29 Co 429/2021-320

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a JUDr. Dany Slavíkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupené advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

2. MUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

3. MUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

4. JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Lichtenštejnské knížectví zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví podle zákona o půdě (žaloba podle části páté o. s. ř.), k odvolání všech účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 413/2019-101 takto:

Výrok

I. Soud ukončuje účast MUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození] a JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], v tomto řízení.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba s návrhem, aby soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 1107/92/30, tak, že MUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození] (právní nástupce MUDr. [jméno] [příjmení]) a [jméno] [příjmení], [datum narození], nejsou spoluvlastnicemi (MUDr. [jméno] [příjmení] z [číslo] a [jméno] [příjmení] z [číslo]) pozemků dle KN parc. [číslo] (dle PK parc. [číslo]) a dle KN parc. [číslo] (dle PK parc. [číslo]) v k. ú. [část obce], obec Praha.

III. Žalobce Hlavní město Praha je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci rozsudku [jméno] [příjmení] k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] částku [částka] a MUDr. [jméno] [příjmení] k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] částku [částka].

IV. Ve vztahu mezi žalobcem Hlavním městem Prahou a MUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. určil, že další účastníci nejsou vlastníky označených pozemků v k. ú. [část obce], obec Praha a že se v tomto rozsahu nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu (správně Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. [příjmení]) č. j. PÚ 1107/92/30 ze dne [datum rozhodnutí]. Ve výroku II. rozhodl, že účastníci jsou povinni zaplatit Hlavnímu městu [obec] společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku [částka].

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně rozhodoval ve věci, o níž dříve rozhodl správní orgán – pozemkový úřad shora cit. rozhodnutím o nárocích uplatněných podle zákona o půdě. Pozemkový úřad rozhodl, že MUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako oprávněné osoby jsou vlastníky (MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] a [jméno] [příjmení] [číslo]) označených nemovitostí v k. ú. [část obce], obec Praha. Podle odůvodnění rozhodnutí pozemkového úřadu původními vlastníky předmětných pozemků byli mj. [jméno] [příjmení] podílu [číslo], [jméno] [příjmení] podílu 1/9 (jejím právním nástupcem byl JUC. [jméno] [příjmení]) a [příjmení] [jméno] [příjmení] podílu [číslo] MUDr. [jméno] [příjmení] uplatnil restituční nárok jako synovec původní vlastnice [jméno] [příjmení]. Ing. [jméno] [příjmení] uplatnil restituční nárok jako synovec původního vlastníka JUC. [jméno] [příjmení]. Dědičkami po Ing. [jméno] [příjmení] jsou [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], která je též dědičkou po [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] tak náleží podíl 1/9 po [jméno] [příjmení] (1/9= [číslo]) + podíl [číslo] po JUC. [jméno] [příjmení], tedy celkem podíl [číslo]. Nemovitosti přešly na stát rozhodnutím finančního odboru ONV v [obec a číslo] ze dne [datum], resp. jako odúmrť. Pozemkový úřad na základě dostupných podkladů vyšel ze zjištění, že byl naplněn restituční důvod dle § 6 odst. 1, písm. l) a r) zákona o půdě. Pozemkový úřad zohlednil, že předmětem restitučního řízení je zemědělský majetek„ Ladronka“, přičemž spoluvlastníci tohoto majetku byli od roku 1948 politicky pronásledováni; někteří členové rodiny byli trestně stíháni a odsouzeni, nebo byli nuceně vystěhováni a jako příslušníci„ buržoazní třídy“ byli postupně zbavováni majetku. Dále bylo ve správním řízení zjištěno (z písemné a grafické identifikace parcel a prohlídky pozemků), že předmětné pozemky jsou volné, nezastavěné a v příslušných podílech již byly vdány restituentům, kteří uplatnili restituční žádost pod č. j. PÚ 1107/92/2. Protože pozemkový úřad nezjistil žádné překážky ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě, podíly na pozemcích vydal oprávněným osobám.

3. Žalobce Hlavní město Praha jako povinná osoba s rozhodnutím pozemkového úřadu nesouhlasil a podal žalobu podle části páté o. s. ř. Namítal, že pozemkový úřad rozhodl nesprávně, protože z regulačních plánů z let 1924 a 1930 a z cenových map vyplývá, že pozemky byly již v době přechodu na stát součástí městské zástavby a do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány ani užívány k účelům zemědělské výroby. Proto má žalobce za to, že v daném případě není dána působnost zákona o půdě. Podle jeho názoru pozemky nelze vydat ani z toho důvodu, že jsou zastavěny dle § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Upozornil také, že dle územního plánu se pozemky ke dni účinnosti zákona o půdě nacházely v ploše s funkčním využitím N-sport, branná výchova, rekreace a E-rodinné domky a vilová zástavba, dle nynějšího plánu je to plocha s využitím ZMK-zeleň městská a krajinná. Uvedl, že pozemky se staly součástí veřejného statku a že účastníci již nemohou plně realizovat své vlastnické právo a užívat pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí. Proto žalobce Hlavní město Praha trval na tom, že pozemky nelze vydat. Jako další účastníky ve své žalobě označil [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení].

4. Soud I. stupně na základě žaloby podané Hlavním městem Prahou jako povinnou osobou, v níž byla napadena správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, znovu posuzoval, zda jsou dány podmínky pro určení vlastnictví oprávněných k podílům na předmětných pozemcích podle zákona o půdě.

5. Soud I. stupně především vyšel ze zjištění, že MUDr. [jméno] [příjmení] zemřel, a proto usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 4 C 413/2019-88 rozhodl, že v řízení bude pokračovat s jeho dědici, tedy s MUDr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení]. Ve věci jednal v nepřítomnosti dalších účastníků, protože se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavili, resp. JUDr. [jméno] [příjmení] se omluvil, aniž požádal o odročení jednání. Soud vzal zčásti za svá skutková zjištění pozemkového úřadu (pokud jde o oprávněné osoby a přechod nemovitostí na stát) a provedl důkaz regulačními plány předmětných pozemků z let 1924 1930, geometrickým plánem z roku 1938, dopisem stavebního referátu MHMP ze [datum] a územním plánem platným ke dni účinnosti zákona o půdě. Z dopisu stavebního referátu MHMP z roku 1939 zjistil, že předmětné pozemky byly součástí městské zástavby, když [jméno] hlavního města Prahy svolila k tomu, aby bylo povoleno rozdělení pozemku [číslo] při [příjmení] ulici (což dle mínění soudu má být dnes [ulice] ulice) na 44 stavebních míst, s tím, že každé staveniště se zastaví stavbou vlastního domu, přičemž skupiny domů budou tvořit architektonický celek, který tak musí být udržován. Z územního plánu soud zjistil, že předmětné pozemky se ke dni účinnosti zákona o půdě nacházely v ploše s funkčním využitím E-rodinné domky a vilová zástavba, N-sport, branná výchovy, rekreace a ZMK-zeleň městská a krajinná. Na základě těchto zjištění soud I. stupně dovodil, že na vydání předmětných pozemků se nevztahuje zákon o půdě a že podíly na pozemcích nelze vydat z důvodu překážky dle § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Odkázal na tzv. areálovou judikaturu, když pozemky navazují na zástavbu a tvoří s ní jeden architektonický celek a na judikaturu vztahující se k tzv. veřejnému statku, když dle jeho zjištění pozemky mají tvořit veřejný statek. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně dovodil, že žadatelé MUDr. [jméno] [příjmení] (nyní reprezentovaný svými právními nástupci) a [jméno] [příjmení] nejsou spoluvlastníky předmětných pozemků. Výrok o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil, že úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.

6. Proti tomuto rozsudku podala odvolání účastnice 1. [jméno] [příjmení] prostřednictvím své zástupkyně. Namítala, že soud I. stupně rozhodl na základě nedostatečných skutkových zjištění a věc nesprávně posoudil po právní stránce, a to v rozporu s konstantní judikaturou. Trvala na tom, že pozemkový úřad rozhodl správně, když podíly na pozemcích vydal oprávněným, protože pozemky jsou nezastavěné a v příslušných podílech již byly vydány restituentům, kteří uplatnili restituční žádost pod č. j. PÚ 1107/92/2. [jméno] [příjmení] předpokládala, že ve věci bude rozhodnuto tak, jak pozemkový úřad již rozhodl v jiných rozhodnutích, tj. že jí bude podíl na předmětných pozemcích vydán. Trvala na tom, že na předmětné pozemky se vztahuje zákon o půdě, jak rovněž již dříve rozhodl pozemkový úřad (ve třech správních rozhodnutích). Uvedla, že z důkazů předložených žalobcem nevyplývá, že by pozemky byly ke dni účinnosti zákona o půdě využívány veřejností, ani že by do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány. Soud vyšel z geometrického plánu z roku 1938, avšak z plánu nevyplývá shoda s čísly pozemků dle PK tak, jak jsou uvedeny v dotčeném rozhodnutí pozemkového úřadu. Ani z regulačních plánů z let 1924 a 1930, které předložil žalobce, nevyplývá, že by předmětné pozemky měly být součástí městské zástavby. Upozornila, že k vydání pozemků oprávněné osobě postačuje, že v době přechodu na stát byly pozemky užívány k účelům zemědělské výroby, což předmětné pozemky byly. Pozemky nebyly zastavěny žádnou stavbou a není tomu tak do současné doby, jak je zřejmé z rozhodnutí pozemkového úřadu i z náhledu do katastru nemovitostí. Odvolatelka odkázala i na obdobné řízení ve věci oprávněných bratrů Hofmannových, zejm. na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 31 C 402/2019-96, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 335/2020-122. K řešeným otázkám se vyjádřil i Nejvyšší soud (srovnej rozhodnutí č. j. 28 Cdo 1088/2021), a to tak, že předmětné pozemky jsou zemědělské a že regulační plány, cenové mapy a výměr z roku 1939 dokládají pouze evidenční vymezení, a nikoli skutečný stav původních pozemků v době jejich přechodu na stát. 7. [jméno] [příjmení] trvala i na tom, že vydání podílu na pozemcích nebrání překážka uvedená v § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Uvedla, že pozemky přešly do vlastnictví státu v šedesátých letech minulého století, kdy nebyly zastavěny žádnou stavbou a žádná stavba se až dosud na pozemcích nenachází. Pozemky jsou zarostlé nálety, nejsou zatravněné a žádný ze spoluvlastníků je fakticky neužívá. Pozemky jsou značně svažité, nacházejí se v nezastavěné části a nejsou součástí sídliště. Ve vzdálenějším okolí se nacházejí stavby rodinných domů a pozemky přiléhají k jejich zahradám. Nejde o pozemky, které by byly určeny současným územním plánem k zastavění a neslouží pro veřejné účely jako veřejná prostranství. Pozemky jsou nepřístupné z důvodu faktické neexistence komunikace.

8. V doplňku odvolání ze dne [datum] [jméno] [příjmení] poukázala na v mezidobí vydaná prvostupňová rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto v její prospěch a v nichž byla akceptována její argumentace. Opětně upozornila na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1088/2021, s tím, že dle názoru Nejvyššího soudu se v tomto případě jedná o zemědělský majetek, přičemž soud I. stupně nesprávně vykládá ustanovení § 1 a § 30 zákona o půdě. Upozornila i na rozhodovací praxi pozemkového úřadu, kdy pozemkový úřad vychází z toho, že předmětné pozemky byly před jejich přechodem do vlastnictví státu zemědělsky využívány. Zdůraznila, že předmětné pozemky nejsou až dosud zastavěny žádnou stavbou, nachází se ve stejném stavu, v jakém se nacházely ke dni účinnosti zákona o půdě, že Hlavní město Praha bylo povinno s pozemky nakládat v souladu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona o půdě a že není správný právní názor soudu I. stupně, že pozemky tvoří se sousedními domy architektonický celek. Vytýkala soudu I. stupně nedostatečná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Proto navrhovala, aby byl napadený rozsudek zrušen.

9. Proti rozsudku podal odvolání i žalobce Hlavní město Praha. Zároveň navrhoval, aby byla ukončena účast účastníků 2. a 4. v tomto řízení, protože nejsou právními nástupci původního účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení] (§ 250b odst. 1 o. s. ř.) Žalobce poukázal na to, že výrokem I. napadeného rozsudku bylo určeno, že účastníci 1) až 4) nejsou vlastníky označených pozemků v k. ú. [část obce], obec Praha. S tím žalobce nesouhlasí, neboť právním nástupcem původního účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení] je pouze 3. účastnice [příjmení] [jméno] [příjmení], a účastníkům nemá být vydán pouze podíl [číslo] (účastnici 1.), resp. podíl [číslo] (účastnici 3) na těchto pozemcích. Z tohoto hlediska je rozsudek nesprávný. Proto žalobce Hlavní město Praha navrhoval, aby byl výrok I. napadeného rozsudku změněn tak, že účastnice 1) není vlastnicí podílu [číslo] a účastnice 3. podílu [číslo] na označených pozemcích v k. ú. [část obce], obec Praha, a tak, že takto se nahrazuje dotčené rozhodnutí pozemkového úřadu. Žalobce též navrhoval, aby bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Účastnice 1. [jméno] [příjmení] ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že se k návrhu žalobce na ukončení účasti účastníků 2) a 4) nemůže vyjádřit, neboť jí není známo právní nástupnictví po zemřelém MUDr. [jméno] [příjmení]. Jinak odkazovala na skutečnosti uvedené v jí podaném odvolání a navrhovala, aby byl napadený rozsudek zrušen. Namítala, že bylo rozhodnuto v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu ČR a odkázala na stanovisko v odůvodnění rozsudku č. j. 28 Cdo 1088/2021-185, s tím, že Nejvyšší soud se vyjádřil k listinám, které žalobce předložil i v tomto řízení.

11. Proti rozsudku podali odvolání též účastníci 2) MUDr. [jméno] [příjmení], 3) MUDr. [jméno] [příjmení] a 4) JUDr. [jméno] [příjmení]. Namítali, že soud I. stupně nesprávně určil okruh účastníků tohoto řízení. Účastníkem řízení není MUDr. [jméno] [příjmení] ani JUDr. [jméno] [příjmení], protože v dědickém řízení po MUDr. [jméno] [příjmení] dědici uzavřeli dohodu, na jejímž základě se stala dědičkou restitučního nároku, který je předmětem tohoto řízení, pouze MUDr. [jméno] [příjmení], tedy účastnice 3). Účastníci 2) MUDr. [jméno] [příjmení] a 4) JUDr. [jméno] [příjmení] souhlasí s ukončením své účasti v tomto řízení, neboť nejsou dědici a právními nástupci zemřelého MUDr. [jméno] [příjmení]. K odvolání připojili usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 32 D 513/2019-318.

12. Účastníci 2), 3) a 4. společně vytýkali soudu I. stupně, že v této věci dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu závěru, a že vycházel pouze z tvrzení žalobce bez posouzení dalších důkazů. Upozornili zejména na spisový materiál ve věci vedené pod sp. zn. PÚ [číslo]. Zdůraznili, že podle zjištění pozemkového úřadu jsou předmětné pozemky nezastavěné a že v příslušných podílech již byly vydány restituentům, kteří uplatnili restituční žádost sp. zn. PÚ [číslo]. Pozemkový úřad nezjistil žádnou překážku vydání pozemků ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě. Účastnící trvali na tom, že rozhodnutí pozemkového úřadu je správné. Namítali také, že Hlavní město Praha jako povinná osoba porušilo ustanovení § 5 odst. 1 zákona o půdě, když odprodalo spoluvlastnické podíly na pozemcích dříve, než došlo k vyřešení všech restitučních nároků k předmětným pozemkům. Trvali i na tom, že na pozemky se vztahuje zákon o půdě, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí č. j. 28 Cdo 1088/2021-185, a že závěry soudu I. stupně jsou chybné. Řešené pozemky dle KN parc. [číslo] parc. [číslo] odpovídají svým číselným označením původnímu označení parcel dle PK [číslo] a [číslo], a nikoli dle PK parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Předložené regulační plány z let 1924 až 1930 nejsou pro danou věc důkazem, který by měl soud I. stupně vzít v úvahu. Uplatnili též výhradu, že soud I. stupně nesprávně posoudil překážky vydání pozemků ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Ke dni přechodu pozemků do vlastnictví státu, tj. v roce 1964, nebyly totiž předmětné pozemky zastavěny žádnou stavbou a žádnou stavbou nejsou zastavěny do současné doby. Pozemky neslouží ani pro veřejné účely a pro svoji současnou nepřístupnost z důvodu neexistence komunikace a v důsledku zarostlého přístupu nejsou veřejnosti přístupné. Pozemky se nachází v nezastavěné části města a nejsou součástí žádného sídliště. Posléze v doplňku odvolání upozornili na obdobná rozhodnutí soudů vztahující se k situaci na předmětných pozemcích, resp. na pozemcích v jejich okolí. Proto nesouhlasí s návrhem žalobce Hlavního města Prahy, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se určuje, že účastnice 1) [jméno] [příjmení] a účastnice 3) MUDr. [jméno] [příjmení] nejsou spoluvlastnicemi předmětných pozemků ([jméno] [příjmení] z [číslo] a MUDr. [jméno] [příjmení] z [číslo]).

13. Žalobce Hlavní město Praha ve vyjádření k odvolání dalších účastníků trval na tom, že v dané věci není dána působnost zákona o půdě a předmětné pozemky jsou zastavěny ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě. Uvedl, že z tohoto hlediska je napadený rozsudek správný a odvolání dalších účastníků neopodstatněné. Požadoval náhradu nákladů řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně (§ 212 o. s. ř.) a k projednání odvolání nařídil ústní jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Při jednání účastníci, resp. jejich zástupci, setrvali na svých stanoviscích.

15. Soudu I. stupně je třeba především vytknout, že nesprávně posoudil okruh účastníků tohoto restitučního řízení dle zákona o půdě.

16. Podle § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle odst. 2 ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kdo vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.

17. Jak bylo zjištěno, oprávněný [příjmení] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], zemřel dne [datum]. Stalo se tak poté, kdy pozemkový úřad dotčeným rozhodnutím rozhodl o restitučním nároku MUDr. [jméno] [příjmení] k podílu [číslo] na předmětných pozemcích v k. ú. [část obce] (srovnej rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum] na č. l. 43 a násl. spisu). Proto byl správně restituční nárok uplatněný MUDr. [jméno] [příjmení] projednán v dědickém řízení. Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 9. 2020 č. j. 32 D 513/2019-318, které nabylo právní moci dne [datum], dědici [příjmení] [jméno] [příjmení], tj. MUDr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti a soud jim potvrdil nabytí dědictví podle této dohody. Na základě zmíněné soudem schválené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti restituční nárok, který MUDr. [jméno] [příjmení] uplatnil k předmětným nemovitostem v k. ú. [část obce], nabyla výlučně MUDr. [jméno] [příjmení]. V tomto řízení, které bylo vyvoláno žalobou podanou Hlavním městem Prahou, je proto namístě jednat pouze s MUDr. [jméno] [příjmení] jako s procesním nástupcem zemřelého žadatele MUDr. [jméno] [příjmení], protože pouze MUDr. [jméno] [příjmení] převzala restituční nárok, který je předmětem tohoto řízení. Se zřetelem ke zjištění, že soud I. stupně v tomto řízení nesprávně jednal též s MUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], kteří dle výsledku dědického řízení nepřevzali uplatněný restituční nárok zemřelého MUDr. [jméno] [příjmení], odvolací soud ve výroku I. tohoto rozhodnutí účast těchto osob v tomto restitučním řízení ukončil (§ 107 odst. 2 o. s. ř., § 250b odst. 2, věta za středníkem o. s. ř., § 94 odst. 4 o. s. ř.).

18. Pokud jde o věc samu, odvolací soud má za to, že soud I. stupně rozhodl na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu (z provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním) a v důsledku toho zaujal nesprávný právní názor a nesprávně rozhodl.

19. Při jednání odvolacího soudu byl proveden důkaz rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum], z něhož vyplývá, že [jméno] hlavního města Prahy na schůzi dne [datum] dala svolení k tomu, aby bylo povoleno rozdělení pozemku č. kat. 614 v [obec] – [část obce] při [příjmení] silnici na 44 místa stavební podle předložených a komisí schválených dne [datum] plánů parcelačních. Dále byl proveden důkaz prohlášením stavebního úřadu z [datum], podle něhož se geometrickým plánem oddělují díly pozemku č. kat. 614 v k. ú. [část obce] jako místa stavební. Dále byl proveden důkaz geometrickým plánem, který se týká rozdělení pozemku č. kat. 614 v k. ú. [část obce], a dalším plánem na rozdělení pozemku parc. [číslo] ze dne [datum]. Z informace o pozemku z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemky parc. [číslo] jsou evidovány se způsobem využití jiná plocha a druhem pozemku ostatní plocha a jsou nezastavěné. Z identifikace parcel bylo zjištěno, že pozemek dle PK parc. [číslo] odpovídá dle KN pozemku parc. [číslo] pozemek dle PK parc. [číslo] (role) je dle KN evidován jako pozemek parc. [číslo] ostatní plocha. Dle ortofotomapy jsou pozemky nezastavěné a jsou pokračováním pozemků nyní již zastavěných, které byly předmětem rozhodování zdejšího soudu v jiném restitučním řízení (srovnej rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Co 330/2021, týkající se restitučního nároku uplatněného [jméno] [příjmení] a S. R. [příjmení]).

20. Poté, kdy odvolací soud zopakoval shora zmíněné listinné důkazy, dospěl k závěru, že žaloba podaná Hlavním městem Prahou jako povinnou osobou není důvodná.

21. Spornou zůstala otázka, zda se na předmětné pozemky vztahuje zákon o půdě a zda vydání podílů na těchto pozemcích brání překážka uvedená v ust. § 11 odst. 1, zejm. písm. c) zákona o půdě, když jinak jsou splněny předpoklady pro vydání označeného majetku ve smyslu zákona o půdě.

22. Na restituční nárok oprávněných se v tomto případě nepochybně vztahuje zákon o půdě, když se jedná o pozemky, které náležely k zemědělské usedlosti a byly v době odnětí vlastnického práva užívány k zemědělským účelům. Je notorickou známou skutečností, že jde o pozemky, které byly součástí zemědělské usedlosti Ladronka. [ulice] záměr, který má vyplývat z rozhodnutí Stavebního referátu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], se týká zástavby v blízkosti ulice [příjmení], tehdy náležející k [obec] – [část obce] (nyní [obec a číslo] – [část obce]), avšak řešená oblast se nachází poblíž ulice [název] v [obec a číslo] – [část obce]. Uváděný stavební záměr z roku 1939 se zjevně vztahuje k opačné straně„ usedlosti Ladronka“. Podle zákona o půdě bylo ve vztahu k předmětným pozemkům také postupováno ve všech souvisejících řízeních, a to v řízení správních i soudních. Regulační plány dokládají pouze evidenční vymezení a nedokládají skutečný stav původních pozemků v době jejich přechodu na stát. Restituční nárok dalších účastníků je proto třeba posuzovat podle zákona o půdě, což ostatně odpovídá ustálené judikatuře odvolacího soudu. V této souvislosti je namístě zejména upozornit na závěr Nejvyššího soudu ČR uvedený v restitučním řízení ve vztahu k obdobným pozemkům, a to v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1088/2021. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR pozemky náležející k usedlosti Ladronka měly ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. k [datum], charakter zemědělského majetku ve smyslu § 1 odst. 1 a § 30 zákona o půdě. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR evidenční status původních pozemků nemohl převážit nad dlouhodobým faktickým způsobem jejich obhospodařování a závěr o zemědělské povaze původních pozemků nemůže zvrátit ani žalobcem zmiňovaný výměr Stavebního referátu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] či regulační plány nebo cenové mapy, s tím, že dané listiny svědčí toliko o evidenčním vymezení, avšak nikoli o skutečném stavu původních pozemků v době jejich přechodu na stát.

23. K žalobcem namítané překážce vydání pozemků ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě odvolací soud uvádí následující:

24. Podle cit. § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě nelze vydat pozemky v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. Pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

25. V řízení nebylo prokázáno, že by existovala překážka ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě pro to, aby nebyly oprávněným vydány požadované podíly na předmětných pozemcích v k. ú. [část obce]. Pozemky byly v době odnětí zemědělskou půdou náležející k tehdejší usedlosti Ladronka, byly jako zemědělské užívány a ke dni odnětí ani ke dni rozhodování o restitučním nároku oprávněných nebyly zastavěny. Rovněž nebylo prokázáno, že by předmětné pozemky užívala veřejnost a že by pozemky plnily nezastupitelnou funkci z hlediska okolní bytové výstavby. Nebyla tedy prokázána tvrzení žalobce Hlavního města Prahy, že se pozemky staly součástí veřejného statku a že v případě vydání podílů na pozemcích by oprávněným zůstalo tzv. holé vlastnictví a nemohli by pozemky řádně užívat. Jak odvolací soud upozornil již ve vztahu k restitučnímu nároku oprávněných [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] [příjmení], který se týkal sousedních pozemků (srovnej shora), pozemky se nacházejí v souvislém pásu dalších pozemků, které již byly v restituci vydány, a nic nebrání jejich individuálnímu využití. Judikatura, na kterou poukazuje žalobce Hlavní město Praha v souvislosti se svým tvrzením, že pozemky jsou součástí veřejného statku, není v tomto případě použitelná. Jde totiž o zcela odlišnou situaci. Jak správně zdůraznil pozemkový úřad ve svém rozhodnutí, předmětné pozemky jsou volné, nezastavěné a v příslušných podílech byly již vydány v jiném restitučním řízení. V tomto případě převažuje zájem restituentů na vydání předmětného zemědělského majetku. Podle judikatury přednostně má být pozemek vydán, pokud to restituenti požadují.

26. Protože v odvolacím řízení bylo postaveno najisto, že jsou splněny předpoklady pro vydání podílů na požadovaných pozemcích oprávněným osobám, byl výrok I. napadeného rozsudku změněn tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, tj. žaloba podaná povinnou osobou Hlavním městem Prahou byla zamítnuta (§ 220, § 250i o. s. ř.).

27. V tomto řízení byly úspěšné účastnice [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], a proto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. mají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů proti neúspěšnému žalobci [příjmení] městu [obec]. Účastnicím vznikly náklady v podobě odměny za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996. Sb. (advokátní tarif). Základní sazba odměny za 1 úkon právní služby v tomto řízení činí [částka] (§ 7, § 9 odst. 4, písm. d/ advokátního tarifu).

28. Právní zástupkyně účastnice [jméno] [příjmení] učinila 6 úkonů právní služby po [částka], což činí [částka] + 6 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] ([částka] + cestovné [obec] – [obec] a zpět k jednání dne [datum] (celkem 150 km, prům. spotřeba 5,33 l [číslo] km, benzín Natural v ceně [částka], zákl. sazba [částka] dle vyhl. č. 511/2021 Sb.) ve výši [částka] + náhrada za promeškaný čas za 2 x 3 půlhodiny po [částka] ([částka]), celkem [částka]. K tomu je třeba přičíst DPH 21% ve výši [částka], což celkem činí [částka] (srovnej vyúčtování na č. l. 307). Účelně vynaložené náklady účastnice [jméno] [příjmení] v tomto řízení tedy činily [částka]. Účastnice [jméno] [příjmení] je podle § 11 odst. 2, písm. j) zákona o soudních poplatcích osvobozena od úhrady soudního poplatku v restitučním řízení, a proto vyúčtovaný výdaj za soudní poplatek ve výši [částka] nepředstavuje účelně vynaložené náklady řízení (může soud požádat o navrácení poplatku ve smyslu § 10 zákona o soudních poplatcích).

29. Právní zástupce účastnice [příjmení] [jméno] [příjmení] učinil též 6 úkonů právní služby po [částka], k tomu náleží 6x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] + náhrada za promeškaný čas 2x 3 půlhodiny po [částka], celkem [částka] + DPH 21 % ve výši [částka], celkem [částka] (srovnej vyúčtování na č. l. 312). Účelně vynaložené náklady účastnice [příjmení] [jméno] [příjmení] v tomto řízení tedy činily [částka]. Také účastnice [příjmení] [jméno] [příjmení] je v tomto restitučním řízení osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatky, proto výdaj za soudní poplatek ve výši [částka] nepředstavuje účelně vynaložené náklady řízení.

30. Protože MUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] nebyli (neměli být) účastníky tohoto řízení, nemá ve vztahu mezi žalobcem a MUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení