29 Co 422/2021-471

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. Hany Douskové ve věci žalobkyň: a) Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] obě zastoupeny advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] c) Hlavní město Praha, [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí] č. j. PÚ 233/91/5 (žaloba dle části páté o. s. ř.), k odvolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 28 C 187/2011-426 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že žalobkyně a) Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyně b) [jméno] [příjmení] jsou každá v rozsahu id. vlastnicemi pozemků parc. [číslo] zastavěná plocha, o výměře 232 m2, parc. [číslo] zastavěná plocha, o výměře 10 m2, a parc. [číslo] zastavěná plocha, o výměře 38 m2, v katastrálním území Dejvice, obec Praha (včetně budovy [adresa] na pozemcích postavené), vymezených Geometrickým plánem pro rozdělení pozemku [číslo] který byl ověřen oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. [jméno] [jméno] dne [datum] (geometrický plán je přílohou rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí] č. j. PÚ 233/91/5), čímž se v uvedeném rozsahu nahrazuje výrok II. rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí] č. j. PÚ 233/91/5, jinak se rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrzuje ve znění:„ Zamítá se žaloba žalobkyň a) a b) na nahrazení výroku II. rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí] č. j. PÚ 233/91/5 ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Dejvice v rozsahu, v němž žalobkyním a) a b) nebylo vyhověno tímto rozsudkem.“

II. Odvolání žalobkyň a) a b) proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně se odmítá.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. potvrzuje ve znění:„ Žalobkyně a) Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyně b) [jméno] [příjmení] nejsou každá v rozsahu id. vlastnicemi pozemku parc. [číslo] o výměře 41 m2, v katastrálním území Dejvice, obec Praha, a pozemků parc. [číslo] o výměře 193 m2, parc. [číslo] o výměře 21 m2, a parc. [číslo] o výměře 308 m2, v katastrálním území Dejvice, obec Praha, vymezených Geometrickým plánem pro rozdělení pozemku [číslo] který byl ověřen oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] (geometrický plán je přílohou rozsudku soudu I. stupně), čímž se v uvedeném rozsahu nahrazuje výrok I. rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí] č. j. PÚ 233/91/5“

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

Odůvodnění

1. Ministerstvo zemědělství - Pozemkový úřad Praha rozhodnutím ze dne 31. 5. 2011 č. j. PÚ 233/91/5 ve výroku I. rozhodl podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), že Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dědicové oprávněné osoby jsou každý vlastníkem id. nemovitostí:„ dle KN [číslo], lesní pozemek o výměře 841 m2 v k. ú. [část obce] (dle PK část parc. [číslo]), dle KN parc. [číslo] lesní pozemek o výměře 41 m2 v k. ú. [část obce] (dle PK část parc. [číslo]), dle KN parc. [číslo] lesní pozemek o výměře 2 054 m2 v k. ú. [část obce] (dle PK část parc. [číslo]), dle KN parc. [číslo] lesní pozemek o výměře 1.117 m2 v k. ú. [část obce] (dle PK část parc. [číslo]), dle KN parc. [číslo] lesní pozemek o výměře 347 m2 v k. ú. [část obce] (dle PK část parc. [číslo]), dle KN parc. [číslo] lesní pozemek o výměře 131 m2 v k. ú. [část obce] (dle PK část parc. [číslo]), dle KN parc. [číslo] lesní pozemek o výměře 80 m2 v k. ú. [část obce] (dle PK část parc. [číslo])“. Ve výroku II. rozhodl, že uvedené osoby nejsou vlastníky nemovitostí:„ dle PK část parc. [číslo] stavební parcela o výměře 1.885 m2 s domem [adresa] v k. ú. [část obce] (dle KN část parc. [číslo] s domem [adresa] v k. ú. [část obce]), dle PK část parc. [číslo] role o výměře 292 m2 v k. ú. [část obce] (dle KN část parc. [číslo] v k. ú. [část obce]), dle PK část parc. [číslo] role o výměře 602 m2 v k. ú. [část obce] (dle KN část parc. [číslo] část parc. [číslo] v k. ú. [část obce]), dle PK část parc. [číslo] role o výměře 1 011 m2 v k. ú. [část obce] (dle KN část parc. [číslo] v k. ú. [část obce]), dle PK parc. [číslo] pastvina o výměře 331 m2 v k. ú. [část obce] (dle KN část parc. [číslo] v k.ú. [část obce]) a dle PK parc. [číslo] neplodné o výměře 2 m2 v k. ú. [část obce] (dle KN část parc. [číslo] v k. ú. [část obce])“.

2. Původní žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (včas podanou) žalobou dle části páté o. s. ř. napadli v plném rozsahu výrok II. rozhodnutí pozemkového úřadu. Žalobkyně hlavní město Praha (včas podanou) žalobou dle části páté o. s. ř. napadla rozhodnutí pozemkového úřadu ve výroku I., a to pokud jde o pozemky dle KN parc. [číslo]. Žaloby jsou dle ust. § 250b odst. 1 o. s. ř. spojeny ke společnému řízení.

3. Žaloba žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 28 C 187/2011-177 (výrok I.) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 24 Co 3/2017-274 (výrok I.). Uvedené rozsudky pak byly rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019 č. j. 28 Cdo 4349/2018-322 ve vztahu k pozemku parc. [číslo] s domem [adresa] v k. ú. [část obce] (rozuměno dle evidence v katastru nemovitostí) zrušeny a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. V právní moci tedy zůstalo rozhodnutí soudů o zamítnutí žaloby Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] směřující k nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu ve výroku II. ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v katastrálním území Dejvice (dle KN) a parc. [číslo] v katastrálním území Nebušice (dle KN). Žaloba žalobkyně hlavního města Prahy byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 28 C 187/2011-177 zamítnuta; toto rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 24 Co 3/2017-274 (výrok II.).

4. O podaných žalobách (na místo původního žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] po jeho smrti do řízení vstoupila jeho dědička [příjmení] [jméno] [příjmení]; o pokračování v řízení dle ust. § 107 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 28 C 187/2011-398) soud I. stupně znovu rozhodl rozsudkem ze dne [datum] (o žalobě žalobkyň a/ a b/ jen v rozsahu, v jakém tato žaloba zůstala předmětem řízení). Soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu žalobkyň a) a b) („ aby bylo určeno, že žalobkyně a/ a b/ jsou vlastníky každá z nich id. celku k nemovitosti dle PK část parcely [číslo] stavební parcela o výměře 1885 m2 s domem [adresa] v katastrálním území Nebušice /dle KN část parc. [číslo] s domem [adresa] v katastrálním území Dejvice“), výrokem II. částečně zamítl žalobu žalobkyně c) – v rozsahu, v jakém nebylo vyhověno této žalobě ve výroku III. rozsudku („ aby bylo určeno, že žalobkyně a/ a b/ nejsou vlastníky, každá z nich id. celku k nemovitostem dle KN pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Dejvice, vymezených geometrickým plánem pro rozdělení pozemků [číslo] vyhotovitel [právnická osoba], sídlem [adresa], ověřeno dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení] a dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], který je přílohou tohoto rozsudku“). Výrokem III. rozsudku bylo částečně vyhověno žalobě žalobkyně c) tak, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí] č. j. PÚ 233/91/5 se částečně nahrazuje, a to v rozsahu výroku I. ohledně nemovitosti dle KN parc. [číslo] tak, že žalobkyně a) a b) nejsou vlastníky nemovitostí parc. [číslo] vymezených geometrickým plánem pro rozdělení pozemků [číslo] vyhotovitel [právnická osoba], sídlem [adresa], ověřeno dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení] a dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], který je přílohou tohoto rozsudku. Ve výroku IV. bylo rozhodnuto, že žalobkyni c) se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

5. Výše citovaným rozhodnutím pozemkového úřadu bylo rozhodnuto o uplatněném restitučním nároku dle zákona o půdě. Návrh na vydání nemovitostí podala v zákonné lhůtě u pozemkového úřadu [jméno] [příjmení]. Po úmrtí [jméno] [příjmení] dne [datum] přešel nárok na její dědice (ze zákona), syna Ing. [jméno] [příjmení] a dceru [jméno] [příjmení] (§ 4 odst. 4 zákona o půdě). Správní orgán vyšel z toho, že [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] mají postavení oprávněných osob, každý v rozsahu id. nárokovaných nemovitostí, a že u nárokovaných nemovitostí byl naplněn restituční titul dle ust. § 6 odst. 1, písm. l) zákona o půdě – odmítnutí dědictví v dědickém řízení, které bylo učiněno v tísni. U pozemků, ohledně kterých pozemkový úřad rozhodl, že oprávněné osoby nejsou vlastníky, byla shledána překážka pro vydání ve smyslu ust. § 11 odst. 1, písm. c) a odst. 4 zákona o půdě. U pozemků, které vydány byly, nebyla žádná překážka vydání shledána. Součástí rozhodnutí pozemkového úřadu (jeho přílohou) je Geometrický plán pro rozdělení pozemku, který dne [datum] pod. [číslo] ověřil oprávněný zeměměřičský inženýr Ing. [jméno] [jméno]. Uvedený geometrický plán byl vyhotoven za tím účelem, aby pozemkový úřad mohl vydat tu část nárokovaných pozemků, u kterých nebránila vydání překážka zastavěnosti (§ 11 odst. 1, písm. c/ zákona o půdě).

6. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění (týchž, která učinil správní orgán) a dílčích právních závěrů (týchž, k nimž dospěl správní orgán): Na základě trhové smlouvy ze dne [datum] byli vlastníky nárokovaných nemovitostí, o nichž rozhodl pozemkový úřad předmětným rozhodnutím, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], každý . [jméno] [příjmení] zanechal závěť ze dne [datum], v níž odkázal svůj majetek manželům [jméno] a [jméno] [příjmení]. Návrh na vydání nemovitostí podala v zákonné lhůtě u pozemkového úřadu [jméno] [příjmení]. V jiné restituční věci (kde k odnětí nemovitostí došlo shodně jako v posuzovaném případě) rozhodované u stejného pozemkového úřadu pod sp. zn. PÚ [číslo] a posléze u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 227/2003, kde ve věci jako odvolací soud rozhodoval Městský soud v Praze (rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 24 Co 348/2008-110 ze dne [datum rozhodnutí]), dospěly soudy k závěru, že odmítnutím dědictví po [jméno] [příjmení] manžely [příjmení] je naplněn restituční titul dle ust. § 6 odst. 1, písm. l) zákona o půdě, tj. odmítnutí dědictví v dědickém řízení učiněné v tísni. Tento závěr byl zopakován Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 24 Co 3/2017-274, který byl vydán v této věci, a i v této věci tedy platí. V posledně uvedeném rozsudku se Městský soud v Praze také kladně vyjádřil k otázce, zda měla [jméno] [příjmení] postavení oprávněné osoby k uplatnění restitučního nároku na vydání id. nárokovaných nemovitostí (odňatých jí a jejímu manželovi). Podle soudu I. stupně je žalobkyně b) jako dědička oprávněné osoby [jméno] [příjmení], která zemřela [datum], oprávněnou osobou a žalobkyně a) je jako dědička dědice oprávněné osoby [jméno] [příjmení] rovněž oprávněnou osobou (§ 4 odst. 4 zákona o půdě).

7. Před posouzením, zda vydání nárokovaných nemovitostí brání překážka ve smyslu ust. § 11 zákona o půdě, učinil soud I. stupně následující zjištění: Dne [datum] převzalo jednotné zemědělské družstvo veškerý majetek usedlosti nazývané„ Jehněčí dvůr“ (dvůr„ Lamhof“). Dne [datum] byly objekty bývalé zemědělské usedlosti převedeny ve prospěch Útvaru hlavního architekta města Prahy. Původní usedlost sestávala z 19 objektů. Od roku 1950 do roku 1982 došlo k postupné likvidaci jednotlivých objektů a v roce 1985 bylo rozhodnuto o rekonstrukci zbývajících objektů včetně budovy [adresa] a zřízení staveb nových na místě původních (nyní zničených) částí usedlosti.

8. Z původní usedlosti byl rekonstruován dnešní objekt A1 (podle plánů rekonstrukce); objekt A1 vznikl z původních objektů [číslo] (původní obytná budova zemědělské usedlosti, na ni navazující hospodářská část a silo; podle příloh ke znaleckému posudku Prof. Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru stavebnictví a ekonomika, [číslo] ze dne [datum], tj. historických plánů a plánů rekonstrukce, má půdorys budovy A1 tvar písmene L o rozloze 280 m2 – původní obytná část 115 m2, původní hospodářská část, schodiště, sýpka a bývalá stodola 117 m2 a bývalé silo 48 m2). Objekt A1 (částečně) pochází z doby baroka, zachovalo se nosné zdivo a stropy, historickou byla (a je) obytná část, zbývající část objektu byla hospodářská, v minulosti došlo k rekonstrukci stropů a přístavbě silážních prostor, které ke svému účelu sloužily do doby odnětí. Budova A1 si po předmětné rekonstrukci zachovala původní obytný charakter, z původní stavby zbyly základy, svislé konstrukce a cca 50% vodorovných konstrukcí, rozsah přestavby u objektu A1 je cca 10- 15 %.

9. Ostatní současné budovy byly postaveny nově, původní budovy byly zcela zdemolovány. Dnes jsou ostatní objekty označeny jako A2, B1, B2, B3 (podle znaleckého posudku Prof. Ing. [jméno] [příjmení] se nachází dnešní objekt A2 na místě bývalé budovy [číslo] jednopodlažní, zděný vepřinec; dnešní objekt B1 stojí na místě bývalých budov [číslo] [číslo] – v přízemí stáje, v patře deputátní byty, část podsklepená; dnešní objekty B2 a B3 stojí na místě bývalé budovy [číslo] – stodola, spodek zděný, vršek dřevěný). Dostavba nových objektů A2, B1, B2, B3 byla provedena jako dvoupodlažní, hmotově navazující na stávající objekty historické části se shodným sklonem střechy. 10. [ulice] práce byly zahájeny v prosinci roku 1985. Rozhodnutím o umístění stavby č. j. 10122/85UKS-SZ a navazujícím stavebním povolením č. j. [číslo] D 2307/Dej [titul] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o stavbě – rekonstrukci a dostavbě [adresa]„ Jehněčího dvora“ včetně trafostanice a žumpy rozhodnutím o změně stavby před dokončením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo] D 2307/Dej [číslo] Mal. byla prodloužena lhůta k dokončení stavby jako celku a bylo rozhodnuto o kolaudaci postupně ve dvou dokončovacích etapách. Kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum] bylo povoleno užívání stavby B1 až B3, kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum] bylo povoleno užívání samostatného objektu A2 a rozhodnutím ze dne [datum] bylo dodatečně povoleno užívání objektu A1. Objekty B1 až B3 jsou podle kolaudačního rozhodnutí určeny k využití jako výstavní hala modelů [obec], sklad modelů, komplex dílen, kanceláře, archiv a sociální zařízení. Objekt A2 je kolaudačně určen k užívání jako byt správce. Objekt A1 je určen k ubytování, obsahuje 3 ubytovací apartmány se sociálním zařízením včetně společné kuchyňky.

11. Aktuálně nově vybudovaný areál slouží k tomu účelu, ke kterému byl přestavěn, tj. jako archiv využívaný Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy, příspěvková organizace. Areál je oplocen, není veřejnosti přístupný, je elektronicky střežen. Důvodem je ochrana cenné archivní dokumentace a nákladného IT vybavení jednotlivých pracovišť. Technické zázemí je centralizováno v budově B3. Pouze původní obytná budova měla a má přiděleno [adresa] (tato budova je součástí dnešního objektu A1), ostatní objekty A2, B1, B2 a B3 nemají přiděleno samostatné číslo popisné. V archivu je uložena plánovací dokumentace hlavního města Prahy z období let [číslo], spisová dokumentace organizací Útvar hlavního architekta hlavního města Prahy, Útvar rozvoje hlavního města Prahy, Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, evidence územních řízení pro hlavní město Prahu, fotoarchiv dokumentující historii a stavební vývoj hlavního města Prahy, technická knihovna obsahující českou a cizojazyčnou odbornou literaturu zaměřenou na urbanizmus, architekturu a pragensia, digitální depozitář pro archivaci současné digitální dokumentace a historické digitalizované dokumentace, pracoviště pro velkoformátový scan plánů, scan fotografií a scan písemné dokumentace a technické zázemí.

12. Po shora uvedených zjištěních dospěl soud I. stupně opětovně k závěru, že správní orgán rozhodl ve výroku II. napadeného rozhodnutí správně, neboť tam uvedené pozemky nelze žalobcům vydat pro překážku dle ust. § 11 odst. 1, písm. c) a odst. 4 zákona o půdě. Soud I. stupně znovu zdůraznil, že rekonstruovaný, oplocený a uzavřený areál změnil své původní využití, nadále nemůže sloužit k zemědělským účelům, stal se z něho komplex administravních budov, kde se nachází kancelářské prostory a prostory pro archivaci – dobových materiálů, literatury, spisové či plánovací dokumentace. Areál úzce souvisí s architekturou hlavního města Prahy posledních desetiletí. Částečně tedy byly nárokované pozemky zastavěny novými budovami (pozemky zastavěné budovami A2, B1, B2 a B3 spolu s pozemky, které tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek), vydání tedy brání ust. § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Budova A1 pak ztratila svůj původní stavebně technický charakter, pročež ji rovněž nelze vydat včetně pozemku, na němž budova stojí (§ 11 odst. 4 zákona o půdě). Soud I. stupně znovu vyjádřil přesvědčení, že funkčně provázaný soubor staveb a pozemků v uzavřeném areálu nelze dělit, resp. vydat jen jeho část. Dle soudu I. stupně nelze samostatně vydat ani budovu A1, jejíž faktické využití žalobci není proveditelné (byla-li by vydána toliko budova A1, došlo by ke vzniku tzv. holého vlastnictví, neboť budovu lze využít jen jako součást areálu). Soud I. stupně tedy žalobu žalobkyň a) a b) znovu zamítl (v tom rozsahu, v jakém zůstala předmětem řízení).

13. Vzhledem k tomu, že pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byly rozhodnutím pozemkového úřadu vydány i v částech, které bezprostředně navazují na stavby, jež jsou součástí komplexu budov A1, A2, B1, B2 a B3 (oplocený areál Jehněčího dvora), opatřil soud I. stupně z pokynu odvolacího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 24 Co 3/2017-274 a v součinnosti se žalobkyní c) oddělovací geometrický plán, jímž byly z pozemkovým úřadem vydaných pozemků vyděleny pásy vně areálu o šíři 4 m2 přiléhající k hranicím staveb (a k trafostanici na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]). V souladu s pokynem odvolacího soudu pokládal soud I. stupně za zastavěné stavbami areálu ve smyslu ust. § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě i geometrickým plánem oddělené pásy původně vydaných pozemků a dále pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], na němž je umístěna trafostanice sloužící areálu (neboť jde o pozemek bezprostředně související se stavbou, která stojí na vedlejším pozemku – pozemek na němž stojí trafostanice, nebo o pozemky, které jsou nezbytně nutné k provozu sousedních staveb a případným opravám – vydělené pásy o šíři 4 m2 přiléhající k hranicím staveb). Soud I. stupně tedy částečně vyhověl žalobě žalobkyně c) a ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a nově vymezených pozemků v Geometrickém plánu pro rozdělení pozemku [číslo] který byl ověřen oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] (geometrický plán je součástí napadeného rozsudku), tj. pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] změnil výrok I. rozhodnutí pozemkového úřadu tak, že žalobkyně a) a b) nejsou vlastnicemi uvedených pozemků (každá v rozsahu ). Ve zbytku pak žalobu žalobkyně c) zamítl.

14. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 150 o. s. ř. Z důvodů zvláštního zřetele hodných nepřiznal úspěšnější žalobkyni c) proti méně úspěšným žalobkyním a) a b) právo na náhradu vynaložených nákladů řízení. Soud I. stupně vzal v úvahu povahu sporu a to že žalobkyně a) a b) nebyly úspěšné s požadavkem na naturální restituci pro existenci překážek pro vydání, které nijak nezapříčinily.

15. Rozsudek soudu I. stupně napadly včasným odvoláním v celém rozsahu žalobkyně a) a b). Tyto žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že jejich žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, ve výroku II. změnil tak, že žaloba hlavního města Prahy na určení, že žalobkyně nejsou vlastnicemi každá z nich id. nemovitostí parc. [číslo] v k. ú. [část obce], bude zamítnuta, a aby výrok III. rozsudku zrušil a v této části řízení zastavil. Žalobkyně především poukázaly na závěry vyjádřené ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu, který byl vydán v této věci dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 28 Cdo 4349/2018-322 Nejvyšší soud jednoznačně vyjádřil, že předešlá rozhodnutí soudu I. stupně a odvolacího soudu představovala odklon od ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.

16. Žalobkyně předně uvedly, že soud I. stupně neměl žádnou oporu pro své (skutkové) závěry, že za pozemky tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek je nutno považovat jednak pozemky zastavěné stavbami (budova A1, A2, B1, B2, B3), ale i přilehlé pozemky, přičemž podotkly, že soud I. stupně zná Jehněčí dvůr pouze z fotografií a plánů, které mu byly předloženy. Připomněly, že podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 68/94 pokud zásadní spornou otázkou v soudním řízení je to, zda existuje či neexistuje překážka bránící ve vydání pozemků ve smyslu ust. § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě, nemůže se soud spokojit s tvrzením povinné strany o nemožnosti vydání pozemků, aniž by toto tvrzení podrobil ověření.

17. Žalobkyně a) a b) jsou přesvědčeny, že žádná zákonná překážka nebrání vydání žádné nárokované nemovitosti. [ulice] budova byla kolaudována především jako obytná, nyní je kolaudována k přechodnému ubytování a podle znaleckého posudku Prof. [příjmení] došlo k přestavbě pouze z 15%, tzn., že nedošlo k zásadní přestavbě budovy. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 467/97 (a shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1095/2005) obytná budova, jež patřila k původní zemědělské usedlosti (dokonce i když ztratila svůj původní stavebně technický charakter), souvisí s předmětem zemědělské výroby a lze ji vydat. Stavby, o jejichž vydání žalobkyně a) a b) usilují, se nacházejí uprostřed polností, které jim již byly z jedné poloviny vydány (již byly vydány pozemky s výměrou cca 75 000 m2 bezprostředně navazující na zemědělskou usedlost Jehněčí dvůr). Odvolatelky v této souvislosti podotkly, že v projednávané věci nemůže vydáním obytné budovy, jež patřila k původní zemědělské usedlosti, dojít k založení holého vlastnictví. Ostatní objekty a pozemky pak lze vydat, protože je možné je užívat k zemědělským účelům či k účelům, které souvisejí se zemědělskou výrobou, a to okamžitě, bez stavebních úprav, po vyklizení, tj. např. k přechodnému bydlení, k trvalému bydlení, dále k umístění zemědělské techniky, k opravám techniky, k uskladnění produktů zemědělské výroby. Velkoprostorový sál původně určený pro model [obec] lze využít pro pěstování okrasných květin, ovocných druhů a sadby. Ve volném prostoru mohou být umístěny úly (i na podporu úrody v plánovaném sadu v blízkosti usedlosti). V prostorách stávajících objektů lze jistě provádět i prvotní zpracování surovin. Obytná budova poskytuje dobré zázemí pro farmáře. Související louka, která byla žalobcům vydána, je vhodná k chovu hospodářských zvířat, mimo jiné jehňat, ovcí. Lze uvažovat i o chovu drůbeže, králíků. Stávající objekt Jehněčího dvora je možná využít i pro provozování zahradnictví.

18. Dle žalobkyň a) a b) je označení Jehněčího dvora za„ areál“ či„ komplex souvisejících budov“ zavádějící, nepřesné a nepravdivé. Fakticky jde o jediný objekt, jedinou budovu, jedinou stavbu, i když správa osoby, na kterou byl majetek převeden, vedla ke zchátrání stávajících staveb a v rámci stavebních činností byly zemědělské stavby odstraněny. Budova, která zůstala v dobrém stavu, byla rekonstruována jen v rozsahu 10- 15%. Obytná stávající budova byla stavební činností rozšířena, došlo k její přístavbě, přičemž přístavba půdorysně odpovídá umístění původních zemědělských staveb. Přístavby, které jsou funkčně provozně a technicky propojené s původní stavbou, se staly součástí věcí hlavní (obytné budovy) a nepředstavují samostatný předmět občanskoprávních vztahů. Přístavby tedy představují pouhé zhodnocení stavby ve smyslu ust. § 14 odst. 2 zákona o půdě a nejsou překážkou vydání nemovitosti. V zásadě platí, že mají přednost restituce in integrum před poskytováním náhrad či finančních kompenzací. Každou výjimku z takto obecně stanoveného pravidla je třeba interpretovat restriktivně. Žalobkyně vyjádřily názor, že v jejich věci orgány státu neinterpretovaly restituční zákony ve vztahu k nim coby oprávněným osobám co nejvstřícněji, jak ukládá judikatura Ústavního soudu. Před správním orgánem a soudem je věc projednávána již třicet let.

19. Vedle výše popsané stěžejní odvolací argumentace žalobkyně a) a b) upozornily na to, že hlavní město Praha není vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], a je tedy sporné, zda je k podání žaloby žalobkyně c) aktivně legitimována. Dále si dle odvolatelek výrokové části napadeného rozsudku vzájemně odporují, a soud I. stupně pochybil, pokud opatřil geometrický plán pro oddělení pozemků (který je součástí rozsudku) v situaci, kdy spoluvlastníky dělených pozemků jsou osoby, které nejsou účastníky tohoto řízení (Ing. [jméno] [příjmení], bytem [adresa], a Ing. [jméno] [příjmení], bytem [adresa]).

20. Žalobkyně c) navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle této žalobkyně učinil pečlivá skutková zjištění včetně zjištění o původní podobě a účelovém určení staveb v Jehněčím dvoře a o podobě a využití v současnosti existujících staveb a včetně zjištění o funkční souvislosti a provázanosti veškerých staveb. Soud vycházel z rozsáhlé spisové dokumentace a provedené důkazy neumožňují dojít k jiným skutkovým závěrům. Areál Jehněčí dvůr již dlouhodobě nepředstavuje zemědělskou usedlost, ale slouží jako archiv, byla provedena komplexní přestavba/dostavba budov, areál doznal tolik zásadních změn, že jej již v žádném směru není možné považovat za původní zemědělskou usedlost. Předmětné pozemky a stavby společně tvoří ucelený, uzavřený a střežený areál, a oddělení některé části by narušilo celistvost areálu, pročež naturální restituce v takovém případě nemůže obstát při poměřování soukromého zájmu restituentů a veřejného zájmu (umístění archivu územně plánovací dokumantace hlavního města Prahy). Žalobkyně c) je přesvědčena, že zemědělský charakter přestavbou komplexu ztratila i stavba A1, tím spíše pak zemědělský charakter nemají stavby A2, B1, B2 a B3, které byly postaveny nově na místě zdemolovaných původních staveb.

21. K námitce odvolatelek, že soudy nepostupovaly vůči nim jako restituentkám vstřícně, žalobkyně c) zopakovala, že areál Jehněčí dvůr byl kompletně přestavěn, slouží ve veřejném zájmu jako archiv a že snaha o interpretaci restitučních předpisů vstřícně vůči oprávněným osobám nemůže vést k tomu, že soudy či správní orgány budou dotvářet zákonné podmínky pro vydání pozemků, resp. pro neuplatnění zákonných výluk (žalobkyně c/ v této souvislosti poukázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3570/2020). Dále připomněla, že jakkoli je smyslem a účelem zákona o půdě navrácení majetku původním vlastníkům, resp. zmírnění následků některých majetkových křivd, jeho smyslem je také dosažení zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě, úprava vlastnických vztahů k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje, venkova a v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí. Tyto další účely zákona o půdě v posuzovaném případě nemohou být naplněny, když areál Jehněčí dvůr není původní zemědělskou usedlostí a nemůže zemědělským účelům sloužit.

22. Žalobkyně c) dále podotkla, že je aktivně legitimována k podání žaloby proti rozhodnutí pozemkového úřadu v celém jeho rozsahu, neboť byla účastníkem řízení před správním orgánem podle ust. § 5 a § 9 odst. 8 zákona o půdě. Dále zmínila, že podle dlouhodobě ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu může soud určit vlastnické právo k pozemku, který se neshoduje s parcelami vymezenými v operátu katastru nemovitostí, přičemž v této situaci je na místě odkázat na geometrický plán, který daný pozemek polohově vymezuje. Soud I. stupně tedy postupoval při vymezení těch pozemků, které nelze vydat, pomocí geometrického plánu zcela správně. Rozdělením nebo zcelováním pozemků nevzniká vlastníkům předmětného pozemku žádná újma, a proto je nepodstatné, že spoluvlastníci pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (tyto pozemky byly rozděleny předmětným geometrickým plánem) nejsou účastníky tohoto řízení. Pro úplnost žalobkyně c) doplnila, že Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení] si jsou rozdělení pozemku předmětným geometrickým plánem plně vědomi, neboť naturální restituce dalšího spoluvlastnického podílu k předmětným pozemkům je předmětem jiného soudního řízení (vedeného soudem I. stupně pod sp. zn. 4 C 316/2011), jehož jsou účastníky. V uvedeném řízení byl vydán soudem I. stupně rozsudek, jehož je předmětný geometrický plán rovněž součástí.

23. Odvolací soud dle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl odvolání žalobkyň a) a b) proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně, neboť v tomto rozsahu bylo odvolání podáno osobami, které k odvolání nejsou oprávněny. Legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jako opravného prostředku vyplývá, že jej může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu I. stupně plně vyhověno, popř. kterému byla rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na právech. Vzhledem k tomu, že výrokem II. rozsudku byla zamítnuta žaloba žalobkyně c) na nahrazení té části rozhodnutí správního orgánu, která je pro žalobkyně a) a b) příznivá (vyhovuje uplatněnému návrhu na restituci pozemků), není tu žádného pro odvolatelky příznivějšího výsledku, ke kterému by odvolací řízení (proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně) mohlo vést.

24. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a došel k závěru, že odvolání žalobkyň a) a b) je částečně důvodné.

25. Soud I. stupně opatřil dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí v této věci, jím zjištěný skutkový stav o rekonstrukci zemědělské usedlosti Jehněčí dvůr započaté v roce 1985 a o podobě usedlosti před a po rekonstrukci odpovídá obsahu provedených důkazů a nejsou o něm žádné pochybnosti. Rozhodný skutkový stav zjištěný soudem I. stupně (rekapitulovaný výše v odstavcích 7. až 11.) zcela odpovídá zjištění pozemkového úřadu a není nijak v rozporu s tvrzeními žádné ze žalobkyň. [příjmení] mezi oprávněnými osobami (žalobkyněmi a/ a b/) a povinnou osobou (žalobkyní c/) o to, zda lze vydat nárokované nemovitosti (v rozsahu jedné id. ), je založen na rozdílném právním posouzení z listinných důkazů zjevně plynoucích faktů.

26. Podle ust. § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před [datum], a část pozemku s takovouto stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

27. Podle ust. § 11 odst. 4 zákona o půdě obytnou budovu, hospodářskou budovu a jinou stavbu patřící k původní zemědělské usedlosti nelze vydat v případě, že zásadní přestavbou stavba ztratila svůj původní stavebně technický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby.

28. Vázán právním názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 28 Cdo 4349/2018-322 nemůže odvolací soud, než konstatovat, že soud I. stupně zamítnutím žaloby žalobkyň a) a b) závazný právní názor dovolacího soudu nerespektoval a (znovu) chybně posoudil otázku, zda lze vydat budovu označenou jako A1 (dům [adresa]), resp. pozemek, jehož součástí se od [datum] budova stala. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku odmítl předešlé (totožné jako v napadeném rozsudku) úvahy soudu I. stupně i odvolacího soudu vyúsťující v závěr o nemožnosti vydání uvedeného objektu spolu s pozemkem. Připomněl, že pro vyloučení naturální restituce podle ust. § 11 odst. 4 zákona o půdě musí zásadní přestavba zapříčinit zánik souvislosti stavby se zemědělskou výrobou (ve vlastním i souvisejícím smyslu slova), a zdůraznil, že uvedenou překážku vylučující naturální restituci není možné rozšiřovat tak, že přerušení souvislosti se zemědělskou výrobou brání naturální restituci majetku oprávněné osobě i v případě, že byly na dané stavbě provedeny úpravy, které s ohledem na jejich omezený rozsah za zásadní přestavbu ve smyslu ust. § 11 odst. 4 zákona o půdě označit nelze. V posuzovaném případě přitom při rekonstrukci budovy A1 nedošlo k výměně prvků dlouhodobé životnosti v míře reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí dotčeného prvku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 4102/2007 nebo jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 999/2012), což dle judikatury Nejvyššího soudu nepředstavuje zásadní přestavbu ve smyslu ust. § 11 odst. 4 zákona o půdě. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku připomněl, že dle Ústavního soudu je i při aplikaci ust. § 11 odst. 4 zákona o půdě nutné mít na zřeteli, že se jedná o normu restitučního předpisu, jehož hlavním účelem je zmírnění majetkových křivd spáchaných nedemokratickým režimem, a že zákonodárce proto nevydání váže pouze na provedení zásadní přestavby, o níž bude možné hovořit jen tam, kde bude stavebními zásahy popřena možnost zajištění zemědělské výroby ve vlastním i souvisejícím slova smyslu. Kdy tomu tak bude, je třeba vykládat restriktivně nejen proto, že jde o nápravu historicky bezpráví, ale především z toho důvodu, že samotná vázanost na zemědělskou výrobu je zásahem do práv restituenta, který by (nebýt křivdy, odnětí majetku totalitním režimem), mohl dnes ve svém majetku provozovat v zásadě jakoukoliv, tedy i nezemědělskou činnost. V poměrech posuzované věci je tomu u budovy A1 tak, že původní obytný charakter (obytné části) budovy zůstal po přestavbě zachován. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku odmítl argumentaci soudu I. stupně a soudu odvolacího, že po rekonstrukci tvoří budova A1 tvoří s ostatními budovami a pozemky v uzavřeném areálu jeden funkční celek a že toto funkční propojení u budovy A1 zakládá překážku vydání věci ve smyslu ust. § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Nejvyšší soud zdůraznil, že uvedené ustanovení výslovně upravuje překážku naturální restituce pozemků souvisejících se stavbami, nikoliv staveb samotných. Výkladový postup, ke kterému se uchýlily soud I. stupně a odvolací soud (ve zrušených rozsudcích), byl Nejvyšším soudem odmítnut jako nepřípustně rozšiřující. Byť dovolací soud poznamenal, že není vyloučeno, aby bylo„ výlukové“ ustanovení § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě výjimečně aplikováno i v případě požadavku na vydání pozemků se stavbami, jejíž vydání oprávněné osobě mělo by za následek ztrátu funkčnosti a jakékoli využitelnosti nemovitostí představujících vzájemně provázaný komplex, areál, je z procesního postupu Nejvyššího soudu (Nejvyšší soud zrušil předešlé rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího, kterým byla pravomocně zamítnuta žaloba na nahrazení rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo konstatováno, že žalobcům nelze vydat pozemek parc. [číslo] s domem [adresa] v k. ú. [část obce] pro překážky dle ust. § 11 odst. 1, písm. c/, odst. 4 zákona o půdě, a věc vrátil soudu I. stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení) zřejmé, že dovolací soud v posuzovaném případě neshledal naplněnu jím formulovanou výjimku z pravidla. Odvolací soud k tomu dodává, že vydání id. budovy A1 (včetně pozemku, jehož je budova součástí), která je kolaudačně určena a slouží k ubytování, logicky nemůže vést ke ztrátě funkčnosti a jakékoli využitelnosti ostatních budov tvořících současný areál Jehněčího dvora, byť jde o budovy pod společným oplocením, k nimž je jediný přístup a které mají společné technické zázemí. V budově A1 jsou nyní umístěny tři apartmány, které lze jistě využívat (částečně využívat) žalobkyněmi a) a b) bez zásahu do stávajícího využití ostatních objektů jako archiv územně plánovací dokumentace hlavního města Prahy a další kancelářské prostory a jako byt správce.

29. Odvolací soud tedy uzavírá, že vydání budovy A1 včetně pozemku, na němž budova stojí, nebrání žádná překážka dle ust. § 11 zákona o půdě.

30. Odvolací soud však nemá důvod pro odklon od svých právních závěrů vyjádřených v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 24 Co 3/2017-274 ve vztahu k ostatním budovám a pozemkům uvnitř oploceného areálu, který dnes tvoří Jehněčí dvůr. Ve vztahu k těmto nemovitostem dovolací soud odvolacímu soudu žádná pochybení v právním posouzení nevytkl. Dnešní objekty B1, B2, B3 a A1 a pozemky na tyto objekty navazující není možné vydat, neboť jde o budovy nově vybudované po přechodu do vlastnictví státu, tudíž pozemky, na nichž jsou budovy umístěny, byly po přechodu do vlastnictví státu zastavěny, přičemž nové stavby svým účelovým určením brání zemědělskému či lesnímu využití pozemku (nově postavené budovy jsou kolaudačně určené k využití jako kancelářské a archivní prostory spolu s technickým zázemím a bytem správce) a stavba všech zmíněných budov byla zahájena přede dnem [datum]. I pozemky pod společným oplocením, na nichž nestojí žádná stavba, pak představují pozemek zastavěný ve smyslu ust. § 11 odst. 1, písm. c) (věta druhá) zákona o půdě, neboť s nově postavenými stavbami bezprostředně souvisejí a jsou nezbytně nutné k provozu stavby. Při přijetí závěru, že nelze vydat všechny pozemky pod společným oplocením (vyjma pozemku, na němž stojí stavba A1) se uplatní tzv. areálová judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, sp. zn. 28 Cdo 1395/2011, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014 a sp. zn. 28 Cdo 2841/2015).

31. Odvolací soud nemá žádný důvod ani k tomu, aby ustoupil od svého dalšího právního názoru vyjádřeného v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 24 Co 3/2017-274, a to že překážka pro vydání pozemků dle ust. § 11 odst. 1, písm. c) (věta druhá) zákona o půdě je dána u pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], na němž se nachází stavba technického zařízení, které souvisí s existencí areálu Jehněčí dvůr (trafostanice), a u části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které přiléhají k hranicím nevydaných staveb v oploceném areálu (a k trafostanici) o šíři 4 m2 (od hranice staveb). I tyto pozemky souvisí s nově postavenými stavbami, protože jsou nutné k provozu (údržbě) staveb či technického zařízení nutného k provozu staveb.

32. Odvolací soud nemůže souhlasit s názorem žalobkyň a) a b), že nově vybudované objekty A2, B1, B2 a B3 představovaly a představují součást objektu A1 (a přede dnem [datum] nebyly samostatnou nemovitou věcí dle ust. § 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013). Nutno připomenout, že uvedené objekty byly nově postaveny na místě původních objektů [číslo] (jednopodlažní vepřinec), [číslo] [číslo] (v přízemí stáje a v patře deputátní byty) a [číslo] (stodola), a to poté, co došlo k úplné destrukci původních objektů; po rekonstrukci rozhodně nebylo zachováno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží stávajících objektů, což bylo podle judikatury určující kritérium pro odpověď na otázku, zda výsledek stavební činnosti znamenal (přede dnem [datum]) kontinuální existenci věci - stavby stávající či vznik věci - stavby nové (viz např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 22 Cdo 2088/2001 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 1764/2013). Pro odpověď na otázku, zda jsou nově vybudované objekty A2, B1, B2 a B3 součástí rekonstruovaného objektu A1, tedy není podstatné, zda objekt A1 v původním stavu a ostaní původní objekty zemědělské usedlosti v době před rekonstrukcí tvořily jedinou věc v právním slova smyslu, nýbrž je podstatné, zda bylo možné objekty A2, B1, B2 a B3 pokládat za součást objektu A1 po rekonstrukci započaté v roce 1985, tj. po jejich výstavbě. Podle ust. § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Zákon neuvádí hlediska, podle kterých by bylo možno určit, co k věci podle její povahy náleží, záleží vždy na posouzení konkrétního případu, přičem skutečnost, že sporné objekty tvořily před vydáním jednoho z nich (dle restitučních předpisů) jeden hospodářský celek, nutně neznamená, že objekty tvoří součást jediné věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2004 sp. zn. 22 Cdo 1964/2003). V posuzovaném případě může objekt A1 fyzicky existovat nezávisle na existenci objektů A2, B1, B2 a B3 a bez ohledu na fyzickou existenci objetků A2, B1, B2 a B3, jejich účelové určení či faktické využití může být užíván k tomu účelu, ke kterému je kolaudačně určen a ke kterému skutečně slouží - k ubytování. Za této situace nelze dojít k závěru, že by se součástí objektu A1 staly objekty A2, B1, B2 a B3.

33. Konečně se odvolací soud neodklonil ani od svých právních závěrů vyjádřených v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 24 Co 3/2017-274 ve vztahu k otázce postavení [jméno] [příjmení] coby oprávněné osoby k uplatnění restitučního nároku na vydání id. nárokovaných nemovitostí a ve vztahu k existenci restitučního titulu, tj. k otázce, zda [jméno] a [jméno] [příjmení] odmítli dědictví po [jméno] [příjmení] v tísni. V aktuální fázi řízení již žalobkyně c) (povinná osoba) ostatně nezpochybňuje způsob, jak tyto otázky vyřešil pozemkový úřad v napadeném rozhodnutí.

34. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. (jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyň a/ a b/) dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že žalobkyně a) a žalobkyně b) jsou každá v rozsahu id. vlastnicemi budovy A1 včetně pozemku, jehož je budova součástí, čímž částečně nahradil výrok II. rozhodnutí pozemkového úřadu. Ve zbytku odvolací soud zamítavý výrok I. rozsudku soudu I. stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, přičemž přesněji vyjádřil rozsah zamítnutí žaloby žalobkyň a) a b), která po vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu zůstala předmětem řízení.

35. Pozemky, na nichž je postavena budova A1, vymezuje Geometrický plán pro rozdělení pozemku [číslo] který byl ověřen oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [jméno] dne [datum]. Tento geometrický plán je přílohou rozhodnutí pozemkového úřadu. Budova A1 zabírá tyto pozemky oddělené uvedeným geometrickým plánem: pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha, o výměře 232 m2, parc. [číslo] zastavěná plocha o výměře 10 m2 a parc. [číslo] zastavěná plocha o výměře 38 m2 v k. ú. [část obce], obec Praha.

36. Podle ust. § 219 o. s. ř. byl jako věcně správný potvrzen i rozsudek soudu I. stupně ve výroku III., jímž bylo (částečně) vyhověno žalobě žalobkyně c) tak, že byl částečně nahrazen výrok I. rozhodnutí pozemkového úřadu tak, že žalobkyně a) a b) nejsou každá v rozsahu id. vlastnicemi pozemků oddělených nově zpracovaným geometrickým plánem vně oploceného areálu (coby součást nevydaného areálu). Nutno podotknout, že nově vydělené nevydané pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nesousedí s vydaným objektem A1, nýbrž s objekty nevydanými. Odvolací soud přitom výrok III. rozsudku potvrdil ve zpřesněném znění.

37. Námitka žalobců interpretovatelná tak, že nelze (soudem v řízení dle části páté o. s. ř.) změnit rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání spoluvlastnického podílu na pozemcích tak, že nebude vydán spoluvlastnický podíl na, geometrickým plánem oddělené, části těchto pozemků, a to proto, že spoluvlastníky nárokovaných pozemků (o jejichž spoluvlastnický podíl nejde) jsou osoby odlišné od povinné osoby, a tyto osoby nejsou účastníky soudního řízení, není případná. O vlastnictví či restitučním nároku ve vztahu ke zbylé jedné polovině nárokovaných pozemků se v tomto řízení nerozhoduje a rozdělením předmětných pozemků na nové parcely pro účely evidence pozemků v katastru nemovitostí není do jakéhokoliv práva spoluvlastníků nijak zasaženo. Oddělení části nárokovaných pozemků, u které jsou překážky pro vydání, za účelem vydání rozhodnutí pozemkového úřadu dle ust. § 9 odst. 4 zákona o půdě (potažmo rozhodnutí soudu v řízení dle části páté o. s. ř.), jímž bude vydána nezastavěná část pozemků a nevydána zastavěná část pozemků, přitom odpovídá ustálené rozhodovací praxi.

38. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zčásti měnil rozsudek soudu I. stupně, rozhodoval dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale i o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně (včetně předešlého řízení odvolacího a řízení dovolacího). Odvolací soud postupoval dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.) a vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, neboť podle konečného výsledku řízení měly obě strany sporu částečný úspěch.

Poučení