3 A 109/2024–41

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věcižalobce: Ing. X. Y. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem st. sídlem Starobranská 327/4, 787 01 Šumperkprotižalovanému: Ministerstvo zemědělstvísídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2024, č. j. MZE–74235/2024–12126takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2024, č. j. MZE–74235/2024–12126 se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 17 363 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce advokáta JUDr. Josefa Sedláčka.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Jádrem sporu je otázka, zda žalobce (jakožto spoluvlastník pozemku p. č. XA v katastrálním území O.) měl být účastníkem řízení o provedení aktualizace evidence půdy podle uživatelských vztahů, vedeného Státním zemědělským intervenčním fondem (dále „Fond“) podle § 3g odst. 8 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“), pod sp. zn. 24/662/EPU/2/0036240, zahájeného na základě podnětu žalobce.

2. Žalobce se podnětem domáhal vyřazení celkem šestnácti pozemků z evidence půdy, u kterých byli evidováni různí uživatelé. Fond pozemky s výjimkou pozemku p. č. XA z evidence vyřadil. Pozemek p. č. XA z evidence nevyřadil, jelikož byl součástí nevypořádaného SJM žalobce a jeho bývalé manželky MUDr. Z. Y., která pozemek podle Fondu užívala na základě rozhodnutí manželů o tom, který z nich bude věc užívat. Fond proto v případě pozemku p. č. XA aktualizaci neprovedl, o čemž vydal oznámení ze dne 3. 9. 2024, č. j. SZIF/2024/0497825 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Námitku žalobce podle § 3g odst. 6 zákona o zemědělství proti prvostupňovému rozhodnutí shledal žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) jako nepřípustnou podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále jen „správní řád“), jelikož žalobce nebyl účastníkem řízení. Obsah správního spisu 3. Dne 17. 4. 2024 se žalobce obrátil na Fond podáním označeným jako Podnět vlastníka pozemku podle § 3g odst. 8, zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství. Žalobce vyzval Fond, aby zahájil řízení o aktualizaci evidence užívání zemědělské půdy podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství. V podnětu žalobce uvedl následující pozemky v katastrálním území O.: p.č. XB, XA, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP.

4. Fond následně čtyřem uživatelům výše uvedených pozemků oznámeními ze dne 19. 4. 2024 oznámil zahájení řízení podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství. Fond uživatele těmito oznámeními vyzval, aby Fondu doručili právní důvod užívání jednotlivých pozemků nebo aby Fondu zaslali souhlas s provedením změn. Uživatelé Farma Dolina s. r. o., Farma Branná, s. r. o. a D. P. zaslali souhlasy s provedením změn, a proto Fond provedl aktualizaci evidenci půdy. Uživatelka MUDr. Z. Y. na oznámení Fondu o zahájení řízení nereagovala.

5. Žalobce dne 2. 5. 2024 informoval Fond o tom, že se považuje za účastníka řízení o aktualizaci evidence půdy. Usnesením ze dne 6. 5. 2024 Fond rozhodl, že žalobce účastníkem řízení není. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal dne 21. 5. 2024; jeho odvolání zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 7. 2024.

6. Dne 19. 6. 2024 Fond opětovně vyzval uživatelku MUDr. Z. Y., aby doložila právní důvod užívání pozemku p. č. XA. Uvedl, že v původním oznámení o zahájení řízení byly pozemky uvedeny chybě. Fond dále uvedl, že touto výzvou uvedenou písařskou chybu opravuje.

7. Podáním ze dne 1. 7. 2024 odpověděla právní zástupkyně manželky žalobce na předchozí výzvu Fondu. Uvedla, že pozemek užívá její klientka historicky a že je součástí dosud nevypořádaného SJM tehdejších manželů Y., tj. klientky a žalobce. Situace je obdobná jako v jiných řízeních vedených Fondem z podnětu žalobce. Zápis do LPIS činil za klientku žalobce, který rovněž v minulosti dal souhlas k tomu, aby klientka užívala pozemek k podnikatelské činnosti. Právní důvod užívání je tak zřejmý.

8. Dne 3. 9. 2024 vydal Fond prvostupňové rozhodnutí, kterým oznámil MUDr. Z. Y. neprovedení aktualizace evidence půdy. V odůvodnění uvedl, že „Pozemek p.č. XA v k.ú. X je předmětem nevypořádaného SJM a do doby vypořádání SJM nebo do doby uzavření dohody bývalých manželů o užívání tohoto pozemku zůstává v evidenci půdy LPIS zapsán na MUDr. Y.“.

9. Prvostupňové rozhodnutí zaslal Fond stejný den též žalobci spolu s přípisem, ve kterém uvedl, že rozhodnutí je pro žalobce pouze informativní a nemá proto právo podat písemnou námitku.

10. Dne 20. 9. 2024 podal žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí námitku, kterou žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 18. 10. 2024 zamítl jako nepřípustnou podle § 92 odst. 1 správního řádu, jelikož žalobce nebyl účastníkem řízení. Žaloba 11. Žalobce namítá, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pro nesrozumitelnost. Žalovaný podle žalobce řádně neodůvodnil svůj závěr, že žalobce není účastníkem řízení podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství. Žalovaný také podle žalobce nevypořádal námitky žalobce ve věci samé.

12. Žalobce dále namítá, že právní názor žalovaného, že žalobce není účastníkem řízení vedeného podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství je nesprávný. Smyslem řízení podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství je posouzení, zda osoba zapsaná v evidenci půdy jako uživatel je zapsaná na základě průkazných dokladů a zda disponuje platným právním důvodem užívání.

13. Názor žalovaného, že se řízení o aktualizaci evidence půdy podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství vlastníka pozemku nijak netýká, je podle žalobce nezákonný. Vlastníkovi nelze upřít právo, aby bránil zneužívání svého vlastnictví k neoprávněnému čerpání dotací na základě nesprávně vedené evidence půdy. Vlastníkovi pozemku nelze upřít právo vyjadřovat se k otázkám existence právního důvodu užívání a právo podílet se na důkazním řízení.

14. Žalobce zastává názor, že je účastníkem řízení již z toho titulu, že se řízení vede obligatorně na jeho žádost, a to bez ohledu na to, že řízení formálně zahajuje Fond. Fakticky totiž řízení zahajuje vlastník pozemku svou žádostí. Podle žalobce je přepjatým formalismem posuzovat žádost vlastníka podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství jako pouhý podnět k zahájení řízení. Podstatou podnětu je, že správní orgán ho nemusí respektovat. Naopak řízení o žádosti proběhnout musí. Z uvedených důvodů je žalobce účastníkem řízení podle § 27 odst. 2 nebo podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu.

15. Žalovaný převzal právní názor rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, č. j. 6 A 92/2023–40. Tento rozsudek však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 10. 2024, č. j. 4 As 406/2023–31.

16. Žalobce z uvedených důvodů navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Postupem Fondu a žalovaného byl žalobce zkrácen na svých právech seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a s právem navrhnout doplnění dokazování. Vyjádření k žalobě 17. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2025 navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný má za to, že je napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Žalobce podle žalovaného nijak nespecifikuje, jaké námitky nebyly vypořádány.

18. Žalovaný uvádí, že evidence zemědělské půdy podle uživatelských vztahů je určitým záznamem zákonem stanovených informací o půdních blocích, jež slouží ke zjednodušení a urychlení poskytování dotací a kontrole jejich plnění. Provedení či neprovedení aktualizace půdy může mít významný dopad do právní sféry pouze uživatelů, jelikož rozhodnutí o aktualizaci evidence půdy předurčuje výsledek rozhodování o poskytnutí dotace.

19. V řízení zahájeném podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství na základě podnětu vlastníka se tedy nejedná o spor mezi dvěma uživateli. Předmětem tohoto ustanovení je kontrola a zjištění souladu se skutečností. Vlastník má podle žalovaného pouze právo vyvolat řízení, které přezkoumává platnost již existujícího zápisu s účinky ke dni podání podnětu. Předmětem aktualizace není přezkum předchozího zápisu. Podstatou řízení je přezkoumat, zda v době podání podnětu evidovaný uživatel disponuje platným právním titulem či zda je nutno přistoupit k provedení aktualizace evidence uživatelů půdy.

20. Řízení podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství slouží k ochraně práva objektivního, tedy k ochraně zákonnosti a ke kontrole zapsaných údajů. Řízení podle žalovaného neslouží k ochraně subjektivního vlastnického práva vlastníků pozemků. Z toho dle žalovaného vyplývá závěr, že řízení podle § 3g odst. 8 je řízením z moci úřední a nikoli řízením o žádosti. Závěr Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku ze dne 25. 10. 2024, č. j. 4 As 406/2023–31, na který odkazuje žalobce, považuje žalovaný za nesprávný a nesouhlasí s ním.

21. Žalovaný dále setrvává na svém závěru, že žalobce není účastníkem řízení. Svou argumentaci, že se řízení o neprovedení aktualizace se týká výhradně uživatele a nikoliv vlastníka, opírá o vývoj právního názoru na tuto otázku. Žalovaný cituje z rozsudků Městského soud v Praze ze dne 31. 8. 2006, č. j. 6 Ca 10/2006, ze dne 18. 10. 2007, č. j. 11 Ca 396/2006 a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, č. j. 7 As 26/2005–67. Z nich dle žalovaného vyplývá, že řízení o provedení či neprovedení aktualizace evidence půdy podle uživatelských vztahů se týká výhradně práv uživatelů zemědělských pozemků, a nikoliv jejich vlastníků.

22. Z této judikatury dle žalovaného vyplývá, že vlastník pozemku není účastníkem řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu a ani podle § 27 odst. 2 správního řádu. Replika 23. Žalobce ve své replice opakuje, že vlastník půdy má právo na ochranu proti veškerým zásahům do všech atributů vlastnického práva. Má právo na to, aby jako uživatel půdy nebyla ve státem vedené evidenci zapsaná osoba, která nedisponuje platným právním důvodem užívání. Už samotná skutečnost, že si vlastník nepřeje, aby jako uživatel pozemku byla evidovaná určitá osoba, znamená, že jeho vlastnické právo je rušeno a má v řízení o aktualizaci evidence půdy právo domáhat se ochrany vlastnického práva.

24. Žalobce dále poukazuje na to, že žalovaným zpochybňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 606/2023–32 není ojedinělý. Nejvyšší správní soud shodně rozhodl i rozsudkem ze dne 31. 10. 2024, č. j. 10 As 272/2023–52. Argumentace žalovaného proti těmto rozsudkům je vedena zavádějícím způsobem a právní úvahy Nejvyššího správního soudu nijak nezpochybňuje.

25. Žalovaný dále musí podle žalobce vždy přezkoumat, zda byl původní uživatel zapsán do evidence půdy na zákonném podkladě a pokud ano, tak zda tento důvod užívání nezanikl. Posouzení věci soudem 26. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, ke kterým by měl povinnost přihlédnout z moci úřední. Městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný s takovým postupem výslovně souhlasil a žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud neshledal potřebu provádět dokazování, neboť všechny podstatné skutečnosti vyplývají ze správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009).

27. Žalobce v žalobě označil jako osobu zúčastněnou na řízení MUDr. Z. Y. Soud ji o probíhajícím řízení vyrozuměl přípisem podle § 34 odst. 2 s. ř. s. Na přípis soudu však nereagovala. Přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 28. Žalobce v žalobě namítá, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí. Uvádí, že žalovaný řádně neodůvodnil svůj závěr, že žalobce není účastníkem řízení vedeného podle ustanovení § 3g odst. 8 zákona o zemědělství a že žalovaný nevypořádal námitky žalobce ve věci samé.

29. Soud konstatuje, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Žalovaný napadeným rozhodnutím námitku žalobce zamítl podle § 92 odst. 1 správního řádu pro nepřípustnost s tím, že žalovaný nebyl účastníkem řízení. Odkázal při tom na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, č. j. 6 A 92/2023–40, podle kterého je vlastník pozemku účastníkem řízení pouze v případě, že by se sám domáhal zápisu do evidence proti jinému uživateli.

30. Z napadeného rozhodnutí je tedy zřejmé, podle jakého ustanovení žalovaný rozhodoval a jaké důvody ho k jeho rozhodnutí vedly. Skutečnost, že žalobce s hodnocením žalovaného nesouhlasí není otázkou přezkoumatelnosti, ale spočívá v posouzení správnosti právního posouzení.

31. Námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná. Postavení účastníka řízení 32. Podstatou věci je otázka, zda měl žalobce postavení účastníka řízení o aktualizaci údajů evidence půdy vedeného Fondem na základě podnětu žalobce podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství. Žalobce namítá, že mu toto postavení náleží a odkazuje judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný proti tomu ve svém vyjádření uvádí, že řízení o aktualizaci bylo zahájeno z moci úřední, a že podnět žalobce účastenství na řízení nezakládá.

33. Je třeba předeslat, že zákon o zemědělství, který představuje zvláštní zákon, nevymezuje okruh účastníků řízení, a proto je zapotřebí aplikovat obecnou úpravu obsaženou v § 27 správního řádu. Podle tohoto ustanovení jsou účastníky řízení a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu; b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají (odst. 1). Účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech (odst. 2).

34. Evidence využití půdy podle § 3a odst. 1 zákona o zemědělství slouží k ověřování správnosti údajů uvedených v žádosti, jejichž předmětem je dotace podle § 3 odst. 5 písm. a) zákona o zemědělství, ke kontrolám plnění podmínek poskytnutí dotace, pro evidenci ekologického zemědělství, pro evidenci ovocných sadů, pro evidenci pěstování geneticky modifikované odrůdy (§ 2i), pro uplatnění nároku na vrácení spotřební daně, pro evidenci pěstování máku setého a konopí a pro evidenci území určeného k řízeným rozlivům povodní. Zdejší soud v rozsudku 18 A 8/2020 z 3. 2. 2021 vyložil, že „[e]vidence zemědělské půdy podle uživatelských vztahů je tedy určitým záznamem zákonem stanovených informací o půdních blocích, jenž slouží ke zjednodušení a urychlení poskytování dotací a kontrole jejich plnění, a to tím, že správní orgán při poskytování dotací vychází z informací, které jsou do této evidence zapsány na základě průkazných dokladů předložených příslušnou osobou.“35. Podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství Fond může na základě vlastního zjištění nebo na základě podnětu ministerstva nebo jiného orgánu veřejné správy zahájit postup vedoucí k aktualizaci evidence půdy, popřípadě k úplnému vynětí z evidence půdy; takový postup Fond zahájí vždy, podá–li k tomu podnět vlastník pozemku, na němž se nachází díl půdního bloku. Fond vyzve dotčené uživatele k písemnému vyjádření ve lhůtě jím stanovené, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy. Odstavce 2 až 7 se vztahují na aktualizaci evidence půdy, popřípadě na úplné vynětí z evidence půdy, podle tohoto odstavce přiměřeně. Právní účinky změny v evidenci půdy provedené na základě tohoto odstavce nastávají dnem následujícím po dni, kdy Fond zahájil postup podle tohoto odstavce, nebo jestliže ze zjištěných důkazů nevyplývá, že nastanou později. (zvýraznění doplněno).

36. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazuje na rozsudek městského soudu č. j. 6 A 92/2023–40, z nějž dovozuje, že žalobci nenáleží postavení účastníka řízení. Tento rozsudek však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne ze dne 25. 10. 2024, č. j. 4 As 406/2023–35. Městský soud neshledal důvod se od odchýlit právního názoru Nejvyššího správního soudu, který posuzoval obdobnou věc téhož žalobce.

37. Nejvyšší správní soud vyložil (bod 29 rozsudku), že předmětné správní řízení neodpovídá ani jednomu typu správního řízení tak, jak jsou standardně vnímána, nýbrž je zákonodárcem koncipováno jako jejich určitý mix. Na jednu stranu zákonodárce používá především termíny jako podnět či přezkoumat z moci úřední, jež napovídají tomu, že se jedná o řízení z moci úřední. Na druhou stranu však omezení podání „podnětu“ na speciální okruh podatelů (vlastníky pozemků), povinnost správního orgánu řízení vést a zvláštní důraz kladený na ochranu vlastnického práva, tzn. ochranu subjektivního práva, nasvědčují tomu, že jde o řízení o žádosti.

38. Dále Nejvyšší správní soud konstatoval (bod 30 rozsudku), že:Podle Nejvyššího správního soudu je v dané problematice zásadní, že primárním objektem, jenž má být podle zákonodárce prostřednictvím předmětného správního řízení chráněn, je subjektivní právo v podobě vlastnického práva. Z důvodové zprávy jasně vyplývá předpoklad zákonodárce, že vlastník pozemku může být zápisem v evidenci půdy dotčen zejména na svém vlastnickém právu, a proto také Fondu stanovil povinnost vést předmětné správní řízení. Jeho výsledek má přímý vliv na případnou změnu zmíněného zápisu, a tedy i na dotčení vlastnického práva. Byť se svou povahou jedná o soukromé subjektivní právo, tak i to může požívat ochrany ve správním soudnictví (srov. Usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 As 11/2003–50), a tedy i ve správním řízení. S ohledem na tuto okolnost proto nelze předmětné správní řízení považovat za řízení z moci úřední, čemuž sice nasvědčuje dikce § 3g odst. 8 zákona o zemědělství, nýbrž za řízení o žádosti, jehož účastníkem je i vlastník pozemku podávající „podnět“, a to v souladu se smyslem a účelem tohoto ustanovení. Bylo by s ním totiž v rozporu, pokud by (při současném nastavení) vlastníkovi pozemku speciálně oprávněnému k podání podnětu k povinně vedenému řízení z důvodu zejména ochrany jeho vlastnického práva bylo odepřeno účastenství v takovém řízení, a tím možnost toto své právo v řízení bránit mj. i prostřednictvím opravného prostředku. (pozn. zvýraznění doplnil městský soud)

39. Z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá, že řízení podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství zahájené z podnětu vlastníka je řízením o žádosti a že vlastníku pozemku náleží postavení účastníka na řízení.

40. Na tento závěr navázal Nejvyšší správní soud i ve své pozdější judikatuře týkající se téhož žalobce. V rozsudku ze dne 31. 10. 2024, č. j. 10 As 272/2023–50, se desátý senát Nejvyššího správního soudu ztotožnil s výše citovaným rozsudkem čtvrtého senátu.

41. Ke stejnému závěru dospěl naposledy i v rozsudku ze dne 30. 5. 2025, č. j. 10 As 54/2025–40, v němž vyložil, že účastenství vlastníka pozemků v řízení o aktualizaci evidence půdy podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství závisí na způsobu iniciování řízení. Pokud zahájí řízení vlastník pozemku podnětem, náleží mu postavení účastníka. Bylo–li však řízení zahájeno z vlastní iniciativy správního orgánu, postavení účastníka vlastníkovi pozemku nenáleží (viz např. řízení zahájené na základě nově zhotovených ortofotomap z leteckého snímkování posuzované ve věcech téhož žalobce sp. zn. 6 As 238/2024 a 6 As 266/2024). V nyní projednávané věci není sporu o tom, že řízení zahájil žalobce jako vlastník svým podnětem, a proto mu náleží postavení účastníka.

42. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že s judikaturou Nejvyššího správního soudu nesouhlasí. Namítá, že rozhodnutím podle § 3g zákona o zemědělství nemůže dojít k zásahu do subjektivního vlastnického práva, jelikož o tomto právu Fond nerozhoduje. Na subjektivní právo vlastníka nebude mít podle žalovaného vliv ani vyřazení uživatele z evidence půdy.

43. Také touto argumentací žalovaného se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval. V rozsudku ze dne 30. 5. 2025, č. j. 10 As 54/2025–37 Nejvyšší správní soud uvedl, že na tyto námitky již dostatečně odpověděl čtvrtý senát. Čtvrtý senát se zabýval povahou a předmětem řízení o aktualizaci evidence půdy, chráněnými zájmy, možností zásahu do vlastnického práva, výkladem důvodové zprávy, úmyslem zákonodárce i přímým dotčením na právech vlastníka. Městský soud v nyní projednávané věci neshledal důvod se od uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu odchýlit a v podrobnostech na ni odkazuje. Závěr a náklady řízení 44. Městský soud uzavírá, že v nyní projednávané věci je nesporné, že řízení o aktualizaci evidence půdy zahájil žalobce svým podnětem, který je součástí správního spisu. Řízení zahájené na podnět vlastníka pozemku podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství je řízením o žádosti, jehož účastníkem je vlastník pozemku. Žalobci bylo nezákonně odepřeno postavení účastníka.

45. Námitka je proto důvodná a napadené rozhodnutí je nezákonné. Městský soud proto nemohl soud postupovat jinak než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

46. Žalobce měl ve věci z procesního hlediska úspěch. Soud proto podle § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. žalobci II. výrokem rozsudku přiznal právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. Žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku (3 000 Kč) a náhrada nákladů právního zastoupení. Ty spočívají v odměně jeho zástupce za 3 úkony právní služby [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. převzetí zastoupení, sepsání žaloby a sepsání repliky], z toho za 2 úkony v částce 3 100 Kč/úkon [§ 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.] a za další 1 úkon v částce 4 620 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 advokátního tarifu v nyní účinném znění]; celkem 10 820 Kč, a náhradě hotových výdajů za 2 úkony v částce 300 Kč/úkon [§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.], a za 1 úkon v částce 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu v aktuálním znění); celkem 1 050 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH. Proto se náklady právního zastoupení dále zvyšují o částku DPH (2 493 Kč). Částka nákladů odpovídajícím právním službám zástupce žalobce tedy činí celkem 14 363 Kč a náhrada nákladů řízení celkem 17 363 Kč.

Poučení

Vymezení věci Obsah správního spisu Žaloba Vyjádření k žalobě Replika Posouzení věci soudem Přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí Postavení účastníka řízení Závěr a náklady řízení