3 A 30/2022– 118

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudkyně JUDr. Petry Kamínkové a souce Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Řehák & Řehák v.o.s., IČO: 26003147 sídlem Chorinova 23, 560 02 Česká Třebová zastoupená advokátem Mgr. Petrem Krátkým sídlem Sukova třída 1556, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Pardubického kraje sídlem Na Spravedlnosti 2516, 530 48 Pardubice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Žalobou na ochranu proti nečinnosti podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vymazat z centrálního registru zbraní blíže určené zbraně. Konkrétně šlo o 21 revolverů FLOBERT, výr. R&R, mod.1873, r. 6mm ME Flobert court. K výzvě soudu žalobkyně následně upravila petit žaloby tak, že se domáhá vydání rozhodnutí o její žádosti o výmaz zbraní z centrálního registru zbraní. Rozsudkem ze dne 7. 11. 2022, č. j. 3 A 30/2022–43, soud uložil žalovanému Policejnímu prezidiu České republiky povinnost vydat ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí v řízení o žádosti žalobkyně o výmaz označených zbraní z centrálního registru zbraní.

2. Rozsudkem ze dne 17. 1. 2024, č. j. 6 As 262/2022 – 1, Nejvyšší správní soud rozsudek zdejšího soudu zrušil. Městský soud následně vyzval žalobkyni, aby zvolila správný žalobní typ dle závěrů Nejvyššího správního soudu. Následně žalobkyni také na základě právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem vyzval k úpravě označení žalovaného, přičemž ji současně poučil o tom, že dle jeho náhledu by mělo být žalovaným Krajské ředitelství policie Pardubického kraje. Na základě návrhu žalobkyně soud následně usnesením ze dne 30. 5. 2024 připustil změnu žaloby spočívající ve změně žalobního typu a žalovaného. Skutkové okolnosti 3. Z předloženého správního spisu a shodných tvrzení účastníků soud zjistil následující skutkové okolnosti.

4. Žalobkyně je podnikatelem v oboru zbraní a střeliva. Dle § 31 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), je držitelem zbrojní licence vydané pro skupiny oprávnění A, B, C, D, E.

5. V letech 2019 a 2020 provedla žalobkyně úpravy blíže označených zbraní. Žalobkyně má za to, že takto zbraně z původní kategorie B dle § 5 písm. c) zákona o zbraních ve znění účinném do 29. 1. 2021 upravila na zbraně kategorie D dle § 7 písm. c) zákona o zbraních ve znění účinném do 29. 1. 2021. Zbraně s provedenými úpravami předložila Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva (dále též „ČÚZZS“), který rozhodnutím ze dne 31. 1. 2020, č. 91–06706–19, č. j. CUZZS/254/19–9, rozhodl, že zbraně zde vymezených vlastností spadají do kategorie D.

6. Po provedení úprav ohlásila žalobkyně Krajskému ředitelství policie Pardubického kraje jako příslušnému útvaru policie dle § 39 odst. 1 písm. q) zákona o zbraních změnu ráže zbraní, a to ve dnech 28. 3. 2019, 29. 3. 2019, 16. 4. 2019 a 30. 4. 2020.

7. Dne 13. 1. 2021 předložila žalobkyně předmětné zbraně k prohlídce provedených úprav příslušnému útvaru policie.

8. Sdělením ze dne 25. 8. 2021, č. j. KRPE–3512–6/ČJ–2021–1700IY–UO, dalo Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, na vědomí žalobkyni, že předmětné zbraně odpovídají zbrani kategorie C–I, avšak dle platného § 3 odst. 4 zákona o zbraních se na ně nadále pohlíží jako na zbraně původní kategorie.

9. Dne 27. 10. 2021 zaslala žalobkyně Policejnímu prezidiu České republiky žádost, aby předmětné zbraně jako zbraně kategorie D vymazalo z evidenční knihy zbraní držitele zbrojní licence v rámci systému centrálního registru zbraní. Žalobkyně uvedla, že ze sdělení ze dne 25. 8. 2021 nevyplývá, že by předmětné zbraně po provedení úprav a po kontrole těchto úprav příslušným útvarem policie nebyly zbraněmi kategorie D. Žalobkyně poukázala na rozhodnutí Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva. Zároveň vyjádřila přesvědčení, že její žádost nemůže být negativně dotčena aktuálně (od 30. 1. 2021) účinným zněním zákona o zbraních. Dále poukázala na znění přechodných ustanovení tohoto zákona a na správní praxi.

10. Na žádost žalobkyně reagovalo Policejní prezidium České republiky vyrozuměním ze dne 3. 11. 2021, č. j. PPR–30961–4/ČJ–2021–990450, v němž žalobkyni informovalo o postoupení podání příslušnému správnímu orgánu, tedy žalovanému. Argumentace účastníků 11. V upravené žalobě žalobkyně brojí proti trvajícímu nezákonnému zásahu správního orgánu, který spočívá v neprovedení výmazu specifikovaných zbraní z registru a navrhuje, aby soud přikázal žalovanému výmaz provést.

12. Základním východiskem při úpravách zbraní je dle žalobkyně kategorizační rozhodnutí Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva ze dne 31.1.2020. Podle něj je krátká opakovací palná zbraň model: revolver R & R 1873 ráže 6 mm ME Flobert court a výrobní provedení: revolver R & R WSA ráže 6 mm ME Flobert court zařazeny do zbraní kategorie D.

13. Rozsah žalobkyní provedených úprav odpovídal kategorizačnímu rozhodnutí.

14. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že zbraně ke kontrole předala před účinností novely zákona o zbraních vydanou pod č. 13/2021 Sb., tedy před 30. 1. 2021. Žalovaný měl tedy její žádost posuzovat podle znění zákona před touto novelou. Žalobkyně uvádí, že v jiných případech také předložila zbraně ke kontrole před účinností novely, a žalovaný tyto zbraně po jejich kontrole z registru vymazal.

15. Postup žalovaného je v rozporu s přechodnými ustanoveními novely, konkrétně s čl. II bodem 2 a 5 věta první. Tyto konkrétní zbraně nemohly být do 29. 1. 2021 uvedeny na trh, protože byly v dispozici příslušného útvaru policie, který prováděl jejich kontrolu. Délku řízení žalobkyně nemohla ovlivnit, a tudíž nemůže jít k její tíži. Pojem „uvedení na trh“ jistě neznamená, že musí mít žalobkyně zbraně v provozovně v nabídce k prodeji. Taková podmínka by byla nesplnitelná.

16. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Konstatoval, že kategorizační rozhodnutí zařazuje typ zbraně pouze na základě vzorku dvou zbraní, tedy nezařazuje konkrétní zbraně. Podmínky však musí naplňovat každá jednotlivá zbraň a kategorizační rozhodnutí pro její zařazení nepostačuje. Je na žalovaném, aby v každém jednotlivém případě kategorizaci posoudil.

17. V případě změny ráže zbraně nebo opravy zbraně mající za následek změnu kategorie zbraně, je na místě posouzení, zda zbraň odpovídá tvrzené kategorii. Posouzení žalobkyní předložených zbraní bylo možné až po provedení technické expertízy. Než žalovaný odborné stanovisko obdržel, nabyla účinnosti novela, která nově zavedla pravidla vymezující kategorii zbraně konstrukčně odpovídající zbrani C–I nebo D, která vznikla nevratnou úpravou zbraně podléhající registraci.

18. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyní předložené zbraně nebyly jako zbraně kategorie D dosud uvedeny na trh, neboť evidenčně v registru neodpovídají zbraním kategorie D. Zbraň příslušné kategorie může být uvedena na trh v okamžiku, kdy je výrobně dokončená, odpovídá technicky a pokud se jedná o zbraně evidované v registru, také odpovídá evidenčně příslušné kategorii zbraní. Upravená zbraň je tedy na trh uváděna nově právě jako upravená zbraň (z kat. B upravená na zbraň pro střelivo typu Flobert).

19. Aby mohlo být na zbraň dle nového znění zákona pohlíženo jako na zbraň kategorie D, musela být za zbraň kategorie D považována před její účinností, musela být platně ověřena (podléhala–li ověřování) a zároveň musela být přede dnem účinnosti novely uvedena na trh. Určující přitom nebylo fyzické uložení zbraní, ale jejich evidenční stav k rozhodnému datu (30. 1. 2021). Z hlediska uvedení na trh se jednalo o nesplnění jedné z podmínek (provedení změny evidenčního stavu v CRZ na kategorii D). Nelze tedy dovodit, že by byly uvedeny na trh jako zbraně kategorie D před účinností novely.

20. Při ústním jednání dne 11. 9. 2024 žalobkyně i žalovaný setrvali na svých stanoviscích prezentovaných v písemných podáních.

21. Soud provedl jako důkaz Sdělení žalovaného ze dne 25. 2. 2021, č. j. KRPE–12122–25/ČJ–2020–1700IY–OD o výsledku provedení fyzické prohlídky osmi zbraní, které nejsou předmětem tohoto řízení. Posouzení věci Městským soudem v Praze 22. Soud přezkoumal podanou žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů v řízení podle § 82 a násl. s. ř. s. Soud předesílá, že nyní projednávaná věc se v podstatných ohledech neliší od věcí projednaných 14. a 15. senátem zdejšího soudu pod sp. zn. 14 A 57/2022 a 15 A 48/2022. Třetí senát neshledal důvod se od závěrů 14. a 15. senátu odchýlit.

23. Zásahovou žalobou podle § 82 a následujících soudního řádu správního se žalobkyně domáhá ochrany před trvajícím nezákonným zásahem žalovaného. Ten má spočívat v tom, že 23 specifikovaných zbraní dosud nevymazal z centrálního registru zbraní.

24. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně požaduje, aby zbraně byly vyřazeny z původní kategorie B a byly označeny za zbraně kategorie D dle § 7 zákona o zbraních. Důsledkem této změny kategorizace by následně bylo vymazání těchto zbraní z centrálního registru zbraní.

25. Soud nicméně úvodem předesílá, že podle § 87 odst. 1 soudního řádu správního rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

26. Zbraně kategorie D jsou specifikovány v § 7 zákona o zbraních. Mezi účastníky není sporu o tom, že podle současného znění zákona již žalobkyní předložené zbraně nesplňují podmínky pro zbraně kategorie D.

27. V § 6a písm. d) zákon o zbraních ve znění od 30. 1. 2021 stanoví, že „Zbraněmi kategorie C–I jsou palné zbraně určené pro náboje typu Flobert, náboje ráže 4 mm M20 nebo úsťovou kinetickou energií střely srovnatelné střelivo určené pro výcvik ve střelbě.“ Jak tedy žalovaný ve svých vyjádřeních správně konstatoval, od účinnosti nynější právní úpravy spadají zbraně, které jsou předmětem tohoto sporu, do kategorie C–I. Tento závěr podporuje také odborná literatura, která uvádí, že „Další skupinou zbraní, které jsou nyní považovány za zbraně kategorie C–I, jsou zbraně určené pro náboje typu Flobert, tedy pro specifický (vesměs již lehce archaický) druh střeliva s okrajovým zápalem. Zákon o zbraních zbraně na toto střelivo zařazuje mezi zbraně kategorie C–I bez ohledu na kinetickou energii na ústí hlavně. Nově jsou mezi zbraně kategorie C–I zařazeny i zbraně na náboje ráže 4 mm M20 nebo zbraně s úsťovou kinetickou energií střely srovnatelné střelivo určené pro výcvik ve střelbě.“ (BARTOŠEK, J. – BAČKOVSKÁ, M. Zbraně a střelivo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 94).

28. Tato skutečnost přitom sama o sobě postačovala k tomu, aby žalovaný žádostem o změnu kategorizace zbraní nevyhověl. Žalovaný musí rozhodovat podle aktuálně platných a účinných předpisů.

29. Žalobkyně se nicméně dovolává přechodných ustanovení novely – zákona č. 13/2021 Sb. Podle ní z těchto přechodných ustanovení vyplývá, že žalovaný měl na tento případ aplikovat znění zákona o zbraních před novelou provedenou zákonem č. 13/2021 Sb. Městský soud však tomuto názoru nepřisvědčil.

30. Podle čl. II bodu 5 přechodných ustanovení zákona č. 13/2021 Sb. platí, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto ustanovení však není na nyní posuzovaný případ aplikovatelné, neboť zde neprobíhá žádné správní řízení. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve shora citované judikatuře, v případě změny kategorizace zbraní v centrálním registru zbraní se jedná o faktický úkon. Žádné řízení, na které by se toto přechodné ustanovení mohlo aplikovat, nebylo tedy zahájeno.

31. Novela v přechodném ustanovení v čl. II v bodu 1 stanoví, že „Ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na zbraně uvedené na trh ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ V bodu 2 Přechodných ustanovení pak bylo zákonodárcem stanoveno, že „Na zbraň podle § 6a [zbraň kategorie C–I], která byla podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, považována za zbraň kategorie D a která byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona platně ověřena podle zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování zbraní a střeliva, podléhala–li taková zbraň v době svého uvedení na trh ověřování, se nadále pohlíží jako na zbraň kategorie D, pokud byla na trh uvedena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ 32. Novelou vložené ustanovení § 3 odst. 4 zákona o zbraních pak stanoví, že „Zbraň konstrukčně odpovídající zbrani kategorie C–I nebo D, která vznikla nevratnou úpravou zbraně podléhající registraci, je zbraní stejné kategorie jako zbraň podléhající registraci, z níž byla upravena; to neplatí, jde–li o zbraň znehodnocenou nebo řez zbraně. Expanzní zbraň, která byla zhotovena úpravou ze zbraně kategorie A, je zbraní kategorie A–I.“ 33. Dle městského soudu právě citované body přechodných ustanovení míří na odlišné situace. Bod 1 (a následně § 3 odst. 4 zákona) se aplikuje na zbraně uvedené na trh po nabytí účinnosti zákona, tedy 30. 1. 2021 či později. To však žalobkyně ani netvrdí a tohoto ustanovení se nedovolává. Bod 2 se aplikuje na zbraně, které již na trhu byly před 30. 1. 2021. Aplikace tohoto ustanovení by byla ve prospěch žalobkyně. Soud se však nedomnívá, že by v tomto případě byly splněny podmínky pro jeho aplikaci.

34. Městský soud smysl a účel tohoto přechodného ustanovení spatřuje v tom, aby osoby, které drží v době vstupu novely v účinnost zbraně kategorie D, neboť si je již na trhu dříve opatřily, nepodléhaly novým povinnostem souvisejícím s novou a odlišnou kategorizací jejich zbraní.

35. Základní podmínkou pro aplikaci tohoto přechodného ustanovení je, že jde o zbraně, které byly považovány za zbraně kategorie D podle zákona o zbraních ve znění do 29. 1. 2021. Podle městského soudu tomu však tak u zde posuzovaných zbraních nebylo. Tyto zbraně byly v centrálním registru vedeny jako zbraně kategorie B. Je to přitom právě zápis v registru zbraní, který je určující pro kategorizaci zbraně.

36. Podle § 73a odst. 1 zákona o zbraních je centrální registr zbraní neveřejný informační systém veřejné správy podle zvláštního právního předpisu sloužící k výkonu státní správy a k dalším úkonům v oblasti zbraní, střeliva a munice. Podle odstavce. 2 poté v centrálním registru zbraní jsou vedeny údaje v rozsahu údajů vedených v informačních systémech uvedených v § 71 odst. 2 písm. a) až i) a v § 71 odst. 3 písm. a) až g).

37. Podle § 71 odst. 2 písm. d) zákon o zbraních policie při plnění úkolů státní správy v oblasti zbraní a střeliva vede informační systémy obsahující údaje o registrovaných zbraních kategorie A, A–I, B nebo C, zbraních kategorie C–I a osobách nabývajících nebo převádějících vlastnictví anebo držících zbraň kategorie C–I nebo osobách, jimž je taková zbraň přenechána, hlavních částech zbraní a střelivu do těchto zbraní.

38. V této souvislosti soud dále podotýká, že zákon o zbraních stanoví významně odlišné povinnosti pro držení zbraně B (resp. po novele B a C–I) a D, respektive práva a povinnosti jejich držitelů. Zbraň kategorie B lze nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit jen na základě povolení podle § 12 zákona o zbraních. Zbraně kategorie C–I jsou zbraně podléhající ohlášení podle § 14 a 14a zákona o zbraních. Zbraněmi kategorie D jsou zbraně, na které se nevztahuje ani povinnost registrace, ani povinnost ohlásit jejich nabytí. Další významnou (a nikoli poslední) odlišností je, že nakládat se zbraněmi kategorie D mohou všechny fyzické osoby starší 18 let, které jsou svéprávné, zatímco zbraň kategorie B může nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit (nestanoví–li zákon o zbraních jinak) pouze držitel zbrojního průkazu příslušné skupiny nebo zbrojní licence v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny.

39. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že Centrální registr zbraní lze definovat jako základní informační systém, ve kterém jsou vedeny údaje o zbraních kategorie A až C–I a jejich držitelích, o střelivu (včetně střelných prachů a zápalek), se kterým nakládají podnikatelé v oboru zbraní a střeliva, jakož i o munici (BARTOŠEK, J. – BAČKOVSKÁ, M. Zbraně a střelivo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 177.). V registru je každá zbraň evidována v rámci celého svého „životního cyklu“. Jakékoliv opravy nebo úpravy, včetně například úpravy ze samočinné zbraně na zbraň samonabíjecí, úpravy z „ostré“ zbraně na zbraň expanzní nebo znehodnocení dané zbraně, jsou v registru zapisovány ke konkrétně identifikované zbrani, díky čemuž lze historii každé zbraně zpětně dohledat. Registr současně rovněž „páruje“ danou zbraň s konkrétními oprávněními osoby, jež ji chce nabýt, a umožňuje převod jen v případě, že je daná osoba držitelem odpovídajících oprávnění. Vložením záznamu zbraně do registru tak dojde k odstartování „životního cyklu“ zbraně, během kterého bude zbraň měnit své vlastníky, bude ověřována u ČÚZZS a bude různým způsobem upravována (například u ní bude docházet k výměnám jejích hlavních částí.

40. Soud má za to, že označení kategorie zbraně v registru je určující pro kategorizaci každé konkrétní zbraně. V opačném případě, kdy by pro určení kategorie zbraně nebyla rozhodující informace zaznamenaná v registru, by jeho vedení do určité míry postrádalo smysl. Jestliže je tedy zbraň do registru vnesena pod určitou kategorií, je nezbytné, aby její vlastník či uživatel s ní zacházel jako se zbraní této kategorie a dodržoval příslušná zákonem stanovená pravidla. Proto je i pro žalobkyni určující, že její zbraně byly a jsou v registru evidovány v kategorii B.

41. Jinými slovy dle soudu zápis v registru je určující v tom, o jakou kategorii zbraně se jedná. Zápis v registru není pouze deklaratorní. Dokud tedy nebyla provedena změna kategorizace zbraní v registru, nebylo možno o zbraních uvažovat jinak, než jako o zbraních kategorie B. To, že změna na kategorie D nebyla u těchto zbraní provedena je mezi účastníky nesporné. Již z toho lze tedy dovodit, že pro postup dle bodu 2 přechodných ustanovení není v tomto případě prostor. Zbraně totiž nebyly před dnem účinnosti zákona č. 13/2021 Sb. považovány za zbraň kategorie D.

42. Lze dodat, že v tomto případě je bez významu, kdy žalobkyně o změnu zápisu v registru požádala. Důležité je, jak byla zbraň zapsána k 30. 1. 2021. Navíc v daném případě žalobkyně o změnu požádala a zbraně ke kontrole předložila až 13. 1. 2021, tedy méně než tři týdny před účinností novely, ač dotčené zbraně upravila již v období od března 2019 do dubna 2020. Žalovanému nelze tedy nijak vytýkat, že nerozhodl do účinnosti nového zákona. Žalovaný provedenými balistickými expertizami dostál své povinnosti ověřit, zda žalobkyní předložené zbraně skutečně naplňují podmínky pro kategorizaci jako zbraň kategorie D.

43. Soud podotýká, že v řadě případů pro žalobkyni dopadly výsledky balistických expertiz nepříznivě, neboť se ukázalo, že předložené zbraně ani z technického hlediska nesplňovaly podmínky pro kategorizaci jako zbraň D ani podle znění zákona do 30. 1. 2021 (viz rozsudky zdejšího soudu ve věcech sp. zn. 14 A 57/2022 a 15 A 48/2022). V nyní projednávané věci Odbor kriminalistické techniky a expertiz SKPV technické nedostatky v úpravách předložených zbraní neshledal, to však nemá na výše uvedené právní posouzení vliv.

44. Nezákonnost postupu žalovaného v nyní projednávané věci nezpůsobuje ani žalobkynina námitka, že žalovaný v jiných případech výmazy obdobných zbraní i po účinnosti novely provedl (viz výše uvedené sdělení žalovaného ze dne 25. 2. 2021). Pokud žalovaný jiné zbraně za obdobných skutkových okolností po účinnosti novely vymazal, tento nesprávný postup nemá žádný vliv na nyní projednávanou věc. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 45. Soud shrnuje, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud zbraně z centrálního registru zbraní nevymazal. Před nabytím účinnosti novely totiž ke změně kategorizace zbraní z kategorie B na kategorii D nedošlo a po novele k ní dojít nemohlo.

46. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 87 odst. 3 soudního řádu správního zamítl.

47. Jelikož žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a procesně úspěšnému žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 soudního řádu správního rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Vymezení věci a dosavadní průběh řízení Skutkové okolnosti Argumentace účastníků Posouzení věci Městským soudem v Praze Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení