29 Co 300/2022-64

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudců Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. Tomáše Vejnara ve věci [role v řízení]: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání [role v řízení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. za dobu od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. et Ing. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na zaplacení finanční kompenzace ve výši [částka], jíž [role v řízení] žádal dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Nárok byl dne [datum] dle ust. [ustanovení pr. předpisu] uplatněn u Ministerstva spravedlnosti. Toto ministerstvo stanoviskem ze dne [datum] konstatovalo, že došlo k porušení práva [role v řízení] na přiměřenou délku řízení s tím, že uvedené konstatování je dostačující formou satisfakce vzniklé nemajetkové újmy a není třeba náhrady v penězích (s ohledem na„ zásadně bezprůtahový“ průběh řízení, podíl [role v řízení] na délce řízení a nevýznamnost předmětu řízení pro poškozeného [role v řízení]).

3. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění o průběhu namítaného řízení: Řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo řízením, v němž se [role v řízení] domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], kde šlo o vypořádání společného jmění manželů. [role v řízení] návrh na odškodnění uplatnil u Ministerstva spravedlnosti dle ust. [ustanovení pr. předpisu] dne [datum]. Dne [datum] podal (osobně) žalobu, protože mu ministerstvo žádné odškodnění neposkytlo. Žalovaná Česká republika byla vyzvána dne [datum], aby se ve věci vyjádřila. Dne [datum] bylo žalobcem soudu sděleno, že je zastoupen advokátem a byla založena plná moc. Soud dne [datum] urgoval vyjádření žalované k žalobě, urgenci zopakoval dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] [role v řízení] doplnil žalobu (sdělením o aktuálním [anonymizováno] namítaného řízení a vysvětlením, že namítané řízení o vypořádání společného jmění manželů pro [role v řízení] mělo zvýšený význam - [role v řízení] je starší, [anonymizována dvě slova], jedná se o držitele průkazu [anonymizováno], trpí i [anonymizována dvě slova]; v řízení byla řešena otázka vypořádání SJM, přičemž vypořádávaný majetek držela bývalá manželka; [role v řízení] chtěl věc co nejrychleji skončit i za cenu neefektivního rozdělení SJM). Dne [datum] se ve věci písemně vyjádřila žalovaná. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem provedení účastnického výslechu [role v řízení] na den [datum]. Při jednání dne [datum] byl [role v řízení] vyslechnut, současně byla vyslechnuta i žalobcova přítelkyně [jméno] [příjmení] jako svědkyně, která se dostavila spolu se žalobcem. Při jednání byla usnesením připuštěna změna žaloby ([role v řízení] rozšířil požadavek na částku [částka], protože tuto částku žádal při předběžném projednání návrhu u Ministerstva spravedlnosti). Jednání bylo odročeno za účelem doručení závěrečných shrnutí na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] (s odůvodněním, že v namítaném řízení o vypořádání společného jmění manželů nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce – řízení trvalo šest let v jednom stupni, úkony soudu byly prováděny průběžně každý měsíc, délka řízení odpovídala povaze sporu). Dne [datum] byl vyhlášen doplňující rozsudek ohledně částky [částka] (požadavek na zaplacení této částky byl doplňujícím rozsudkem rovněž zamítnut). [role v řízení] podal proti oběma rozsudkům odvolání. Dne [datum] byl [role v řízení] vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání, soudní poplatek byl zaplacen dne [datum] Městskému soudu v Praze bylo odvolání předloženo dne [datum] Odvolací soud vyzval [role v řízení] k doplacení soudního poplatku za podané odvolání, dne [datum] byl poplatek doplacen. Dne [datum] bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na den [datum]. Při jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek soudu I. stupně ve znění doplňujícího rozsudku potvrzen. Dne [datum] podal [role v řízení] proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které doplnil podáním ze dne [datum] a ze dne [datum]. [role v řízení] byl vyzván k úhradě soudního poplatku z dovolání a dne [datum] poplatek zaplatil. Dovolání bylo zasláno žalované dne [datum]. Dne [datum] byl [role v řízení] vyzván, aby založil do spisu plnou moc opravňující advokáta Mgr. et Ing. [jméno] [příjmení] k zastupování v dovolacím řízení, [role v řízení] obratem reagoval. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne [datum]. Dne [datum] byl rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] rozsudek odvolacího soudu i soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení (dle dovolacího soudu byl v rozporu s judikaturou jak odvolacím soudem, tak soudem I. stupně pominut zvýšený význam namítaného řízení pro [role v řízení] z důvodu jeho zhoršeného [anonymizována dvě slova]; dovolací soud zdůraznil, že zvýšený význam řízení pro poškozené v případě jejich zhoršeného [anonymizována dvě slova] není dán pouze způsobem jejich vystupování v řízení /který vyzvedl odvolací soud, nýbrž spočívá v intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení). Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Toto jednání se konalo a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum]. Rozsudkem ze dne [datum] byla Česká republika uznána povinnou zaplatit žalobci na odškodnění majetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou namítaného řízení o vypořádání společného jmění manželů částku [částka], ve zbytku byl žalobní návrh zamítnut. Rozsudek napadl odvoláním [role v řízení] i žalovaná. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze dne [datum], dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na [datum]. Jednání dne [datum] se konalo, byl při něm vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé potvrzen a změněn ve výroku o nákladech řízení (při posuzování přiměřenosti délky řízení byl zohledněn nepříznivý [anonymizována dvě slova] [role v řízení] - [role v řízení] je invalidní, má závažné problémy se srdcem, psychické problémy, [anonymizována dvě slova], epilepsii a léčil se s rakovinou). Dne [datum] podal [role v řízení] proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Dne [datum] byl [role v řízení] vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání a k předložení plné moci pro Mgr. et Ing. [jméno] [příjmení]. [role v řízení] dne [datum] požádal o zrušení rozhodnutí o výzvě k zaplacení poplatku, usnesením ze dne [datum] byl jeho návrh zamítnut. Téhož dne byla žalovaná vyzvána, aby se vyjádřila k dovolání. Dne [datum] se [role v řízení] odvolal proti rozhodnutí ze dne [datum], spis byl dne [datum] předložen odvolacímu soudu, který odvolání jako nepřípustné odmítl. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu České republiky dne [datum], aniž by byl vybrán soudní poplatek z dovolání (podané dovolání dle ust. § 6a odst. 5 zákona o soudních poplatcích, soudnímu poplatku nepodléhá). Nejvyšší soud dovolání usnesením ze dne [datum] odmítl (protože žalobcem formulované právní otázky přípustnost podaného dovolání ve smyslu ust. § 237 o. s. ř. nezakládají - vesměs proto, že se odvolací soud při řešení žalobcem formulovaných otázek od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, jak Nejvyšší soud u každé položené otázky podrobně vysvětlil). Dne [datum] bylo rozhodnutí o odmítnutí dovolání doručeno účastníkům a nabylo právní moci. Dne [datum] bylo rozhodnuto o vrácení zaplaceného soudního poplatku z odvolání žalobci (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 3283/18).

4. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, písm. a), § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti. Vycházel přitom ze zásad vyjádřených ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010. Konstatoval, že řízení trvalo 4 roky a necelých 7 měsíců (od [datum] do [datum]) a že se v jeho průběhu nevyskytly průtahy, neboť soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení pak vykazovalo standardní náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Ve věci bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy meritorně dvakrát. Využití zákonných procesních práv sice není možné klást k tíži účastníkům řízení, nelze však přehlédnout, že podání opravných prostředků objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což vyžádá určitý čas. Druhé dovolací řízení, jehož délka činila cca 10 měsíců, skončilo odmítnutím dovolání pro nepřípustnost; uvedené období tedy lze přičíst procesnímu chování [role v řízení] (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žádným jiným chováním se [role v řízení] na celkové délce řízení nepodílel. Význam předmětu řízení pro [role v řízení] zhodnotil soud I. stupně (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) jako nižší především proto, že šlo o řízení kompenzační. Nižší význam řízení pro [role v řízení] nezvyšuje ani jeho dlouhodobě se zhoršující [anonymizována dvě slova]. Soud I. stupně v této souvislosti zdůraznil, že [role v řízení] tvrzení o svém [anonymizována dvě slova] uvedl až ve svém třetím písemném vyjádření ve věci cca po roce od podání žaloby, jakoby této skutečnosti sám nepřikládal zvláštní důležitost. [role v řízení] se prostřednictvím svého právního zástupce - kromě písemných podání - nijak nevyjadřoval, dokonce odmítl při ústním jednání přednést žalobu a závěrečný návrh. Takové procesní chování rovněž svědčí o tom, jak málo je spor pro [role v řízení] významný. Soud I. stupně uzavřel, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť délka namítaného řízení je přiměřená shora uvedeným okolnostem.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu vynaložených nákladů v částce [částka], která zahrnuje 3x paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za úkony: písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum] a příprava na tuto účast.

6. Rozsudek napadl včasným odvolání [role v řízení]. Vytkl soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání, případně aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobci bude přiznáno odškodnění v penězích. [role v řízení] zdůraznil, že délka namítaného kompenzačního řízení (od uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalovaného do pravomocného skončení věci) trvala 5 let a 8 měsíců, přičemž tato doba je zjevně nepřiměřená především v kontextu významu věci pro účastníka řízení a povahy věci.

7. Soud I. stupně pominul, že význam předmětu řízení pro [role v řízení] byl zvýšený s ohledem na jeho nepříznivý [anonymizována dvě slova], který je dobře patrný z listin založených ve spise vedeném o namítaném řízení. Závěr o presumovaném zvýšeném významu řízení pro [role v řízení] plyne z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, např. z rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Zvýšený význam pro [role v řízení] z důvodu jeho nepříznivého [anonymizována dvě slova] ostatně mělo i řízení o vypořádání společného jmění manželů, jak dovodil Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku vydaném v namítaném kompenzačním řízení. Kritérium významu posuzovaného řízení je jedno z určujících (ba dokonce nejvýznamnějších) z hlediska závěru, zda byla délka posuzovaného řízení nepřiměřená a zda je tak dán základ nároku. [role v řízení] se kompenzace v namítaném řízení, kterou měl nárok, domohl až po 4 letech a 9 měsících od uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti a po 3 letech a 5 měsících od uplatnění nároku u soudu. V ideálním případě se [role v řízení] měl kompenzaci domoci do 6 měsíců od uplatnění nároku; pokud by vše probíhalo ideálně v rámci sporu, pak ke kompenzaci mělo dojít do 2,5 roku od uplatnění nároku. 8. [role v řízení] dále poukázal na jednoduchost kompenzačního řízení. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva dovodila, že kompenzační řízení na jednom stupni soudní soustavy by v zásadě nemělo trvat déle než 1 rok a 6 měsíců a na dvou stupních déle než 2 roky, ledaže by větší délka řízení byla odůvodněna zvláštními okolnostmi. [role v řízení] v této souvislosti poukázal především na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], stížnost [číslo] případně rozsudek ve věci [příjmení] proti České republice, stížnost [číslo]. [role v řízení] zdůraznil, že se domohl kompenzace za cca dvojnásobek doby, po kterou by řízení mělo za ideálního průběhu trvat, přičemž tuto dobu mu nelze nijak přičítat k tíži, neboť po tuto dobu byl úspěšným uplatňovatelem práva. Kompenzace se [role v řízení] domohl až ve druhém rozsudku soudu I. stupně vydaném dne [datum].

9. K soudem I. stupně zmiňované instančnosti řízení [role v řízení] podotkl, že až do doručení druhého rozsudku Městského soudu v Praze byl úspěšným uplatňovatelem práva, neboť rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] došlo ke změně nákladového výroku v jeho prospěch (a uvedeným rozsudkem rovněž nebylo vyhověno odvolání žalované České republiky). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je sice počet instancí, v nichž byl posuzovaný případ projednáván, relevantním kritériem pro posouzení přiměřenosti celkové doby řízení, v rámci stanovení výše zadostiučinění však nelze toto kritérium klást k tíži účastníka, pakliže se z jeho strany nejednalo o bezdůvodné podávání opravných prostředků. Délka řízení do dne [datum] pak byla způsobena tím, že se soud prvního a druhého stupně neřídil konstantní judikaturou (a v pořadí první rozhodnutí soudů obou stupňů musela být zrušena dovolacím soudem). V pořadí druhé dovolací řízení trvající od [datum] do [datum] pak rozhodně nelze (nadto celé) přičítat procesnímu postupu [role v řízení] – podání dovolání, které bylo odmítnuto pro nepřípustnost. Doba trvání dovolacího řízení od [datum] do [datum] jde na vrub zmatečnému postupu soudu I. stupně při vyměřování soudního poplatku z dovolání v situaci, kdy dovolání poplatkové povinnosti nepodléhalo. Podané dovolání proti v pořadí druhému rozsudku odvolacího soudu pak bylo pokračováním žalobcovy odvolací argumentace. Rozhodně nešlo o šikanózní procesní úkon či úkon činěný proto, aby došlo k prodloužení řízení. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je pro posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, i pro případné stanovení odškodnění, nevýznamný samotný výsledek řízení. Jestliže výsledek řízení není pro posouzení odpovědnosti rozhodný, pak totéž platí i pro výsledek části řízení.

10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že s ohledem na charakter [anonymizována dvě slova] [role v řízení] ([anonymizována dvě slova]) lze uzavřít, že význam předmětu řízení pro [role v řízení] nebyl zvýšený a že byl naopak snížený. Uvedené [anonymizováno] je [anonymizováno] tím, že již ve středním stádiu [anonymizováno] dochází k výrazným výpadkům paměti a ztrátě orientace, mimo jiné v čase. [anonymizováno] nikdy nemá pozitivní vývoj a spočívá v postupné degradaci osobnosti. Jestliže [role v řízení] trpí daným [anonymizováno] již po dobu několika let, je nanejvýš pravděpodobné, že si délku namítaného kompenzačního řízení vůbec neuvědomoval, natož aby úkorně nesl, že dané řízení je dlouho vedeno. Je otazné, zda si [role v řízení] vůbec uvědomoval, že nějaké řízení běží (žalovaná v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Žalovaná dokonce vznesla pochybnost, zda zástupce [role v řízení] řádně obdržel pokyn k podání nejen odvolání, ale i samotné žaloby.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. Podle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz částí spisu o namítaném řízení, a to žalobou a protokolem o jednání před soudem I. stupně dne [datum]. Poté došel k závěru, že odvolání je důvodné.

12. Skutkový [anonymizováno], jak byl soudem I. stupně zjištěn a výše rekapitulován, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a představuje dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud vlastním dokazováním jen ověřil, že [role v řízení] podal žalobu osobně a že se dne [datum] osobně dostavil k soudu, kde byl proveden jeho účastnický výslech. Dále odvolací soud z protokolu o jednání před soudem ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] zjistil, že [role v řízení] byl v místě a čase orientován, věděl, o jaké záležitosti hovoří, a vypovídal logicky. Při jednání byl předložen žalobcův průkaz [anonymizováno], posudek [anonymizována dvě slova] sociálního zabezpečení ze dne [datum] a ze dne [datum]. Z těchto posudků bylo zjištěno, že [role v řízení] byl posouzen jako invalidní s dnem vzniku invalidity ke [anonymizováno] [datum], a to v důsledku celého souboru [anonymizováno] – epilepsie, kolapsovité stavy, ischemická [anonymizováno] srdeční, [anonymizováno] po implantaci kardiostimulátoru v roce [rok], aortální stenóza a hypokineze spodní stěny, včasná forma [anonymizována dvě slova] s kognitivním deficitem a depresivní porucha.

13. S právním posouzením skutkových zjištění soudem I. stupně však odvolací soud nemůže souhlasit. Soud I. stupně při úvaze o existenci tvrzeného odpovědnostního vztahu správně pokládal za podstatné zásady vyjádřené ohledně základních otázek souvisejících s takovým typem odpovědnosti státu ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) a v navazující judikatuře Nejvyššího soudu Tyto zásady však správně neaplikoval.

14. Při určení celkové délky namítaného řízení soud I. stupně přehlédl, že v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] byl na podkladě rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva přijat následující závěr: Při posuzování odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení je v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle [ustanovení pr. předpisu], nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu šesti měsíců. Tento závěr byl následnou judikaturou Nejvyššího soudu opakovaně potvrzen (viz např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Celková délka namítaného řízení tedy v posuzovaném případě činí 5 let a 1 měsíc, tj. cca 5 let.

15. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu, tj. při zohlednění základních kritérií, jež je třeba vzít v potaz vždy – složitost případu včetně počtu instancí, které se věcí zabývaly, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Odvolací soud připomíná, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované ve Sbírce [ustanovení pr. předpisu] (dále jen„ Úmluva“) a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a tím nesprávnému úřednímu postupu dle ust. [ustanovení pr. předpisu], nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela, nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci.

16. Především s ohledem na nízkou skutkovou a právní složitost věci (jíž v zásadě odpovídá časová nenáročnost rozhodování) shledal odvolací soud namítané řízení nepřiměřeně dlouhým. Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva je od státu vyžadována zvláštní pečlivost u těch řízení, v nichž strana sporu žádá nápravu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. V těchto případech je velmi důležitá rychlost při posuzování věci a ve vedení řízení. Kdykoliv se vyskytnou průtahy v takových řízeních, potom orgán, který posuzuje výši kompenzace, by měl, pokud mu to vnitrostátní právo dovoluje, tak jako v případě České republiky, uznat vlastní průtahy a přiznat poměrně vysokou výši náhrady škody (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum] stížnost [číslo]). Evropský soud pro lidská práva již dříve judikoval, že zásadně by kompenzační řízení nemělo trvat déle než jeden rok a šest měsíců v jednom soudním stupni a déle než dva roky na dvou soudních stupních, pokud neexistují zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly potřebu delší doby trvání řízení. I z judikatury Evropského soudu pro lidská práva tedy plyne předpoklad jednoduchosti kompenzačního řízení a požadavek na rychlost rozhodnutí. Doba pěti let přitom zjevně neodpovídá složitosti namítaného kompenzačního řízení, natož významu předmětu řízení pro poškozeného [role v řízení] (viz dále).

17. Přestože kompenzačním řízením není na místě automaticky přisuzovat vyšší význam pro jeho účastníka (v postavení [role v řízení]), nelze v posuzovaném případě pominout výše popsaný žalobcův nepříznivý [anonymizována dvě slova]. K úvahám žalované v odvolání odvolací soud podotýká jen tolik, že [role v řízení] si vedení namítaného kompenzačního řízení nepochybně byl vědom (jak bylo zjištěno soudem I. stupně i soudem odvolacím) a délku řízení tedy logicky byl schopen nést úkorně (obdobně jako nesl subjektivně velmi úkorně délku řízení o vypořádání společného jmění manželů, o čemž v namítaném řízení před soudem vypovídal). Vzhledem k množství žalobcových vážných [anonymizováno] a k typu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (u které lze předpokládat postupnou ztrátu duševních schopností postiženého) bylo na místě ukončit řízení přednostně, a proto se zvýšený význam předmětu řízení pro [role v řízení] dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu presumuje (viz rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], část IV. Stanoviska, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a rovněž rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] vydaný v namítaném kompenzačním řízení). Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilém věku či osobami těžce [anonymizována dvě slova] zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Zvýšený význam předmětu řízení pro poškozené z důvodu jejich vysokého věku a [anonymizována dvě slova] nespočívá na pouhých faktických obtížích při vystupování v předmětném řízení, nýbrž na intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení, a to včetně hrozby, že se tyto osoby nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří a [anonymizována dvě slova] dožít (případně dožít v takovém [anonymizována dvě slova], který účastníku umožní výsledek řízení vnímat). 18. [role v řízení] přitom žádným svým chováním nepřispěl k významnému prodloužení řízení. V posuzovaném případě rozhodně nenastala situace, kterou Nejvyšší soud v soudem I. stupně zmíněném rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] označil za„ zneužití mimořádných opravných prostředků či jejich účelové uplatnění v situaci, kdy je zřejmé, že k jejich uplatnění nejsou splněny zákonem předpokládané důvody“. Žalobcovo dovolání bylo sice odmítnuto pro nepřípustnost, avšak danou tím, že se odvolací soud soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kteroužto otázku měl [role v řízení] názor jiný, přičemž dovolatel ve prospěch svého názoru věcně a logicky argumentoval.

19. I když tedy bylo ve věci rozhodováno dvakrát na třech stupních soudní soustavy (což objektivně prodloužilo řízení) a soudy v řízení činily úkony v zásadě přiměřených lhůtách, je plně opodstatněn závěr o nepřiměřené délce řízení s ohledem na nízkou skutkovou a právní složitost věci a zvýšený význam předmětu řízení pro poškozeného [role v řízení].

20. V důsledku porušení práva [role v řízení] na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě vznikla žalobci nemajetková újma. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. [ustanovení pr. předpisu], samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla způsobena imateriální újma, za kterou náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu ust. § 31a odst. 1 zákona (viz bod V. Stanoviska - nepřiměřená délka řízení znamená pro účastníka morální újmu, žádné důkazy se v tomto směru zásadně nevyžadují). V posuzovaném případě pak nestačí odškodnění formou konstatování porušení práva, které bylo žalovanou poskytnuto. To postačuje zejména v případech, byla-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], bod V. Stanoviska). Odvolací soud však neshledal žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva. [role v řízení] se na délce řízení negativním způsobem nijak nepodílel a význam předmětu řízení pro něho nelze pokládat za nepatrný (již jen pro výši finanční kompenzace, jíž žádal, a výši kompenzace, jež mu byla skutečně přiznána).

21. Odvolací soud za odpovídající finanční kompenzaci pokládá částku [částka], kterou vypočetl následovně: Odvolací soud přihlédl podle ust. § 31a odst. 3, písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. k celkové délce řízení a základní zadostiučinění stanovil v součinu částky [částka] a počtu let trvání řízení (5), když za první 2 roky řízení roční částku snížil na jednu polovinu. Dle odvolacího soudu je na místě zvýšit základní odškodnění o 10 % pro zvýšený význam předmětu řízení pro [role v řízení] (z důvodu žalobcova [anonymizována dvě slova], který soudy měl vést k přednostnímu vyřízení věci zejména pro očekávatelný postupný úbytek žalobcových kognitivních funkcí). K další modifikaci základního odškodnění odvolací soud nepřistoupil. Složitost řízení včetně počtu instancí, ve kterých byla věc projednávána, byla dostatečně zohledněna při posuzování přiměřenosti délky namítaného řízení. V procesním chování poškozeného [role v řízení] či v postupu soudů ve věci pak odvolací soud nenalezl žádný důvod pro modifikaci odškodnění ať zvýšením či snížením základní částky.

22. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. dle ust. § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. změnil jen tak, že žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, přičemž ve zbytku zamítavý výrok dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. [ustanovení pr. předpisu]

23. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zčásti měnil výrok o věci samé, rozhodoval nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V obou případech vyšel z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.) a přiznal žalobci, který měl úspěch se svým požadavkem na finanční odškodnění v obou stupních, právo na plnou náhradu nákladů řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kde byl vysloven závěr, že dosáhne-li [role v řízení] satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, jde ve smyslu zásady úspěchu ve věci o plný úspěch). Žalobci přiznaná částka [částka] zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka] a náklady právního zastoupení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], sepis odvolání proti rozsudku a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] dle ust. § 7 a § 9 odst. 4, písm. a) vyhlášky, 7x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

24. Lhůta k plnění byla žalované v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. prodloužena na 15 dní od právní moci rozsudku s ohledem na organizační náročnost zajištění výplaty rozsudkem přiznaných částek ze státního rozpočtu.

Poučení