3 A 111/2023– 31

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: X. Y., nar. dne Z. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, IČ: 66003008 sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. MD–29540/2023–160/3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 6. 9. 2023, č. j. MD–29540/2023–160/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále též „správní orgán 1. stupně“ či „prvostupňový správní orgán“), vydané dne 19. 6. 2023, č. j. MHMP 1310960/2023/Dit, jímž byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzen provedený záznam 12 bodů do registru řidičů (dále též „rozhodnutí správního orgánu 1. stupně“).

2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobci bylo dne 17. 5. 2023 oznámeno dosažení 12 bodů a byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Podklady k záznamům činila oznámení Policie České republiky o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 10. 7. 2022 (k přestupku ze dne 9. 7. 2022), ze dne 1. 8. 2022 (k přestupku ze dne 31. 7. 2022), ze dne 23. 1. 2023 (k přestupku ze dne 22. 1. 2023) a ze dne 9. 5. 2023 (k přestupku ze dne 4. 5. 2023). Příkazové bloky o uvedených přestupcích ve spise založené nejsou a nevyžádal je ani později žalovaný. Žalobce podal dne 23. 5. 2023 proti záznamům námitky, přičemž vyjádřil nesouhlas s veškerými provedenými záznamy bodů v registru řidičů. Tyto námitky Magistrát hl. m. Prahy zamítl rozhodnutím správního orgánu 1. stupně a potvrdil bodový záznam.

3. Žalobce posléze podal proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně odvolání, které žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím. Podle žalovaného všechna oznámení, na jejichž základě došlo k zapsání bodů, obsahují datum, čas, identifikační údaje přestupce, tj. žalobce, údaje k vozidlu a popis jednání, kterého se žalobce dopustil. Záznamy bodů tak byly provedeny v souladu s ustanovením § 123b odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“) a ve všech případech počet zaznamenaných bodů odpovídá bodovému hodnocení jednání obsaženému v příloze k zákonu o silničním provozu.

4. Žalovaný shledal, že správní orgán 1. stupně nebyl povinen v tomto případě příkazové bloky ani obstarávat, neboť oznámení o uložení pokuty příkazem na místě jsou dostatečnými podklady. Podklady považoval za způsobilé pro záznam v registru řidičů.

5. Žalovaný konstatoval, že žalobce namítl náležitosti vybraných příkazových bloků, jejich kopii však nepředložil v rámci podaného odvolání, přičemž by jimi měl disponovat, když jejich obsah rozporuje. Žalobcovy námitky považuje za nevěrohodné, ze všech předmětných oznámení o uložení pokuty příkazem na místě nevyplývají tvrzené skutečnosti. Žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se již zabývala námitkami zmocněnce, který v projednávané věci zastupuje žalobce (rozsudky ze dne 3. 1. 2019, č. j. 8 As 77/2018 – 47, a ze dne 6. 7. 2018, č. j. 10 As 141/2018 – 40). Konečně žalovaný poukázal na typovost námitek žalobce, které jsou prakticky totožné bez ohledu na projednávaný případ. V tomto ohledu proto odkázal na závěry judikatury Městského soudu v Praze (rozsudky ze dne 28. 01. 2021, č. j. 9 A 53/2019– 39, a ze dne 24. 03. 2021, č. j. 14 A 192/2019 – 30) a na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 35. Obsah žaloby Žalovaný nevzal v potaz předložené důkazní návrhy a nedržel se rozhodovací praxe 6. Žalobce předně namítal, že se žalovaný nezabýval jeho důkazními návrhy. Poukazoval na rozhodnutí jiných správních orgánů, které posuzovaly způsobilost jednotlivých rozhodnutí v blokových řízeních pro provedení záznamu v bodovém hodnocení řidiče a shledaly je nezpůsobilými, a zdůraznil zásadu legitimního očekávání. V souvislosti s posuzováním způsobilosti a formální bezvadnosti jednotlivých podkladů a za tím účelem jejich vyžádání správním orgánem odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018–52. Nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů 7. V druhém žalobním bodu zpochybňoval způsobilost jednotlivých (zprvu blíže nespecifikovaných) podkladů pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Samotná oznámení o uložených pokutách pokládal za nedostatečná; aby byla vyloučena chyba lidského faktoru či zvůle orgánu veřejné moci, je nutné je vždy porovnat s předmětným rozhodnutím. Namítal, že policejní orgány nedodržely taxativně stanovené požadavky na rozhodnutí vydaná formou příkazového bloku. Ilustrativně vyjmenoval případy, kdy dle jeho názoru pokutový blok (nyní příkazový blok, pozn. soudu) nemůže být k tomu způsobilým. U příkazového bloku ze dne 4. 5. 2023 namítal, že nebylo přesně stanoveno místo spáchání přestupku a že právní kvalifikace spáchaného přestupku je uvedena zkratkovitě. U příkazového bloku ze dne 31. 7. 2022 namítal, že osoba přestupce není zachycena dostatečně konkrétně, že opět nebylo přesně stanoveno místo spáchání přestupku a že právní kvalifikace spáchaného přestupku je uvedena zkratkovitě, že stejně tak není jednoznačně označena forma zavinění, není zřetelná výše sankce, podpis oprávněné osoby a přestupce, datum vyhotovení a převzetí rozhodnutí. Konečně, k příkazovému bloku ze dne 9. 7. 2022 namítal, že není zjevné přesné datum, kdy mělo dojít ke spáchání přestupku a že toto datum bylo zjevně přepisováno. Uzavřel, že přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny, způsobilost příkazových bloků jako podkladů pro záznam bodů v registru řidičů je tak zpochybněna.

8. K žalobě připojil kopie tří pokutových bloků jiných přestupců, s touto věcí nesouvisejících, k demonstraci, které z nich splňují, resp. nesplňují dostatečnou individualizaci skutku, a dále rozhodnutí Městského úřadu Hlučín, Městského úřadu Černošice, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Magistrátu města Kladno, které posuzovaly způsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů. Jejich provedení jako důkazních prostředků nenavrhl ani blíže nespecifikoval, v čem by měla být v projednávané věci přiléhavá. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření ze dne 27. 11. 2023 navrhl žalobu zamítnout. K námitce žalobce o pominutí jím předložených důkazních návrhů a odlišné „rozhodovací praxi“ správních orgánů stran zkoumání způsobilosti jednotlivých podkladů konstatoval, že není vázán právním názorem podřízeného správního orgánu, a stejně jako ve správním řízení odkázal na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021, č. j. 6 A 130/2019–35. Doplnil, že žalobce jmenovaná rozhodnutí správních orgánů k žalobě nepřiložil, ani z nich necitoval, a není tak možné posoudit, zda se skutečně jedná o shodné případy. Ztotožnil se s postupem prvostupňového správního orgánu, pokud nevyžadoval kopie příkazových bloků, neboť žalobce nesdělil žádné konkrétní pochybnosti týkající se spáchání přestupku.

10. K formálním nedostatkům příkazových bloků odkázal na rozsudek NSS ze dne 6. 7. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40, z něhož vyplývá, že namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, například z důvodu jeho nesrozumitelnosti či dokonce jeho nicotnosti. Při zohlednění specifik blokového řízení je však možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním.

11. K druhému žalobnímu bodu uvedl, že výtky žalobce k příkazovým blokům jsou typizované a právní zástupce žalobce je uplatňuje opakovaně. Žalovaný dále citoval z odůvodnění rozsudku NSS ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019–44. Posouzení žaloby soudem 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i z moci úřední. Soud ve věci rozhodoval bez jednání, jelikož účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas v intencích § 51 s. ř. s.

13. S účinností od 1. 7. 2017, kdy nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), se na blokové řízení upravené v předešlých zákonech hledí jako na řízení příkazní, při němž je vydáván příkaz na místě (§ 112 odst. 6 přechodných ustanovení přestupkového zákona). Judikatura vztahující se k blokovému řízení a náležitostem pokutovému bloku je však nadále použitelná i v poměrech nastolených přestupkovým zákonem a soud z ní v této věci vychází.

14. Soud předesílá, že takřka totožné žaloby téhož právního zástupce projednává opakovaně. Soud neshledal důvod se od svých dříve přijatých závěrů odchýlit a níže z nich vychází (viz např. rozsudek ze dne 7. 2. 2024, č. j. 11 A 104/2023–32).

15. Předmětem soudního přezkumu jsou správní rozhodnutí vydaná ve věci námitek proti záznamu 12 bodů v registru řidičů uplatněných podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení nesouhlasí–li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Shledá–li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče (odst. 2). Shledá–li naopak příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí (odst. 3).

16. Dle ustálené judikatury příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40, nebo ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44). V tomto postupu se uplatňuje zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci. Námitkami, ve kterých přestupce upozorňuje na formální nedostatky pokutových bloků, se mohou správní orgány zabývat pouze do té míry, v jaké mohou zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti, či dokonce nicotnosti (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011–87; či ze dne 26. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016–49, bod 19).

17. K námitce žalobce, že se žalovaný odchýlil od rozhodovací praxe správních orgánů rozhodujících v obdobných věcech (a tudíž nerespektoval odvolací důvody), soud uvádí, že správním orgánům nelze vytýkat, že si o způsobilosti podkladů udělaly vlastní úsudek (shodný názor je prezentován v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021, č. j. 6 A 130/2019–35). Nadto žalobce v celém správním řízení žádná rozhodnutí, která by svědčila o nějaké správní praxi, ani nedoložil. Až nyní, v řízení před soudem, předložil rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, jakož i rozhodnutí Městského úřadu Hlučín, Městského úřadu Černošice a Magistrátu města Kladno. Soud podotýká, že nepovažoval za potřebné se jimi zabývat pro účely posouzení žalobních námitek. Žalobce nenavrhoval těmito listinami doplnit dokazování, neuváděl ani, jaké skutečnosti by jimi mohly být podloženy, kromě správní praxe toho kterého správního orgánu, a zdali se ve vztahu k jeho případu jedná o skutkově shodný nebo obdobný případ. K tomu lze jen poznamenat, že případná jiná praxe správního orgánu či rozsah odůvodnění jiných rozhodnutí bez dalšího nemůže vést k závěru o nezákonnosti rozhodnutí žalovaného.

18. V obdobné věci, v níž jiného žalobce (přestupce) zastupoval tentýž právní zástupce, k jeho totožné argumentaci o porušení zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání NSS konstatoval: „V této souvislosti NSS připomíná relativní vázanost správních orgánů dosavadní správní praxí (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006–132, č. 1915/2009 Sb. NSS). Stěžovatelem předložená čtyři rozhodnutí jiných správních orgánů neprokazují, že zde existuje správní praxe, jež by stěžovateli zakládala legitimní očekávání. Mohla nanejvýš prokazovat to, že v aplikaci rozhodných právních norem panuje mezi jednotlivými krajskými úřady (resp. správními orgány I. stupně) jistá nejednotnost, kterou je vhodné odstranit. K odstraňování nejednotnosti ve výkladu právních předpisů v oblasti správního práva je povolán především právě NSS“ (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40).

19. Z důvodů shora uvedených soud shledal první žalobní námitku nedůvodnou.

20. K druhému žalobnímu bodu je třeba nejprve znovu zopakovat, že podklady pro provedení záznamů bodů do registru řidičů byla čtyři Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě, a to ze dne 10. 7. 2022, č. j. KRPA–226018–2/PŘ–2022–001213, ze dne 1. 8. 2022, č. j. KRPS–191724–2/PŘ–2022–010050, ze dne 23. 1. 2023, č. j. KRPA–30600–2/PŘ–2023–001415, a ze dne 9. 5. 2023, č. j. KRPA–159391–2/PŘ–2023–001418, (dále souhrnně též jako „Oznámení“). Soud se zabýval žalobními námitkami ve své podstatě směřujícími k jednotlivým Oznámením a jejich nezpůsobilosti být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů.

21. Podle § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení.

22. Podle rozsudku NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010–76, č. 2145/2010 Sb. NSS, je oznámení o přestupku úředním záznamem a samo o sobě nemůže být důkazem, na jehož základě by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že s ním věc byla projednána v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů. Pokud se v řízení vyskytnou pochybnosti o údajích zde zaznamenaných, je nutné vycházet i z dalších důkazů.

23. V rozsudku ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011–74, pak NSS tyto úvahy upřesnil ve vztahu k údajům uvedeným v oznámení o přestupku tak, že ne každé zpochybnění údajů zakládá povinnost správního orgánu, aby si vyžádal další listiny, které by tyto údaje prokazovaly. Je totiž třeba rozlišovat případy, kdy je námitka řidiče vyjádřena jen obecně, od případů, kdy řidič uvede i další skutečnosti, které jeho tvrzení blíže specifikují. Správní orgán totiž musí posuzovat jak kvalitu tvrzení řidiče, tak kvalitu oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení (srov. též rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2017, č. j. 10 As 3/2017–34). Z rozsudku NSS ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019–44, pak plyne, že námitky paušální, typizované, uplatňované šablonovitě ve všech případech bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti, lze hodnotit jako nevěrohodné a pro přijetí tohoto závěru ani není třeba, aby správní orgány musely vyžádat originály příkazových bloků.

24. Žalobce ve svých podáních (v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně o námitkách i v žalobě) opakuje obecná tvrzení bez jakékoliv bližší konkretizace spatřovaného pochybení. Opětovně zmiňuje, jaké náležitosti pokutový blok musí mít, a uvádí množství obecných důvodů, pro které spatřuje nedostatky (např. nepřesně či nečitelně označena osoba přestupce, doba a místo spáchání přestupku, zkratkovité uvádění právních předpisů, nezřetelná výše sankce, forma zavinění, údaje o datu a čase vydání), avšak nespecifikuje, jak se tato pochybení na daném příkazovém bloku konkrétně projevují.

25. Nezbývá než konstatovat, že ve smyslu shora citované judikatury žalobce uplatnil výhradně paušální námitky rozporující takřka veškeré náležitosti příkazového bloku (popis skutku, právní kvalifikaci, výši uložené sankce, místo vydání rozhodnutí, datum vyhotovení a převzetí žalobcem), aniž by jejich nedostatek spojil s konkrétním obsahem příkazového bloku. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobce tytéž paušální námitky (bezúspěšně) opakovaně uplatňuje v řadě jiných případů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2023, č. j. 3 A 4/2019–96, ze dne 30. 3. 2023, č. j. 5 A 105/2019–56, či ze dne 15. 3. 2023, č. j. 11 A 210/2021–32). Ani v projednávané věci žalobce neupřesnil žádnou konkrétní skutečnost, která by nasvědčovala jakémukoliv pochybení v Oznámeních. Za této situace lze bez dalšího vyhodnotit žalobcovy námitky jak paušální, typizované, a tudíž a priori nevěrohodné. V řízení nevyvstaly žádné relevantní a důvodné pochybnosti o údajích zde zaznamenaných, v důsledku čehož by bylo nutné tyto údaje prokázat pomocí dalších důkazů, tj. originálů příkazových bloků. Oznámení i jejich obsah odpovídají závěrům a důvodům rozhodnutí správního orgánu 1. stupně. Při provádění záznamu tudíž bylo možno vycházet „jen“ z Oznámení. Ostatně žalobce po celou dobu správního řízení a ani v řízení před soudem nikterak nerozporoval, že by se daných přestupků nedopustil, jednotlivé příkazové bloky soudu ani nepředložil, přestože mu bylo jasné, že se ve správním spise nenachází. Namísto toho předložil jiné a s věcí nesouvisející pokutové bloky. Z toho je zjevné, že žalobce své námitky vznáší v zásadě účelově a nikoliv s cílem řádného soudního přezkumu.

26. K odkazu žalobce na rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018–52, lze uvést, že v něm je dovozeno (na rozdíl od toho, co se domnívá žalobce), že „ne každá námitka vyvolává automaticky nutnost vyžádat si původní pokutové bloky či další důkazy“ (bod 15). Jakkoliv v tam projednávaném případě soud konstatoval povinnost vyžádání si pokutových bloků správními orgány, bylo tomu tak, protože již v odvolání byly obsaženy konkrétní námitky. Obecné námitky tuto povinnost nezakládají (srov. bod 17 citovaného rozsudku). Viz shodně rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 26/2020–44. Nesprávný závěr žalobce vyvrací i rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019–35, č. 4189/2021 Sb. NSS, v němž uzavírá, že „jde vždy o konkrétní případy na půdorysu určitého skutkového stavu (konkrétní obsah daných oznámení o přestupku, konkrétní výhrady uplatněné žalobci v jejich námitkách, konkrétní jimi předložené či navržené důkazy, kterými brojili proti určitým zápisům bodů do registru)“ (bod 45). V některých případech NSS shledal, že bylo nezbytné, aby správní orgán příkazové bloky vyžádal, v jiných shledal, že v daných případech postačovalo posouzení námitek na základně oznámení o přestupcích.

27. Soud shrnuje a uzavírá, že Oznámení představují zcela způsobilý podklad pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče (žalobce) s tím, že počet připsaných bodů odpovídá v jednotlivých případech popsanému jednání. Oznámení a v nich obsažené údaje se žalobci nepodařilo věrohodným způsobem zpochybnit tak, aby bylo nutné trvat i na vyžádání originálů jednotlivých příkazových bloků. Ani druhá žalobní námitka proto není důvodná. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 28. Ze shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou a podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, který byl plně úspěšný, soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Vymezení věci Obsah žaloby Žalovaný nevzal v potaz předložené důkazní návrhy a nedržel se rozhodovací praxe Nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů Vyjádření žalovaného Posouzení žaloby soudem Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení