3 A 146/2014 - 39

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobkyně: K. O., zast. Mgr. V. K., bytem T. 1848/19, P. 4, obecnou zmocněnkyní, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.10.2014, č. j. MV- 62845-3/SO/sen-2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhá svou žalobou zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaný“ nebo „odvolací orgán“), zamítlo její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 8.4.2014, č. j. OAM-5157-19/PP-2013. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni podle § 87e odst. 1 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, neboť se dopustila obcházení uvedeného zákona s cílem získat povolení k pobytu na území tím, že účelově uzavřela manželství. Žalobkyně nesouhlasí s napadenými rozhodnutími a námitky, které vyjádřila, lze shrnout do následujících žalobních bodů: V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nedůsledné provedení pobytových kontrol ve dnech 4., 6. a 7. června 2013, při kterých nebyli manželé zastiženi na adrese svého pobytu. Blíže žalobkyně uvádí, že s panem Z. Ch. uzavřela manželství dne 19. 12. 2011. Společně i s jejím synem z prvního manželství A. K. (který navštěvuje základní školu), žijí na adrese XXX. Podle protokolu o provedených kontrolách sousedka na patře uvedla, že žalobkyni ani jejího manžela nezná a nikdy je neviděla. Z uvedeného dle žalobkyně plyne, že pokud je sousedka nezná, pak nemůže s jistotou tvrdit, že je nikdy neviděla. Obytný dům je atypický, sami obyvatelé se mezi sebou neznají, bytové jednotky jsou na patře jen dvě a od sebe vzdálené. Rodina B., se kterou se stýkají v domě, jim to potvrdila čestným prohlášením. Dále žalobkyně uvádí, že domy jsou často uzamčeny a lidé na zvonění nereagují. Není povinností účastníků řízení být neustále doma, zvláště když řízení o udělení pobytu se protahuje. Dle žalobkyně z výsledku pobytové kontroly nevyplývá, že žalobkyně a její manžel na uvedené adrese nebydlí; je to jen domněnka správního orgánu. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s hodnocením pohovoru žalobkyně a jejího manžela správním orgánem, který v rozhodnutí dospěl k závěru, že manželé se zcela zásadně rozcházejí ve svých tvrzeních ohledně jejich společného života. Pan Ch., její manžel, je vážně nemocen, byl mu diagnostikován karcinom jaterních buněk a byla zahájena biologická léčba, operace nebyla možná. Uvedené se dle žalobkyně podepsalo i na jeho psychickém stavu jako běžný vedlejší účinek léčby. Z uvedeného žalobkyně dovozuje, že jeho výpověď při pohovoru byla zkreslená, neboť se u něho střídají různé psychické stavy a má i sklony k agresivnímu jednání. Žalobkyně rovněž uvádí, že vztah dvou lidí nemusí být založen na lásce milostné, nýbrž může vycházet i ze zkušeností a vzájemné úcty. Pokud se výpovědi manželů rozcházejí, pak to vyplývá z delšího časového odstupu, z nemoci a stresu. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně uvádí, že se na Ukrajinu nemůže bezpečně vrátit, na území ČR má velmi pevné rodinné vazby, má zde matku a bratra, na Ukrajině nemá žádné zázemí, nemá tam žádné přímé příbuzné. Pochází z míst těsně sousedících s oblastí válečného konfliktu, který se přesouvá i tam. V písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný zamítnutí žaloby a k meritu věci uvedl, že námitky odmítá, odkazuje na spisový materiál a na napadené rozhodnutí. K věci dále uvádí, že žalobkyně doložila oddací list se Z. Ch.. Správní orgán se zabýval veškerými zjištěnými skutečnostmi, i tím, zda v řízení nejsou důvody pro nevydání povolení k přechodnému pobytu. Žalovaný stejně jako v napadeném rozhodnutí podrobně poukázal na nesrovnalosti a skutečnosti, z nichž přímo vyplývá účelovost uzavřeného sňatku. V daném případě se jednalo o zásadně rozdílné odpovědi. Hlavní cíl sňatku shledává žalovaný v setrvání žalobkyně na území republiky. Dále poukazuje na skutečnost, že žalobkyně požádala o povolení k přechodnému pobytu v době, kdy jí byl udělen výjezdní příkaz, a byla nucena z území republiky odcestovat. K listinám, které se týkají zdravotního stavu Z. Ch., uvádí, že nevyvrací dříve učiněná zjištění správním orgánem I. stupně. Účastníkům řízení byla správním orgánem I. stupně dána v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v tehdejším znění (dále jen „správní řád“) dána možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům. Poté co se žalobkyně a její manžel s podklady seznámili, vyjádřili se k nim, zde mohli uplatnit i jimi nyní nově tvrzené skutečnosti, což tehdy neučinili. V daném případě důvod pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců byl naplněn. Správní orgán I. stupně shromáždil dostatečné podklady pro své rozhodnutí a správně je vyhodnotil. Městský soud v Praze ve věci samé rozhodoval bez nařízeného ústního jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť žádný z účastníků se v soudem určené lhůtě nevyjádřil k výzvě soudu, obsahující tento zamýšlený postup. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Dne 29. 4. 2013 podala paní O. K. žádost o povolení k přechodnému pobytu, kdy v tiskopisu žádosti za účel pobytu označila důvod „sloučení s občanem EU“. K žádosti připojila mj. oddací list ze dne 19. 12. 2011, z něhož vyplývá, že dne ... uzavřela manželství s panem Z. Ch., nar. ..., dále připojila usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2013, č.j. 6 Azs 36/2012-41, z něhož vyplývá, že označený soud zastavil řízení o kasační stížnosti ve věci žalobců a) O. K., b) nezl. O. K. Dne 4. června 2013 v 17,30 hodin, 6. června 2013 ve 20,00 hodin a 7. června 2013 v 10,00 hodin byly provedeny pobytové kontroly na adrese hlášeného pobytu tj. na adrese XXX. Dne 21. 6. 2013 byly provedeny samostatné pohovory s paní O. K. a s panem Z. Ch. Přípisem ze dne 25.6.2013 byla paní O. K. a pan Z. Ch. seznámeni s možností vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. V přípise ze dne 31. 7. 2013 uvedla paní O. K. mj., že když nebyly v době pobytové kontroly doma, její manžel si přivydělával brigádou, ona odchází brzy se synem do školy, potom chodí nakupovat, navštěvuje svou matku. Sousedy v domě neznají. Pan Z. Ch. uvedl, že věta v protokolu „ona se tady chtěla vdát, kvůli tomu sem jela“ byla vytržena z kontextu, k rozhodnutí uzavřít manželství došli společně. Dne 8. 4. 2014 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. OAM-5157-19/PP-2013, kterým zamítl dle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců žádost paní O. K. o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, neboť se dopustila obcházení uvedeného zákona s cílem získat povolení k pobytu na území tím, že účelově uzavřela manželství. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně konstatoval, že K. O. měla platné schengenské vízum od 10. 8. 2011 do 7. 11. 2011, na jehož základě vstoupila do schenghenského prostoru dne 11. 8. 2011. Následně dne 11. 11. 2011 bylo zahájeno řízení o udělení mezinárodní ochrany formou azylu, které bylo dne 14. 3. 2013 pravomocně ukončeno, neboť Nejvyšší správní soud zastavil řízení o její kasační stížnosti. Dne 29. 4. 2013 podala žalobkyně žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, k níž připojila mj. oddací list vydaný dne 19. 12. 2011 matričním úřadem Úřadu městské části Praha 2, podle kterého uzavřela dne 15. 12. 2011 manželství s panem Z. Ch.; v době podání této žádosti pobývala na území ČR na základě výjezdního příkazu platného od 24. 4. 2013 do 3. 5. 2013. Dále správní orgán I. stupně poukázal na obsah spisového materiálu, z něhož vyplývá, že podle § 164 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců na hlášené adrese v XXX, byly provedeny pobytové kontroly dne 4.6.2013 v 17:30 hodin, dne 6.6.2013 ve 20:00 hodin a dne 7.6.2013 v 10:00 hodin, přičemž ani žadatelka (nyní žalobkyně pozn. soudu), ani pan Ch., v bytě nebyli zastiženi, nepodařilo se ověřit, zda se zde zdržují. Dne 21.6.2013 byly sepsány s žadatelkou a panem Ch. dva samostatné protokoly o výslechu účastníka správního řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (dále jen „protokol o výslechu účastníka správního řízení“) a poté se oba jmenovaní seznámili se spisovým materiálem a doložili písemná vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Poté správní orgán I. stupně velmi podrobně popsal jednotlivé odpovědi z provedeného pohovoru obou manželů (viz str. 2 až 6 rozhodnutí) a podrobil svému hodnocení jednotlivé rozpory v odpovědích žadatelky a v odpovědích jejího manžela na jim shodně položené otázky při odděleném pohovoru správním orgánem. Proti tomuto rozhodnutí podala žadatelka odvolání, v něm namítala zejména, že žije společně s manželem a se synem z prvního manželství A. K. (který navštěvuje základní školu) na adrese XXX. Pokud sousedka žijící s nimi na patře v bytovém domě ani ji, ani jejího manžela nezná, neznamená to, že je nikdy neviděla. Žadatelka se v bytovém domě stýká s rodinou B., což dokládá čestným prohlášením A. B., která s nimi žije v jednom bytě. Žalovaný odvolání napadeným rozhodnutím ze dne 21. 10. 2014 zamítl a s jednotlivými námitkami se vypořádal na str. 3 – 6 napadeného rozhodnutí, kde mj. podrobně rozebírá námitku týkající se provedeného pohovoru žadatelky a jejího manžela. Stejně jako správní orgán I. stupně detailně uvádí její jednotlivé odpovědi, a porovnává je s odpověďmi jejího manžela při odděleném pohovoru, mj. cituje i výpověď pana Ch., který k otázkám ohledně uzavření sňatku uvedl: „Ona se tady chtěla vdát, kvůli tomu sem jela“. K rozporům ve výpovědích žalovaný uvedl, že pokud by svazek byl funkční, pak v otázkách týkajících se společných prožitků, které sice mohou popsat individuálně, by měla být dána shodná odpověď. K poukazu na špatný zdravotní stav Z. Ch., v jehož důsledku mělo dojít ke zkreslení výpovědi jmenovaného, žalovaný uvedl, že účastníci řízení v rámci provedených výslechů byli řádně poučeni a oba shodně prohlásili, že se po zdravotní stránce cítí v pořádku, nejsou pod vlivem léků ani jiných utišujících prostředků, které by mohly ovlivnit jejich schopnost vypovídat nebo být vyslýcháni, současně oba prohlásili, že nejsou pod vlivem alkoholu ani jiných omamných látek. Poučení stvrdili svými podpisy. Lékařské zprávy týkající se zdravotního stavu pana Ch. závěr správního orgánu I. stupně nevyvrací. K námitce, že A. B., kamarádka žalobkyně, bydlí s ní, jejím manželem a synem v jednom bytě, žalovaný uvedl, že čestné prohlášení A. B. nevyvrací závěr správního orgánu I. stupně. Žalovaný s ohledem na uvedené skutečnosti shledal posuzované manželství za ryze účelově uzavřené. Městský soud v Praze posoudil věc takto: V prvním žalobním bodu nesouhlasí žalobkyně s třemi provedenými pobytovými kontrolami, při kterých nebyli manželé zastiženi. Obecně uvádí, že pobytové kontroly často probíhají nedůsledně. Je třeba konstatovat, že žalobkyně přímo nespecifikuje, v čem konkrétně provedení pobytových kontrol shledává nedůsledně provedeným, uvádí toliko, že podle protokolu o provedených kontrolách sousedka na patře uvedla, že žalobkyni ani jejího manžela nezná a nikdy je neviděla, což žalobkyně objasňuje tak, že pokud je sousedka nezná, pak nemůže s jistotou tvrdit, že je nikdy neviděla. Dodává, že jde o atypický dům, kdy bytové jednotky jsou na patře jen dvě a od sebe vzdálené. Ze spisového materiálu soud zjistil, že bylo provedeno šetření Odboru azylové a migrační politiky provedené Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, odborem cizinecké policie, oddělením pobytových agend (vedeno pod č. j. KRPA-206231-1/ČJ-2013-000026-4) za účelem zjištění, zda cizinka pobývá na nahlášené adrese se svým manželem Z. Ch. Z šetření vyplývá, že byla provedena podle § 164 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců kontrola na adrese žalobkyně XXX. Konkrétně se konala pobytová kontrola dne 4. 6. 2013 v 17:30 hodin, dne 6. 6. 2013 ve 20:00 hodin a dne 7. 6. 2013 v 10:00 hodin. V záznamu šetření je mj. uvedeno, že „Na uvedené adrese se nachází sedmipatrový panelový dům, žádný domovní zvonek není označen jmenovkou účastnice řízení ani jejího manžela. Zvonek č. 23 je označen jmenovkou pronajímatele bytu pan J. J. a jmenovkou V. V., A. A. Jedna z poštovních schránek ve vestibulu domu je označena jmenovkou Ch. Z., K. O.. Dne 4.6.2013 a 6.6.2013 bylo prostřednictvím domovního zvonku hovořeno s dívkou, která uvedla, že jí je 11 let, nemůže hlídku pustit do bytu ani do domu, své jméno neuvedla. Na dotaz, kdo v bytě bydlí, odpověděla, že ona, její matka A. B., N. A. a pan Ch. a paní K. Tito byli údajně v zaměstnání, kam chodí každý den v brzkých ranních hodinách a vracejí se někdy v noci. V domě bylo hovořeno se čtyřmi nájemníky, kteří účastníky řízení neznají, nikdy je neviděli, sousedka z vedlejšího bytu paní N. uvedla, že bydlí v domě už přes rok, ale pana Ch. ani paní K. nikdy neviděla.“ Z výše uvedeného vyplývá, že správní orgán se snažil opakovanými šetřeními na adrese uvedené žalobkyní ověřit pravdivost jejího tvrzení, činil tak v různých denních dobách (v 17:30 hodin, ve 20:00 hodin či v 10:00 hodin). Správní orgán tedy provedl tři standardní pobytové kontroly v různých dnech i časech a dostatečným způsobem v záznamu šetření popsal, jakým způsobem je provedl. Snažil se zjistit skutečný stav ohledně osoby žalobkyně a jejího manžela. Ke kontrole dne 6.6.2013 ve 20:00 hodin (což byl čtvrtek – pozn. soudu) lze uvést, že ze strany žalobkyně jako matky vůči jejímu synovi A. K., který je dítětem s povinnou školní docházkou, a který měl být na uvedené adrese společného pobytu přítomen, je neobvyklé, aby v této době nebyl doma s matkou či jinou dospělou osobou již připravený na druhý den do školy, když dle tvrzení žalobkyně také žije na této adrese. Z vyjádření ředitelky Základní školy Praha 2, Na Smetance 1, ze dne 25.7.2013, vyplývá, že K. O. V. je žákem jejich školy, a to přípravné třídy, od 1.9.2012, kdy byl do školy přijat. V daném případě se u nezl. A. K. nejedná o školní docházku spojenou s krátkou vzdáleností bydliště a školy. Tato skutečnost v návaznosti na průběh zaznamenaných kontrol vyvolává rovněž důvodné pochybnosti o pravdivosti žalobkyní tvrzeného pobytu jejího syna na uvedené adrese. Je třeba dodat, že žalobkyně správnímu orgánu ničím věrohodným neprokázala, že by na deklarované adrese s manželem a synem se školní docházkou skutečně reálně bydlela, jak uvádí. Nelze opomenout, že pokud by skutečně na uvedené adrese všichni tři bydleli, jak tvrdí žalobkyně, pak by do žaloby s velkou mírou pravděpodobnosti uvedla jméno, resp. alespoň příjmení sousedky, která bydlí s ní na jednom patře, jejíž dveře denně míjí, jak učinil správní orgán, který ji jmenoval ve svém šetření. Lze jen stěží předpokládat, že by jméno takové sousedky na jednom patře jednoho domu do žaloby jen „opomněla“ uvést, navíc za situace, kdy na patře domu jsou pouze dva byty; tedy jeden byt, v němž bydlí žalobkyně a byt druhé osoby, sousedky N., kterou žalobkyně uvádí jen jako „sousedku na patře“. V běžných sousedských vztazích na jednom patře, kde jsou pouze dvě bytové jednotky, i u atypického domu, by se v průběhu údajného bydlení musely obě na chodbě minimálně u výtahu občas potkat, či se vidět, či se slyšet, či pouze vnímat. Soud přisvědčuje žalobkyni, že všichni obyvatelé domu se vzájemně nemusí znát. Správní orgán proto správně kontaktoval přímou sousedku z vedlejšího bytu žalobkyně, jejíž byt je na shodném patře, která uvedla informace ohledně žalobkyně a jejího manžela. Pokud by na výše uvedené adrese žalobkyně skutečně, jak tvrdí, bydlela s rodinou, pak jediná sousedka, která s ní bydlí na jednom patře, a jiný byt zde není, minimálně o ní a její rodině věděla, obzvlášť, když má žalobkyně malého školní docházkou povinného syna, o němž tvrdí, že zde rovněž bydlí. Skutečnost, že syn žalobkyně v předmětném bytě s žalobkyní ani s jejím manželem fakticky nebydlí (a není proto pravdivé tvrzení žalobkyně, že všichni tři společně žijí na výše uvedené adrese), vyplývá např. i z protokolu o výslechu účastníka správního řízení Z. Ch., který na str. 5 uvedl, že syn žalobkyně bydlí u tchýně, u ní to má blíž do školy. S uvedeným se shoduje i výpověď žalobkyně, která v protokolu o výslechu účastníka správního řízení na str. 6 uvádí, že syn spí u babičky, protože je ještě malý, aby mohl z Pankráce jezdit do školy na Prahu 1. Ohledně tvrzení žalobkyně, že v domě se manželé stýkají s rodinou B., kteří potvrdili tuto skutečnost předloženým čestným prohlášením, lze konstatovat, že uvedené nedatované čestné prohlášení předložila žalobkyně k odvolání datovanému dne 26. 4. 2013, a to čestné prohlášení nikoli rodiny B., nýbrž pouze A. B. (bez jejího data narození a rodného příjmení – pozn. soudu), která v něm uvádí, že od 1. května 2013 v bytě, v němž ona bydlí, na adrese XXX, žije s ní žalobkyně, její syn A. K. a Z. Ch., k nimž uvedla i jejich data narození. Pravdivost uvedeného prohlášení osoby, s níž údajně žalobkyně žije v jednom bytě, včetně své rodiny, vyvrací nejen zjištění učiněná během pobytových kontrol, ale i výše uvedená skutečnost potvrzená oběma účastníky, a sice že s nimi syn žalobkyně de facto nebydlí. Lze dodat, že pan Ch. ve svém protokolu o výslechu účastníka správního řízení na str. 5 uvedl, že A. B. je kamarádka žalobkyně. Soud nemohl rovněž přehlédnout, že jak žalobkyně, tak pan Ch., vypovídali k popisu svého pokoje před správním orgánem, kde údajně společně mají bydlet, odlišně. Z protokolů o výslechu účastníka správního řízení (v obou případech ze dne 21. 6. 2013) na str. 5 protokolu společný pokoj - ložnici popsali každý jinak, z čehož lze usoudit, že v popisovaném pokoji nepobývají často či vůbec. Přitom nelze opomenout, že ani jeden z nich neuvádí dětskou postel, na níž má spát syn žalobkyně, který podle jejího vyjádření z žaloby, s nimi má v pokoji společně žít. Pokud žalobkyně tvrdí, že není povinnost účastníků řízení být neustále doma, soud se sice s tímto názorem dílem ztotožňuje, dílem však nelze bez dalšího, tomuto názoru přisvědčit, neboť nelze opomenout, že existence společné domácnosti žalobkyně s panem Ch. s přítomností školního dítěte nebyla nijak prokázána. V návaznosti na uvedené poukazuje soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8.10.2015, č. j. 5 Azs 162/2015 – 29, kdy při výkladu pojmu trvalého soužití je nutno se zabývat trvalostí působení ve společné domácnosti, vyjádřenou společnou vůlí osob k trvalému žití, což v daném případě nebylo s ohledem na výše uvedené skutečnosti prokázáno. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s hodnocením pohovoru obou účastníků řízení správním orgánem. Soud nejprve konstatuje, že oba správní orgány se v napadených rozhodnutích velmi podrobně s obsahem výpovědí žalobkyně i pana Ch. jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, zabývaly. Správní orgán I. stupně se těmto údajům věnuje na stránkách 2 až 5 rozhodnutí, žalovaný pak na stránkách 3 až 6 napadeného rozhodnutí, na něž soud pro stručnost odkazuje a shrnuje, že účastníci uváděli nepřesné údaje či se neshodli v otázkách osobních údajů (datum narození žalobkyně, data ohledně příjezdu a pobytu žalobkyně v ČR, údaj o ukončení azylového řízení) uváděli i rozdílné údaje ohledně návštěv žalobkyně v bytě pana Ch., rozdílné údaje ohledně uzavření sňatku a jejich společného bydlení, včetně jmen synů pana Ch. Žalobkyně údaje uvedené ve výpovědi svého manžela v žalobě bagatelizuje s odůvodněním, že pan Ch. je vážně nemocen, což dokládala již v rámci odvolacího řízení zdravotním potvrzením (byl mu diagnostikován karcinom jaterních buněk). Současně tvrdí, že právě v důsledku jeho zdravotního stavu je jeho výpověď značně zkreslená, střídají se u něho různé psychické stavy. K námitce tohoto obsahu soud ze správního spisu ověřil, že před provedením účastnického výslechu byli žalobkyně i pan Ch. správním orgánem poučeni o svých právech i povinnostech. Každý z nich potvrdil svým podpisem, že po zdravotní stránce se cítí v pořádku, není pod vlivem léků ani jiných utišujících prostředků, které by mohly ovlivnit schopnost vypovídat nebo být vyslýchán, rovněž není pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. Je třeba dodat, že ani v průběhu výslechu pan Ch. nic takového neuváděl, nenamítal, jeho odpovědi se jeví být autentické, spontánní, jmenovaný adekvátně reagoval na položené otázky. Na poslední otázku správního orgánu, zda na závěr své výpovědi chce sdělit správnímu orgánu nějaké důležité skutečnosti, které doposud nebyly objasněny, pan Ch. (ani žalobkyně) nic takového neuvedl. Pro úplnost soud uvádí, že z lékařské zprávy o zdravotním stavu pana Ch. nevyplývá, že by se pan Ch. léčil neurologicky (naopak objektivně je orientovaný, neurologicky v normě, jak je uvedeno v ambulantní zprávě ze dne 22.1.2014 VFN v Praze na str. 1), že by měl narušeny kognitivní schopnosti, že by si nepamatoval události, popř. že by měl agresivní sklony. Soud proto tvrzení žalobkyně nemohl přisvědčit, neboť není na místě výpověď pana Ch. před správním orgánem z žalobkyní tvrzeného důvodu bagatelizovat či zpochybňovat. K tvrzení žalobkyně, že se jako manželka se o pana Ch. v podstatě nepřetržité stará, je třeba uvést, že své tvrzení nijak nedokládá. Pokud by tomu tak skutečně bylo, lze důvodně předpokládat, že by byli společně zastiženi v místě bydliště v době, kdy byly u nich prováděny pobytové kontroly, kde by o něho, jako nemocného člověka, skutečně pečovala. Rovněž tak tvrzení, že jejich láska vychází ze zkušeností a vzájemné úcty, zůstává toliko v obecné rovině tvrzení. K takto obecně pojaté námitce je třeba připomenout, že žalobkyně přijela do České republiky v srpnu 2011 a sňatek s panem Ch. uzavřeli v prosinci 2011, poté, co již měla fakticky opustit území republiky. Lze dodat, že z důvodu vyloučení obcházení zákona o pobytu cizinců, bylo nutno v daném správním řízení zkoumat nejen aktuální stav manželství, ale i pohnutky, které manžele k jeho uzavření vedly. Společně se správními orgány poukazuje soud na výpověď pana Ch. „Ona se tady chtěla vdát, kvůli tomu sem jela. Nevím kdy to přesně bylo, možná po třech měsících. Nejdřív jsme si o tom povídali, já jsem jí řekl, že mi to nevadí. Pro ní to bylo výhodné.“(viz citace na str. 3 uvedeného protokolu o výslechu ze dne 21.6.2013). Výpovědi jak žalobkyně, tak pana Ch., správní orgán hodnotil na základě celého řetězce událostí a zcela adekvátně vyhodnotil takový svazek jako účelově uzavřený. Napadená rozhodnutí obstojí i ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.2015, č. j. 4 Azs 228/2015 – 40, z něhož vyplývá, že při posuzování účelovosti manželství je nutné prokázat kumulativně jak úmysl obcházet zákon o pobytu cizinců k získání pobytového oprávnění, tak i úmysl nevést společný manželský život, popř. dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2013, č. j. 11 A 197/2010 – 41, kdy k prokázání obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu stačí dostatek informací nashromážděných správními orgány, ze kterých jednoznačně vyplývá, že manželství bylo uzavřeno účelově ve smyslu § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Soud po posouzení dané věci dospěl shodně se správními orgány k závěru, že manželství žalobkyně bylo uzavřeno pouze s úmyslem získat povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Uzavření manželství pouze s takovým cílem je zcela v rozporu s právní úpravou v České republice a takto formálně uzavřený sňatek nemůže být důvodem pro povolení k pobytu. Napadeným rozhodnutím nebude nepřiměřeně zasaženo do soukromého nebo rodinného práva žadatelky, neboť, jak vyplývá z výše uvedeného, uzavřené manželství (s občanem ČR) bylo možno shledat pouze formálním svazkem, jehož zpřetrhání není ani v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Ke třetímu žalobnímu bodu, kdy žalobkyně namítá, že se na Ukrajinu nemůže bezpečně vrátit, na území ČR má velmi pevné rodinné vazby, má zde matku a bratra, na Ukrajině nemá žádné zázemí, kam by se mohla bezpečně vrátit, nemá tam žádné přímé příbuzné a pochází z míst těsně sousedících s oblastí válečného konfliktu, lze konstatovat, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2013, č. j. 6 Azs 36/2012 – 41, bylo její řízení o kasační stížnosti zastaveno. V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatuje, že rozhodnutím ze dne 21. 3. 2012, č. j. OAM-338/ZA-ZA06-PA03-2011, jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle zákona č. 325/1999Sb., o azylu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán mj. uvedl, že dne 11. 11. 2011 podala žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedla rovněž, že na Ukrajině žije její otec N. P. a bývalý manžel V. K. Uvedené vyvrací tvrzení žalobkyně, že na Ukrajině nemá žádné přímé příbuzné, když na Ukrajině má svého otce a otce svého syna. Důvody, pro které jí nebyl poskytnut na území republiky azyl, se velmi podrobně zabývá na 13-ti stranách uvedené rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, v němž nebyla shledána, mimo jiné, ani obava z válečného konfliktu na Ukrajině v oblasti, kde žalobkyně žila. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. jak shora uvedeno, protože neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení