29 Co 495/2021-163

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a Mgr. Adély Kaftanové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra (žaloba dle části páté o. s. ř.), k odvolání žalobce [jméno] [příjmení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 113/2019-130 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce [příjmení] [příjmení] je povinen zaplatit [právnická osoba] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud změnil (správně nahradil) nález Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], ve znění rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], takto: Výrok II. se mění a nově zní:„ Žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] [anonymizováno] od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrok III. se ruší. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [obec] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. v konečném znění domáhal, aby soud změnil (správně nahradil) rozhodnutí Finančního arbitra a rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím (srovnej usnesení o připuštění změny petitu žaloby při jednání dne [datum] dle protokolu zejména na č. l. 113). Také pojišťovna podala proti rozhodnutí Finančního arbitra žalobu podle části páté o. s. ř., avšak žalobu vzala zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno (srovnej pravomocné usnesení č. j. 14 C 113/2019-88). Řízení proto nadále probíhalo ohledně nároku, který ve své žalobě uplatnil [obec] [příjmení]. Jak bylo zjištěno, mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum] [obec] [příjmení] zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná pro její neurčitost, a to z jiných důvodů, nežli dovodil Finanční arbitr a požadoval vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství z titulu neplatnosti pojistné smlouvy. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku. [obec] [příjmení] má za to, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a že nárok není promlčen.

3. Finanční arbitr dovodil, že pojistná smlouva je neplatná jako celek pro neurčitost, a řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou ve smyslu § 107 zákona č. 40/1964 Sb. Výsledně (v rozhodnutí o námitkách) aplikoval dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu dle § 107 odst. 1 dříve platného občanského zákoníku. Podle jeho zjištění [obec] [příjmení] se dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení pojišťovny na základě Modelace pojištění, doručené přípisem dne [datum]. Vzhledem k tomu Finanční arbitr dovodil, že subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení začala plynout od [datum]. Konstatoval, že právo [jméno] [příjmení] se promlčuje od úhrady každé platby pojistného. Pojistné zaplacené před datem [datum] (tj. dva roky před zahájením řízení u Finančního arbitra) je promlčeno, a pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Z přehledu zaplaceného pojistného Finanční arbitr zjistil, že v období od [datum] do [datum] [obec] [příjmení] uhradil pojistné ve výši [částka], což je částka, kterou je dle zjištění Finančního arbitra pojišťovna povinna zaplatit [jméno] [příjmení] jako bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy, s tím, že [obec] [příjmení] nepřijal od pojišťovny žádné finanční plnění. Finanční arbitr neshledal předpoklady pro to, aby byla námitka promlčení odmítnuta pro rozpor s dobrými mravy. Z těchto důvodů Finanční arbitr rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] částku [částka] s příslušenstvím, a ve zbytku návrh zamítl (srovnej nález Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách).

4. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Žalobce v soudním řízení trval na tom, že pojistná smlouva je neplatná, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, a nárok není promlčen. Žalobce požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s přísl., protože podle neplatné pojistné smlouvy platil pojistné. Namítal také, že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit na jeho úkor. Pojišťovna navrhovala, aby byla žaloba podaná [jméno] [příjmení] zamítnuta, s tím, že námitku promlčení nároku neuplatnila v rozporu s dobrými mravy, že na její straně nebyl úmysl bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce, a nárok uplatněný žalobcem je promlčen, resp. je zčásti promlčen.

5. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění Finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), která doplnil o další podklady, z nichž však nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Pro nadbytečnost zamítl návrh žalobce na výslech svědků i na provedení dalších důkazů. Po provedeném řízení soud dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník). Především dospěl k závěru, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného, resp. smlouvou vůbec nebylo ujednáno pojištění. Protože [obec] [příjmení] platil pojišťovně pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, vzniklo na straně pojišťovny bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. Poté soud posuzoval námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou a dovodil, že v tomto případě uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák. Skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost pojistné smlouvy, musely být žalobci známy z Modelace pojištění doručené přípisem ze dne [datum]. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje po uplynutí dvou let od uhrazení každé platby pojistného. Pojistné, které [obec] [příjmení] zaplatil před datem [datum] (tj. dva roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem), je promlčeno, pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Nepromlčené pojistné činí [částka], což je částka, kterou má pojišťovna žalobci zaplatit (včetně příslušenství) jako bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy na základě rozhodnutí Finančního arbitra. Ani soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit, ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy. Na závěr soud řešil otázku příp. vypořádání vzájemných nároků účastníků z neplatné smlouvy. Z naznačených důvodů soud I. stupně dospěl k závěru, že Finanční arbitr rozhodl správně, a výrokem I. napadeného rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., s tím, že žalobce [příjmení] [příjmení] nebyl v tomto řízení úspěšný a pojišťovna zavinila„ zpětvzetí“ (správně zastavení) řízení, tedy rovněž v řízení nebyla úspěšná.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce [příjmení] [příjmení] odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně učinil z provedených důkazů nesprávná, popř. neúplná, skutková zjištění, což se vztahuje k výročním dopisům (správné je zjištění, že na jejich základě nebyl žalobce informován o stavu pojištění), Úřednímu sdělení ČNB ze dne [datum] (správné je zjištění, že pojišťovna z tohoto sdělení seznala, že na základě zákazu nekalých obchodních praktik má povinnost jednat s odbornou péčí a informovat pojistníky o nákladové struktuře životního pojištění a tyto informace zájemcům o pojištění poskytovat automaticky), protokolů Finančního arbitra (Finanční arbitr již v polovině roku 2014 informoval pojišťovnu o vadách smluv životního pojištění, avšak pojišťovna neučinila nic k nápravě závadného stavu a dále od [jméno] [příjmení] přijímala pojistné a nyní se brání námitkou promlčení) a interního sdělení pojišťovny [číslo] [rok] (správné je zjištění, že pojišťovna již v roce [rok] věděla, že při ukončení smlouvy snižuje kapitálovou hodnotu pojištění o stornovací poplatky a o počáteční, inkasní a správní náklady, i to, že do spořící složky pojištění není alokováno 100% zaplaceného pojistného, a tuto informaci nesdělila zájemcům o pojištění, tedy ani [jméno] [příjmení]).

7. Žalobce upozornil na nesprávný a nelogický závěr soudu I. stupně ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty od Modelace pojištění ze srpna [rok]. Soud konstatoval absolutní neplatnost pojistné smlouvy pouze z důvodu absence konkr. ujednání o výši nákladů odečítaných pojišťovnou. Pokud se žalobce ze zmíněné modelace dozvěděl, že pojišťovna účtuje nějaké náklady a poplatky, nemohlo to vyvolat jeho vědomost o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy z důvodu nesjednání těchto nákladů. V této souvislosti uvedl, že je dána disproporce mezi obsahem pojistné smlouvy a jednáním pojišťovny, což soud přehlédl a nezohlednil ve vztahu k posouzení existence dobré víry pojišťovny při vznesení námitky pojištění. Žalobce trvá na tom, že pojišťovna již od května [rok] (srovnej Úřední sdělení ČNB ze dne [datum]) věděla o tom, že postup, kdy při nabízení a uzavírání smluv životního pojištění nesděluje zájemcům o pojištění informace o nákladové struktuře nabízeného produktu, znamená, že smlouva životního pojištění mohla být uzavřena v rozporu s povinností odborné péče a zákazem nekalých obchodních praktik. Přesto pojišťovna dne [datum] s žalobcem uzavřela pojistnou smlouvu, aniž by mu sdělila nákladovou strukturu pojištění, a poté inkasovala sjednané pojistné. Pojišťovna měla již při uzavření smlouvy prokazatelnou vědomost o vadách pojistné smlouvy, neučinila žádné kroky, kterými by protiprávní stav na straně žalobce odstranila, a přijímáním plateb pojistného se bezdůvodně úmyslně obohatila. Pojišťovna má dle zákona o pojišťovnictví povinnost jednat s odbornou péčí a mít zřízen funkční systém vnitřní kontroly, který má zajistit soulad jejího jednání s právním řádem. I tuto skutečnost je nutno při posuzování úmyslu pojišťovny obohatit se na úkor žalobce. Soud pochybil, když zamítl návrh žalobce na výslech svědků – zaměstnanců pojišťovny k naznačeným okolnostem. Soud při hodnocení úmyslu pojišťovny obohatit se na úkor žalobce zkrátil právo žalobce na spravedlivý proces, když se nevypořádal s argumentací žalobce a neprovedl jím navrhovaný výslech svědků.

8. Žalobce trval i na tom, že námitka promlčení uplatněná pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy. Námitkou promlčení pojišťovna těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ust. § 6 platného občanského zákoníku. V průběhu trvání pojistné smlouvy na jejím základě plnil pouze žalobce. Pojišťovna nemůže být v dobré víře, pokud přijímá pojistné, o kterém s ohledem na její vědomost o skutkových okolnostech ví, že je v rozporu s dobrými mravy, i z toho důvodu, že pojišťovnou vznesená námitka promlčení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Výše plnění ze smlouvy je na pojišťovně zcela nezávislá, resp. je závislá pouze na zaplaceném pojistném. Žalobce poukázal i na rozpor s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze, konkr. s rozsudkem sp. zn. 23 Co 375/2020 ze dne [datum rozhodnutí], kdy byla posouzena námitka promlčení jako rozporná s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhoval, aby byl napadený rozsudek zrušen.

9. Účastník [právnická osoba] ve vyjádření k odvolání žalobce navrhoval, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen a aby bylo pojišťovně přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že z žádných okolností nelze dovodit, že by pojišťovna vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a odkázal na bohatou rozhodovací praxi soudů všech stupňů. Podle názoru pojišťovny je namístě aplikovat dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu, přičemž pro počátek běhu této lhůty je rozhodný okamžik uzavření smlouvy. Soud I. stupně správně dovodil, že to, co bylo uhrazeno před [datum] (dva roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi), je promlčeno, a to, co bylo zaplaceno poté, tj. částka [částka], bylo žalobci přiznáno rozhodnutím arbitra a již bylo pojišťovnou uhrazeno (i s příslušenstvím). Odvolatelem namítané rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020 vybočuje z dosavadní rozhodovací praxe obecných soudů. Pojišťovna trvala na tom, že nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, že pojistná smlouva je platná a že na její straně nebyl dán úmysl se obohatit na úkor žalobce. Dále pojišťovna uvedla, že soud provedl dokazování označenými listinnými důkazy a skutková zjištění opřel o nesporná tvrzení účastníků, vyplývající především ze spisu Finančního arbitra. Soud též provedl důkaz v odvolání namítanými listinnými podklady a i s nimi se řádně vypořádal.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a k projednání odvolání nařídil ústní jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Především je namístě zmínit, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, takže žádné doplnění řízení nebylo (a není) potřebné. Z rozhodnutí vyplývá, k jakým závěrům soud I. stupně dospěl a jakými zákonnými ustanoveními se řídil. Přezkoumání rozhodnutí o věci samé probíhá v rovině právní.

12. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. – o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že tato jejich práva a povinnosti se budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy ze dne [datum], a proto se řídí zákonem o pojistné smlouvě a občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. V tomto případě je rozhodné, že podle žaloby [obec] Sýkora uplatňuje právo na vydání bezdůvodného obohacení a na příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení vzhledem k tomu, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je neplatná, a tvrdí, že není důvodná námitka promlčení nároku vznesená pojišťovnou. Pojišťovna trvá na tom, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě a že nárok [jméno] [příjmení] je promlčen v tom rozsahu, jak rozhodl Finanční arbitr.

14. Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, kdy by bylo prokázáno, že existoval. Je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno (k tomu srovnej zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1750/2006 či usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 896/2006, resp. aktuálně usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021).

15. Z uvedeného vyplývá, že i v tomto případě bylo namístě řešit přednostně otázku, zda tvrzený nárok, který byl uplatněn u Finančního arbitra dne [datum], tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], kterou žalobce pokládal za absolutně neplatnou, není promlčen.

16. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

17. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Takovou vědomostí citované zákonné ustanovení nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2581/98 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 2626/2009).

18. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednané pojistné smlouvy (spočívající v textu smluvních ujednání), musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření smlouvy, tj. dne [datum]. Od té doby měl žalobce [příjmení] [příjmení] možnost zjistit, že se pojišťovna na jeho úkor obohatila a začala mu běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Od tohoto okamžiku žalobci [jméno] [příjmení] nic nebránilo v tom, aby podal k soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Návrh k Finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení [obec] [příjmení] podal dne [datum], a proto to, co na pojistném zaplatil před datem [datum] (tj. dva roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi) je promlčeno, a to, co bylo uhrazeno poté, promlčeno není. Podle zjištění Finančního arbitra po datu [datum] žalobce na pojistném uhradil částku [částka], což představuje bezdůvodné obohacení pojišťovny, jak správně rozhodl Finanční arbitr. Jinak uplynula subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku žalobce vyplývající z ustanovení § 107 odst. 1 obč. zákona, tj. ve zbytku byl nárok žalobce promlčen z hlediska běhu dvouleté subjektivní promlčecí lhůty. V dané věci nebylo namístě řešit otázku vypořádání vzájemných nároků účastníků, ta je totiž bezpředmětná, když podle posuzované smlouvy do vydání rozhodnutí Finančního arbitra plnil pouze [obec] [příjmení] a pojišťovna žádné plnění neposkytla.

19. Soud I. stupně správně dovodil, že pojišťovna neuplatnila námitku promlčení nároku uplatněného žalobcem v rozporu s dobrými mravy. Tuto otázku soud I. stupně řešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí senátu 29 Co Městského soudu v Praze i soudů vyšších stupňů. Soud si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, z nichž dospěl ke správným závěrům. Podle převládajícího právního názoru odvolacího soudu, kterému koresponduje stanovisko Finančního arbitra i soudu I. stupně přijaté v projednávané věci, pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Takový názor odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20 a aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021). Nejvyšší soud zaujal stanovisko, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009).

20. V dané věci bylo včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před Finančním arbitrem a v řízení před soudem plně v rukou žalobce [jméno] [příjmení]. Z jeho tvrzení nevyplývá, že by pojišťovna svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej shora) jasně vyplývá, že [obec] [příjmení] neuplatnil tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy. Se zřetelem k odvolacím výhradám je třeba upozornit, že odkazuje-li žalobce na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020, je namístě uvést, že zmíněné rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočilo z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze. Uvedené vyplývá zejména z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 54 Co 366/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 158/2020 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 19/2021. Správnost takové rozhodovací praxe Městského soudu v Praze je potvrzována aktuálními rozhodnutím Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a sp. zn. 28 Cdo 2749/2021) a též Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21 a sp. zn. I. ÚS 2435/20).

21. Se zřetelem ke zjištění, že v dané věci Finanční arbitr rozhodl správně, není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu v řízení dle části páté o. s. ř. Proto byl výrok I. rozsudku, kterým byla žaloba [jméno] [příjmení] zamítnuta, jako věcně správný potvrzen (§ 219, § 250i o. s. ř.).

22. Každý z účastníků byl v tomto řízení úspěšný pouze zčásti, a proto soud I. stupně ve výroku II. napadeného rozsudku správně rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Proto byl i výrok II. o náhradě nákladů řízení potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

23. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] byla v odvolacím řízení úspěšná, má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 245 o. s. ř.). Pojišťovně v odvolacím řízení vznikly náklady v podobě odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření a účast při jednání) po [částka] ([částka]), 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] ([částka]) + DPH 21 % ve výši [částka], celkem [částka].

Poučení