29 Co 427/2021-341

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a JUDr. Dany Slavíkové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Nový Zéland b) [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Nový Zéland oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: 1) Hlavní město Praha, [IČO] sídlem [adresa] zastoupeno advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) Státní statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3) [ulice] geologická služba, [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] k odvolání účastníků Hlavního města Prahy, Státního statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ a [obec] geologické služby (shora) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 C 242/2019-272, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ve vztahu k pozemkům dle PK parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo]; dále parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] kdy tyto pozemky byly odděleny geometrickým plánem [číslo] vypracovaným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí rozsudku, od pozemku parc. [číslo] o výměře 431 m2) a dle PK část parc. [číslo] parc. [číslo] (dle KN část parc. [číslo]), vše v k. ú. [část obce], obec Praha, mění tak, že se zamítá žaloba s návrhem, aby soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 1854/01/25, zn. SPÚ [číslo] 2019, a rozhodl, že [jméno] [příjmení], [datum narození] a [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], jsou vlastníky každý id. [číslo] těchto pozemků.

II. Ve vztahu k pozemkům dle PK část parc. [číslo] o výměře 2590 m2 (dle KN parc. [číslo]) v k. ú. [část obce], obec Praha, se výrok I. rozsudku soudu I. stupně zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit účastníku [příjmení] městu [obec] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku [částka] a před odvolacím soudem částku [částka].

IV. Ve výroku II. o náhradě nákladů řízení se rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k účastníku [příjmení] geologické službě zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

V. Státní statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“ je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku částku [částka].

VI. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobci jsou povinni nahradit České republice náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Ve vztahu mezi Státním statkem hl. m. [obec]„ v likvidaci“ a žalobci nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 24. 6. 2019, č. j. PÚ 1854/01/25, zn. SPÚ [číslo] 2019 a rozhodl, že žalobci jsou vlastníky každý id. [číslo] označených nemovitostí v k. ú. [část obce], obec Praha. Ve výroku II. rozhodl, že účastníci řízení před správním orgánem jsou povinni nahradit žalobcům společně a nerozdílně na nákladech řízení částku [částka] k rukám jejich zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. rozhodl, že účastníci řízení před správním orgánem jsou povinni nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 společně a nerozdílně náklady státem zálohovaného znalečného ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě dle části páté o. s. ř. na nahrazení shora označeného rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž správní orgán rozhodl podle ust. § 9 odst. 4 zákona o půdě a podle zákona č. 243/1992 Sb. tak, že žalobci jsou sice oprávněnými osobami podle § 2 odst. 3, písm. c) zákona č. 243/1992 Sb., avšak nejsou vlastníky podílů na označených pozemcích v k. ú. [část obce]. Pozemkový úřad vyšel ze zjištění, že předmětné pozemky nabyli rozhodnutím pozemkového úřadu v podílu id. [číslo] restituenti, kteří uplatnili restituční nárok vedený pod č. j. P 1107/92, a kteří majetek následně prodali fyzickým a právnickým osobám. Pozemky parc. [číslo] o celkové výměře 2 603 m2 v podílu [číslo] prodala Česká republika – [ulice] geologická služba kupní smlouvou ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], která není povinnou osobou ve smyslu § 5 odst. 1 zákona. Dále pozemkový úřad zjistil, že pozemky dle KN parc. [číslo] parc. [číslo] jsou ve výlučném vlastnictví restituentů, kteří uplatnili restituční nárok pod č. j. PÚ 1107/92/2, přičemž podíl [číslo] jim byl převeden Pozemkovým fondem smlouvou č. 16 PR 01/01, s účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum], přičemž povinnou osobou je Státní pozemkový úřad jako nástupnická organizace Pozemkového fondu ČR. Podíl [číslo] na pozemku dle KN parc. [číslo] je ve výlučném vlastnictví restituentů, kteří uplatnili restituční nárok pod č. j. PÚ 1107/92/2. Podíl [číslo] nabyli restituenti kupní smlouvou se Státním statkem hl. m. [obec]„ v likvidaci“ s právními účinky vkladu ke dni [datum], přičemž povinnou osobou je Státní statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“. Pozemkový úřad upozornil, že zmíněné osoby nabyly pozemky v dobré víře, a přihlédl i k velkému časovému odstupu mezi převodem vlastnictví a rozhodnutím o restitučním nároku. Zdůraznil, že je třeba zachovat ochranu vlastnického práva k pozemkům nabytým v dobré víře, s tím, že v restitučním řízení by neměla být způsobena nová křivda. Odkázal také na závěry uvedené v rozsudku Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 7 C 239/2003, kdy soud v obdobné věci zaujal názor, že zde převažují práva třetích osob nad účelem restituce. Dále bylo zjištěno, že podíl [číslo] na pozemku parc. [číslo] s [adresa] a na pozemku parc. [číslo] Pozemkový fond převedl restituentům smlouvou [číslo] R 95/01, s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Protože uvedené osoby nejsou povinnými osobami ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o půdě (pozemky nejsou ve vlastnictví státu), pozemkový úřad dovodil, že podíly na označených pozemcích nelze oprávněným vydat. Pokud jde o pozemky dle KN parc. [číslo] bylo zjištěno, že jsou zastavěny veřejnými komunikacemi vzniklými před účinností zákona o půdě, a proto pozemkový úřad rozhodl, že oprávněným nemohou být vydány podíly na těchto pozemcích ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Ve vztahu k těmto pozemkům je povinnou osobou Hlavní město Praha. Pozemkový úřad také upozornil, že za nevydané podíly na pozemcích bude oprávněným poskytnut jiný pozemek ve smyslu § 11a zákona o půdě, popř. finanční náhrada dle § 16 zákona o půdě.

3. Oprávnění [příjmení]. [příjmení] a S. R. [příjmení] s rozhodnutím pozemkového úřadu nesouhlasili a podali žalobu podle části páté o. s. ř. s požadavkem, aby soud rozhodl, že se jim vydávají podíly na označených pozemcích. Uvedli, že v tomto případě nebylo respektováno blokační ustanovení zákona o půdě a že došlo k převodu předmětných pozemků z vlastnictví povinných osob na třetí osoby, a že pozemky převáděl i sám správní orgán. Namítali, že se jedná o absolutně neplatné úkony, protože na pozemky byl uplatněn restituční nárok. Správní orgán musel vědět o tom, že žalobci uplatnili restituční nárok, a přesto jim pozemky nevydal, převedl je na třetí osoby a o nároku žalobců nerozhodl dalších 19 let. Oprávnění zdůraznili, že v době odnětí se jednalo o zemědělské pozemky náležející k areálu zemědělského statku Ladronka, tedy je dána působnost zákona o půdě, a není dán důvod pro nevydání pozemků. Pokud jde o argumentaci zastavěností části pozemků veřejnou komunikací, uvedli, že se jedná o zastavěnost jen několika pozemků v minimálním rozsahu a že zastavěné části pozemků lze oddělit geometrickým plánem.

4. Účastník Hlavní město Praha, jako povinná osoba ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] uvedl, že se jedná o pozemky zastavěné, které přešly na stát ve 40. letech minulého století a byly na nich postaveny komunikace a zřízena veřejná zeleň, tj. pozemky se staly součástí veřejného statku a oprávnění by v případě, že by jim byly pozemky vydány, nemohli plně realizovat své vlastnické právo. Účastník [příjmení] statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“ ,jako povinná osoba ve vztahu k pozemku parc. [číslo] uvedl, že pozemek, resp. pozemky, jsou zastavěné, což je překážkou jejich vydání, a původně i to, že mu nesvědčí právo hospodaření k předmětným pozemkům. Účastník [příjmení] geologická služba jako povinná osoba ve vztahu k pozemkům dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]), uvedl, že podle rozhodnutí pozemkového úřadu č. j. PÚ 178/02, které nabylo právní moci [datum], vlastníky pozemků jsou v rozhodnutí uvedení oprávnění, mezi kterými žalobci nebyli, a že po právní moci rozhodnutí zůstal ve vlastnictví státu podíl [číslo], který v roce 2007 odkoupila společnost [právnická osoba] vlastnící i zbývající část nemovitostí. Poté byly nemovitosti převedeny na další osoby, a to jako součást bytových jednotek či jako podíl na pozemcích náležející k bytovým jednotkám. Majetek byl nabyt v dobré víře, resp. byl vydržen stávajícími vlastníky, a těm by v případě vydání tohoto majetku oprávněným byla způsobena nová křivda.

5. Soud I. stupně na základě podané žaloby znovu posuzoval, zda je uplatněný restituční nárok oprávněný. Soud převzal skutková zjištění pozemkového úřadu a dokazování doplnil o další listinné podklady. Ve vztahu k pozemkům, k nimž je povinnou osobou Hlavní město Praha, provedl důkaz leteckými snímky z let 1945, 1953, 1966 a 1975, georeportem a zprávou odboru dopravy Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]. Na návrh žalobců zadal vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění, zda jsou předmětné pozemky zastavěny a kdy došlo k jejich zastavění. Posléze z vypracovaného znaleckého posudku ze dne [datum] zjistil, že pozemky jsou sice částečně zastavěny komunikacemi, avšak není možné postavit najisto, kdy bylo se stavbami započato a kdy stavby byly dokončeny, přičemž znalec geometrickým plánem [číslo] oddělil zastavěné a nezastavěné části pozemků.

6. Po provedeném dokazování soud I. stupně řešil překážky vydání podílů na předmětných pozemcích oprávněným, když jinak dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro restituci podle zákona o půdě. Zdůraznil, že ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě povinným osobám zakazovalo převádět nemovitosti na osoby jiné, a pokud přesto k takovým převodům došlo, pak se jedná o absolutně neplatné převody. Uvádí-li povinné osoby, že je třeba chránit dobrou víru těch, kteří vlastnické právo k pozemkům nabyli od státu či osob povinných poté, co byla uplatněna restituční žádost, nemůže taková argumentace při posuzování restitučního nároku oprávněných obstát. Z tohoto hlediska soud I. stupně odkazoval na obdobné závěry v rozhodnutí téhož soudu č. j. 31 C 402/2019-96, které bylo potvrzeno Městským soudem v Praze (srovnej rozsudek č. j. 29 Co 335/2020-122). Vzhledem k tomu, že sám správní orgán a posléze i povinné osoby převedly předmětné pozemky, které měly být vydány podle zákona o půdě oprávněným, a to dříve, než bylo správním orgánem rozhodnuto o uplatněném restitučním nároku, došlo k porušení blokačního ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě. Takové převody jsou neplatné a nemohly založit vznik vlastnického práva třetích osob.

7. Soud I. stupně posuzoval i námitku Hlavního města Prahy o částečné zastavěnosti pozemků a jejich příslušnosti k tzv. veřejnému statku. Poukázal na to, že i ty části pozemků, u nichž je namítána zastavěnost a příslušnost tzv. veřejnému statku, byly v minulosti právními předchůdci oprávněných užívány k zemědělským účelům a zastavěny byly až později, přičemž nebylo prokázáno, že se tak stalo před účinností zákona o půdě. Pozemky patřily k areálu zemědělského statku Ladronka a dle názoru soudu„ neexistuje důvod pro jejich nevydání“. Soud též upozornil na to, že zákon o půdě příslušnost k tzv. veřejnému statku nezná a že podíly na pozemcích již byly vydány jiným oprávněným osobám a nelze upřednostňovat jednu skupinu restituentů před druhou. Má též za to, že nebyla postavena najisto výměra pozemku dle PK parc. [číslo]. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně ve výroku I. napadeného rozsudku rozhodl, že žalobci jako oprávnění jsou vlastníky podílů na předmětných pozemcích a že se tak nahrazuje dotčené rozhodnutí pozemkového úřadu. Výrok II. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobcům, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal proti neúspěšným účastníkům právo na náhradu nákladů vzniklých advokátním zastoupením podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Ve výroku III. uložil v řízení neúpěšným účastníkům, aby uhradili náklady státu vzniklé úhradou znalečného (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

8. Proti té části výroku I. napadeného rozsudku, kterou bylo rozhodnuto, že žalobci jsou vlastníky podílů na pozemcích dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]) a dle PK část parc. [číslo] parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]) v k. ú. [část obce], a proti výrokům II. a III. o náhradě nákladů řízení podal odvolání účastník Hlavní město Praha. Uvedl, že nesouhlasí s tím, že soud I. stupně podíly na těchto pozemcích vydal oprávněným, když předmětné pozemky jsou zastavěny ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Pozemky přešly na stát ve 40. letech minulého století, byly na nich postaveny komunikace a byla tam zřízena veřejná zeleň. Účastník upozornil i na územní plán platný ke dni účinnosti zákona o půdě z hlediska využití pozemků, s tím, že se tehdy jednalo o plochy určené pro sport a rekreaci, pro umístění rodinných domků, vilové zástavby, polyfunkčních staveb nebo kombinaci monofunkčních staveb pro bydlení, obchod a administrativu, atd. Účastník trval na tom, že pozemky se staly součástí veřejného statku a žalobci by v případě vydání podílů na pozemcích nemohli plně realizovat své vlastnické právo a užívat pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli zákona o půdě (odkaz na judikaturu Ústavního soudu i Městského soudu v Praze). Proto účastník Hlavní město Praha navrhoval, aby byla odvoláním dotčená část výroku I. rozsudku zrušena, resp. aby byl rozsudek v této části výroku I. změněn tak, že se žaloba podaná oprávněnými zamítá. Požadoval také, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Proti té části výroku I. napadeného rozsudku, kterou bylo rozhodnuto, že žalobci jsou vlastníky podílů na nemovitostech dle PK část parc. [číslo] o výměře 2 590 m2 (dle KN parc. [číslo]) v k. ú. [část obce], a proti navazujícím výrokům o náhradě nákladů řízení podal odvolání účastník [příjmení] geologická služba. Namítal, že nevěděl (nemohl vědět) o tom, že žalobci uplatnili nárok na vydání podílů na předmětných pozemcích, když jimi nebyl vyzván k uzavření dohody o vydání ve smyslu § 9 zákona o půdě. Ani správní orgán účastníka nevyrozuměl o tom, že je účastníkem správního řízení, což zjistil až v roce [rok], kdy mu bylo doručeno žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu. Účastník trval na tom, že při převodu části pozemků v roce [rok] vědomě či z nedbalosti neporušil ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě. Namítal, že soud se nevypořádal se skutečností, že účastník neporušil citované ustanovení zákona o půdě, ani s tím, že žalobci mohli sporu, resp. prodeji pozemků zabránit, pokud by účastníka upozornili na to, že uplatnili restituční nárok. Účastníku není známo, kdy byly předmětné nemovitosti převedeny na další osoby, a to zřejmě jako součást bytových jednotek, resp. jako podíl na pozemcích náležející k bytovým jednotkám. Nyní nelze vlastnické právo těchto osob zpochybňovat, když bylo nabyto v dobré víře od předchozího majitele a ten vlastnictví nabyl rovněž v dobré víře právě od účastníka. Účastník pozemky rovněž prodal v dobré víře, že podíl není zatížen restitučním nárokem. Ani délka restitučního řízení nemůže jít k tíži stávajícím vlastníkům. Z těchto důvodů účastník navrhoval, aby byla odvoláním dotčená část výroku I. rozsudku zrušena, resp. aby byl rozsudek v této části výroku I. změněn tak, že se žaloba podaná oprávněnými zamítá.

10. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení podal odvolání účastník [příjmení] statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“, s tím, že původně namítal nedostatek své pasivní legitimace (ve vyjádření k žalobě), avšak na této výhradě se zřetelem ke stanovisku Nejvyššího soudu ČR v označených rozhodnutích již netrvá. Má za to, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je nepřezkoumatelné. Výroky napadeného rozsudku o nákladech řízení totiž nemají oporu v odůvodnění rozhodnutí. Z rozhodnutí nevyplývá, že by účastník vykonával k datu účinnosti zákona o půdě ve vztahu k parcele [číslo] v k. ú. [část obce] právo hospodaření. Z rozsudku nelze zjistit, z jakého důkazu soud učinil závěr, že účastník je ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] povinnou osobou. Proto účastník navrhoval, aby byly výroky II. a III. napadeného rozsudku zrušeny.

11. Žalobci ve vyjádření k odvoláním dalších účastníků uvedli, že odvolání jsou nedůvodná. Podle názoru žalobců soud I. stupně na základě obsáhlého dokazování dospěl ke správnému právnímu závěru o tom, že povinné osoby porušily blokační ustanovení zákona o půdě. Žalobci označili za nerozhodné, pokud povinné osoby byly ze strany správního orgánu nesprávně informovány o stavu a rozsahu probíhajících restitučních řízení, s tím, že tyto vadné informace nemohou jít k tíži oprávněných. Uvedli také, že není namístě zkoumat dobrou víru povinných osob nebo dobrou víru třetích osob, které pozemky nabyly, když tyto skutečnosti nemohou jít k tíži oprávněných. Ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě platilo od účinnosti zákona o půdě bez ohledu na to, zda byl uplatněn nárok na vydání či nikoliv. Ve smyslu judikatury je třeba restituční nároky považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkových posunů. Zákaz převodu věci podle zákona o půdě trvá do doby, než byly tyto vydány oprávněné osobě, nebo pokud nebylo návrhu na její vydání vyhověno. Nerelevantní jsou tvrzení o zastavěnosti, nebyla-li zastavěnost prokázána v době před účinností zákona o půdě. Ke dni účinnosti zákona o půdě se jednalo o nezastavěné zemědělské pozemky, a ty je namístě vydat oprávněným.

12. Účastník Hlavní město Praha k odvolání účastníka [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ uvedl, že se ztotožňuje s námitkou o tom, že rozsudek je nepřezkoumatelný. Soud v odůvodnění rozsudku nekriticky převzal tvrzení žalobců ohledně trvání zákazu převodu nemovitých věcí podle zákona o půdě. Soud v odůvodnění rozhodnutí cituje rozsudek č. j. 31 C 402/2019-96 a navazující rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 335/2020-122, avšak uvedené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Co 1088/2021-185. Účastník také upozornil, že podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR realizace veřejného zájmu je překážkou naturální restituce. Účastník trval na tom, že soud I. stupně rozhodl nesprávně a své rozhodnutí nedostatečně a nesprávně odůvodnil, když část rozhodnutí neodůvodnil vůbec a v části rozhodnutí postupoval v rozporu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. (zcela převzal tvrzení žalobců a nedbal na přesvědčivost odůvodnění rozsudku). Účastník Hlavní město Praha požadoval, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá.

13. Odvolací soud na základě odvolání podaných účastníky řízení přezkoumal jimi napadené části výroku I. rozsudku soudu I. stupně o věci samé i výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení (§ 212 o. s. ř.) a k projednání odvolání nařídil ústní jednání (§ 214 odst. 1 o. s.ř.).

14. Při jednání bylo provedeno dokazování ve vztahu k těm řešeným pozemkům, resp. k podílům na pozemcích, k nimž je povinnou osobou Hlavní město Praha. Jedná se o podíly na pozemcích dle PK část parc. [číslo] o výměře 2 442 m2 (dle KN parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]) a dle PK část parc. [číslo] parc. [číslo] (dle KN část parcely [číslo]) v k. ú. [část obce]. Ve vztahu k těmto pozemkům byl proveden důkaz znaleckým posudkem [číslo] který vypracoval soudem ustanovený znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Znalec z vyjmenovaných podkladů zjistil, že pozemky parc. [číslo] jsou celé součástí původního pozemku dle PK parc. [číslo] že pozemek parc. [číslo] zasahuje do původního pozemku dle PK parc. [číslo] pouze částí. Proto byl geometrickým plánem rozdělen pozemek parc. [číslo] na část, která je součástí původního pozemku dle PK [číslo], a na část, která do původního pozemku nezasahuje; nově vymezený pozemek parc. [číslo] o výměře 204 m2 není součástí původního pozemku parc. [číslo]. Dle zmíněného geometrického plánu [číslo] byly součástí původního pozemku dle PK parc. [číslo] geometrickým plánem oddělené parcely. [číslo] (212 m2), parc. [číslo] (12 m2) a parc. [číslo] (3 m2). Dále bylo (zejména) ze znaleckého posudku zjištěno, že pozemky parc. [číslo] jsou zčásti zastavěny komunikacemi a znalec dle požadavku soudu řešil otázku, v jaké míře došlo k zastavění. Dále byl při jednání odvolacího soudu proveden důkaz sdělením Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy ze dne [datum] (srovnej na č. l. 138 a 139 spisu) a bylo zjištěno, že na části pozemku parc. [číslo] se nachází komunikace [ulice], která je místní komunikací I. třídy, na převážně části pozemku parc. [číslo] se nachází bezejmenná účelová komunikace, na části pozemku parc. [číslo] se nacházejí komunikace [ulice] (místní komunikace I. třídy) a [ulice] (místní komunikace III. třídy), pozemek parc. [číslo] protínají účelové komunikace, které jsou přístupové do přilehlých areálů, a na pozemku parc. [číslo] se nachází komunikace [ulice] (místní komunikace I. třídy, resp. III. třídy). Z informací o pozemcích z katastru nemovitostí (srovnej na č. l. 76 a násl.) bylo zjištěno, že jako vlastník pozemků parc. [číslo] je zapsáno Hlavní město Praha, přičemž pozemek parc. [číslo] je evidován jako ostatní plocha, jiná plocha a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jsou evidovány jako ostatní plocha, ostatní komunikace, přičemž tyto pozemky jsou zatíženy řadou smluv o zřízení věcného břemene, resp. věcnými břemeny ze zákona, a to i právem chůze, provozování oprav a údržby provedených staveb plynovodu, plynových přípojek, přístupu k elektrickému kabelovému vedení, vstupu a vjezdu za účelem zabezpečování kabelového vedení, právem provozovat, opravovat a udržovat součásti distribuční soustavy a další. Pozemek parc. [číslo] je evidován jako ostatní plocha, jiná plocha a jako vlastníci jsou zapsáni Hlavní město Praha a [právnická osoba] Jako vlastník pozemku parc. [číslo] je zapsána [právnická osoba] s. r. o. a pozemek je evidován jako ostatní plocha, jiná plocha. Z informací o území (srovnej georeport na č. l. 96 a násl.) bylo zjištěno, že předmětné pozemky jsou komunikace nebo pruhy podél komunikací, resp. jde o plochy přiléhající ke komunikacím a jedná se o veřejné prostranství především sloužící pro provoz automobilové dopravy a PID s přípustným dalším využitím jako odstavné plochy, příp. stavby občanské vybavenosti, administrativy, mimoškolní zařízení pro děti a mládež, mateřské školy, ambulantní zdravotnická zařízení, sport apod. Z ortofotomap na č. l. 179, 180 a 181 bylo rovněž zjištěno, že řešené pozemky jsou pruhy podél komunikací, resp. jde o komunikace. Ze sdělení správce komunikací pro znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že do pozemků parc. [číslo] a parc. [číslo] zasahuje [ulice] ulice, do pozemku parc. [číslo] zasahuje [ulice] ulice a do pozemku parc. [číslo] zasahuje bezejmenná ulice odbočující z ulice Smrčinské mezi fotbalový a ragbyový sportovní areál (srovnej na č. l. 184). Ze sdělení Magistrátu hlavního města Prahy, odboru evidence, správy a využití majetku, z [datum] (č. l. 186 a násl.) bylo zjištěno, že v řešeném území probíhala stavba„ Obytný soubor [název] [anonymizováno] a [název] [anonymizováno]“, kdy stavba byla tehdy již zčásti kolaudována. Dále se ve sdělení uvádí, že v rámci staveb byly vybudovány komunikace, chodníky, parkovací místa a komunikační zeleň, přičemž komunikace byly vybudovány z postupující stavbou obytných souborů. Z ortofoto na č. l. 256, 257 a 258 spisu bylo zjištěno, že předmětné pozemky jsou z podstatné části zasaženy komunikacemi, resp. souvisejícími plochami a nacházejí se v zastavěné části Hlavního města Prahy.

15. Odvolací soud poté, kdy doplnil, resp. zopakoval dokazování v této právní věci, zaujímá následující právní názor:

16. V tomto restitučním řízení podle zákona o půdě zůstala spornou pouze otázka, zda vydání podílů na požadovaných pozemcích oprávněným brání překážky uvedené v ust. § 11 odst. 1, zejm. písm. c) zákona o půdě, když jinak jsou splněny předpoklady pro vydání označeného majetku ve smyslu zákona o půdě, resp. dle zákona č. 243/1992 Sb. Jedná se o zemědělský majetek (konkr. původně náležející k zemědělské usedlosti Ladronka, a ve vztahu k předmětným pozemkům bylo postupováno ve všech souvisejících řízeních, a to řízeních správních i soudních podle zákona o půdě, resp. podle zákona č. 243/1992 Sb.

17. Především je namístě upozornit, že soud I. stupně při posuzování restitučního nároku žalobců pochybil, když nevzal na zřetel skutečnost, že řešené pozemky mohou mít charakter tzv. veřejného statku, což je skutečnost, která je podle ustálené judikatury překážkou vydání pozemku dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.

18. Ústavní soud již v nálezu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 176/03 vyložil, že důvodem výluk podle ustanovení § 11 zákona o půdě je působení konkrétního veřejného zájmu nebo práv třetích subjektů, které v tom kterém případě převažují nad účelem restituce a samotným restitučním nárokem na vydání původních pozemků. Koliduje-li restituce pozemku s veřejným zájmem, je třeba respektovat maximy obsažené v preambuli a v § 1 zákona o půdě a neopomíjet, že zemědělskými restitucemi má dojít k úpravě vlastnických vztahů k půdě v souladu s hospodářským rozvojem venkova, s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí, a dále, že zákon o půdě se vztahuje na zemědělský a lesní půdní fond, jakož i na zemědělské usedlosti a ostatní stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě. Podle stanoviska Ústavního soudu (zejm. v nálezu sp. zn. III. ÚS 1961/15 ze dne [datum]) pro překážku, jež spočívá v realizaci veřejného zájmu, nelze restituci v naturální formě uskutečnit, přičemž naturální restituce je vyloučena zpravidla i tam, kde by tato vedla k situaci, v níž by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí, vyjádřenému v preambuli a v § 1 zákona o půdě. Je namístě připomenout i závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14 ze dne [datum] a sp. zn. II. ÚS 536/14 ze dne [datum] a rozsáhlou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR.

19. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 1187/2021 se uvádí:„ Byť dřívější judikatura akcentovala naturální restituci odňatých pozemků, aktuální rozhodovací praxe se přiklání k hledání rozumné proporce mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazení konkrétního veřejného zájmu. Primárního účelu zákona o půdě, jímž je zmírnění následků majetkových křivd, nelze totiž dosáhnout vydáním pozemků trvale užívaných veřejností (a k tomuto účelu upravených, resp. zastavěných), jejichž individuální využití oprávněnou osobou by bylo značně omezené či zcela nemožné … Takový stav by byl naopak v rozporu s účelem restitucí. Proto lze dle současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu pod výluku z restituce ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě podřadit i – v zákoně přímo neuvedenou – situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala vyprázdněné vlastnické právo z důvodu převažujícího veřejného zájmu, které by v praxi realizaci žádné ze složek vlastnického práva neumožňoval; jedná se zvláště o případy, kdy jsou nárokované nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupříkladu dotčeny institutem veřejného užívání (např. veřejné prostranství) a vlastníkům v podstatě zbývá toliko tzv. holé vlastnictví.“ 20. Právě z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1088/2021 ze dne 25. 5. 2021, kterým NS ČR zrušil soudem I. stupně zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 335/20-122 ze dne [datum rozhodnutí] (kdy byla řešena obdobná situace jako v projednávaném případě, vyplývá, že je třeba vzít na zřetel i hledisko využitelnosti pozemku oprávněnou osobou, a to s přihlédnutím k účelu restituce vyjádřenému v ustanovení § 1 zákona o půdě a vzít v úvahu veřejný zájem (jsou-li pozemky zatíženy veřejným užíváním). Je třeba zohlednit i to, že v případě závěru o naplnění překážky bránící restituci obnovením vlastnického práva má oprávněná osoba právo na náhradu podle zákona o půdě, zatímco v případě vydání (stavbami s či veřejným užíváním) zatížených pozemků nemůže oprávněná osoba své vlastnické právo plně realizovat, což často vede ke sporům ohledně poskytování náhrady za toto omezení vlastnického práva. Tyto aktuální závěry judikatury soudů vyšších stupňů soud I. stupně nerespektoval a zaujal nesprávný právní názor.

21. Ve vztahu k řešeným pozemkům, ohledně kterých je povinnou osobou Hlavní město Praha, bylo po doplnění dokazování zjištěno, že pozemky jsou tzv. veřejným statkem (jsou na nich umístěny komunikace, resp. s komunikacemi souvisejí) a jsou užívány veřejností (jde o veřejné prostranství). Vydáním podílů na předmětných pozemcích by restituentům vzniklo pouze holé vlastnictví, což není účelem restituce.

22. Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně pochybil, když žalobcům jako oprávněným výrokem I. napadeného rozsudku vydal mimo jiné podíly na označených pozemcích v k. ú. [část obce], k nimž je povinnou osobou Hlavní město Praha. Předmětné pozemky jsou tzv. veřejným statkem a vydání podílů na pozemcích bez dalšího brání překážka uvedená v ust. § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Proto odvolací soud po doplnění dokazování žalobu podanou oprávněnými ohledně požadavku na vydání podílů na předmětných pozemcích ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl, a tak částečně změnil výrok I. napadeného rozsudku (§ 250i, § 220 o. s. ř.). Nedílnou součástí rozsudku je označený geometrický plán.

23. Ve vztahu k pozemkům původně dle PK část parc. [číslo] o výměře 2 590 m2, které jsou označeny ve výroku II. tohoto rozsudku, kdy povinnou osobou je [ulice] geologická služba, nebyl až dosud náležitě zjištěn skutkový stav. Také ve vztahu k těmto pozemkům je nezbytné respektovat závěry vyslovené ve shora zmíněných nálezech Ústavního soudu, resp. v rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterých je třeba v restitučním řízení přihlížet i k veřejnému zájmu, resp. i k zájmům třetích osob tak, jak je naznačeno shora. Jak bylo zjištěno, dokazování provedené před soudem I. stupně se vztahovalo téměř výlučně k těm řešeným pozemkům, k nimž bylo povinnou osobou Hlavní město Praha. Také ve vztahu k těm pozemkům, k nimž je povinnou osobou [ulice] geologická služba, je třeba opatřit veškeré informace z katastru nemovitostí a případně provést místní ohledání a další dokazování a tak zjistit, zda v případě vydání podílů na pozemcích budou mít oprávněné osoby možnost plně realizovat svá vlastnická práva. Z dosavadních zjištění vyplývá, že pozemky parc. [číslo] jsou zapsány ve vlastnictví fyzických osob. Bude-li ověřeno, že fyzické osoby podíly na pozemcích získaly z titulu vlastnictví bytových jednotek nacházejících se v okolních domech, nelze požadavku žalobců vyhovět, protože v takovém případě by oprávnění vydáním podílů na pozemcích získali tzv. holé vlastnictví, což by jim bránilo v realizaci vlastnického práva (§ 11 odst. 1 zákona o půdě). Proto ve vztahu k pozemkům označeným ve výroku II. tohoto rozsudku, k nimž je povinnou osobou [ulice] geologická služba, byl napadený rozsudek zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 o. s. ř.).

24. Účastník Hlavní město Praha byl v tomto řízení úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 245 o. s. ř.). Účastníku [příjmení] městu [obec] vznikly náklady advokátním zastoupením. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, a proto jejich náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2510/13, sp. zn. III. ÚS 1510/13 i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR např. sp. zn. 26 Cdo 366/2013, sp. zn. 28 Cdo 315/2017). Je poukazováno i na to, že restituční problematika se v agendě Hlavního města Prahy objevuje dlouhodobě a je specializovaným zaměstnancům podrobně známa. V tomto případě jde o běžnou problematiku v restitučním řízeních podle zákona o půdě, a proto náklady za zastoupení Hlavního města Prahy advokátem nelze posuzovat jako náklady vynaložené účelně. Hlavnímu městu [obec] tak náleží paušální náhrada [částka] podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 1 úkon právní služby. Také v odvolacím řízení byl účastník Hlavní město Praha úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalobcům (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 245 o. s. ř.). I v odvolacím řízení ze shora naznačených důvodů Hlavnímu městu [obec] náleží paušální náhrada [částka] za 1 úkon právní služby dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Hlavnímu městu [obec] náleží za 6 úkonů provedených v řízení před soudem I. stupně (vyjádření k žalobě, účast při jednání [datum], [datum], [datum] a [datum] a závěrečný návrh) celkem [částka]. V odvolacím řízení vznikly Hlavnímu městu [obec] náklady za 3 úkony po [částka] (odvolání, vyjádření k odvoláním dalších účastníků a účast při jednání odvolacího soudu) + soudní poplatek za odvolání ve výši [částka], celkem [částka]. Proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

25. Ve vztahu k účastníku [příjmení] geologická služba bude v řízení pokračováno, a proto byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu k tomuto účastníku zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 o. s. ř.).

26. Vzhledem k tomu, že účast Státního statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ v tomto řízení se končí, je nezbytné rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a tímto účastníkem. Ve vztahu k účastníku [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ byli žalobci v řízení před soudem I. stupně úspěšní, a proto mají vůči němu právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). K námitkám Státního statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ je namístě uvést, že byl účastníkem řízení před pozemkovým úřadem a až dosud byl i účastníkem tohoto soudního řízení a sám odvolání proti rozhodnutí o věci samé nepodal. Žalobcům vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady za právní zastoupení celkem ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že v řízení vystupovali„ na straně žalované“ tři účastníci, je účastník [příjmení] statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“ povinen uhradit žalobcům jednu třetinu nákladů řízení, tj. částku [částka].

27. Pokud jde o náhradu nákladů vzniklých státu úhradou znalečného, je podstatné, že znalecký posudek, který vypracoval soudem ustanovený znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], se týkal pouze pozemků, k nimž bylo Hlavní město Praha povinnou osobou, a netýkal se účastníků [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ a [obec] geologické služby. Soud I. stupně nesprávně rozhodl, že i tito účastníci se mají podílet na náhradě nákladů státu vzniklých úhradou znalečného znalce [příjmení] [příjmení]. Znalec byl ve věci ustanoven na základě požadavku žalobců a žalobci nebyli ve vztahu k účastníku [příjmení] městu [obec] úspěšní. Je namístě, aby byla uložena povinnost hradit náklady státu pouze v řízení neúspěšným žalobcům, a proto byl výrok III. napadeného rozsudku změněn (§ 148 odst. 1, § 220 o. s. ř.).

28. Státní statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“ podal odvolání do výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a III. o náhradě nákladů vzniklých státu a byl úspěšný ohledně nákladů vzniklých státu a neúspěšný ohledně povinnosti hradit náklady řízení mezi účastníky navzájem. Proto bylo ve výroku VII. tohoto rozsudku rozhodnuto, že ve vztahu mezi Státním statkem hl. m. [obec]„ v likvidaci“ a žalobci nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 2, § 224 o. s. ř.).