3 A 21/2021– 50

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: T. D. N., narozená dne X státní příslušnice X hlášená adresa v České republice X zastoupená advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2021, č. j. MV–9531–3/SO–2021 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2021, č. j. MV–9531–3/SO–2021 se ruší a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 228 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Huga Körbla, advokáta, ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „ministerstvo“) ze dne 8. 12. 2020, č. j. OAM–51985–35/ZM–2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost o vydání zaměstnanecké karty, neboť ministerstvo dospělo k závěru, že z utajovaných informací vyplývá, že pobyt žalobkyně na území není v zájmu České republiky. Podání účastníků řízení 2. Žalobkyně uvádí, že ministerstvo zamítlo její žádost o zaměstnaneckou kartu na základě několika informačních materiálů. Tyto informační materiály však dle žalobkyně neuvádí, že konkrétně žalobkyně představuje takové riziko pro Českou republiku, že je nutno dospět k tomu, že její pobyt není v zájmu České republiky. Má za to, že materiály, které jsou v režimu vyhrazené, tajné či přísně tajné, obsahují toliko obecné informace.

3. Žalobkyně má za to, že není žádnou hrozbou, ale řádným člověkem, který v souladu s právem usiluje o zaměstnaneckou kartu. Plní své povinnosti a nebyla trestána. Žalobkyně též uvádí, že se již musela soudně domoci toho, aby byla správnímu orgánu uložena povinnost její žádost o zaměstnaneckou kartu přijmout. Ministerstvo následně její žádost opakovaně zamítlo a žalovaný jeho rozhodnutí rušil.

4. Žalobkyně se dále vyjadřuje ke konkrétním informačním materiálům, z nichž správní orgány vycházely. Poukazuje na judikaturu správních soudů a na zrušující rozhodnutí žalovaného svědčící o nedostatečnosti vybraných materiálů. Ve vztahu k informaci V89/2020–OAM uvádí, že se zjevně nevztahuje konkrétně k žalobkyni.

5. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě obecných informací, které se k ní nevztahují. Ač jde o informace utajované, měla by mít možnost se s důvody přijatého rozhodnutí seznámit. Odkazuje na judikaturu správních soudů, Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a Soudního dvora Evropské unie.

6. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že správní orgány dospěly k závěru, že pobyt žalobkyně na území není žádoucí, výlučně na základě utajovaných informací. K obsahu těchto informací se nemůže vyjádřit, aniž by naznačila nebo dokonce prozradila jejich obsah. Skutečnost, že žalobkyně neměla přístup k utajovaným informacím nepředstavuje porušení práva na spravedlivý proces, neboť garantem ochrany práv žalobkyně je nezávislý soud. Žalovaná uzavřela, že žalobkyně nemá právo na pobyt na území České republiky.

7. Ve sdělení ze dne 21. 11. 2023 žalovaná uvedla, že došlo k přečíslování vybraných utajovaných dokumentů a ke zrušení jednoho stupně utajení: „Jedná se konkrétně o č.j. V211–36/2017–OAM, které je v současné době evidováno jako č.j: V211–51/2017–OAM, dále o č.j. V211–21/2017–OAM, které je nově vedeno jako č.j: V211–52/2017–OAM, dokument označen č.j. V80/2020–SO byl přeevidován a je veden pod č.j. V74/2021–OAM. Stupeň utajení byl zrušen u č.j. D181/2019–OAM a tento dokument je nově evidován v neutajovaném spise pod č.j. MV–135952–4/OAM–2023.“ Soud bude v této věci používat původní označení jednotlivých informací, které již byly mnohokrát předmětem soudního přezkumu. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

9. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). S ohledem na skutečnost, že podkladem napadeného rozhodnutí byly utajované informace, nebyl soud, pokud jde o jejich hodnocení a přezkum, vázán uplatněnými žalobními body (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 9. 4. 2009, č. j. 7 As 5/2008–63, č. 1951/2009 Sb. NSS). Ve zbylém rozsahu soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud o žalobě rozhodl bez jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Posouzení věci soudem 10. Podle § 46 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců platí pro zaměstnaneckou kartu obdobně odstavec 1 věta druhá a § 55 odst. 1, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá z důvodů uvedených v § 56, s výjimkou důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. f).

11. Podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců ministerstvo cizinci neudělí dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

12. Podle § 169m odst. 1 zákona o pobytu cizinců se písemnosti nebo záznamy, které obsahují utajované informace, v řízení podle tohoto zákona uchovávají odděleně mimo spis a nestávají se jeho součástí.

13. Členky senátu se dne 11. 1. 2024 seznámily s informacemi, na jejiž základě došly správní orgány k závěru, že pobyt žalobkyně na území není žádoucí. Konkrétně šlo o utajované informace č. j. V211–36/2017–OAM, č. j. V211–21/2017–OAM, č. j. D153/2019–OAM, č. j. D154/2019–OAM, č. j. D181/2019–OAM, č. j. V89/2020–OAM a č. j. V80/2020–SO (dle původních označení).

14. Soud předesílá, že Nejvyšší správní soud se již vícekrát zabýval skutkově obdobnými případy jako v nyní projednávané věci, totiž posouzením vyhodnocení bezpečnostních rizik, které představují vietnamští státní příslušníci v souvislosti s činností konkrétní organizované zločinecké skupiny, na základě týchž utajovaných informací (viz například rozsudky ze dne 7. 2. 2022, č. j. 10 Azs 438/2021–47, č. 4328/2022 Sb. NSS, ze dne 24. 3. 2022, č. j. 4 Azs 400/2021–29, ze dne 26. 5. 2022, č. j. 9 Azs 222/2021–32, ze dne 3. 8. 2023, č. j. 3 Azs 326/2021–41 či ze dne 24. 8. 2023, č. j. 3 Azs 382/2021–51; všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

15. Skutkově obdobným případem se Nejvyšší správní soud zabýval též v nedávném rozsudku ze dne 31. 10. 2023, č. j. 3 Azs 381/2021–41, kterým potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, č. j. 55 A 11/2021–55. V nyní projednávané věci soud neshledal důvod se od závěrů Krajského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu odchýlit.

16. Žalobkyně podala dne 12. 7. 2019 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji žádost o vydání zaměstnanecké karty dle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo žádost žalobkyně zamítlo celkem třikrát. První dvě rozhodnutí žalovaná zrušila pro nezákonnost, resp. nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

17. Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2020, č. j. OAM–51985–35/ZM–2019, ministerstvo žádost žalobkyně potřetí zamítlo a zaměstnaneckou kartu opět nevydalo s odkazem na § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců s tím, že pobyt žalobkyně na území není v zájmu České republiky. Uvedlo, že jedním ze zájmů České republiky je snaha o omezení organizovaného zločinu i jeho negativních následků, které dopadají nejen do sféry jednotlivce, ale i celé společnosti. Ve vztahu k žalobkyni spočívá důvod, proč její pobyt za účelem výkonu zaměstnání uvedeného v žádosti není v zájmu České republiky, právě v rizicích, které jsou důsledkem organizovaného zločinu, přičemž ale upřesnil, že z žádné z utajovaných informací (ani posledně doplněné informace č. j. V89/2020–OAM) nevyplývá, že by sama žalobkyně byla členkou organizované skupiny či zločinecké skupiny. Ministerstvo dále odkázalo na utajované informace získané od Národní centrály organizovaného zločinu (dále jen „NCOZ“), které obsahují popis konkrétních skutkových zjištění, týkají se určité skupiny cizinců, obsahují identifikaci zdrojů informací a jsou prosty názorů a domněnek, přičemž je dalo do souvislosti s informacemi ze sdělovacích prostředků a zprávy Bezpečnostní informační služby, které učinilo součástí správního spisu z důvodu celého kontextu.

18. Žalobkyně napadla rozhodnutí ministerstva odvoláním, které žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla. Uvedla, že si od NCOZ vyžádala doplnění utajovaných informací a k této své žádosti obdržela utajovanou informaci vedenou pod č. j. V80/2020–SO, která je zpřesněním a doplněním všech vyhotovených utajovaných informací pořízených v průběhu předmětného správního řízení (str. 6). V návaznosti na to žalovaná konstatovala, že prvostupňové rozhodnutí je, a to především s ohledem na obsah aktuálních utajovaných informací, dostatečně věrohodné a individualizované ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobkyně, plně přezkoumatelné a v souladu s § 169m odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Vláda usnesením č. 474 vyjádřila zájem České republiky na zavedení určitého typu regulace ve vztahu k vydávání určitého typu oprávnění k pobytu. Nastavení kvót (nařízením vlády vydávaným na základě § 181b doplněného nově do zákona o pobytu cizinců) zohledňuje bezpečnostní rizika spojená s imigrací z daného regionu vztahující se zejména k přílivu nekvalifikovaných pracovníků na území České republiky. Žalobkyně sice žádost podala před zavedením kvót, ale vůle omezit počet určitých pobytových oprávnění vyjádřená prostřednictvím nařízení vlády je relevantní i pro ni. Žalovaná poukázala na hrozbu spočívající v bezpečnostních rizicích, která jsou důsledkem organizovaného zločinu a která jsou vymezena v utajovaných informacích, zejména v informacích č. j. V89/2020–OAM a č. j. V80/2020–SO.

19. V rozsudku č. j. 10 Azs 438/2021–47 Nejvyšší správní soud konstatoval, že § 169m odst. 2 zákona o pobytu cizinců omezuje do jisté míry procesní práva cizince a obsah odůvodnění správního rozhodnutí. Předmětné ustanovení klade na odůvodnění rozhodnutí dva požadavky. Prvním je uvedení odkazu na podklady pro vydání rozhodnutí a stupně utajení v nich uvedených informací. Tento požadavek je významný z pohledu přezkumu rozhodnutí odvolacím orgánem a správními soudy, které přezkoumávají podklady rozhodnutí do značné míry samostatně, nezávisle na odvolacích, respektive žalobních námitkách, neboť odvolatel, respektive žalobce nemá možnost se s utajovanými informacemi detailněji seznámit a efektivně proti nim brojit. Druhý zákonný požadavek je uveden v § 169m odst. 2, větě druhé zákona o pobytu cizinců, podle něhož správní orgán nemůže rezignovat na odůvodnění svého rozhodnutí s poukazem na to, že všechny rozhodné skutečnosti jsou obsaženy v utajovaných podkladech. Aby bylo rozhodnutí přezkoumatelné, musí správní orgán v odůvodnění výslovně uvést podstatu důvodů, na kterých své rozhodnutí založil, respektive skutečnosti, které z utajovaných informací v obecné rovině plynou.

20. Výše uvedené požadavky mají svůj původ v unijní právní úpravě. SDEU v rozsudku ve věci ZZ proti Secretary of State for the Home Department s odkazem na čl. 47 Listiny základních práv EU konstatoval, že adresát rozhodnutí musí mít možnost seznámit se s důvody přijatého rozhodnutí, které se ho týká, a to buď přečtením samotného rozhodnutí, nebo na základě sdělení těchto důvodů na jeho žádost, „aby mu tak bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na příslušný soud, jakož i k tomu, aby byl tento soud plně schopen provést přezkum legality dotčeného aktu.“ V této souvislosti unijní právo vyžaduje, aby byl cizinec seznámen alespoň s podstatou důvodů (angl. „the essence of the grounds“, franc. „la substance des motifs“), na jejichž základě stát vůči cizinci provedl opatření, jako je například ukončení pobytového titulu nebo odepření vstupu (viz výše citovaný rozsudek SDEU ve věci ZZ proti Secretary of State for the Home Department). SDEU zdůraznil právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 47 Listiny základních práv EU, a to včetně zásady kontradiktornosti. Zároveň uznal, že v určitých případech může poskytnutí utajených důkazů „přímo a konkrétně ohrozit bezpečnost státu, jelikož může mj. ohrozit život, zdraví či svobodu osob či odhalit metody vyšetřování vnitrostátních bezpečnostních orgánů, a vážně tak narušit plnění budoucích úkolů těchto orgánů, resp. jim v tom zabránit.“ Vnitrostátní soud pak musí zvážit, zda a případně v jakém rozsahu může omezení práva cizince na obhajobu plynoucí zejména z toho, že nebyl přesně a úplně informován o důkazech a důvodech, z nichž vychází sporné rozhodnutí, ovlivnit důkazní hodnotu důvěrných důkazů. Vnitrostátní soud však musí v každém případě zajistit, aby dotčená osoba byla informována o „podstatě důvodů“, které jsou základem pro sporné rozhodnutí, a to „způsobem, který náležitě zohlední nutnost zachování důvěrnosti důkazů“.

21. Soud konstatuje, že výše uvedené odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí ministerstva, je v podstatných aspektech shodné s odůvodněním posuzovaným správními soudy (viz např. výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 55 A 11/2021–55). Ve shodě s výše uvedenou judikaturou (viz např. bod 22 rozsudku č. j. 3 Azs 381/2021–41) soud konstatuje, že toto odůvodnění nesplňuje zákonné a judikatorní požadavky ve vztahu k právu žalobkyně na sdělení alespoň podstaty důvodů rozhodnutí za účelem efektivní obrany proti tomuto rozhodnutí. Nejsou z něj totiž patrné důvody, pro které představuje žalobkyně bezpečnostní riziko, a to ani v obecné rovině. S podstatou důvodů rozhodnutí nebyla žalobkyně seznámena ani v průběhu správního řízení. Výše uvedené je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. Utajované informace jako podklad pro rozhodnutí 22. Soud se dále zabýval otázkou, zda na základě utajovaných informací vedených pod č. j. V89/2020–OAM (které si opatřilo ministerstvo) ve spojení s utajovanými informacemi vedenými pod č. j. V80/2020–SO (které si opatřila žalovaná), jež mají blíže konkretizovat původní utajované informace č. j. (i) V211–36/2017–OAM, (ii) V211–21/2017–OAM, (iii) D153/2019–OAM, (iv) D154/2019 OAM a (v) D181/2019–OAM, lze důvodně učinit závěr, že v případě žalobkyně je dána překážka pro vydání zaměstnanecké karty.

23. Za důvod této překážky správní orgány označily to, že pobyt žalobkyně na území České republiky za účelem výkonu zaměstnání na pracovní pozici uvedené v žádosti o vydání zaměstnanecké karty není v zájmu České republiky pro hrozbu spočívající v bezpečnostních rizicích, jež jsou důsledkem organizovaného zločinu a s nímž má být žalobkyně v jistém blíže nespecifikovaném vztahu. Naopak nebylo sporu o tom, že původní utajované informace nebyly dostatečným podkladem pro zamítnutí žádosti žalobkyně, neboť žalovaná je ve svých dvou rozhodnutích předcházejících napadenému rozhodnutí vyhodnotila jako nedostatečné z hlediska individualizace konkrétního případu, což vedlo k předchozím dvěma zrušením rozhodnutí prvostupňového orgánu (rozhodnutími žalované ze dnů 9. 3. 2020 a 14. 10. 2020)

24. Specifický způsob nakládání s utajovanými informacemi plynoucími ze zjištění zpravodajských služeb či dalších orgánů státu je odrazem vážení relevantních ústavně chráněných hodnot, především zájmu na ochraně bezpečnosti státu a jeho demokratického zřízení na straně jedné a práva na spravedlivý proces účastníka správního řízení na straně druhé. V řízeních s utajovanou informací je proto nutné najít rovnováhu mezi dvěma legitimními, avšak navzájem protichůdnými zájmy, a to zájmem na zajištění spravedlivého procesu pro toho, jehož „bezpečnostní způsobilost“ je zkoumána (čl. 36 Listiny), a zájmem na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2018, č. j. 1 Azs 439/2017–57). Nejen judikatura NSS, ale též Ústavního soudu (srov. nález ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000, nález ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 377/04), ESLP (srov. rozsudek velkého senátu ze dne 19. 9. 2017 ve věci Regner proti České republice, stížnost č. 35289/11) a Soudního dvora EU (srov. rozsudek velkého senátu ze dne 4. 6. 2013, C–300/11, ve věci ZZ proti Secretary of State for the Home Department) dovodila, že procesní omezení účastníka řízení, jemuž jsou tyto informace legitimně znepřístupněny, musejí být určitým způsobem vyvážena tak, aby tato omezení byla ve výsledku přiměřená sledovaným účelům, tj. ochraně bezpečnosti státu a dalších ústavně aprobovaných zájmů. Toto vyvážení se zajišťuje prostřednictvím specifické role správního soudu v rámci přezkumu správního rozhodnutí, jehož podkladem byla utajovaná informace. Je proto zcela nezbytné, aby se soud s utajovanou informací přímo seznámil, přičemž je povinen ověřit hlediska věrohodnosti, přesvědčivosti a relevance takové informace ve vztahu k závěrům, které z nich správní orgán vyvodil; úkolem správního soudu však není přezkoumávat pravdivost takových informací (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 3. 2016, č. j. 4 As 1/2015–40, dále viz rozsudky NSS ze dne 26. 4. 2018, č. j. 1 Azs 439/2017–57, a ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 Azs 259/2019–28).

25. Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k tomu byly používány pouze informace skutečné a věrohodné a ne vyfabulované a aby tyto informace poskytovaly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (viz rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2020, č. j. 6 Azs 226/2020–30). Za takových okolností by si již soud mohl učinit úsudek, zda jsou informace natolik věrohodné, aby mohly zasáhnout do osudu žalobkyně v podobě zamítnutí její žádosti. Jakkoliv tedy není po příslušných orgánech požadován důkaz jistoty pravdivosti informací, musí být tyto informace podepřeny konkrétností, specifikací zdrojů a uvedením dalších okolností podporujících věrohodnost informace, aby existoval dostatečný podklad pro závěr, že daná eventualita je nejpravděpodobnějším vysvětlením skutkových zjištění (viz rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2016, č. j. 3 Azs 239/2015–35).

26. Po prostudování a posouzení utajovaných informací, z nichž správní orgány vycházely, dospěl soud k názoru, že tyto informace neskýtají jednotlivě ani ve svém souhrnu dostatečný podklad pro závěr, že pobyt žalobkyně na území České republiky za účelem výkonu zaměstnání na pracovní pozici uvedené v žádosti o zaměstnaneckou kartu není v zájmu České republiky.

27. Soud v obecné rovině nemá výhrad proti výkladu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, resp. skutkové podstaty pro neudělení pobytového oprávnění spočívající v tom, že pobyt cizince není v zájmu České republiky, který správní orgány provedly v souladu s platnou právní úpravou a ustálenou judikaturou. Ani z hlediska věrohodnosti a přesvědčivosti soud nemá vůči doplněným utajovaným informacím vedeným pod č. j. V89/2020–OAM ve spojení s utajovanými informacemi vedenými pod č. j. V80/2020–SO výhrad.

28. Soud se zabýval tím, zda závěr žalované o tom, že pobyt žalobkyně na území není v zájmu České republiky, lze na základě utajovaných informací považovat za dostatečně podložený a zákonný.

29. V napadeném rozhodnutí (str. 8) provedla žalovaná následující hodnocení doplněných utajovaných informací ve vztahu k případu žalobkyně, resp. její žádosti o vydání zaměstnanecké karty podané v červenci 2019: „S ohledem na hrozbu spočívající v bezpečnostních rizicích, jež jsou důsledkem organizovaného zločinu, nebyl shledán pobyt účastnice řízení v zájmu České republiky. Bezpečnostní rizika jsou ve vztahu k účastnici řízení vymezena v utajovaných informacích, a to zejména v utajované informaci vedené pod č. j. V89/2020–OAM a utajované informaci vedené pod č. j. V 80/2020–SO, které blíže konkretizují předchozí utajované informace ve vztahu k jednotlivým konkrétním případům, obsahují údaje o způsobu činnosti organizované zločinecké skupiny, která je v rozporu se zájmy České republiky, a vztah účastnice řízení k ní, opírají se o konkrétní zdroje a v souhrnu a vzájemné souvislosti s ostatními utajovanými informacemi tak naplňují požadavky kladené na jejich obsah zákonem, judikaturou a rovněž povahou věci. Komise tak považuje obsah utajovaných informací v souvislosti s ostatními podklady pro vydání rozhodnutí (usnesením vlády České republiky č. 474, výňatkem z výroční zprávy BIS z roku 2018 týkající se terorismu a organizovaného zločinu a informacemi ze sdělovacích prostředků), za dostatečně přesvědčivý a věrohodný pro zamítnutí žádosti účastnice řízení z důvodu, že její pobyt na území není v zájmu České republiky.“.

30. V projednávané věci tedy správní orgány dovodily, že jsou u žalobkyně dána rizika, která jsou důsledkem organizovaného zločinu. V daném kontextu soud chápe zájem České republiky zejména v bezpečnostním smyslu. Ačkoli utajované informace vedené pod č. j. V89/2020–OAM a č. j. V 80/2020–SO jsou v jistém smyslu ve vztahu k žalobkyni individualizované, v rozsahu, v němž se jí utajované informace týkají, nepostačují pro závěr, že její pobyt na území z bezpečnostního hlediska (z hlediska zájmu na omezení organizovaného zločinu) není v zájmu České republiky. Související rizika z hlediska zájmu České republiky byla vymezena toliko v obecné rovině a v tomto směru utajované informace individualizovány nejsou. Takové informace mohou být podkladem pro systémové řešení, nepostačují však pro rozhodnutí v individuálním případě. V utajovaných informacích nejsou popsána konkrétní rizika spojená s pobytem žalobkyně v České republice při zohlednění její konkrétní situace a povahy a míry jejího „spojení“ s organizovaným zločinem, a to též s přihlédnutím k časovému hledisku. Na tomto místě soud připomíná, že ministerstvo v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí (str. 4) zdůraznilo, že z žádné z utajovaných informací (ani posledně doplněné informace č. j. V89/2020–OAM) nevyplývá, že by žalobkyně sama byla členem organizované skupiny či zločinecké skupiny, což nezpochybnila ani žalovaná v napadeném rozhodnutí. Není patrná ani časová souvislost mezi páchanou trestnou činností, odhalenou na podzim 2018, a podáním žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty dne 12. 7. 2019. Pakliže správní orgány přímo ve vztahu k žalobkyni neopatřily a nevyhodnotily další poznatky (mezi něž mohou patřit např., nikoliv však výlučně, okolnosti svědčící o jejích vazbách a zázemí na území České republiky i Vietnamu, jejích záměrech či postojích), pak jsou uvedená bezpečnostní rizika pouhou obecnou spekulací.

31. Soud proto dospěl k závěru, že ani doplněné utajované informace neposkytují dostatečnou oporu pro závěr, že pobyt žalobkyně na území České republiky za účelem výkonu zaměstnání není v zájmu České republiky pro hrozbu spočívající v bezpečnostních rizicích. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 32. Vzhledem k výše uvedenému soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení dle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. a pro nezákonnost dle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení jsou správní orgány vázány právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s.

34. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti procesně neúspěšné žalované. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč a odměna za zastoupení advokátem. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů po 3 100 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč. K výsledné částce pak byla připočtena daň z přidané hodnoty, jelikož zástupce žalobkyně je plátcem této daně. K náhradě nákladů stanovil soud žalované lhůtu 30 dnů.

Poučení

Vymezení věci Podání účastníků řízení Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Posouzení věci soudem Utajované informace jako podklad pro rozhodnutí Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení