29 Co 6/2025-126

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Klárou Krejčí sídlem Poděbradská 88/55, 198 00 Praha 9 proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A 2) Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Řehákem sídlem Domažlická 1256/1, 130 00 Praha 3 3) Jméno advokáta B , narozená dne Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Ďurišem sídlem Pavla Švandy ze Semčic 850/7, 150 00 Praha 5 o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. července 2024, č. j. 19 C 130/2023-85

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a II. mění tak, že se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1) a 2) k nemovité věci – stavbě č. p. , Anonymizováno, v části obce , adresa, , která je postavena na pozemku parc. č. , hodnota, , zapsané na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , jméno FO, , obec , jméno FO, zrušuje a nařizuje se její prodej ve veřejné dražbě, přičemž výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi žalobkyni a žalovaného 1) a žalovanou 2) podle výše jejich spoluvlastnických podílů, přičemž podíl žalobkyně činí ½ a podíl žalovaného 1) a žalované 2) ½ .

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích III. a IV. mění tak, že se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované 3) k nemovitým věcem – pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaným na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , jméno FO, , obec , jméno FO, , zrušuje a nařizuje se jejich prodej ve veřejné dražbě, přičemž výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi žalobkyni a žalovanou 3) podle výše jejich spoluvlastnických podílů, přičemž podíl žalobkyně činí ½ a podíl žalované 3) činí ½.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. rozhodl, že se zamítá žaloba v části, v níž se žalobce domáhal zrušení spoluvlastnictví k nemovité věci – stavbě č. p. , Anonymizováno, v části obce , adresa, , která je postavena na pozemku parc. č. , hodnota, , zapsané na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , jméno FO, , obec , jméno FO, (dále jen stavba), mezi žalobcem a prvním žalovaným a druhou žalovanou, a nařízení prodeje této nemovité věci v dražbě, kdy výtěžek z prodeje by byl rozdělen mezi žalobce a prvního žalovaného a druhou žalovanou podle výše jejich spoluvlastnických podílů. Výrokem II., že se rovněž zamítá v části, v níž se žalobce eventuálně domáhal zrušení spoluvlastnictví k nemovité věci – stavbě č. p. , Anonymizováno, v části obce , adresa, ., která je postavena na pozemku parc. č. , hodnota, , zapsané na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , jméno FO, , obec , jméno FO, , mezi žalobcem a prvním žalovaným a druhou žalovanou, a přikázání této nemovitosti do společného jmění manželů prvního žalovaného a druhé žalované za přiměřenou náhradu ve výši stanovené soudem. Výrokem III, že se žaloba zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zrušení spoluvlastnictví k nemovitým věcem – pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaným na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , jméno FO, , obec , jméno FO, (dále jen pozemky), mezi žalobcem a třetí žalovanou, a nařízení prodeje těchto nemovitých věcí v dražbě, kdy výtěžek z prodeje by byl rozdělen mezi žalobce a třetí žalovanou podle výše jejich spoluvlastnických podílů. Výrokem IV., že se rovněž zamítá v části, v níž se žalobce eventuálně domáhal zrušení spoluvlastnictví k nemovitým věcem – pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaným na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , jméno FO, , obec , jméno FO, , mezi žalobcem a třetí žalovanou a přikázání těchto nemovitostí do výlučného vlastnictví třetí žalované za přiměřenou náhradu ve výši stanovené soudem. Žalobce je povinen nahradit prvnímu žalovanému a druhé žalované náklady řízení ve výši , částka, , k rukám jejich právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V., že žalobce je povinen nahradit třetí žalované náklady řízení ve výši , částka, , k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem VI., že návrh žalovaných na přerušení řízení a návrh třetí žalované na vyloučení vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům uvedeným ve výroku III. tohoto rozsudku k samostatnému řízení se zamítá.

2. Rozhodnutí okresního soudu bylo odůvodněno tak, že se žalobkyně se žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve výroku I. a III. rozsudku označených nemovitostí (dále jen „předmětné nemovitosti“). Navrhla, aby byl nařízen prodej těchto nemovitých věcí v dražbě, pokud nebudou přikázány do vlastnictví žalovaných spoluvlastníků s uložením povinnosti zaplatit vypořádací podíl. Okresní soud po provedeném dokazování shledal prokázaným podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1) a 2) ke stavbě a spoluvlastnictví žalobkyně a žalované 3) k pozemkům. Vyšel z toho, že účastníci učinili nesporným, že nemovitosti nelze reálně rozdělit. Jedná se o rodinný dům se zahradou. Žalobce ani žalovaná 3) o nemovitosti nemají zájem. O převzetí spoluvlastnických podílů na nemovitostech mají zájem pouze žalovaný 1) a žalovaná 2), kteří jsou ochotni tyto nabýt do společného jmění manželů a vyplatit žalobci, případně žalované 3) vypořádací podíl. Všichni účastníci pak v průběhu řízení deklarovali ochotu k uzavření dohody či soudního smíru. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky je rovněž nesporným, že proti žalobci je vedena exekuce, kdy exekučním příkazem vydaným dne , datum, pod č. j. , spisová značka, soudním exekutorem , tituly před jménem, Jaroslavem Kocincem, , tituly za jménem, , Exekutorský úřad , adresa, , byl nařízen prodej spoluvlastnického podílu žalobce na předmětných pozemcích. Tímto exekučním příkazem zároveň bylo žalobkyni zakázáno se spoluvlastnickým podílem nakládat, což žalobkyni omezuje v dispozicích a vylučuje uzavření soudního smíru či mimosoudní dohody. Tato skutečnost pak prakticky vylučuje také možnost, aby byly předmětné nemovitosti přikázány v rámci vypořádání žalovaným, neboť nařízená exekuce by postihla nabyvatele podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Exekuce žalobkyně tak sice nebrání zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, prakticky však vylučuje způsob vypořádání, který preferují všichni účastníci řízení, tj. nabytí nemovitostí jako celku prvním žalovaným a druhou žalovanou a vyplacení vypořádacího podílu žalobci a třetí žalované. V úvahu tak reálně připadá pouze poslední (krajní) varianta vypořádání, tj. nařízení prodeje předmětných nemovitostí. S touto variantou však nesouhlasili první žalovaný a druhá žalovaná, kteří měli, jako jediní ze spoluvlastníků, zájem nabýt nemovitosti jako celek do svého výlučného vlastnictví (společného jmění manželů). Okresní soud neshledal účelným přerušení řízení do skončení exekučního řízení ani vyloučení vypořádání pozemků k samostatnému řízení, když by mělo být preferováno sjednocení vlastnictví. Dospěl však k závěru, že žalobkyně požaduje vypořádání v nevhodnou dobu a k újmě žalovaného 1) a žalované 2) ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“). Žalobkyně nabyla (teprve v lednu 2023) předmětné spoluvlastnické podíly v rámci své podnikatelské činnosti, a to nikoliv za účelem užívání předmětných nemovitostí, ale za účelem zisku. Tento zisk se pak žalobce snaží realizovat bez ohledu na překážky plynoucí z jeho špatné finanční situace, a to za využití ustanovení o.z. směřujících k ochraně podílových spoluvlastníků. Postup žalobkyně pak poškozuje zejména žalovaného 1) a žalovanou 2), které v podstatě nutí akceptovat prodej nemovitostí ve veřejné dražbě. Nebýt finančních potíží a probíhající exekuce na majetek žalobkyně, mohlo by přitom být vypořádání jednoduše dosaženo trojstrannou mimosoudní dohodou či soudním smírem, kterou by navíc bylo možné dosáhnout žádoucího sjednocení vlastnictví stavby a pozemků. Dle názoru okresního soudu se proto ze strany žalobkyně jedná o zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o.z., které nepožívá právní ochrany. Proto žalobu zamítl a rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení žalovaným.

3. Proti tomuto rozsudku se včas proti výrokům I až VI odvolala žalobkyně. Namítala, že probíhající exekuce na její majetek je pro probíhající spor irelevantní. Zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví prodejem v dražbě nabude nový vlastník (vydražitel) nemovitosti originárně, tedy neodvozeně od právního předchůdce. I za situace, v níž by soud přikázal podíl žalobkyně do vlastnictví žalovaných, tito by nabyli podíl žalobce originárně bez postižení exekucemi. Uvedené žalobkyně dovozuje z toho, že zaniká spoluvlastnictví, a tedy i postižený podíl jako věc, která je předmětem exekuce Obdobně neshledává podstatnou argumentaci, že mimosoudní řešení bylo pro žalované výhodnější, když s takovou optikou by mohla bít zamítnuta každá žaloba. Podstatou smíru je však dobrovolnost. Žalovaným 1) a 2) nelze rozhodnutím soudu přikázat pozemky. Žalobkyně má za to, že spoluvlastnictví lze v dané situaci vypořádat pouze dražbou. Dále má za to, že situace je prakticky totožná jako v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, s tím, že zde bylo uzavřeno, že právní posouzení, podle kterého je nevhodnost doby dána tzv. inhibitoriem (zákazem povinného nakládat s věcí), není správné. Zadluženost žalobcova ideálního podílu není na závadu zrušení společenství. Nevhodnost doby je objektivní, přechodnou okolností vztahující se k předmětu spoluvlastnictví, pro kterou by se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jevilo nevhodné. Jinak řečeno, nevhodnost doby nastává v případě, že z objektivního hlediska a na přechodnou dobu by vzhledem k věci samotné nebylo vhodné, aby byla rozdělena. Je-li na nemovitost vedena exekuce, potažmo je-li zatížena zástavním právem, nejedná se o okolnost, kterou by sama věc byla rozdělením jakkoli dotčena. Výluky z práva domáhat se zrušení spoluvlastnictví vykládat restriktivně. Pro posouzení nevhodnosti doby nejsou rozhodující osobní poměry spoluvlastníků a z nich vyplývající škoda neb újma. Nevhodnost doby bude směřovat především k dočasným okolnostem, které mají vliv na cenu společné věci. Může tak jít o dočasný hlubší pokles cen společné věci s vidinou pozdějšího opětovného zvýšení ceny, hyperinflace, probíhající oprava či úprava věci, brzký zánik zatížení společné věci, v jehož důsledku významně stoupne cena společné věci apod. Musí jít o okolnosti dočasného charakteru, např. časově omezená zdravotní indispozice, přičemž by mělo jít o výjimečné okolnosti, které se zpravidla při zrušení spoluvlastnictví nevyskytují. Žalobkyně k tomu pro úplnost uvádí, že v případě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ať přikázáním jeho podílu do vlastnictví žalovaných, či vypořádáním prodejem v dražbě, nedojde ke zkrácení oprávněného z exekučního řízení. Žalobkyně má již postižen i bankovní účet, tedy jak případná přiměřená náhrada z přikázání podílu, tak výtěžek z dražby, bude soudním exekutorem bez dalšího postižen a poslouží k úhradě nároku oprávněného, což umoří pohledávku více, než kdyby postupoval dle § 44a odst. 4 exekučního řádu. Nesprávné považuje žalobkyně též posouzení zneužití práva tím, že nabyla podíl v rámci svého podnikání. A to zejména v kontextu toho, že nemovitost výlučně užívá otec žalované 3) a strýc žalovaného 1) pan , jméno FO, , nar. , datum, , trvale bytem na adrese předmětné nemovitosti, , adresa, , tohoto času v insolvenci, který za užívání ničeho nehradí. Judikatura pak dovodil, že důvod pro zamítnutí žaloby není ani v situaci, kdy nabytí podílu na nemovitostech ze strany žalobce nebylo primárně motivováno realizací práva spoluvlastníka nemovitosti užívat, ale bylo založeno ekonomickou úvahou směřující k odkupu podílu druhého spoluvlastníka nebo naopak k nabídce prodeje nabytého spoluvlastnického podílu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně proto navrhovala rozhodnutí okresního soudu změnit a spoluvlastnictví zrušit a nařídit prodej v dražbě.

4. Žalovaní 1) a 2) se k odvolání žalobkyně vyjádřili tak, že považují rozsudek okresního soudu za věcně správný. Poukazovali na to, že majetek žalobkyně je nejen postižen inhibitoriem v exekuci, ale žalobkyně opět čelí insolvenčnímu návrhu, je evidentně předlužena, a v tom žalovaní spatřují nevhodnost doby pro rozhodnutí o vypořádání a zrušení spoluvlastnictví. Okresní soud tak správně nepřiznal ochranu žalobci, když ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví směřují k ochraně spoluvlastníků nikoliv k prosazení podnikání osobám jako je žalobkyně. V průběhu odvolacího jednání pak žalovaní 1) a 2) specifikovali uvedené tím, že by mělo být respektováno to, že spoluvlastnického vztahu bylo vstoupeno dobrovolně, a pokud se žalobkyně obratem po nabytí se domáhá zrušení spoluvlastnictví, považují to žalovaní 1) a 2) za zneužití práv, a tomu by neměla být ochrana poskytována. Mají též za to, že právě to, že probíhá insolvenční řízení, které je ve fázi před rozhodnutím o úpadku, který spíše bude zjištěn, je důvodem pro zamítnutí žaloby, neboť bude ustanoven insolvenční správce, který získá právo celou situaci vyřešit. Umožní se tím to, co žalovaní navrhují, tj. jejich nabytí nemovitosti, zatímco v opačném případě by byla nařízena dražba nemovitostí a tím by v zásadě žalovaní byli vyloučení z možnosti nemovitost nabýt. Proto má za to, že v tuto chvíli nelze žalobě vyhovět a nevidí nejmenší důvod, proč by měli být žalovaní násilně zbaveni vlastnických práv, zvláště když do této situace je dostala žalobkyně, která se ve svém podnikání zadlužila. Žalovaní 1) a 2) proto žádali, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaná 3) se k odvolání vyjádřila tak, že souhlasí s odůvodněním okresního soudu, že vypořádání je požadováno v nevhodnou dobu. Není pravdou, že by se na prodeji podílu ze strany žalobkyně nechtěla dohodnout, ta však nabídku učinila až v předžalobní výzvě na částku , částka, jako podíl na stavbě i pozemcích. Ani aplikace § 1140 odst. 2 o.z. nevylučuje zamítnutí žaloby podle § 8 o.z., okresní soud tak nepochybil, pokud na daný případ aplikoval ustanovení § 8 o.z. Žalovaná 3) navrhovala tedy potvrzení rozsudku okresního soudu ve výrocích III. a IV. Při jednání odvolacího soudu též odkázala na shodnou argumentaci žalovaných 1) a 2) s tím, že má za to, že celou situaci dokládá stav insolvenčního řízení, v němž vše směřuje k úpadku žalobkyně, což by mělo být vzato v úvahu i v kontextu s návrhem samotné žalobkyně v předchozím insolvenčním řízení. Potřeba vyhovět tomu, že je vypořádání žádáno v nevhodnou dobu vyplývá i z toho, že žalobkyně podala návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví poměrně za krátkou dobu od nabytí vlastnického práva a v rámci mimosoudního řešení sporu se nesnažila najít konkrétní řešení. I opakovanost výzev ve vztahu k žalobkyni v insolvenčním řízení dokládá to, že pravděpodobně dojde k řešení úpadkem. Právě ta okolnost, že i insolvenční řízení směřuje k úpadku, by měla být zohledněna jako jeden z parametrů aplikace § 8 o. z.

6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o.s.ř.) a shledal, že odvolání je důvodné.

7. Na skutkový stav zjištěný před okresním soudem lze v plném rozsahu odkázat. Prokázáno bylo podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1) a 2) ke stavbě a spoluvlastnictví žalobkyně a žalované 3) k pozemkům, přičemž žalobkyně poloviční podíl na stavbě i pozemcích nabyla kupní smlouvou z , datum, s účinky zápisu , datum, za částku , částka, . V předžalobní výzvě z , datum, pak svůj podíl nabízela za , částka, . Žaloba byla podána , datum, . Žalovaní 1) a 2) nabyli svůj poloviční podíl na stavbě až v průběhu řízení před okresním soudem, kupní smlouvou ze dne , datum, s účinky zápisu , datum, . Žalovaná 3) nabyla poloviční podíl na pozemcích darovací smlouvou z , datum, s účinky vkladu k , datum, . Účastníci učinili nesporným, že nemovitosti nelze reálně rozdělit. Jedná se o rodinný dům se zahradou. Žalobce ani žalovaná 3) o nemovitosti nemají zájem. Žalovaná 3) v řízení před okresním soudem souhlasila i s vypořádáním formou dražby, v odvolacím řízení však naopak vyslovila nesouhlas s tímto způsobem vypořádání s tím, že vypořádání považuje v dané době běžícího exekučního a nově zahájeného insolvenčního řízení ve fázi před úpadkem žalobkyně pro ni za časově nevhodné a zneužívající právo žalobkyně. Žalovaní 1) a 2) od počátku projevovali zájem o podíl žalované, ale činili tak pouze podmíněně za situace nezatížení dluhy a spolu s možností nabýt i pozemek. Vypořádání prodejem v dražbě považovali za nevhodné a zneužívající se shodnou argumentací jako žalovaná 3). Odvolací soud okresním soudem provedené dokazování doplnil s ohledem na zjištění o vedení insolvenčního řízení vůči žalobkyni podstatným obsahem zveřejněného spisu Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH , spisová značka, , z něhož bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne , datum, na základě návrhu věřitelů spojeného s návrhem na prohlášení konkursu, v němž byly uplatněny pohledávky ve výši , částka, . Odkazováno bylo též na pohledávku exekučně vymáhanou ze strany spol. , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , z titulu vrácení poskytnutého podnikatelského úvěru ve výši , částka, s příslušenstvím, na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne , datum, , splatné dne , datum, a vykonatelné na základě notářského zápisu NZ 150/2022 sepsaného dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem v , jméno FO, . Dlužník tento dluh sám uvedl a doložil v rámci svého insolvenčního návrhu v řízení sp. zn.: , Anonymizováno, . Dle sdělení této společnosti z , datum, činí pohledávka celkem , částka, . Do insolvenčního řízení se zatím přihlásili další věřitelé , jméno FO, , , jméno FO, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , jméno FO, , , jméno FO, . Řízení je ve fázi před úpadkem. Proběhla jednání, z jejichž protokolů ze dne , datum, a , datum, odvolací soud shledal, že insolvenční soud konstatoval předběžný názor, že jsou dány domněnky úpadku ve formě platební neschopnosti dlužníka, který tak má povinnost tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že je schopen úhrady splatných závazků, přičemž na posledním jednání mu byla poskytnuta lhůta 15 dnů doplnění a jednání odročeno na , datum, . Doplnění tvrzení nebylo zatím evidováno. Z insolvenčního rejstříku bylo dále zjištěno, že předchozí insolvenční řízení pod sp.zn. MSPH , spisová značka, bylo vedeno na insolvenční návrh dlužníka ze dne , datum, v němž žalobkyně označila souhrn nesplacených nezajištěných pohledávek věřitelů dlužníka ke dni , datum, ve výši , částka, a dále zajištěných pohledávek věřitelů ve výši , částka, s tím, že většina těchto pohledávek byla více než 30 dnů po splatnosti, nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně měly odhadovanou hodnotu přes 60 mil. Kč. Řízení bylo skončeno odmítnutím návrhu pro neuvedení úplných údajů v návrhu a jeho příloze.

8. Podle ust. § 1140 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle ust. § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle ust. § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle ust. § 1147 není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Podle § 1140 odst. 1, 2 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

10. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

11. Ustanovení § 1140 odst. 1 o. z. stanoví jeden ze základních principů spoluvlastnictví, kterým jeho dobrovolnost, neboť spoluvlastnictví je právem nikoliv povinností a každý spoluvlastník musí ze samé podstaty spoluvlastnictví s jeho zrušením a vypořádáním počítat.

12. Z uvedeného je patrné, že na uplatnění výjimek z tohoto pravidla by mělo být nahlíženo restriktivně, a to skrze vzájemné poměřování práv a právem chráněných zájmů obou spoluvlastníků s ohledem na konkrétní okolnosti.

13. Za zjevné zneužití práva na zrušení spoluvlastnictví lze dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany.

14. Odvolací soud oproti okresnímu soudu neshledává situaci takového zneužití ze strany žalobkyně v tom, že, jak vyplývá z provedeného dokazování, se žalobkyně vypořádáním snaží získat likvidní prostředky pro umoření svých dluhů. Skutečnost, že žalobkyně nabyla podíl v rámci svého podnikání je postup právem připuštěný. Ostatně žalovaní 1) a 2) nabyli podíl na stavbě koupí až v průběhu tohoto řízení, tedy daný stav akceptovali a žalovaná 3) na setrvání ve spoluvlastnictví v řízení před okresním soudem neprojevovala ani zájem, když vlastní pozemek, který bez stavby nemá plné využití. V daném případě nejde ani o nějaký zásah do práva bydlení, když nikdo z účastníků netvrdil, že by v nemovitosti bydlel. Naopak bylo tvrzeno, že zde bydlí třetí osoba. V takové situaci, to, že žalobkyně tímto způsobem realizuje své podnikání a podává návrh na vypořádání v zásadě bezprostředně po nabytí žalobkyní (do 3 měsíců), nelze považovat samo o sobě za zneužití práva žalobkyně.

15. Odvolací soud se proto zabýval naplněním ostatních podmínek pro uplatnění výjimky pro prolomení zásady dobrovolnosti setrvání ve spoluvlastnictví. V tomto směru lze podotknout, že jednou z možností je postup podle ust. § 1155 odst. 1 ve spojitosti s § 1157 o.z., kterým je odložení zrušení spoluvlastnictví, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, kterým lze prodloužit trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky. Ten však zůstal v daném případě nevyužit a bylo namítáno pouze to, že vypořádání je žádáno v nevhodnou dobu, když žalobkyně čelí exekučnímu a insolvenčnímu řízení, což aktuálně znemožňuje vypořádání dohodou, vzájemným převodem podílů na žalované 1) a 2), proto odvolací soud dále posuzoval, zda tato situace umožňuje nastoupení výjimky zakotvené v § 1140 odst. 2 o. z.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (dostupného jako i další na https://www.nsoud.cz/) pro posouzení doby nevhodné ke zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 odst. 2 o. z. jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv osobní poměry spoluvlastníka (spoluvlastníků), zatímco pro újmu některého spoluvlastníka (spoluvlastníků) jsou podstatné jejich subjektivní poměry přechodné povahy. Situací nevhodné doby jsou například změny cen nemovitostí, změny v územním plánování a podobně. Odvolací soud považuje stav zadluženosti spoluvlastníka potažmo jeho exekuce či insolvenci za faktor subjektivní, zabýval se tedy tím, zda je zrušení a vypořádání žádáno přechodně k újmě některého ze spoluvlastníků. Povinnost tvrzení a důkazní o přechodnosti poměrů vedoucích k újmě leží na žalované straně, která se brání zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

17. Situace žalovaných v daném případě byla složitá v tom směru, že nebýt situace zatížení podílu žalobkyně exekucí a dluhy žalobkyně žalovaní by na zrušení a vypořádání projevovali zájem, žalovaní 1) a 2) by projevovali zájem též o nabytí podílu žalobkyně do svého vlastnictví, takovou možnost podmíněného souhlasu ale právní úprava nezná, je tak nutno vycházet z toho, že tu zájem o nabytí podílu v daném stavu není dán, tedy přichází v úvahu jediný možný způsob vypořádání prodejem ve veřejné dražbě. Judikaturou již bylo vyřešeno, že samotné vedení exekuce nebrání rozhodnutí soudu o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání, neboť nejde o inhibitoriem zakázané disponování s podílem a že zájem třetích osob, tedy věřitelů žalobkyně, nemůže být v z hlediska aplikace ustanovení § 1140 odst. 2 o.z. zohledňován. Při prodeji podílu pak v exekuci dochází k procesnímu nástupnictví, přičemž exekuce pokračuje proti nabyvateli podílu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Z uvedeného je patrné, že dopadem této situace je, že pokud žalovaná strana nechce nést rizika nástupnictví ve způsobu vedení exekuce prodejem podílu žalobkyně, je omezena ve způsobech vypořádání spoluvlastnictví. Nejde tu však o situaci, že by bylo nabytí zcela vyloučeno, či že by šlo o nucené zbavení vlastnictví, když prodej nemovitosti v dražbě je jedním ze zákonných způsobů vypořádání, s nímž musí spoluvlastník počítat. Lze opět podotknout, že uvedené platí zvláště v případě žalovaných 1) a 2), kteří nemovitost koupili až v průběhu daného řízení o zrušení a vypořádání. Nelze přitom obecně dovodit, že by exekuce či insolvence spoluvlastníka měla vést k zamítnutí jeho žaloby na vypořádání, jen proto, že fakticky omezuje pro žalované příznivější způsoby vypořádání. Samotné vedení těchto řízení vypořádání nebrání (není např. ani vyloučeno, aby zrušení a vypořádání prodejem v dražbou navrhoval při úpadku insolvenční správce, k tomu viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Odvolací soud v situaci vedeného exekučního či insolvenčního řízení na spoluvlastníka újmu neshledává a má za to, že by musely být tvrzeny ještě další subjektivní okolnosti přechodné povahy vedoucí k újmě žalovaných. Taková újma však žalovanými nebyla tvrzena ani v řízení nevyšla najevo, když vztahy nabyvatelů podílů ke spoluvlastnictví byly v zásadě shodně komerční. Žalovaní sice potřebu zrušení a vypořádání svými poměry nijak nevyvolali, ale s ohledem na dobrovolnost setrvání ve spoluvlastnictví žalobkyně není právem omezena ve škále důvodů, pro něž může zrušení požadovat, s výjimkou šikany. Skutečnost, že žalobkyni hrozí úpadek a může tak nastat situace, v níž by žalovaní opět měli možnost lépe dosáhnout na jimi preferované způsoby vypořádání, je tu sice s velkou pravděpodobností dána, ale podle stavu v době rozhodování odvolacího soudu není možno zatím uzavřít, že se tak stane, a že při úpadku žalobkyně dojde k žalovanými navrhovanému způsobu vypořádání. Předpokladem naplnění subjektivního kritéria je přechodnost poměrů a jejich schopnost působit újmu spoluvlastníku, která musí převážit zájem na druhé strany na zrušení spoluvlastnictví. Odvolací soud však v situaci, v níž nebyla tvrzena konkrétní hrozící újma na majetku žalovaných, kromě faktického omezení možnosti volby způsobu vypořádání, samotnou pouze pravděpodobnou vyhlídku na pro žalované zatím nejistý způsob vypořádání při budoucím úpadku žalobkyně oproti zájmu žalobkyně na získání likvidních prostředků pro umoření svých dluhů za převažující neshledal, tedy neshledal důvod ani pro postup dle § 1140 odst. 2 o.z.

18. Odvolací soud tedy vyšel z toho, že žalovaní v dané situaci nemají o přikázání věcí do svého vlastnictví zájem, a proto rozhodnutí okresního soud § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil a rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a o nařízení prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku podle podílů. Spoluvlastnictví zaniká až prodejem a rozvržením výtěžku. Pro realizaci prodeje je třeba podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci, do té doby není vyloučeno vypořádání jiným způsobem.

19. S ohledem za změnu rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba nově rozhodnout i o všech nákladech řízení podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud postupoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a právo na náhradu nákladů nikomu nepřiznal, neboť dané řízení představuje tzv. iudicium duplex, v němž se až na výjimky stranám řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 o.s.ř. na řízení typu by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, kde se účastník řízení nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva (viz též nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22). O takovou situaci zde ale nejde.

20. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. shodně a se stejnými důvody jako o nákladech řízení v prvním stupni.