke skutkovým (a právním) závěrům soudu I. stupně o nedostatku úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit. Je tomu tak proto, že na správný (jak bude dále uvedeno) právní závěr soudu I. stupně o promlčení rozhodné části nároku na vydání bezdůvodného obohacení nemá žádný vliv případný, žalobkyní tvrzený úmysl účastnice bezdůvodně se obohatit. Uplynula-li subjektivní promlčecí lhůta (§ 107 odst. 1 obč. zák.), tvrzené právo se promlčelo bez ohledu na to, zda (jakkoliv dlouhá) objektivní promlčecí lhůta (§ 107 odst. 2 obč. zák.) uběhla či neuběhla. Soud I. stupně se úmyslem (nedostatkem úmyslu) účastnice bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně zabýval nadbytečně.

24. Výše v bodech 8., 9. a 11. popsané stěžejní právní závěry soudu I. stupně odvolací soud sdílí.

25. Soud I. stupně zcela správně pokládal žalobou uplatněný nárok za soubor dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklých ze samostatně oddělitelných případů bezdůvodného obohacení – oddělitelných plateb pojistného. Všechna dílčí práva na vydání bezdůvodného obohacení správně posuzoval dle zákona č. 40/1064 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, včetně posouzení otázek počátku běhu a délky promlčecích lhůt k uplatnění těchto práv.

26. Podle ust. § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se podle dodavadních právních předpisů posuzují mj. lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3028 odst. 3 věta první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. právní poměry neuvedené v odst. 2 ustanovení) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

27. Soud I. stupně správně posuzoval běh subjektivních promlčecích lhůt u každého ze žalobcem uplatněných dílčích nároků samostatně. V souladu s ust. § 107 odst. 1 obč. zák. předpokládal, že pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí lhůty je vždy rozhodný den, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že na jeho úkor došlo k získání tvrzeného bezdůvodného obohacení a že obohacení získala účastnice. Jak bylo dovozeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014 sp. zn. 33 Cdo 466/2014, při postupném pokračujícím získávání majetkového prospěchu se z hlediska promlčení považují za samostatné nároky na vydání plnění bezdůvodného obohacení nároky, které vznikly ze samostatných oddělitelných případů bezdůvodného obohacení, i když jde o stejné subjekty a stejné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení.

28. Již v roce 2008 byla ustálená judikatura Nejvyššího soudu tak, že z hlediska posouzení počátku běhu dvouleté promlčecí lhůty dle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu. Touto vědomostí se míní znalost takových skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná. Není významné, zda oprávněný má takové právní znalosti, aby byl subjektivně schopen posoudit uvedené skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnil, je neplatná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 1840/2008 a v něm citovaná rozhodnutí). Nutno zdůraznit, že uvedené závěry nebyly v judikatuře Nejvyššího soudu přehodnoceny, naopak byly pro skutkové poměry obdobné projednávané věci potvrzeny i v aktuálních rozhodnutích Nejvyššího soudu, např. v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3708/2020.

29. V posuzovaném případě byla tvrzená neplatnost pojistné smlouvy objektivně odvoditelná ze smlouvy samotné. Se smlouvou samotnou pak byl žalobce seznámen v okamžiku jejího uzavření. Další skutkovou okolností nutnou pro vznik tvrzeného bezdůvodného obohacení je poskytnutí plnění (žalobcem) dle neplatné smlouvy. Vědomost žalobce o tom, co sám plnil účastnici, spadá v jedno s platbami pojistného.

30. Závěr soudu I. stupně o tom, že vznesení námitky promlčení ze strany účastnice není rozporné s dobrými mravy, je rovněž správný. Odpovídá i aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3708/2020). Soud I. stupně přiléhavě citoval ustálené judikatorní závěry o tom, kdy se uplatnění námitky promlčení příčí dobrým mravům, a přiléhavě zdůraznil pravidlo, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009, příp. další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2598/2020).

31. V posuzovaném případě platí, že včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před finančním arbitrem či v řízení před soudem bylo plně v rukou žalobce. V argumentaci žalobce nezaznívá nic o tom, že by účastnice jakýmkoliv svým jednáním způsobila či spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Soud I. stupně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zcela správně vystihl, že žalobní argumentace neobsahuje tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy.

32. K poukazu žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020 odvolací soud nemůže než konstatovat, že uvedené rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočuje z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze reprezentované např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 54Co 366/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 158/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 19/2021 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 227/2021, přičemž správnost této rozhodovací praxe potvrzují aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, 23 Cdo 1254/2020, 32 Cdo 1201/2020, 28 Cdo 3708/2020 a sp. zn. 23 Cdo 727/2021) a Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21, I. ÚS 2435/20 a III. ÚS 2278/21).

33. Poukaz žalobce na právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 329/2010 je nepřípadný. Skutkové okolnosti věci projednávané Nejvyšším soudem pod uvedenou spisovou značkou se od okolností této věci výrazně odlišují. V případě projednávaném Nejvyšším soudem bylo řešeno, zda je nemravná námitka promlčení vznesená žalobcem proti nárokům uplatněným žalovaným k započtení proti žalobou uplatněnému nároku. Žalovaný užíval nebytové prostory na základě Smlouvy o nájmu nebytových prostor, která nebyla platně uzavřena, neboť k ní nebyl dán předchozí souhlas orgánu obce dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 116/1996 Sb. Žalobce se v řízení domáhal částky odpovídající obvyklému nájemnému za užívání nebytových prostor v určitém období z titulu (nepromlčeného) bezdůvodného obohacení, žalovaný proti nároku započetl již promlčené nároky na finanční kompenzaci za zhodnocení nemovitosti a na vrácení přeplatku za užívání nebytových prostor (rozdíl mezi zaplaceným nájemným a obvyklým nájemným za jiné období), a to rovněž z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouva přitom práva a povinnosti stran upravovala zřetelně a strany se podle ní po jistou dobu řídily. Předepsaný úřední souhlas s uzavřením smlouvy byl udělen po uzavření smlouvy. Dovolací soud měl za situace, kdy„ účastníci mohli právem očekávat, že smlouva je platná“ za to, že při vypořádání vztahu mezi nimi musí být zohledněno hledisko dobré víry (žalovaného v platnost smlouvy). Dovolací soud zdůraznil, že právem chráněný zájem, jemuž měl institut sankce absolutní neplatnosti v daném případě sloužit, byl dodatečným udělením souhlasu naplněn, a že právní formalismus v podmínkách demokratického právního státu nemůže zcela převládnout, neboť úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu je nalézt řešení, které by bylo v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, resp. v souladu s přirozenoprávními principy. Odvolací soud dovoluje podotknout, že v posuzovaném případě princip právní jistoty účastnice (jehož projevem je právo namítnout promlčení) může jen těžko zasáhnout do ochrany jakéhokoliv legitimního očekávání žalobce (v existenci smluvního právního poměru mezi účastníky), neboť sám žalobce zastává názor, že uzavřená pojistná smlouva je neplatná, a nehodlá se jí řídit.

34. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. – pokud jím bylo rozhodnuto o žalobě na nahrazení výroku III. nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách v části, jíž byl zamítnut návrh žalobce na vrácení pojistného zaplaceného přede dnem [datum] spolu s příslušenstvím, tj. částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8, 05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení – potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to ve zpřesněném znění.

35. Odvolací soud však neshledal správným rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. – pokud jím bylo rozhodnuto o žalobě na nahrazení výroku III. nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách v části, jíž byl zamítnut návrh žalobce na zaplacení požadovaného úroku z prodlení z částky přisouzené výrokem II. nálezu, tj. úroku z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení z částky [částka].

36. Vzala-li účastnice zpět svou žalobu na nahrazení pro ni negativních částí rozhodnutí Finančního arbitra a řízení o této žalobě bylo zastaveno, je právní moc výroků I. a II. nálezu ve znění rozhodnutí námitkách nedotčena a rozhodnutí Finančního arbitra o žalobkyní uplatněných nárocích řešených těmito výroky zavazuje jak účastnice, tak (soud I. stupně i odvolací) soud rozhodující v tomto řízení (§ 135 odst. 2 o. s. ř.). Z uvedeného plyne, že v tomto řízení není místo pro revizi rozhodnutí Finančního arbitra ve výroku II. nálezu, k níž de facto přistoupil soud I. stupně při novém rozhodování o návrhu žalobce na zaplacení úroku z prodlení z částky přisouzené tímto výrokem. Závaznost výroku II. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce má proti účastnici právo na vrácení plateb pojistného zaplacených po dni [datum] do dne [datum], znamená jednak to, že tímto rozhodnutím nebyl a nemůže být nijak vypořádán jiný nárok žalobce uplatněný v řízení před finančním arbitrem (na zaplacení příslušenství), a dále to, že žalobci proti účastnici vzniklo z titulu bezdůvodného obohacení mj. právo na vrácení částky [částka], k jejímuž vrácení (do 1 měsíce od doručení výzvy) byla účastnice žalobcem vyzvána v dopise doručeném dne [datum].

37. Soud I. stupně zcela správně vystihl, že důvod, pro který Finanční arbitr nepřiznal žalobci proti účastnici z přiznané částky ([částka]) úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, nemůže obstát. Uplynula-li doba splatnosti peněžitého dluhu (§ 563 obč. zák. ve spojení s ust. § 3028 odst. 3 o. z.) a nebyl-li dluh splněn/zaplacen, nastalo prodlení účastnice- dlužnice (§ 517 odst. 1 obč. zák.) a žalobci vzniklo proti účastnici právo požadovat úrok z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Prodlení účastnice nemohlo být ve smyslu ust. § 520 obč. zák. vyloučeno tím, že žalobce nebyl ochoten uzavřít s účastnicí dohodu o narovnání (podle níž by se mu dostalo finančního plnění). Podle ust. § 520 věta první obč. zák. k prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Ani v řízení před finančním arbitrem a ani v řízení před soudem nebylo zjištěno, že by žalobce (nedostatkem objektivně potřebné součinnosti) jakkoliv účastnici včasné zaplacení částky [částka] znemožňoval.

38. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil tak, že výrok III. nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách v části, jíž byl zamítnut návrh žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení z částky [částka], nahradil soudním rozhodnutím, kterým byl požadovaný zákonný úrok z prodlení (výše úroku vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) žalobci proti účastnici přiznán.

39. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zčásti měnil rozsudek soudu I. stupně, rozhodoval dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale i o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně. Odvolací soud postupoval v obou případech dle ust. § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobci, který měl úspěch jen v nepatrné části, povinnost nahradit převážně úspěšné účastnici jí vynaložené náklady řízení v plné výši. Přiznaná částka [částka] zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání soudu I. stupně dne [datum] a dne [datum], vyjádření k odvolání proti rozsudku a účast na jednání odvolacího soudu) ve výši [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d) a § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k ) vyhlášky, 6x paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce [částka].

Poučení