29 Co 428/2024-134

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců Mgr. Kateřiny Kupkové a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 19 580 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 470,62 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 25. září 2024, č. j. 22 C 154/2024-63,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud ve výroku I zamítl žalobu na zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky ode , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a na zaplacení částky ve výši , částka, . Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že se žalovaným dne , datum, uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal SMS kódem, na jejímž základě poskytla téhož dne žalovanému bezhotovostně , částka, na účet žalovaného určený ve smlouvě. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný deklaroval výdaje , částka, měsíčně. Prostřednictvím aplikace Kontomatik zjistila žalobkyně z bankovního účtu žalovaného příjmy od společnosti , právnická osoba, za září , částka, , za říjen , částka, a za listopad , částka, . Při zohlednění životního minima dle ČSÚ a uvedených částek provedla žalobkyně matematicko-statistický výpočet, na jehož základě usoudila, že žalovaný je požadovaný úvěr schopen splácet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peníze vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru , částka, , poplatek za službu “Klidné spaní” ve výši , částka, měsíčně, poplatek za službu “Presto” ve výši , částka, a poplatek za informační SMS servis ve výši , částka, měsíčně, a to do , datum, . Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník. K žádosti žalovaného odložila žalobkyně splatnost úvěru do , datum, . Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nesplnil řádně a včas. Na svůj dluh uhradil celkem , hodnota, splátky v celkové výši , částka, , a to , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, . Částky zaplacené žalovaným byly použity na částečnou úhradu smluvních pokut a částečnou úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Dále se žalovaný zavázal ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení s úhradu dluhu zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu z částky , částka, pouze za období od prvního dne prodlení , datum, do , datum, . Žalovaný nárok sestává z dlužné jistiny , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru , částka, , poplatku za službu “Klidné spaní” ve výši , částka, (za 3 měsíce trvání úvěru), poplatku za službu “Presto” ve výši , částka, , poplatku za informační SMS servis ve výši , částka, (za 3 měsíce trvání úvěru) a smluvní pokuty , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Rozporoval, že by s žalobkyní uzavřel oboustrannou písemnou smlouvu a že by jakákoliv pohledávka žalobkyně za žalovaným existovala. Zdůraznil, že důkazní břemeno prokázání existence pohledávky žalobkyně za žalovaným spočívá na žalobkyni, nikoliv na žalovaném. Je zranitelným mužem, má malé příjmy formou darů a příspěvků, neboť žije jako kazatel bráhmana. Dále žalovaný zpochybňoval pravomoc soudu a platnost zákonů ČR.

3. Okresní soud po provedeném dokazování při jednání, na které se žalovaný nedostavil shledal, že smlouva o úvěru č. , hodnota, obsahuje podpis žalobkyně a neobsahuje podpis žalovaného. Ve smlouvě je uvedena povinnost žalobkyně jako úvěrující poskytnout úvěrovanému žalovanému , částka, převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Dále je ve smlouvě uvedena povinnost žalovaného jako úvěrovaného uhradit tuto částku, poplatek za sjednání úvěru , částka, , poplatek za službu “Klidné spaní” ve výši , částka, měsíčně, poplatek za službu “Presto” ve výši , částka, a poplatek za informační SMS servis ve výši , částka, měsíčně do , datum, . Celkově měl žalovaný uhradit částku , částka, , RPSN činilo 1 572,56 %. Nedílnou součástí smlouvy o jsou Prohlášení dlužníka o stávajících závazcích, Formulář o standardních informacích o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Všeobecné obchodní podmínky obsahují ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného s plněním dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky limitované do výše 50% jistiny úvěru. Všeobecné obchodní podmínky neobsahují podpis žalovaného. Okresní soud vyzval žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy k tvrzení, že s žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. , hodnota, a že mu vyplatila mu , částka, s poučením o nesplnění této výzvy. K této výzvě však žalobkyně ničeho dalšího netvrdila a další důkazy nenavrhla a nepředložila. Okresní soud se tak již nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného.

4. Okresní soud věc posoudil podle § 566 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 2395 o.z. a uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že s žalovaným podepsala smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která je soukromou listinou ve smyslu § 566 o. z. a že vyplatila žalovanému částku , částka, . Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní stran vzniku závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a vyplacení peněz na jeho základě žalovanému, proto okresní soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela úspěšný žalovaný, který by měl právo na náhradu nákladů řízení žádnou náhradu nákladů řízení nežádal.

5. Rozsudek okresního soudu napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Uvedla, že okresní soud prvotně vydal elektronický platební rozkaz. Žalovaný podal podání, které okresní soud posoudil jakožto odpor. Žalovaný zasílal soudu nesmyslná, nesrozumitelná a neurčitá podání. Dne , datum, proběhlo jednání u okresního soudu, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil a zástupce žalobkyně navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Okresní soud však zamítl vydání rozsudku pro zmeškání z důvodu rozporu s hmotným právem. Okresní soud taktéž nevyhověl žádosti žalobkyně o prodloužení lhůty pro dodání důkazů o uzavření smlouvy a převodu peněžních prostředků žalovanému. Žádost bez odůvodnění zamítl. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2189/2019, ze dne 21. 10. 2020 platí, že: „Návrh účastníka na prodloužení soudcovské lhůty není přitom soud oprávněn bez dalšího pominout, je třeba trvat na tom, aby se soud k takovému návrhu procesně relevantním způsobem vyjádřil.“ Žalobkyně má za to, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a neposkytl žalobkyni možnost tyto důkazy doplnit. Dále žalobkyně namítala, že všechna podání žalovaného jsou nesrozumitelná, nesmyslná a neurčitá, tedy měl být žalovaný vyzván dle § 43 odst. 1 o.s.ř. k jejich opravě nebo doplnění a pokud by tak žalovaný neučinil, tak k jeho podáním okresní soud neměl v souladu s § 43 odst. 2 o.s.ř. přihlížet. Z toho důvodu má žalobkyně za to, že řízení bylo postiženou jinou vadou, který mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně dále uváděla, že i pokud by podání žalovaného nebyla posouzena jako nesrozumitelná a mělo k nim být přihlíženo, tak dle jejího názoru žalovaný výslovně uzavření smlouvy a vyplacení částky ve výši , částka, nezpochybnil a z toho důvodu měla žalobkyně tyto skutečnosti za nesporné. Žalobkyně má za to, že je rozsudek okresního soudu překvapivým rozhodnutím, neboť nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu předvídat výsledné rozhodnutí okresního soudu. Žalobkyně má za to, že okresní soud pochybil, když zamítl návrh na vydání rozsudku pro zmeškání pro údajný rozpor s hmotným právem. Okresní soud vydal elektronický platební rozkaz a při jeho vydání žádný rozpor s hmotným právem neshledal. Žalobkyně je toho názoru že byly splněny veškeré předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153a o.s.ř. a okresní soud měl a mohl rozsudek pro zmeškání vydat, případně měl řádně odůvodnit z jakého důvodu shledává rozpor s hmotným právem, když elektronický platební rozkaz v téže věci na základě téže důkazů vydal. Žalobkyně tak navrhovala rozsudek okresního soudu změnit a vyhovět žalobě nebo jej zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že důkazní břemeno spočívá na tom, kdo tvrdí, nikoliv na tom, kdo popírá a že věřitel doposud neprokázal, že jakékoliv peníze či peněžní dluh existují. V ostatním lze jeho námitky považovat za výhrady k výkonu moci soudní a aplikaci právního řádu České republiky včetně blíže nespecifikovanému nesouhlasu s nakládáním s osobními údaji.

7. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.), včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Při splnění podmínek ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání.

8. Odvolací soud k vyjádřením žalovaného předesílá, že žalovanému nebyla odvoláním žalobkyně napadeným rozsudkem uložena žádná povinnost. Uplatňování jurisdikce České republiky na vlastním území vůči stranám v soudním řízení je výrazem její suverenity České republiky a jejího mezinárodního uznání jako státu a řídí se ve vztahu k občanům státu právním řádem. Postup v občanskoprávním soudním řízení pak upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.). Údaje o účastnících řízení jsou zpracovávány pouze pro účely řízení podle § 5 zákona č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů.

9. S ohledem na námitky odvolatelky se tedy odvolací soud se prvotně zabýval procesní námitkou, zda mělo být okresním soudem vyhověno návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání.

10. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

11. Podle dlouhodobě zastávané judikatury Ústavního soudu ČR (viz např. rozhodnutí sp.zn. IV. ÚS 63/05 ze dne , datum, dostupné na https://nalus.usoud.cz/) je k vydávání rozsudku pro zmeškání přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem je na straně žalovaného zřejmý, žalovaný je skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje. Soud by měl v každém jednotlivém případě přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu.

12. Odvolací soud má za to, že byť okresní soud konkrétně v odůvodnění rozsudku nevysvětlil, z jakého důvodu nepřistoupil k vydání rozsudku pro zmeškání, považuje odvolací soud nevydání rozsudku pro zmeškání za správné, když žalovaný se sice k jednání nedostavil, ale ještě před jednáním vznesl námitky k předmětnému nároku (konkrétně uvedl, že nikdo nemá právo jej zadlužit bez řádné oboustranné písemné smlouvy, dále namítal, že nedošlo k žádnému potvrzení existence věcného nároku žalobkyně a že je věřitelem nikoli dlužníkem), nárok žalobkyně tak nebylo možno považovat za nesporný a žalovaného za zcela pasivního v řízení. Částečná nesrozumitelnost jeho podání nebránila přezkumu uplatněných námitek, nebylo vyloučeno konkrétní tvrzení specifikovat na výzvu soudu při jednání. Bylo však třeba přihlédnout i k tomu, že nárok žalobkyně je v daném případě uplatňován podnikatelem vůči spotřebiteli a dle úvěrové smlouvy, na níž odkazovala žaloba bylo ujednáno RPSN ve výši 1572,56%, odvolací soud tak má za to, že tyto skutečnosti bránily vydání rozsudku pro zmeškání. Skutečnost, že byl na základě žaloby vydán elektronický platební rozkaz (následně zrušený odporem žalovaného) neměla pro posouzení podmínek pro vydání pro zmeškání dle § 153b o.s.ř. žádný význam, když soud není zrušeným rozhodnutím nijak vázán a § 153b o.s.ř. žádnou souvislost s elektronickým platebním rozkazem nestanoví.

13. Při jednání tak okresní soud správně zabýval tím, zda tvrzení o uplatněném nároku žalobkyně ze smlouvy o úvěru o jejím uzavření a poskytnutí finančních prostředků žalovanému jsou dostatečná a prokázaná, když k jejich nespornost z podání žalované strany nevyplývala a žalovaný nebyl při jednání přítomen, aby se k tvrzením žalobkyně konkrétně vyjádřil.

14. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

15. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 3 zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

16. Ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. stanoví, že ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c o.s.ř., mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř.

17. Podle § 55 o.s.ř. nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže je to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu též prodloužit.

18. V projednávané věci žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vylíčila základní skutečnosti, že se domáhá po žalovaném jako úvěrovém dlužníkovi zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši , částka, , a to na základě konkrétní smlouvy o úvěru. Dále, že žalovaný úvěr ve výši , částka, čerpal a zavázal se uhradit další vyjmenované služby v konkrétní výši, ale k datu splatnosti ani po odkladu splatnosti, která nastala dle žalobkyně , datum, dluh neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení a žalobkyni vznikl i nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky požadovaný v kapitalizované výši za období od , datum, do , datum, . S těmito tvrzeními korespondoval rovněž žalobní petit. Tato tvrzení postačovala k tomu, aby mohlo být stanoveno, jaký skutek má být předmětem řízení, a shledáno, že návrh netrpí vadou, pro kterou by bylo vyloučené v řízení pokračovat, a to nařízením soudního jednání, při kterém mohou být jednotlivé nedostatky tvrzení a plnění důkazní povinnosti odstraněny.

19. Již z předložených žalobních tvrzení bylo rovněž zřejmé, že právní poměry účastníků byly založeny „Smlouvou o spotřebitelském úvěru“ a podléhají režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Okresní soud též správně vyhodnotil, že za účelem přezkoumání oprávněnosti uplatněného nároku je nezbytné, aby žalobkyně tvrzené rozhodné skutečnosti více upřesnila. Za tím účelem poskytuje občanský soudní řád soudu více možností. Není tu však stanovena povinnost předchozí písemné výzvy, kterou lze sice považovat za účelem přípravy obvykle za vhodnou, nikoliv však nezbytnou. Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. je totiž upravena jako poučovací povinnost při jednání. Jedině při něm je soud povinen takové poučení (o nedostatku tvrzení, označení důkazů či jiném možném právním posouzení věci) účastníku poskytnout. Pokud tedy soud v daném případě, v němž jde u žalobkyně o opakující se typ žalob s obdobným žalobním tvrzením, jak je odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti známo, preferoval možnost osobního poučení při soudním jednání podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. před písemnou výzvou k doplnění tvrzení v rámci své přípravy na jednání, nejedná se dle odvolacího soudu o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Okresní soud v dostatečném předstihu předvolal účastníky řízení k prvnímu jednání nařízenému na den , datum, , při němž přítomnému zástupci žalobkyně poskytl poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. o tom, v jakém rozsahu, a jakým způsobem má rozhodné skutečnosti doplnit, a především jej po provedeném dokazování rovněž vyzval podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k doplnění důkazních návrhů za účelem prokázání u zavření smlouvy a čerpání úvěru. Současně zástupce žalobkyně poučil o následcích nesplnění výzvy. Zástupce žalobkyně nedokázal na místě reagovat s odůvodněním, že údaje teprve od žalobkyně získá. Požádal proto o poskytnutí lhůty. Návrh na provedení jakéhokoliv důkazu neučinil. Okresní soud žádosti o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazních návrhů nevyhověl. Uvedl, že se tato zamítá, neboť se nejedná o reakci žalobkyně na nová tvrzení žalovaného vznesená při jednání. Poučení okresní soud zopakoval i po provedeném dokazování, čímž dal opět najevo, že žalobkyně svou důkazní povinnost neunáší. Nelze tak hovořit o překvapivosti postupu okresního soudu. Nelze ani shledat, že by se okresní soud procesně relevantním způsobem k žádosti o poskytnutí lhůty nevyjádřil, když o této lhůtě při jednání rozhodl a toto odůvodnil. Následně byl zástupce žalobkyně soudem poučen o účincích koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a § 119a o.s.ř., na což nijak nereagoval.

21. Ustanovení § 118a o.s.ř. soudu možnost či dokonce povinnost poskytnout stranám sporu lhůtu k doplnění požadovaných rozhodných skutečností a důkazních návrhů neupravuje. Poučení soudem podle § 118a o.s.ř. se má účastníkovi řízení dostat primárně před koncentrací řízení, která je dle § 118b odst. 1 o.s.ř. spojena s ukončením prvního jednání ve věci, popřípadě s uplynutím lhůty, která byla účastníkům k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností poskytnuta. Z dikce ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. je tak zřejmé, že poskytnutí lhůty účastníkovi k doplnění významných skutečností a důkazních návrhů za účelem oddálení koncentrace řízení je toliko možnou eventualitou, k níž soud může, ale také nemusí přistoupit. Již v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 768/14, Ústavní soud přijal a odůvodnil závěr, že lhůta stanovená podle § 118b odst. 1 věty druhé o.s.ř. je lhůtou soudcovskou, nikoli zákonnou. Nejinak tomu pak musí být i v případě poskytnutí lhůty po poučení podle § 118a o.s.ř. To, že poskytnutí lhůty soudem účastníkovi by mělo být dle úmyslu zákonodárce spíše výjimečné, vyplývá z § 55 o.s.ř., který stanoví, že předseda senátu určí účastníkovi řízení soudcovskou lhůtu k provedení úkonu, jen tehdy, je-li to třeba.

22. V projednávaném případě je žalobkyně společností poskytující úvěry, tj. podnikatelem a profesionálem v tomto oboru, navíc je zastoupená advokátem, tj. taktéž podnikatelem a profesionálem v oboru. Za těchto okolností jsou a mají být žalobkyně i její zástupce znalí, na podkladě, čeho svůj nárok uplatňují, a především pak být na jednání připraveni označit veškeré základní důkazy k prokázání svého nároku, tj. důkazy o tom, že smlouva byla řádně uzavřena s žalovanou osobou a že závazek sjednaný byl ze strany žalobkyně splněn. Uplatněný nárok žalobkyně nemůže považovat apriori za nesporný, taková nespornost by musela být žalovanou stranou vyjádřena, což se v daném případě nestalo, již s ohledem na podaný odpor. Proto není odvolacím soudem považováno za nepřiměřené, pokud okresní soud neposkytl zástupci žalobkyně po poučení dle § 118a o.s.ř., mimo časového prostoru daného na jednání, ještě další dodatečný časový prostor k dotvrzení a prokázání pro rozhodnutí podstatných skutečností, především k navržení důkazů, jež by uzavření smlouvy a skutečné čerpání úvěru žalovaným prokazovaly. Jak je patrno z protokolu ze soudního jednání, zástupci žalobkyně byl dán časově umožněno zjistit informace od žalobkyně, zástupce na to uvedl, že je schopen o žalobkyně doklady získat, přesto žádné k důkazu neoznačil. Odvolací soud tak ve shodě s okresním soudem shledává, že poskytnutí další lhůty pro označení důkazů nebylo zapotřebí. Lze jen podotknout, že k označení důkazů nedošlo ani posléze, ani v odvolacím řízení.

23. Jestliže zástupce žalobkyně požádal po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o poskytnutí lhůty a okresní soud mu nevyhověl, nebylo dle odvolacího soudu potřeba, aby o této žádosti rozhodl usnesením. Občanský soudní řád totiž pro případ negativního posouzení žádosti týkající se vedení řízení výslovně formu usnesení nepředepisuje. I ústní sdělení přítomnému zástupci účastníka v průběhu soudního jednání, že žádosti o poskytnutí lhůty nebude vyhověno, proto odvolací soud považuje shodně s okresním soudem za dostačující.

24. S ohledem na shora uvedené považuje odvolací soud procesní postup okresního soudu za řádný a závěr okresního soudu o neunesení důkazního břemene žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému za správný, když nárok ze smlouvy úvěru se řídí primárně § 2395 o.z., podle kterého se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Bylo tedy povinností žalobkyně tvrdit a zejména prokázat, jakým způsobem byla smlouva mezi stranami uzavřena (doložit akceptaci pomocí SMS zprávy včetně způsobu ověření totožnosti), kdy a v jaké výši došlo skutečně k poskytnutí úvěru, a tedy čerpání finančních prostředků (doložit na čí účet byly prostředky vyplaceny nebo jak se dostaly žalovaném), tedy to, že dluh na základě úvěrové smlouvy vznikl a v jaké výši. Přiznání pohledávky tak nebylo pro nedostatek tvrzení a důkazů možné ani ze smlouvy ani z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na neprokázání uzavření smlouvy s žalovaným nebylo možné žalobkyni vůči žalovanému přiznat ani nárok ze smluvního zajištění závazku smluvní pokutou, která má akcesorickou povahu (sdílí osud hlavního závazku).

25. Odvolací soud tedy shrnuje, že okresní soud správně posoudil, že v projednávané věci nebylo možno žalobě vyhovět, přičemž nebylo shledáno, že by okresní soud zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozsudek okresního soudu ve výroku I jako správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.) včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně, na jehož odůvodnění v odst. 16 jako na věcně správné odvolací soud odkazuje.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný, přičemž neuváděl, že by mu nějaké výdaje v souvislosti s řízením vznikly, tudíž bylo výrokem II tohoto rozsudku rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.