29 Co 482/2021-101

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. Hany Douskové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra dle části páté o. s. ř., k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 16 C 29/2020-70 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje. Ve výroku II. se potvrzuje ve znění, že se zamítá žaloba žalobkyně [jméno] [příjmení] na nahrazení výroku III. nálezu Finančního arbitra ze dne 31. 3. 2020 č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne 3. 6. 2020 č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2017.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici [právnická osoba] na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. (pro zpětvzetí žaloby) zastavil řízení o žalobě účastnice [právnická osoba] (výrok I.), zamítl žalobu žalobkyně na nahrazení nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] [rok] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] [rok] tak, aby výroky o finančním plnění po změně zněly: žalovaná, [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], je povinna žalobkyni [jméno] [příjmení], zaplatit částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.), a vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud I. stupně ve výroku II. rozhodoval o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě žalobkyně dle části páté o. s. ř. směřující k nahrazení zamítavé části nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2017. Finanční arbitr rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, o návrhu žalobkyně (navrhovatelky) proti účastnici [právnická osoba] (instituci) na určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] (o investičním životním pojištění PROFI Invest) podepsané účastnicemi dne [datum] a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo na straně instituce vzniknout přijetím plnění pojistného (od navrhovatelky) na základě této smlouvy. Neplatnost smlouvy o životním pojištění plyne dle navrhovatelky/žalobkyně z toho, že z uzavřené smlouvy nelze zjistit výpočet (tj. výši) pojistného plnění. Finanční arbitr rozhodoval i o vrácení plnění uhrazených navrhovatelkou instituci v průběhu řízení před finančním arbitrem (do rozhodnutí o námitkách).

3. Finanční arbitr nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách ve výroku I. určil, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřely navrhovatelka [jméno] [příjmení] a instituce [právnická osoba] je od počátku neplatná, ve výroku II. rozhodl, že instituce je povinna navrhovatelce zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, ve výroku III. zamítl návrh navrhovatelky [jméno] [příjmení]„ ve zbývající části“, ve výroku IV. určil, že instituce [právnická osoba] je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je povinna zaplatit navrhovatelce, na účet Kanceláře finančního arbitra.

4. Ve výroku II. napadeného rozsudku soud I. stupně znovu projednal spor mezi účastnicemi o vydání (navrhovatelkou) tvrzeného bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout úhradou těch (opakujících se) plateb pojistného, jež byly zaplaceny přede dnem [datum], tj. těch plateb, které byly zaplaceny dříve než tři roky před zahájením řízení před finančním arbitrem. Z odůvodnění rozhodnutí Finančního arbitra lze vyčíst, že ve výroku III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách byl zamítnut požadavek navrhovatelky na vrácení plateb v úhrnné výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Rozhodnutími Finančního arbitra byl návrh navrhovatelky pravomocně zamítnut proto, že právo na vrácení právě těchto plateb je promlčeno, a nelze je tedy přiznat. Poté, co účastnice vzala zpět svoji žalobu na nahrazení (jiné části) týchž rozhodnutí Finančního arbitra, zůstal k věcnému projednání v řízení dle části páté o. s. ř. toliko tento spor.

5. Soud I. stupně dospěl k závěru, že Finanční arbitr o výše vymezeném sporu (ve výroku III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách) rozhodl správně, neboť tato část žalobkyní uplatněného nároku je promlčena a účastnice promlčení namítla (jak v řízení před finančním arbitrem, tak v řízení před soudem). Žaloba byla proto zamítnuta. Soud I. stupně přitom vznik tvrzeného práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vůči účastnici dovodil, neboť pojistnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

6. Při posouzení promlčení rozhodné části uplatněného nároku vyšel soud I. stupně z následujících podstatných faktů plynoucích ze zjištění správního orgánu: Účastnice dne [datum] sepsaly smlouvu o životním pojištění PROFI Invest s pojistnou dobou 30 let, v níž se žalobkyně zavázala hradit účastnici měsíčně pojistné ve výši [částka]. S účinností od [datum] došlo ke snížení pojistného na [částka]. Do data [datum] (poslední platba, již uvažoval Finanční arbitr při vydání nálezu) žalobkyně uhradila celkem částku [částka], z toho v období od [datum] do [datum] částku [částka] (36 plateb po [částka], 28 plateb po [částka], 1 platba ve výši [částka] a 2 platby po [částka]). Od [datum] do [datum] (poslední doložená platba v námitkovém řízení) žalobkyně uhradila dalších 7 plateb po [částka]. Návrhem k Finančnímu arbitrovi podaným dne [datum] se žalobkyně domáhala vrácení plateb ve výši [částka].

7. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval soud I. stupně za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Dle téhož právního předpisu posuzoval i promlčení nároku včetně počátku běhu a délky promlčecí lhůty (§ 3036 o. z.). Aplikoval proto ust. § 107 odst. 1 obč. zák., podle něhož se právo na vydání plnění bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a rovněž ustanovení § 107 odst. 2 obč. zák., podle něhož se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

8. Z odůvodnění rozsudku lze vyčíst, že dle soudu I. stupně žalobkyně uplatnila souhrn práv na vydání bezdůvodného obohacení založených jednotlivými platbami pojistného a že pro uplatnění každého jednotlivého práva běží zvláštní subjektivní (i objektivní promlčecí lhůta). Za okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla všechny rozhodné skutkové okolnosti kvalifikovatelné tak, že se přijetím konkrétní platby pojistného na její úkor instituce obohatila, pokládal soud I. stupně den uskutečnění každé jednotlivé platby pojistného (v tomto bodě se soud I. stupně nesetkal s názorem Finančního arbitra vysloveným v nálezu a v rozhodnutí o námitkách; Finanční arbitr předpokládal, že subjektivní promlčecí lhůta u práva na vrácení jednotlivé platby pojistného v případě žádné platby nezačala běžet dříve než v dubnu 2017, ke kterému potvrdila vědomost o bezdůvodném obohacení sama navrhovatelka). Podle soudu I. stupně je tedy promlčeno právo na vrácení těch plateb, které žalobkyně zaplatila přede dnem [datum], tj. dříve než dva roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně znovu rozhodoval spor o vrácení plateb zaplacených přede dnem [datum], tj. dříve než tři roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem, je evidentní, že všechna rozhodná práva na vydání bezdůvodného obohacení jsou jistě promlčena (soud I. stupně se v bodě 58. odůvodnění nadbytečně zabýval tím, zda„ nepromlčené platby pojistného“, a to i ty, o nichž Finanční arbitr nerozhodoval a které tudíž nejsou předmětem řízení – viz § 250b odst. 3 o. s. ř., byly účastnicí žalobkyni uhrazeny; z obsahu spisu přitom plyne, že účastnice žalobkyni uhradila plnění přisouzené vyhovující částí rozhodnutí Finančního arbitra).

9. Soud I. stupně doplnil, že účastnice se na úkor žalobkyně neobohatila úmyslně. O úmyslné bezdůvodné obohacení by šlo pouze v případě, že by účastnice věděla nebo byla srozuměna s tím, že se přijímáním běžného pojistného od žalobkyně bezdůvodně obohacuje. Účastnice však po celou dobu vystupovala, jako kdyby pojistná smlouva byla uzavřena platně. Teprve konečné pravomocné rozhodnutí individuálně konstatující neplatnost pojistné smlouvy je pro obě strany rozhodnou informací o tom, že pojistná smlouva je neplatná a že přijaté plnění je plněním bez právního důvodu.

10. Dle soudu I. stupně pak z žalobkyní popisovaného jednání nelze dovodit ani to, že by námitka promlčení byla nemravná, a že by proto soud měl odmítnout ochranu právu účastnice vznést tuto námitku. Soud I. stupně zdůraznil, že odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Účastnice po celou dobu trvání (neplatné) pojistné smlouvy poskytovala žalobkyni informace o průběhu smlouvy, nikterak ji neomezovala či neovlivňovala v jejím uvážení, kdy uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení. To, že žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení (částečně) až po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty (resp. lhůt), bylo důsledkem pouze uvážení samotné žalobkyně a nedostatku její bdělosti. Soud I. stupně tedy v posuzované věci neshledal, že by k promlčení nároku žalobkyně došlo vinou účastnice či že by námitka promlčení byla projevem zneužití práva na úkor žalobkyně.

11. Výrok o nákladech řízení opřel soud I. stupně o ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žádná z účastnic nebyla z procesního pohledu se svou žalobou úspěšná (řízení o žalobě účastnice bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby; žaloba žalobkyně byla zamítnuta), je procesní úspěch obou stran sporu srovanatelný, Bylo proto rozhodnuto, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Rozsudek soudu I. stupně napadla v zamítavém výroku II. (a v akcesorickém výroku o nákladech řízení) včasným odvoláním žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení zejména pro neprovedení žalobkyní navržených důkazů a pro„ neprůkazné hodnocení“ provedených důkazů.

13. Žalobkyně pokládá rozhodnutí soudu I. stupně za neobjektivní, nedostatečně odůvodněné a v klíčových částech nepřezkoumatelné. Soud I. stupně se řádně nevypořádal s argumentací odvolatelky a neumožnil provedení jí navržených důkazů, aniž by svůj postup v napadeném rozsudku vysvětlil (či dostatečně vysvětlil), a z provedených důkazů učinil neúplná, případně chybná skutková zjištění. To se týká žalobkyní označených důkazů k úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit, k nemravnosti námitky promlčení vznesené účastnicí, resp. k tomu, že u účastnice absentovala dobrá víra při vznesení námitky promlčení. Soud I. stupně zcela bez vysvětlení opomněl provést následující listinné důkazy: Mechanismus a výše počátečních a správních nákladů; protokoly finančního arbitra o podání ústního vysvětlení; dohledová výzva ČNB ze dne [datum] a z [datum]; vyjádření [jméno] [příjmení], ředitele úseku komunikace účastnice; článek Kauza Dynamik a článek Nákladovost investičních životních pojištění – oba z časopisu Finanční poradce [rok]; článek Dynamik plus: Poplatky Neřekneme! z Finexpert E15 [rok]; článek Porovnejte si poplatky u pojištění z Finmag 2008; článek TANK prošel změnou---jaké investice jsou drahé? uveřejněný na [webová adresa], [rok]; informace z [právnická osoba] z roku [rok]; články Diamant=Dynamik 2, Přehled nákladovasti IŽPa ČP Diamant a jeho stuktura – všechny tři z Produktové [webová adresa], [rok]. Pro nadbytečnost pak neprovedl Interní sdělení účastnice [číslo] [rok], v němž účastnice již v roce [rok] v rámci své interní komunikace zmiňovala existenci stornovacích poplatků, počátečních nákladů, nesplacených počátečních nákladů, inkasních nákladů a správních nákladů. Žalobkyně doložila existenci úředního sdělení [obec] národní banky ze dne [datum], z něhož plyne, že nejpozději z tohoto dokumentu se účastnice dozvěděla o tom, že pojistná smlouva byla uzavřena za použití nekalých obchodních praktik (tento důkaz soud I. stupně provedl, z jeho pohledu však obsah důkazu neměl pro řízení žádný přínos). Dále žalobkyně navrhla provedení výslechu svědků [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], Ing. [příjmení], Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] (zaměstnanci účastnice z oddělení compliance, vnitřního auditu a správního oddělení, kteří byli v pojišťovně odpovědni za nastavení systému životního pojištění). Výslech navržených svědků (a ostatních výše uvedených důkazů) měl přitom prokázat, že účastnice, přestože při uzavření pojistné smlouvy věděla o vadách pojistné smlouvy způsobujících absolutní neplatnost smlouvy, neučinila nic k jejich odstranění, ačkoliv měla ze zákona o pojišťovnictví uloženu povinnost zřídit vnitřní kontrolní a řídící systém, zajišťující soulad jejího jednání s právním řádem. Účastnice informace o nákladové struktuře pojištění nesdělovala žalobkyni a dalším svým klientům systematicky; vědomě nečinila nic, aby vadný stav napravila a chránila tak zájmy spotřebitelů. Účastnice má přitom povinnost jednat s odbornou péčí a obezřetně. Soud I. stupně zcela chybně konstatoval (v odstavci 53. odůvodnění rozsudku), že účastnice jednala v souhlasu s pojistnou smlouvou. Žalobce přitom v řízení předložil důkazy o tom, že účastnice v rozporu s pojistnou smlouvou neoprávněně účtovala nesjednané počáteční a správní náklady a rizikové pojistné, a tím snižovala kapitálovou hodnotu pojištění, tj. i budoucí plnění z pojistné smlouvy. K výročním dopisům žalobkyně podotkla, že tyto neposkytovaly informace o nákladové struktuře pojištění a že žalobkyně na základě jimi poskytnutých informací nevěděla, jaká je aktuální hodnota pojištění v Kč (některé údaje byly v Kč; údaje o podílových jednotkách byly v kusech, aniž by byl uveden převodní kurs).

14. Žalobkyně pokládá za nesprávný závěr soudu I. stupně, že se dozvěděla o vzniku bezdůvodného obohacení zaplacením každé platby pojistného, protože již ke dni podpisu pojistné smlouvy znala rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohla neplatnost pojistné smlouvy dovodit. V pojistné smlouvě bylo řádně sjednáno pojistné, které zákon explicitně vyžadoval jako podstatnou náležitost, zatímco rizikové pojistné ani nákladová struktura explicitně zákonem vyžadována nebyla. Dovození neplatnosti pojistné smlouvy klientem, který uzavírá smlouvu přijetím formulářového návrhu vypracovaného renomovanou pojišťovnou s dlouhodobou tradicí, zcela zjevně přesahuje možnosti běžného spotřebitele. Ostatně i praxe Obvodního soudu pro Prahu 1 při posuzování platnosti smluv o životním pojištění uzavíraných účastnicí nebyla jednotná ještě v letech [rok] a [rok] (senát 27C tehdy opakovaně konstatoval platnost smluv). Žalobkyně tedy výklad soudu pokládá za přehnaně formalistický a šikanózní, zvláště za situace, kdy negativní důsledky vědomosti o neplatnosti pojistné smlouvy soud I. stupně přisuzuje výlučně spotřebiteli a zcela ignoruje – při posouzení úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně v odstavci 53. odůvodnění rozsudku – že tu samou vědomost o důvodech neplatnosti musela mít v okamžiku uzavření pojistné smlouvy i účastnice, která navíc měla zákonnou povinnost tyto důvody odhalit a odstranit. Žalobkyně je v tomto bodě přesvědčena o správnosti závěru Finančního arbitra, který dřívější vědomost žalobkyně o neplatnosti pojistné smlouvy, resp. o vzniku bezdůvodného obohacení, nezjistil a promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval optikou objektivní promlčecí lhůty. Dle žalobkyně je však třeba použít desetiletou promlčecí lhůtu stanovenou pro úmyslné bezdůvodné obohacení.

15. Soud I. stupně učinil závěr, že námitka promlčení ze strany účastnice není v rozporu s dobrými mravy, aniž se vypořádal s argumentací žalobce o nedostatku dobré víry účastnice při vznesení námitky promlčení. Účastnice po celou dobu trvání pojištění nakládala s pojistným v rozporu s pojistnou smlouvou, neboť kapitálovou hodnotu pojištění snižovala o (řádně) nesjednané náklady a rizikové pojistné a při ukončení pojištění svévolně uplatnila nesjednanou rezervu na nesplacené počáteční náklady, přičemž k datu [datum] deklarovala úmysl snížit tehdejší kapitálovou hodnotu o částku [částka] navýšenou ještě o nesjednaný koeficient 0,85%. Pokud by účastnice spravovala pojistnou smlouvu v souladu s jejím obsahem, pak by žalobkyni vyplatila vyšší odkupné. Soud I. stupně nezohlednil, že účastnice se námitkou promlčení domáhá té části pojistného, kterou si svévolně ponechala, ačkoliv i tato část měla být žalobci vyplacena jako odkupné při ukončení pojištění. Účastnice ve výsledku námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ust. § 6 o. z. (odvolatelka v této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 329/2010).

16. Dle odvolatelky se soud I. stupně svým závěrem o tom, že námitka promlčení vznesená účastnicí, není v rozporu s dobrými mravy, odchýlil od rozhodovací praxe Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020 (zde byla ve skutkově a právně obdobném sporu řešeném dle části páté o. s. ř. v postavení účastnice pojišťovna [právnická osoba]). Městský soud v Praze v uvedeném rozsudku vztáhl nemravnost námitky promlčení k důsledkům konstatované neplatnosti smlouvy o životním pojištění, nikoliv k samotným důvodům neplatnosti smlouvy o životním pojištění. Městský soud v Praze učinil v uvedeném rozsudku úvahu, že pojišťovna nemůže ekonomicky těžit z neplatnosti pojistné smlouvy, neboť je nutné zohlednit i otázku řádného plnění z pojistné smlouvy. [příjmení] úvaha souvisí s tím, že výše plnění ze smlouvy je na pojišťovně zcela nezávislá a mimo případného zhodnocení investice tvořeného ze zaplaceného pojistného u externí investiční společnosti je výše plnění ze smlouvy závislá pouze na zaplaceném pojistném. Uvedený rozsudek je obecně aplikovatelný na spory o nároky z neplatných smluv životního pojištění různých pojišťoven, které jsou koncipovány na shodném principu tvorby kapitálové hodnoty. Žalobkyně je přesvědčena, že uvedený rozsudek prolamuje dosavadní převažující rozhodovací praxi prvoinstančních soudů v obdobných sporech spotřebitelů a pojišťoven. Rozsudek se jeví být výsledkem postupného vývoje judikatury odvolacího soudu spočívající na prohlubující se znalosti komplexní situace na pojistném trhu a poznání, že příčina jednotlivých sporů není dána ojedinělým excesem, ale systematickým jednáním pojišťoven poškozujícím klienty.

17. Účastnice navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala především na ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ve skutkově a právně obdobných sporech řešených dle části páté o. s. ř. Ohradila se však proti závěru soudu I. stupně, že pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná.

18. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a došel k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Odvolací soud neshledal, že by soud I. stupně tím, jak odůvodnil napadený rozsudek, porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces. Žalobkyni zjevně nic nebrání proti skutečným důvodům namítaného rozsudku věcně argumentovat, a o nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozsudku tedy nemůže být řeči (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu nižších stupňů, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. K poukazům odvolatelky na nedostatečná skutková zjištění soudu I. stupně a na to, že soud I. stupně chybně neprovedl jí navržené důkazy (či z nich nečinil žádná zjištění) odvolací soud podotýká, že již výše (odvolacím soudem) rekapitulovaná zjištění soudu I. stupně ve spojení se samotnými žalobními tvrzeními představují dostatečný podklad pro zamítavé rozhodnutí o rozhodné části žalobou uplatněného nároku a dalších zjištění není třeba. Soud I. stupně se nadbytečně vyslovil k platnosti/neplatnosti předmětné pojistné smlouvy a k existenci žalobkyní tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 a v něm citovaná rozhodnutí; tato zásada byla vyjádřena již ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Sc [číslo] publikovaném pod [číslo] ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

21. Odvolací soud pro úplnost dodává, že vzala-li účastnice zpět svo žalobu na nahrazení pro ni negativních částí rozhodnutí Finančního arbitra a řízení o této žalobě bylo zastaveno, je právní moc výroků I. a II. nálezu ve znění rozhodnutí námitkách nedotčena a rozhodnutí Finančního arbitra o žalobkyní uplatných nárocích řešených těmito výroky zavazuje jak účastnice, tak (odvolací) soud rozhodující v tomto řízení (§ 135 odst. 2 o. s. ř.).

22. Odvolací soud se pro nadbytečnost nezabýval výtkami odvolatelky ke skutkovým (a právním) závěrům soudu I. stupně o nedostatku úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit. Je tomu tak proto, že na správný (jak bude dále uvedeno) právní závěr soudu I. stupně o promlčení rozhodné části nároku na vydání bezdůvodného obohacení nemá žádný vliv případný, žalobkyní tvrzený úmysl účastnice bezdůvodně se obohatit. Uplynula-li subjektivní promlčecí lhůta (§ 107 odst. 1 obč. zák.), tvrzené právo se promlčelo bez ohledu na to, zda (jakkoliv dlouhá) objektivní promlčecí lhůta (§ 107 odst. 2 obč. zák.) uběhla či neuběhla. Soud I. stupně se úmyslem (nedostatkem úmyslu) účastnice bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně zabýval nadbytečně.

23. Stěžejní právní závěry soudu I. stupně pak odvolací soud sdílí.

24. Soud I. stupně zcela správně pokládal žalobou uplatněný nárok za soubor dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklých ze samostatně oddělitelných případů bezdůvodného obohacení – oddělitelných plateb pojistného. Všechna dílčí práva na vydání bezdůvodného obohacení správně posuzoval dle zákona č. 40/1064 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, včetně posouzení otázek počátku běhu a délky promlčecích lhůt k uplatnění těchto práv.

25. Podle ust. § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se podle dodavadních právních předpisů posuzují mj. lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3028 odst. 3 věta první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. právní poměry neuvedené v odst. 2 ustanovení) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

26. Soud I. stupně správně posuzoval běh subjektivních promlčecích lhůt u každého ze žalobkyní uplatněných dílčích nároků samostatně. V souladu s ust. § 107 odst. 1 obč. zák. předpokládal, že pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí lhůty je vždy rozhodný den, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že na její úkor došlo k získání tvrzeného bezdůvodného obohacení a že obohacení získala účastnice. Jak bylo dovozeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014 sp. zn. 33 Cdo 466/2014 při postupném pokračujícím získávání majetkového prospěchu se z hlediska promlčení považují za samostatné nároky na vydání plnění bezdůvodného obohacení nároky, které vznikly ze samostatných oddělitelných případů bezdůvodného obohacení, i když jde o stejné subjekty a stejné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení.

27. Již v roce 2008 byla ustálená judikatura Nejvyššího soudu tak, že z hlediska posouzení počátku běhu dvouleté promlčecí lhůty dle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu. Touto vědomostí se míní znalost takových skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná. Není významné, zda oprávněný má takové právní znalosti, aby byl subjektivně schopen posoudit uvedené skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnil, je neplatná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 1840/2008 a v něm citovaná rozhodnutí). Nutno zdůraznit, že uvedené závěry nebyly v judikatuře Nejvyššího soudu přehodnoceny, naopak byly pro skutkové poměry obdobné projednávané věci potvrzeny i v aktuálních rozhodnutích Nejvyššího soudu, např. v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3708/2020.

28. V posuzovaném případě byla tvrzená neplatnost pojistné smlouvy objektivně odvoditelná ze smlouvy samotné. Se smlouvou samotnou pak byla žalobkyně seznámena v okamžiku jejího uzavření. Další skutkovou okolností nutnou pro vznik tvrzeného bezdůvodného obohacení je poskytnutí plnění (žalobkyní) dle neplatné smlouvy. Vědomost žalobkyně o tom, co sama plnila účastnici, spadá v jedno s platbami pojistného.

29. Závěr soudu I. stupně o tom, že vznesení námitky promlčení ze strany účastnice není rozporné s dobrými mravy, je rovněž správný. Odpovídá i aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3708/2020). Soud I. stupně přiléhavě citoval ustálené judikatorní závěry o tom, kdy se uplatnění námitky promlčení příčí dobrým mravům, a přiléhavě zdůraznil pravidlo, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009, příp. další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2598/2020).

30. V posuzovaném případě platí, že včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před finančním arbitrem či v řízení před soudem bylo plně v rukou žalobkyně. V argumentaci žalobkyně nezaznívá nic o tom, že by účastnice jakýmkoliv svým jednáním způsobila či spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Soud I. stupně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zcela správně vystihl, že žalobní argumentace neobsahuje tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy.

31. K poukazu žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. 23 Co 375/2020 odvolací soud nemůže než konstatovat, že uvedené rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočuje z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze reprezentované např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 54Co 366/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 158/2020, ze dne 18. 3. 2021 sp. zn. 29 Co 19/2021 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 227/2021, přičemž správnost této rozhodovací praxe potvrzují aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, 23 Cdo 1254/2020, 32 Cdo 1201/2020, 28 Cdo 3708/2020 a sp. zn. 23 Cdo 727/2021) a Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21, I. ÚS 2435/20 a III. ÚS 2278/21).

32. Poukaz žalobkyně na právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 329/2010 je nepřípadný. Skutkové okolnosti věci projednávané Nejvyšším soudem pod uvedenou spisovou značkou se od okolností této věci výrazně odlišují. V případě projednávaném Nejvyšším soudem bylo řešeno, zda je nemravná námitka promlčení vznesená žalobcem proti nárokům uplatněným žalovaným k započtení proti žalobou uplatněnému nároku. Žalovaný užíval nebytové prostory na základě Smlouvy o nájmu nebytových prostor, která nebyla platně uzavřena, neboť k ní nebyl dán předchozí souhlas orgánu obce dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 116/1996 Sb. Žalobce se v řízení domáhal částky odpovídající obvyklému nájemnému za užívání nebytových prostor v určitém období z titulu (nepromlčeného) bezdůvodného obohacení, žalovaný proti nároku započetl již promlčené nároky na finanční kompenzaci za zhodnocení nemovitosti a na vrácení přeplatku za užívání nebytových prostor (rozdíl mezi zaplaceným nájemným a obvyklým nájemným za jiné období), a to rovněž z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouva přitom práva a povinnosti stran upravovala zřetelně a strany se podle ní po jistou dobu řídily. Předepsaný úřední souhlas s uzavřením smlouvy byl udělen po uzavření smlouvy. Dovolací soud měl za situace, kdy„ účastníci mohli právem očekávat, že smlouva je platná“ za to, že při vypořádání vztahu mezi nimi musí být zohledněno hledisko dobré víry (žalovaného v platnost smlouvy). Dovolací soud zdůraznil, že právem chráněný zájem, jemuž měl institut sankce absolutní neplatnosti v daném případě sloužit, byl dodatečným udělením souhlasu naplněn, a že právní formalismus v podmínkách demokratického právního státu nemůže zcela převládnout, neboť úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu je nalézt řešení, které by bylo v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, resp. v souladu s přirozenoprávními principy. Odvolací soud dovoluje podotknout, že v posuzovaném případě princip právní jistoty účastnice (jehož projevem je právo namítnout promlčení) může jen těžko zasáhnout do ochrany jakéhokoliv legitimního očekávání žalobkyně (v existenci smluvního právního poměru mezi účastnicemi), neboť sama žalobkyně zastává názor, že uzavřená pojistná smlouva je neplatná a nehodlá se jí řídit.

33. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to ve zpřesněném znění, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

34. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud (v této fázi) úspěšné účastnici přiznal proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tato částka zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby (účast na jednání odvolacího soudu, vyjádření k odvolání) ve výši [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d) a § 11 odst. 1, písm. g) a k ) vyhlášky, 2x paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce [částka].

Poučení