294 C 42/2019-351

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: ; a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému 1.: ; [anonymizováno] [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa], [obec] žalovanému 2.: ; 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] vedlejšímu účastníku: ; 4. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa], [obec] o zaplacení 550 152,50 Kč s příslušenstvím - bolestné, ztížení společenského uplatnění takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému 1) a žalovanému 2) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 550 152,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od 6.3.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 144 280,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1).

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem je žalobkyně povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení částku 54 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. České republice – Městskému soudu v Brně se nepřiznává právo na zaplacení soudního poplatku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 17.12.2019 domáhala zaplacení náhrady za vytrpěné bolesti ve výši 92 634,50 Kč a za ztížení společenského uplatnění ve výši 457 518 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení a náklady řízení spočívající mj. v nákladech, které žalobkyně vynaložila na znalecký posudek ve výši 6 900 Kč).

2. Žalobkyně uvedla, že dne 22.12. 2016 šla do knihovny, procházela park na [anonymizováno] náměstí, který byl posypaný pískem, nebyl tam led. V 10:50 hodin přišla žalobkyně až ke kostelu sv. [jméno], kde na dlážděném chodníku poblíž vchodu do kostela uklouzla. Žalobkyně se pohybovala opatrně, ale jak na dlažbě udělala jeden či dva kroky uklouzla. Bylo to pro ni nečekané, protože si myslela, že bude vstupovat pouze na mokrý podklad, na mokrou kachličku, ne na led. Povrch vypadal pouze mokrý, ale přitom byl zledovatělý, protože jakmile laždice nasáknou vodou, udělají hned zledovatělý povrch. Chodník byl prostý zimní údržby, nebyl posypán. Padaly tam i děti. Když lidé viděli, že žalobkyně na chodníku spadla, obcházeli to hodně dokola Ani záchranná služba, kterou přivolala kolemjdoucí svědkyně [jméno] [příjmení], se nemohla k žalobkyni lehce dostat, klouzali i s nosítky. Dlažba, na které žalobkyně upadla, vypadala pouze mokrá, jak totiž nasákne vodu do sebe, vypadá pouze mokrá, ale přitom je překvapivě zledovatělá. Žalobkyně byla obuta v pevné zimní obuvi se speciální červeným umělohmotným bodem uprostřed, který zabraňuje sklouznutí. Na sobě měla péřovou bundu z umělého materiálu. Počasí bylo ve třech dnech předcházejících úrazu stejné jako v den úrazu, bylo zataženo s teplotami 0 až -4 °C). Žalobkyně pádem utrpěla tříštivou zlomeninu obou stydkých kostí, tříštivou zlomeninu pánve a zlomeninu pod pravou kyčelní jamkou. [obec] úrazu na ulici [ulice] spravoval jakožto místní komunikace žalovaný 2., a to na základě usnesení Rady [územní celek] č. R2/122 a R2/133 a pověření primátora [územní celek] č.j. KP/223 ze dne 19. 2. 2001.

3. Žalovaný 1. se bránil tím, že zimní údržbou chodníků pověřil [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno] části. Pokud by k úrazu došlo skutečně na chodníku u kostela sv. [jméno], zajišťuje jeho údržbu městská část [obec] prostřednictvím firmy [právnická osoba] nikoli žalovaný 1. Dále se žalovaný bránil tím, že v celé lokalitě se vyskytovalo mrznoucí mrholení, sněžení, ledovka a náledí. Ledovka však byla pro žalobkyni očekávatelná, neboť o možnosti výskytu ledovky v celé České republice informovala média již předem. Především se pak žalovaný 1. bránil tím, že pověřená [právnická osoba] prováděla v místě úrazu již od tří hodin ráno zimní údržbu, a to odmetení nebo odhrnutí sněhu, oškrábáním zmrazků a posypem zdrsňovacími materiály. Odbor životního prostředí Úřadu městské části [obec] pak činnost firmy ještě sám kontroloval.

4. Žalovaný 2. se bránil tím, že k úrazu došlo na chodníku (místní komunikaci IV. třídy), který spravuje, udržuje žalovaný 1., kdy žalovaný 2. spravuje pouze místní komunikace I., II. a III. třídy tzn. vozovky nikoli chodníky.

5. Z provedených důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:

6. Mezi účastníky nebylo sporné, že k úrazu žalobkyně došlo u vchodu do kostela. Toto nesporné tvrzení je v souladu také se záznamem o výjezdu ze dne 22.12.2016 (č.l. 184) a zvukovým záznam záchranné služby (CD - příloha), ze kterých vyplývá, že místo úrazu takto svědkyně [příjmení] označila i záchranné službě a dispečerka toto označení přesně přepsala do záznamu o výjezdu do kolonky„ místo zásahu“. Tento závěr je také v souladu s výslechem svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že kolonku„ místo zásahu“ vyplňuje dispečer, záchranáři vyplňují na místě až kolonku„ NO“.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným 2. nebylo sporné ani to, že k úrazu došlo na chodníku. Pro žalovaného 1. však zůstalo sporné, zda se tak stalo na vozovce či na chodníku a na jakém místě přesně.

8. Z výslechu svědkyně [příjmení] vyplývá, že k úrazu došlo na chodníku blízko vchodu do kostela, a to na velké dlažbě, která tvoří větší obdélník přímo u vchodu do kostela nikoli menší dlažbě (kostkách), která navazuje na větší dlažbu či dokonce na ještě vzdálenější vozovce. Zpočátku bylo zřejmé, že pro svědkyni bylo obtížnější se v předložených internetových mapách orientovat a svědkyně mohla být v detailním umístění místa úrazu na okraji velké dlažby nepřesná, v určení místa úrazu na okraji velké dlažby byla svědkyně jistá a přesvědčivá. Z fotografií ze současné doby (č.l. 285-288) ze současné doby, na kterých žalobkyně obdobně jako např. u místního šetření ukazuje, kde přesně k úrazu došlo, také vyplývá, že k úrazu došlo na okraji velké dlažby. Soud proto má za prokázané tvrzení žalobkyně, že k úrazu došlo na okraji velké dlažby před kostelem, tzn. na chodníku, a to krátce poté, co žalobkyně na dlažbu.

9. Soud se blíže nezabýval vyjasněním toho, zda k úrazu došlo v části na chodníku blíže směrem k parku (jak místo upřesňovala žalobkyně pomocí fotografií) či blíže směrem k Nejvyššímu správnímu soudu (jak označila svědkyně [příjmení] na googlemaps na č.l. 331-332 a na fotografii žalobkyně na č.l. 288), neboť pro posouzení věci bylo rozhodné už jen to, že k úrazu došlo na chodníku, okraji velké dlažby. Soud proto neprováděl důkaz místním šetřením ani rekonstrukcí, které by mohly za účasti svědkyně [příjmení] a žalobkyně objasnit, kde přesně na okraji velké dlažby k úrazu došlo.

10. Mezi účastníky nebylo sporné, že celá část [anonymizováno] náměstí před kostelem sv. [jméno] se nachází na pozemku p. [číslo] jehož vlastníkem je žalovaný 1. Toto vyplývá i z informaci o pozemku (č.l. 118) a mapy GIS (č.l. 119).

11. Ze smlouvy o údržbě čistoty a o zimní údržbě místních komunikací správního území městské části [obec] ze dne 1. 10. 2014, včetně přílohy [číslo] Seznamu místních komunikací (ISAS) vyplývá, že žalovaný 1., jednající prostřednictvím městské části [obec], se dohodl se společností [právnická osoba], [IČO], že bude pro žalovaného 1. provádět zimní údržbu místních komunikací v lokalitě historického jádra [územní celek], tj. včetně chodníků a vozovek, kdy některé vozovky v této lokalitě měl udržovat [ulice] podnik [územní celek], a.s. a některé žalovaný 2. Lokalita [anonymizováno] náměstí byla v Seznamu místních komunikací uvedena jednak obecně jako lokalita„ [ulice]“, která měla být udržována žalovaným 2. (poznámka ZÁKOS), a to v I. kategorii, a dále jako lokalita„ [ulice] - úsek [ulice] – [ulice]“, která měla být udržována společností [právnická osoba]) (bez poznámky), a to ve II. kategorii. Ulice [ulice], tzn. koleje v prostoru [anonymizováno] náměstí u kostela sv. [jméno], měla být udržována [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s. (poznámka MHDtram), a to až ve IV. kategorii.

12. Z Plánu zabezpečení zimní údržby pro ÚMČ [obec] v zimním období 2016 [číslo], lokalita Historické jádro, ze dne 31.10.2016 (č.l. 115) vyplývá, že údržba místních komunikací v historickém centru [územní celek] je prováděna společností [právnická osoba] a je zde stanoven postup této údržby.

13. Soud má tedy za prokázané tvrzení žalovaného 1., že údržbou chodníku u kostela sv. [jméno] byla pověřena společnost [právnická osoba]

14. Z pověření správce místních komunikací na území Statutárního města Brna ze dne 30.6.2016 (č.l. 125) a z příkazních smluv ze dne 8.6.2016, č. 2/ 2016 (č.l. 127) a ze dne 24.10.2016 (č.l. 155), uzavřených mezi žalovaným 1. a žalovaným 2., a plánu zimní údržby komunikačního systému pro období roku 2016 [číslo] (č.l. 136) vyplývá, že žalovaný 1. pověřil žalovaného 2. zimní údržbou místních komunikací I., II. a III. třídy, tzn. vozovek.

15. Z mapového výřezu z GIS (č.l. 152-153) a znázornění z desktopové aplikace (č.l. 154) vyplývá, že celý prostor před kostelem sv. [jméno], a to až k budově Nejvyššího správního soudu patří do části označené oranžově, kterou dle popisku (č.l. 153) udržuje městská část [obec]. Prostor před kostelem je dále označen jako místní komunikace až IV. třídy (č.l. 154).

16. Byla-li v plánu zimní údržby a mapách na č.l. 152-153 uvedena také ulice [ulice], pak je zřejmé, že se jednalo o jiné části ulice [ulice] v prostoru kolem parku (vyznačené modře a červeně) nikoli u kostela sv. [jméno], kdy tyto části ulice jsou vozovkami. Z těchto listin tak vyplývá, že žalovaný 2. udržoval na [anonymizováno] náměstí až prostory kolem parku nikoli kolem kostela sv. [jméno]. Tvrzení žalobkyně, že místo úrazu udržoval kromě žalovaného 1. také žalovaný 2. tak zůstalo neprokázáno.

17. Mezi účastníky nebylo sporné, že v den úrazu nedošlo k neočekávanému výkyvu počasí oproti předchozím dnům a že teploty byly lehce pod nulou. Tato nesporná skutečnost je v souladu se zprávou o počasí ze dne 31.5.2018 (č.l. 216 verte), ze které vyplývá, že v [obec] [obec] bylo na meteorologické stanici naměřeno mezi -2,9 až -4,1 °C.

18. Mezi účastníky však zůstalo sporné, jaké počasí vlastně bylo, zda pouze zatažené, jak tvrdila žalobkyně, či zda se vyskytovalo také mrznoucí mrholení, sněžení, ledovka a náledí, jak tvrdil žalovaný 1.

19. Z výstrahy silné námrazy ze dne 21.12.2016, č. 2016 /107 (obsažené ve zprávě Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 14.7.2020 - č.l. 269) soud nezjistil ničeho rozhodného, neboť se týkala jiné oblasti než města Brna, a to oblasti Českomoravské vrchoviny a návětrných svahů na Znojemsku. Z výstrahy silné námrazy a„ nízké“ ledovky ze dne 22.12.2016, č. 2016 /108 (obsažené v téže zprávě) a ze zprávy o počasí Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 31.5.2018 (č.l. 216, verte) shodně vyplývá, že ve dnech předcházejících dnu úrazu i v den úrazu, bylo na území města Brna inverzní počasí, zataženo. Výstraha č. 2016 /108 pak popisuje, že k inverzní oblačnosti se zde v noci a nad ránem v den úrazu přidaly ojedinělé srážky ve formě mrznoucího mrholení a slabého sněžení, které místy vytvořily ledovku. Výstraha námrazy a ledovky pak byla pro Jihomoravský kraj vydána až v 9.00 hodin dne 22.12.2016, tzn. asi dvě hodiny před úrazem. Zpráva ze dne 31.5.2018 sice nejdříve uvádí, že ledovka a náledí se vyskytovaly již od předchozího dne, ale následně na základě konkrétního měření klimatologické stanice uvádí výskyt náledí a ledovky nikoli od předchozího dne ale až od půlnoci dne úrazu, tzn. asi jedenáct hodin před úrazem, přičemž ledovka a náledí byly pouze slabé. Zpráva výslovně uvádí, že vzhledem k charakteru počasí lze závěry vztáhnout i přesněji na lokalitu [ulice].

20. V souladu s těmito závěry jsou také další listinné důkazy – výstrahou na webu ÚMČ [okres] ze dne 22.12.2016 (215), zpravodajstvím i-dnes ze dne 21.12.2016 (č.l. 207), ČT 24 ze dne 21.12.2016 (č.l. 211), blesk ze dne 22.12.2016 (č.l. 208), webem Meteocentrum (č.l. 204), z nichž vyplývá, že také média a např. městská část [okres] informovala den před úrazem o výstraze námrazy na [obec] a v den úrazu pak o výstraze námrazy a ledovky v Jihomoravském kraji resp. městě [obec].

21. Za zásadní měl pak soud výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], neboť tato oproti hydrometeorologickým zprávám vztahujícím se k celému území [územní celek], vypovídala o konkrétním počasí přímo v místě úrazu a jeho blízkém okolí. Z její výpovědi vyplynulo, že k místu úrazu šla zhruba 20 min od parkoviště u [anonymizováno] u [anonymizováno] nádraží přes [ulice]. Vzhledem k tomu, že úraz se stal v 10:50 hodin, má soud za to, že svědkyně vyrazila na vycházku zhruba po desáté hodině. Když svědkyně vystoupila z vozu, padal sníh, povrchy už byly zasněžené, pak se ale sníh změnil na sníh s deštěm a začalo to velice rychle namrzat, tvořila se z toho souvislá ledová krusta. Svědkyně sama dvakrát spontánně uvedla, že jí zarazilo, jak to namrzalo a vzpomněla si i na, přímo v místě úrazu, padající mateřskou školku včetně dospělých učitelek. Svědkyně působila obecně orientovaně, situaci popisovala přesvědčivě a logicky, její výpověď není v rozporu ani s hydrometeorologickými zprávami. Svědkyně neměla na věci nějaký zájem, pouze jí potěšilo setkání s žalobkyní, které kdysi pomohla, a zajímala se jakožto ošetřovatelka působící ve zdravotnictví o zdravotní stav žalobkyně. Z výslechu svědkyně má soud za prokázané, že k prostému sněžení se méně než půl hodiny před úrazem žalobkyně náhle přidal déšť, který nečekaně rychle na chodnících namrzal a tvořil velmi kluzkou ledovou krustu.

22. Soud se blíže nezabýval, zda mohlo být i jasno, jak začala žalobkyně nepřípustně tvrdit až po poučení dle § 119a o.s.ř. v rozporu se zásadou koncentrace řízení (do té doby tvrdila, že bylo zataženo), resp. zda začalo prosvítat slunce, jak žalobkyně vypověděla ve svém výslechu, neboť za zásadní měl soud prokázané slabé mrholení, sněžení a ledovku s náledím, na čemž nemohlo ničeho změnit ani případná změna počasí z inverzního na slunečné. Soud proto neprováděl meteorologickými zprávami rozfázovanými na jednotlivé hodiny. Dalším důvodem neprovedení těchto důkazů bylo i to, že žalobkyně tyto důkazy nepředložila, přestože hydrometeorologickými zprávami prokazujícími počasí bylo prokazováno již u předchozího jednání. Výpověď svědkyně byla s těmito zprávami v souladu a měla-li žalobkyně námitky vůči správnosti obsahu těchto listin, měla dostatečný časový prostor k jejich prokázání.

23. Soud tak má za prokázané jednak inverzní počasí v předchozí den i v den úrazu, tzn. i tvrzení žalobkyně že bylo zataženo a dále pak tvrzení žalovaného 1. že v den úrazu se v městě [obec] vyskytovalo slabé mrznoucí mrholení a sněžení, které tvořilo ledovku, na niž bylo upozorňováno výstrahou Českého hydrometeorologického ústavu. Za zásadní pak má soud to, že mrholit a sněžit začalo až po půlnoci v den úrazu nikoli již předchozí den a že výstraha před slabou ledovkou byla vydána až v 9:00 hodin, tzn. necelé dvě hodiny před úrazem. V samotném historickém centru města Brna, tzn. nedaleko místa úrazu, sněžilo, kdy méně než půl hodiny před úrazem se k prostému sněžení náhle přidal déšť, který nečekaně rychle na chodnících namrzal a tvořil ledovku.

24. Soud tak má za to, že nesporné tvrzení účastníků, že v den úrazu nedošlo k neočekávané změně počasí je v rozporu s provedenými důkazy, ze kterých vyplývá, že ledovka se v městě [obec] vytvořila náhle až v noci (po půlnoci) před úrazem a výstraha byla vydána jen dvě hodiny před úrazem. Tuto dobu má soud za příliš krátkou na to, aby na ní mohl být v době úrazu připraven jak žalovaný 1. tak žalobkyně.

25. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalovaný 1. resp. pověřená společnost [právnická osoba] prováděla v místě úrazu řádnou údržbu. O tom, že žalovaná 2. tuto zimní údržbu neprováděla, sporu nebylo.

26. Z vyhlášky [územní celek] [číslo] o schůdnosti místních komunikací (č.l. 213), ve znění nařízení [stát. instituce] [číslo] (ISAS) a [číslo] (ISAS), vyplývá žalovaným 1. stanovený rozsah a způsob odstraňování závad ve schůdnosti. [obec] ve schůdnosti musí začít být zmírňovány ve lhůtě nejpozději 20 hodin po jejich vzniku.

27. Z prohlášení společnosti [právnická osoba] v emailu ze dne 13.7.2020 (č.l. 214) a z výslechu svědka [příjmení] [příjmení] vyplývá, že v návaznosti na ranní slabé mrholení (v charakteru počasí je zde soulad s meteorologickými zprávami o počasí) posypové vozy vyjely tak, jak je uvedeno v Deníku zimní údržby místních komunikací ze dne 22.12.2016 (č.l. 114 – ručně psaný, 185 – čitelnější počítačový přepis, jehož vyhotovení a správnost potvrdil při svém výslechu svědek [příjmení]), tj. že tři vozidla (multikáry s radlicemi a sypačem) byly nepřetržitě v provozu od 4:00 hodin do 15:00 hodin. V lokalitě [anonymizováno] náměstí prováděla vozidla údržbu od 5:24 hodin.

28. Z výpisů z GPS z provozu vozidel zimní údržby ze dne 22.12.2016 (č.l. 218-223) a z GPS map zasazených to mapy ulic (č.l. 324-327, žalovaný 1. je získal až po koncentraci řízení emailem ze dne 7.1.2021 - č.l. 323) se žalovaný 1. pokoušel blíže lokalizovat pohyb vozidel v den úrazu, tj. zda udržovaly nejen prostor mezi sochou koně a Nejvyššího správního soudu, ale také prostor před kostelem sv. [jméno]. Soud však má za to, že první výpisy z GPS nejsou zasazeny do map ulic a nelze z nich dovodit, zda vozidla udržovala také před kostelem sv. [jméno] resp. z nich po jejich pouze hrubém srovnání s webovými stránkami mapy.cz a ortofotomapou na č.l. 25 vyplývá, že vozidla udržovala spíše prostor před Nejvyšším správním soudem a kolem tramvajových kolejí nikoli před kostelem sv. [jméno]. Druhé GPS mapy jsou také neprůkazné, neboť do mapy ulic byly zasazeny s podstatnou odchylkou, kdy např. na ulici [anonymizováno] by vozidla musela projíždět skrze zástavbu. Vzhledem k rozhodným vzdálenostem (relativně malá vzdálenost mezi Nejvyšším správním soudem a kostelem sv. [jméno]) má soud tuto odchylku za velmi podstatnou. Sám žalovaný 1. si nevhodné přesnosti GPS map je vědom, neboť v emailu ze dne 7.1.2021 uvádí, že nyní již přešli na dokonalejší systém záznamu pohybu vozidel, kdy současný GPS systém má dle kvality signálu v místě odchylky v řádu jednoho až desítek metrů.

29. Pro skutečnost, že žalovaný 1. se zabýval pouze údržbou prostoru před Nejvyšším správním soudem nikoli přímo místa před kostelem sv. [jméno], svědčí i výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení], která se za odbor životního prostředí Úřadu městské části [obec] zabývala kontrolou údržby prováděné společností [právnická osoba] Z její výpovědi vyplynulo, že svědkyně se při kontrole provádění údržby věnovala hlavně prostoru mezi Nejvyšším správním soudem a sochou koně, o prostor před kostelem sv. [jméno] se nezajímala. Svědkyně sice zpočátku obecně odsouhlasila k dotazu soudu, že chodila i před kostel, ale sama spontánně a opakovaně hovořila spíše o ulicích směrem k ulici [ulice] a ke kostelu sv. [jméno]. Svědkyně očividně procházela pouze centrum, kostel sv. [jméno], který je už zcela na jeho okraji, opomíjela.

30. Obdobně svědek [příjmení], který jako řidič dohlíží na údržbu za společnost [právnická osoba] a v den úrazu byla také vedoucím směny, sice obecně vypověděl, že povrch u kostela udržují tři vozidla, pak ale spíše popisoval provoz těchto vozidel v celém historickém jádru města, tzn. že jedno větší vozidlo dělá vozovky a dvě menší dělají chodníky.

31. Dále svědek sice velmi konkrétně popisoval, že prostor před vchodem do kostela udržují inertním posypem (drtí štěrku) a že od doby kdy je v blízkosti sochy koně kluziště, které má chlazení, okolí více namrzá, než když tam kluziště zhruba před dvěma lety nebylo, a že se musí udržovat častěji. Ohledně dlažby před kostelem svědek uvedl, že její údržba je lepší, protože dlažba vodu absorbuje lépe než beton, rychleji to na ní osychá.

32. Soud má za to, že v době úrazu ještě kluziště u kostela sv. [jméno] nebylo a že svědek si zvýšenou údržbu prostoru kluziště spojuje s problémy, které vznikly až poslední dobou v důsledku umístění kluziště. Výslech svědka tak nezpochybnil výše uvedené důkazy, a to také proto, že svědek nevypovídal k situaci konkrétního dne.

33. Soud tak má za prokázané, že žalovaný 1. obecně započal s údržbou v městské části [obec] den úrazu ve čtyři hodiny ráno, s údržbou [anonymizováno] náměstí pak po páté hodině ranní. Žalovaný 1. tak k údržbě [ulice] řádně a včas přistoupil ve velmi brzkých ranních hodinách, poté co při teplotách pár stupňů pod nulou začalo od půlnoci mrholit. Současně však soud nemá za prokázané, že by žalovaný 1. v rámci započaté zimní údržby v době úrazu ošetřil také o prostor před kostelem sv. [jméno]. V řízení dále nebylo prokázáno, že by ve dnech předcházejících dni úrazu bylo takové počasí, které by vyžadovalo zimní údržbu. Nebyl zde tak důvod pro předchozí zimní údržbu povrchů.

34. Z prohlášení společnosti [právnická osoba] v emailu ze dne 13.7.2020 (č.l. 214), z výslechu svědka [příjmení] [příjmení] a z Deníku zimní údržby místních komunikací ze dne 22.12.2016 vyplývá, že zimní údržba byla prováděna tak, že posypová vozidla se sypači ošetřila povrchy inertním posypem (drceným kamenivem, štěrkem), neboť slabě mrholilo a začalo by to jinak namrzávat. Plužení (odhrnování sněhu radlice) prováděno nebylo, neboť nesněžilo. Záznam v Deníku zimní údržby je v souladu s hydrometeorologickými zprávami, neboť srážky ve formě mrznoucího mrholení a slabého sněžení měly být pouze ojedinělé.

35. Z výslechu svědkyně [příjmení] soud ohledně údržby místa úrazu v den úrazu ničeho nedovodil, neboť svědkyně hovořila pouze obecně, jak provádí kontrolu nikoli o konkrétní údržbě v den úrazu a objasnila, že odškrabání zmrazků se obecně provádí radlicemi posypových vozů nebo i ručními nástroji - škrabkami.

36. Soud tak má za prokázané tvrzení žalovaného 1., že povrchy byly ošetřovány posypem štěrku. Tvrzení, že byla prováděna údržba odmetení nebo odhrnutí sněhu a oškrábáním zmrazků však zůstalo neprokázané.

37. Soud se dále zabýval tím, zda bylo inertním posypem ošetřeno také samotné místo úrazu. Svědek [příjmení] sice vypověděl, že i prostor před kostelem se udržuje inertním posypem drtí štěrku. Tato jeho výpověď je však v rozporu s výpovědí na věci nezúčastněné svědkyně [příjmení], která vypověděla, že chodníky byly zasněžené, neudržované z předešlého dne, od [ulice] byly povrchy velice kluzké, takže šla velmi opatrně, neboť měla také po operaci kolene. Především pak svědkyně uvedla, že ošetřeno nebylo ani samotné místo úrazu, kde nalezla žalobkyni. Na místě to vypadalo kluzce, povrch vypadal mokrý ale zamrzlý, nevypadal suchý. Byla tam souvislá ledovka, která nepraskala. Štěrk na dlažbě před kostelem nebyl.

38. Z výslechu svědka [příjmení] a [jméno] [příjmení] také vyplývá, že v místě úrazu byla ledovka. Svědci si nepamatovali ani samotný výjezd k žalobkyni, což je vhledem k frekvenci jejich záchranných výjezdů a časovému odstupu pochopitelné, objasnili však, že pokud do záznamu o výjezdu ze dne 22.12.2016 do kolonku„ NO“, kterou záchranáři vyplňují až na místě, uvedli„ uklouzla na ledu“, jednalo se sice o zápis toho, co jim sdělila žalobkyně, ale pokud by to bylo ve větším rozporu se skutečným stavem (což by dle soudu byla situace, kdy by byl povrch suchý nikoli zledovatělý, a nebylo by tak na čem uklouznout), do záznamu by to neuvedli. Záchranáři se při sděleních zraněných zaobírají hlavně tím, zda jim mohou pomoci objasnit příčinu a způsob zranění. Sdělení o uklouznutí na ledu pro ně z tohoto pohledu jistě podstatné bylo.

39. Svědkyně [jméno] [příjmení] sice také vypovídala o tom, že v odpoledních hodinách, když šla z návštěvy žalobkyně v nemocnici přes historickou část [územní celek], nebyly povrchy a to ani před kostelem sv. [jméno] udržované (ošetřené posypem byly až v místě bydliště svědkyně v v [anonymizováno] čtvrti), soud však z její výpovědi nevycházel, neboť se týkala nikoli stavu v době úrazu ale až v odpoledních hodinách, a zejména měl soud svědkyni za nevěrohodnou, neboť při obou svých výsleších vystupovala ve věci zaujatě, podrážděně, snažila se vypovídat ve prospěch žalobkyně a pokud se jí to nedařilo, signalizoval jí to zástupce žalobkyně. Svědkyně byla podobně jako žalobkyně bezvýhradně přesvědčena, že žalobkyni žalovaná částka náleží. Svědkyně je dcerou žalobkyně, má k ní úzký vztah, neboť společně podnikají a svědkyně žalobkyni také pomáhá v domácnosti apod.

40. Soud tak má za prokázané tvrzení žalobkyně, že dlažba v místě úrazu byla zledovatělá, lidé na ní kolem padali. Soud naopak nemá za prokázané tvrzení žalovaného 1., že prostor před kostelem sv. [jméno] byl v době úrazu ošetřen posypem, neboť tam žádný štěrk nebyl, povrch byl zamrzlý se souvislou ledovkou. Žalovaný tak sice v návaznosti na v těch hodinách náhle vznikající ledovku povrchy v historickém centru udržovat začal, samotné rozhodné místo úrazu však ošetřeno nebylo. Za zásadní má soud to, že zledovatělost velké dlažby v místě úrazu byla pro svědkyni viditelná, nemohla tedy být překvapivá ani pro žalobkyni.

41. Z výslechu svědka [příjmení] vyplynulo, že dlažba absorbuje vodu rychleji než beton, v čemž svědek viděl výhodu v tom, že mokrá dlažba rychleji osychá. Soud má za to, že za situace, kdy mrzlo, nemohla dlažba oschnout, ale jak nasákla vodu do sebe, mohla vypadat pouze mokrá a přitom být překvapivě zledovatělá, jak tvrdila žalobkyně.

42. Vzhledem k prokázanému náhlému výskytu ledovky, na kterou žalovaný 1. ještě nemohl stihnout reagovat řádnou údržbou a vzhledem k tomu, že zledovatělost dlažby byla dle svědkyně [příjmení] viditelná, se soud prokazováním případného zvláštního charakteru velkých dlaždic v místě úrazu nezabýval a důkaz znaleckým posudkem z oboru„ údržby silnic“ neprováděl.

43. Z fotografie ze dne 7.2.2021 (č.l. 334) soud nemohl učinit žádné závěry o charakteru dlažby, neboť fotografie je bez prokázaného počasí v daný den a bez jeho srovnání s počasím v den úrazu bezvýznamná. Z pouhé fotografie také nelze usuzovat na to, zda povrch byl skutečně mokrý či zledovatělý apod.

44. Z přípisu ze dne 12.8.2020, prohlášení o shodě a štítek výrobku ze dne 31.8.2005, protokolu o zkouškách kamene ze dne 24.9.2009, protokol o odběru ze dne 10.2.2006, protokol o zkouškách kamene počátečního typu ze dne 31.10.2006 (č.l. 294-303) soud také vzhledem k výše uvedenému žádné závěry nečinil. Z těchto listin by bylo možné pouze dovozovat, zda velké dlažba před kostelem sv. [jméno] splňuje normy. Její charakter a otázka toho, zda mohla být za určitého počasí jako povrch chodníku nevhodná, případně zda vyžadovala speciální údržbu, by musela být také předmětem znaleckého zkoumání.

45. Z výslechu svědka [příjmení], [příjmení] ani svědkyně [příjmení] nevyplynulo, že by žalobkyně v době úrazu byla pro zimní období nevhodně obuta či oblečena, neboť svědci by si toho všimli. Z ohledání bot soud zjistil, že se jedná o běžnou zimní městkou obuv, sice pevnou, kotníčkovou, ale spíše s hladší podrážkou. Z popisu vlastností obuvi v inzerci (č.l. 282-284) nevyplývá ničeho o speciálním červeném umělohmotném bodu. Vyjádření výrobce, které mělo tento bod prokazovat, žalobkyně nedoložila. Tvrzení žalobkyně, že měla obuv se speciální úpravou s červeným umělohmotným bodem uprostřed, který zabraňuje sklouznutí, tak zůstalo neprokázáno. Soud neprováděl dokazování fotografií bot, neboť důkaz ohledáním je přesnější. Soud tak má za to, že žalobkyně byla sice obuta do pro zimní období vhodné městské obuvi, nicméně nelze říci, že by se jednalo o obuv vhodnou na kluzký povrch či dokonce vyloženě ledovku. Umělá péřová bunda také nebyla příliš vhodná, neboť hladké umělé materiály jsou velmi kluzké a žalobkyně na ní uklouzla po delší trajektorii.

46. Soud neprováděl dokazování výslech žalobkyně k otázkám, ke kterým nebyla dotazována, lékařskou dokumentací, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne 19.3.2018 (č.l. 27) ani výzvami žalobkyně na žalované k zaplacení žalované částky, neboť soud neměl za daný samotný nárok žalobkyně, prokazování výše a splatnosti tohoto nároku by bylo nadbytečné.

47. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

48. V městě [obec] bylo inverzní počasí, kdy po půlnoci dne 22.12.2016 začalo ojediněle slabě mrholit a sněžit, v důsledku čeho se tvořila slabá ledovka, před níž také v 9:00 hodin v den úrazu varoval Český hydrometeorologický ústav. Teploty se pohybovaly mezi -2,9 až -4,1 °C. V blízkosti [ulice] začalo zhruba po 10:00 hodin sněžit, k čemuž se minimálně od 10:30 hodin přidal také déšť, který nečekaně rychle na chodnících namrzal a tvořil velmi kluzkou ledovou krustu. V 10:50 hodin žalobkyně uklouzla na chodníku u vchodu do kostela sv. [jméno] na [anonymizováno] náměstí, a to poté co udělala pár kroků na velké dlažbě. [příjmení] chodníku je žalovaný 1., který jeho zimní údržbou prostřednictvím městské části [obec] pověřil společnost [právnická osoba] Žalovaný 1. sice obecně započal s údržbou [anonymizováno] náměstí již po páté hodině ranní, prostor před kostelem sv. [jméno] však zůstal neošetřen, dlažba v místě úrazu byla viditelně zledovatělá, bez posypu štěrkem. Žalobkyně byla sice oblečena a obuta vhodně pro zimní období, nikoli již pro náhle vzniklé náledí, neboť její obuv měla kluzkou podrážku, bunda pak byla z materiálu, který byl při pádu na zem také velmi kluzký.

49. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

50. Žalobkyně jakožto poškozená uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy, jejíž příčinou měla být závada ve schůdnosti pozemní komunikace (místní komunikace IV. třídy – chodníku). Pasivně legitimovaným k náhradě újmy poškozené je vlastník chodníku tedy žalovaný 1. (§ 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Je-li však správa pozemní komunikace (tzn. i zimní údržba) zajišťována nikoli vlastníkem ale správcem, je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace nahradit újmu správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě újmy (§ 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb.).

51. K námitce žalovaného 1., že jakožto vlastník pověřil správou chodníků městskou část [obec] (čl. 30 odst. 1 písm. d) obecně závazné vyhlášky [stát. instituce] [číslo] [anonymizováno] [územní celek]), soud uvádí, že městská část však nemá právní ani procesní subjektivitu. Zákon o obcích koncipuje městské části jako„ organizační jednotky města“, které nemají právní osobnost, a proto při vystupování navenek, ve věcech, které jsou jim svěřeny zákonem v souladu se zákonem statutem statutárního města, musí vždy jednat za dané statutární město, tzn. fakticky jménem statutárního města (§ 20 odst. 2 ve spojení s § 134 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb.; rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS [číslo]; prof. JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. - Aspi komentář Wolters Kluwer k § 134 zákona č. 128/2000 Sb.). Skutečnost, že žalovaný 1. si jako správce zvolil městskou část [obec], které udělil správcovská oprávnění podzákonnou normou - [anonymizováno], navíc nemůže žalovaného 1. zbavit odpovědnosti za újmu, neboť ztěží lze připustit výklad umožňující podzákonné normě zcela derogovat zákon (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 1576/2006). Žalovaný jakožto vlastník tak nemohl učinit správcem část sebe samého – městskou část. Pasivně legitimován je tedy žalovaný 1. pouze jakožto vlastník, městská část [obec] - střed správcem není. Skutečným správcem, kterého žalovaný 1. jednající městskou částí [obec] - střed pověřil správou žalovaného chodníku je společnost [právnická osoba], která však nebyla žalována.

52. Pokud se týká žalovaného 2. tak ten byl sice žalovaným 1. pověřen správou pozemních komunikací, ale pouze místních komunikací I., II. a III. třídy (vozovek) nikoli komunikací IV. třídy. Chodník před kostelem sv. [jméno] je komunikace obecně nepřístupná vozidlům (je z delší strany od vozovky vymezena betonovými sloupky) a je tedy právě komunikací IV. třídy (§ 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 13/1997 Sb.). Žalovaný 2. tak správcem žalovaného chodníku nebyl. Vzhledem k tomu, že k úrazu došlo nikoli na vozovce (komunikaci I., II., či III. třídy) ale na chodníku (komunikaci IV. třídy), který žalovaný 2. nespravoval, soud žalobu výrokem I. vůči žalovanému 2. zamítl prvořadě pro nedostatek pasivní legitimace.

53. Po vyjasnění otázky pasivní legitimace, kdy jediným v úvahu připadajícím škůdcem zůstal pouze vlastník chodníku, se soud zabýval tím, zda se na chodníku v době úrazu skutečně projevila závada ve schůdnosti, tzn. taková změna jeho schůdnosti, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (§ 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb.). Změna ve schůdnosti chodníku byla prokázána, neboť chodník byl zledovatělý.

54. Soud se proto dále zabýval předvídatelností této změny, tzn. zda bylo možné změnu schůdnosti předpokládat jednak z obecného stavu počasí a povrchů a dále zda byla viditelná na konkrétním místě úrazu. Výstraha ledovky byla pro Jihomoravský kraj vydána pouhé dvě hodiny před úrazem žalobkyně, což je doba příliš krátká na to, aby běžný člověk své chování přizpůsobil. Nelze po lidech požadovat téměř nepřetržité sledování předpovědi počasí. K reálné změně schůdnosti chodníku pak došlo až necelou půlhodinu před úrazem žalobkyně, kdy se ke sněžení přidal nečekaně rychle namrzající déšť tvořící ledovou krustu. Žalobkyně tak obecně změnu schůdnosti chodníků, např. když vycházela z místa bydliště, předpokládat nemohla. Pokud se týká změny schůdnosti chodníku v místě úrazu, tak ta viditelná a tedy i předvídatelná byla, neboť svědkyně [příjmení] potvrdila, že místo úrazu bylo viditelně zledovatělé. Změna ve schůdnosti se náhle projevila v celém historickém centru [územní celek], kdy se silnou kluzkostí chodníku měli obtíže i další osoby (svědkyně [anonymizováno], mateřská škola apod.).

55. Z pokrytí chodníku ledovkou tak žalobkyně mohla předpokládat, že na takovém chodníku může dojít k uklouznutí, pádu a zranění a měla si počínat dostatečně obezřetně (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3274/18). Žalobkyně na sobě měla zimní oblečení a byla obuta do zimní městské obuvi. Kluzká zimní bunda i obuv sice nebyly příliš vhodné do vzniklé ledovky, ke změně počasí však došlo tak náhle, že ji žalobkyně při odchodu z bydliště nemohla očekávat a lépe se na ni připravit. Soud tak má za to, že žalobkyně se dostatečně přizpůsobila povětrností situaci. Žalobkyně také měla povinnost přizpůsobit pohyb po chodníku stavebnímu stavu chodníku, neboť jinak by nárok na náhradu újmy neměla (§ 27 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.). V žalované věci přicházel v úvahu zvláštní charakter dlaždic položených na chodníku v místě úrazu, které měly dle žalobkyně díky své neobvyklé nasákavosti vodou vypadat pouze mokré, přestože byly zledovatělé. Pokud by chodci nebyli na takový charakter dlaždic vlastníkem chodníku upozorněni, nebyli by povinni jej předvídat ani mu ještě obezřetněji přizpůsobovat chůzi (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1495/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2751). Žalobkyně by tak při neoznačeném specifické závadě ve schůdnosti povinnost chovat se obezřetně neporušila. Své obecné prevenční povinnosti tak žalobkyně dostála (§ 2900 občanského zákoníku).

56. Dále se soud zabýval tím, zda ke vzniku škody došlo v důsledku porušení povinnosti žalovaného 1., zda žalovaný 1. zajistil, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. Judikatura klade ohledně zimní údržby chodníků na vlastníky pozemků značné nároky, neboť přiznává chodcům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít (nález Ústavního soudu ze dne 12.4.2016, sp.zn. I. ÚS 2315/15, který překonal rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 25.8.2010, sp.zn. 25 Cdo 1713/2008). Tato odpovědnost vlastníků pozemků však není zcela bezbřehá. Žalovaný 1. péči o schůdnost chodníku zahájil v noci krátce poté, co začalo sněžit a mrholit a pokračoval v ní i v dopoledních hodinách, kdy došlo k úrazu žalobkyně. Žalovaný 1. prováděl údržbu adekvátní slabému sněžení a mrholení, tj. posypem. Pro odhrnování sněhu nebyl při malém spadu sněhu důvod. V době, kdy došlo k úrazu, sice již byl důvod pro odškrabávání ledovky, ale vzhledem k tomu, že tato se vytvořila během půl hodiny před úrazem a teprve dvě hodiny před úrazem byla vydána výstraha před ledovkou, má soud za to, že nelze po žalovaném 1. ani na tak frekventovaném místě v historickém centru města požadovat, aby následky na nastalé změny počasí zvládl odstranit takřka okamžitě. Žalovaný 1. tak s adekvátní údržbou započal, na místě samém ji však ještě neprovedl ani posypem ani oškrabáním zmrazků. Bylo by sice příjemné očekávat, že město zvládne zajistit okamžitou bezpečnost frekventovaných chodníků, ale takto zákonná pravidla nastavena nejsou. Závady ve schůdnosti totiž mají být odstraňovány bez zbytečných odkladů přiměřeně k vzniklé situaci (§ 41 odst. 1 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích). Samotný žalovaný 1. má jakožto lhůtu pro započetí zmírňování závad ve schůdnosti stanoveno dobu nejpozději 20 hodin po jejich vzniku (vyhláška [územní celek] [číslo] o schůdnosti místních komunikací, ve znění nařízení [stát. instituce] [číslo] [číslo]), při posouzení včasnosti odstraňování závad ve schůdnosti však nelze vycházet z žádné konkrétní doby, ale je třeba individuálně posuzovat konkrétní situaci. V žalované věci má soud za to, že žalovaný 1. s odstraňováním závad ve schůdnosti započal v noci, v krátké časové návaznosti na mrholení a sněžení, kdy v době úrazu nebylo možné očekávat, že bude ošetřeno i místo úrazu, především však žalovaný 1. neměl téměř žádný časový prostor, pouze půl hodiny, aby začal i v místě úrazu odstraňovat vznikající ledovku. Očekávat, že žalovaný 1. okamžitě zajistí schůdnost místa úrazu, by nebylo přiměřené vzniklé situaci. Nebylo tak v mezích možností žalovaného 1. závadu způsobenou povětrnostními situacemi a jejich důsledky zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit (§ 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb.). Žalovaný 1. neporušil povinnost zajistit schůdnost chodníku, a odpovědnosti za nemajetkovou újmu žalobkyně se tak zprostil.

57. S námitkou žalobkyně, že žalovaný 1. měl komunikace ošetřit preventivně dopředu ještě, než se objevila ledovka, se soud neztotožňuje. Předně soud upozorňuje, že v žalované věci byla výstraha ledovky vydána pouhé dvě hodiny před úrazem nikoli již v noci či den před úrazem. I kdyby však výstraha před ledovkou byla vydána např. den před úrazem má soud za adekvátní, aby žalovaný 1. splnil svou prevenční povinnost tím, že bude mít v pohotovosti vozidla a lidské zdroje tak, aby jakmile se objeví ledovka, mohl bez dalších průtahů započít s údržbou komunikací. Nelze již požadovat, aby bylo s údržbou také již preventivně započato, neboť by se jednalo o ne zcela účelné opatření. Případně provedená údržba by byla stejně překryta následně vzniklou ledovkou.

58. Námitkou žalobkyně, že žalovaný 1. neudržoval schůdnost chodníků ani ve dnech předcházejících úrazu, se soud nezabýval, neboť jednak bylo prokázáno, že počasí v předchozích dnech nevyžadovalo zimní údržbu povrchů a ke změně počasí a zhoršení schůdnosti chodníků začalo docházet až po půlnoci v den úrazu. I kdyby chodníky nebyly schůdné již v předchozích dnech, byla by bezprostřední a zásadní příčinou úrazu žalobkyně až nově vzniklá ledovka, která by překryla případné nedostatky předchozí údržby. Obdobně se soud nezabýval námitkou žalobkyně, že žalovaný 1. neudržoval schůdnost chodníků ani v době po úrazu, neboť skutečnosti nastalé po úrazu samotné jsou pro posouzení věci nerozhodné, neboť nemohou změnit běh příčin a následků v souvislosti s úrazem žalobkyně. V případě obou námitek by nebyla dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného 1. a vznikem škody žalobkyni.

59. Soud se tak již dále nezabýval prokazováním okolností týkajících se předvídatelnosti závady ve schůdnosti chodníku a stavebního stavu chodníku, neboť i kdyby jednou z příčin byl zvláštnímu charakteru velké dlažby na chodníku, nejednalo by se o příčinu důležitou, podstatnou a značnou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 245/2000). Soud má za to, že případný nevhodný charakter dlažby byl zcela překryt ledovkou a bezprostřední a zásadní příčinou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1045/2010) vzniku újmy žalobkyně byla právě tato ledovka nikoli charakter dlažby, kdy odpovědnosti za důsledky povětrnostní situace se žalovaný 1. zprostil. Soud proto výrokem I. žalobu zamítl i vůči žalovanému 1., kdy tento důvod zamítnutí žaloby lze kromě nedostatku pasivní legitimace vztáhnout obdobně také vůči žalovanému 2.

60. Procesně plně úspěšnému žalovanému 1. přiznal soud výrokem II. (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 11 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání dne 25.6.2020 trvajícího déle než dvě hodiny, vyjádření ze dne 15.7.2020, účast u jednání dne 24.9.2020, 3.12.2020 trvajících déle než dvě hodiny, vyjádření ze dne 8.1.2021, účast u jednání dne 11.2.2021 trvajícího déle než dvě hodiny) ve výši 115 940 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 10 540 Kč, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta za 11 úkonů právní služby ve výši 3 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 25 040,40 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 144 280,40 Kč, uložil soud zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalovaného 1. (§ 149 odst. 1 o.s.ř).

61. Procesně plně úspěšnému vedlejšímu účastníku na straně žalované přiznal soud výrokem III. (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání dne 24.9.2020, 11.2.2021 trvajících déle než dvě hodiny) ve výši 52 700 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 10 540 Kč, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby ve výši 1 500 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 54 200 Kč, uložil soud zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce vedlejšího účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř).

62. Náklady vynaložené žalovaným 1. a vedlejším účastníkem na právní zastoupení měl soud za účelné, neboť právní problematika žalované věci je specializovanou a složitou, co do otázky stavebního stavu chodníku (nasákavý charakter dlažby) dosud neřešenou. Právní složitost soud dovozuje i z toho, že vývoj judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu byl složitý, mnohdy protichůdný (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15, II. ÚS 3790/19, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 644/2014).

63. Procesně plně úspěšné žalovanému 2. přiznal soud výrokem IV. právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 9 úkonů (vyjádření ze dne 15.4.2020, účast u jednání dne 24.9.2020, 25.6.2020, 3.12.2020 a 11.2.2021 trvajících déle než dvě hodiny) ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 700 Kč, uložil soud zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

64. Výrokem IV. soud nepřiznal České republice – Městskému soudu v Brně právo na zaplacení soudního poplatku místo od placení soudních poplatků osvobozené žalobkyně, neboť návrhu žalobkyně nebylo vyhověno (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).