29 Co 424/2021-92

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. Hany Douskové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra dle části páté o. s. ř., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 22C 130/2019-55 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně žaloby směřující k nahrazení nálezu Finančního arbitra ze dne ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] tak, že bude určena neplatnost pojistné smlouvy, a tak, že bude vyhověno eventuálnímu návrhu, zrušuje a řízení se zastavuje. Ve zbývajícím rozsahu výroku I. a ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit účastnici [právnická osoba] na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby soud nahradil nález Finančního arbitra ze dne ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] tak, že bude určena neplatnost pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] [číslo] že účastnice bude uznána povinnou zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení, in eventum tak, že bude účastnice uznána povinnou zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit účastnici (již označil jako„ žalovaná“) na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Soud I. stupně rozhodoval o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě dle části páté o. s. ř. na nahrazení shora označených rozhodnutí Finančního arbitra. Finanční arbitr rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, o návrhu žalobce (navrhovatele) proti účastnici [právnická osoba] (instituci) na určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] (o investičním životním pojištění Profi Invest) podepsané účastníky dne [datum], a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo na straně instituce vzniknout přijetím plnění (od navrhovatele) na základě této neplatné smlouvy. Neplatnost smlouvy o životním pojištění plyne dle navrhovatele/žalobce z toho, že z uzavřené smlouvy nelze zjistit výpočet (tj. výši pojistného plnění). V řízení před finančním arbitrem se navrhovatel domáhal, aby mu instituce zaplatila částku odpovídající rozdílu jeho plnění instituci (na pojistném) a plněním instituce (na tzv. mimořádném výběru; instituce předpokládala, že pojistný vztah zanikl ke dni [datum] pro neplacení pojistného), tj. částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Rozhodnutími Finančního arbitra byl návrh pravomocně zamítnut.

3. Soud I. stupně znovu projednal spor mezi účastníky o určení neplatnosti pojistné smlouvy a o vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení a dospěl k závěru, že Finanční arbitr o sporu rozhodl správně. Soud I. stupně (obdobně jako Finanční arbitr) dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, přičemž účastnice promlčení namítla jak v řízení před finančním arbitrem, tak v řízení před soudem. K požadavku na určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy se soud I. stupně výslovně nevyjádřil, neplatnost pojistné smlouvy však řešil jako předběžnou otázku, přičemž neplatnost shledal.

4. Při posouzení promlčení uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení vyšel soud I. stupně z následujících podstatných zjištění: Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o životním pojištění PROFI Invest, v níž se žalobce zavázal hradit účastnici běžné pojistné ve výši [částka] čtvrtletně. Celkem žalobce uhradil [částka], přičemž poslední platbu zaplatil dne [datum]. Účastnice vyplatila žalobci dne [datum] mimořádný výběr ve výši [částka]. Dne [datum] byl žalobcem podán návrh k Finančnímu arbitrovi.

5. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval soud I. stupně za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník [účinnost] (dále jen„ obč. zák.“). Dle téhož právního předpisu posuzoval i promlčení nároku včetně počátku běhu a délky promlčecí lhůty (§ 3036 o. z.). Aplikoval proto ust. § 107 odst. 1 obč. zák., podle něhož se právo na vydání plnění bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a rovněž ust. § 107 odst. 2 obč. zák., podle něhož se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Z odůvodnění rozsudku lze vyčíst, že žalobce uplatnil souhrn práv na vydání bezdůvodného obohacení založených jednotlivými platbami pojistného a že pro uplatnění každého jednotlivého práva běží zvláštní subjektivní (i objektivní) promlčecí lhůta. Za okamžik, kdy se žalobce dozvěděl všechny rozhodné skutkové okolnosti kvalifikovatelné tak, že se přijetím konkrétní platby pojistného na jeho úkor instituce obohatila, pokládal soud I. stupně den uskutečnění každé jednotlivé platby pojistného. Podle soudu I. stupně je tedy promlčeno právo na vrácení těch plateb, které žalobce zaplatil přede dnem [datum], tj. dříve než dva roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem. Vzhledem k tomu, že poslední platba pojistného proběhla dne [datum], jsou promlčena veškerá práva na vrácení žalobcem zaplacených plnění.

6. Soud I. stupně doplnil, že účastnice se na úkor žalobce neobohatila úmyslně a že námitku promlčení neuplatnila v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že účastníci uzavřeli předmětnou pojistnou smlouvu, která byla posléze shledána (i soudem I. stupně v napadeném rozsudku) absolutně neplatnou, neznamená, že by námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Účastnice neměla v úmyslu uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak majetkový prospěch; z chování účastnice je evidentní, že tato smlouvu pokládala za platnou. Namítá-li někdo promlčení, zásadně to dobrým mravům neodporuje. Dobrým mravům by se námitka promlčení příčila jen výjimečně, pokud by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by zánik nároku na plnění byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které právo včas neuplatnil. Okolnosti, za nichž došlo ke vznesení námitky promlčení, však tomu nenasvědčují (soud I. stupně v této souvislosti citoval ustálené judikatorní závěry Nejvyššího soudu shrnuté v jeho usnesení ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1254/2020).

7. Výrok o nákladech řízení opřel soud I. stupně o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné účastnici bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tato částka zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 3,5 úkonu právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum] a účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], kde došlo jen k vyhlášení rozsudku) dle ust. § 7 a § 9 odst. 4, písm. d) a § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) a odst. 2, písm. f) vyhlášky, 4x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH.

8. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním. Žalobce vzal zpět žalobní návrh ohledně určení neplatnosti pojistné smlouvy a ohledně eventuálního návrhu a navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že bude vyhověno žalobnímu návrhu na nahrazení nálezu Finančního arbitra ohledně uložení povinnosti účastnici zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, nebo aby rozsudek v odvoláním napadené části zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost danou nedostatkem důvodů.

9. Soud I. stupně se dle žalobce řádně nevypořádal s jeho argumentací a neumožnil provedení žalobcem navržených důkazů či z nich nečinil odpovídající zjištění, aniž by svůj postup v napadeném rozsudku vysvětlil. To se týká žalobcem označených důkazů k úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a k nemravnosti námitky promlčení vznesené účastnicí, resp. k tomu, že u účastnice absentovala dobrá víra při vznesení námitky promlčení. Žalobce doložil existenci úředního sdělení [obec] národní banky ze dne [datum], z něhož plyne, že nejpozději z tohoto dokumentu se účastnice dozvěděla o tom, že pojistná smlouva byla uzavřena za použití nekalých obchodních praktik (uvedené úřední sdělení soud chybně interpretoval jako„ doporučující“). Z interního sdělení účastnice [číslo] z listiny Mechanismus a výše počátečních a správních nákladů a ze žalobcem předložených novinových článků pak plyne, že účastnice informace o nákladové struktuře pojištění zamlčovala svým klientům dlouhodobě. Dále žalobce navrhl provedení výslechu svědků [příjmení] [příjmení], Ing. [příjmení], Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení], (zaměstnanci účastnice, kteří zastávali v řídících kontrolních a právních odděleních významné pozice), jejichž výslech měl ozřejmit, jak účastnice plnila zákonnou povinnost jednat s odbornou péčí ve vztahu k dodržování právních předpisů při tvorbě smluvních dokumentů, jak přistoupila k úřednímu sdělení ČNB ze dne [datum], jakým způsobem sdělení analyzovala ve vztahu ke svým smluvním dokumentům, k právním řádu, jakož i k míře rizika pro spotřebitele a na základě jakých podkladů dospěla k rozhodnutí, že na svých dosavadních postupech nic měnit nebude a vady způsobující neplatnost smluv životního pojištění neodstraní. Výslech navržených svědků měl přitom prokázat, že účastnice, přestože při uzavření pojistné smlouvy věděla o vadách pojistné smlouvy způsobujících absolutní neplatnost smlouvy, neučinila nic k jejich odstranění, ačkoliv měla ze zákona o pojišťovnictví uloženu povinnost zřídit vnitřní kontrolní a řídící systém zajišťující soulad jejího jednání s právním řádem. Účastnice informace o nákladové struktuře pojištění nesdělovala žalobci a dalším klientům systematicky, vědomě nečinila nic, aby vadný stav napravila a ochránila zájmy spotřebitelů. Účastnice má přitom povinnost jednat s odbornou péčí a obezřetně.

10. Žalobce pokládá za nesprávný závěr soudu I. stupně, že se dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení zaplacením každé platby pojistného, protože již ke dni podpisu pojistné smlouvy znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl neplatnost pojistné smlouvy dovodit. V pojistné smlouvě bylo řádně sjednáno pojistné, které zákon vyžadoval jako podstatnou náležitost, zatímco rizikové pojistné a nákladová struktura (nejasnost výše těchto položek způsobuje v konečném důsledku absolutní neplatnost smlouvy) explicitně zákonem vyžadována nebyla. Dovození neplatnosti pojistné smlouvy klientem, který uzavírá smlouvu přijetím formulářového návrhu vypracovaného renomovanou pojišťovnou s dlouhodobou tradicí, zcela zjevně přesahuje možnosti běžného spotřebitele. Ostatně i rozhodovací praxe Obvodního soudu pro Prahu 1 nebyla po dlouhou dobu jednotná (ještě v letech [rok] až [rok] byly vydány rozsudky v senátu 27C, podle nichž jsou shodně formulované pojistné smlouvy platné). Konstatování soudu I. stupně o vědomosti žalobce o neplatnosti pojistné smlouvy k datu jejího uzavření považuje žalobce za přehnaně formalistické a z pohledu spotřebitele za diskriminační až šikanózní. Žalobce nabyl vědomosti o možné neplatnosti pojistné smlouvy až dne [datum], kdy obsah smlouvy konzultoval s odborníkem. K počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty podle skutečné vědomosti o získání bezdůvodného obohacení se pak kladně vyjadřuje jiná (než soudem I. stupně zmíněná) judikatura Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 306/2005).

11. Soud I. stupně učinil závěr, že námitka promlčení ze strany účastnice není v rozporu s dobrými mravy, aniž se vypořádal s argumentací žalobce o nedostatku dobré víry účastnice při vznesení námitky promlčení a aniž zohlednil okolnosti, za nichž se formoval a probíhal smluvní vztah mezi žalobcem a účastnicí (odvolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 1003/2014). Účastnice po celou dobu trvání pojištění nakládala s pojistným v rozporu s pojistnou smlouvou, neboť kapitálovou hodnotu pojištění snižovala o (řádně) nesjednané náklady a rizikové pojistné a při ukončení pojištění svévolně uplatnila nesjednanou rezervu na nesplacené počáteční náklady. Pokud by účastnice spravovala pojistnou smlouvu v souladu s jejím obsahem, pak by žalobci vyplatila vyšší odkupné. Soud I. stupně nezohlednil, že účastnice se námitkou promlčení domáhá té části pojistného, kterou si svévolně ponechala, ačkoliv i tato část měla být žalobci vyplacena jako odkupné při ukončení pojištění. Účastnice ve výsledku námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ust. § 6 o. z. (odvolatel v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 329/2010).

12. Dle žalobce se soud I. stupně chybně vypořádal s otázkou„ vypořádání vzájemných peněžitých plnění z neplatné pojistné smlouvy“. Postupoval v rozporu s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze (viz rozsudek sp. zn. 14 Co 195/2020) a Nejvyššího soudu (viz rozsudek sp. zn. 29 Odo 52/2002), které s cílem obnovení majetkové rovnováhy smluvních stran neplatné smlouvy vyžadují nejprve provedení zúčtování veškerých vzájemně poskytnutých peněžitých plnění a zjištění salda a případnou námitku promlčení pak posuzují až ve vztahu k takto zjištěnému saldu. Soud I. stupně nepostupoval v souladu s principy v ust. § 457 obč. zák. a chybně připustil možnost vyjmout ze zúčtování některá přijatá či poskytnutá plnění v důsledku námitky promlčení.

13. Dle odvolatele se soud I. stupně svým závěrem, že námitka promlčení vznesená účastnicí není v rozporu s dobrými mravy, odchýlil od rozhodovací praxe Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020 (zde byla ve skutkově a právně obdobném sporu řešeném dle části páté o. s. ř. postavení účastnice pojišťovna [právnická osoba]). Městský soud v Praze v uvedeném rozsudku vztáhl nemravnost námitky promlčení k důsledkům konstatované neplatnosti smlouvy o životním pojištění, nikoliv k samotným důvodům neplatnosti smlouvy o životním pojištění. Městský soud v Praze učinil v uvedeném rozsudku úvahu, že pojišťovna nemůže ekonomicky těžit z neplatnosti pojistné smlouvy, neboť je nutné zohlednit i otázku řádného plnění z pojistné smlouvy. [příjmení] úvaha souvisí s tím, že výše plnění ze smlouvy je na pojišťovně zcela nezávislá a mimo případného zhodnocení investice tvořeného ze zaplaceného pojistného u externí investiční společnosti je výše plnění ze smlouvy závislá pouze na zaplaceném pojistném. Uvedený rozsudek je obecně aplikovatelný na spory o nároky z neplatných smluv životního pojištění různých pojišťoven, které jsou koncipovány na shodném principu tvorby kapitálové hodnoty. Žalobce je přesvědčen, že uvedený rozsudek prolamuje dosavadní převažující rozhodovací praxi prvoinstančních soudů v obdobných sporech spotřebitelů a pojišťoven. Rozsudek se jeví být výsledkem postupného vývoje judikatury odvolacího soudu spočívající na prohlubující se znalosti komplexní situace na pojistném trhu a poznání, že příčina jednotlivých sporů není dána ojedinělým excesem, ale systematickým jednáním pojišťoven poškozujícím klienty. Velmi trefně se pak vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudku vydaném v řízení pod sp. zn. 38C 80/2019: Pokud se spotřebiteli od pojišťovny dostalo„ služby“ v podobě systematické a systémové netransparentnosti… a natolik neurčitých smluvních podmínek, že tato neurčitost vedla k absolutní neplatnosti pojistné smlouvy jako celku…, musí důsledky toho jít zcela k tíži žalobkyně (§ 5 odst. 1 o. z. ve spojení s § [číslo] téhož předpisu). Lze totiž souhlasit s žalovaným, že jakýkoliv jiný závěr (připuštění námitky promlčení) by v konečném důsledku s ohledem na dlouhodobou povahu pojištění a asymetrické rozložení plnění stran v čase vedl k profitabilitě daného závadného jednání žalobkyně. Takovýto důsledek soud považuje za nanejvýš rizikový z hlediska prevence podobného jednání nejenom žalobkyně, ale i ostatních pojišťoven, v budoucnu. De facto by se jednalo o soudem stvrzené selhání ochrany spotřebitele, jejíž právní rámec byl ve zkratce popsán v bodech 35 až 37 výše.“ 14. Podle odvolatele bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že řídící a kontrolní mechanismy účastnice zřízené zákonem o pojišťovnictví nejen k ochraně stability finančního trhu, ale rovněž k ochraně pojistníků, zcela selhaly, účastnice vědomě jednala v rozporu s příslušnou právní úpravou a instrukcemi regulátora ([obec] národní banky), a to výlučně za účelem vlastního obohacení. Je tedy namístě, aby se odvolací soud při svém rozhodování vypořádal i s myšlenkami formulovanými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum], který se vyslovil k otázce ochrany slabší smluvní strany (spotřebitele), a s myšlenkami vyslovenými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 170/11 ze dne [datum], které jsou případné proto, že účastnice se snaží legalizovat námitkou promlčení protiprávním jednáním nabyté finanční prostředky.

15. Podle v pořadí prvého nálezu Ústavního soudu je účelem právní úpravy na ochranu spotřebitele snaha o dosažení skutečné rovnováhy tím, že budou právně vyrovnány výchozí ekonomické, informační, odborné a jiné rozdíly, jež mezi stranami panují, aby bylo dosaženo rovnosti jako cíle, je nutno nerovnost výchozích pozic korigovat stejně nerovnou úpravou práv a povinností…. Od dodavatele je třeba také očekávat (resp. vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu (s tím nyní již výslovně počítá v ustanovení § 6 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Podle druhého zmíněného nálezu nemůže být právo interpretováno jen striktně či mechanicky, neboť takový přístup s sebou zpravidla nese zcela nepřijatelné důsledky. Právo ve společnosti neexistuje proto, aby takovéto nerozumně a nespravedlivé důsledky legitimizovalo… Soudu tedy přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona a instrumentárií na jeho základě vytvořených, nemůže přinést nerozumné či nespravedlivé důsledky; v případě, že tomu tak je, je třeba, aby takovou interpretaci a aplikaci odmítl, aby zvolil výklad a aplikaci, která bude racionální a spravedlivá.

16. Účastnice navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala především na ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ve skutkově a právně obdobných sporech řešených dle části páté o. s. ř. Ohradila se však proti závěru soudu I. stupně, že pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná.

17. Vzhledem k tomu, že účastnice souhlasila s částečným zpětvzetím žaloby žalobcem, postupoval odvolací soud dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., zrušil odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu zpětvzetí a řízení (v rozsahu zpětvzetí) zastavil.

18. Odvolací soud tedy přezkoumal zpětvzetím žaloby nedotčenou část rozsudku soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a došel k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Odvolací soud neshledal, že by soud I. stupně tím, jak odůvodnil napadený rozsudek, porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Formulace odůvodnění žalobci zjevně nebrání proti skutečným důvodům namítaného rozsudku věcně argumentovat. O nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozsudku tedy nemůže být řeči (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí soudů nižších stupňů, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. K poukazům odvolatele na nedostatečná skutková zjištění soudu I. stupně a na to, že soud I. stupně chybně neprovedl jím navržené důkazy (či z nich nečinil žádná zjištění), odvolací soud podotýká, že již výše (odvolacím soudem) rekapitulovaná zjištění soudu I. stupně (v bodě 4. odůvodnění) ve spojení se samotnými žalobními tvrzeními představují dostatečný podklad pro zamítavé rozhodnutí o žalobních návrzích a dalších zjištění není třeba.

21. Soud I. stupně se nadbytečně vyslovil k platnosti/neplatnosti předmětné pojistné smlouvy a k existenci žalobcem tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 a v něm citovaná rozhodnutí); tato zásada byla vyjádřena již ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Sc [číslo] publikovaném pod [číslo] ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Nutno podotknout, že nosným důvodem zamítavého rozhodnutí soudu I. stupně ve vztahu k vydání bezdůvodného obohacení není závěr o neplatnosti pojistné smlouvy a že účastnice nemá možnost proti tomuto právnímu závěru (učiněnému v její neprospěch) brojit žádným opravným prostředkem.

22. Výtkami odvolatele ke skutkovým (a právním) závěrům soudu I. stupně o nedostatku úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit, se není třeba zabývat. Je tomu tak proto, že na správný (jak bude dále uvedeno) právní závěr soudu I. stupně o promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení nemá případný (žalobcem tvrzený) úmysl účastnice bezdůvodně se obohatit žádný vliv. Uplynula-li subjektivní promlčecí lhůta (§ 107 odst. 1 obč. zák.), tvrzené právo se promlčelo bez ohledu na to, zda (jakkoliv dlouhá) objektivní promlčecí lhůta (§ 107 odst. 2 obč. zák.) uběhla či neuběhla. Soud I. stupně se tak úmyslem (nedostatkem úmyslu) účastnice bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce zabýval nadbytečně.

23. Stěžejní právní závěry soudu I. stupně pak odvolací soud sdílí.

24. Soud I. stupně zcela správně pokládal žalobou uplatněný nárok za soubor dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklých ze samostatně oddělitelných případů bezdůvodného obohacení – oddělitelných plateb pojistného. Všechna dílčí práva na vydání bezdůvodného obohacení správně posuzoval dle zákona č. 40/1064 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, včetně posouzení otázek počátku běhu a délky promlčecích lhůt k uplatnění těchto práv.

25. Podle ust. § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se podle dodavadních právních předpisů posuzují mj. lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3028 odst. 3 věta první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. právní poměry neuvedené v odst. 2 ustanovení) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

26. Soud I. stupně správně posuzoval běh subjektivních promlčecích lhůt u každého ze žalobcem uplatněných dílčích nároků samostatně. V souladu s ust. § 107 odst. 1 obč. zák. předpokládal, že pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí lhůty je vždy rozhodný den, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že na jeho úkor došlo k získání tvrzeného bezdůvodného obohacení a že obohacení získala účastnice. Jak bylo dovozeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014 sp. zn. 33 Cdo 466/2014, při postupném pokračujícím získávání majetkového prospěchu se z hlediska promlčení považují za samostatné nároky na vydání plnění bezdůvodného obohacení nároky, které vznikly ze samostatných oddělitelných případů bezdůvodného obohacení, i když jde o stejné subjekty a stejné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení.

27. Již v roce 2008 byla ustálená judikatura Nejvyššího soudu tak, že z hlediska posouzení počátku běhu dvouleté promlčecí lhůty dle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu. Touto vědomostí se míní znalost takových skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná. Není významné, zda oprávněný má takové právní znalosti, aby byl subjektivně schopen posoudit uvedené skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnil, je neplatná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 1840/2008 a v něm citovaná rozhodnutí). Nutno zdůraznit, že uvedené závěry nebyly v judikatuře Nejvyššího soudu přehodnoceny, naopak byly pro skutkové poměry obdobné projednávané věci potvrzeny i v aktuálních rozhodnutích Nejvyššího soudu, např. v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3708/2020.

28. V posuzovaném případě byla tvrzená neplatnost pojistných smluv objektivně odvoditelná ze smluv samotných. Se smlouvami samotnými pak byl žalobce seznámen v okamžiku jejich uzavření. Další skutkovou okolností nutnou pro vznik tvrzeného bezdůvodného obohacení je poskytnutí plnění (žalobcem) dle neplatné smlouvy. Vědomost žalobce o tom, co sám plnil účastnici, spadá v jedno s platbami pojistného.

29. Závěr soudu I. stupně o tom, že vznesení námitky promlčení ze strany účastnice není rozporné s dobrými mravy, je rovněž správný. Odpovídá i aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3708/2020). Podle ustálených judikatorních závěrů lze odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení jen na základě skutečností, které vznikly nebo nastaly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009, případně další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2598/2020).

30. V posuzovaném případě platí, že včasné uplatnění tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení v řízení před finančním arbitrem či v řízení před soudem bylo plně v rukou žalobce. V argumentaci žalobce nezaznívá nic o tom, že by účastnice jakýmkoliv svým jednáním způsobila či spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivních promlčecích lhůt. Lze tedy uzavřít, že soud I. stupně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vystihl, že žalobní argumentace neobsahuje tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy.

31. K poukazu žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020 odvolací soud nemůže než konstatovat, že uvedené rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočuje z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze reprezentované např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 54 Co 366/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 158/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 19/2021, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 227/2021 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 252/2021, přičemž správnost této rozhodovací praxe potvrzují aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, 23 Cdo 1254/2020, 32 Cdo 1201/2020, 28 Cdo 3708/2020 a sp. zn. 23 Cdo 727/2021) a Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21, I. ÚS 2435/20 a III. ÚS 2278/21).

32. Poukazy žalobce na právní názory vyjádřené v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010 a sp. zn. 28 Cdo 1003/2014 a v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/2017 a I. ÚS 170/11 jsou nepřípadné, přičemž odvolatelem používané citace jsou vytrženy z kontextu skutkových okolností projednávaných věcí i zaujatých právních názorů. Odvolací soud si dovoluje podotknout, že v posuzovaném případě princip právní jistoty účastnice (jehož projevem je právo namítnout promlčení) může jen těžko zasáhnout do ochrany jakéhokoliv legitimního očekávání žalobce (v existenci smluvního právního poměru), neboť sám žalobce zastává názor, že uzavřená pojistná smlouva je neplatná, a nehodlá se jí řídit. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2063/2017 dospívá Ústavní soud ke konečnému právnímu závěru, že připouští-li zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. V posuzovaném případě není třeba přijímat nový výklad ust. § 3 odst. 1 obč. zák. ve vztahu k otázce, za jakých podmínek lze odepřít výkon práva spočívající ve vznesení námitky promlčení. Soudní praxe již ústavně konformní výklad zákonného ustanovení přinesla a odvolací soud nevidí žádný rozumný důvod pro prosazení jiného řešení. Odvolací soud zastává názor, že že stávající judikatorní vymezení předpokladů, v nichž lze shledat námitku promlčení nemravnou (resp. zjevným zneužitím práva ve smyslu ust. § 8 o. z.), odpovídá racionálnímu a spravedlivému uspořádání vztahů mezi členy společnosti. [příjmení] I. ÚS 170/11 se pak týká výkladu smluvních ujednání mezi účastníky, přičemž sporná ustanovení smlouvy nelze vykládat ve prospěch toho, kdo sepsal text smlouvy.

33. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně (v přezkoumávaném rozsahu) dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

34. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud úspěšné účastnici přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tato částka zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d) a § 11 odst. 1, písm. k ) a g) vyhlášky, 2x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce [částka].

Poučení