3 A 62/2024–194

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a ve věci žalobce: P. N., narozený dne X, občan X t. č. neznámé doručovací adresy a současně neznámého pobytu za žalobce jednající opatrovnicí JUDr. Zdeňkou Kotěrovou, advokátkou sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha 2 proti žalovaným: 1) Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 2) Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra sídlem Lhotecká 7, 143 01 Praha 12 3) Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných: Ministerstva vnitra, Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra a Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaným ad 1) až ad 3) se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Ustanovené opatrovnici JUDr. Zdeňce Kotěrové, advokátce, se stanoví odměna za zastupování ve výši 10 140 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobce, v době podání žaloby (4. 9. 2024) umístěný v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty (dále jen ,,ZZC“), t. č. vyhoštěný z území České republiky a je neznámého pobytu (jeho práva hájí soudem ustanovená opatrovnice), zásahovou žalobou tvrdil, že žalovaní ad 1) až ad 3) do jeho práv nezákonně zasáhli, a po soudu požadoval, aby: – I. určil, že zásah žalovaného ad 1) spočíval v tom, že nezahájil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci, – II. určil, že postup žalovaného ad 3) spočíval v tom, že nepostoupil žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024 žalovanému ad 1), – III. určil, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 27. 8. 2024 byla učiněna řádně a včas, – IV. určil, že postup žalovaného ad 2) spočíval v tom, že v době jeho izolace neumožnil žalobci podat žádost o udělení mezinárodní ochrany a – V. uložil žalovanému ad 1), aby se žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 27. 8. 2024 nakládal jako se řádnou a včasnou a bez zbytečného odkladu se žalobcem zahájil řízení o mezinárodní ochrany.

2. V žalobě žalobce tvrdil, že dne 20. 8. 2024 byl zadržen Policií České republiky z důvodu svého ilegálního pobytu na území České republiky. O právu požádat o udělení mezinárodní ochrany podle § 3 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), byl formálně poučen dne 20. 8. 2024. Již při zadržení dne 20. 8. 2024 opakovaně na Polici České republiky uváděl, že nemůže být správně vyhoštěn, protože v případě návratu do země původu mu hrozí nebezpečí, a chce žádat o mezinárodní ochranu. Téhož dne byl převezen do ZZC a umístěn do izolace. Zde dne 20. 8. 2024 opakovaně sděloval pracovníkům žalovaného ad 2), že chce podat žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 3 odst. 1 zákona o azylu (dále též „žádost“) kvůli pronásledování a hrozící vážné újmě v zemi původu. Žalovaný ad 2) proto jednal nezákonně, když žádost žalobce ze dne 20. 8. 2024 i ze dne 27. 8. 2024, v sedmidenní lhůtě pro podání žádosti, nezprostředkoval žalovanému ad 3) podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „ZPC“). Projev vůle žalobce ze dne 27. 8. 2024 žalovaný ad 3) i žalovaný ad 2) vyhodnotili tak, že se jedná o žádost učiněnou pozdě, že lhůta k podání žádosti skončila dne 26. 8. 2024 a další žádost ze dne 28. 8. 2024 je rovněž učiněna pozdě. Žalobce pro izolaci nemohl žádost přednést žalovanému ad 3) osobně, proto se obrátil na žalovaného ad 2), aby mu umožnil podat žádost. Žalovaný ad 3) jeho žádosti nevyhověl a dopisem ze dne 27. 8. 2024 mu sdělil, že lhůta k podání žádosti uplynula dne 26. 8.2024, a jelikož učinil projev vůle směřující k získání mezinárodní ochrany až dne 27. 8. 2024, nelze zahájit řízení o mezinárodní ochraně. K takovému hodnocení žalovaný ad 3) nebyl oprávněný. Žalovaný ad 3) měl žádost ze dne 27. 8. 2024 přijmout a postoupit žalovanému ad 1), což zřejmě učinil až dne 28. 8. 2024. Žalovaný ad 1) žalobci sdělil dne 28. 8. 2024, že není orgánem oprávněným k přijetí předmětné žádosti. Žalovaný ad 1) nezákonným způsobem neposoudil žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024. Předepsaná lhůta byla tudíž nepřiměřená a neumožňovala žalobci účinně podat jeho žádost. Žalovaný ad 1) proto jednal nezákonně, když neposoudil žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024 za včasnou a řádnou a nezahájil s ním řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalovaný ad 3) pak žádost nezákonně nepostoupil žalovanému ad 1) k vyřízení. Žalobce je přesvědčený, že postup všech tří žalovaných byl nezákonný, došlo jím k přímému zkrácení práv žalobce. Žalobci hrozí nucené vycestování do země původu, kde mu hrozí nebezpečí, neboť v důsledku nezákonného postupu všech žalovaných nepožívá zvláštní ochrany podle zákona o azylu, které se dostává všem žadatelům o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce dovozuje, že žalovaný ad 2) jednal nezákonně tím, že žádost žalobce ze dne 20. 8. 2024 nezprostředkoval žalovanému ad 3) podle ZPC. Žalovaný ad 3) jednal nezákonně tím, že žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024 nepostoupil žalovanému ad 1) k vyřízení. Žalovaný ad 1) jednal nezákonně tím, že neposoudil žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024 za včasnou a řádnou a nezahájil se žalobcem řízení ve věci mezinárodní ochrany.

II. Vyjádření žalovaných ad 1) až ad 3)

3. Žalovaní ad 1) až ad 3) v písemném vyjádření k žalobě neshledali žalobu důvodnou. K věci uvedli následující.

4. Žalovaný ad 1) konstatoval, že z obsahu žádosti nevyplývá žádná nová relevantní skutečnost ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany v ČR, která by žalobce opravňovala podat žádost po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání žádosti, která by měla být předmětem zkoumání. Setrvává proto na svém stanovisku ze dne 28. 8. 2024, doručeném žalobci téhož dne.

5. Žalovaný ad 2) uvedl, že žalobce byl dne 20. 8. 2024 Službou cizinecké policie (dále jen „SCP“) převezen do ZZC, zde byl umístěn do „předubytování“, nikoliv do „izolace“. Do předubytování jsou cizinci preventivně umísťováni do vstupní lékařské prohlídky podle § 136 odst. 2 ZPC. Cizinci zde mají stejná práva a povinnosti jako v „běžném režimu“, pouze nesmějí samostatně, bez doprovodu pracovníka bezpečnostní agentury, tuto část ZZC opouštět, aby nepřišli do kontaktu s cizinci, kteří již lékařskou prohlídku absolvovali. Cizinci zde mohou bez jakýchkoliv omezení kontaktovat zaměstnance žalovaného ad 2) či zaměstnance jiných součinnostních složek působících v ZZC, mají i volný přístup k sociálním pracovníkům žalovaného ad 2), kteří mohou zajištěným cizincům zprostředkovat kontakt s dalšími institucemi. Rovněž jsou oprávněni podávat žádosti, stížnosti a podněty za účelem ochrany jejich práv. V případě potřeby jsou zajištění cizinci oprávněni využít právních služeb externího advokáta, telefonních automatů či získávat informace z informačního systému (monitor/TV) či fyzických informačních tabulí, vše v příslušných jazykových mutacích. Oproti tomu do izolace může být umístěn cizinec z rozhodnutí lékaře, obvykle při nakažlivém infekčním onemocnění. V daném případě žalobce byl dne 20. 8. 2024 umístěn do „předubytování“, nikoli do „izolace“. Vstupní pohovor s ním proběhl dne 21. 8. 2024, v českém jazyce, žalobce rozumí a mluví česky, vedla jej zaměstnankyně žalovaného ad 2) paní M. Ř., DiS., žalobce byl podle § 131 ZPC řádně seznámen se svými právy a povinnostmi. V rámci vstupního pohovoru žalobce výslovně uvedl, že nechce žádat o udělení mezinárodní ochrany. Dne 23. 8. 2024 byl žalobce z „předubytování“ přemístěn do „běžného režimu“ ZZC. V době od 20. 8. 2024 do 27.8.2024 měl možnost využít služeb bezplatného právního poradenství, poskytovatel právních služeb byl v ZZC přítomen dne 22. 8. 2024. Žalobce jeho služeb nevyužil, i když byl o něm informován. Učinil tak až dne 28. 8. 2024. V době od 20.8. až 27.8.2024 přišel žalobce dále do kontaktu se zaměstnankyněmi žalovaného ad 2) Mgr. V. K., DiS. a I. T., MA. Podle žalovaného přešlo důkazní břemeno ohledně prokázání data tvrzené žádosti ze dne 20. 8. 2024 na žalobce, neboť z ničeho nevyplývá, že by žádost uvedeného dne vznesl. Učinil tak až dne 27. 8. 2024, o žádosti žalovaného zaměstnankyně žalovaného ad 2) vyrozuměla e–mailem žalovaného ad 3).

6. Žalovaný ad 3) zdůraznil, že při posuzování žádosti postupoval podle zákona o azylu. Uvedl, že žalobce byl dne 20. 8. 2024 po rozhodnutí o zajištění č. j. KRPT–211374–23/ČJ–2024–070022 umístěn do ZZC. V den zadržení, dne 20. 8. 2024, na zajišťujícím útvaru Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Frýdek – Místek, byl žalobce za přítomnosti tlumočnice informován o možnosti podat žádost v zařízení pro zajištění cizinců podle § 3a odst. 1 písm. a) bod 4 a § 3b zákona o azylu do 7 dnů ode dne, kdy byl o této možnosti informován. V této informaci je dále uvedeno, že uplynutím 7 dnů zaniká oprávnění požádat o mezinárodní ochranu. S ohledem na výše uvedené proto lhůta marně uplynula dne 26. 8. 2024. K tvrzení o izolaci žalovaný ad 3) uvedl, že žalobce po umístění v ZZC nebyl v izolaci, jednalo se o předubytování, kam umisťují nově příchozí cizince z důvodu zjištění jejich zdravotního stavu, aby se předcházelo případnému přenosu nemocí. Nejméně jednou denně za nimi přicházejí sociální pracovníci žalovaného ad 2), jim žalobce mohl žádost sdělit. Podle zprávy Zdravotnického zařízení ZZC, žalobce karanténu opustil dne 23. 8. 2024, měl tudíž dostatek času žádost v ZZC podat ve lhůtě. K tvrzení žalobce, že žalovaný ad 3) nepostoupil žádost žalovanému ad 1), odkazuje žalovaný ad 3) na předávací protokol na OAMP č. j. CPR–43369–7/ČJ–2024–932000, podle něhož předal žádost žalovanému ad 1) a samostatně o tom pouze informoval žalobce s tím, že žádost podal po lhůtě.

III. Soudní přezkum

7. U jednání konaného dne 29. 8. 2025 žalovaní ad 1) a ad 2) setrvali na svých předchozích argumentacích. Žalovaný ad 3) se k jednání nedostavil, ačkoli byl k němu řádně a včas obeslán. Tato skutečnost nebránila soudu v tom, aby ve věci rozhodl. Žalobce, který je neznámého pobytu a neznámé doručovací adresy, byl o jednání, které inicioval, zpraven prostřednictvím úřední desky soudu, k jednání se nedostavil. Při jednání jeho jménem vystupovala přítomná opatrovnice, která odkázala na žalobu podanou žalobcem.

8. Z důvodu neznámého pobytu žalobce soud vycházel z obsahu žaloby a z písemných podkladů k věci. Ze spisů žalovaných ad 1) až ad 3) a současně z písemností opatřených soudem vyplývají tyto pro věc podstatné skutečnosti.

9. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Frýdek – Místek, ze dne 20. 8. 2024 č. j. KRPT–211374–23/ČJ–2024–070022 byl žalobce, který měl neplatný cestovní pas č. X, zajištěn za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) ZPC na dobu 75 dnů ode dne doručení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že žalobci již bylo dříve vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění vydané Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje, odborem cizinecké policie, oddělením pobytových agend vedené pod č. j. KRPZ–44658–30/ČJ–2022–150026–SV na dobu 5 let, které nabylo právní moci dne 19. 10. 2022. Dále rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 33 A 55/2022–26 byl žalobci uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let s nabytím právní moci dne 15. 12. 2022. A dále byl žalobce odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023 č. j. 1 T 8/2022–1549 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne 12. 10. 2023 č. j. 1 To 7/2023–1668 pro přečin padělání veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea trestního zákoníku k trestu vyhoštění na dobu 3 let a byl vyzván k vycestování nejpozději do dne 12. 11. 2023. Žalobce je veden v SIS od 4. 1. 2023 do 5. 1. 2028. Dále bylo zjištěno, že žalobce v r. 2017 i v r. 2018 dvakrát opakovaně žádal o mezinárodní ochranu, která mu nebyla přiznána. K uvedenému policejní orgán shrnul: „Nebyl tak zjištěn žádný oprávněný pobyt na území České republiky. Cizinec na území České republiky pobývá neoprávněně bez platného oprávnění k pobytu.“ Na základě zjištěných skutečností byl dne 20. 8. 2024 se žalobcem sepsán protokol o podání vysvětlení podle § 167 odst. 1 písm. c) ZPC. Žalobce ke své osobě uvedl, že o správním vyhoštění, které mu bylo uloženo ve Zlínském kraji, neví. Je si však vědom, že „byl soudně vyhoštěn z ČR na 3 roky. Toto rozhodnutí nerespektoval… V ČR … pobývá zde se svou družkou I. Z. nar. XX. Bydlí spolu na adrese X, X, 2 roky. … V ČR se živí jako prodavač v prodejnách kebabu“ (osobní údaje soud anonymizoval, pozn. soudu). Podle správního orgánu existuje nebezpečí, že by žalobce, zařazený v evidenci SIS do 5. 1. 2028, se nepodrobil rozhodnutí o správním vyhoštění a dobrovolně by území neopustil. Lhůta zajištění na 75 dnů byla zvolena tak, aby v ní bylo možné zajistit žalobci náhradní cestovní doklad.

10. Podle Informace o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany v ZZC vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje, odborem cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Frýdek – Místek, ze dne 20. 8. 2024 č. j. KRPT–211374–25/ČJ–2024–070022 byl dne 20. 8. 2024 žalobce poučen, že je oprávněn v ZZC požádat o azyl s tím, že žádost „můžete podat písemně nebo ústně do protokolu, a to pracovníkům cizinecké policie“ v ZZC „ve lhůtě 7 dnů od dnešního dne, kdy jste o této možnosti byl(a) informován(a). Uplynutím 7 dnů Vaše oprávnění požádat o mezinárodní ochranu zaniká“. Informace dále obsahuje podpis žalobce s poučením, že žalobce dne 20. 8. 2024 potvrzuje, že obsahu citované informace rozuměl a nežádá bližší vysvětlení.

11. Podle Příkazu k umístění zajištěného cizince do zařízení pro zajištění cizinců Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Frýdek – Místek, ze dne 20. 8. 2024 č. j. KRPT–211374–29/ČJ–2024–070022 byl žalobce umístěn v ZZC. Zajištění žalobce předcházelo předvedení nebo zajištění, ke kterému došlo dne 20. 8. 2024 v 11:10 hodin z důvodu, že žalobce: „Pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu“. Příkaz dále obsahuje záznam o přijetí žalobce do ZZC s tím, že do ZZC byl žalobce jako zajištěný předán policejním orgánem dne 20. 8. 2024 v 16:10 hodin. S sebou měl věci, např. oblečení, mýdlo, zubní pastu, zubní kartáček, jednorázový holicí strojek, 3 ks sprchových gelů, 3 ks balení kilového cukru, 3 ks balení kávy po 250 gramech, smetanu do kávy, 4x krabičky čaje, sadu karet Kanasta, 2 ks telefonů zn. Samsung, kartičku zdravotní pojišťovny VZP a kartičku zdravotní pojišťovny X, částku 1 794 Kč, a měny: americký dolar, ruské ruble, gruzínskou měnu a Eura (věci pro osobu na pohybu, pozn. soudu).

12. Z vnitřního řádu ZZC doloženého soudu vyplývá, že žalovaný ad 2) umísťuje nově příchozí cizince na tzv. předubytování, a to do ukončení vstupních zdravotních prohlídek. Izolaci je cizinec povinen strpět v případech diagnostikových lékařem. Některé ze služeb poskytovaných v ZZC pak zde umístěným cizincům ZZC poskytuje v odlišném rozsahu a režimu, který stanoví vedoucí ZZC (viz čl. 5 odst. 3, čl. 23 odst. 2). Podle čl. 6 SUZ poskytuje cizincům sociální služby. Cizinci mohou sociálního pracovníka kontaktovat na jeho pracovišti v určených hodinách nebo mohou kontaktovat jiného pracovníka, a předat mu požadavek na kontakt se sociálním pracovníkem, který cizince následně vyhledá. Sociální pracovník mimo jiné zprostředkovává kontakty s dalšími institucemi [čl. 6 odst. 5 písm. d)]. Cizinec může uplatnit požadavek na rozhovor s organizačním pracovníkem skupiny příjmu v neodkladné situaci i prostřednictvím zaměstnance bezpečnostní služby (čl. 6 odst. 6). Podle čl. 21 má cizinec právo podávat žádosti, stížnosti a podněty za účelem uplatnění jeho práv. Za tímto účelem ZZC zveřejňuje informace na veřejně přístupné tabuli. Podle čl. 21 odst. 4 cizinec může požádat o rozmluvu mimo jiné s Policií ČR v ZZC. Podle čl. 10 odst. 5 má cizinec právo přijímat návštěvy stran právní pomoci.

13. Ze zprávy o denním pobytu žalobce v ZZC vyplývá, že dne 20. 8. 2024 byl žalobce jako zajištěný dopraven do ZZC. Dne 21. 8. 2021 zaměstnankyně žalovaného ad 2) Mgr. V. K., DiS. se žalobcem provedla pohovor. Uvedla, že jí sdělil, že: „přiletěl do Česka v roce 2016. … V roce 2022 si zde našel přítelkyni … Klient nechce MO, protože ví, že MO nedostane…“. Ke dni 27. 8. 2024 uvedla: „Klient uvažuje o DN a chce kontaktovat rodinu v X … Klient dnes verbálně projevil zájem o MO. CP informována emailem, který je uložen v dokumentech klienta“.

14. Podle e–mailu Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra ze dne 23. 8. 2024 v 11:23 hodin adresovanému do ZZC žalobce má vstupní vyšetření negativní a může být přemístěn. Podle připojeného dokladu byl žalobce dne 23. 8. 2024 přemístěn „z předubytování budovy B na mírný režim budovy A“.

15. Dne 27. 8. 2024 žalobce v ZZC podal Žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 3 odst. 1 zákona o azylu. Na žádosti je razítko žalovaného ad 3) s přiděleným č. j. CPR–43369–7/ČJ–2024–932000, podpis žalobce a podpis policisty Policie ČR OEČ 319 646.

16. Podle e–mailu ze dne 27. 8. 2024 zaměstnankyně žalovaného ad 2) informovala žalovaného ad 3), že žalobce „dnes verbálně projevil zájem o MO. Klient byl poučen o maximální lhůtě pro zajištění (6 měsíců) a také o uplynutí lhůty pro podání žádosti o MO. I přes tyto skutečnosti klient i nadále trval na podání žádosti“.

17. Podle předávacího protokolu ze dne 27. 8. 2024 č. j. CPR–43369–7/ČJ–2024–932000 „Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 73951 Vyšní Lhoty“ podal žalobce dne 27. 8. 2024 v 16:00 hodin v ZZC žádost o udělení mezinárodní ochrany. K osobě žalobce se zde uvádí následující údaje: kolonka: „Vstup cizince na území České republiky“ není vyplněná; v kolonce: „Ověření totožnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle:“ je uvedeno „–ztotožněn dle AFIS, Eurodac, IS PČR“; v kolonce: „Výsledek bezpečnostní prověrky v informačních systémech PČR:“ je uvedeno: „–pozitivní, SIS (ENO)“; v kolonce: „Další zjištěné skutečnosti k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany:“ je uvedeno: „– řízení ve věci správního vyhoštění, – útvar, který vede řízení ve věci správního vyhoštění: OCP OPKPE Frýdek–Místek, – další skutečnosti: Podání žádosti po lhůtě“. Přílohou protokolu je: „– žádost o udělení mezinárodní ochrany, – poučení cizince v souvislosti s podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců podle § 3a odst. 1 písm. a) bod 4 zákona č. 325/1999 Sb., – další dokumenty/doklady související s podáním žádosti; Poučení podání žádosti po lhůtě“. Předávací protokol „Zpracoval“ a současně: „Předal“ policista praporčík P. J.: „V Vyšní Lhoty dne 28.08.2024 v 07:00 hodin převzal (pracovník Odboru azylové a migrační politiky):“, jméno, podpis a na razítku „Odbor azylové a migrační politiky, Oddělení mezinárodní ochrany, pracoviště ZZC Vyšní Lhoty“. Na přední straně předávacího protokolu je razítko žalovaného ad 1), Odbor azylové a migrační politiky, s datem 28. 8. 2024 č. j. MV–127487–3/OAM–2024.

18. Z písemného sdělení žalovaného ad 1), Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 28. 8. 2024 č. j. MV–127487–2/OAM–2024 adresovaného žalobci vyplývá, že žalovanému ad 1), odboru azylové a migrační politiky, byla dne 28. 8. 2024 doručena žádost žalobce. Žalovaný ad 1), Odbor azylové a migrační politiky, konstatuje, že není orgánem oprávněným k přijetí žádosti, proto žádost postupuje žalovanému ad 3). Dále uvádí, že nad rámec uvedeného z obsahu žádosti nevyplývá nová relevantní skutečnost ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany ohledně žádosti podané v ZZC po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Toto sdělení žalobce převzal dne 28. 8. 2024.

19. Z písemného sdělení žalovaného ad 1), Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 28. 8. 2024 č. j. MV–127487–3/OAM–2024 adresovaného žalovanému ad 3) vyplývá, že žalovanému ad 1), odboru azylové a migrační politiky, byla dne 28. 8. 2024 doručena žádost žalobce. Žalovaný ad 1), Odbor azylové a migrační politiky, konstatuje, že není orgánem oprávněným k přijetí žádosti, proto žádost postupuje žalovanému ad 3). Dále uvádí, že nad rámec uvedeného z obsahu žádosti nevyplývá nová relevantní skutečnost ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany ohledně žádosti podané v ZZC po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Sdělení žalovaný ad 3) převzal dne 28. 8. 2024.

20. Podle evidenční karty žalobce byla se žalobcem zahájena v minulosti dvě řízení o azylu, a to v r. 2017 a v r. 2018, v obou řízeních azyl žalobci nebyl udělen. Žalobce se tehdy nacházel v azylových zařízeních od 9. 5. 2017 v PřS Zastávka do 16. 5. 2017 a od 16. 5. 2017 do 20. 12. 2017 v PoS Kostelec nad Orlicí, odkud měl svévolný odchod.

21. Podle výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob má v něm žalobce dva záznamy: 1) rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 1. 2022, který nabyl právní moci téhož dne, sp. zn. 13 T 140/2021 mu byl za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb s výší denní sazby 500 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu; 2) podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023 sp. zn. 1 T 8/2022, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne 12. 10. 2023 sp. zn. 1 To 7/2023, byl žalobce jako obžalovaný uznán vinným přečinem padělání veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea trestního zákoníku, za který mu byl uložen samostatný trest vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let (trest dosud nebyl vykonán, pozn. soudu).

22. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024 č. j. 4 Tdo 425/2024–1790 bylo dovolání žalobce jako nedůvodné odmítnuto.

23. Podle sdělení Okresního státního zastupitelství ve Frýdku – Místku ze dne 5. 11. 2024 č. j. 1 ZN 7072/2024–7 nevedou proti žalobci trestní řízení, věc předali k prověření Policii ČR, KŘP Moravskoslezského kraje, Územnímu odboru Frýdek – Místek.

24. Podle sdělení Policie ČR, KŘP Moravskoslezského kraje, OCP Frýdek – Místek, ze dne 5. 11. 2024 č. j. KRPT–211374–58/ČJ–2024–070022 bylo žalobci dne 20. 7. 2022 vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1., § 119 odst. 1 písm. b) bod 4, písm. c) bod 1 ZPC.

25. Podle potvrzení žalovaného ad 2) do ZZC přišli zástupci Organizace pro uprchlíky dne 22. 8. 2024 a zástupce advokátní kanceláře V. dne 28. 8. 2024, s ním měl žalobce schůzku.

26. Soud konstatuje, že žalobce se domáhá ochrany před tvrzenými nezákonnými zásahy, a požaduje po soudu, aby: – I. určil, že zásah žalovaného ad 1) spočíval v tom, že nezahájil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci, – II. určil, že postup žalovaného ad 3) spočíval v tom, že nepostoupil žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024 žalovanému ad 1), – III. určil, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 27. 8. 2024 byla učiněna řádně a včas, – IV. určil, že postup žalovaného ad 2) spočíval v tom, že v době jeho izolace neumožnil žalobci podat žádost o udělení mezinárodní ochrany a – V. uložil žalovanému ad 1), aby se žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 27. 8. 2024 nakládal jako se řádnou a včasnou a bez zbytečného odkladu se žalobcem zahájil řízení o mezinárodní ochrany.

27. Soud konstatuje, že každý ze jmenovaných žalovaných sehrává jako správní orgán v procesu, který směřuje k podání žádosti, určitou úlohu. Žalovaný ad 2) zajišťuje zajištěným cizincům servis tím, že předává jejich požadavky příslušným správním orgánům, žalovaný ad 3) je v ZZC místem, u něhož cizinci mohou formálně žádat o mezinárodní ochranu, a žalovaný ad 1) pak žádosti posuzuje a případně vede řízení o posouzení žádosti.

28. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

29. Z citovaného vyplývá, že soud poskytuje ochranu před nezákonným zásahem tehdy, je–li žalobce přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není–li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout [viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008 č. j. 2 Aps 1/2005–65].

30. Při posouzení věci vycházel soud z následující právní úpravy:

31. Podle § 3a odst. 1 písm. a) bod 4 zákona o azylu cizinec je oprávněn podat žádost o udělení mezinárodní ochrany policii v zařízení pro zajištění cizinců v případě cizince tam zajištěného nebo ubytovaného, s výjimkou cizince zajištěného za účelem jeho předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy sjednané s jinými členskými státy Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie.

32. Podle § 3b odst. 1 zákona o azylu oprávnění cizince podat žádost o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců3) zaniká uplynutím 7 dnů ode dne, kdy byl policií informován o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany na území a důsledcích spojených s uplynutím této lhůty.

33. Dle § 134 odst. 1 písm. e) ZPC provozovatel (myšleno ZZC, pozn. soudu) zajištěnému cizinci za podmínek stanovených tímto zákonem umožní podat žádost nebo jiný podnět státním orgánům České republiky nebo mezinárodním organizacím za účelem uplatnění jeho práv a tyto na své náklady neprodleně odešle, nemá–li cizinec dostatečné finanční prostředky.

34. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 11. 2023 č. j. 3 Azs 193/2022–41 pod body 21. až 26. dovodil, že žalovaný ad 2) musí vytvořit cizinci podmínky, aby mohl podat žádost o udělení mezinárodní ochrany. Pokud by žalovaný ad 2) neposkytl žalobci informace, resp. pokud by ho o podmínkách podání žádosti informoval zavádějícím způsobem či by mu nezajistil kontakt s příslušníky Policie ČR za účelem podání žádosti, nezákonně by zasáhl do jeho veřejných subjektivních práv.

35. Soud proto zkoumal, zda správními orgány byly žalobci splněny podmínky pro podání žádosti.

36. Žalobnímu tvrzení žalobce, že při „zadržení“ na Policii České republiky, Krajském ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Frýdek – Místek, dne 20. 8. 2024 opakovaně uváděl, že chce žádat o mezinárodní ochranu a současně, že dne 20. 8. 2024 poté, co byl převezen do ZZC a umístěn do izolace, dne 20. 8. 2024 opakovaně sděloval pracovníkům žalovaného ad 2), že chce podat žádost o udělení mezinárodní ochrany, soud nepřisvědčil. Tvrzené totiž z ničeho nevyplývá.

37. Soud předně uvádí, že účastníci nesporují, že žalobce dne 20. 8. 2024 podepsal na Policii České republiky, Krajském ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Frýdek – Místek, Informaci o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany v ZZC tak, jak je uvedeno pod bodem 10. tohoto rozsudku. V Informaci obdržel žalobce poučení, že může do 7 dnů ode dne, kdy byl o informaci zpraven, podat žádost s tím, že uplynutím sedmi dnů oprávnění zaniká. Tato Informace obsahovala poučení o tom, že jejímu obsahu žalobce porozuměl a nežádá bližší vysvětlení a žalobce Informaci podepsal.

38. Předmětem sporu není skutečnost, že žalobci dne 20. 8. 2024 bylo Policii České republiky, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje, odborem cizinecké policie, oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort, Frýdek – Místek, vydáno rozhodnutí o zajištění č. j. KRPT–211374–23/ČJ–2024–070022, jeho součástí je výpověď žalobce. Z obsahu výpovědi nevyplývá žádná skutečnost, že by žalobce při zajištění na Policii ČR žádal o mezinárodní ochranu. Toto rozhodnutí Policie ČR je žalobcem podepsané bez výhrad k jeho obsahu.

39. Tvrzení žalobce, že na Policii ČR při „zadržení“ dne 20. 8. 2024 opakovaně uváděl, že chce žádat o mezinárodní ochranu, z ničeho nevyplývá. Pokud by tomu tak bylo, pak by žalobce bez výhrad nepodepsal písemnosti Policie ČR o jeho zajištění soudu doložené. Je třeba připomenout, že žalobce byl opakovaně na území republiky pravomocně odsouzen, má uložený trest vyhoštění z území České republiky, v SIS je evidován jako nežádoucí do ledna 2028, v minulosti zde 2x marně žádal o azyl, žalobce proto si musel být vědom skutečnosti, že pokud by skutečně na Policii o mezinárodní ochranu žádal, pak by se jí i bezprostředně, ještě v ZZC po eskortě vůči Policii ČR dožadoval. Je proto nepravdivé tvrzení žalobce, žádná žádost žalobce z dokladů Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Frýdek – Místek, ze dne 20. 8. 2024 nevyplývá.

40. Žalobce dále tvrdí, že poté, co byl dne 20. 8. 2024 byl převezen do ZZC a umístěn do izolace, zde také opakovaně sděloval pracovníkům žalovaného ad 2), že chce podat žádost. Uvedené tvrzení také není ničím doložené.

41. Ze spisu vyplývá, že poté, co byl žalobce umístěn v ZZC, nebyl dán do „izolace“, jak tvrdí, nýbrž do „předubytování“. Podle vnitřního řádu ZZC se do tzv. předubytování umísťují všichni nově příchozí cizinci do ZZC do výsledku vstupní zdravotní prohlídky z důvodu karantény. Žalobce byl rovněž umístěn do tohoto předubytování, podle e–mailu zdravotnického zařízení pod bodem 14. tohoto rozsudku zde byl žalobce do dne 23. 8. 2024, kdy byl z předubytování budovy B přemístěn do mírného režimu budovy A. Podle vnitřního řádu ZZC v předubytování mají cizinci v podstatě stejný režim ohledně právní pomoci, jako v mírném typu. Že se tomu tak stalo i v případě žalobce, vyplývá ze zprávy o denním pobytu žalobce v ZZC pod bodem 13. tohoto rozsudku, neboť se žalobcem měla dne 21. 8. 2024, ještě v předubytování pohovor zaměstnankyně žalovaného ad 2) Mgr. V. K., DiS., které se žalobce dne 21. 8. 2024 vyjádřil, že „nechce MO, protože ví, že MO nedostane…“. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce dne 20. 8. 2024 nebyl v ZZC dán do „izolace“, ani z ničeho nevyplývá, že by dne 20. 8. 2024 v ZZC žádal žalovaného ad 2) o mezinárodní ochranu, naopak se dne 21. 8. 2024 výslovně vyjádřil, že mezinárodní ochranu nežádal. Z uvedeného též vyplývá, že žalobce byl dne 23. 8. 2024 z předubytování přemístěn do běžného režimu ZZC. Ze spisu z ničeho nevyplývá, že by žalobce do dne 27. 8. 2024 žádost o mezinárodní ochranu podal a současně, že by mu v takovém postupu žalovaní ad 2) nebo ad 3) bránili, či mu neumožnili žádost podat. Není důvodné ani tvrzení žalobce, že pro „izolaci“ žádost nemohl přednést žalovanému ad 3) osobně, proto se obrátil na žalovaného ad 2). Soud uvádí, že v „izolaci“ žalobce nebyl, nýbrž v karanténě v předubytování, kde měl podle doložených podkladů ZZC možnost konzultací s pracovníky správních orgánů i právní poradenství, což ani nesporuje. Podle žádosti žalobce ze dne 27. 8. 2024 žalobce žádost podal, na žádosti je podpis žalobce i policisty Policie ČR, identifikovaného podle OEČ. Žalobce proto důkazní břemeno stran obecných a ničím nepodložených tvrzení v žalobě neunesl. V ZZC současně existují dostatečné garance zajišťující právo cizincům žádosti podat.

42. V postupu žalovaného ad 2) i žalovaného ad 3) ve vztahu k žalobci soud žádný nezákonný zásah v ničem tvrzeném ke dni 20. 8. 2024 neshledal. Soud proto nemohl určit, že postup žalovaného ad 2) spočíval v tom, že v době jeho „izolace“ neumožnil žalobci podat žádost, jak žalobce požadoval pod výrokem IV. žaloby.

43. Dále žalobce tvrdí, že žalovaný ad 2) nezprostředkoval žalovanému ad 3) žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024, podanou v sedmidenní lhůtě pro podání žádosti.

44. Soud předně uvádí, že ze zprávy o denním pobytu žalobce pod bodem 13. tohoto rozsudku vyplývá, že žalobce se dne 27. 8. 2024 při pohovoru se zaměstnankyní žalovaného ad 2) vyjádřil, že má zájem o mezinárodní ochranu. Zaměstnankyně žalovaného ad 2) v této zprávě uvedla, že o žádosti informovala žalovaného ad 3). Správní spis na podporu těchto tvrzení obsahuje písemnou žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024 podanou v ZZC, na níž je razítko žalovaného ad 3) z uvedeného dne s přiděleným číslem jednacím, podpis žalobce i policisty Policie ČR, jak je uvedeno pod bodem 15. tohoto rozsudku. Ke zmiňovanému je ve spisu pod bodem 16. tohoto rozsudku e–mail ze dne 27. 8. 2024, který zaslala zaměstnankyně žalovaného ad 2) téhož dne žalovanému ad 3) a rovněž předávací protokol žalovaného ad 3) ze dne 27. 8. 2024 pro žalovaného ad 1) zmiňovaný pod bodem 17. tohoto rozsudku. Z těchto písemností je zřejmé, že žalobce dne 27. 8. 2024 u žalovaného ad 2) žádost podal, žalovaný ad 2) o tom e–mailem zpravil téhož dne žalovaného ad 3), následně žádost žalobce mu fakticky předal a žalovaný ad 3) předávacím protokolem žádost předal žalovanému ad 1). Ve zmiňovaném e–mailu i na předávacím protokolu jsou poznámky, že žádost je podána až po lhůtě.

45. Z uvedeného sledu událostí vyplývá, že žalobcova žádost ze dne 27. 8. 2024 podaná žalobcem v ZZC, tedy u žalovaného ad 2), se téhož dne dostala do dispozice žalovaného ad 3) [viz e–mail žalovaného ad 2) ze dne 27. 8. 2024 zaslaný žalovanému ad 3) a současně na žalobcově žádosti je podpis policisty].

46. Dále se soud zabýval tvrzením žalobce, že žádost podal v sedmidenní lhůtě. Soud proto ověřoval, zda se tomu tak stalo.

47. Podle § 3b odst. 1 zákona o azylu citovaného shora, oprávnění podat žádost v ZZC zaniká uplynutím 7 dnů ode dne, kdy byl policií informován o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany na území a důsledcích spojených s uplynutím této lhůty.

48. Žalobce nesporuje, že Informace o možnosti podat žádost mu byla předána dne 20. 8. 2024, žalobce Informaci podepsal. Jinými slovy, žalobce byl policií informován o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany na území a důsledcích spojených s uplynutím této lhůty dne 20. 8. 2024. Možnost podat žádost končí podle zmiňovaného ustanovení zákona sedm dní počítaných ode dne, kdy o tom byl žalobce informován. V tomto případě platí speciální lhůta, která se počítá již ode dne, kdy žalobci byla možnost žádosti požádat o azyl sdělena, tedy právě ode dne 20. 8. 2024, jako první den lhůty. Sedmidenní lhůta pak skončila dne 26. 8. 2024. Jelikož žalobce prokazatelně první žádost podal dne 27. 8. 2024, stalo se tak po zákonné lhůtě, přičemž žádné nové skutečnosti, které by jej opravňovaly žádost dne 27. 8. 2024 podat, ani netvrdil. Soud proto nemohl určit, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 27. 8. 2024 byla učiněna řádně a včas, jak žalobce požadoval pod výrokem III. žalobního petitu.

49. Žalobce dále tvrdí, že správní orgány upozorňoval na to, že v případě návratu do země původu mu hrozí nebezpečí, bude pronásledován a je ohrožen vážnou újmou. Uvedená tvrzení z ničeho nevyplývají, ze žádného písemného podkladu a nelze je ničím hodnověrným doložit. Důkaznímu břemenu tak v této části tvrzení žalobce též nedostál.

50. Žalobce v žalobě rovněž poukazuje na to, že žalovaní ad 2) a ad 3) vyhodnotili projev vůle žalobce ze dne 27. 8. 2024 tak, že se jedná o žádost učiněnou pozdě, že skončila dne 26. 8. 2024 a dne 28. 8. 2024 rovněž. K namítanému soud uvádí, že žalobce nespecifikuje, jakým konkrétním projevem měli oba jmenovaní žalovaní vyhodnotit žalobci, že žádost byla učiněna pozdě. Spis nic takového neobsahuje. Takovou nekonkrétní námitkou se soud nemůže úspěšně zabývat, žalobce ani netvrdí dopad do svých práv. Lze se pouze domnívat, že žalobce může mít na mysli e–mail žalovaného ad 2) adresovaný žalovanému ad 3) ze dne 27. 8. 2024, nebo předávací protokol ze dne 27. 8. 2024 mezi žalovaným ad 3) a žalovaným ad 1). V nich je toliko poznámka o uplynutí lhůty pro podání žádosti, jedná se však o upozornění adresované nikoli žalobci. V dané věci se jedná o interní písemnosti mezi správními orgány v rámci tzv. vnitřního chodu státní správy. Z podané žádosti žalobce ze dne 27. 8. 2024 nic tvrzeného nevyplývá.

51. Žalobce dále tvrdí, že žalovaný ad 3) jeho žádosti nevyhověl a dopisem ze dne 27. 8. 2024 mu sdělil, že lhůta k podání žádosti uplynula dne 26. 8.2024, a jelikož učinil projev vůle směřující k získání mezinárodní ochrany až dne 27. 8. 2024, nelze zahájit řízení o mezinárodní ochraně a k takovému hodnocení žalovaný ad 3) nebyl oprávněný. Žalovaný ad 3) měl žádost ze dne 27. 8. 2024 přijmout a postoupit žalovanému ad 1), což zřejmě učinil až dne 28. 8. 2024. Žalovaný ad 1) pak žalobci sdělil, že není oprávněn žádost přijmout.

52. Soud ověřil ze správního spisu, že tvrzení žalobce jsou mylná. Předávací protokol ze dne 27. 8. 2024 byl zpracován dne 27. 8. 2024 v 16:00 hodin policistou [(žalovaným ad 3)], který jej předal dne 28. 8. 2024 v 7:00 hodin žalovanému ad 1) (viz bod 17. tohoto rozsudku). Žalovaný ad 1) pak sdělil žalobci dne 28. 8. 2024, že žádost žalobce nepřijme, neboť je podána po zákonné lhůtě a současně z ní nevyplývá nová relevantní skutečnost ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany po zákonné lhůtě. Soud proto konstatuje, že písemnost zmiňovanou žalobcem zaslal žalobci žalovaný ad 1), a nikoli žalovaný ad 3).

53. Žalobce dále tvrdí, že žalovaný ad 1) řádným a nezákonným způsobem nezpracoval a neposoudil žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024. Soud k tomuto uvádí, že žalovaný ad 1) má dvě možnosti, jak se žádostmi žadatelů naloží. Řízení s nimi buď zahájí, anebo vyrozumí žadatele o tom, že na jejich opožděný projev vůle nelze nahlížet jako na žádost o mezinárodní ochranu. Existují tudíž dvě varianty postupu žalovaného ad 1), ale jen jedna vede k vydání rozhodnutí ve věci samé. Vyrozumění podle § 3b odst. 1 zákona o azylu je faktický úkon správního orgánu. Následkem opožděného projevu vůle žádat o mezinárodní ochranu je sdělení, které nezakládá, nemění, neruší či závazně neurčuje práva nebo povinnosti. V daném případě žalobce od žalovaného ad 1) dne 28. 8. 2024 obdržel vyrozumění, že žalovaný ad 1) nebude s ním zahajovat řízení pro opožděnost žádosti, tomuto postupu nelze co vytknout. Nebylo tudíž porušeno právo žalobce na vyřízení jeho žádosti.

54. Soud se proto neztotožnil s žalobcem, který pod výrokem II. požadoval, aby soud jako nezákonný určil postup žalovaného ad 3), jímž nepostoupil žádost žalobce ze dne 27. 8. 2024 žalovanému ad 1), jelikož žalovaný ad 3) postoupil žádost žalobce žalovanému ad 1). Současně tak nemohl vyhovět žalobci, aby určil pod výrokem I. že zásah žalovaného ad 1), který nezahájil se žalobcem řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci, byl nezákonný. A stejně tak nemohl vyhovět výroku V., aby uložil žalovanému ad 1), aby se žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 27. 8. 2024 nakládal jako se řádnou a včasnou a bez zbytečného odkladu se žalobcem zahájil řízení o mezinárodní ochrany.

55. Žalobce dále tvrdí nepřiměřenost předepsané lhůty s tím, že mu neumožňovala účinně podat jeho žádost. Soud konstatuje, že lhůta nepřiměřená není. Odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 630/16, na bod 45 a násl., z něhož nevyplývá, že sedmidenní lhůta k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany zakotvená v § 3b odst. 1 zákona o azylu nepřiměřená není. Žádost spočívá v neformalizovaném úkonu, který je toliko ústním či písemným sdělením adresovaným Policii ČR, že cizinec žádá o mezinárodní ochranu. Krátkost této lhůty musí vyvažovat právo na právní pomoc (viz nález I. ÚS 630/16, bod 52 a násl.). Zajištěné osoby totiž v obecné rovině mají zvláštní potřebu účinné právní pomoci, jelikož jsou zbaveny osobní svobody, jsou v neznámém prostředí, zpravidla neznají jazyk, neorientují se v právním systému daného státu a při návratu do země původu jim může hrozit závažná újma. Pouze s pomocí kvalifikované právní pomoci tak může být zajištěno, že dotčené osoby plně chápou význam a důsledky všech správních řízení, která se s nimi vedou, a všech právních možností, které se jim nabízejí. V daném případě žalobce, který ovládá český jazyk, podal žádost písemně, spolupodepsal ji s ním i policista, žalobce byl předem Informací seznámen s uvedenou zákonnou lhůtou, i o následcích jejího zmeškání.

56. Pro úplnost soud konstatuje, že do práv žalobce nemohlo být zasaženo ani proto, že žalobce se na území republiky nacházel bez právního důvodu, jak již konstatoval policejní orgán. Žalobci již bylo uloženo správní vyhoštění rozhodnutím Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, odborem cizinecké policie, oddělením pobytových agend vedené pod č. j. KRPZ–44658–30/ČJ–2022–150026–SV na dobu 5 let, které nabylo právní moci dne 19. 10. 2022, jak je zmíněno pod bodem 9. tohoto rozsudku a dále rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023 sp. zn. 1 T 8/2022, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne 12. 10. 2023 sp. zn. 1 To 7/2023 mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let, který dosud není vykonán. Toto rozhodnutí prošlo i přezkumem Nejvyššího soudu. Žalobce má současně podle SIS záznam do 5. 1. 2028. V tamních řízeních se správní orgán i soud museli ex offo zabývat otázkou tvrzené hrozby nebezpečí a tvrzeným pronásledováním v zemi původu, které evidentně neshledali za důvodná, a jež ostatně žalobce nyní nijak blíže v žalobě nespecifikuje. Je třeba konstatovat, že uvedená rozhodnutí Českých orgánů (policie i soudu) žalobce opakovaně a dlouhodobě vědomě nerespektuje, maří tím výkon úředních rozhodnutí, což i vyplývá z jeho doznání v rámci výpovědi učiněné před policejním orgánem (viz bod 9. tohoto rozsudku), přesto s tím nebylo ani zahájeno trestní stíhání pro uvedený přečin, v jeho prospěch. Současně nelze pominout, že již dvakrát v minulosti v r. 2017 a 2018 marně zde o azyl žádal. Správní vyhoštění i uložený trest vyhoštění, které žalobce má vykonávat, se u něho tak minuly jakýmkoli účinkem.

57. Jelikož soud žádný tvrzený nezákonný zásah pod výroky I. až V. v postupu žalovaných ad 1) až ad 3) neshledal, žalobu podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

IV. Závěr

58. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který byl ex lege osvobozen od soudních poplatků, úspěšným nebyl, žalovaným ad 1) až ad 3) nevznikly žádné účelně vynaložené náklady nad rámec jejich běžné činnosti. Soud jim tedy nemohl přiznat náhradu nákladů řízení.

59. Soud rozhodl o odměně opatrovnice. Ustanovená opatrovnice žalobce JUDr. Zdeňka Kotěrová, advokátka, jíž v souladu s § 140 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát, provedla ve věci dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Za jeden úkon právní služby jí náleží mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu]. K této částce je třeba připočítat 450 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Ustanovená opatrovnice není plátcem DPH. Celková výše odměny ustanovené opatrovnice žalobce tedy činí 10 140 Kč.

Poučení

I. Žaloba II. Vyjádření žalovaných ad 1) až ad 3) III. Soudní přezkum IV. Závěr