29 CO 67/2022-147

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, č. j. 5 C 35/2021-119 ze dne 5. 11. 2021 <b>I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 25 652 Kč do 7 dnů od právní moci rozsudku u Mgr. [jméno] [příjmení].</b> 1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobě vyhověl, když výrokem I. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 500 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II. jí uložil v téže lhůtě povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 101 956 Kč k rukám advokátky žalobce.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a zaniklo ke dni právní moci rozvodu manželství, ke dni [datum]. Mezi účastníky je veden spor o vypořádání společného jmění manželů u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou na základě žaloby uplatněné žalobkyní. Z později podaného návrhu žalobce o vypořádání společného jmění manželů a zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím okresní soud vyloučil žalobu o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím k samostatnému projednání a rozhodnutí. Jí se žalobce proti žalované domáhal zaplacení jednak částky 100 000 Kč, kterou jí zaslal ze svých výlučných prostředků na svém účtu č. [bankovní účet] dne [datum] na její účet č. [bankovní účet] (oba účty vedené u společnosti mBank S.A., organizační složka) jako zápůjčku za účelem uhrazení mimořádné úvěrové splátky u společnosti [právnická osoba] z jejího vlastního závazku s tím, že byl následně informován, že peněžní prostředky byly řádně použity, jednak jí ze svých výlučných prostředků na svém účtu č. [bankovní účet] zaslal téhož dne na její spořicí účet vedený u společnosti [právnická osoba], spořicí, č. [bankovní účet] částku 400 000 Kč do přechodné správy za účelem jejich zhodnocování bez možnosti s ní disponovat, když na jejím účtu byly výhodnější podmínky (vyšší úrok). Dohody mezi účastníky měly mít pouze ústní podobu.

3. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou. Existenci samotných převodů na své účty potvrdila s tím, že se uskutečnily za trvání manželství účastníků a s žalobcem žila v té době ve společné domácnosti. Považovala však za podstatné, že asi 1,5 roku před uzavřením manželství účastníci pobývali v [obec] v bytě v jejím vlastnictví a veškeré náklady spojené se společným bydlením hradila pouze ona, a to včetně většiny nákladů na chod společné domácnosti. Do [obec] se odstěhovala v květnu 2014 a žalobce ji následoval až v srpnu nebo září téhož roku, a tak nejméně po dobu pěti měsíců užíval sám bezplatně její byt. V té době vložila do společného jmění částku 250 000 Kč z odstupného při skončení pracovního poměru. Pokud jí žalobce převedl tvrzené finanční prostředky, považovala to za formu kompenzace jí dříve vynaložených nákladů při společném soužití a příspěvek na náklady budoucí.

4. Okresní soud vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že žalobce ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum] částku 100 000 Kč, a stejně tak ze svých výlučných prostředků, ze stejného účtu, zaslal na účet žalované č. [bankovní účet] téhož dne částku 400 000 Kč. Jelikož se účastníci neshodli na důvodech přesunu těchto finančních prostředků, prováděl dokazování. Ohledně účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u společnosti mBank S.A., zjistil, že ještě týž den došlo k přesunu částky 100 000 Kč na další účet žalované č. [bankovní účet]. Šlo o účet, který byl zřízen dne [datum] a částka 100 000 Kč byla jeho první položkou. Dále soud zjistil, že v době od [datum] do [datum] na něm nebyly prováděny žádné platební [anonymizováno] s výjimkou připisování úroků a odečítání daně z úroků. To zjistil z výpisů obou účtů za období od [datum] do [datum]. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byl veden pouze jediný úvěr na základě smlouvy o stavebním spoření [číslo] (smlouva o úvěru [číslo]) a tento úvěr byl doplacen z nově poskytnutého úvěru a následně ukončen ke dni [datum], což soud zjistil i ze shodného tvrzení účastníků. V období od [datum] do [datum] byla ke každému 21. dni v měsíci na účet zaevidována platba ve výši 3 200 Kč z účtu [číslo] [bankovní účet].

5. Z těchto provedených důkazů okresní soud dovodil, že žalobce neprokázal svoji skutkovou verzi, že na základě ústní dohody o zápůjčce uhradil mimořádné splátky u společnosti [právnická osoba], když zaslání částky na účet žalované nebylo doprovázeno věcnou identifikací a nebylo zjištěno, že by byla použita k deklarovanému účelu, když do doby splacení úvěrového závazku ležela na účtu č. [bankovní účet]. Finanční převod nebyl proveden bezúčelně, ale soudu se konkrétní důvod nepodařilo zjistit.

6. Ohledně částky 400 000 Kč okresní soud zjistil, že byla převedena z účtu žalobce č. [bankovní účet] bez transakční poznámky na spořicí účet žalované č. [bankovní účet]. Pokud žalobce tvrdil, co bylo důvodem převodu těchto prostředků, tj. převedení peněz na základě dohody o přechodné správě za účelem zhodnocení peněz bez možnosti s nimi disponovat, okresní soud uzavřel, že verzi žalobce nepovažuje za prokázanou ani vyvrácenou. I když žalobce prokázal, jakým způsobem žalovaná s těmito prostředky nakládala před rozvodem, měl za to, že tato skutečnost dostatečně nevypovídá o tom, co bylo důvodem převodu těchto prostředků z žalobce na žalovanou.

7. Pokud žalovaná tvrdila, že částku 500 000 Kč, zahrnující i částku 100 000 Kč, považovala za formu kompenzace jí dříve vynaložených nákladů při společném soužití a příspěvek na náklady budoucí, okresní soud zohlednil, že ke své skutkové verzi nenabídla soudu žádné důkazy, přestože byla poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Důkazní břemeno tížilo žalovanou a toto neunesla.

8. Za situace, kdy nebyly zjištěny konkrétní důvody, proč byla ze strany žalobce na účty žalované zaslána celková částka 500 000 Kč, vycházel okresní soud z toho, že se tak stalo bez právního důvodu a po právní stránce na věc aplikoval § 2991 odst. 1 o. z. o bezdůvodném obohacení. Dále soud uvedl, že byť byla částka 500 000 Kč poskytnuta za trvání manželství účastníků a běží samostatné řízení o vypořádání společného jmění účastníků pod sp. zn. 15 C 2012/2020 u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, žalobce ji v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů nemůže požadovat, neboť se jednalo o prostředky v jeho výlučném vlastnictví žalobce, k nimž žalovaná neměla žádné právo, a tudíž by je měla žalobci vrátit. Nebylo zjištěno, že by žalobce udělil žalované souhlas s nakládáním svých výlučných peněz pro uspokojování společných potřeb, tj. pro potřeby společného jmění. Pokud žalovaná měla tyto finanční prostředky použít pro uspokojování potřeb rodiny bez svolení žalobce, o čemž však mezi účastníky nepanovala shoda, mohlo by se jednat toliko o vnos do společného jmění z její strany. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila o částku 500 000 Kč, a proto mu ji jako ochuzenému musí vydat, a procesně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení v plném rozsahu s odkazem na § 142 o. s. ř..

9. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Má za to, že zákon nestanoví, že by jeden z manželů musel udělit svůj souhlas s použitím svých výlučných finančních prostředků do společného jmění manželů. Pokud by chtěl žalobce se svým nárokem uspět, musel by v řízení prokázat, že žalovaná částka byla převedena do výlučného vlastnictví žalované a tedy že je výlučným majetkem žalované nespadajícím do společného jmění manželů. Rovněž má za to, že zápůjčka finančních prostředků z výlučného majetku jednoho manželů do společného jmění manželů není ani možná. Žalobce neprokázal důvod převodu částky 100 000 Kč ani částky 400 000 Kč. Absenci právního důvodu však soud chybně vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, která má pouze subsidiární charakter a lze ho aplikovat jen v případě, že závazkové vztahy nelze posuzovat podle jiných zákonných ustanovení. Převod výlučných finančních prostředků jednoho z manželů ve prospěch druhého z manželů je zásadně převodem do společného jmění manželů, nikoliv do výlučného majetku druhého z manželů, není-li prokázána existence jedné z výjimek dle § 709 odst. 1 o. z. Žalovaná trvá na tom, že částka 500 000 Kč, kterou považuje za společné úspory, je součástí společného jmění manželů. K běžnému hospodaření by byly používány tyto finanční prostředky a namísto toho by účastníci spořili postupně, například ze svých příjmů. Dále soudu vytýká, že při hodnocení věci ignoroval skutečnost, že účastníci spolu žili a společně hospodařili 1,5 roku před uzavřením manželství v bytě ve výlučném vlastnictví žalované, která hradila veškeré náklady s bytem spojené a poté ještě žalobce 5 měsíců užíval její byt. [jméno] vložila do společného jmění manželů značné finanční prostředky, kromě jiného z odstupného z pracovního poměru. Po rozvodu manželství neměla fakticky žádné úspory, neboť další úspory nebyly vytvářeny.

10. Ve vyjádření k odvolání žalované navrhl žalobce potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Za stěžejní pro rozhodnutí věci považuje, že prokázal, že částka 500 000 Kč byly jeho výlučné finanční prostředky a nemohly se stát součástí společného jmění manželů, když k tomuto využití nedal žádný souhlas. Chování žalované hodnotí jako nemorální, které nemůže požívat právní ochrany. Ke skutečnosti, že se žalovaný zdržoval v [obec] v jejím bytě a ona hradila náklady, zdůrazňuje, že před uzavřením manželství žili účastníci odděleně, kdy žalovaná žila ve vlastním bytě a on měl byt pronajatý a oba se navštěvovali, kdy spolu trávili i několik dnů v týdnu, byť se v bytě žalobkyně zdržovali více. To proto, že žalovaná měla zaměstnání v blízkosti svého bytu. Toto praktikovali asi do května – června 2013. Poté žalobce nájem bytu ukončil a účastníci společně bydleli v bytě žalované až do sňatku, k němuž došlo v říjnu 2013. I když žalovaná platila za svůj byt, žalobce platil velké nákupy, zaplatil před sňatkem pro oba společné dovolené v zahraničí a hradil i víkendové a zájmové aktivity účastníků. Účastníci společně hospodařili a žalobce žalované nic nedlužil. Poté, co účastníci získali úvěr na pořízení společné nemovitosti, což bylo za trvání manželství, byl to žalobce, který hradil ze svého účtu jak splátky úvěru, tak i splátky stavebního spoření, které bylo vedeno na žalovanou. Žalovaná v květnu 2015 ukončila v [obec] svůj pracovní poměr dohodou a začala bydlet ve společném domě v [obec] [anonymizováno], který do té doby účastníci užívali jen k rekreaci. Protože žalobce musel skončit pracovní poměr výpovědí, pobýval v pracovních dnech v [obec] až do července 2015, takže asi dva měsíce užíval byt žalované v [obec] sám. Víkendy však trávil společně s žalovanou v [obec] [anonymizováno]. Do léta 2016 bydleli účastníci spolu v [obec] [anonymizováno] ve společném rodinném domě a počátkem ledna 2017 se žalovaná z domu v [obec] [anonymizováno] odstěhovala a zůstal tam bydlet žalobce. Až do července 2017 žalobce splácel úvěr a platil i stavební spoření, aniž by se žalovaná na těchto splátkách nějak podílela. Přitom účastníci nejméně od ledna 2017 nevedli společnou domácnost. Opakovaně žalovanou žádal, aby mu částku 500 000 Kč vrátila, ačkoliv od něho neměla žádný souhlas s tím, aby s těmito prostředky nakládala jinak, než aby je měla dočasně na svém účtu a poté je k výzvě žalobce opět vrátila.

11. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o. s. ř., řízení doplnil čtením podstatného obsahu výpisů z běžného a spořícího účtu u MBank S.A. účtu žalované za období 1/ 2014 – 9/ 2017 a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Podle § 709 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Podle § 709 odst. 2 o. z. je součástí společného jmění zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Odvolací soud při posouzení věci vychází ze správných skutkových zjištění okresního soudu a neshledal pochybení ani při jeho právním hodnocení. Nebyly prokázány skutkové verze žalobce o existenci dohod, na jejichž základě převedl finanční prostředky dne [datum] na účty žalované a ani žalovaná neprokázala svou skutkovou verzi o poskytnutí finančních prostředků na kompenzaci jí dříve vynaložených nákladů při společném soužití a příspěvek na náklady budoucí, resp. na tvorbu společných úspor v manželství.

16. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 12 C 127/2017-8 dne 28. 8. 2017, který nabyl právní moci dne [datum]. Nebylo sporné, že krátce po uplynutí 3 měsíců po uzavření manželství žalobce převedl dne [datum] ze svých výlučných finančních prostředků u mBank S. A. (č. účtu [bankovní účet] – dále jen účet žalobce u mBank) 100 000 Kč (s poznámkou [příjmení]) na běžný účet žalované u téže banky č. [bankovní účet] (dále jen běžný účet žalované u mBank) a téhož dne i částku 400 000 Kč (bez jakékoliv specifikace) na spořicí účet žalované u [právnická osoba] č. [bankovní účet] (dále jen spořicí účet žalované u [příjmení] [příjmení]). Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že ve stejný den, kdy žalobce žalované zaslal částku 100 000 Kč na její běžný účet u mBank, tuto přeposlala na svůj spořicí účet u mBank S. A. (č. účtu [číslo] [bankovní účet] – dále jen spořicí účet u mBank) zřízený 3 dny předtím, dne [datum] Okresní soud provedeným dokazováním správně zjistil, že v době od [datum] do [datum], tj. po dobu prakticky celého 1 roku, na spořicím účtu žalované u mBank nebyly prováděny žádné platební operace s výjimkou připisování úroků a odečítání daně z úroků. V dalším období, od [datum] do léta 2016, kdy účastníci měli ještě bydlet ve společném domě v [obec] [anonymizováno], odeslala žalobkyně na svůj běžný účet u mBank ze svého spořicího účtu u mBank dne [datum] částku 1 080 Kč, dne [datum] 10 000 Kč, [datum] 30 000 Kč, [datum] 70 000 Kč, [datum] 10 000 Kč, [datum] 5 000 Kč, [datum] 10 000 Kč, [datum] 800 Kč, [datum] 34 694,38 Kč. Z běžného účtu žalované u mBank na její spořicí účet u mBank přišla dne [datum] částka 9 800 Kč a dne [datum] částka 130 000 Kč. Po odstěhování ze společné domácnosti v lednu 2017 na spořicí účet u mBank zaslala žalovaná ze svého běžného účtu u mBank dne [datum] částku 20 000 Kč a dne [datum] částku 60 000 Kč a naopak ze spořicího účtu u mBank zaslala na svůj běžný účet dne [datum] částku 80 076 Kč Celkem tak žalobkyně převedla na svůj běžný účet u mBank ze svého spořicího účtu za dobu od [datum] do právní moci rozvodu ([datum]) částku 251 650,38 Kč a naopak na tento spořicí účet převedla ze svého běžného účtu u mBank částku 219 800 Kč. Zároveň bylo zjištěno, že k jiným platbám než přelévání peněz z účtů žalované u mBank v daném období (spořící, běžný) nedocházelo a až do právní moci rozvodu manželství docházelo pouze k připisování úroků a placení daně z připsání úroků. Byť okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný v řízení neprokázal svou skutkovou verzi o tom, k jakému účelu na výzvu žalované jí své výlučné finanční prostředky dne [datum] v částce 100 000 Kč a 400 000 Kč na její účty převedl, žalovaná nijak nezpochybnila, že šlo o jeho výlučné finanční prostředky a tyto se ocitly na jejích účtech, kde byla pouze ona majitelem a výlučným disponentem.

17. V daném případě nebylo ze strany žalované v řízení nijak zpochybňováno, že žalobce měl před vstupem do manželství finanční úspory a z těchto svých úspor převedl na počátku manželství na účty žalované finanční prostředky v celkové výši 500 000 Kč. Šlo o prostředky, které byly žalobcem získány před uzavřením manželství, a tudíž do společného jmění manželů (dále jen SJM) v zákonném režimu nepatří a je nedůvodná obrana žalované, že žalobě by mohlo být vyhověno jen v případě existence výjimky stanovené v § 709 odst. 1 o. z.

18. Judikatura Nejvyššího soudu zastává názor, že jsou-li na účtu složeny i prostředky, které„ majiteli účtu“ nepatří (např. na účet vedený na jméno manžela složí peníze druhý manžel), nemá tento složitel pohledávku za bankou, avšak to nevylučuje jeho pohledávku za majitelem účtu (nejde-li o případy, kdy peníze byly darovány majiteli účtu). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 22 Cdo 638/2011 Nejvyšší soud uvedl, že důsledkem takového postupu není skutečnost, že se výlučné finanční prostředky stanou po jejich vložení na účet a následkem výběru finančními prostředky tvořícími součást SJM, ale zůstávají ve výlučném vlastnictví toho, kdo je tam vložil. Podle názoru odvolacího soudu lze ke stejnému závěru dospět i podle nové právní úpravy, kdy § 709 o. z. definuje rozsah společného jmění negativním výčtem, tedy uvedením toho, co do společného jmění nepatří. Věci, které do SJM nepatří, jsou ve vlastnictví některého z manželů, popřípadě v jejich podílovém spoluvlastnictví. I nadále pro rozlišení, zda je určitá věc součástí SJM či nikoliv, tak není rozhodné, kde nebo jak je daná věc uchovávána. Peněžní prostředky ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů tak mohou být uloženy na účtu druhého manžela, aniž by se tím stávaly součástí SJM. Oproti původní právní úpravě je namístě zmínit pouze výslovné znění ust. § 709 odst. 2 o. z., podle něhož by součástí SJM měl být zisk z výlučného jmění, tudíž úroky finančních prostředků uložených u banky. Plnění úroků se však žalobce v daném řízení proti žalované nedomáhal.

19. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je rovněž možné, aby manželé za trvání manželství uzavřeli, aniž by byl modifikován rozsah SJM, smlouvu o půjčce (zápůjčce dle o. z.), při níž se smluvní závazky obou stran budou vztahovat pouze k oddělenému majetku každého z manželů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 820/2017 ze dne 7. 8. 2017). Judikatura Nejvyššího soudu rovněž připustila, že pokud jeden z manželů bez souhlasu druhého vybere z účtu manžela finanční prostředky a použije je pro svou potřebu, nelze vyloučit aplikaci § 451 o vydání bezdůvodného obohacení, přičemž jiné by bylo posouzení pouze v případě, že by tyto finanční prostředky byly použity pro uspokojení potřeb rodiny nebo vynaloženy na společný majetek. Stejně tak judikatura dovodila, že výhradní pohledávku jednoho z manželů za druhým manželem nelze považovat za (vnos) investici ze SJM na výhradní majetek jednoho z manželů ani za investici z výlučného majetku na majetek v SJM (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3058/2017). Judikatura Nejvyššího soudu včetně komentářové literatury rovněž uvádí, že co je možné považovat za vnos do SJM a co nikoliv, je vždy třeba posoudit individuálně v každé konkrétní situaci. Vždy by se však mělo jednat o vynaložení prostředků na společný majetek. Primárně jde o pořízení (nákup) věcí za trvání manželství, na který byly použity z části prostředky výlučné, z části prostředky společné. Není vyloučeno uvažovat ani o případu, kdy by byly výlučné prostředky použity k uchování, zhodnocení již existující majetkové součásti SJM a jejich vynaložením by mělo dojít ke zvýšení majetku ve společném jmění manželů. Toto žalovaná sice tvrdila, ale nijak neprokázala. Za vnos není možné nikdy považovat prostředky, které jeden z manželů poskytl tomu druhému na jeho výlučný majetek. Takové plnění nemá s vypořádáním SJM nic společného a není možné ho v rámci vypořádání požadovat. Tímto postupem dochází pouze k vynaložení prostředků z odděleného majetku jednoho z nich na oddělený majetek druhého manžela. Běžně se za vnos nepovažuje mzda, odstupné a náklady, které jsou spojené s obvyklými potřebami společné domácnosti a které jsou víceméně okamžitě spotřebovány (náklady spojené s jídlem, energiemi, rodinnou dovolenou apod.).

20. Odvolací soud se ztotožňuje s právním názorem okresního soudu, který je v souladu s komentářovou literaturou v tom, že při rozlišování mezi vnosem a bezdůvodným obohacením je nutno přihlížet zejména k vědomí a souhlasu vlastníka výhradních prostředků. I odvolací soud považuje za správný a logický závěr okresního soudu, že pokud by měly být použity výhradní prostředky jednoho z manželů na zvýšení majetku v SJM, musí se tak stát s vědomím vlastníka. Bez něj nelze o vnosu hovořit a nutně musí přijít v úvahu právě bezdůvodné obohacení.

21. V řízení bylo zjištěno, že částka 100 000 Kč byla poukázána žalobcem žalované sice na její běžný účet u mBank a teoreticky tak mohla být spotřebována pro potřeby rodiny při běžném hospodaření, nicméně toto ani žalovaná netvrdila a ještě týž den ji poukázala na svůj spořicí účet u mBank, kde po dobu cca 1 roku s ní nijak nedisponovala. Následně na tento spořicí účet u mBank přicházely i platby z jejího běžného účtu a mezi jiným její mzda ještě od pražského zaměstnavatele (dne [datum] v částce 19 015 Kč a [datum] mzda ve výši 17 662 Kč). Odvolací soud však považuje za zásadní, že i když se v průběhu doby tyto finanční prostředky z obou účtů žalované u mBank promíchaly, podstatné je to, jaký byl úmysl žalobce v době uskutečnění převodu svých výlučných prostředků žalované a popř. zda se tento v průběhu trvání manželství zásadně změnil. Po provedeném dokazování má odvolací soud za to, že se žalované nepodařilo prokázat, že by žalobce měl na počátku či alespoň následně vůli finanční prostředky zaslané na její účty dne [datum] považovat za prostředky, které měly zvětšit masu SJM. Pokud jde o částku 400 000 Kč, byla převedena na spořicí účet žalované u [příjmení] [příjmení] a dispozice s ní započaly až v době ukončení společného soužití, krátce před podáním návrhu na rozvod manželství ze strany žalobce, kdy žalobkyně dne [datum] ze svého spořicího účtu u [příjmení] [příjmení] převedla částku 400 200 Kč na svůj běžný účet u mBank. Den předtím, [datum], pak žalobkyně převedla na svůj běžný účet mBank ze svého spořicího účtu u mBank částku 80 076 Kč. Z běžného účtu u mBank pak ve dvou dnech, od [datum] do [datum], vybrala v šesti případech v hotovosti částku 80 000 Kč, tj. celkem 480 000 Kč.

22. Nárok žalobce je tak třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení, když vynaložil svůj výlučný majetek, finanční prostředky ve výši 500 000 Kč, za trvání manželství ve prospěch žalované na její účty u bankovních ústavů, ale nevěděl, že by měl být použit na zvětšení masy SJM. Podstatné je, že žalovaná i přes poučení soudu netvrdila a tudíž ani neprokazovala, že by žalobce ihned po zaslání těchto finančních prostředků na její účty bez přesné věcné specifikace jejich určení nějakým způsobem projevil alespoň dodatečný souhlas k tomu, aby byly použity v rámci společného hospodaření účastníků na běžnou spotřebu či společné úspory. O tom, že ke společnému hospodaření tyto prostředky sloužit neměly, svědčí i samotný způsob nakládání s těmito finančními prostředky žalovanou na všech jejích soudem posuzovaných účtech. Z pohybu na těchto účtech nevyplývá, že by za tyto finanční prostředky vůbec byly v době trvání manželství pořizovány nějaké konkrétní věci či placeny společné služby. Nemůže tak obstát právní názor žalované, že finanční prostředky ze strany žalobce v celkové výši 500 000 Kč byly vnosem do SJM a pouze v jeho rámci by bylo možné je vypořádat. Pokud tedy nejde o vnos, nebyl prokázán důvod poskytnutí částek 100 000 Kč a 400 000 Kč, okresní soud správně nárok na jejich vydání v daném případě posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z.

23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný, a to včetně výroku o nákladech řízení. Na správné a úplné odůvodnění výroku o nákladech řízení odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje na bod 20. rozsudku okresního soudu.

24. Procesně úspěšný byl žalovaný i v odvolacím řízení. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 124 odst. 1 o. s. ř. i v tomto stádiu řízení vznikl žalobci nárok na účelně vynaložené náklady řízení. Ty spočívají ve dvou úkonech právní služby zahrnující vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání (2 úkony právní služby po 10 300 Kč - § 8 odst. 1, § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. – dále jen AT). Ke 2 úkonům právní služby náleží i 2 náhradové paušály podle § 13 odst. 3 po 300 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 4 452 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 25 652 Kč Odvolací soud uložil žalované povinnost nahradit náklady řízení žalobci k rukám jeho právní zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. při stanovení lhůty k plnění 7 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).