29 Co 425/2021-163

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a JUDr. Dany Slavíkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra (žaloba dle části páté o. s. ř.), k odvolání žalobce [jméno] [příjmení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 36/2018-130 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobce [jméno] [příjmení] je povinen zaplatit [právnická osoba] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M., na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku II. zamítl žalobu, kterou se [jméno] [příjmení] domáhal uložení povinnosti [právnická osoba] zaplatit mu částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] do [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně zjistil, že [jméno] [příjmení] podal proti rozhodnutí Finančního arbitra žalobu podle části páté o. s. ř., kterou se domáhal, aby byla pojišťovně uložena povinnost zaplatit mu [částka] s příslušenstvím. Také pojišťovna podala proti rozhodnutí Finančního arbitra žalobu podle části páté o. s. ř., avšak žalobu vzala zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Řízení proto nadále probíhalo ohledně nároku, který ve své žalobě uplatnil [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum]. [jméno] [příjmení] požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného pojistného. Pojišťovna uplatnila námitku promlčení všech uplatněných nároků, kterou [jméno] [příjmení] považuje za rozpornou s dobrými mravy.

3. Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] poslední pojistné zaplatil dne [datum], a v době jeho rozhodování i že vztah založený pojistnou smlouvou trvá. Dospěl k závěru, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, protože jsou neurčitá ujednání o počátečních, správních a inkasních nákladech, o rizikovém pojistném, odkupném a podílech na výnosech, tedy ujednání, která nejsou oddělitelná od ostatního obsahu smlouvy. Poté Finanční arbitr řešil námitku pomlčení vznesenou pojišťovnou ve smyslu § 107 zákona č. 40/1964 Sb. Dovodil prokazatelnou vědomost žalobce [jméno] [příjmení] o neplatnosti pojistné smlouvy a vzniku bezdůvodného obohacení z dopisu jeho právního zástupce ze dne [datum], kdy právní zástupce namítal neplatnost pojistné smlouvy a vyzval pojišťovnu k vydání bezdůvodného obohacení. Pro posouzení promlčení Finanční arbitr použil objektivní tříletou promlčecí dobu, což znamená, že mezní datum rozhodné pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení je den [datum], tj. 3 roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi, s tím, že objektivní promlčecí doba začala běžet faktickým zaplacením každého pojistného. Vzhledem k tomu pojistné, které žalobce zaplatil před [datum], je promlčeno a pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Podle zjištění Finančního arbitra [jméno] [příjmení] uhradil ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] běžné pojistné celkem ve výši [částka] (4 x [částka]) a v období od [datum] do [datum] uhradil čtyřicet plateb běžného pojistného celkem ve výši [částka] (40x [částka]). Proto výše nepromlčeného bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy na straně pojišťovny činí [částka]. Finanční arbitr nezjistil, že by se pojišťovna v tomto případě obohatila úmyslně, nebo že by námitka promlčení vznesená pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy. Na základě uvedených zjištění Finanční arbitr ve výroku I. nálezu rozhodl, že pojišťovna je povinna [jméno] [příjmení] uhradit částku [částka] s příslušenstvím, a výrokem II. zamítl návrh na úhradu částky [částka]. V záhlaví nálezu uvedl, že je rozhodováno o požadavku na zaplacení částky [částka]. Rozhodnutím ze dne [datum] Finanční arbitr zamítl námitky účastníků a zároveň změnil výrok I. nálezu nikoli z důvodů namítaných účastníky, ale pouze, pokud jde o příslušenství přiznané částky. Jinak se v rozhodnutí o námitkách uvádí, že ostatní výroky nálezu (mimo jiné výrok II.) zůstávají beze změny. Jak je již zmíněno shora, [jméno] [příjmení] s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasil a podal proti němu žalobu podle části páté o. s. ř.

4. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] se ve své žalobě domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy a trvá i na tom, že promlčení vznesené pojišťovnou je v rozporu s dobrými mravy. [ulice] řízení bylo též zjištěno, že sjednané pojištění zaniklo ke dni [datum]. Soud I. stupně konstatoval, že mezi účastníky je nesporné, že pojišťovna žalobci uhradila částku [částka] s příslušenstvím ve smyslu pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra. Při posouzení v žalobě uplatněného požadavku [jméno] [příjmení] na úhradu částky [částka] s příslušenstvím vyšel z výsledků řízení před Finančním arbitrem, tj. z té skutečnosti, že Finanční arbitr ve správním řízení rozhodoval pouze o úhradě částky [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení na straně pojišťovny, a nikoliv o částce [částka] s příslušenstvím, jak se uvádí v žalobě. Obvodní soud s odkazem na ust. § 250f o. s. ř. upozornil, že v řízení dle páté části o. s. ř. nelze měnit návrh, o němž rozhodoval správní orgán. Uvedl také, že právní předpisy upravující správní řízení změnu návrhu připouštějí (§ 41 odst. 8 správního řádu), že rozšíření rozsahu žaloby podané podle části páté o. s. ř. je přípustné jen ve lhůtě pro podání žaloby (tj. ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách), a proto nepřihlížel k rozšiřujícímu návrhu žalobce ze dne [datum]. Zdůraznil však, že není možné žalobou podle části páté o. s. ř. rozhodovat o jiných nárocích, nežli o těch, o kterých rozhodoval Finanční arbitr. Proto je namístě, aby se soud zabýval pouze částkou [částka] s příslušenstvím, ohledně které rozhodoval finanční arbitr.

5. Požaduje-li žalobce bez bližšího zdůvodnění a doplnění skutkových tvrzení částku [částka] (zřejmě pouze na základě údaje v záhlaví výroku rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách), pak by se takového plnění mohl domáhat pouze žalobou o vydání bezdůvodného obohacení. Pouhé tvrzení v rámci soudního jednání, že důvod navýšení byl ten, že [jméno] [příjmení] platil pojistné ještě po rozhodnutí finančního arbitra, nepostačuje. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce od pojišťovny převzal plnění ve smyslu rozhodnutí Finančního arbitra, tedy částku [částka] s příslušenstvím, není zřejmé, z čeho má sestávat částka [částka] s příslušenstvím uvedená v žalobě. Z těchto důvodů soud I. stupně žalobu podanou [jméno] [příjmení] zamítl, aniž se zabýval ostatními námitkami účastníků řízení. Ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žádný z nich nebyl se svojí žalobou úspěšný. Žaloba, kterou podal [jméno] [příjmení], byla zamítnuta a pojišťovna vzala svou žalobu zpět (tj. zavinila, že řízení o jí podané žalobě muselo být zastaveno).

6. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podal žalobce [jméno] [příjmení] odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. e), g) o. s. ř. Uvedl, že soud nesprávně vychází z toho, že Finanční arbitr rozhodoval o návrhu žalovaného na úhradu částky [částka] s příslušenstvím, a nikoliv o částce [částka] s příslušenstvím, které se domáhá žalobou. Zdůraznil, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, jak vyplývá z judikatury správního soudu. V průběhu řízení bylo zjištěno, že k datu vydání nálezu, tj. v období od uzavření pojistné smlouvy do [datum], [jméno] [příjmení] uhradil na pojistném celkem [částka]. Tato skutečnost vyplývá z článku [číslo] nálezu, i když se Finanční arbitr zabýval pouze nepromlčenou částí bezdůvodného obohacení, tedy platbami pojistného po [datum] v celkové výši [částka]. [jméno] [příjmení] však pojistné plnil i v období od uzavření pojistné smlouvy do [datum] a uhradil ještě částku [částka]. Tato skutečnost je zřejmá z dopisu pojišťovny ze dne [datum] (založeno ve spise Finančního arbitra a předloženo soudu I. stupně). Součet částek [částka] a [částka], tedy z hlediska Finančního arbitra součet promlčeného a nepromlčeného nároku, činí [částka], což je částka, které se [jméno] [příjmení] domáhá žalobou podle části páté o. s. ř. Podle názoru žalobce uplatněný nárok na úhradu částky [částka] s příslušenstvím odpovídá nároku, o němž pravomocně rozhodl Finanční arbitr ve správním řízení. Upozornil také, že Finanční arbitr nálezem nerozhodoval pouze o částce [částka], ale o částce [částka] s příslušenstvím a žalobci přiznal plnění ve výši [částka] s příslušenstvím a ohledně částky [částka] s příslušenstvím nebylo návrhu vyhověno. Má za to, že v rozhodnutí o námitkách finanční arbitr vymezil předmět řízení v souladu se skutkovým stavem. Na základě uvedeného žalobce namítal, že soud I. stupně učinil ve vztahu k výši jím uplatněného nároku na vydání bezdůvodné obohacení nesprávná skutková zjištění, a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil. Proto žalobce navrhoval, aby byl rozsudek zrušen.

7. Účastník [právnická osoba] ve vyjádření k odvolání žalobce navrhoval, aby byl rozsudek jako správný potvrzen a bylo mu přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Upozornil, že předmětem řízení před Finančním arbitrem byla částka [částka] s přísl., o které také Finanční arbitr rozhodl nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách, a to tak, že [jméno] [příjmení] byla přiznána částka [částka] s příslušenstvím a ohledně částky [částka] byl návrh zamítnut. Uvedl také, že podle zákona o Finančním arbitrovi je povinnou náležitostí návrhu na zahájení řízení označení toho, čeho se navrhovatel domáhá, což vyplývá i ze správního řádu. V návrhu k Finančnímu arbitrovi žalobce uvedl, že požaduje uhrazené pojistné po odečtení realizovaných výběrů, tedy částku [částka]. Návrh na zahájení řízení před správním arbitrem může být rozšířen pouze postupem podle § 41 odst. 8 správního řádu, tedy formou žádosti o povolení změny, a to v případě, hrozí-li navrhovateli vážná újma. [jméno] [příjmení] žádost o povolení změny nepodal, takže předmětem řízení před Finančním arbitrem mohlo být pouze to, co bylo obsahem návrhu, tedy částka [částka]. Ve smyslu § 250f o. s. ř. v řízení podle části páté o. s. ř. nemůže soud přiznat žalobci více, než čeho se domáhal ve správním řízení. Podle názoru pojišťovny tedy soud I. stupně správně neprojednával částku [částka], která nebyla ani předmětem řízení před Finančním arbitrem.

8. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené výroky II. a III. rozsudku soudu I. stupně a k projednání odvolání nařídil ústní jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.). Poté došel k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud především se zřetelem k výhradám žalobce ve vztahu k vymezení předmětu tohoto řízení dle části páté o. s. ř. uvádí následující:

10. Žalobou podle části páté o. s. ř. se účastník správního řízení domáhá toho, aby věc dříve již projednaná správním orgánem byla znovu projednána soudem. Soud opětně rozhoduje o návrhu, který byl podán u správního orgánu, tedy znovu rozhoduje ve věci samé a nepřezkoumává pouze samotné správní rozhodnutí. Dospěje-li soud v řízení podle páté části o. s. ř. k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné věci správně, žalobu zamítne (srovnej § 250i o. s. ř.). Dospěje-li soud po provedeném řízení k závěru, že předchozí pravomocné rozhodnutí správního orgánu ve věci soukromého práva není správné (že o věci má být rozhodnuto jinak), rozhodne ve věci, o níž dříve rozhodl správní orgán a rozsudkem, který nahradí dotčené správní rozhodnutí, vymezí práva a povinnosti účastníků řízení odchylně od rozhodnutí správního orgánu (§ 250j o. s. ř.). Protože v tomto případě správní orgán rozhodl správně (srovnej dále uvedené), soud I. stupně nepochybil, když podanou žalobu zamítl (§ 250i o. s. ř.).

11. Ve smyslu § 250f o. s. ř. soud v řízení podle části páté projednává věc v mezích daných žalobou. Žalobcem vymezený rozsah projednání sporu nebo jiné právní věci může být užší než rozsah, ve kterém věc dříve projednal a rozhodl správní orgán. S tím koresponduje i požadavek § 246 odst. 2 o. s. ř., aby žalobce v žalobě vymezil rozsah, v jakém má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta. Komentářová literatura v této souvislosti zdůrazňuje, že žaloba podle části páté není žalobou ve smyslu § 79 o. s. ř., tedy není žalobou, jíž by se uplatňoval hmotněprávní nárok; jde o žádost účastníka, aby věc dříve již projednaná správním orgánem byla znovu projednána soudem. Soud tedy rozhoduje o návrhu, který byl podán u správního orgánu a na základě kterého bylo zahájeno řízení před správním orgánem (k tomu srovnej J. [příjmení], L. [příjmení], Z. [příjmení] a kol. Občanský soudní řád. Komentář, II. díl, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. [číslo]).

12. Podle § 250b odst. 3 o. s. ř. návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn. Protože v řízení podle části páté soudy v občanském soudním řízení projednávají a věcně rozhodují spory, o nichž podle zákona dříve rozhodly správní orgány (srovnej § 7 a § 244 o. s. ř.), je vyloučeno, aby v průběhu řízení byl měněn návrh, o němž rozhodoval správní orgán.

13. Z žalobou dotčeného nálezu Finančního arbitra ze dne [datum] ve znění rozhodnutí o námitkách vyplývá, že Finanční arbitr výrokem I. svého rozhodnutí uložil pojišťovně povinnost, aby navrhovateli [jméno] [příjmení] zaplatila částku [částka] s příslušenstvím, a výrokem II. zamítl návrh na zaplacení částky [částka]. Podle odůvodnění rozhodnutí Finanční arbitr výrokem I. svého rozhodnutí rozhodoval o nepromlčené částce, která odpovídá bezdůvodnému obohacení pojišťovny z tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy, a výrokem II. zamítl tu část požadavku uplatněného ve správním řízení, která je dle jeho názoru promlčena. V bodě 8. zdůvodnění nálezu se jednoznačně uvádí, že předmětem sporu mezi [jméno] [příjmení] a pojišťovnou byl nárok [jméno] [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Skutečnost, že o požadavku [jméno] [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] bylo rozhodnuto v dotčených výrocích I. a II. nálezu, rovněž vyplývá ze záhlaví nálezu Finančního arbitra. Uvádí-li se v záhlaví rozhodnutí o námitkách, že Finanční arbitr rozhodl o požadavku [jméno] [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s přísl., pak uvedené nevyplývá z výroků rozhodnutí o námitkách ani z odůvodnění rozhodnutí o námitkách. V rozhodnutí o námitkách by nález Finančního arbitra změněn ve výroku I. pouze, pokud jde o příslušenství přiznané nepromlčené částky [částka], a (mimo jiné) výrok II. zůstal beze změny. Ve své žalobě [jméno] [příjmení] požadoval, aby mu v řízení dle páté části o. s. ř. bylo přiznáno bezdůvodné obohacení z tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy ve výši [částka] s příslušenstvím. Předmětem řízení však může být jen to, o čem Finanční arbitr ve výrocích nálezu, resp. ve výroku rozhodnutí o námitkách rozhodoval, tj. o bezdůvodném obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím. Trvá-li žalobce na tom, že předmětem řízení před Finančním arbitrem bylo bezdůvodné obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, je pouze na něm, zda se bude domáhat v řízení u Finančního arbitra, aby rozhodl o doprojednání jeho požadavku.

14. V tomto soudním řízení může být rozhodnuto pouze o úhradě částky [částka] s příslušenstvím, tedy o tom, o čem rozhodoval Finanční arbitr. Ohledně částky [částka] Finanční arbitr vyhověl návrhu [jméno] [příjmení] a na základě pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra pojišťovna tuto částku žalobci uhradila. Z tohoto hlediska nemůže být žaloba důvodná. Zbývá však posoudit správnost též žalobou napadeného zamítavého výroku II. rozhodnutí Finančního arbitra, kterým byl zamítnut návrh žalobce na úhradu částky [částka]. I z tohoto hlediska je zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně správné, i když soud I. stupně zamítl žalobu podanou [jméno] [příjmení] z jiných důvodů. Je namístě zdůraznit, že přezkoumání rozhodnutí Finančního arbitra probíhá v rovině právní a doplnění řízení nebylo (a není) potřebné.

15. Právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy ze dne [datum], a proto se řídí zákonem o pojistné smlouvě a zákonem č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník). V tomto případě je rozhodné, že podle žaloby [jméno] [příjmení] uplatňuje právo na vydání bezdůvodného obohacení a na příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení vzhledem k tomu, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je neplatná, a tvrdí, že není důvodná námitka promlčení nároku vznesená pojišťovnou. Pojišťovna trvá na tom, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě, a uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku.

16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, kdy by bylo prokázáno, že existoval. Je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno (k tomu srovnej zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1750/2006 či usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 896/2006, resp. aktuálně usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021).

17. Z uvedeného vyplývá, že v tomto případě bylo namístě řešit přednostně otázku, zda tvrzený nárok, který byl uplatněn u Finančního arbitra dne [datum], tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], kterou žalobce pokládal za absolutně neplatnou, není promlčen.

18. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

19. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Takovou vědomostí citované zákonné ustanovení nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2581/98 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 2626/2009).

20. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednané pojistné smlouvy (spočívající v textu smluvních ujednání), musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření smlouvy, tj. dne [datum]. Od té doby měl žalobce [jméno] [příjmení] možnost zjistit, že se pojišťovna na jeho úkor obohatila, a začala mu běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Od tohoto okamžiku žalobci nic nebránilo v tom, aby podal k soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Návrh k Finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení [jméno] [příjmení] podal [datum], a proto to, co na pojistném zaplatil před datem [datum] (tj. dva roky před podáním návrhu k finančnímu arbitrovi), je promlčeno. Žalobci tak bylo možné přiznat pouze případné nepromlčené bezdůvodné obohacení za dva roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi, jinak uplynula subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku žalobce vyplývající z ustanovení § 107 zákona č. 40/1964 Sb. Finanční arbitr, který aplikoval objektivní tříletou promlčecí lhůtu, přiznal [jméno] [příjmení] více, než bylo možné přiznat.

21. Soud I. stupně správně dovodil, že pojišťovna neuplatnila námitku promlčení nároku uplatněného žalobkyní v rozporu s dobrými mravy. Tuto otázku soud I. stupně řešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí senátu 29 Co Městského soudu v Praze i soudů vyšších stupňů. Podle převládajícího právního názoru odvolacího soudu, kterému koresponduje též stanovisko Finančního arbitra v projednávané věci, pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Takový názor odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20 a aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009). V dané věci bylo včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před Finančním arbitrem a v řízení před soudem plně v rukou žalobce. Z jeho tvrzení nevyplývá, že by pojišťovna svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej shora) jasně plyne, že [jméno] [příjmení] neuplatnil tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy.

22. Se zřetelem ke zjištění, že v dané věci proti rozhodnutí Finančního arbitra nelze nic namítat (Finanční arbitr přiznal žalobci více, než z důvodu promlčení uplatněného nároku mohl požadovat), není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu v řízení dle části páté o. s. ř. Proto byl rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II. o věci samé, kterým byla žaloba [jméno] [příjmení] zamítnuta i v rovněž správném výroku III. o náhradě nákladů řízení potvrzen (§ 219, § 250i o. s. ř.).

23. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] byla v odvolacím řízení úspěšná, má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 245 o. s. ř.). Pojišťovně v odvolacím řízení vznikly náklady v podobě odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření a účast při jednání) po [částka] ([částka]), 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] ([částka]) + DPH 21% ve výši [částka], celkem [částka].

Poučení