29 CO 79/2021-183

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě zrušené držby, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 17 C 20/2021-38 ze dne 18. února 2021 <b>I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje, a to ve správném znění výroku I. tak, že zní: Žalovaný je povinen zdržet se veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty žalobkyně k pozemku [parcelní číslo], ostatní plochy, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec na [list vlastnictví], obec Mníšek, katastrální území Fojtka spočívajících v zamezování či omezování přístupu žalobkyně k pozemku parc. č. st. 122, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec na [list vlastnictví], obec Mníšek, katastrální území Fojtka.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 22 489 Kč do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení u JUDr. [jméno] [příjmení].</b> 1. Napadeným usnesením okresní soud žalobě z rušené držby vyhověl a uložil žalovanému, aby se zdržel veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty žalobkyně k pozemku parc. [číslo] ostatní plochy, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, na [list vlastnictví], obec Mníšek, katastrální území Fojtka a zdržel se jakéhokoli zamezování či omezování přístupu žalobkyně k pozemku parc. č. st. 122, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, na [list vlastnictví], obec Mníšek, katastrální území Fojtka (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 776 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. st. 122, jehož součástí je stavba [adresa] v katastrálním území Fojtka, obec Mníšek a žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. st. 123, jehož součástí je stavba č. ev. 25, pro rodinnou rekreaci, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, na [list vlastnictví], obec Mníšek, katastrální území Fojtka včetně příjezdové cesty, pozemku [parcelní číslo] označeného v katastru nemovitostí jako ostatní komunikace (dále jen sporná cesta), který slouží a sloužil jako příjezdová a přístupová cesta k nemovitostem žalobkyně. Z čestných prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] okresní soud zjistil, že sporná cesta byla žalobkyní a předchozími vlastníky nemovitosti, [anonymizováno], používána jako jediná cesta k nemovitostem žalobkyně a dále i to, že od [datum] je tato cesta blokována nákladním vozidlem a znemožňuje průjezd k nemovitostem žalobkyně. Z žalobkyní doložené fotografie okresní soud zjistil, že nákladní vozidlo [registrační značka] je umístěno uprostřed sporné cesty a neumožňuje průjezd jiným vozidlem. Z listin předložených žalobkyní považoval okresní soud za prokázané, že žalobkyně byla držitelem práva sporné cesty, coby faktického jediného přístupu k její nemovitosti, avšak dne [datum] zasáhl do její pokojné držby žalovaný, který její právo přistavením nákladního vozidla omezil a později zcela zamezil, čímž byla žalobkyně z držby sporné cesty vypuzena. Okresní soud bez nařízení jednání žalobě sloužící k ochraně posledního stavu držby vyhověl s odkazem na § [číslo] odst. 1 a § 1007 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a § 176 až § 118 zák. č. 99/1964 Sb, občanského soudního řádu (o. s. ř.). Procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účelně vynaložené náklady řízení spojené se zastupováním advokátem za zaplacený soudní poplatek, 2 úkony právní služby po 2 500 Kč (za přípravu a převzetí věci, sepis návrhu) spolu s dvěma náhradovými paušály po 300 Kč a 21% DPH ve výši 1 176 Kč, celkem 11 776 Kč.

3. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání žalovaný. Namítá, že ve věci není pasivně legitimován, neboť auto, které blokovalo spornou cestu, mu nepatří. Patří [právnická osoba] s. r. o., která vezla na stavbu stavební stroj. Po příjezdu byly autu neznámou osobou propíchnuty pneumatiky. Na jeho korbě byl umístěn stroj a pro majitele nebylo jednoduché jej rychle odstranit. Svá tvrzení dokládá čestným prohlášením majitele vozidla. Žalovaný byl v tomto období [anonymizováno] s covid a nemohl nastalou situaci řešit. Proto se ani včas nevyjádřil k žalobě. K odstranění auta však došlo ještě před podáním žaloby. V době podání žaloby už držbu žalobkyně nikdo nerušil. Nesouhlasí s tím, aby jeho pozemek [parcelní číslo] zahrnující spornou cestu užívaly jiné osoby. Není jedinou veřejnou komunikací, z níž má žalobkyně přístup ke svým nemovitostem, neboť přístup má zajištěn přes jiné své pozemky nebo přes pozemky obce. Žalobkyni navíc žádné právo sporné cesty nesvědčí. Své tvrzení dokládá čestnými prohlášeními bývalých vlastníků cesty, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

4. Ve vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný na spornou cestu nákladní automobil přistavil a také ho dne [datum] odvezl. Údajně píchlé kolo před odvozem nijak neopravoval, o čemž svědčí jí pořízené fotografie. Soudu předložené čestné prohlášení [právnická osoba] s. r. o. se jeví jako nepravdivé. Žalovaný je majitelem stavební firmy, která jeho nemovitost rekonstruuje. Blokování sporné cesty je ve zjevné časové souvislosti s jednáním na obecním úřadě [obec] dne [datum], kde žalovaný úmysl zablokovat žalobkyni spornou cestu předem ohlásil. Tvrzení, že nákladní automobil převážel stavební stroj, je účelové, protože jím nikdo za celou dobu nepracoval a byl odstaven až k mostku daleko od stavby. Žalovaný však dále blokoval spornou cestu i jinými způsoby, a to i po doručení napadeného usnesení – stavebním kontejnerem, vlastním vozem, vozidly svých dělníků, vozidlem WV transportér s nápisy koupelny [jméno], což dokládá i záznam Policie České republiky ze dne [datum] a pořízené fotografie, které žalobkyně předkládá. Blokaci sporné cesty tak považuje žalobkyně za úmyslnou. Pokud žalovaný tvrdí, že měl covid, tak žalobkyně ví, že v lednu a únoru 2021 byl žalovaný denně na své stavbě a řídil provádění prací. Dne [datum] dokonce osobně odhazoval sníh a odvážel nákladní automobil, a tudíž byl již nepochybně zdráv. [příjmení] [příjmení], že nikdy neudělili ani žalobkyni, ani Ing. [příjmení] souhlas s užíváním sporné cesty považuje za nepravdivé. Oni věděli, že Ing. [příjmení] spornou cestu a po něm i žalobkyně užívají a vždy to respektovali. Před koupí svých nemovitostí paní [příjmení] žalobkyni vystavila potvrzení o tom, že dává souhlas s užíváním cesty budoucím vlastníkům nemovitostí žalobkyně. Na základě dlouhodobého užívání cesty došlo ke vzniku služebnosti práva cesty ještě před nabytím vlastnictví manžely [příjmení].

5. Odvolací soud po nařízeném jednání, v němž prováděl dokazování, usnesení okresního soudu zčásti změnil a zčásti potvrdil tak, že žalovanému uložil povinnost zdržet se veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty žalobkyně k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec na [list vlastnictví] pro obec Mníšek, katastrální území Fojtka, spočívajících v zamezování či omezování přístupu žalobkyně k uvedenému pozemku po dobu 6 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Uvedl, že žalobkyni může být posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že jí žádné subjektivní právo nepřísluší, a že tedy např. držbu vlastnického práva vykonává jako nevlastník, když soud v daném řízení není oprávněn zkoumat právní otázky. Na druhou stranu s přihlédnutím k § 1007 odst. 1 věta druhá o. z. v návaznosti na § 993 o. z. odvolací soud zmínil, že posouzení, zda užívání sporné cesty vychází z práva služebnosti či je pouhou výprosou, vyžaduje konkrétní skutkové a právní posouzení, ke kterému však řízení o obnovení pokojného stavu nesměřuje. Uzavřel tak, že žalobkyně prokázala existenci držby sporné cesty ve formě pokojného užívání cesty za účelem příchodu a příjezdu ke své nemovitosti i rušení žalovaným a reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnu. Rovněž však uvedl, že žalobkyní tvrzené vydržení práva sporné cesty je nejisté a z tohoto důvodu omezil žalobní požadavek ve vztahu k žalovanému jako vlastníkovi pozemku, kterým sporná cesta prochází, pouze na dobu 6 měsíců. S ohledem na požadavek určitosti a vykonatelnosti žalobního petitu usnesení okresního soudu zčásti změnil a zčásti potvrdil. Dále odvolací soud zmínil, že ačkoliv právní úprava žaloby z rušené držby je odlišná od předběžného opatření i v tom, že neukládá žalobci povinnost zahájit petitorní řízení ve stanovené lhůtě s ohledem na nejisté věcné právo žalobkyně, nepovažoval za správné zatížit žalovaného podáním žaloby na ochranu jeho vlastnického práva a i z tohoto důvodu účinnost svého rozhodnutí časově omezil, a to na dobu přiměřenou k tomu, aby si žalobkyně důkladně zvážila svůj další postup.

6. Nálezem Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 2463/21 ze dne [datum] bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 6. 2021, č. j. 29 Co 79/2021-132 zrušeno z důvodu, že bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Za základ projednávané věci považoval Ústavní soud otázku, jaké skutečnosti jsou v řízení o žalobě z rušené držby právně významné, a dospěl k závěru s odkazem na § 178 o. s. ř. a komentářovou literaturu k závěru, že soud se v daném řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, a tudíž žalobce musí v řízení tvrdit a dokázat, že je držitelem práva, o jehož rušení v řízení jde a žalovaný jej ruší. Námitky žalovaného jsou omezené a může namítat, že žaloba byla podána po uplynutí lhůty nebo popírat svémocnost zásahu. Může také namítat, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil ve smyslu § 1007 odst. 1 o. z. Z rozhodnutí odvolacího soudu bylo spolehlivě zjištěno, že žalobkyně unesla své důkazní břemeno ohledně jí tvrzených rozhodných skutečností. Byl chybný názor odvolacího soudu o tom, že nejisté tvrzení o vydržení vlastnického práva žalobkyně může být pro dané řízení relevantní. Z procesního hlediska Ústavní soud zdůraznil, že řízení o žalobě zrušené držby je svou povahou řízením sporným a odvolání proti rozhodnutí o takové žalobě je založeno na systému neúplné apelace. Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvého stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen za podmínek podle § 205a o. s. ř. Žalovaný se k věci během řízení na prvním stupni nijak nevyjádřil a veškeré své námitky uplatnil a důkazy předložil až v rámci podaného odvolání. Z obsahu rozhodnutí ani z obsahu spisu Ústavní soud nedovodil, že by žalovaným uváděné skutečnosti a jím navrhované důkazy bylo možno podřadit pod výjimky z neúplné apelace podle § 205a o. s. ř. a za této situace k těmto tvrzením a důkazům neměl odvolací soud přihlédnout a pokud tak učinil, postupoval v přímém rozporu se zásadou neúplné apelace.

7. Krajský soud opětovně přezkoumal usnesení okresního soudu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a poté dospěl k názoru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

9. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

10. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.

11. Zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rozeznává jednak provizorní právo na„ uchování“ držby upravené v § 1003 a násl. obč. zák., které soud poskytne usnesením vydaným ve zvláštním řízení podle § 176 a násl., jednak oprávnění žádat o skutečně definitivní ochranu držby podle § 1040 a násl. obč. zák., o níž soud rozhodne rozsudkem vydaným v „ běžném“ nalézacím řízení. Teprve toto rozhodnutí tvoří definitivní překážku věci rozhodnuté, neboť je vydáno v řízení, v němž jsou předmětem zjišťování veškeré skutečnosti týkající se oprávněnosti držby a protiprávnosti jejího rušení, bez omezení ustanoveného v § 178 o. s. ř. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do 1 roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Z § 180 o. s. ř. vyplývá, že usnesení, jímž soud poskytuje ochranu držbě, je formálně vzato rozhodnutím ve věci samé a nikoliv specifickým předběžným opatřením. Přesto má jen relativní podstatu, neboť soud se při projednání věci omezí jen na zjištění existence držby a jejího svémocného rušení. Soud nemá přihlédnout k případným námitkám o právu k držbě a o povaze držby (§ 178 o. s. ř.) s výjimkou doložení námitky žalovaného, že držba žalobce není pravá nebo že žalobce žalovaného vypudil z držby. Rozhodnutí uskutečněné v řízení podle § 176 a násl. lze přemoci pozdější skutečně meritorní žalobou napadající držbu a její poctivost (§ 995 obč. zák.). Taková stanoviska zastává aktuální komentářová literatura (srov. Komentář k občanskému soudnímu řádu, 3. vydání - první aktualizace, 2022: K. [příjmení]).

12. V ust. § 205a o. s. ř. pod písm. a) až f) je specifikováno, za jakých okolností jsou odvolacím důvodem u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé použitelné skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. [příjmení] by se týkat podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu (písm. a)), mělo by být jimi prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písm. b)), měla by jimi být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (písm. c)), měla by jimi být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3 (písm. d)), odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1 (písm. e)) a nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (písm. f)).

13. V žalobě podané u Okresního soudu v Liberci dne [datum] žalobkyně tvrdila, že jedinou přístupovou cestou při jízdě motorovým vozidlem k její nemovitosti je sporná cesta, která je ve výlučném vlastnictví žalovaného, který vlastnictví nabyl dne [datum]. Sporná cesta sloužící pro nemovitost žalobkyně byla původně rozdělena do dvou částí, a to [parcelní číslo] a [parcelní číslo]. Toto své tvrzení dokládala žalobkyně výpisy z katastru nemovitostí ([list vlastnictví] a [list vlastnictví]) v návaznosti na kopii výpisu z pozemkové knihy, pozemkové vložky [číslo] pro katastrální obec Fojtka, částí mapy z r. [číslo] a situačním nákresem v katastrální mapě. Dále žalobkyně tvrdila, že v minulosti byl sporné cestě veřejnoprávním jednáním obce Mníšek přidělen název ulice [ulice] a v pasportu komunikací byla zařazena do kategorie veřejně přístupných účelových komunikací. Až v srpnu 1993 byla směnnou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu směněna za jiné pozemky a vlastnické právo k ní nabyli manželé [jméno] a [jméno] [příjmení]. Předchozí vlastník nemovitosti žalobkyně spornou cestu běžně užíval k příjezdu ke svému domu a ostatním pozemkům a po převodu vlastnického práva na žalobkyni si tato potvrdila užívání cesty s předchozími vlastníky, právními předchůdci žalovaného. [příjmení] [jméno] [příjmení], jeden ze spoluvlastníků, jí o tom vystavili písemné potvrzení, ale rovněž potvrdila, že služebnost jízdy nebyla nikdy vložena do katastru nemovitostí. Přesto se předchozí vlastník její nemovitosti, Ing. [příjmení], ale i žalobkyně o spornou cestu starali, zajišťovali její zimní i letní údržbu a vyplnění vyjetých výmolů. Písemné potvrzení [jméno] [příjmení] soudu předložila. Tvrzení, že v roce 2019, poté, co se stal vlastníkem sporné cesty žalovaný, projevil nesouhlas s jejím užíváním, doložila žalobkyně soudu zápisem z jednání na obecním úřadu ze dne [datum]. Z obsahu zápisu z tohoto jednání odvolací soud zjistil, že žalobkyně za účasti starosty a místostarostky obce navrhla čtyři konkrétní varianty možnosti řešení situace sporné cesty, přičemž žalovaný nesouhlasil se žádnou z nich. Byl ochoten situaci řešit pouze tím, že je ochoten strpět zapsání věcného břemene na část sporné cesty ležící v blízkosti domu žalobkyně (cca 100 m2) pokud mu žalobkyně převede do vlastnictví její pozemek [parcelní číslo] (cca 550 m2). Žalobkyně připustila možnost směny pouze poměrné části svého pozemku požadovaného žalovaným o výměře cca 300 m2, avšak žalovaný reagoval tím, že s takovým návrhem nesouhlasí, k [datum] spornou cestu uzavře a pravděpodobně na ní umístí kotec se psem. Dále žalobkyně soudu již s podáním žaloby předložila 8 fotografií nákladního automobilu, [registrační značka], z nichž je zřejmé, že automobil stojí uprostřed sporné cesty, levé zadní kolo je píchlé, v jeho blízkosti se nachází bagr. Z jedné fotografie pořízené za tmy je zřejmé, že tento automobil stál na sporné cestě po delší dobu. Z žalobkyní soudu předložených čestných prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], sousedů či známých žalobkyně, vyplynulo, že sporná cesta byla žalobkyní a předchozími vlastníky nemovitosti žalobkyně používána jako jediná cesta k nemovitosti žalobkyně i to, že od [datum] byla tato sporná příjezdová cesta blokována odstaveným nákladním automobilem a průjezd k nemovitosti žalobkyně byl znemožněn. Odvolací soud má za to, že nákladní automobil, [registrační značka] byl umístěn na spornou cestu ve vlastnictví žalovaného s vědomím žalovaného, který svůj záměr znemožnit žalobkyni průjezd k jejímu domu výslovně demonstroval dva dny přede dnem jeho přistavení při jednání obecního úřadu.

14. Soud doručil žalobu žalovanému do vlastních rukou dne [datum] s tím, nechť se k ní ve lhůtě tří dnů od doručení vyjádří. V uvedené lhůtě se žalovaný k žalobě nevyjádřil a ani nesdělil okolnosti, které by mu v tom bránily. Okresní soud v souladu s § 177 věty třetí o. s. ř. rozhodl ve věci dne [datum] bez nařízení jednání. Až v odvolacím řízení začal žalovaný na svoji obranu tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat i důkazy k jejich prokázání a stejně tak i žalobkyně byla v odvolacím řízení aktivní a na základě tvrzení žalovaného a jím navržených důkazů doplňovala svá tvrzení a navrhovala k nim důkazy. K této fázi řízení však odvolací soud dle závazného právního názoru Ústavního soudu nemůže přihlížet (a to ohledně žádného z účastníků). Skutečnosti a důkazy ze strany žalovaného uplatněné v odvolacím řízení nelze podřadit pod výjimky z neúplné apelace podle § 205a o. s. ř., jak naznačil i Ústavní soud. Pokud např. žalovaný až v rámci odvolacího řízení začal tvrdit a prokazovat, že vyfocený nákladní automobil je vlastnictvím [právnická osoba] a vlastníkem této společnosti žalovaný není, nebyla prokázána jeho pasivní legitimace ve sporu, nebylo možné k této skutečnosti a žalovanému předloženému potvrzení o vlastnictví v odvolacím řízení přihlížet, když tímto důkazem nemohla být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť žalobkyně ani netvrdila, že uvedený automobil je ve vlastnictví žalovaného a soud prvého stupně vyšel pouze ze správného zjištění učiněného na základě listin předložených žalobkyní k žalobě, a to, že sporná cesta byla tímto automobilem s vědomím žalovaného blokována a bránila průjezdu k nemovitostem žalobkyně od [datum]. Pro úspěch žaloby bylo dostačující, že žalobkyně před rozhodnutím soudu prvého stupně tvrdila a prokázala všemi předloženými čestnými prohlášeními ze dne [datum], že jí na fotografii zachycený nákladní automobil blokoval spornou cestu k její nemovitosti dlouhodobě, a to od [datum] do data vyhotovení těchto prohlášení a i v době podání žaloby tak, že tudy jiné vozidlo nemohlo projet. Žaloba byla podána u soudu dne [datum] a před rozhodnutím okresního soudu nebylo ze strany žalovaného ani tvrzeno, že by žalobkyně měla příjezd ke své nemovitosti po sporné cestě již umožněn. Pokud žalovaný namítl, že nejde o nepřípustnou novotu, že k nemovitosti žalobkyně vede více přístupových cest, což vyplynulo i z místního šetření před správním orgánem, má odvolací soud za to, že ani k těmto skutečnostem nelze přihlížet, když žalobkyně označila v žalobě spornou cestu ke své nemovitosti jako jedinou možnou pro příjezd automobilem, což doložila čestnými prohlášeními manžely [příjmení], Morávkovými, [jméno] [příjmení] – [příjmení], [jméno] [příjmení]. Žalovaný v řízení před okresním soudem ničeho o dalších cestách netvrdil a o možnosti příjezdu automobilem k domu žalobkyně netvrdí ničeho doposud. Navíc záznam o místním šetření nebyl okresnímu soudu předložen. Pro žalobu z rušené držby nepovažuje odvolací soud možnosti zajištění budoucího přístupu či příjezdu k domu žalobkyně za rozhodné, když chráněna je dosavadní pokojná držba práva cesty na předmětném pozemku. Ta byla žalobkyní v daném řízení doložena, výkon práva sporné cesty, tj. příchodu i příjezdu, byl dlouhodobě respektován i pro budoucí vlastníky, což bylo doloženo potvrzením [jméno] [příjmení] ze dne [datum] Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že námitka nepravé držby nebyla žalovaným v řízení před okresním soudem vznesena a s ohledem na princip neúplné apelace k jím později tvrzeným skutečnostem a důkazům nemohl soud přihlížet a tedy vyšel z toho, že nebyla v tomto řízení ani prokázána.

15. Žalovaný při jednání odvolacího soudu dne [datum] uvedl, že u Magistrátu města Liberce pod sp. zn. MNL [číslo] CJM ML [číslo] probíhá správní řízení ve věci určení, zda je pozemek, kde se nachází sporná cesta, veřejně přístupnou komunikací a navrhl přerušení řízení do ukončení tohoto správního řízení. Odvolací soud rozhodl tak, že se řízení nepřerušuje, když kolize daného občanskoprávního řízení s řízením správním není dána. V daném řízení není podle § 178 o. s. ř. rozhodnou skutečností pro vyhovění žalobě charakter sporné cesty, tj. zda je veřejně přístupnou komunikací či nikoliv, ale pouze skutečnost, zda žalobce prokáže existenci držby sporné cesty ve formě pokojného užívání za účelem příchodu a příjezdu a její svémocné rušení žalovaným.

16. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že zákonné podmínky na ochranu rušené držby podle § 178 o. s. ř. a § 1003 o. z. a § 1007 odst. 1 o. z. byly naplněny, a proto usnesení okresního soudu potvrdil podle § 219 o. s. ř. ve správném znění tak, že žalovanému uložil povinnost zdržet se veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty žalobkyně k pozemku [parcelní číslo] spočívajících v zamezování či omezování přístupu žalobkyně k jejím nemovitostem. Nerespektoval tak žalobkyní požadovaný petit rozhodnutí, kdy se žalovaný měl zdržet jakéhokoliv zamezování či omezování přístupu žalobkyně ke stavbě a pozemkům žalobkyně, neboť ani sama žalobkyně neměla na mysli, že by se měl žalovaný ve vztahu k ní zdržet jakéhokoliv zamezování či omezování přístupu skrze jiný pozemek či pozemky než [parcelní číslo], který vlastní. Odvolací soud nepostupoval v rozporu se zákonem, neporušil zásadu vázanosti žalobou, když použitím jiných slov vyjádřil ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobkyně domáhala s ohledem na požadavek srozumitelnosti, určitosti a vykonatelnosti, neboť soud rozhoduje o tom, jak bude výrok rozhodnutí formulován (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 909/2003, 33 Odo 85/2006). Ohledně odůvodnění žalobkyni přiznaných nákladů řízení odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje na správné a úplné odůvodnění obsažené v bodě 9. usnesení okresního soudu.

17. Procesně úspěšná byla žalobkyně i v odvolacím řízení. V něm se zúčastnila jednání u odvolacího soudu dne [datum], které přesáhlo 2 hodiny (9:00, 10:00 až 11:30 hod.), účastnila se vyhlášení usnesení odvolacím soudem dne [datum] a zúčastnila se i odvolacího jednání dne [datum]. Zároveň podala vyjádření k odvolání žalovaného proti usnesení okresního soudu. Jde tak celkem o 4 úkony právní služby a 1 úkon poloviční spojený s účastí na jednání, v němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, k nimž je třeba připočítat 4 režijní paušály po 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g), § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), § 13 odst. 3 AT). Dohromady jde o částku 12 450 Kč. Dále vznikl žalobkyni nárok na jízdné advokáta z [obec] k jednání do [obec] a zpět a to ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Jízdné ve dnech [datum] a [datum] bylo uskutečněno automobilem zn. Volvo, [registrační značka], které jako palivo používá naftu, ujetá vzdálenost za jednu cestu činila 220 km, použité palivo nafta v ceně 27,20 Kč (vyhl. č. 589/2020 Sb.), kombinovaná spotřeba 4,4 litru [číslo], a náhrada z 1 km dle téže vyhlášky 4,40 Kč. Za jednu cestu šlo o jízdné 1 231 Kč, za dvě cesty 2 462 Kč. Jízdné k jednání konanému dne [datum] bylo uskutečněno automobilem zn. Toyota Land Cruiser, reg. zn. 3 A/6568, použita byla nafta v ceně 47,10 Kč, ujetá vzdálenost z [obec] do [obec] a zpět 220 km, kombinovaná spotřeba 8,1 litru [číslo] km, náhrada za 1 km 4,70 Kč (vyhl. [číslo] 2021), jízdné ve výši 1 873 Kč. Zároveň byla požadována ztráta času za všechny tři cesty ve výši 1 800 Kč podle § 14 odst. 3 AT (100 Kč za 18 půlhodin), přičemž k součtu celkové částky nákladů 18 586 Kč bylo třeba připočítat i 21% DPH z odměny a náhrad, když advokátka žalobkyně je plátcem této daně podle § 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 3 903,06 Kč, tudíž celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 22 489 Kč. Tuto částku uložil odvolací soud uhradit žalovanému, a to ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení u advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).