3 A 176/2016 - 40

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: Rádio Student, s.r.o., se sídlem v Brně – Veveří, Gorkého 970/45, IČ: 262 41 790, zastoupen Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 2, Škrétova 44/6, za účasti osob na řízení zúčastněných: 1) MAX LOYD s.r.o., se sídlem v Praze 2, Wenzigova 4/1872, zastoupeného Mgr. Martinem Heiplíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, 2) JOE Media s.r.o., se sídlem v Praze 4, Branišovská 187/16, IČ: 26152002, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 7. 2016, č. j.: RRTV/2502/2016-STR, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 19. 7. 2016 č. j.: RRTV/2502/2016-STR, se ve výroku I. a ve výroku II. bod 2 zrušuje a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč, a to ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Ing. Jana Vavřiny, advokáta.

III. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“ nebo „žalovaná“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, a to zrušení výroku I. a výroku II. bod 2 napadeného rozhodnutí. Ve výroku I. žalovaná rozhodla, že uděluje společnosti MAX LOYD, s.r.o. (dále jen „MAX LOYD“) licenci k provozování rozhlasového vysílání programu DANCE RADIO prostřednictvím vysílačů s využitím souboru technických parametrů Brno město 1 102,4 MHz / 100 W na dobu 8 let od právní moci rozhodnutí nejdéle však do 10. října 2025. Ve výroku II. bod 2 žalovaná rozhodla, že zamítá žádost o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání programu Free Rádio prostřednictvím pozemních vysílačů s využitím souboru technických parametrů Brno venkov 1 102,4 MHz / 100 W společnosti Rádio Student, s.r.o. (dále jen „Rádio Student“ nebo „žalobce“). V podané žalobě namítá žalobce, že rozhodnutí o udělení licence je nezákonné, neboť licence nebyla v rozporu s § 17 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb.“) udělena účastníkovi licenčního řízení, který v nejvyšší míře naplnil zákonná kritéria pro udělení licence. Dle žalobce je napadené rozhodnutí rovněž nepřezkoumatelné, neboť v některých jeho částech chybí řádné odůvodnění. Žalobce nejprve konstatoval, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že společnost MAX LOYD a žalobce získali od žalované za splnění jednotlivých kritérií následující počet bodů: Kritérium MAX LOYD Žalobce a) 8 8 b) 1 2 c) 8 6 e) 6 6 g) 4 4 Celkem: 27 26 Žalobce nesouhlasí s hodnocením Rady, jak ve vztahu k němu Rada posoudila kritérium c) – přínos programové skladby, poukazuje především na hodnocení dílčího kritéria „hudební formát“, za který udělila Rada žalobci 0 bodů. Žalobce blíže uvádí, že Rada jej zařadila při hodnocení v napadeném rozhodnutí mezi stanice vysílající rock a pop, nadto s uvedením, že ani „neměla jinou možnost“, s čímž nesouhlasí a upozorňuje, že slovo (nebo součást složeniny) „rock“ se v jeho žádosti o udělení licence (dále jen „žádost“) vyskytuje jen 3x, z toho 2x ve vztahu k rádiu Evropa 2 v části „Porovnání s formátově nejbližšími českými rádii" a 1x se jedná o součást názvu rádia Rock Rádio zmíněného v části žádosti věnující se překryvu kmitočtů. Slovo (nebo součást složeniny) „pop" se v žalobcově žádosti vyskytuje 1x, a to opět ve vztahu k rádiu Evropa 2 v části „Porovnání s formátově nejbližšími českými rádii". Přitom žalobcův projekt Free Rádia zcela jednoznačně není zaměřen na žánr rock ani na žánr pop a tato skutečnost nevyplývá ani z žalobcovy žádosti. Naopak v žádosti žalobce nikde ve vztahu ke svému formátu nepoužil ani jedenkrát slovo rock, ani slovo pop, přičemž zde výslovně uvedl: „Zaměřujeme se především na muziku ve stylu Eurodance, Dance, Trance, House, klubové taneční scény, Dancehallu, Reggae, Hip-Hopu a R'n'B." Žalobce dodává, že zařazení hudebního formátu žalobce do jedné skupiny s rádii hrající žánry rock a pop a závěr, že žalobce hraje a bude hrát nejen Electro apod., ale též rock a pop, to vše pouze na základě ojedinělého uvedení zkratky „CHR" (v žádosti žalobce), jejíž obsah není nikde závazně definován, je nesprávným a nezákonným posouzením věci, zejména za situace, kdy byla zdůrazněna orientace na Electronic Dance Music, Eurodance, Reggae, Hip-Hop a R'n'B apod. Žalobce dále upozorňuje, že hudební formát CHR, resp. Contemporary Hit Radio, má více svých variant, a to např. CHR/Pop, CHR/Dance, CHR/Urban music, CHR/Rock, Adult CHR, CHR/Rhytmic, CHR/Urban, CHR/Mainstream či CHR/Reggae nebo CHR/Disco. Již z názvu tohoto formátu vyplývá, že jde o rozhlasový formát, který se soustředí na prezentaci nových hitů, v případě žalobce se pak jedná o hity ze žánrů Eurodance, Trance, Reggae, Electronic Dance Music, R'n'B či Hip-Hop. Není zřejmé, proč se žalovaná rozhodla zařadit hudební formát žalobce pravděpodobně do variant CHR/Pop nebo CHR/Rock. Naopak z jeho žádosti zjevně vyplývá, že žalobce svůj program zaměřil na žánry Eurodance, Dance, Trance, House, klubová taneční scéna, Dancehall, Reggae, Hip-Hop a R'n'B, které bude vysílat ve formátu CHR (tj. současné hity). Na rozdíl od žalobce byla vítězná společnost MAX LOYD ohodnocena v dílčím kritériu hudební formát 2 body, přičemž ve svém projektu uvedla dle žalované jako převažující hudební žánr - EDM (electronic dance music), čili elektronickou taneční hudbu (či klubová, párty, dance hudba) - tedy velmi podobný hudební formát, se kterým žádal o udělení licence žalobce. V návaznosti na uvedené žalobce proto namítá, že to byl právě žalobce, a nikoli společnost MAX LOYD, který svůj záměr hrát electronic dance music představil i na veřejném slyšení konaném dne 24. 3. 2015 (dále jen „Veřejné slyšení"). Vítězná společnost k dotazu Rady na hudební formát přitom na Veřejném slyšení uvedla: „Nekomerční menšinová alternativní hudební produkce česká i světová, z velké míry evropská, je to asi 70 %, do velké míry je to hudba posledních let.", naopak žalobce na Veřejném slyšení k dotazu žalované na hudební formát uvedl: „dance, electronic dance music a trance, samozřejmě s dalšími přesahy". Hudební formát společnosti MAX LOYD je navíc oproti hudebnímu formátu žalobce ochuzen o formátovou složku Reggae, Hip-Hop a R'n'B. Pokud měla žalovaná o hudebním formátu žalobce pochybnosti, mohla a měla požadovat jejich vyjasnění právě na Veřejném slyšení. Dle žalobce mohla Rada již v pozvánce označit skutečnosti, na něž se Rada hodlá daného uchazeče podrobněji tázat, případně uvést skutečnosti ze žádosti uchazeče, které by měly být ještě doplněny, vysvětleny či dále rozvedeny. Žalobce rovněž poukazuje na skutečnost, že Rada již vydala v dané věci dne 28. 4. 2015 rozhodnutí, sp. zn. 2014/1181/zab, č. j. RRTV/1764/2015-zab (dále jen „původní rozhodnutí"), které bylo Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2015, č. j. 6 A 133/2015-49 zrušeno. Ve vztahu k žalobci v původním rozhodnutí Rada uvedla, že spatřuje jeho přínos pro rozmanitost stávající nabídky rozhlasových programů na pokrytém území v hudebních žánrech Reggae, Hip-Hopu a R'n'B. Poté co Radě bylo Městským soudem v označeném rozsudku vytknuto, že: „ není zřejmé, proč žalovaná na jedné straně připustila, že v žánrech Reggae, Hip-Hop a R'n'B by spatřovala přínos pro pokryté území, avšak na straně druhé tuto skutečnost nevzala v potaz při bodovém hodnocení", tak Rada v napadeném rozhodnutí již přínosnost žalobcova programu v předmětných žánrech vůbec nezmiňuje. Rada se tedy po vrácení řízení touto výtkou Městského soudu řádně nezabývala a svou chybu, resp. vadu svého rozhodování, odstranila tak, že tuto pasáž ze svého odůvodnění úplně vypustila. Za přesvědčivé odůvodnění výtky Městského soudu v Praze, že: „[…] rovněž nelze dovodit, na základě jakých úvah došla žalovaná k závěru, že hudební formát prezentovaný žalobcem je třeba srovnávat s rádii hrajícími pop a rock, když žalobce tyto hudební žánry v předložené žádosti vůbec nezmiňuje," nelze dle žalobce považovat konstatování Rady v napadeném rozhodnutí, že v situaci, kdy žalobce definoval program Free Rádia jako program ve formátu CHR, tak žalovaná neměla jinou možnost, než srovnávat žalobce s rádii hrajícími pop a rock. Žalobce nesouhlasí ani s hodnocením kritéria podílu autorsky vyrobených pořadů a podílu zpravodajství a servisních informací, k čemuž uvádí, že nelze tolerovat správní praxi, podle které udělí žalovaná všem uchazečům stejný počet bodů (ať už všem plný či příp. všem nulový), ačkoliv někteří uchazeči požadavkům dílčích kritérií dostáli a jiní nikoli, příp. někteří uchazeči jim dostáli lépe než jiní uchazeči. Dle žalobce účastníkovi, který posuzovaná dílčí kritéria naplnil, nemůže jít k jeho tíži, že žalovaná nebyla schopna určit střední hodnotu těchto parametrů, jejichž naplnění vyžaduje zákon a které žalovaná dokonce i dle svého manuálu má hodnotit. Závěrem žalobce shrnuje, že pokud by mu nebyly nezákonně odečteny body u kritéria dle § 17 odst. 1 písm. c) zákon č. 231/2001 Sb., získal by v rámci licenčního řízení celkově minimálně 28 bodů, přičemž společnost MAX LOYD získala 27 bodů. Žalobce je přesvědčen, že měl obdržet za naplnění dílčího kritéria hudebního formátu minimálně stejný počet bodů jako vítězný uchazeč MAX LOYD, protože hudební formát žalobce je minimálně stejně přínosný pro dané území a cílovou skupinu posluchačů, navíc je jeho hudební formát na rozdíl od formátu MAX LOYD obohacen o žánry reggae, R'n'B a hip-hop, které jsou na daném území nedostatečně obsaženy v rozhlasovém vysílání, a proto byl žalobce nejúspěšnějším uchazečem v rámci licenčního řízení a licence měla být udělena jemu. V písemném vyjádření k žalobě navrhla žalovaná zamítnutí žaloby a k meritu věci poukázala na skutečnost, že se jedná již o druhé rozhodnutí v předmětné věci, neboť předchozí rozhodnuti ze dne 28. dubna 2015. sp. zn. 2014/1181/zab, č. j. RRTV/1764/2015- zab, bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2015, č. j. 6 A 133/2015 - 49. Veškeré žalobní námitky, vyjma námitky vztahující se k vyhodnocení hudebního formátu programu žalobce, byly Městským soudem v Praze (senát 6 A) zamítnuty, případně byly dle Rady zhojeny vydáním druhého rozhodnutí ve věci, které je předmětem žaloby. K námitce, že slova „rock“ a „pop“ se v žádosti žalobce vyskytují pouze velmi zřídka a zkratku CHR (Contemporary Hit Radio) použil ve svém projektu pouze ojediněle, Rada uvádí, že toto formátové rozdělení je základní klasifikací rozhlasových stanic (formáty CHR, HOT AC apod.) a Radě nemůže být k tíži, že toto tvrzení vyhodnotila způsobem, který je žalobcem nyní rozporován. Žalobci musí být toto fundamentální členění hudebních formátů známé. Jestliže žánry pop a rock nezamýšlel ve svém vysílání obsáhnout, neměl svůj program výslovným uvedením této definice podřadit do skupiny „hitrádií“. K námitce, že formát CHR se dále dělí na více variant, jako příklady uvádí CHR/Pop, CHR/Dance, CHR Urban Music a další, Rada uvedla, že žalobce však takovou podrobnější specifikaci formátu svého programu nikde v žádosti o licenci neuvádí a Rada trvá na svém názoru vyjádřeném v předmětném rozhodnutí, že z takto konstruované definice (pouze obecné uvedení formátu CHR s odkazy na další okrajové žánry) orientace na žánry středního proudu vyplývá. Nad rámec shora uvedeného Rada dodává, že hodnocení projektů jednotlivých uchazečů provádí pouze na základě žádostí o licenci, případně na základě skutečností uvedených v rámci veřejného slyšení. Má za to, že nemohla výslovné uvedení základní formátové definice CHR ignorovat. Případný závěr Rady ohledně výjimečnosti hudebního formátu tzv. „hitrádia“ by pak byl více než diskutabilní. K námitce týkající se účelu veřejného slyšení, Rada uvedla, že v daném případě žádné nejasnosti ohledně hudebního formátu programu Rada neměla, neboť žalobce v žádosti o licenci uvedl jednak základní formátové vymezení programu (CHR), jednak další „nemainstreamové“ hudební žánry, na které se plánuje ve svém vysílání zaměřit. Tyto žánry pak ještě opětovně uvedl na veřejném slyšení. Rada v tomto postupu žádné namítané „potlačení“ účelu veřejného slyšení nespatřuje, neboť veškeré skutečnosti, které na veřejném slyšení zazněly, Rada implementovala do rozhodnutí. Žalobce svůj deklarovaný záměr vysílat rozhlasový program ve formátu CHR nerozporoval. Z tabulek, na jejichž základě Rada přistupuje k vyhodnocení hudebních formátů programu jednotlivých žadatelů (a které jsou součástí správního spisu), je patrné, že Rada zohlednila jak žánry pop a rock, tedy pojmové znaky formátu CHR, tak veškeré další žánry uvedené žalobcem jak v žádosti, tak na veřejném slyšení. Specifické žánry užšího zaměření (Eurodance, Dance, Trance, House, klubová taneční scéna, Dancehall) Rada souhrnně podřadila pod významově nadřazený pojem „taneční hudba (dance)“, což však nemělo vliv na konečné hodnocení. K námitce, že ačkoliv je hudební formát vítězného žadatele oproti žalobcovu chudší o žánry Reggae, Hip-Hop a R'n'B, Rada jej vyhodnotila jako částečně splňující požadavky Manuálu, avšak jeho formát jako nesplňující, Rada uvedla, že vítězný uchazeč o licenci v celkovém percentuálním součtu, který představuje četnost zastoupení jím navrhovaných hudebních žánrů na daném území, dosáhl výsledku 110 %. Rada ve své metodice, která je popsána v úvodu rozhodnutí, jasně uvádí, že pro dosažení plného počtu dvou bodů je nutné, aby byl tento součet nižší nebo roven 50 %, pro dosažení částečného naplnění tohoto kritéria musí být tato hodnota nižší nebo rovna 150 %. Pokud se uchazeč dostane nad tuto hranici, body přiděleny nejsou. Nižší procento tedy znamená menší četnost zastoupení daného žánru na daném území, a tudíž vyšší výsledné hodnocení daného žadatele, respektive jeho projektu. Veškeré uvedené skutečnosti jsou seznatelné z hodnotících tabulek, které jsou součástí správního spisu. Dle této metodiky tedy není žadatel, který nabídne větší žánrovou pestrost, automaticky lépe hodnocen. Výsledné hodnoceni se odvíjí od žánrů již na daném území zastoupených. Jestliže žadatel nabídne ve své žádosti pestrý žánrový mix, avšak jím navrhované žánry jsou již zastoupeny ve vysílání stávajících programů, bude výsledné hodnocení nižší, než kdyby nabídl stanici jednoho žánru, který však na předmětném území v programové nabídce zcela chybí. Větší žánrová pestrost nemusí být nutně také přínosem k obohacení stávající nabídky. Nízké hodnocení hudebního formátu žalobce je tak výsledkem započtení žánru pop a rock, proti kterému žalobce brojí touto žalobou. U rozhlasového programu, který se v projektu definuje formátem CHR, Rada jinak postupovat nemohla. Městský soud v Praze rozhodl ve věci samé bez nařízení ústního jednání, ač na jeho nařízení žalobce trval. Postupoval totiž podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když napadené rozhodnutí shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a rovněž podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., poněvadž skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.) a přihlédl též k vadám, jež je povinen zkoumat z úřední povinnosti (§76 odst. 2 s. ř. s.). Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Při posouzení jednotlivých žalobních námitek dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze správního spisu soud ověřil, že dne 2. 12. 2014 Rada vyhlásila řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů ve vybraném kmitočtovém pásmu. Žádost o udělení licence podali celkem 3 uchazeči. Součástí předloženého správního spisu jsou žádosti jednotlivých účastníků i záznam z veřejného slyšení konaného dne 24. 3. 2015. Správní spis dále obsahuje tabulky s bodovým hodnocením jednotlivých projektů, vyhodnocení skutečností významných pro rozhodování o žádostech a přehled o vysílání jiných provozovatelů v daném regionu (hudební formát, podíl mluvené slovo). Na základě provedeného řízení vydala Rada dne 28. 4. 2015 rozhodnutí č. j.: RRTV/1764/2015-zab, kterým pod bodem 1. výroku udělila společnosti MAX LOYD licenci k provozování předmětného rozhlasového vysílání a ve výroku II. bod 2. zamítla žádost o udělení licence podanou žalobcem. Rozhodnutí bylo napadeno žalobou společnosti Rádio Student, na základě níž Městský soud v Praze rozhodnutí Rady dne 28. 4. 2015 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení rozsudkem ze dne 8. 10. 2015, č. j. 6 A 133/2015-49, v němž dospěl soud k závěru, že odůvodnění napadeného rozhodnutí v části týkající se hodnocení základního dílčího kritéria – hudební formát u žalobce není úplné a žalovaná se měla dle soudu více zabývat srovnáním obou projektů a v odůvodnění rozhodnutí blíže rozvést, z jakých důvodů považuje hudební formát uváděný společnosti MAX LOYD s.r.o. pouze za částečně zastoupený na pokrytém území a hudební formát uváděný žalobcem za plně zastoupený na pokrytém území, když dle podkladů lze mít za to, že v obou případech byl hudební formát zaměřen na obdobné žánry. Dne 19. 7. 2016 vydala Rada napadené rozhodnutí č. j.: RRTV/2502/2016-STR, jímž znovu pod bodem 1. výroku udělila společnosti MAX LOYD s.r.o. licenci k provozování předmětného rozhlasového vysílání a ve výroku II. bod 2. zamítla žádost o udělení licence podanou žalobcem. V odůvodnění rozhodnutí Rada nejprve konstatovala vyhlášení licenčního řízení dne 2. 12. 2014 a skutečnost, že o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání s využitím předmětného souboru technických parametrů včas požádaly Radu společnosti JOE Media s.r.o., MAX LOYD, s.r.o., Rádio Student, s.r.o. Rada dále konstatovala, že dne 24. 3. 2015 se konalo veřejné slyšení, a poté popsala způsob, jakým hodnotila předložené žádosti. Přitom poukázala zejména na ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. a na kritéria obsažená v „Manuálu postupu rozhodování Rady o udělení licence k provozování rozhlasového a televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů podle zákona č. 231/2001 Sb.“ (dále jen „Manuál“), který přijala jako svůj vnitřní předpis. Následně Rada jednotlivá kriteria podrobně popsala, včetně rozpětí možnosti udělení bodů. V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí se pak Rada zabývala projekty předloženými jednotlivými žadateli. K projektu předloženému úspěšným účastníkem řízení, tj. společností MAX LOYD, s.r.o. Rada mimo jiné uvedla, že mluvené slovo je v DANCE RADIU obsaženo v moderátorských vstupech, ve zpravodajství, ve speciálních rubrikách a zahraničních pořadech, které se zaměřují i na menšiny žijící v Česku. Ve vztahu k pokrytému území byl projekt DANCE RADIA z hlediska základních dílčích kritérií mluveného slova hodnocen dvěma body ze tří. Navrhovaný parametr 5 % - 10 % podílu mluveného slova nepřevyšuje střední hodnotu z pokrytého území, která činí 10 % (tedy nebyl udělen bod). Podíl autorsky vyrobených pořadů 50 % - 70 % (ostatní neautorské pořady jsou zařazeny do vysílání pro podporu jazykových národnostních menšin - cizojazyčné vysílání) a podíl zpravodajských a servisních informací pohybujících se mezi 2 % - 7 % z podílu mluveného slova byl hodnocen každý jedním bodem, neboť střední hodnotu těchto dvou uvedených parametrů nebylo možné na pokrytém území určit. K hudebnímu formátu DANCE RADIA uvedla Rada, že se soustředí zejména na nekomerční menšinovou alternativní hudební produkci českou i světovou a evropskou (70 %), do velké míry s písněmi posledních cca 20 let. Domácí hudební produkce (originální tvorba, remaky, rmx) zastává podíl cca 12 -17 %. Žánrově se soustředí hlavně na EDM (electronic dance music), čili elektronickou taneční hudbu (či klubovou, párty, dance hudbu). Hudební formát je významnou složkou programu DANCE RADIA. Kritérium hudebního formátu bylo Radou vyhodnoceno jako částečně splněné a Rada přidělila jeden bod za každé z dílčích kritérií, neboť hudební formát žadatele není na pokrytém území zcela zastoupen a částečně splňuje podmínky Manuálu. Rada ve vztahu k zákonné skutečnosti významné pro rozhodnutí Rady podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb. hodnotila vítězného žadatele nejlépe ze všech účastníků řízení, a to zejména s ohledem na žánrovou programovou nabídku, která se soustředí hlavně na EDM (electronic dance music), čili elektronickou taneční hudbu (či klubovou, párty, dance hudbu), která na pokrytém území není zcela obvyklá. K projektu předloženému společností Rádio Student uvedla Rada k hodnocení kritéria mluveného slova, že navrhovaný celkový podíl mluveného slova ve vysílání bude činit 6 % až 12 % v pracovní dny a 5 % až 10 % ve víkendových dnech a dnech pracovního klidu, nicméně spodní hodnota takto navrženého parametru nepřevyšuje jeho střední hodnotu na pokrytém území (10 %), proto nebyl přidělen u tohoto kritéria žadateli bod. V kritériích podílu autorsky vyrobených pořadů a podílu zpravodajských a servisních informací bylo žadateli přiděleno vždy po 1 bodu, neboť střední hodnotu těchto parametrů nebylo možné na daném území zjistit. Z hlediska zákonného dílčího kritéria nově vyráběného programu, lokalizace na region a užší lokalitu byly žadateli přiděleny 3 body, neboť program žadatele není přebíraný v tom smyslu, že by pocházel od jiného provozovatele vysílání, je vytvářen žadatelem jako originální. Z hlediska zaměření žadatel svůj program orientuje na region Jihomoravského kraje i užší lokalitu města Brna, vysílá informační servis například o blokových čištěních, výlukách a změnách v městské hromadné dopravě či integrovaném dopravním systému či informuje o kulturních událostech v regionu. Dále se Rada věnovala hodnocení hudebního formátu, o čemž bude pojednáno následně. Městský soud posoudil věc takto: Podle ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. při rozhodování o udělení licence v tomto případě, kdy jde o licenci k provozování rozhlasového vysílání, Rada hodnotí: a) ekonomickou, organizační a technickou připravenost žadatele k zajištění vysílání, včetně výsledků dosavadního podnikání žadatele v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, pokud v této oblasti podnikal, b) transparentnost vlastnických vztahů ve společnosti žadatele, c) přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového nebo televizního vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým nebo televizním vysíláním pokryto, d) zastoupení evropské tvorby (§ 42), tvorby evropských nezávislých producentů a současné tvorby (§ 43) v navrhované programové skladbě televizního vysílání, jde-li o licenci k televiznímu vysílání, e) přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby, f) v televizním vysílání připravenost žadatele opatřit určité procento vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené, g) přínos žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice.“ Žalobce míří podanou žalobou proti hodnocení kritéria c) – přínos programové skladby, konkrétně nesouhlasí s hodnocením dílčího kritéria „hudební formát“, za který mu udělila Rada 0 bodů. V napadeném rozhodnutí ke kritériu přínos programové skladby (§ 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb.) Rada blíže uvedla, že zde byla zvolena 4 základní dílčí kritéria s rozmezím dosažitelných bodů. Jednalo se o mluvené slovo s možností zisku maximálně tří bodů; v rámci tohoto základního dílčího kritéria je hodnocen podíl mluveného slova na celkovém rozsahu vysíláním (0-1 bod), podíl autorsky vyrobených pořadů (0-1 bod) a podíl zpravodajství a servisních informací (0-1 bod). Jako další základní dílčí kritérium je uvedena lokalizace programu rovněž s možností zisku maximálně 3 bodů; je hodnoceno, zda se jedná o nově vyráběný program (0-1b), orientace na region, tj. širší oblast pokrytou budoucím vysíláním (0- 1b) a orientace užší na lokalitu, tj. např. větší sídlo/město v oblasti pokryté budoucím vysíláním (0-1b). Dále je hodnocen hudební formát, v rámci tohoto základního dílčího kritéria uchazeč může získat maximálně 4 body; kdy je hodnocen počet již vysílaných programů s obdobným formátem (0-2 body) a podíl žadatelem navrhovaných žánrů na daném území v již vysílaných programech (0-2 body). Čtvrtým základním dílčím kritériem je cílová skupina; při hodnocení může uchazeč získat až 2 body za rozpětí cílové skupiny s ohledem na stávající programovou nabídku (0-1 b) a za vazbu programových prvků projektu k žadatelem uváděné cílové skupině (0-1 b). Rada dále k vyhodnocení přínosu hudebního formátu, resp. hudebních žánrů uvedla, že je dáno srovnáním v žádosti o licenci navrhovaného hudebního formátu a počtu programů s obdobným formátem (méně než 3 obdobné programy znamenají udělení 1 bodu, méně než 1 pak udělení 2 bodů – navrhovaný projekt je pak v oblasti hudebního formátu zcela jedinečný), resp. podílem žánrů uvedených v projektu a podílem žánrů již vysílaných na daném území, kdy je základem součet podílů konkrétního žánru v každém jednotlivém programu a součinu koeficientu, který odpovídá zachytitelnosti daného programu. Pro velmi dobrou zachytitelnost je koeficient 1, pro dobrou zachytitelnost je koeficient 0,7 a pro částečnou zachytitelnost 0,5. Pokud výsledný součet je nižší nebo roven 150 %, je přínos hodnocen 1 bodem, je-li součet nižší nebo roven 50 %, je přínos vyhodnocen 2 body. Soud předně vyšel ze skutečnosti, že v dané věci již bylo rozhodováno Městským soudem v Praze, a to na základě žaloby podané žalobcem proti rozhodnutí Rady ze dne 28. 4. 2015, č. j.: RRTV/1764/2015-zab, o níž soud rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 2015, č. j. 6 A 133/2015-49, kdy napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud v Praze v tomto řízení proto v rámci uplatněných žalobních bodů nutně musel dbát, při respektování zásady legitimního očekávání a předvídatelnosti rozhodnutí, zda v následně probíhajícím řízení byl respektován v úplnosti závěr (právní názor) vyjádřený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, č. j. 6 A 133/2015-49, jímž soud správní orgán v dalším postupu zavázal. Z odůvodnění tohoto rozsudku mj. vyplývá, že - odůvodnění rozhodnutí v části týkající se hodnocení základního dílčího kritéria hudební formát u žalobce není úplné; - z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, proč žalovaná na jedné straně připustila, že v žánrech Reggae, Hip-Hop a R´n´B by spatřovala přínos pro pokryté území, avšak na straně druhé tuto skutečnost nevzala v potaz při bodovém hodnocení, které umožňuje přidělení bodů v rozmezí 0-2 body; - z odůvodnění rozhodnutí nelze dovodit, na základě jakých úvah dospěla žalovaná k závěru, že hudební formát prezentovaný žalobcem je třeba srovnávat s rádii hrajícími pop a rock, když žalobce tyto hudební žánry v předložené žádosti vůbec nezmiňuje; - v žádosti žalobce je rovněž uvedeno, že do programu bude zařazována do nejvyšších rotací hudba ze zemí, ze kterých rádia běžně hudbu nezařazují (země severské, pobaltské, východoevropské, post-sovětské), avšak tyto skutečnosti žalovaná nijak nehodnotila; - žalovaná se dle soudu měla více zabývat srovnáním obou projektů a v odůvodnění napadeného rozhodnutí blíže rozvést, z jakých důvodů považuje hudební formát uváděný společnosti MAX LOYD s.r.o. pouze za částečně zastoupený na pokrytém území a hudební formát uváděný žalobcem za plně zastoupený na pokrytém území, když dle podkladů lze mít za to, že v obou případech byl hudební formát zaměřen na obdobné žánry. V návaznosti na výše uvedený závěr rozsudku Městského soud v Praze (poslední odstavec na str. 9 rozsudku), přistoupil žalovaný k vydání nového rozhodnutí, včetně nového hodnocení relevantních skutečností obsažených v žádostech účastníků doplněných v rámci veřejného slyšení. Žalobní námitky shledal soud důvodnými, a to z následujících důvodů: Rada ohledně hudebního formátu poukázala v napadeném rozhodnutí na skutečnost, že žalobce ve svém projektu uvedl, že Free Rádio je hudební stanice s formátem CHR a zaměřuje se především na muziku ve stylu Eurodance, Dance, Trance, House, klubové taneční scény, Dancehallu, Reggae, Hip-Hopu a R’n’B. K víkendovému programovému schématu pak žadatel uvedl, že jeho součástí budou též hudební speciály zaměřené např. na největší retro hity posledních 30 let nebo aktuální klubovou taneční scénu. Dále Rada uvedla svou úvahu, že vzhledem ke skutečnosti, že pojmovými znaky formátu CHR (Comtemporary hit radio) jsou mimo jiné hudební žánry rock a pop, Rada při srovnávání hudebních žánrů s rádii již na předmětném území zachytitelnými brala v úvahu žánry rock, pop a dále žánry, které žadatel ve svém projektu výslovně zmínil (Eurodance, Dance, Trance, House, klubová taneční scéna, Dancehall - souhrnně hodnoceny pod žánrem dance a dále žánry Reggae, Hip- Hop a R’n’B). V kritériu hudebního formátu tak žadateli (tj. žalobci pozn. soudu) nebyl přidělen žádný bod, neboť jednotlivé hudební žánry jsou na daném území již zastoupeny ve vysílání již zachytitelných programů a nesplňují požadavky Manuálu. Ačkoliv se program tohoto žadatele, stejně jako program žadatele vítězného, zaměřuje na taneční hudební žánry, nižší bodové hodnocení neúspěšného žadatele pramení zejména ze skutečnosti, že u programu Free Rádio byly zohledněny také již hojně zastoupené žánry rock a pop. V situaci, kdy neúspěšný žadatel definoval program Free Rádio jako program ve formátu CHR, Rada neměla jinou možnost, neboť pojmovými znaky tohoto formátu jsou právě uvedené hudební žánry rock a pop. Rada závěrem uvedla, že ačkoliv byly projekty všech žadatelů o licenci poměrně vyrovnané a vyvážené, k udělení licence společnosti MAX LOYD, s. r. o. vedlo zejména vyšší naplnění kritéria přínosu programové skladby navrhované žadatelem k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na pokrytém území ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., které bylo u vítězného žadatele, oproti oběma žadatelům neúspěšným, hodnoceno jako splněné. Z výše uvedené části odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná odůvodnění rozhodnutí týkající se hodnocení hudebního formátu v žádosti žalobce (potažmo při veřejném slyšení) de facto nahradila jinými úvahami (oproti původnímu rozhodnutí), které ji vedly k rozhodnutí nepřidělit žalobci žádný bod za toto základní dílčí kritérium. I když soud zavázal žalovanou, aby svému hodnocení podrobila určité indicie v žádosti žalobce a porovnala je s vítězným projektem (proč žalovaná na jedné straně připustila, že v žánrech Reggae, Hip-Hop a R´n´B by spatřovala přínos pro pokryté území, avšak na straně druhé tuto skutečnost nevzala v potaz při bodovém hodnocení, které umožňuje přidělení bodů v rozmezí 0-2 body, nehodnotila zařazování do programu hudby ze zemí běžně nezařazovaných, žalovaná se dle soudu měla více zabývat srovnáním obou projektů a v odůvodnění napadeného rozhodnutí blíže rozvést, z jakých důvodů považuje hudební formát uváděný společnosti MAX LOYD pouze za částečně zastoupený na pokrytém území a hudební formát uváděný žalobcem za plně zastoupený na pokrytém území, když dle podkladů lze mít za to, že v obou případech byl hudební formát zaměřen na obdobné žánry), Rada se zaměřila pouze na uvedení úvah, na základě nichž dospěla k závěru, že hudební formát prezentovaný žalobcem je třeba srovnávat s rádii hrajícími pop a rock. Takový postup Rady by bylo možno respektovat za předpokladu, kdy by Rada v odůvodnění objasnila, resp. uvedla, proč právě důvod jí prezentovaný je natolik významný, že úvaha obsažená v předchozím rozhodnutí (v žánrech Reggae, Hip-Hop a R´n´B by Rada spatřovala přínos posuzovaného projektu pro pokryté území) či absence hodnocení určitého prvku (zařazení hudby ze zemí běžně nezařazovaných) neměla vliv na hodnocení tohoto základního dílčího kritéria. Rada se však k těmto skutečnostem vůbec nevyjádřila. Rada závěr obsažený v rozsudku Městského soudu v Praze ve své úplnosti nerespektovala a nadto postavila odůvodnění, že žalobce bude hrát pop a rock na úvaze, že tato skutečnost je daná tím, že žalobce definoval program Free Rádio jako program ve formátu CHR a dle Rady pojmovými znaky tohoto formátu jsou právě hudební žánry rock a pop. Právě tuto úvahu učinila Rada klíčovou, neboť výslovně v napadeném rozhodnutí uvedla „Ačkoliv se program tohoto žadatele, stejně jako program žadatele vítězného, zaměřuje na taneční hudební žánry, nižší bodové hodnocení neúspěšného žadatele pramení zejména ze skutečnosti, že u programu Free Rádio byly zohledněny také již hojně zastoupené žánry rock a pop. V situaci, kdy neúspěšný žadatel definoval program Free Rádio jako program ve formátu CHR, Rada neměla jinou možnost, neboť pojmovými znaky tohoto formátu jsou právě uvedené hudební žánry rock a pop.“ Uvedenou úvahu hodnotí soud za nepřezkoumatelnou, nemající oporu ve správním spise. V žádosti, která je součástí správního spisu, žalobce ke kritériu hudební formát mj. na str. 26 žádosti uvádí: „Jsme hudební stanice s formátem CHR, se zaměřením na cílovou věkovou skupinu 15 – 26 let s informačním servisem obsahujícím především místní (lokální) a regionální informace. Free Radio stavíme jako alternativu k současné spleti unifikovaných hudebních rádií lišících se v mnoha případech v podstatě jen řazením jednotlivých písní. Od naší současné nejbližší konkurence se odlišujeme tím, že velkou část našeho hudebního vysílání věnujeme hudbě, kterou žádné jiné české rádio ve svých playlistech nenabízí. Zaměřujeme se především na muziku ve stylu na Eurodance, Dance, Trance, House, klubové taneční scény, Dancehall, Reggae, Hip-Hop a R'n'B…. Primární devizou našeho hudebního formátu je však rychlost v nasazování hudebních novinek….“ Mezi formátově nejbližší česká rádia na str. 28 žádosti označuje žalobce stanici Evropu 2, k níž uvádí, že má příliš široký hudební playlist a zasahuje skupiny posluchačů od disco, přes pop-rock až po softrock, a dále stanici Kiss Hády, která je v nasazování novinek značně pomalá. Ze záznamu Veřejného slyšení s žalobcem vyplývá, že k položeným otázkám mj. uvedl: „Free Rádio je zpravodajská a publicistická stanice s podílem domácí i zahraniční tvorby se zaměřením na problematiku věkové posluchačské skupiny 15 – 26 let bez převzatých programů od jiných provozovatelů vysílání.“ K přímému dotazu ohledně hudebního formátu bylo zástupcem žalobce uvedeno „Jak jsem již uvedl, hudební formát je dance, elektronics dance music a trance, samozřejmě s dalšími přesahy, jako je drum'n'bass apod.“ Dle soudu Radou uvedené odůvodnění nulového ohodnocení hudebního formátu založené na skutečnosti, že u programu Free Rádio jsou hojně zastoupeny žánry rock a pop nemá oporu ve výše uvedených podkladech, které jsou součástí spisového materiálu. Soud se neztotožnil ani s Radou, že ze skutečnosti, že žadatel označil program Free Rádio za program ve formátu CHR, lze automaticky/mechanicky dovodit, že žadatel bude vysílat hudební žánry rock a pop, neboť dle Rady jsou pojmovými znaky tohoto formátu a s ohledem na tuto úvahu přidělil žalobci 0 bodů. Lze konstatovat, že ze zákona č. 231/2001 Sb. ani z Manuálu, dle kterých Rada postupovala a rozhodovala o přidělení bodů za jednotlivá kriteria, žádné rozdělení hudebních formátů nevyplývá. Není tedy na místě, aby Rada při udělování bodů vycházela z označení či rozdělení hudebních formátů, aniž by účastníkům předem byl znám význam, který Rada použitým termínům přisuzuje. Rada je povinna posuzovat podané žádosti o licenci podle kritérií, jejichž taxativní výčet obsahuje stanovení § 17 zákona č. 231/2001 Sb. Rada není oprávněna stanovit nad rámec zákona ještě další kritéria (což však nevylučuje při dodržení mezí správního uvážení stanovit dílčí kritéria v rámci kritérií určených zákonem) a není ani oprávněna s ohledem na kogentní charakter ustanovení posuzovat jen některá z uvedených kritérií. Je zřejmé, že kritéria hodnocení žádostí o udělení licence nejsou exaktně měřitelná, čili zákon v rámci správního uvážení ponechává na Radě, aby kritéria aplikovala a splnění kritérií u jednotlivých žádostí o licenci zhodnotila a porovnala míru jejich naplnění u jednotlivých žádostí účastníků řízení. Obecně lze uvést, že slovo formát je mnohovýznamový termín popisující vlastnosti programu. Jeho použití by mělo sloužit k usnadnění vyjádření a pochopení důvodů hodnocení jednotlivých kritérií Radou; uvedené může být Radě oporou při jejím hodnocení, avšak pouze za předpokladu, pokud je jeho obsah (potažmo význam) vnímán shodně jak Radou, tak účastníky. Tato nezbytnost vyplývá již ze skutečnosti, že pokud jej účastník řízení užije ve své žádosti – je předem srozuměn s významem tohoto termínu i pro výsledek licenčního řízení. Jinými slovy, rozhodnutí Rady nemůže být překvapivé v tom smyslu, že Rada postaví meritum rozhodnutí přidělených bodů (byť za základní dílčí kritérium) na termínu, o němž obecně nepanuje obsahová shoda. Jak již bylo uvedeno Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 9. 3. 2016, č. j. 3 As 245/2015 – 37, jehož vydání předcházelo napadenému rozhodnutí Rady v dané věci, „dosáhnout vnitřní konzistence jejího správního rozhodnutí může pak být tím obtížnější, že stěžovatelka funguje jako kolektivní orgán rozhodující hlasováním, jak plyne z § 18 odst. 1 zákona o vysílání. I přesto je ale vzhledem k významu rozhodnutí o udělení licence k provozování vysílání třeba trvat na tom, aby bylo její rozhodnutí přesvědčivé, konzistentní a úplné ve všech svých částech. V nyní posuzovaném případě se sice jednalo o rozpory v části odůvodnění týkající se posouzení základního dílčího kritéria hudební formát, tedy udělení dohromady maximálně čtyř bodů, ovšem za situace, kdy úspěšný uchazeč dostal v tomto základním dílčím kriteriu dohromady dva body a žalobce žádný bod, přičemž celkově dostal úspěšný uchazeč 27 bodů a žalobce 26 bodů, je zjevné, že právě rozdílné ohodnocení v tomto základním dílčím kriteriu mohlo rozhodnout o osudu žalobcovy žádosti o udělení licence.“ Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto v žalobou vymezeném rozsahu napadené rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Bude na žalované, aby se v dalším řízení podrobně vypořádala s námitkami žalobce včetně obrany uplatněné v žalobě (ojedinělé uvedení zkratky „CHR" v žádosti žalobce, jejíž obsah není nikde závazně definován, hudební formát Contemporary Hit Radio má více svých variant, hudební formát společnosti MAX LOYD je oproti hudebnímu formátu žalobce ochuzen o formátovou složku Reggae, Hip-Hop a R'n'B, není zřejmé, proč velmi podobné programy/formáty jsou tak odlišně hodnoceny, není zřejmé, proč žalovaná na jedné straně připustila, že v žánrech Reggae, Hip-Hop a R'n'B by spatřovala přínos pro pokryté území, avšak na straně druhé tuto skutečnost nevzala v potaz při bodovém hodnocení, uvedení důvodu, pro který žalovaná nebyla schopna určit střední hodnotu některých parametrů, jejichž naplnění vyžaduje zákon), tyto námitky řádně vyhodnotila a rozhodla, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vyloží, jakými úvahami byla ke svým závěrům vedena. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce měl ve věci úspěch. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměna advokátovi za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby) po 3 100 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Protože zástupcem žalobce je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Částka daně činí 1 428 Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 11 228 Kč. Výrok o nákladech řízení osob zúčastněných na řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s. ř. s., když soud těmto osobám žádnou povinnost neuložil, proto jim náklady v tomto smyslu nevznikly.

Poučení