3 Ad 14/2021– 58

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: plk. Mgr. J. P., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ondřejem Vodákem sídlem Washingtonova 1567/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: ministr spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 18. 8. 2021 č. j. MSP–106/2020–ODKA–ROZ/8, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce, dříve ředitel Věznice Pardubice (dále též „věznice“), domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým ministryně spravedlnosti (dále též „žalovaný“) změnila rozhodnutí Generálního ředitele Vězeňské služby České republiky (dále též „generální ředitel“) ze dne 16. 10. 2020 č. j. VS–193408–36/ČJ–2019–800020 tak, že podle § 122 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSP“), odejmula žalobci ke dni 19. 10. 2020 osobní příplatek s tím, že pominuly zákonné důvody pro jeho přiznání, jelikož dlouhodobě neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu, což se projevilo stavem strážních věží ve věznici, jenž se vyznačoval velmi špatnými hygienickými podmínkami a nevyhovujícím a zastaralým vybavením strážních věží, přičemž za řádný stav těchto strážních věží žalobce jako příslušník odpovídal vzhledem ke svému služebnímu zařazení ředitele věznice. Prvostupňovým rozhodnutím (ze dne 16. 10. 2020 č. j. VS–193408–36/ČJ–2019–800020) generální ředitel podle § 122 odst. 1 ZPS odejmul žalobci dnem 16. 10. 2020 osobní příplatek s tím, že pominuly zákonné důvody pro jeho přiznání, jelikož žalobce jako příslušník dlouhodobě, nejméně od poloviny roku 2018, neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu, což spočívá v dlouhodobém nekvalitním plnění služebních úkolů, které pro něj vyplývaly ze služebního zařazení ředitele věznice.

2. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil výrok rozhodnutí generálního ředitele ohledně zpětného odejmutí osobního příplatku a vyjasnění předmětu řízení, jelikož rozhodnutí generálního ředitele bylo příslušníkovi doručeno dne 19. 10. 2020, přičemž osobní příplatek mu byl rozhodnutím generálního ředitele odejmut již ke dni 16. 10. 2020. Účinky rozhodnutí proto nemohou nastat před jeho vydáním, ale nejdříve jeho doručením. Uvedenou vadu žalovaný shledal za odstranitelnou v odvolacím řízení. Řízení ve věci odejmutí osobního příplatku podle § 122 odst. 1 ZSP bylo zahájeno doručením předchozího rozhodnutí generálního ředitele o odejmutí osobního příplatku (ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS–193408/ČJ–2019–800020, které bylo následně rozhodnutím žalovaného (ze dne 3. 2. 2020 č. j. MSP–54/2019–ODKA–ROZ/9) zrušeno, a věc byla vrácena generálnímu řediteli k dalšímu řízení. Příslušníkovi bylo vzhledem k obsahu předchozího rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku a rušícího rozhodnutí zřejmé, že je s ním vedeno řízení o odejmutí osobního příplatku, že příslušník nevykonával službu v mimořádné kvalitě ve smyslu § 122 odst. 1 ZSP vyžadované od řídícího funkcionáře (ředitele věznice). Důvodem pro odejmutí osobního příplatku příslušníka byl přitom zejména zásadně nevyhovující stav strážních věží, k nim zjištěný skutkový stav byl v rozhodnutí generálního ředitele a jemu předcházejícím řízení spolehlivě prokázán. Příslušník ve svých námitkách skutkové okolnosti stavu strážních věží nikterak nenapadal, pouze zpochybňoval, zda za jejich stavebně technický stav zodpovídá. Generální ředitel v rozhodnutí podpůrně odkázal i na závěry z operativní, tematické a komplexní kontroly, avšak konkrétní pochybení příslušníka ve vztahu k těmto kontrolám nespecifikoval. Příslušníkovi je tudíž na místě přisvědčit, že rozhodnutí generálního ředitele je v této části nepřezkoumatelné, přesto pochybení příslušníka stran nevyhovujícího stavu strážních věží je samo o sobě natolik závažné, že odůvodňuje odejmutí osobního příplatku.

3. Žalovaný dále uvedl, že důvodem pro odejmutí osobního příplatku příslušníka byl stav strážních věží č. 1, 2 a 3, který vyplývá především z fotografií založených ve spise na č. l. 16 až 25 správního spisu a č. l. 517 až 537 správního spisu. Namítá–li příslušník, že fotografie jsou nekvalitní, napravil tuto vadu generální ředitel fotografiemi na č. l. 517 až 537 správního spisu. Z nich společně s Vyúčtováním náhrad při přeložení na č. l. 260 správního spisu je patrné, že dne 11. 7. 2018 proběhla ve věznici kontrola, při níž byl kontrolován mimo jiné stav strážních věží. Bylo zjištěno, že hygienické podmínky pro příslušníky věznice byly zcela zásadně nevyhovující, strážní věže byly vybaveny zastaralým a na první pohled nevyhovujícím nábytkem a okny, nebyla zajištěna odpovídající opatření proti zimě či naopak přílišnému horku (na fotografiích je patrno, že strážní věže jsou vybaveny toliko přímotopem a obyčejným větrákem) a nebyl zajištěn přívod vody či sluneční clony, což zásadním způsobem ztěžovalo výkon služby příslušníků, a zhoršovalo interpersonální vztahy ve věznici. Nejexcesivnějším zjištěním bylo, že příslušníci byli nuceni vykonávat tělesné potřeby nikoli na toaletách či jiném k tomuto účelu zařízeném místě, byli nuceni tak činit z ochozů nebo na podlahu v podzemní části věží. Příslušníci věznice byli tudíž nuceni vykonávat službu v nedůstojných, a nevyhovujících podmínkách, což objektivně mohlo ohrozit jejich ochotu ve věznici pracovat. To by při jejich nedostatku mohlo v konečném důsledku i ohrozit elementární úkoly věznice (např. zajišťování odsouzených osob ve věznici), a demotivovat je při výkonu služby. Mohla tím být ohrožena i jejich služební kázeň, jak je naznačeno i v e–mailové zprávě na č. l. 211 správního spisu či v anonymním podání e–mailové zprávě ze dne 4. 9. 2018. Na závažnosti tohoto pochybení nic nemění ani skutečnost, že příslušník tento stav následně napravil a strážní věže nechal ke dni 30. 11. 2018 částečně zrekonstruovat. Byly v nich nainstalovány plastové toalety, starý nábytek byl vyměněn za novější poličky a stolky (viz fotografie ze dne 13. 8. 2018, jež příslušník předložil), což zlepšilo podmínky výkonu služby, přičemž takovéto podmínky již byly shledány generální ředitelem dostačujícími, jak plyne ze zprávy o výsledku tematické kontroly ve věznici ve dnech 29. 10. až 30. 11. 2018 ze dne 21. 12. 2018 č. j. VS–1802–36/ČJ–2018–800060 na č. l. 29 a násl. správního spisu (dále též „Zpráva“). Pokud mohl příslušník tento zásadně nevyhovující stav strážních věží napravit v tak krátkém časovém období až v souvislosti s proběhlou kontrolou, svědčí to tím spíše o závažnosti jeho pochybení, neboť stav strážních věží bylo evidentně v jeho silách napravit mnohem dříve. Omluvou nemůže být tvrzení příslušníka, že strážní věže byly v předmětném špatném stavu již od doby, kdy nastoupil do funkce ředitele věznice. Tato okolnost naopak prokazuje, že o zásadně nevyhovujícím stavu strážních věží věděl a své povinnosti zanedbával dlouhodobě. Nejednalo se proto o jednorázový a omluvitelný exces z jeho mimořádně kvalitního výkonu služby. I generální ředitel v rozhodnutí odkázal na skutečnost, že na pracovní podmínky příslušníků ve všech věznicích sám dlouhodobě kladl důraz a ředitelům všech věznic či jejich zástupcům tuto okolnost opakovaně na celorepublikových poradách připomínal. Je na řediteli věznice, aby v rámci své pravomoci rozhodl o pořadí a prioritě jednotlivých rekonstrukcí ve vazbě na jejich naléhavost. Pokud příslušník realizoval ve věznici jiné opravy a nevěnoval pozornost dlouhodobě zásadně nevyhovujícímu stavu strážních věží, s nímž byl seznámen a který měl citelný vliv na podmínky služby, pak svou řídící povinnost řádně neplnil.

4. Žalovaný doplnil, že dřívější řádný až mimořádný výkon služby není důvodem, aby později na základě řádného zjištění skutkového stavu věci nemohlo dojít ke změně hodnocení kvality výkonu služby a následně ke snížení či odebrání osobního příplatku. Není sporu, že příslušník službu dříve vykonával v mimořádné kvalitě, či přinejmenším nadřízenému služebnímu funkcionáři nebyly známy okolnosti svědčící o opaku. Kontrolou byl však zjištěn zásadně nevyhovující stav strážních věží, jakož i související pochybení příslušníka při výkonu služby; s ohledem na tuto okolnost příslušník podmínky pro přiznání osobního příplatku přestal splňovat, v důsledku čehož mu byl příplatek v souladu se zákonem odejmut.

5. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou. Vznesené námitky lze rozčlenit do následujících žalobních bodů.

6. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaný nemohl napravit nepřezkoumatelnost rozhodnutí generálního ředitele. Pokud je rozhodnutí nepřezkoumatelné, nelze jej v rámci přezkumu změnit, neboť samotný přezkum je z důvodu nepřezkoumatelnosti vyloučen. Podle žalobce měl žalovaný rozhodnutí generálního ředitele zrušit a věc mu vrátit, aby generální ředitel uvedl, v jakém jednání žalobce spatřuje důvody pro odejmutí osobního příplatku, aby žalobce měl možnost se k důvodu řádně vyjádřit v řízení v prvním stupni.

7. Ve druhém žalobním bodu žalobce brojí proti změně výroku rozhodnutí generálního ředitele žalovaným, neboť ji považuje za natolik podstatnou, že ji nelze učinit v odvolacím řízení. Generální ředitel rozhodl o odejmutí osobního příplatku pro soustavné, ničím nespecifikované jednání, k němuž mělo dojít v době od poloviny r. 2018 do vydání rozhodnutí generálního ředitele, tj. do dne 16. 10. 2020. Přitom od 20. 8. 2019 generální ředitel udělil žalobci zákaz vstupu do věznice, který nebyl zrušen do doby, než byl žalobce převeden do pravomoci ředitele Věznice Valdice. Žalovaný však rozhodl o odejmutí osobního příplatku pro konkrétní jednání, ke kterému mělo dojít tím, že v červenci 2018 byl shledán nevyhovující stav strážních věží ve věznici, a to špatné hygienické podmínky a nevyhovující a zastaralé vybavení strážních věží, který žalobce obratem napravil. Napadeným rozhodnutím bylo tudíž rozhodnuto o jiném jednání, než pro které bylo zahájeno a vedeno řízení v prvním stupni.

8. V třetím žalobním bodu žalobce dovozuje porušení zásady zákazu překvapivých rozhodnutí. Po dobu trvání řízení v prvním stupni žalobce nezjistil, co konkrétního je mu vytýkáno, v čem dlouhodobě neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu. Rozhodnutí generálního ředitele bylo proto překvapivé, ačkoli ani z něj žalobce nezjistil, co konkrétního je mu vytýkáno. Napadeným rozhodnutím žalovaný porušil zásadu zákazu překvapivých rozhodnutí, jelikož z neurčitého vymezení různých jednání zvolil jedno konkrétní, na jehož základě rozhodl o odejmutí osobního příplatku žalobci, aniž by žalobce předem o svém právním názoru informoval a umožnil mu se vyjádřit. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018 č. j. 6 As 286/2018–34.

9. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo ke zneužití správní úvahy při posouzení, zda jsou splněny podmínky pro odejmutí osobního příplatku. Za hranou správního uvážení považuje, pokud je tak odůvodněno jednorázovou situací, která ani nebyla zjištěna v rámci řádné kontroly, jednalo o pouhé ústní vyjádření zástupců Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky (dále též „GŘ VS“) při „přátelské“ návštěvě, kteří přitom neměli pověření k provedení kontroly, nebyl proveden žádný zápis, protokol, ani závěrečná zpráva, ani žalobci nebylo nic vytknuto písemnou formou. Zástupci GŘ VS vyslovili pouze ústně nespokojenost se stavem strážních věží, vysokou trávou v zakázaném pásmu a u ohradní zdi. Přitom žalobce byl tehdy na dovolené, což bylo známo zástupcům GŘ VS z interního systému. Žalobce přesto zjednal bezodkladně nápravu, věže nechal opravit (stanoviště 1 a 2 dokončeny začátkem srpna 2018, stanoviště č. 3 v říjnu 2018), včetně vnitřního vybavení (WC, klimatizace, nábytek, křesla), aby byl příslušníkům zajištěn potřebný komfort při výkonu služby. Žalobce nesouhlasí, že by příslušníci byli nuceni vykonávat tělesné potřeby nikoli na toaletách, nýbrž z ochozů nebo na podlahu v podzemní části věží. Ačkoli strážní věže z důvodu jejich zastaralosti nebyly vybaveny toaletami, neopravňovalo to příslušníky vykonávat tělesnou potřebu z ochozu nebo na podlahu. Daný příslušník má v takovém případě požádat operátora o vystřídání, potřebu může vykonat v řádných podmínkách. Není zřejmé, proč je takováto jednorázová událost přičítána k tíži žalobce, namísto toho, aby zástupci GŘ VS řešili danou situaci na místě a zjistili příslušníka, který se takového zavrženíhodného jednání dopustil a porušil služební kázeň jako povinnost podle § 32 odst. 3 NGŘ č. 23/2014, o vězeňské a justiční stráži. Žalobce v návaznosti na odstranění zjištěných nedostatků požádal náměstka generálního ředitele pro bezpečnost a kontrolu o schůzku, která se konala na GŘ VS dne 13. 8. 2018. Žalobce na schůzce seznámil přítomné s provedenými úpravami strážních věží a jejich vybavením, se stavem ohradní zdi i zakázaného pásma, což podložil fotodokumentací do spisu. Při jednání dne 24. 10. 2018 žalobce předložil generálnímu řediteli další fotodokumentaci strážních věží, které prošly úpravou s následnými přijatými opatřeními. Uvedené proto neodůvodňuje závěr, že žalobce dlouhodobě neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu. Daná událost dosahovala nižší intenzity a neodůvodňuje závěr, že žalobce dlouhodobě neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu. Generální ředitel se též zřejmě nedomníval, že by tato jednorázová událost samostatně odůvodňovala odejmutí osobního příplatku, jeho rozhodnutí hovoří o dlouhodobém nekvalitním plnění služebních úkolů, s čímž nesouhlasí.

10. Dále žalobce uvádí, že o výkonu jeho služby ředitele věznice nevypovídá stavebně–technický stav věznice, neboť byl limitován finančními možnostmi. Pokud by měl k dispozici dostatek finančních prostředků, provedl by větší množství investičních akcí a úprav věznice. V době, kdy nastoupil jako ředitel, byly prostory věznice ve velmi zanedbaném stavu a za dobu výkonu funkce věnoval velké nasazení, aby došlo k opravám. Bylo však nutné je realizovat postupně, jak shledal jednotlivé kroky za logické a jak to umožňoval objem finančních prostředků. Žalobce v řízení podrobně popsal, jaké opravy a údržba byly z jeho strany vykonány, což však žalovaný odmítl akceptovat. Aniž by žalovanému byly známy bližší podmínky ve věznici, hodnotí, zda byla na místě kompletní rekonstrukce strážních věží či zda byly přednější jiné opravy, údržby a investice, u nichž žalobce vyhodnotil, že jejich potřeba je vyšší. Bylo na uvážení žalobce jako ředitele věznice odpovědného za její stav a chod, jaké opravy a udržovací práce budou provedeny. Žalobce při jejich stanovení jednal s péčí řádného hospodáře, žalovaný neprokázal, že by tomu tak nebylo, že by žalobce s péčí řádného hospodáře nejednal.

11. V pátém žalobním bodu žalobce uvádí, že žalovaný pochybil, když zpětně opravil datum účinnosti odnětí služebního příplatku. Generální ředitel odňal žalobci osobní příplatek ke dni 16. 10. 2020, rozhodnutí o tom bylo žalobci doručeno dne 19. 10. 2020. Žalovaný sice uznal argumentaci žalobce, že k odejmutí nelze přistoupit zpětně přede dnem doručení rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku, ale nemohl opravu provést, protože generální ředitel datum uvedl nezákonně.

12. V šestém žalobním bodu žalobce namítá porušení zásad materiální pravdy a vyšetřovací. Vůči žalobci byly uplatněny pouze negativní skutečnosti, přestože žalobce aktivně prokazoval, že výkon jeho služby byl hodnocen též kladně, dokládal údaje o služebních odměnách, ocenění a medailích. Na tuto argumentaci však žalovaný nevzešel s tím, že udělení odměn a pochvalné dopisy nemění nic na tom, že se žalobce závažného pochybení dopustil. V řízení bylo posuzováno, zda žalobce dlouhodobě od poloviny roku 2018 neplní výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu. Pro takto vymezené jednání, pro které bylo zahájeno řízení, jsou žalobcem uvedené skutečnosti relevantní a mělo být k nim přihlédnuto. Žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí se omezil na jediné jednání žalobce, aniž by se zabýval posouzením, zda žalobce skutečně dlouhodobě neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu.

13. V sedmém žalobním bodu žalobce poukazuje na to, že generální ředitel nevypořádal veškerá jeho tvrzení a navržené důkazy. Některé v rozhodnutí pouze citoval, avšak nijak je nevypořádal, např. připomínky k návrhu Zprávy. Žalobce se přitom velmi podrobně vyjádřil k jednotlivým zjištěním. V rozhodnutí generálního ředitele však bylo pouze uvedeno, že se žalobce danými připomínkami bránil, aniž by byly vyhodnoceny a byl učiněn přezkoumatelný závěr, proč nebylo k nim přihlédnuto. Jedná se o připomínky k dílčím zprávám z komplexní kontroly. Např. k děkovným dopisům či oceněním v podobě medaile, generální ředitel pouze uvedl, že tyto nejsou ojedinělé a neprokazují soustavnou kvalitu výkonu služby žalobce. Takové odůvodnění není přezkoumatelné, resp. se jedná o pouhé odmítnutí argumentu žalobce. Žalobce namítal, že generální ředitel předmětné důkazy nehodnotil vůbec, příp. je odmítl s nedostatečným odůvodněním. Zatížil tím řízení podstatnou procesní vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 15/2008–108 týkající se opomenutých důkazů, což žalovaný odmítl se stručným shrnutím a závěrem, že s námitkou žalobce nesouhlasí. Žalovaný se též nevypořádal s tvrzeními žalobce ohledně jednotlivých kontrol. Podle žalovaného zřejmě daná tvrzení nebyla relevantní, pokud se omezil pouze na posouzení jediného skutku – stavu strážních věží. Posouzení těchto skutečností je však nezbytné pro zvážení veškerých relevantních okolností, pokud žalobce danými tvrzeními prokazoval, že plnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu.

14. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. K prvnímu a druhému žalobnímu bodu uvedl, že řízení ve věcech služebního poměru je ovládáno zásadou jednotnosti řízení, proto postupem podle § 190 odst. 8 ZSP změnil výrok rozhodnutí generálního ředitele a napadeným rozhodnutím relevantní skutečnosti toliko zúžil a dále hodnotil již jen stav strážních věží, ve zbytku bylo rozhodnutí generálního ředitele nepřezkoumatelné. Zjištěný skutkový stav ohledně strážních věží byl generálním ředitelem v rozhodnutí a jemu předcházejícím řízení spolehlivě prokázán. Žalobce v řízení skutkové okolnosti stavu strážních věží nikterak nenapadal, pouze zpochybňoval, zda za jejich stavebně technický stav zodpovídá. Po posouzení věci v takto zúženém rozsahu dospěl žalovaný k závěru, že i za daných okolností je namístě žalobci osobní příplatek odejmout, protože s ohledem na stav dlouhodobě zásadně nevyhovující strážních věží bylo pochybení žalobce závažné, naplňující ust. § 122 odst. 1 ZSP. Žalovaný se vypořádal i s otázkou, z jakého důvodu žalobce výkon služby dlouhodobě neplnil v mimořádné kvalitě a rozsahu. Stav strážních věží byl žalobci vytýkán již od samého počátku, proto postup žalovaného nemůže být v rozporu se ZSP.

15. Žalovaný k třetímu žalobnímu bodu konstatoval, že pro žalobce nemohlo být překvapivé, že je mu vytýkán stav strážních věží, tento důvod byl uveden již v předchozím rozhodnutí generálního ředitele ze dne 20. 8. 2019, které bylo prvním úkonem služebního funkcionáře ve věci, byť bylo žalovaným pro procesní vady zrušeno. Sám žalobce se v řízení ohledně stavu strážních věží opakovaně a obsáhle vyjadřoval. Žalobce po celou dobu vedení řízení věděl, že je mu vytýkán nedostatečný stav strážních věží. V žalobě svá tvrzení stran překvapivosti napadeného rozhodnutí nijak blíže žalobce nerozvádí. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018 č. j. 6 As 286/2018–34 z hlediska posouzení toho, zda napadené rozhodnutí je překvapivé, není přiléhavý, jelikož žalovaný právní názor na stav strážních věží neměnil.

16. Žalovaný ke čtvrtému žalobnímu bodu vyjádřil, že v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že se jedná o dlouhodobé zanedbávání povinností žalobce, a nikoli o jednorázový a omluvitelný exces z jeho mimořádně kvalitního výkonu služby. Strážní věže byly ve špatném stavu již od doby, kdy žalobce nastoupil do funkce ředitele věznice. Jejich nevyhovující stav se projevoval zejména tím, že příslušníci věznice byli nuceni vykonávat službu v nedůstojných a nevyhovujících podmínkách, což objektivně mohlo ohrozit ochotu příslušníků v dané věznici pracovat. Při jejich nedostatku to mohlo v konečném důsledku i ohrozit elementární úkoly věznice. Již generální ředitel kladl na pracovní podmínky příslušníků ve všech věznicích důraz, na to byl žalobce předem a opakovaně upozorňován. Skutečnost, že stav strážních věží byl zjištěn při pouhé návštěvě, není relevantní pro předmět řízení. ZSP neklade v řízení o služebním poměru k prokázání rozhodujících skutečnosti žádné formální překážky. Žalobce měl možnost vysvětlit, z jakého důvodu stav strážních věží nezlepšil, ale přesvědčivým způsobem tak neučinil. Naopak důvěryhodnosti jeho obrany nepřispělo, že nejdříve uváděl, že pro účely rekonstrukce strážních věží podal investiční návrh, který byl zamítnut, přitom bezprostředně poté, co generální ředitel předložil podklady svědčící o opaku, svá tvrzení upravil s tím, že opravu strážních věží zajišťoval dodavatelským způsobem či ve vlastní režii. Žalobce opravu strážních věží provést mohl, ale bez existence důležitých důvodů tak neučinil.

17. Žalovaný k pátému žalobnímu bodu uvedl, že napadeným rozhodnutím podle § 190 odst. 8 ZSP změnil časové účinky pro odejmutí osobního příplatku tak, aby rozhodnutí bylo v souladu s nastalým faktickým právním stavem, tedy ke dni doručení rozhodnutí generálního ředitele. Takový postup nelze považovat za nezákonný, naopak jím došlo k nápravě formální vady ve výroku rozhodnutí generálního ředitele, neboť účinky rozhodnutí nastaly ke dni jeho doručení. Žalobce ani v žalobě netvrdí, z jakého důvodu by měl být postup žalovaného v rozporu s právními předpisy.

18. Žalovaný k šestému a sedmému žalobnímu bodu konstatoval, že předmětnou námitku žalobce vznesl již v řízení před žalovaným, který ji vypořádal v bodech 67 až 70 napadeného rozhodnutí. Pokud jde o závěry z operativní, tematické a komplexní kontroly, k nim se žalovaný vyjádřil v bodech 40 až 43 napadeného rozhodnutí. Jelikož žalovaný zúžil okruh rozhodných skutečností, proto se k závěrům z kontrol dále nevyjadřoval. Žalobce navíc předmětnou námitku v žalobě nijak konkrétně nespecifikoval a ani neuvedl, jaké konkrétní skutkové okolnosti z daných podkladů mají vyplývat, a zpochybňoval závěry služebních funkcionářů ohledně nevyhovujícího stavu strážních věží. Žalobce se snaží navodit dojem, že mu byl osobní příplatek odejmut na základě jednorázové skutečnosti, což žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně vyvrátil. Se všemi tvrzenými skutečnostmi a návrhy důkazů se žalovaný pečlivě a jednotlivě vypořádal v napadeném rozhodnutí. Pokud k nim nepřihlížel, vždy uvedl, z jakého důvodu tomu tak bylo.

19. Žalobce v replice setrval na žalobní argumentaci. Doplnil k prvnímu žalobnímu bodu odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2746/19, ke druhému žalobnímu bodu doplnil, že žalovaný porušil zásadu zákazu reformace in peius, jelikož rozhodl v jeho neprospěch. Rozhodnutím generálního ředitele byl žalobci odejmut osobní příplatek za soustavné jednání, k němuž mělo docházet od poloviny roku 2018. Napadeným rozhodnutím však žalovaný dospěl k závěru, že i jen jedno jednání, které ze souhrnu vybral, dosahuje takové intenzity, že odůvodňuje odejmutí osobního příplatku. K třetímu žalobnímu bodu žalobce doplnil, že neurčitost jednání žalobce odůvodňujícího odebrání osobního příplatku nebylo možné napravit až v odvolacím řízení. Žalobci byla vytýkána řada pochybení generálním ředitelem, který založil do spisu zprávy ze všech kontrol z posledních let s tím, že cokoli z nich mohlo být považováno za rozhodující. Žalobce se tudíž z opatrnosti vyjadřoval ke všem možným okolnostem. Až z rozhodnutí generálního ředitele žalobce zjistil, co vše je mu vytýkáno, ačkoli samo rozhodnutí nebylo dostatečně určité a z velké části přezkoumatelné. Ke čtvrtému žalobnímu bodu žalobce dodal, že stav strážních věží byl zjištěn ke dni 11. 7. 2018, ale z obsahu spisu není zřejmé, od kdy do kdy trval. Není tedy zřejmé, na základě čeho dospěl žalovaný k závěru, že se jednalo o dlouhodobé zanedbávání povinností žalobcem. K pátému žalobnímu bodu žalobce uvedl, že žalovaný nemohl datum odejmutí osobního příplatku stanovit zpětně. Rozhodnutí generálního ředitele bylo žalobci doručeno dne 19. 10. 2020, proto minimálně do konce dne 19. 10. 2020 musel mít právo zachované, které mohlo zaniknout až 19. 10. 2020 v 24:00 hod. Osobní příplatek proto mohl být žalobci odejmut nejdříve dne 20. 10. 2020. K šestému žalobnímu bodu žalobce doplnil, že konstatování žalovaného, že udělení plakety JUDr. Emila Martince nemůže ospravedlnit zásadně nevyhovující stav strážních věží, je nedostačující a nepřezkoumatelné. Není zřejmé, z jakého důvodu je podstatné, že při přátelské návštěvě byl zjištěn neuspokojivý stav strážních věží, který byl obratem napraven, ale pro posouzení dlouhodobého výkonu služby žalobce již podstatné není, že opakovaně dostával služební odměny, ocenění a medaile, i od subjektů mimo Vězeňskou službu. Důkazní břemeno v otázce kvality výkonu služby žalobce proto leželo v řízení na straně generálního ředitele a žalovaného. K sedmému žalobnímu bodu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014 č. j. 1 As 34/2014–54.

20. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud neshledal žalobu důvodnou, věc posoudil následovně.

21. U jednání konaného dne 19. 4. 2024 účastníci setrvali na své argumentaci. Žádné návrhy na doplnění dokazování neměli.

22. Městský soud v Praze vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění:

23. Podle § 122 odst. 1 ZSP osobní příplatek je nenárokovou složkou služebního příjmu, kterou lze ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. Rozhodnutí o přiznání, změně nebo odejmutí osobního příplatku musí být písemně odůvodněno.

24. Podle § 178 odst. 2 písm. b) ZSP řízení je zahájeno dnem, kdy služební funkcionář učiní první úkon vůči účastníku, jestliže se zahajuje řízení z podnětu bezpečnostního sboru.

25. Podle § 190 odst. 8 ZSP odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou–li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví, popřípadě rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.

26. K prvnímu žalobnímu bodu soud předně uvádí, že správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti řízení. Případné vady odůvodnění rozhodnutí generálního ředitele může zhojit žalovaný (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013 č. j. 6 Ads 134/2012–47). Úpravou výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolacím orgánem přitom nesmí být porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení.

27. V daném případě shledal žalovaný rozhodnutí generálního ředitele z části nepřezkoumatelné, a to v odůvodnění pochybení vyplývajících z operativní, tematické a komplexní kontroly. Žalovaný na str. 9 napadeného rozhodnutí konstatoval, že z rozhodnutí generálního ředitele nevyplývá, jaká konkrétní pochybení byla příslušníkovi v tomto ohledu vytýkána, proto rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné. Současně žalovaný na téže straně napadeného rozhodnutí konstatoval, že důvodem pro odejmutí osobního příplatku byl zejména nevyhovující stav strážních věží, přičemž skutkový stav ohledně tohoto důvodu byl spolehlivě prokázán. Žalovaný tedy konstatoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí generálního ředitele pouze v části odůvodnění odejmutí osobního příplatku (pochybení vyplývající z tematické, komplexní a operativní kontroly), ve zbytku shledal důvody odejmutí osobního příplatku přezkoumatelnými. Dospěl k závěru, že tyto důvody, tj. dlouhodobé neplnění služby v mimořádné kvalitě a rozsahu projevující se v nevyhovujícím stavu strážních věží, které generální ředitel v rozhodnutí řádně a přezkoumatelně popsal, a které byly v řízení prokázány, postačí k učiněnému závěru o odejmutí osobního příplatku. Neshledal za nutné zrušit rozhodnutí generálního ředitele pro zjištění částečné jeho nepřezkoumatelnosti. Takový postup, kdy žalovaný vycházel pouze z přezkoumatelně vyjádřených důvodů generálního ředitele pro odejmutí osobního příplatku žalobci, není v rozporu s právními předpisy, ani se zásadou dvojinstančnosti řízení. Žalobce měl možnost ke skutečnostem, pro které žalovaný shledal důvod odejmutí osobního příplatku (nevyhovující stav strážních věží), se vyjádřit již v řízení před generálním ředitelem, což také žalobce učinil, jak vyplývá ze správního spisu. Skutečnosti, které žalovaný označil za důvody odejmutí osobního příplatku žalobci, byly popsány již v rozhodnutí generálního ředitele a mají svou oporu ve správním spisu. Žalovaný vycházel pouze z důvodů (přezkoumatelně vymezených) rozhodnutí generálního ředitele, na které žalobce již měl možnost reagovat, nikoli z důvodů zcela nových. Závěr o odejmutí osobního příplatku žalovaný řádně odůvodnil. Žalovaným zjištěná částečná nepřezkoumatelnost rozhodnutí generálního ředitele nebránila přezkumu zbylé jeho části. Žalovaný proto nepochybil, pokud rozhodnutí generálního ředitele přezkoumal právě ve zbylé části, v níž bylo možné rozhodnutí přezkoumat, a přistoupil k jeho dílčí změně. Takový postup je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž je třeba na rozhodnutí správních orgánů prvního a druhého stupně hledět jako na jeden celek. Vady odůvodnění rozhodnutí generálního ředitele nebyly takového charakteru, že by je nebylo možno napravit v odvolacím řízení postupem, který aprobuje ZSP a který zvolil žalovaný. Tím nebylo zasaženo do práv žalobce, který se k důvodům rozhodnutí generálního ředitele mohl v průběhu řízení vyjádřit. Na uvedeném závěru nic nemění ani odkaz žalobce z repliky na nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020 sp. zn. I. ÚS 2746/19, který se týkal rozhodnutí odvolacího soudu v občanském soudním řízení. První žalobní bod není důvodný.

28. Druhý a třetí žalobní bod spolu souvisí, proto je soud vypořádá společně. Žalobce namítá, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o jiném jednání, než pro které bylo zahájeno a vedeno řízení v prvním stupni, že po celé řízení v prvním stupni neměl možnost zjistit, co je mu vytýkáno a že prvostupňové a následně i druhostupňové rozhodnutí bylo překvapivé.

29. Soud považuje za vhodné předně uvést, že osobní příplatek je nenárokovou složkou služebního příjmu, kterou lze ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu (§ 122 odst. 1 věta prvá ZSP). Rozhodnutí o přiznání, změně nebo odejmutí osobního příplatku musí být písemně odůvodněno (§ 122 odst. 1 věta druhá ZSP). Tedy i rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku musí služební funkcionář náležitě odůvodnit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015 č. j. 6 As 171/2014–46). Důvodem pro odejmutí osobního příplatku mohou být toliko důvody, jež zákon předpokládá pro jeho přiznání, tedy výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014 č. j. 1 As 34/2014–54). Rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku je činěno na základě závěru o kvalitě a rozsahu výkonu služby. Není to obdoba kárného trestu uloženého za konkrétní závadové jednání příslušníka v kázeňském přestupku, v němž by musela být dodržena jednota a totožnost skutku, o kterém je v kázeňském řízení rozhodováno. Odejmutí mzdové složky osobního příplatku je odůvodněno skutečnostmi ohledně kvality a rozsahu výkonu služby, přičemž důvody vedoucí k závěru o odejmutí osobního příspěvku je služební orgán povinen v rozhodnutí řádně popsat, přičemž musí umožnit příslušníkovi se k nim před vydáním rozhodnutí vyjádřit.

30. V daném případě vydal generální ředitel (předchozí) rozhodnutí ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS–193408/ČJ–2019–800020, jímž odejmul žalobci osobní příplatek, neboť, jak uvedl ve výroku tohoto rozhodnutí, pominuly zákonné důvody pro jeho přiznání. V odůvodnění rozhodnutí generální ředitel blíže uvedl: „Nesplnění podmínky výkonu služby v mimořádné kvalitě spatřuji ve skutečnosti, že při prohlídce Věznice Pardubice (…) byly zjištěny nedostatky vážného a dlouhodobého charakteru, zejména velmi špatné hygienické podmínky, nevyhovující a zastaralé vybavení strážních věží. Zásadní bylo zjištění, že strážní věže nejsou vybaveny toaletami a příslušníci a příslušnice jsou nuceni vykonávat a vykonávají tělesné potřeby v prostorách střílen strážní věže. Jak dokládá fotodokumentace, jde o stav, kdy příslušníci byli nuceni vykonávat službu v hygienicky nevyhovujících podmínkách.“ Dále generální ředitel povšechně upozornil na nedostatky zjištěné při tematické a komplexní kontrole. Rozhodnutím ze dne 3. 2. 2020 č. j. MSP–54/2019–ODKA–ROZ/9 žalovaný rozhodnutí generálního ředitele ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS–193408/ČJ–2019–800020 zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které spočívalo v upření procesních práv žalobci, která jsou spojena se zahájením správního řízení. Jinými slovy, důvodem zrušení zmiňovaného rozhodnutí generálního ředitele byla výlučně nutnost zachování procesních práv žalobce založených zahájením správního řízení již v řízení před správním orgánem prvního stupně.

31. V souladu se závěrem žalovaného generální ředitel přípisem „Zahájení řízení ve věcech služebního poměru“ ze dne 4. 5. 2020 č. j. VS–193408–7/ČJ–2019–800020 poučil žalobce o právech, která mu jako účastníku řízení podle ZSP náleží. Generální ředitel v souladu s rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 2. 2020 č. j. MSP–54/2019–ODKA–ROZ/9 umožnil žalobci uplatnit procesní práva v plném rozsahu již v řízení před tímto orgánem. Generální ředitel v předmětném přípisu zároveň uvedl, že zahajuje řízení o odejmutí osobního příplatku podle § 122 odst. 1 ZSP. K tomuto soud uvádí, že řízení o odejmutí osobního příplatku žalobce bylo zahájeno již doručením rozhodnutí generálního ředitele ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS–193408/ČJ–2019–800020 jako prvním úkonem služebního funkcionáře vůči žalobci ve smyslu § 178 odst. 2 písm. b) ZSP. Ačkoliv v důsledku rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2020 č. j. MSP–54/2019–ODKA–ROZ/9 došlo ke zrušení rozhodnutí generálního ředitele ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS–193408/ČJ–2019–800020, procesní účinky tohoto rozhodnutí zůstaly zachovány. V rámci zahájení správního řízení z moci úřední je nutno odlišovat dva úkony, které je povinen správní orgán vždy učinit, a to oznámit účastníku řízení zahájení řízení a dále poučit jej o jeho právech a povinnostech. Tyto dva úkony nemusí být (a často ani nebývají) spolu spojeny. Podle § 178 odst. 2 písm. b) ZSP řízení je zahájeno dnem, kdy služební funkcionář učiní první úkon vůči účastníku. Řízení z podnětu bezpečnostního sboru tak lze zahájit jakýmkoli úkonem, ze kterého bude jednoznačně patrný předmět tohoto řízení, tj. práva a povinnosti, o kterých má být rozhodováno. Z rozhodnutí ze dne ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS–193408/ČJ–2019–800020 přitom jednoznačně vyplývá předmět řízení, o kterém mělo být rozhodnuto, tj. odejmutí osobního příspěvku žalobci, a to včetně skutečností, v nichž generální ředitel spatřoval důvod pro odejmutí osobního příplatku. Nevyhovující stav strážních věží jako důvod pro odejmutí osobního příplatku byl proto žalobci znám již při zahájení řízení, a to z rozhodnutí generálního ředitele ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS–193408/ČJ–2019–800020, jehož zrušení je třeba vnímat v kontextu důvodů, pro které bylo zrušeno, a sice neumožnění uplatnění procesní práv účastníkovi. Žalobce mohl proti tomuto důvodu brojit již v řízení před generálním ředitelem a rovněž tak činil, jak vyplývá ze správního spisu, například z vyjádření žalobce ze dnů 28. 5. 2020 či 25. 8. 2020. Není tudíž pravdivé tvrzení žalobce, že po celé řízení v prvním stupni nezjistil, co konkrétního je mu vytýkáno, v čem je spatřováno dlouhodobé neplnění výkonu služby v mimořádné kvalitě a rozsahu.

32. Rozhodnutím ze dne 16. 10. 2020 č. j. VS–193408–36/Čj–2019–800020 (nyní prvostupňové rozhodnutí) generální ředitel rozhodl o odejmutí osobního příplatku žalobci, neboť „pominuly zákonné důvody pro jeho přiznání. Příslušník dlouhodobě nejméně od poloviny roku 2018, neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu, což spočívá v dlouhodobém nekvalitním plnění služebních úkolů, které pro něj vyplývaly ze služebního zařazení ředitele Věznice Pardubice.“, v jeho odůvodnění důvody odejmutí osobního příplatku přiblížil. Na str. 14 rozhodnutí generální ředitel konstatoval, že dlouhodobé neplnění výkonu služby v mimořádné kvalitě a rozsahu vyplývá ze zjištění nedostatků vážného a dlouhodobého charakteru, spočívajících ve špatných hygienických podmínkách a nevyhovujícím a zastaralém vybavení strážních věží. Tyto nedostatky podrobně popsal na téže straně rozhodnutí. Na navazující straně generální ředitel konstatoval pochybení vyplývající z komplexní a tematické kontroly, která však nijak blíže nekonkretizoval. Lze se proto ztotožnit se žalovaným, že v této části odůvodnění rozhodnutí generálního ředitele nebyly zřejmé konkrétní důvody odejmutí osobního příplatku, proto rozhodnutí generálního ředitele je v této části (pochybení vyplývající z tematické, komplexní a operativní kontroly) nepřezkoumatelné. Ve zbytku shledal žalovaný důvody odejmutí osobního příplatku (dlouhodobé neplnění služby v mimořádné kvalitě a rozsahu projevující se v nevyhovujícím stavu strážních věží) přezkoumatelně popsané a dostatečné pro odejmutí osobního příplatku. Proto lze tvrzení žalobce zčásti přisvědčit, že z rozhodnutí generálního ředitele nezjistil, co je mu vytýkáno, neboť pochybení vyplývající z tematické, komplexní a operativní kontroly, generální ředitel v rozhodnutí i podle soudu dostatečně nespecifikoval. Tuto vadu však napravil žalovaný napadeným rozhodnutím. K uvedenému soud připomíná, že s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení, je nutné rozhodnutí generálního ředitele i napadené rozhodnutí žalovaného posuzovat jako celek. Žalovaný shledal rozhodnutí generálního ředitele v části týkající se pochybení vyplývající z tematické, komplexní a operativní kontroly nepřezkoumatelné, nicméně dospěl k závěru, že ostatní popsané důvody dostatečně odůvodňují odejmutí osobního příplatku žalobci. Na str. 9 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že „pochybení příslušníka stran zásadně nevyhovujícího stavu strážních věží je samo o sobě natolik závažné, že odůvodňuje odejmutí osobního příplatku“. Zároveň uvedl, že „zjištěný skutkový stav ohledně stavu strážních věží v napadeném rozhodnutí a jemu předcházejícím řízení byl generálním ředitelem spolehlivě prokázán, přičemž příslušník ve svých námitkách skutkové okolnosti stavu strážních věží nikterak nenapadal a pouze zpochybňoval, zda za jejich stavebně technický stav zodpovídá“. Podrobněji se ke kvalitě a rozsahu výkonu služby vyjádřil na str. 11–14 napadeného rozhodnutí, zde popsal skutečnosti o nevyhovujícím stavu strážních věží, jenž svědčil o dlouhodobém neplnění služby v mimořádné kvalitě a rozsahu žalobcem. Žalovaný tedy odůvodnil odejmutí osobního příplatku žalobci skutečnostmi, které byly žalobci známy již při zahájení řízení o odejmutí osobního příplatku z předchozího rozhodnutí generálního ředitele ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS–193408/ČJ–2019–800020, jehož doručením žalobci bylo řízení zahájeno (viz výše). Generální ředitel v uvedeném rozhodnutí specifikoval důvody odejmutí osobního příplatku právě i nevyhovujícím stavem strážních věží. Žalobce se ke stavu strážních věží následně v řízení před generálním ředitelem vyjadřoval i ve svých podáních (např. ze dnů 28. 5. 2020 či 25. 8. 2020). V rozhodnutí generální ředitel odůvodnil odejmutí osobního příplatku též i nevyhovujícím stavem strážních věží. Napadené rozhodnutí ani rozhodnutí generálního ředitele tak nemohlo být v tomto ohledu pro žalobce překvapivé. Skutečnosti, na základě kterých byl žalobci odejmut osobní příplatek, byly žalobci známy již při zahájení řízení, a z důvodů uvedených v rozhodnutí generálního ředitele vyšel i žalovaný v napadeném rozhodnutí. Námitce překvapivosti tak soud nemohl přisvědčit. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018 č. j. 6 As 286/2018–34 je z hlediska posouzení překvapivosti napadeného rozhodnutí nepřiléhavý, neboť žalovaný vycházel při závěru o odejmutí příplatku žalobci ze shodných důvodů jako generální ředitel, resp. shodně považoval nevyhovující stav strážních věží za skutečnost svědčící o dlouhodobém neplnění služby v mimořádné kvalitě a rozsahu. Žalovaný tedy nijak nezměnil právní názor ohledně předchozího rozhodnutí generálního ředitele.

33. Skutečnost, že žalovaný (v návaznosti na úpravu odůvodnění rozhodnutí generálního ředitele co do důvodů odejmutí osobního příplatku) změnil výrok rozhodnutí generálního ředitele, nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Předně soud uvádí, že v souladu s § 122 odst. 1 ZSP musí být rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku písemně odůvodněno. Uvedené ustanovení tedy toliko klade požadavek na rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku co do obsahu písemného odůvodnění, není vyžadováno, aby důvody odejmutí příplatku byly obsaženy přímo ve výroku rozhodnutí. Generální ředitel tak přesto učinil, když ve výroku rozhodnutí obecně uvedl, že „[p]říslušník dlouhodobě, nejméně od poloviny roku 2018, neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu, což spočívá v dlouhodobém nekvalitním plnění služebních úkolů, které pro něj vyplývaly ze služebného zařazení ředitele Věznice Pardubice“. Žalovaný následně tento výrok upřesnil a uvedl, že „odejímá osobní příplatek, neboť pominuly zákonné důvody pro jeho přiznání, když dlouhodobě neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu, což se projevilo stavem strážních věží ve Věznici Pardubice, jenž se vyznačoval velmi špatnými hygienickými podmínkami a nevyhovujícím a zastaralým vybavením strážních věží, přičemž za řádný stav těchto strážních věží příslušník zodpovídal vzhledem ke svému služebnímu zařazení ředitele Věznice Pardubice.“ Postup žalovaného, který specifikoval výrok rozhodnutí generálního ředitele v návaznosti na zjištění nepřezkoumatelnosti části důvodů rozhodnutí a závěr o důvodnosti odejmutí osobního příplatku na základě dlouhodobého neplnění služby v mimořádné kvalitě a rozsahu projevující se v nevyhovujícím stavu strážních věží, není v rozporu s právními předpisy. Upřesnění výroku rozhodnutí žalovaným není ani rozhodnutím v neprospěch žalobce, když obsah rozhodnutí zůstal nezměněn – žalobci byl odejmut osobní příplatek na základě (toliko části) důvodů popsaných již v rozhodnutí generálního ředitele.

34. Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že napadeným rozhodnutím je rozhodnuto o jiném jednání, než pro které bylo zahájeno a vedeno řízení v prvním stupni. Rozhodnutím generálního ředitele i napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o odejmutí osobního příplatku žalobci. Soud připomíná, že odejmutí osobního příplatku není kárným trestem uloženým za konkrétní jednání příslušníka (kázeňský přestupek), při čemž by musela být dodržena jednota a totožnost skutku, o němž je v kázeňském řízení rozhodováno. Odejmutí osobního příplatku nebylo důsledkem žádného kárného řízení, nýbrž je odůvodněno skutečnostmi ohledně kvality a rozsahu výkonu služby, přičemž důvody vedoucí k závěru o odejmutí osobního příspěvku je služební orgán povinen v rozhodnutí řádně popsat. Generální ředitel rozhodl o odejmutí příplatku žalobci, což odůvodnil nevyhovujícím stavem strážních věží a výsledky tematické, komplexní a operativní kontroly, přičemž tyto důvody svého rozhodnutí částečně včlenil i do výroku. Žalovaný v napadeném rozhodnutí revidoval důvody odejmutí osobního příplatku, když jej shledal odůvodněným pouze na základě části důvodů uvedených generálním ředitelem v dlouhodobém neplnění služby v mimořádné kvalitě a rozsahu projevující se v nevyhovujícím stavu strážních věží. Uvedenou změnu odůvodnění rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku žalovaný promítl, v návaznosti na rozhodnutí generálního ředitele, i do výroku, resp. změny výroku rozhodnutí. Žalovaný tedy nerozhodoval o „jiném jednání“, jak tvrdí žalobce, ale shodně jako prvostupňový orgán posuzoval kvalitu a rozsah výkonu služby jakožto hledisko rozhodné pro odejmutí osobního příplatku. Při závěru o odejmutí osobního příplatku vycházel žalovaný pouze z důvodů uvedených již generálním ředitelem v rozhodnutí. Zároveň bylo výše uvedeno, že důvod odejmutí osobního příplatku (dlouhodobé neplnění služby v mimořádné kvalitě a rozsahu projevující se v nevyhovujícím stavu strážních věží) byl žalobci zřejmý již při zahájení řízení o odnětí osobního příplatku (z rozhodnutí generálního ředitele ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS–193408/ČJ–2019–800020). Žalobce tak mohl proti důvodu odejmutí osobního příplatku (nevyhovující stav strážních věží) brojit již v řízení před generálním ředitelem. Jinými slovy žalobce nedoložil, co mu v takovém postupu bránilo. Byť generální ředitel odůvodnil odejmutí osobního příplatku žalobci vícero důvody, žalobce neprokázal, že by mu tato skutečnost bránila vyjádřit se ke stavu strážních věží. Žalobce ani v podané žalobě neuvedl skutečnosti, které by byly způsobilé zvrátit závažnost zjištěných pochybení ohledně stavu strážních věží odůvodňující odejmutí osobního příplatku. Soud shledal druhý a třetí žalobní bod nedůvodnými.

35. Ke čtvrtému žalobnímu bodu soud připomíná, že důvodem pro odnětí osobního příplatku mohou být toliko důvody, jež zákon předpokládá pro jeho přiznání, což je výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 4. 2014 č. j. 1 As 34/2014–54 dovodil, že „[o]sobní příplatek může být přiznáván, měněn či odnímán pouze na základě kvality či rozsahu výkonu služby.“ V rozsudku ze dne 26. 8. 2009 č. j. 3 Ads 86/2008–80 Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[v] odůvodnění rozhodnutí o osobním příplatku musí služební funkcionář uvést, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Je nezbytné, aby rozhodnutí vycházelo z prokazatelných důkazních prostředků, které přesvědčují nejen adresáta rozhodnutí, ale i odvolací orgán o věcné správnosti změny osobního příplatku. To platí nejen o situaci, kdy je osobní příplatek odnímán nebo snižován, ale i o situaci, kdy je osobní příplatek rozhodnutím přiznáván nebo zvyšován. I když to zákon výslovně nestanoví, o změně osobního příplatku (zvýšení, snížení nebo odejmutí) příslušníka rozhoduje služební funkcionář v závislosti na plnění podmínek stanovených pro jeho přiznání.“ 36. Z připomenuté judikatury vyplývá, že rozhodným hlediskem pro posouzení důvodnosti odejmutí osobního příplatku je kvalita a rozsah výkonu služby. V daném případě se žalovaný tímto kritériem zabýval, přičemž dospěl k závěru, že žalobce dlouhodobě neplnil službu v mimořádné kvalitě a rozsahu, toto neplnění spatřoval v nevyhovujícím stavu strážních věží. Nelze se ztotožnit s žalobcem, že by žalovaný odůvodnil odejmutí osobního příplatku jednorázovou situací. Taková úvaha z ničeho nevyplývá. Nevyhovující stav strážních věží byl stavem trvalejším, neboť, jak uvedl i sám žalobce v řízení před služebními orgány a také v žalobě, že strážní věže byly v předmětném špatném stavu již od doby, kdy nastoupil do funkce ředitele (od 22. 2. 2016, pozn. soudu). Jednalo se tudíž o pochybení dlouhodobějšího charakteru, když žalobce v průběhu několika let zanedbával stav strážních věží, u nichž byly při prohlídce provedené dne 11. 7. 2018 zjištěny nedostatky vážného a dlouhodobého charakteru (zejména velmi špatné hygienické podmínky, nevyhovující a zastaralé vybavení strážních věží). K tomuto nelze nezmínit, že generální ředitel dlouhodobě a opakovaně apeloval na ředitele věznic ohledně pracovních podmínek příslušníků ve věznicích, jak vyplývá ze zápisu z jednání celorepublikové porady ředitelů organizačních jednotek a ředitelů odborů GŘ VS ČR ze dne 14. 12. 2017 č. j. VS–110849–8/Čj–2017–800001–1POR (na č. l. 13 správního spisu), či ze zápisu zápis z jednání celorepublikových porad ze dne 16. 5. 2018 č. j. VS–42561–5/ČJ–2018–800001–1POR (na č. l. 63 správního spisu), nebo ze zápisu z jednání celorepublikové porady ze dne 8. 6. 2018 č. j. VS–57372–8/ČJ–2018–800001–1POR (na č. l. 66 správního spisu). Např. v zápisu ze dne 16. 5. 2018 č. j. VS–42561–5/ČJ–2018–800001–1POR je uvedeno: „pracovní prostředí, které by se mělo ve věch OJ postupně vylepšovat (např. klimatizace na strážních stanovištích by měla být běžnou součástí vybavení), neboť kvalitní podmínky pro výkon služby a práce souvisí s personální situací: OJ mají obdobné personální, organizační a finanční podmínky pro údržbu a opravy, přesto je zaznamenáván značný rozdíl v kvalitě pracovního prostředí, v některých OJ se lze setkat s až nedůstojnými podmínkami pro výkon služby, přitom jde o vizitku vztahu vedení věznice k vlastním kolegům v OJ“. Na shora uvedené skutečnosti ostatně upozornil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Soud se s žalovaným ztotožňuje, že se jedná o dlouhodobé neplnění povinností ze strany žalobce. Tvrzením žalobce, že strážní věže byly ve špatném stavu již při jeho nástupu na místo ředitele věznice, nelze ospravedlnit, že kontinuálně špatný stav strážních věží v průběhu let setrvával, aniž by jej žalobce jakkoli napravil, ačkoli byl v rámci porad ředitelů organizačních jednotek a ředitelů odborů GŘ VS na potřebu vylepšení pracovního prostředí příslušníků opakovaně výslovně upozorňován. S ohledem na výše uvedené nemůže obstát tvrzení žalobce z repliky, že není zřejmé, od kdy špatný stav strážních věží trval, když sám na str. 7 žaloby uvedl: „V době, kdy žalobce nastoupil jako ředitel věznice, byly prostory věznice ve velmi zanedbaném stavu“, (obdobně se vyjádřil i v podaném odvolání). Z uvedeného vyplývá, že tento špatný stav trval minimálně od nástupu žalobce do funkce ředitele věznice.

37. Stejně tak soud neshledal důvodnou námitku, že zjištění ohledně strážních věží nebyla učiněna v rámci řádné kontroly, nýbrž že se jednalo o pouhé ústní vyjádření zástupců GŘ VS v rámci přátelské návštěvy. Zjištěný nevyhovující stav strážních věží, jak jej popsal žalovaný na str. 11 napadeného rozhodnutí, vyplývá z obsahu správního spisu, konkrétně ze založených fotografií pořízených na místě. Žalobce přitom proti takto zjištěnému skutkovému stavu nebrojí, nezpochybňuje učiněné zjištění ohledně stavu strážních věžích. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí proto nemůže být skutečnost, že o prohlídce věznice dne 11. 7. 2018 nebyl sepsán protokol, když ani ZSP nestanoví žádné formální požadavky na zjištění kvality a rozsahu výkonu služby za účelem odnětí osobního příplatku. Podstatné je, že zjištěný stav prokazatelně vychází z důkazních prostředků založených ve správním spisu, přičemž žalobce zjištěný nevyhovující stav věží ani nesporuje. Pouze namítá, že zjištěný stav nemohl být důvodem odejmutí osobního příplatku. Důvodem zrušení napadeného rozhodnutí nemůže být úspěšnou námitka, že žalobce nebyl prohlídce věznice přítomen. Jeho nepřítomnost nic nemění na zjištění, že dlouhodobě zanedbával jako ředitel věznice stav strážních věží.

38. Žalovaný v napadeném rozhodnutí závěr o odejmutí osobního příplatku žalobci zcela dostatečně a přesvědčivě odůvodnil. Shledal, že pochybení spočívající v nevyhovujícím stavu strážních věží je natolik závažné, že odůvodňuje odejmutí osobního příplatku žalobci. Uvedené opřel zejména o skutečnosti, že se jedná o dlouhodobé zanedbávání povinností, že nedůstojné a nevyhovující podmínky výkonu služby mohly objektivně ohrozit ochotu příslušníků ve věznici sloužit, což by při jejich nedostatku mohlo v konečném důsledku i ohrozit elementární úkoly věznice. Soud považuje takové odůvodnění žalovaného ve vztahu k závěru o neplnění služby v mimořádné kvalitě a rozsahu za dostatečné. Žalobce přitom nedoložil žádné relevantní argumenty způsobilé tento závěr zpochybnit. Soud se ztotožňuje se žalovaným, že na závažnosti pochybení žalobce nic nemění skutečnost, že žalobce nevyhovující stav napravil a strážní věže ke dni 30. 11. 2018 částečně zrekonstruoval. Žalovaný v napadeném rozhodnutí proto příhodně konstatoval, že „[p]okud totiž mohl příslušník tento zásadně nevyhovující stav strážních věží napravit v tak krátkém časovém období, avšak učinil tak až v souvislosti s proběhlou kontrolou, svědčí to tím spíše o závažnosti jeho pochybení, neboť stav strážních věží bylo evidentně v jeho silách napravit mnohem dříve.“ Žalobce přitom ani v podané žalobě přesvědčivě nevysvětlil, proč nápravu (alespoň v učiněném rozsahu) neprovedl již dříve. Toliko namítal, že byl limitován finančními možnostmi věznice a že opravy realizoval postupně tak, jak považoval sled jednotlivých kroků za logický a jak to umožňoval objem finančních prostředků. Není proto pravdivé tvrzení, že by žalovaný argumenty žalobce nezohlednil a bez znalosti podmínek věznice posuzoval prioritu oprav. Žalovaný v napadeném rozhodnutí naopak uvedl, že „je na řediteli věznice, aby v rámci své pravomoci rozhodl o pořadí a prioritě jednotlivých rekonstrukcí ve vazbě na jejich naléhavost; pokud příslušník realizoval ve věznici jiné opravy a nevěnoval pozornost dlouhodobě zásadně nevyhovujícímu stavu strážních věží, s nímž byl seznámen a který měl citelný vliv na podmínky služby, tuto svou řídící povinnost řádně neplnil.“ S tímto závěrem se soud ztotožňuje. Lze se ztotožnit i se žalobcem, že jako ředitel věznice musel udržovat (opravovat) i jiné části věznice, než jen strážní věže. Tato skutečnost jej však nemůže vyvinit, jelikož stav strážních věží zanedbával dlouhodobě, jejich stav byl tristní (strážní věže byly vybaveny zastaralým a na první pohled nevyhovujícím nábytkem a okny, nebyla zajištěna odpovídající opatření proti zimě či přílišnému horku, nebyl zajištěn přívod vody či sluneční clony, zejména však nebyly vybaveny toaletou). Nejednalo se proto jen o dílčí, malé pochybení, které by nijak nemohlo ovlivnit kvalitu výkonu služby příslušníků, ale o zjevně zcela nedostačující stav, který přetrvával několik let a mohl tak mít vliv na práci jednotlivých sloužících příslušníků. Žalovaný v bodech 57 až 60 napadeného rozhodnutí popsal konkrétní zjištění, podle nichž žalobce ani neplánoval kompletní rekonstrukci strážních věží, kterou by napravil jejich nevyhovující stav, jenž trval již od jeho nástupu do funkce ředitele věznice, jelikož do přehledu investičních záměrů tento nebyl zahrnut. Současně žalobce nepředložil žádný důkaz, že by předmětný návrh skutečně podal. V podrobnostech soud na tuto část napadeného rozhodnutí odkazuje. Žalobce přitom zde popsané skutečnosti v podané žalobě nijak nesporuje. Tvrzení žalobce o potřebě i jiných oprav ve věznici nebylo způsobilé zpochybnit závěr o dlouhodobém neplnění služby žalobcem v mimořádné kvalitě a rozsahu.

39. Důvodné není též tvrzení žalobce, že generální ředitel se nedomníval, že stav strážních věží odůvodňoval odejmutí osobního příplatku, neboť podle výroku jeho rozhodnutí i odůvodnění se jednalo o dlouhodobé nekvalitní plnění služebních úkolů. Je tomu tak proto, že generální ředitel sice odůvodnil odejmutí osobního příplatku žalobci i dalšími důvody, které však nebyly řádně vymezeny. Odůvodnění žalovaného, který aproboval jen část důvodů uvedených generálním ředitelem, přitom postačí k závěru o dlouhodobém neplnění výkonu služby žalobcem v mimořádné kvalitě a rozsahu. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný dostatečně odůvodnil závažnost pochybení žalobce spočívající ve špatném stavu strážních věží. Ostatně právě závažnost tohoto pochybení vyplývá již z rozhodnutí generálního ředitele, který se nevyhovujícímu stavu věží oproti jiným důvodům věnoval rozsáhleji a detailněji.

40. K námitce žalobce o porušení služební kázně jiným příslušníkem, který nevykonal tělesnou potřebu v řádných podmínkách, soud připomíná, že předmětem právě přezkoumávaného řízení bylo odejmutí osobního příplatku žalobci z důvodu neplnění služby v mimořádné kvalitě a rozsahu z jeho strany, nikoli závadové jednání jiného příslušníka. Případné pochybení jiného příslušníka není předmětem této věci. Tím je toliko výkon služby žalobcem, resp. jeho kvalita a rozsah. Je nepochybné, že tím, že žalobce nezajistil řádné podmínky pro výkon služby příslušníků, když se strážní věže nacházely ve zcela nevyhovujícím stavu nevybaveny sociálním zařízením, přívodem vody, ani přístroji k ochraně před zimou či teplem, ohrozil výkon služby ze strany příslušníků a ochotu službu vykonávat.

41. Soud proto k této části námitek uzavírá, že postup žalovaného nemohl být zneužitím správního uvážení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně a přesvědčivě zdůvodnil, v čem konkrétním spatřuje pochybení žalobce, jež se promítla do kvality a rozsahu výkonu služby. Žalovaný popsal učiněná zjištění, která mají oporu ve správním spisu, přičemž uvedl úvahy, které jej vedly k závěru o závažnosti pochybení žalobce odůvodňující odejmutí osobního příplatku. Žalobce přitom tyto závěry žalovaného nevyvrátil žádnými přesvědčivými argumenty, ani neuvedl žádné skutečnosti, které by byly způsobilé zpochybnit závěr o závažnosti jeho pochybení, a též přesvědčivě nevysvětlil, proč neprovedl opravu strážních věží, ačkoli o jejich nevyhovujícím stavu věděl. Soud se ztotožňuje s žalovaným, že žalobce opravu strážních věží provést mohl, ale bez existence důležitých důvodů tak neučinil. Čtvrtý žalobní bod není důvodný.

42. V pátém žalobním bodu se soud neztotožňuje s námitkou žalobce, že žalovaný nemohl opravit datum odejmutí osobního příplatku žalobci napadeným rozhodnutím. Jak vyplývá z § 190 odst. 8 ZSP jsou–li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví, popřípadě rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Zjistí–li odvolací orgán vady rozhodnutí prvního stupně, které lze v odvolacím řízení napravit, aniž by tím byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, učiní tak a rozhodnutí orgánu prvního stupně změní. Postup žalovaného, který napadeným rozhodnutím vyhověl námitkám žalobce o nepřípustnosti zpětného odejmutí osobního příplatku a změnil rozhodnutí generálního ředitele tak, že rozhodl o odejmutí osobního příplatku dnem 19. 10. 2020, tj. dnem doručení rozhodnutí generálního ředitele, je v souladu s ZSP. Tímto postupem nemohla být nijak porušena práva žalobce, ostatně takové porušení žalobce ani netvrdí. Pouze namítá, že žalovaný nemohl v tomto ohledu rozhodnutí generálního ředitele napravit. Dotčenou vadu naopak žalovaný mohl v odvolacím řízení napravit. Bylo by i v rozporu se zásadou procesní ekonomie a rychlosti řízení, pokud by tak žalovaný neučinil a věc pouze na základě předmětného důvodu vrátil generálnímu řediteli k dalšímu řízení. Žalovaný tudíž postupoval přípustně, když změnil výrok rozhodnutí generálního ředitele ohledně určení dne, od kterého bude žalobci osobní příplatek odejmut. Soud pro úplnost doplňuje, že by jistě bylo vhodnější výrok formulovat tak, že se osobní příplatek žalobci odjímá dnem doručení rozhodnutí, nikoli ve výroku stanovit přesné datum. Nicméně se jedná o formulační nepřesnost, která nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

43. Soud neshledal důvodnou námitku žalobce obsaženou v replice, že osobní příplatek mohl být žalobci odejmut nejdříve dne 20. 10. 2020. Soud uvádí, že je na úvaze služebního funkcionáře, jakým dnem osobní příplatek odejme, neboť ZSP v tomto ohledu žádný požadavek nestanoví. Je však podstatné, aby rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku bylo dotčenému příslušníkovi doručeno nejpozději v den, kdy má změna, resp. odejmutí osobního příplatku nabýt účinnosti, což bylo v daném případě žalovaným napraveno. Pátý žalobní bod není důvodný.

44. V šestém a sedmém žalobním bodu, které soud vypořádá společně, žalobce nejprve namítal, že vůči němu byly uplatněny jen negativní skutečnosti, žalovaný nepřihlédl k jeho tvrzení o kladném hodnocení výkonu služby, a to k údajům o služebních odměnách, ocenění a medailích. Obdobnou námitku vznesl žalobce již v podaném odvolání s tím, že k odměnám, oceněním a medailím nepřihlédl generální ředitel. Žalovaný se této námitce věnoval na str. 15 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že generální ředitel se těmito skutečnostmi zabýval, a to v posledním odstavci na str. 15 rozhodnutí. Žalovaný se ztotožnil s generálním ředitelem, že „skutečnost, že příslušník dříve vykonával svoji službu řádně a v mimořádné kvalitě neznamená, že později nemohou být zjištěny takové skutečnosti, které odůvodňují odejmutí osobního příplatku. Udělení odměn a pochvalné dopisy nemění nic na skutečnosti, že se příslušník závažného pochybení dopustil. Ačkoli lze osobní příplatek odejmout pouze na základě zákonných podmínek, neplatí, že byl–li jednou přiznán, nelze jej odejmout.“ Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný skutečnosti ohledně odměn a ocenění žalobce, včetně udělení plakety JUDr. Emila Martince, vzal v potaz, nicméně pro něj byla rozhodující zjištěná pochybení žalobce, která převážila nad tím, že žalobce dříve za službu obdržel odměny či medaili. Nelze tedy přisvědčit žalobci, že by žalovaný nepřihlédl k pozitivním skutečnostem ohledně výkonu služby. Ocenění a odměny žalobce, jakož i děkovné dopisy a medaile žalovaný v napadeném rozhodnutí zmínil (včetně pochvalných dopisů a udělené medaile), dospěl však k závěru, že nad oceněními žalobce převážila učiněná zjištění o jeho pochybení, která odůvodňují závěr o neplnění služby žalobcem v mimořádné kvalitě a rozsahu. Takové odůvodnění žalovaného nelze shledat za nepřezkoumatelné. Žalovaný vysvětlil, že skutečnost, že příslušník dříve vykonával svoji službu řádně a v mimořádné kvalitě neznamená, že později nemohou být zjištěny takové skutečnosti, které odůvodňují odejmutí osobního příplatku. V napadeném rozhodnutí přitom řádně a přezkoumatelně popsal závažnost zjištěných pochybení.

45. K argumentům žalobce, že se žalovaný, resp. generální ředitel nezabýval jeho připomínkami k tematické a komplexní kontrole, soud uvádí, že žalovaný tyto důvody rozhodnutí generálního ředitele spočívající v pochybeních vyplývajících z operativní, tematické a komplexní kontroly vůbec nezahrnul do odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jinými slovy žalovaný přisvědčil v této rovině odvolacím námitkám žalobce, že rozhodnutí generálního ředitele je v dané části odůvodňující odejmutí osobního příplatku žalobci pochybeními vyplývajícími z operativní, tematické a komplexní kontroly, nepřezkoumatelné. Není proto pochybením žalovaného, pokud se jednotlivými připomínkami ohledně této části rozhodnutí generálního ředitele více nezabýval, když zjištění, proti nimž žalobce připomínkami brojil, ani do napadeného rozhodnutí nezahrnul. Odvolací námitky žalobce ohledně výsledků operativní, tematické a komplexní kontroly, žalovaný proto řádně vypořádal, když v tomto ohledu přisvědčil žalobci a shledal rozhodnutí generálního ředitele z části nepřezkoumatelné. Takový postup žalovaného nekrátí práva žalobce, ani není v rozporu s již výše citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014 č. j. 1 As 34/2014–54. Šestý a sedmý žalobní bod nejsou důvodné.

46. Toliko obiter dictum soud konstatuje, že rozhodnutím generálního ředitele ze dne 27. 10. 2020 č. j. VS–178541–15/ČJ–2020–800020 byl žalobce odvolán ze služebního místa ředitele věznice a byl převeden do personální pravomoci ředitele Věznice Valdice s tím, že jiné služební místo žalobce ustanoví tento ředitel. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, o kterém rozhodl žalovaný dne 27. 4. 2021 č. j. MSP–111/2020–ODKA–ROZ/9 tak, že rozhodnutí generálního ředitele ze dne 27. 10. 2020 č. j. VS–178541–15/ČJ–2020–800020 potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2022 č. j. 10 Ad 6/2021–97 tak, že žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 3. 2024 č. j. 5 As 191/2022–46 tak, že kasační stížnost žalobce zamítl.

47. Ze shora uvedených důvodů tak Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

48. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.