29 Co 357/2021-164

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a JUDr. Dany Slavíkové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra (žaloba podle části páté o. s. ř.), k odvolání žalobce [jméno] [příjmení] proti výrokům II. a III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 208/2019-79 (spojeno se sp. zn. 17 C 212/2019) takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit [právnická osoba] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M., na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. řízení zastavil„ co do nároku“, jímž se pojišťovna (pozn.: v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 208/2019) domáhala, aby soud nahradil výroky I. a II. nálezu Finančního arbitra České republiky ze dne [datum], č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum], č. j. FA/SR/ZP [číslo], v rozsahu určení neplatnosti smlouvy a nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] včetně příslušenství. Ve výroku II. zamítl žalobu podanou [jméno] [příjmení] (pozn.: vedenou pod sp. zn. 17 C 212/2019) s návrhem, aby soud nahradil výroky II. a III. označeného nálezu Finančního arbitra ČR ze dne [datum] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum], v tom rozsahu, že pojišťovna je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] částku [částka] s příslušenstvím. Ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. (vedeno pod sp. zn. 17 C 212/2019) domáhal, aby soud nahradil výroky II. a III. rozhodnutí Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách a rozhodl, že pojišťovna je povinna mu zaplatit částku [částka] s příslušenstvím. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum]. [jméno] [příjmení] zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, zejména pro její neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného pojistného. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku, kterou [jméno] [příjmení] považuje za nemravnou a tvrdí, že pojišťovna jednala s úmyslem obohatit se na jeho úkor.

3. Finanční arbitr vyšel původně ze zjištění, že [jméno] [příjmení] pojišťovně zaplatil na pojistném [částka] (poslední doloženou platbu uhradil [datum]) a že nedošlo k zániku pojištění sjednaného pojistnou smlouvou. Pojišťovna v souvislosti s pojistnou smlouvou neposkytla [jméno] [příjmení] žádná plnění. Finanční arbitr dovodil, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, protože jsou neplatná ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném, která nejsou oddělitelná od ostatních ujednání v pojistné smlouvě. Poté Finanční arbitr řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Podle jeho zjištění byl [jméno] [příjmení] informován o vzniku bezdůvodného obohacení pojišťovny dne [datum] na základě telefonického hovoru se zaměstnancem pojišťovny, který mu sdělil, že aktuální hodnota odkupného je nulová. Protože pojistná smlouva je absolutně neplatná, promlčuje se každá úhrada pojistného v samostatné promlčecí době, která začíná běžet od jejího zaplacení. Vzhledem k tomu, že subjektivní promlčecí doba nemůže začít běžet dříve než objektivní, zaujal Finanční arbitr názor, že každá platba pojistného se promlčuje ve dvouleté subjektivní promlčecí době od [datum]. Návrh u Finančního arbitra byl podán [datum], a proto pojistné, které [jméno] [příjmení] zaplatil před datem [datum], je promlčené a pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Původně Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že promlčené pojistné činí částku [částka], výrokem II. nálezu rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] tuto částku, a výrokem III. ve zbývající části návrh [jméno] [příjmení] zamítl. Na základě podaných námitek byl výrok II. nálezu změněn tak, že pojišťovna je z titulu bezdůvodného obohacení povinna [jméno] [příjmení] uhradit částku [částka] (byla dohledána další nepromlčená platba pojistného ze dne [datum]); ve vztahu k výroku III. byly námitky zamítnuty a nález byl potvrzen. Podle názoru Finančního arbitra pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a nebyl zjištěn úmysl pojišťovny obohatit se na úkor [jméno] [příjmení]. 4. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] s rozhodnutím Finančního arbitra nesouhlasili, podali proti němu žaloby podle části páté o. s. ř., které soud projednal společně. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] vzala podanou žalobu zpět, soud I. stupně především výrokem I. napadeného rozsudku ve vztahu k žalobě podané pojišťovnou (vedeno pod sp. zn. 18 C 208/2019) řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř.). Na základě žaloby podané [jméno] [příjmení], která směřovala proti výrokům II. a III. rozhodnutí Finančního arbitra, soud věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. (vedeno pod sp. zn. 17 C 212/2019). Žalobce [jméno] [příjmení] v soudním řízení setrval na svých námitkách, pokud jde o posouzení platnosti předmětné pojistné smlouvy (tj. pojistná smlouva je neplatná pro nesjednání počátečních, správních či inkasních nákladů a rizikového pojistného). Trval též na tom, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit, že pojišťovna věděla o neurčitosti pojistné smlouvy od počátku pojištění a že uplatněný nárok není promlčen. Pojišťovna navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že pojistná smlouva je platná a trvala na jí uplatněné námitce promlčení, s tím, že námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy.

5. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění Finančního arbitra, která doplnil o další podklady. Vyšel ze zjištění, že účastníci dne [datum] uzavřeli pojistnou smlouvu, na jejímž základě žalobce hradil pojistné (celkem na pojistném zaplatil [částka], přičemž k poslední platbě došlo [datum]), že pojišťovna podle smlouvy neposkytla žádná plnění a že pojištění nezaniklo. Soud dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník). Dospěl k závěru, že pojistná smlouva je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), neboť neobsahuje konkrétní ujednání zejména o výši rizikového pojistného. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze oddělit od ostatního obsahu pojistné smlouvy, je pojistná smlouva neplatná jako celek (§ 41 zákona č. 40/1964 Sb.). Protože podle smlouvy [jméno] [příjmení] plnil (hradil pojistné) a pojišťovna žádná plnění neposkytla, má soud za to, že není namístě provádět zúčtování vzájemných plnění a zaměřil se na zjištění nepromlčených plateb ze strany [jméno] [příjmení], tedy na bezdůvodné obohacení na straně pojišťovny ve smyslu § 457 zákona č. 40/1964 Sb. Dovodil, že uplatněný nárok je zčásti promlčen v důsledku toho, že uplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 107 zákona č. 40/1964 Sb. Podle názoru soudu skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost předmětné pojistné smlouvy, musely být [jméno] [příjmení] známy již v okamžiku uzavření smlouvy. Proto soud vyšel ze subjektivní promlčecí doby v návaznosti na uzavření předmětné pojistné smlouvy, s tím, že se promlčuje každá jednotlivá splátka pojistného zvlášť, a učinil závěr, že nepromlčeno je plnění poskytnuté od [datum] do [datum] (správný je pouze údaj, že nepromlčeno je plnění po [datum]). Podle výpisu plateb [jméno] [příjmení] zaplatil celkem [částka] (3 x [částka]), což představuje (pozn.: nepromlčené) bezdůvodné obohacení na straně pojišťovny, které je pojišťovna povinna [jméno] [příjmení] vydat. Soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy.

6. Vzhledem k tomu, že Finanční arbitr rozhodl správně, soud I. stupně s odkazem na judikaturu výrokem II. napadeného rozsudku žalobu podanou [jméno] [příjmení] jako nedůvodnou zamítl. Výrok III. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř.. Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci měli úspěch jen částečný. Pojišťovna byla úspěšná v tom rozsahu, v němž se [jméno] [příjmení] domáhal, aby bylo nahrazeno rozhodnutí Finančního arbitra tak, že pojišťovna je povinna mu zaplatit částku [částka] s příslušenstvím (žaloba byla zamítnuta). Pojišťovna pak zavinila, že řízení bylo zastaveno ohledně jí podané žaloby, aby bylo nahrazeno dotčené rozhodnutí Finančního arbitra.

7. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podal odvolání žalobce [jméno] [příjmení] z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně správně posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Projevil však nesouhlas se závěrem, že uplatněný nárok se promlčuje ve dvouleté subjektivní promlčecí době. Namítal také, že soud námitku promlčení posuzoval dle zákona č. 40/1964 Sb., a nikoli podle zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož je subjektivní promlčecí doba tříletá. Nepromlčený nárok [jméno] [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení tedy správně činí [částka], když jednotlivé platby pojistného byly provedeny ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. 8. [jméno] [příjmení] uplatnil též výhradu, že soud I. stupně nesprávně stanovil počátek běhu subjektivní promlčecí doby k datu uzavření smlouvy, protože v řízení nebylo prokázáno, že by v tomto okamžiku měl vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Vědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy nemohl nabýt ani k datu seznámení se s informací o nulovém odkupném. [jméno] [příjmení] trval na tom, že vědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy získal až v okamžiku, kdy pojistnou smlouvu konzultoval s odborníkem, tedy až dne [datum], a že z tohoto důvodu je promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení nutno posuzovat objektivní promlčecí dobou. Zdůraznil, že pojišťovna již od května 2012 věděla o možné neplatnosti pojistné smlouvy, a tedy i o vzniku bezdůvodného obohacení. Pojišťovna totiž byla Úředním sdělením ČNB ze dne [datum] informována o tom, že nesdělila-li při nabízení a uzavírání smluv životního pojištění zájemcům o pojištění informace o nákladové struktuře nabízeného produktu, uzavřená smlouva životního pojištění mohla být v rozporu s povinností odborné péče a zákazem nekalých obchodních praktik. Pojišťovna má ze zákona o pojišťovnictví povinnost jednat s odbornou péčí a má mít zřízen efektivní vnitřní systém kontroly a řízení, který má zajistit soulad jejího jednání s právním řádem. Pojišťovna měla na základě zmíněného úředního sdělení ČNB prověřit své dosavadní postupy při uzavírání smluv životního pojištění a v případě zjištěných pochybení přistoupit k nápravě, což se nestalo. Odvolatel namítal, že soud I. stupně tuto jeho argumentaci nevzal na zřetel a že zamítl i jeho návrh na provedení výslechu svědků – zaměstnanců pojišťovny k úmyslu pojišťovny bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a k tomu, že pojišťovna se svých práv nedomáhá v dobré víře.

9. Odvolatel setrval i na své výhradě, že námitka promlčení uplatněná pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy. Soud učinil svůj závěr na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, když nepřipustil žalobcem navržené svědky (srovnej shora). Pojišťovna nakládala s pojistným v rozporu s pojistnou smlouvou a tak významně snížila kapitálovou hodnotu pojištění. Pojišťovna námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou uvedenou v ust. § 6 občanského zákoníku. Žalobce má rovněž za to, že soud I. stupně posoudil otázku nemravnosti námitky promlčení v rozporu s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze, konkr. s rozsudkem sp. zn. 23 Co 375/2020 ze dne [datum rozhodnutí], v němž odvolací soud učinil závěr o nemravnosti námitky pomlčení v obdobné právní věci. I když [jméno] [příjmení] na zmíněný rozsudek upozornil, soud se s ním nevypořádal. Uvedl také, že odkaz na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 73/2018 je nepřiléhavý. Rovněž požadoval, aby soud zohlednil jeho právo jako slabší strany ve sporu. Projevil nesouhlas i s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení (srovnej výrok III. napadeného rozsudku) a trval na tom, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhoval, aby byl napadený rozsudek ve výrocích II. a III. zrušen, resp. změněn tak, že se žalobě vyhovuje a že se mu přiznává právo na náhradu nákladů řízení.

10. Účastník [právnická osoba] ve vyjádření k odvolání [jméno] [příjmení] navrhoval, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen a požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle mínění pojišťovny v tomto případě plyne subjektivní promlčecí doba dle § 107 odst. 1 dříve platného občanského zákoníku, který soud I. stupně správně aplikoval již od uzavření pojistné smlouvy, a dále od platby každého jednotlivého pojistného. Finanční arbitr správně posoudil většinu nároku žalobce jako promlčenou v důsledku námitky promlčení vznesené pojišťovnou. Ve smyslu § 107 odst. 1 dříve platného občanského zákoníku je právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši pojistného zaplaceného přede dnem [datum] promlčeno. Argumentace žalobce ohledně aplikace objektivní promlčecí doby je nesprávná. V této souvislosti upozornil na názor Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 Co 127/2021-79. Ohledně výhrady, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, pojišťovna odkázala na judikaturu s tím, že zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Co 375/2020 vybočuje z konstantní judikatury. Pojišťovna odmítla tvrzení, že by uzavření pojistné smlouvy mělo představovat její úmysl obohatit se na úkor žalobkyně. Také z tohoto hlediska poukazovala na řadu rozhodnutí odvolacího soudu. Trvala i na svém stanovisku, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a v souladu se zákonem. 11. [jméno] [příjmení] dodatečně své odvolání doplnil podáním ze dne [datum], v němž poukázal na směrnici Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách. Vytýkal soudu, že pominul, že v tomto případě jde o spor spotřebitele s podnikatelem a že smluvní ujednání jsou zneužívajícími ujednáními ve smyslu článku 3 směrnice a § 56 dříve platného občanského zákoníku. Uvedl, že zmíněná směrnice byla s účinností od [datum] implementována do starého občanského zákoníku (zákonem č. 367/2000 Sb.). Ustanovení § 52 až § 57 starého občanského zákoníku je proto třeba vykládat ve smyslu přísl. ustanovení směrnice a právních závěrů Soudního dvora Evropské unie (SDEU). Smluvní ujednání v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v neprospěch spotřebitele. V tomto směru žalobce odkázal na konkrétní rozhodnutí SDEU.

12. Žalobce označil závěry soudu I. stupně, judikaturu Nejvyššího soudu ČR i odvolacího soudu jako rozporné se zmíněnou směrnicí. Podle jeho názoru je aplikace subjektivní dvouleté a rovněž objektivní tříleté lhůty, tak jak ji provedl soud I. stupně, neudržitelná. Obsáhle vysvětluje, proč soud I. stupně neměl k objektivní promlčecí lhůtě vůbec přihlížet, resp. proč měl námitku promlčení vznesenou pojišťovnou korigovat ve smyslu § 3 odst. 1 starého občanského zákoníku. Zdůraznil, že v tomto případě jde o spor spotřebitele a podnikatele, a že proto soud musí vzít v úvahu nerovnováhu mezi stranami sporu. Podstatné je, že pojistná smlouva obsahuje zneužívající smluvní ujednání ve smyslu směrnice, resp. starého občanského zákoníku (srovnej též shora uvedené), taková ujednání jsou neplatná a neplatná je i pojistná smlouva. Žalobce se domáhá zjištění jejich existence a posouzení dopadů jejich neplatnosti na pojistnou smlouvu. Ve smyslu právních závěrů judikatury SDEU objektivní promlčecí lhůta nezačala běžet (vůči jednotlivým platbám pojistného), popř. k ní soud nebude přihlížet (např. ve smyslu § 3 dříve platného občanského zákoníku) Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nemůže být spojen s fikcí vědomosti o skutkových okolnostech, takový přístup je v rozporu s unijním právem, když by spotřebitele zbavil možnosti účinné obrany a obsáhle vysvětluje, z jakých důvodů. Žalobce trval na tom, že počátek subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí až od porady s advokátem. I na základě doplnění odvolání žalobce požadoval, aby byl napadený rozsudek zrušen.

13. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené výroky II. a III. rozsudku soudu I. stupně a k projednání odvolání nařídil ústní jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Především je namístě zmínit, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, takže žádné doplnění řízení nebylo (a není) potřebné. Z rozhodnutí vyplývá, k jakým závěrům soud I. stupně dospěl a jakými zákonnými ustanoveními se řídil. Přezkoumání rozhodnutí na základě podaného odvolání probíhá v rovině právní.

15. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník [účinnost]) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že tato jejich práva a povinnosti se budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy ze dne [datum], a proto se řídí zákonem o pojistné smlouvě a zákonem č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník). V tomto případě je rozhodné, že podle žaloby [jméno] [příjmení] uplatňuje právo na vydání bezdůvodného obohacení a na příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení vzhledem k tomu, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je neplatná, a tvrdí, že není důvodná námitka promlčení nároku vznesená pojišťovnou. Pojišťovna trvá na tom, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě a že nárok [jméno] [příjmení] je zčásti promlčen.

17. Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, kdy by bylo prokázáno, že existoval. Je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno (k tomu srovnej zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1750/2006 či usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 896/2006, resp. aktuálně usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021).

18. Z uvedeného vyplývá, že v tomto případě bylo namístě řešit přednostně otázku, zda tvrzený nárok, který byl uplatněn u Finančního arbitra dne [datum], tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistné smlouvy uzavřené dne 27. 6. [číslo], kterou žalobce pokládal za absolutně neplatnou, není promlčen.

19. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

20. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Takovou vědomostí citované zákonné ustanovení nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2581/98 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 2626/2009).

21. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednané pojistné smlouvy (spočívající v textu smluvních ujednání), musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření smlouvy, tj. dne [datum]. Od té doby měl žalobce [jméno] [příjmení] možnost zjistit, že se pojišťovna na jeho úkor obohatila a začala mu běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Od tohoto okamžiku žalobci nic nebránilo v tom, aby podal k soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Návrh k Finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení žalobce podal [datum], a pro to, co na pojistném zaplatil před datem [datum] (tj. 2 roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi), je promlčeno a to, co bylo na pojistném uhrazeno po tomto datu, promlčeno není. Jak bylo zjištěno v řízení před Finančním arbitrem, v době od [datum] (tj. 2 roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem) do [datum] (tj. poslední doložená platba před nálezem) [jméno] [příjmení] na pojistném uhradil částku [částka]. V námitkovém řízení bylo dodatečně zjištěno, že dne [datum] zaplatil další platbu pojistného ve výši [částka]. V tomto případě nepromlčené pojistné činí celkem [částka] ([částka] + [částka]), a proto žalobci z titulu nepromlčeného bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy náleží [částka], jak správně rozhodl Finanční arbitr (srovnej rekapitulaci plateb pojistného zejm. na č. l. 10 rozhodnutí o námitkách). Je třeba dodat, že v dané věci nebylo namístě řešit otázku vypořádání vzájemných nároků účastníků, ta je totiž bezpředmětná, když podle posuzované smlouvy plnil pouze [jméno] [příjmení] a pojišťovna žádné plnění neposkytla.

22. Soud I. stupně správně dovodil, že pojišťovna neuplatnila námitku promlčení nároku uplatněného žalobkyní v rozporu s dobrými mravy. Tuto otázku soud I. stupně řešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí senátu 29 Co Městského soudu v Praze i soudů vyšších stupňů. Soud si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, z nichž dospěl ke správným závěrům. Navrhovaný výslech svědků – pracovníků pojišťovny byl nadbytečný. Podle převládajícího právního názoru odvolacího soudu, kterému koresponduje stanovisko Finančního arbitra i soudu I. stupně přijaté v projednávané věci, pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Takový názor odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20 a aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021). Nejvyšší soud zaujal stanovisko, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009).

23. V dané věci bylo včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před Finančním arbitrem a v řízení před soudem plně v rukou žalobce [jméno] [příjmení]. Z jeho tvrzení nevyplývá, že by pojišťovna svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej shora) jasně vyplývá, že [jméno] [příjmení] neuplatnil tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy. Se zřetelem k odvolacím výhradám je třeba upozornit, že odkazuje-li žalobce na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020, je namístě uvést, že zmíněné rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočilo z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze. Uvedené vyplývá zejména z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 54 Co 366/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 158/2020 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 19/2021. Správnost takové rozhodovací praxe Městského soudu v Praze je potvrzována aktuálními rozhodnutím Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a sp. zn. 28 Cdo 2749/2021) a též Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21 a sp. zn. I. ÚS 2435/20).

24. Pokud jde o doplněk k odvolání žalobce a odkaz na směrnici o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, soud podotýká, že ujednání obsažená v předmětné pojistné smlouvě dle ustálené judikatury soudů vyšších stupňů, která je pro nižší soudy, tedy i pro Městský soud v Praze, závazná, nejsou zneužívající, a pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Z tohoto hlediska jsou odvolací námitky bezpředmětné.

25. Se zřetelem ke zjištění, že v dané věci Finanční arbitr rozhodl správně, není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu v řízení dle části páté o. s. ř. Proto byl odvoláním napadený výrok II. o věci samé, kterým byla žaloba [jméno] [příjmení] zamítnuta, jako věcně správný potvrzen (§ 219, § 250i o. s. ř.).

26. Každý z účastníků byl v tomto řízení úspěšný pouze zčásti, a proto soud I. stupně ve výroku III. správně rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Proto byl i výrok III. o náhradě nákladů řízení potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

27. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] byla v odvolacím řízení úspěšná, má jako účastník právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 245 o. s. ř.). Pojišťovně v odvolacím řízení vznikly náklady v podobě odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření a účast při jednání) po [částka] ([částka]), 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] ([částka]) + DPH 21% ve výši [částka], celkem [částka].

Poučení