29 Co 428/2021-262

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. Dany Slavíkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 21 C 237/2019-229 ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 21C 237/2019-237 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I. ve znění opravného usnesení), zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši 9,75% p. a. a úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 1,5% p. a. (výrok II.), a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám žalobcova zástupce (výrok III.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na náhradu škody, který se stal předmětem řízení dne [datum] – poté, co žalobce navrhl změnu žaloby a soud I. stupně navrženou změnu žaloby připustil. Žalobce požadoval náhradu škody vzniklé mu nezaplacením doplatku odstupného ve výši [částka], který by, nebýt protiprávního jednání žalovaného, od žalovaného získal na základě smlouvy o ukončení žalobcova nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] v ul. [ulice a číslo], [obec a číslo]. Dle žalobce žalovaný porušil svou povinnost uzavřít se žalobcem dohodu o skončení nájmu předmětného bytu za odstupné ve výši [částka]. Tato povinnost byla mezi účastníky smluvena ve smlouvě o budoucí dohodě o skončení nájmu ze dne [datum]. Poté, co se žalobce domáhal splnění uvedené povinnosti (v tomto) soudním řízení, žalovaný znemožnil uzavření dohody o skončení nájmu tím, že v domě provedl takové stavební úpravy, díky nimž předmět nájmu (a tudíž i nájem) zanikl a povinnost uzavřít dohodu o skončení nájmu se stala nesplnitelnou. Vzhledem k tomu, že žalobci byla část odstupného ve výši [částka] vyplacena předem (po uzavření smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu ze dne [datum]), ušla mu jednáním žalovaného částka [částka] (doplatek odstupného, který žalovaným uhrazen nebyl).

3. Soud I. stupně učinil následující zjištění: Žalovaný vlastnil bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] v katastrálním území Vinohrady, obec Praha, ve které se nacházel byt [číslo] obývaný do konce roku 2018 žalobcem. Žalobce žil v bytě od narození, byt obývala již jeho babička [jméno] [příjmení], následně v bytě žili žalobcovi rodiče. V roce [rok] bylo rozvedeno manželství [jméno] [příjmení], později [příjmení] (matky žalobce) a [jméno] [příjmení] (otce žalobce), rozsudkem soudu došlo ke zrušení práva společného užívání předmětného bytu manželi a výhradní uživatelkou bytu se stala [jméno] [příjmení]. Ta pak s OPBH [obec a číslo] uzavřela dohodou o užívání bytu ze dne [datum]. [jméno] [příjmení] (později [příjmení]) v bytě bydlela se svými dětmi – žalobcem a jeho bratrem [jméno] [příjmení], narozeným [datum]. V roce [rok], když byli oba její synové zletilí, se odstěhovala za svým druhým manželem do [obec], kde žije dodnes. V předmětném bytě zůstali bydlet žalobce a jeho bratr. [jméno] [příjmení] byt trvale opustil v roce [rok] (od roku [rok] do roku [rok] žil v Číně). Žalobce se v roce [rok] oženil, z manželství se mu narodil syn [jméno]. Žalobcova manželka [jméno] [příjmení] se z předmětného bytu odstěhovala před rozvodem manželství se žalobcem v roce [rok], žalobce zůstal v bytě sám se synem. V roce 2018 již žalobce obýval předmětný byt zcela sám.

4. Dne [datum] uzavřeli žalovaný jako pronajímatel a žalobce jako nájemce smlouvu o budoucí dohodě o skončení nájmu. Účastníci se zavázali uzavřít nejpozději do [datum] dohodu o skončení nájmu předmětného bytu ve znění dle článku 5 smlouvy. Bylo smluveno, že dohoda o skončení nájmu bytu bude obsahovat povinnost žalovaného zaplatit žalobci odstupné ve výši [částka]. Část odstupného ve výši [částka] se žalovaný zavázal převést žalobci do 5 dnů od podpisu smlouvy. Zbylou část ve výši [částka] se zavázal složit do správy Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, na speciálně určený depozitní účet nejpozději do 5 kalendářních dnů před termínem uzavření dohody o skončení nájmu bytu. Pokud by si strany nesmluvily jinak, platilo, že se sejdou k podpisu dohody o skončení nájmu bytu poslední den lhůty v 10 hodin na adrese sídla pronajímatele označené [příjmení] [jméno]. Bylo smluveno, že odstupné v plné výši bude uvolněno nejpozději do 5 pracovních dnů od předložení originálu dohody o skončení nájmu bytu, protokolu o předání bytu a čestného prohlášení paní [jméno] [příjmení] o tom, že její právo nájmu bytu zaniklo, s úředně ověřeným podpisem. Pronajímatel se dále zavázal uhradit nájemci náklady spojené se stěhováním, maximálně však ve výši [částka] O předání a převzetí bytu měl být sepsán a oboustranně podepsán protokol. Bylo dohodnuto, že pokud bude některá smluvní strana v prodlení s uzavřením dohody o skončení nájmu bytu dle článku 2 dohody, je druhá smluvní strana oprávněna od smlouvy odstoupit. Dne [datum] byla žalobcem, žalovaným a advokátem Mgr. [příjmení] sepsána související dohoda o správě finančních prostředků. Záloha na odstupné ve výši [částka] byla žalobci zaplacena.

5. Dne [datum] žalobce předal byt [jméno] [příjmení], asistence jednatele žalovaného [jméno] [příjmení], a podepsal jí předložený předávací protokol. Na předávacím protokolu bylo uvedeno, že za žalovaného byt přebírá [jméno] [příjmení] a byt předává [jméno] [příjmení] jako zplnomocněnec paní [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne [datum]. Žalobce byl tehdy přesvědčen, že svou část dohody splnil, předpokládal, že mu bude převeden zbytek odstupného. [jméno] [příjmení] přitom dne [datum] sepsala žalovaným připravené čestné prohlášení o tom, že její nájemní právo k bytu přešlo ke dni [datum] na její syny, neboť ona byt trvale opustila a odstěhovala se do [obec], a že [jméno] [příjmení] byt trvale opustil v roce 1995.

6. Dne [datum] žalobce kontaktoval (e-mailem) kvůli dosud nezaplacenému odstupnému jednatele žalovaného [jméno] [příjmení]. Dne [datum] převedla [jméno] [příjmení] na speciální depozitní účet částku [částka] a dne [datum] jiná společnost, v níž je jednatelem [jméno] [příjmení], částku [částka]. Žalovaný žalobci doplatek odstupného nezaplatil. Dne [datum] vyzval žalobce (prostřednictvím advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]) žalovaného k uzavření dohody o skončení nájmu. Protože žalovaný smluvenou dohodu o skončení nájmu na výzvu žalobce neuzavřel, byla dne [datum] žalobcem podána žaloba na splnění této povinnosti (na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smluvenou dohodu).

7. V průběhu soudního řízení provedl žalovaný takové stavební změny v domě, že předmětný byt zanikl; učinil tak na základě stavebního povolení vydaného Městskou částí [obec a číslo], odbor výstavby, dne [datum].

8. Žalovaný o uvolnění předmětného bytu se žalobcem (ten vystupoval jako zástupce nájemce bytu [jméno] [příjmení] na základě plné moci dne [datum]), tehdy byla dne [datum] uzavřena smlouva o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu se [jméno] [příjmení] jako nájemcem (zastoupeným [jméno] [příjmení]). Bylo smluveno, že nájem bude ukončen na počátku roku 2018 dohodou za odstupné určené znaleckým posudkem, maximálně ve výši [částka]. [jméno] [příjmení] byla přesvědčena, že ona je nájemcem bytu a že (opakované) podepisování plných mocí pro syna je nutné, protože ona měla„ dekret na byt“. Záležitosti týkající se bytu však od roku 1990 zařizoval žalobce, který v bytě bydlel. K uzavření smluvené dohody mezi žalovaným a žalobcem jako zástupcem [jméno] [příjmení] nedošlo (a tehdy smluvené odstupné nebylo vyplaceno).

9. Shora učiněná zjištění soud I. stupně posoudil tak, že jsou splněny všechny podmínky vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou žalobci tím, že mu nebylo vyplaceno v plné výši smluvené odstupné ve výši [částka] za opuštění předmětného bytu, a to jak dle ust. § 2911 o. z. (odpovědnost za škodu způsobenou porušením zákonné povinnosti), tak dle ust. § 2913 odst. 1 o. z. (odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti ze smlouvy).

10. Soud I. stupně dovodil, že na žalobce a jeho bratra v roce 1990 v souladu s ust. § 179 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění [účinnost], přešlo právo osobního užívání předmětného bytu, když tehdejší výlučná uživatelka [jméno] [příjmení], později [příjmení], trvale opustila společnou domácnost vedenou se syny (a založila novou domácnost, kterou vedla se svým manželem ve [obec]). Právo osobního užívání bytu se dle ust. § 871 odst. 1 zákona č. 509/1991 Sb. transformovalo na nájem (ke dni [datum]). Uzavřením manželství se [jméno] [příjmení] vznikl společný nájem manželů dle ust. § 704 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), v tehdy účinném znění, přičemž společný nájem manželů zanikl dohodou dle ust. § 705 odst. 1 obč. zák., v tehdy účinném znění. Nájemní právo [jméno] [příjmení] zaniklo v roce 1995 opuštěním bytu dle ust. § 706 odst. 1 a § 708 odst. 1 obč. zák., v tehdy účinném znění. Výlučným nájemcem předmětného bytu se tak stal žalobce. Od [datum] se nájem řídil zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) – viz ust. § 3074 odst. 1 o. z.

11. K zániku nájemního poměru tak, jak prezentoval žalovaný, tj. opuštěním bytu dle ust. § 2292 o. z. (za současného vzdání se nároku na zaplacení částky [částka]), dle soudu I. stupně nedošlo. V předávacím protokolu bylo totiž uvedeno, že jej předává žalobce zplnomocněný [jméno] [příjmení], tzn. jako by nájemcem byla [jméno] [příjmení], která však nájemcem od roku 1990 nebyla. Dle soudu I. stupně se tedy jednalo o neurčité právní jednání (§ 553 o. z.), ke kterému nelze přihlížet (§ 554 o. z.). Předchozí jednání stran i následné jednání žalobce navíc vylučuje verzi uváděnou žalovaným, že žalobce se rozhodl pro skončení nájmu bez jakékoli náhrady. Na podkladě předávacího protokolu ze dne [datum] tedy nelze„ bez jakýchkoliv pochybností“, jak vyžaduje ust. § 2292 o. z., dovodit skončení nájmu žalobce k předmětnému bytu.

12. Nájemní poměr tedy trval i ke dni [datum], kdy žalobce (prostřednictvím svého zástupce) vyzval žalovaného k uzavření dohody o skončení nájmu, jak bylo mezi účastníky smluveno ve smlouvě ze dne [datum]. K tomuto dni rovněž trvaly závazky ze smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu ze dne [datum]. Závazek žalovaného uzavřít smluvenou dohodu nezanikl uplynutím dne [datum] podle ust. § 1788 odst. 1 o. z. (podle tohoto ustanovení nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká). Smluvní strany totiž použití dispozitivního ustanovení § 1788 odst. 1 o. z. vyloučily tím, že si dohodly jiný následek neuzavření dohody o skončení nájmu do [datum] – bylo smluveno, že pokud bude některá smluvní strana v prodlení s uzavřením dohody o skončení nájmu bytu, je druhá smluvní strana oprávněna od smlouvy odstoupit.

13. Nájemní poměr mezi účastníky (a rovněž povinnost žalovaného uzavřít dohodu o skončení nájmu za odstupné ve výši [částka]) tedy trval dále (po dni [datum]) a zanikl až zánikem předmětu nájmu (§ 2226 odst. 1 o. z.). K zániku nájmu pak dle soudu I. stupně došlo až po datu [datum], neboť v podání z tohoto data žalovaný zánik předmětu nájmu ještě netvrdil. Zánikem předmětu nájmu se povinnost žalovaného uzavřít smluvenou dohodu o skončení nájmu stala nesplnitelnou, pročež tato povinnost dle ust. § 2006 odst. 1, věty první o. z. zanikla, nemohlo být tedy smluveno odstupné ve výši [částka] a žalobce neobdržel částku [částka] – doplatek odstupného.

14. Soud I. stupně předně dovodil, že žalovaný odpovídá za škodu způsobenou žalobci nevyplacením odstupného (v plné výši) dle ust. § 2913 o. z., neboť škoda (v podobě ušlého zisku) byla způsobena porušením smluvní povinnosti žalovaného uzavřít se žalobcem dohodu o skončení nájmu (v podobě smluvené ve smlouvě ze dne [datum]), tj. smluvní povinnosti trvající po dni [datum] do doby zániku nájemního poměru. Dále dle soudu I. stupně vznikla žalovanému odpovědnost za tutéž škodu dle ust. § 2910 o. z., neboť táž škoda byla způsobena porušením zákonné povinnosti pronajímatele (žalovaného) udržovat předmět nájmu v době trvání nájemního vztahu v takovém stavu, aby jej nájemce (žalobce) mohl užívat (§ 2205 písm. b/ o. z.). Tím, že žalovaný předmětný byt zničil, ačkoliv trval nájemní vztah (a jeho závazek ze smlouvy ze dne [datum]), došlo ke vzniku žalobcovy škody v podobě ušlého zisku. Nebýt porušení každé z uvedených povinností žalovaného, došlo by k uzavření dohody o skončení nájemního vztahu za podmínek smluvených ve smlouvě o budoucí dohodě o skončení nájmu ze dne [datum] a žalobce by obdržel odstupné v plné výši. Soud I. stupně závěrem pro úplnost zhodnotil jednání žalovaného jako nepoctivé s tím, že se žalovaný snaží ze svého nepoctivého jednání těžit (§ 6 odst. 2 o. z.). Proto bylo žalobnímu návrhu na zaplacení částky [částka] vyhověno.

15. Z přisouzené částky [částka] byl žalobci přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., a to ode dne [datum] do zaplacení. Dle soudu I. stupně nastala splatnost povinnosti žalovaného zaplatit uvedenou sumu z titulu náhrady škody v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. dne [datum] (den po výzvě k náhradě škody ze dne [datum]). Prvý den prodlení žalovaného tedy nastal dne [datum]. Výše přiznaného úroku z prodlení byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalobce požadoval úrok z prodlení za dobu přede dnem [datum] a ve výši vyšší, než odpovídá nařízení vlády, soud I. stupně jeho požadavek zamítl.

16. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně úspěšnému žalobci přiznal proti neúspěšnému žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka [částka] zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, účast na jednání dne [datum] v délce přesahující 2 hodiny, účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] v délce přesahující 2 hodiny a účast na jednání dne [datum], písemná podání ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]) dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. a), d), g) vyhlášky (sazbu odměny počítal soud I. stupně z tarifní hodnoty [částka] u všech úkonů právní služby), 1x odměnu za úkon právní služby v poloviční sazbě [částka] (účast na jednání dne [datum]) dle ust. § 7 a § 11 odst. 2, písm. f), odst. 3 vyhlášky, 13x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

17. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) včasným odvoláním. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žaloba bude (zcela) zamítnuta. Žalovaný soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení učiněných zjištění.

18. Žalovaný je přesvědčen, že ze skutkových zjištění nevyšlo najevo, že by žalobce byl nájemcem předmětného bytu – dnes již neexistující jednotky [číslo] v obci [obec], části obce Vinohrady. Dle žalovaného smlouva o budoucí dohodě o skončení nájmu ze dne [datum] byla již od počátku z tohoto důvodu smlouvou neplatnou. V roce 2017 paní [jméno] [příjmení], žalobcova matka, vystupovala jako nájemce bytu a žalobce se prezentoval nikoliv jako nájemce, nýbrž pouze jako zástupce paní [příjmení]. Žalobce přišel s tvrzením o přechodu nájmu bytu až v roce 2018 a toto tvrzení se jeví jako účelové. Nepoctivě jednal nikoliv žalovaný, nýbrž žalobce, který s vidinou prospěchu začal vystupovat jako nájemce. Pokud se pak žalobce snažil v řízení prokázat, že na něj přešlo právo nájmu bytu z jeho matky paní [jméno] [příjmení], mohlo se jednat o byt označený jako [číslo] ke kterému zřejmě měla v minulosti nájemní právo [jméno] [příjmení], v řízení však nebylo prokázáno, že se jedná o byt, který byl součástí jednotky [číslo].

19. Kdyby snad existovalo právo nájmu žalobce k jednotce [číslo] resp. k bytu, který byl její součástí, pak toto právo nepochybně zaniklo ke dni [datum] opuštěním bytu žalobcem v úmyslu trvale v něm nebydlet. Žalobce se sám obrátil na žalovaného, že si přeje předat byt žalovanému, k čemuž dne [datum] došlo. Faktem je, že žalobce byt opustil, vyklizený jej předal žalovanému bez jakýchkoliv movitých věcí žalobce nebo členů jeho rodiny, byly předány i klíče. Došlo tedy k zániku nájemního právo dle ust. § 2292 věta druhá o. z.

20. I kdyby nájemní právo nezaniklo ke dni [datum], je nepochybné, že uplynutím dne [datum] zanikl závazek uzavřít dohodu o skočení nájmu bytu – tím, že tato dohoda nebyla uzavřena, a to dle ust. § 1788 odst. 1 o. z.

21. Demolicí bytu pak žalovaný neporušil žádnou svou právní povinnost. K zániku bytu došlo povolenou a legitimní demolicí bytu v době, kdy žalobce byt dobrovolně opustil a předal žalovanému. Žalovaný tedy nejednal nepoctivě, neporušil žádnou právní povinnost, nemohl svým jednáním způsobit žalobci škodu a být za ni odpovědný.

22. Žalobce i soud I. stupně vycházejí z předpokladu, že by pokud by žalobce a žalovaný uzavřeli dohodu o skončení nájmu bytu, automaticky by snad žalobce získal [částka]. Tento předpoklad ale není nijak odůvodněn, ani podložen. Podle žalovaného neexistuje příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem jakékoliv škody na straně žalobce. Pouhým neuzavřením dohody o skončení nájmu bytu žalobci nemohla vzniknout škoda.

23. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Obsáhle zopakoval svoji argumentaci uplatněnou v průběhu řízení před soudem I. stupně. Zdůraznil, že žalovaný zbavil bytu osobu v sociálně nepříznivé situaci (žalobce byl bez prostředků, bez zaměstnání, byt opouštět dobrovolně nechtěl). Připomněl, že žalovaný (jeho jednatel [jméno] [příjmení]) lstivě přiměl žalobce předat byt, aniž by bylo zaplaceno předem dohodnuté odstupné, aby mohl posléze tvrdit, že sám žalobce se zaplacení odstupného (uzavření dohody se smluveným odstupným) vzdal. Žalobce měl za to, že dne [datum] byla transakce ve smlouvě o budoucí dohodě ze dne [datum] řádně dokončena a že nejpozději dne [datum] obdrží zbývající část sjednaného odstupného z advokátní úschovy. Žalovaný dlouhodobě nejednal se žalobcem poctivě. Již v roce 2017 bylo dohodnuto odstupné ve výši [částka] Dohoda o skončení nájmu nebyla uzavřena, neboť žalovaný začal uzavření dohody podmiňovat prokázáním, že nájemce [jméno] [příjmení] v bytě skutečně bydlí (žalobce a jeho matka se přitom v právních otázkách nájemního vztahu nijak neorientovali). Žalobce zopakoval, že žalovaný se dopustil vůči žalobci flagrantního porušení smlouvy o budoucí dohodě o ukončení nájmu bytu ze dne [datum]. Na opakovanou výzvu odmítl splnit závazek k uzavření dohody o zániku nájmu bytu za odstupné. Žalovaný využil toho, že žalobce podepsal předávací protokol, vnikl do žalobcova bytu s odůvodněním, že žalobci již nesvědčí nájemní právo, a vstup zazdil cihlami. Následně provedl takové stavební úpravy, že předmětný byt již neexistuje. Tím žalovaný zmařil uzavření dohody o skončení nájmu bytu na základě rozhodnutí soudu (žaloba již byla podána), a způsobil tak žalobci škodu. Jednatel žalovaného se přitom svými zištnými úmysly ani netají, neboť žalobci nabízel ukončení záležitosti tím, že vyplatí namísto původně dohodnutého odstupného ve výši [částka] poloviční částku.

24. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadenou část rozsudku včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a došel k závěru, že odvolání není důvodné.

25. Soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci a jeho skutková zjištění vyplývají z obsahu provedených důkazů. Stěžejní právní závěr soudu I. stupně o naplnění všech podmínek pro vznik odpovědnosti žalovaného za žalobcem tvrzenou škodu pak odvolací soud pokládá za zcela správný.

26. Právní závěry soudu I. stupně o tom, že žalobce se v roce 1990 stal osobním uživatelem předmětného bytu [číslo] (který se posléze stal součástí jednotky [číslo] v budově [adresa] v katastrálním území Vinohrady, obec Praha), že se dne [datum] stal (ze zákona) nájemcem předmětného bytu a že byl cca od roku 2003 do zániku předmětu nájmu výlučným nájemcem předmětného bytu, odpovídají skutkovým zjištěním soudu I. stupně (rekapitulovaným v podstatných bodech výše). Soud I. stupně spolehlivě (za pomoci řady důkazů o životě paní [příjmení]) zjistil, že paní [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], v roce 1990 opustila společnou domácnost vedenou se svými dvěma syny a odstěhovala se ke svému manželovi, s nímž založila domácnost novou. Tato rozhodná skutková okolnost způsobila zánik jejího práva osobního k užívání předmětného bytu, jak plyne z ust. § 179 odst. 1 ve spojení s ust. § 181 obč. zák., ve znění [účinnost]. Přestože tedy žalobce až do roku 2017 vystupoval vůči pronajímateli jako zástupce nájemce bytu (z důvodů, které vysvětlil a které obdobně vysvětlila i jeho matka ve svědecké výpovědi), nenastala žádná skutečnost právně kvalifikovatelná tak, že žalobcově matce (nově) vzniklo právo osobního užívání (později právo nájmu) k předmětnému bytu. Zánik práva osobního užívání bytu paní [příjmení] v roce 1990 ostatně předpokládal sám žalovaný při uzavírání smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu se žalobcem dne [datum].

27. Soud I. stupně v zásadě přiléhavě právně popsal změny v právu osobního užívání a v nájemním právu k předmětnému bytu v době od 80. let minulého století do konce roku [rok] Odvolací soud jen pro úplnost podotýká, že ust. § 703 odst. 1 obč. zák. o vzniku společného nájmu bytu (manželi [jméno] a [jméno] [příjmení]) se uplatnilo až v roce [rok] po opuštění bytu bratrem žalobce [jméno] [příjmení] (tehdejším druhým společným nájemcem bytu). Uvedené ustanovení se totiž nepoužilo, šlo-li o byt ve společném nájmu dle ust. § 700 obč. zák. Společný nájem bytu manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] tedy nemohl vzniknout uzavřením jejich manželství, nýbrž až za trvání manželství v okamžiku, kdy se [jméno] [příjmení] stal (po zániku nájemního práva jeho bratra) výlučným nájemcem bytu. K zániku nájemního práva žalobcova bratra pak došlo v roce 1995 dle ust. § 707 odst. 3 obč. zák., které bylo možné analogicky použít i v případě trvalého opuštění společné domácnosti jedním ze společných nájemců bytu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1230/99). K zániku práva společného nájmu bytu manželů [příjmení] a ke vzniku výlučného nájmu žalobce došlo tím, že žalobcova manželka v roce 2003 za trvání manželství opustila společnou domácnost (§ 707 odst. 1 ve spojení s § 708 obč. zák.).

28. Vzhledem k tomu, že žalobce, jak ostatně potvrdil sám žalovaný, obýval bytovou jednotku [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, a vzhledem k tomu, že žalobce bydlel ve stejném bytě od svého narození až do předání bytu dne [datum], není žádný důvod k (žalovaným naznačované) domněnce, že by dnes již neexistující jednotka [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, nebyla totožná s bytem [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice], obec Praha, ke kterému měla v minulosti právo osobního užívání [jméno] [příjmení], později [příjmení].

29. Soud I. stupně dospěl k přiléhavému právnímu závěru, že nájemní poměr žalobce nezanikl dne [datum] tím, že žalobce předal vyklizený byt žalovanému, tj. faktickým opuštěním bytu (a podpisem předávacího protokolu). Odvolací soud na tomto místě zdůrazňuje, že ust. § 2292 věty třetí o. z. neupravuje další (zvláštní) způsob skončení (zániku) nájemního poměru k bytu opuštěním bytu nájemcem, což konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 2. 2018 sp. zn. 26 Cdo 2105/2017 Nejvyšší soud s odkazem na odbornou literaturu ([příjmení], M. a kol. Občanský zákoník IV. Závazkové právo. Zvláštní část /§ 2055 až § [číslo] Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014) uvedl, že„ slovní spojení„ takovým způsobem, že nájem bez jakýchkoliv pochybností lze považovat za skončený“, neupravuje právní následek v podobě zániku nájemního poměru opuštěním pronajatého bytu nájemcem, jak se mylně domníval dovolatel; uvedené slovní spojení totiž ve skutečnosti vyjadřuje kvalitu, jakou se má vyznačovat právní jednání nájemce (spočívající v opuštění bytu), aby s ním bylo možno spojovat presumovanou skutečnost, jíž je odevzdání bytu pronajímateli ke dni, kdy ho nájemce opustil“.

30. Zcela správně pak soud I. stupně posoudil právní otázku, zda povinnost uzavřít dohodu o skončení nájmu smluvená ve smlouvě ze dne [datum], zanikla dle ust. § 1788 odst. 1 o. z. uplynutím dne [datum]. Ze soudem I. stupně zjištěného textu smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu ze dne [datum] plyne zcela jednoznačně, že dispozitivní pravidlo obsažené v ust. § 1788 odst. 1 o. z. bylo smluvními stranami vyloučeno, neboť si strany upravily jiný následek neuzavření smluvené budoucí smlouvy do dne [datum], a to možnost každé ze smluvních stran od smlouvy ze dne [datum] odstoupit.

31. Soud I. stupně správně identifikoval dvě významná (z pohledu způsobení škody) porušení právní povinnosti žalovaným. Jde jednak o porušení povinnosti plynoucí ze smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu ze dne [datum], tj. povinnosti uzavřít smluvenou dohodu o skončení nájmu, kterou žalovaný porušoval ode dne [datum], kdy byl žalobcem vyzván k uzavření dohody, do zániku uvedené povinnosti nemožností jejího splnění, tj. do zániku nájemního poměru zánikem předmětu nájmu. Dále jde o porušení povinnosti udržovat předmět nájmu při trvání nájemního vztahu v takovém stavu, aby jej nájemce/žalobce mohl užívat (dle ust. § 2205 písm. b/ o. z.); tuto povinnost žalovaný/pronajímatel porušil takovou přestavbou bytu, v důsledku níž byt jako předmět nájmu zanikl. Odvolací soud koriguje závěry soudu I. stupně jen potud, že i v pořadí druhá porušená povinnost byla povinností plynoucí ze smlouvy (z existujícího nájemního poměru), byť tuto povinnost upravuje zákonné ustanovení. Na porušení této smluvní povinnosti nemá žádný vliv fakt, že žalovaný při provádění stavebních prací neporušoval veřejnoprávní stavební předpisy (prováděl stavební úpravy na základě stavebního povolení) a že přestavbu domu jeho vlastníkem lze zásadně pokládat za legitimní.

32. Soud I. stupně zcela správně dovodil, že žalobci vznikla škoda v podobě ušlého zisku z očekávaného odstupného (nedoplatku ve výši [částka]) a že mezi každým shora uvedeným porušením smluvní povinnosti žalovaného a uvedenou škodou je vztah příčiny a následku.

33. Podle ust. § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně, nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

34. Dle ust. § 2913 odst. 2 o. z. povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

35. Příčinná souvislost je v posuzovaném případě dána jak z pohledu teorie podmínky, tak z pohledu teorie adekvátní příčinné souvislosti. Jak přiléhavě shrnul Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 3285/2015, o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikne-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Odpovědnost však nelze neomezeně činit závislou na kauzalitě, neboť by to mohlo vést k zákonu neodpovídajícímu a ve společenských poměrech neúnosnému ukládání povinnosti nahradit škodu. Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí a obecné zkušenosti, resp. poznatků, adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 312/05 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. 25 Cdo 1222/2012).

36. Při porušení smluvní povinnosti uzavřít dohodu o skončení nájmu na výzvu žalobce ze dne [datum] žalovaný nepochybně objektivně mohl předvídat způsobení rozhodného škodního následku žalobci. V době, kdy žalovaný povinnost porušoval, totiž zjevně měl záměr dům co nejdříve přestavět tak, že předmět nájmu zanikne (stavební povolení získal dne [datum]). Škodní následek pak byl těsně spojen se tím, že včas nesplněná povinnost žalovaného uzavřít budoucí smlouvu o skončení nájmu zanikla pro nemožnost plnění, a nevznikla tudíž (žalobcem očekávaná) povinnost žalovaného zaplatit předem dohodnuté odstupné ve výši [částka]. Byla-li by uzavřena dohoda o skončení nájmu, k jejímuž uzavření se žalovaný zavázal ve smlouvě ze dne [datum], žalobce by nepochybně získal vedle zálohy na odstupné ve výši [částka] i částku [částka] jako doplatek odstupného (ať dobrovolným splněním smluvně založené povinnosti či jejím nuceným výkonem). I při porušení v pořadí uvedené smluvní povinnosti demolicí předmětného bytu bylo pro žalovaného objektivně předvídatelné, že žalobci způsobí předmětnou škodu. Porušením uvedené povinnosti došlo k zániku předmětu nájmu, a žalovaný tím tudíž způsobil zánik nájemního vztahu a zánik své povinnosti uzavřít dohodu o skončení nájmu z podmínek smluvených ve smlouvě ze dne [datum]. Bylo tak docíleno nevratného stavu, kdy žalovanému nemohla vzniknout povinnost a žalobci právo na zaplacení odstupného ve výši [částka].

37. Skutkové okolnosti posuzovaného případu nasvědčují tomu, že žalovaný při porušování svých smluvních povinností nejen, že předvídal nastalý rozhodný škodní následek (žalobci nevznikne právo na odstupné, které mu tudíž nebude vyplaceno), ale k takovému následku svým jednáním směřoval. Pro úplnost je třeba dodat, že tu zjevně není žádný důvod, pro který by se žalovaný mohl své povinnosti k náhradě škody zprostit (§ 2913 odst. 2 o. z.).

38. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, a to včetně věcně správného rozhodnutí o úrocích z prodlení a o nákladech řízení.

39. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalobci bylo proti neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů i této fáze řízení. Přiznaná částka [částka] zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po [částka] dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. g) a k ) vyhlášky, 2x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH ve výši [částka].