3 Ad 16/2024–42

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: R. K., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B. sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 29. 10. 2024 č. j. MZDR 20806/2024–3/PRO, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 29. 10 2024 č. j. MZDR 20806/2024–3/PRO se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B., advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 363 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B., advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž ministr zdravotnictví (dále též „ministr“) zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví (dále též „žalovaný“) ze dne 5. 6. 2024 č. j. MZDR 2794/2024–8/PRO. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky 300 000 Kč za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon č. 297/2021 Sb.“).

2. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou.

3. Žalobkyně namítá splnění podmínek pro odškodnění za nezákonnou sterilizaci, absentuje její informovaný svobodný souhlas se sterilizací.

4. Žalobkyně uvádí, že dne 9. 2. 1994 se dostavila do nemocnice v X z důvodu lékařského zákroku dočasného znemožnění otěhotnět. Následující den, dne 10. 2. 1994, jí byl v nemocnici proveden lékařský zákrok, sterilizace. Žalobkyně ve věku 24 let o trvalé zneplodnění nestála, nikdy k němu neudělila souhlas a domnívala se, že je pouze dočasný. Pokud by věděla, že je nezvratný, nikdy by ho nepodstoupila, ani by k němu nepodepsala žádost. Po zákroku se dozvěděla, že už nebude moci mít další děti, jednala tudíž v omylu. Příslušné osoby jí o povaze, následcích, alternativách a nezvratnosti zákroku sterilizace, nikdy nijak poučily. Ačkoli ve své žádosti o přiznání nároku ze dne 16. 1. 2024 a ve svém přípise ze dne 31. 5. 2024 nesprávně uvedla důvody a okolnosti dostavení se dne 9. 2. 1994 do nemocnice v X, za tuto zřejmou nesrovnalost se přípisem ze dne 6. 2. 2024 omluvila.

5. Žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, že dostatečné poučení žalobkyně o povaze, následcích, alternativách a rizicích zákroku sterilizace vyplývá ze žádosti o sterilizaci a ze souhlasu s hospitalizací a zdravotní péčí ze dne 4. 2. 1994. Z uvedených listin nevyplývá, že by byla dostatečným a srozumitelným způsobem poučena o povaze budoucího zákroku. Žalobkyně nemá právnické vzdělání, a proto odkaz na § 23 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (dále též „zákon o péči“) bez bližšího vysvětlení, nelze považovat za dostatečné poučení. V případě žalobkyně chybí poučení o povaze zákroku a jeho odůvodnění. Jako důvod v žádosti je napsáno pouhé sdělení: „Žádám o provedení takové operace, abych už nemohla mít děti. Je mi 24 let a mám 5 dětí.“ Aby byla sterilizace provedena legálně, musí být sepsaná žádost o sterilizaci projevem svobodné, informované a omylu prosté vůle. Obsah žádosti o provedení sterilizace nikterak neprokazuje, že by žalobkyně dala ke sterilizaci svobodný a informovaný souhlas. Podmínkou k provedení zákroku sterilizace je předchozí řádné poučení pacienta o povaze, charakteru, následcích, alternativách a rizikách zákroku. Splnění této podmínky je nezbytným předpokladem, aby mohla osoba žádající o sterilizaci vyjádřit informovaný souhlas s ním. K řádnému poučení žalobkyně ze strany příslušných osob však nedošlo, ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně absentuje jakýkoli dokument o řádném poučení předem, o povaze a charakteru zákroku.

6. Podle žalobkyně list označený za „souhlas s hospitalizací a zdravotní péčí“ ze dne 4. 2. 1994 není dostatečným, srozumitelným a řádným poučením o zákroku sterilizace, jak vyžadovaly právní předpisy. Ani podepsaná formulářová žádost o sterilizaci neprokazuje nic o tom, že by žalobkyni bylo dáno náležité poučení a že by udělila se sterilizací svobodný a informovaný souhlas. Není zde uvedeno nic konkrétního o provedení poučení a jeho rozsahu. Formulářová forma žádosti o sterilizaci svědčí o určité automatičnosti úkonu. Přitom ke sterilizaci by mělo docházet pouze po pečlivém zvážení zákroku pacientkou, jejíž rozhodnutí bude následovat po zevrubném rozhovoru s lékařem, což se v případě žalobkyně nenastalo. Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že nebylo podepsáno písemné poučení, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní ve smyslu § 11 směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. prosince 1971 o provádění sterilizace, č. LP–252.3–19.11.71 (dále též „Směrnice“). Nepoučení žalobkyně o nezvratnosti zákroku sterilizace mělo přitom rozhodující vliv na podepsání žádosti o sterilizaci a na podstoupení tohoto zákroku, žalobkyně se domnívala, že daný zákrok je dočasný. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný se s námitkou absence řádného odůvodnění žádosti o sterilizaci a absence řádného poučení o povaze zákroku dostatečně nevypořádal. Konstatoval jen, že ze žádosti o sterilizaci plyne, že žalobkyně měla před zákrokem vědomost o reparabilitě zákroku, že po operaci už nebude moci mít děti. Dále žalovaný uvádí, že námitka absence poučení neodpovídá obsahu zdravotnické dokumentace a nemá racionální vysvětlení, je nevěrohodná. Takové vypořádání nemůže obstát, neboť odůvodnění uvedené v žádosti o sterilizaci vůbec nepotvrzuje, že by si žalobkyně byla vědoma následků sterilizace, a že by byla o následcích sterilizace poučena. Existence podpisu na dokumentu nemůže svědčit o vůli žalobkyně podstoupit sterilizaci jako projev svobodné, vážné a omylu prosté vůle žalobkyně.

7. Žalobkyně v žalobě navrhla provedení důkazu napadeným rozhodnutím.

8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout a odkázal na rozhodnutí obou stupňů správních orgánů, která považuje za zákonná, věcně správná, reflektující shromážděné podklady.

9. Žalobkyně v replice setrvala na žalobní argumentaci.

10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

11. U jednání konaného dne 22. 7. 2025 účastníci setrvali na své argumentaci a žádné důkazy nenavrhli.

12. Soud shledal podanou žalobu důvodnou.

13. Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti.

14. Dne 16. 1. 2024 požádala žalobkyně, tehdy žadatelka, žalovaného o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní provedení sterilizace (dále též „Žádost“). K Žádosti připojila zdravotnickou dokumentaci.

15. Dne 26. 1. 2024 žalovaný požádal Nemocnici X o zdravotnickou dokumentaci žadatelky.

16. Dne 7. 2. 2024 Nemocnice X zaslala žalovanému zdravotnickou dokumentaci žadatelky. Její součástí je předtištěná formulářová žádanka SOUHLAS S HOSPITALIZACÍ A ZDRAVOTNÍ PÉČÍ s ručně dopsanými osobními údaji o žadatelce a s předtištěným textem: „po poučení ve smyslu § 23 zákona č. 20/66 Sb. ve znění zákona č. 584/91 Sb., prohlašuje: 1) že souhlasí s hospitalizací v nemocnici“ s ručně dopsaným textem „a oper. výkonem“. Na žádance je datum „4. 2.“ bez uvedení roku a je podepsána žadatelkou. Dále ve zdravotnické dokumentaci je na kancelářském psacím stroji sepsaná „Sterilizační žádost paní K. R., nar. X, bytem X“ ze dne 4. 2. 1994 s textem: „Žádám o provedení takové operace, abych už nemohla mít děti. Je mi 24 let a mám 5 dětí.“ Následuje podpis žadatelky a pod ním je text: „Žadatelka splňuje podmínky k provedení sterilizace, výkon bude proveden na gyn. odd. nemocnice X.“ se jmény a podpisy čtyř lékařů (z urologického oddělení, chirurgického oddělení, interního oddělení a přednosty gynekologicko–porodnického oddělení) a vedoucího právního odboru (dále též „Sterilizační žádost“).

17. Dne 20. 5. 2024 žalovaný vyzval žadatelku k návrhům na doplnění dokazování.

18. Dne 31. 5. 2024 bylo žalovanému doručeno písemné vyjádření žadatelky, která v něm zopakovala svá tvrzení ze Žádosti.

19. Žalovaný rozhodnutím (ze dne 5. 6. 2024 č. j. MZDR 2794/2024–8/PRO) Žádost zamítl. V odůvodnění konstatoval, že žadatelka o sterilizaci požádala písemně podle § 27 zákona o péči. Ze zdravotnické dokumentace vyplynulo, že sterilizace byla řádně indikována z důvodu obsaženého ve Směrnici a bylo prokázáno, že žadatelka byla obeznámena s trvalostí zákroku, neboť požadavek na trvalý důsledek zákroku v podobě zabránění dalšího těhotenství vyplývá přímo z významu slov uvedených ve Sterilizační žádosti, že další dítě si již nepřeje. Z písemného prohlášené žadatelky je zřejmé, že další těhotenství již neplánovala. Byla si tudíž vědoma nemožnosti otěhotnění po provedení zákroku. Proti tomuto rozhodnutí podala žadatelka rozklad.

20. Napadeným rozhodnutím (ze dne 29. 10. 2024 č. j. MZDR 20806/2024–3/PRO) ministr podaný rozklad zamítl. V odůvodnění uvedl, že žadatelka argumentuje shodně jako před žalovaným, nic nového neuvádí, všechny argumenty vypořádalo rozhodnutí žalovaného. Konstatoval, že součástí zdravotnické dokumentace je Sterilizační žádost s vlastnoručním podpisem žadatelky, která výslovně písemně požádala o sterilizaci. Rozmezí 6 dnů mezi žádostí a zákrokem nemá vliv na svobodu vůle, nevyvolává jakýkoli pocit časové tísně. Není zde žádná souvislost s porodem ani například šestinedělím (zákrok proběhl cca 7 týdnů po posledním porodu). Odůvodnění Žádosti: „Žádám o provedení takové operace, abych už nemohla mít děti. Je mi 24 let a mám 5 dětí.“ odpovídá čl. XIV odst. 3 Směrnice, jelikož skutečnost vysokého počtu dětí je obvyklým důvodem pro žádost o sterilizaci a její provedení. Odůvodnění Sterilizační žádosti je proto dostatečné, laicky srozumitelné, bez dvojího výkladu. Kromě toho ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že žadatelka trpěla i gynekologickými problémy. To, že sterilizace je operací, aby už žena nemohla mít v budoucnu další děti, lze pochopit právě z použité formulace v žádosti reflektující osobní situaci žadatelky. Z použité formulace důvodu podání žádosti je zřejmé, že žadatelka měla před zákrokem povědomí o tom, že po operaci už nebude moci mít děti, že zabrání dalšímu početí, a byla s tím srozuměna. Nadto žadatelka podepsala na začátku své hospitalizace souhlas s hospitalizací a zdravotní péčí ze dne 4. 2.1994, v něm je uvedeno, že byla poučena ve smyslu § 23 zákona o zdraví lidu a prohlašuje, že souhlasí s hospitalizací a operačním výkonem. Tvrzení žadatelky, že nevěděla o povaze zákroku, o jehož provedení žádala, a že nebyla poučena, neodpovídá obsahu zdravotnické dokumentace, nemá racionální vysvětlení a je nevěrohodná. Žadatelka i přes obsáhlé poučení o nutnosti předložit nebo označit k prokázání svých tvrzení další důkazní prostředky, neunesla důkazní břemeno stran okolností zakládajících rozpor sterilizace s právem ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb. Žalovaný v řízení v 1. stupni konkrétními důkazy ze zdravotnické dokumentace prokázal, že žadatelkou předestřená tvrzení nejsou hájitelná a plauzibilní a naopak, že žadatelka před zákrokem podala náležitě zdůvodněnou Sterilizační žádost a byla řádně poučena o povaze zákroku.

21. Městský soud v Praze vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění:

22. Podle § 2 zákona č. 297/2021 Sb. oprávněnou osobou je fyzická osoba, která se podrobila v období od 1. července 1966 do 31. března 2012 (dále jen „rozhodné období“) ve zdravotnickém zařízení na území, které je součástí území České republiky, sterilizaci v rozporu s právem.

23. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb. sterilizací v rozporu s právem se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k jehož provedení oprávněná osoba neudělila souhlas, nebo souhlas udělila při takovém porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti anebo za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu.

24. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 297/2021 Sb. porušením právních předpisů a okolnostmi podle odstavce 1 se rozumí zejména působení na oprávněnou osobou v podobě jakéhokoli nátlaku, donucení či přesvědčování, aby se zdravotnímu výkonu zabraňujícímu plodnosti podrobila, jakož i skutečnost, že oprávněná osoba nebyla srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu a o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaného zdravotního výkonu a o jiných možnostech řešení zdravotního stavu, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích.

25. Podle § 23 zákona o péči lékař je povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popřípadě členy jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně preventivní péče.

26. Podle § 27 zákona o péči sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví.

27. Podle § 27c zákona o péči každý lékařský výkon, který není v bezprostředním zájmu osoby, na které má být proveden, lze provést pouze s předchozím písemným souhlasem takové osoby. Před udělením souhlasu musí být osoba úplně informována o povaze výkonu a jeho rizicích.

28. Podle § 2 písm. b) Směrnice sterilizace je přípustná, provádí–li se ve zdravotnickém zařízení na vlastní žádost nebo se souhlasem osoby, u níž má být sterilizace provedena, na zdravých pohlavních orgánech ženy, jestliže by těhotenství nebo porod vážně ohrozily život ženy nebo jí způsobily těžkou a trvalou poruchu zdraví.

29. Podle § 5 odst. 1 písm. b) věty první Směrnice o tom, že sterilizace je indikována, rozhoduje: v případech podle § 2 písm. b) až g) lékařská komise k tomu účelu ustavená (sterilizační komise).

30. Podle § 6 Směrnice o sterilizaci z důvodů uvedených v § 2 písm. b) až g) může požádat písemně osoba, u níž má být sterilizace provedena, nebo s jejím souhlasem ošetřující lékař, předsedu sterilizační komise příslušné podle místa trvalého pobytu, popřípadě sídla pracoviště nebo školy, kterou navštěvuje. Žádost řádně odůvodní.

31. Podle § 11 Směrnice je–li o žádosti rozhodnuto kladně, pošle předseda žadatelku (žadatele) s doporučením na ženské (urologické nebo chirurgické) oddělení, jehož vedoucí je členem komise. Zároveň tam zašle opis protokolu, který se stane součástí chorobopisu. Před zákonem podepíše osoba, u níž má být sterilizace provedena, popřípadě její zákonný zástupce (opatrovník), prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní.

32. Nejprve se soud zabýval tvrzením, že žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkou absence řádného odůvodnění Sterilizační žádosti a absence řádného poučení o povaze zákroku. Z povahy věci se totiž soud musí zabývat tím, zda je napadené rozhodnutí zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

33. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí spočívá podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů; důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelných (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008 č. j. 3 As 51/2007–84). Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008 č. j. 7 Afs 212/2006–76). Na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů nelze klást nepřiměřeně vysoké požadavky. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se například správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013 č. j. 1 Afs 92/2012–45, bod 28).

34. Nepřezkoumatelnost není způsobena ani nižší kvalitou odůvodnění. Podstatné je, zda rozhodnutí obsahuje alespoň základní náležitosti do té míry, že může být podrobeno soudnímu přezkumu. Správní orgán není povinen vypořádat každý dílčí argument. Pokud žalobce uplatní pouze obecné námitky, může se s nimi rozkladový orgán vypořádat pouze v obecné rovině (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2018 č. j. 8 Afs 71/2007–116). Námitky lze vypořádat i tak, že správní orgán prezentuje v odůvodnění právní názor odlišný od názoru účastníka řízení, pakliže zdůvodnění tohoto názoru poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Tím jsou minimálně implicitně vypořádány i námitky účastníka, absence odpovědi na jednotlivé námitky účastníka v odůvodnění rozhodnutí bez dalšího nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015 č. j. 6 As 152/2014–78).

35. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí optikou shora připomenuté judikatury a dospěl k závěru, že rozhodnutí není stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť žalovaný srozumitelně a dostatečně podrobně popsal, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, podle kterých právních norem rozhodl a jakými úvahami se řídil. Ministr se rovněž vypořádal s rozkladovými námitkami. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jak ministr o věci (rozkladu) uvážil a z jakých důvodů přisvědčil právnímu posouzení rozhodnutí žalovaného. Soud připomíná, že s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení je nutné rozhodnutí žalovaného i napadené rozhodnutí posuzovat jako jeden celek. Z napadeného rozhodnutí lze seznat na základě, jakých podkladů a na základě jakých úvah ministr dospěl ke svým závěrům. Ministr se rozkladovou námitkou ohledně absence řádného odůvodnění Sterilizační žádosti a absence poučení o povaze zákroku zabýval na stranách 8–9 napadeného rozhodnutí. Žalovaný se téže skutečnostmi zabýval na stranách 3–6 prvostupňového rozhodnutí. Soud považuje takové odůvodnění za zcela dostatečné. Skutečnost, že žalobkyně s určitým hodnocením ministra nesouhlasí, ještě neznamená, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

36. Podstatou sporu v projednávané věci je posouzení, zda žalobkyně dala k zákroku sterilizace informovaný souhlas či nikoliv.

37. Soud předně připomíná, že účel právní úpravy odškodňování za protiprávní sterilizace, je obsažen v zákonu č. 297/2021 Sb. Jeho prostřednictvím se stát vyrovnává s vlastním pochybením, které v letech minulých vedlo k razantním zásahům do základních práv žen, u nichž byla provedena sterilizace bez jejich informovaného souhlasu. Nápravy však nemůže být dosaženo pouze vytvořením zákonné úpravy. Aby bylo možné tento prostředek nápravy považovat za efektivní, je třeba také jeho adekvátní aplikace na jednotlivé případy. Jak dovodila soudní judikatura, příslušné správní orgány musí v těchto případech ve větší míře aplikovat zásadu vstřícnosti a řádného poučení účastníků správního řízení. Požadavek efektivity by rovněž nebyl naplněn, pokud by správní orgány formalisticky lpěly na prokázání nelegality dotyčné sterilizace (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023 č. j. 8 Ad 6/2023–33). Je taktéž nutné, aby správní orgány vyvinuly aktivitu k vlastnímu zjišťování skutkového stavu. I když se stále jedná o řízení o žádosti, do značné míry se v něm uplatní i vyšetřovací zásada z řízení ex officio (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024 č. j. 9 As 61/2023–65). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 7. 2024 č. j. 9 As 61/2023–65 dovodil, že „nelze po žadatelkách požadovat, aby samy vždy nade vší pochybnost prokázaly naplnění všech výše vymezených předpokladů pro přiznání peněžní částky podle zákona č. 297/2021 Sb. Naopak postačí, pokud žadatelka o peněžitou dávku předestře na první pohled plausibilní tvrzení, že v rozhodném období podstoupila sterilizaci v rozporu s právem. To nicméně pochopitelně neznamená, že se může jednat o jakékoli, ničím nepodložené tvrzení. Musí jít o tvrzení hájitelné, které bude podepřeno indiciemi, které ve svém souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení situace či chování jednotlivých účastníků, než že k protiprávní sterilizaci žadatelky pravděpodobně došlo tak, jak žadatelka tvrdí. Pokud tedy zdravotní dokumentace nebude existovat, případně bude zjevně nedůvěryhodná, avšak žadatelka předestře plausibilní tvrzení, pro které budou skutečně svědčit zjištěné indicie, musí správní orgány považovat předpoklady pro přiznání peněžité částky dle zákona č. 297/2021 Sb. za naplněné, ledaže samy prokáží, že ke skutečnostem žadatelkou tvrzeným dojít nemohlo.“ 38. Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku vymezil čtyři základní podmínky pro přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona č. 297/2021 Sb., a sice (1.) podání žádosti do 3 let od účinnosti zákona č. 297/2021, (2.) žadatelka byla podrobena sterilizaci, (3.) ke sterilizaci došlo v rozhodném období od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2012 a (4.) sterilizace byla provedena v rozporu s právem.

39. Splnění prvních tří podmínek není v projednávané věci sporné. Žalovaný zpochybnil naplnění čtvrtého kritéria, když dospěl k závěru, že ze shromážděných podkladů nevyplynula protiprávnost provedené sterilizace. Žalobkyně s tímto závěrem žalovaného nesouhlasí. V žalobě i v podáních učiněných ve správním řízení namítala, že nebyla před provedením sterilizace řádně poučena (neměla dostatek informací), a nemohla tak projevit svobodný a informovaný souhlas se zákrokem.

40. Podmínky pro provedení sterilizace obsahoval v rozhodné době § 27 zákona o péči s tím, že: „Sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví.“ Konkrétní podmínky provedení sterilizace obsahovala Směrnice v návaznosti na § 27 zákona o péči. Podle výše citované právní úpravy účinné v době provedení sterilizace žalobkyně bylo k jejímu zákonnému provedení třeba splnění tří podmínek. Jednalo se o (1) souhlas nebo podání žádosti o sterilizaci, (2) schválení žádosti sterilizační komisí na základě indikací dle Směrnice, (3) pacientkou podepsané prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní. Současně měla být žalobkyně před udělením souhlasu úplně informována o povaze výkonu a jeho rizicích (viz § 27c zákona o péči).

41. K povaze souhlasu se sterilizací se na základě důvodové zprávy k zákonu č. 297/2021 Sb., vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2024 č. j. 7 As 12/2024–45, který v něm uvedl, že „svobodný souhlas žadatelky o sterilizaci je takový, který lze označit za informovaný či dostatečně poučený. Při zohledňování těchto kritérií je však třeba brát v potaz, jakým způsobem mohlo nebo muselo být poučení žadatelky o sterilizaci realizováno podle tehdy platné právní úpravy.“ 42. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a doložený spisový materiál, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně nedala k zákroku informovaný souhlas, resp. že ve spisovém materiálu absentuje jakýkoli doklad, z něhož by vyplývalo, že u žalobkyně došlo k jejímu řádnému a dostatečnému poučení následovanému jejím písemným souhlasem se zákrokem.

43. Zdravotní dokumentace, která je součástí správního spisu, neobsahuje žádný dokument o tom, že by žalobkyně byla informována o tom, co znamená sterilizace a v čem konkrétně spočívá (zda jde o zneprůchodnění vejcovodů nebo jejich odstranění, zda je operativně reparabilní, zda může dojít k otěhotnění umělým oplodněním, jaké jsou její důsledky pro menstruační cyklus a pro sexuální život). S ohledem na to, o jak závažný zákrok z hlediska jeho vlivu nejenom na zdraví, ale i na rodinný, sociální a psychický život žalobkyně jde, bylo nutné, aby žadatelka o sterilizaci byla o následcích řádně poučena.

44. Soud konstatuje, že za informovaný souhlas nelze považovat na kancelářském psacím stroji sepsanou Sterilizační žádost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2024 č. j. 7 As 12/2024–45, body 18 až 22). Z prohlášení žalobkyně sepsaném na stroji: „Žádám o provedení takové operace, abych už nemohla mít děti. Je mi 24 let a mám 5 dětí“, s podpisem žalobkyně, lze dovodit, že si žalobkyně byla vědoma účelu důsledku sterilizace (tato znalost ani nutně nemusela vyplývat z poučení poskytnutého jí zdravotnickým personálem). Uvedené však neodpovídá celému rozsahu poučení a informacím, které žalobkyně před zákrokem měla na základě takového poučení obdržet, aby byla způsobilá vyslovit svobodný a informovaný souhlas se sterilizací. Ze Sterilizační žádosti nevyplývá, že by žalobkyně byla informována o povaze výkonu a jeho rizicích (viz § 27c zákona o péči), nebo že by byla poučena o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní, přičemž takové poučení mělo mít písemnou formu (viz § 11 Směrnice). Z vyjádření ve Sterilizační žádosti „žádám o provedení takové operace, abych už nemohla mít děti“, není možné dovodit, že žalobkyně byla řádně poučena o povaze požadovaného zákroku.

45. Ani tiskopis formuláře Souhlas s hospitalizací a zdravotní péčí (popsaný pod bodem 16. tohoto rozsudku) není informovaným souhlasem. V něm se jen obecně uvádí, že žalobkyně byla poučena podle § 23 zákona o péči a prohlašuje, že souhlasí s hospitalizací „a opr. výkonem“. Z takto koncipované listiny nelze úspěšně dovodit, že žalobkyně byla srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu, účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaného zdravotního výkonu a o jiných možnostech řešení zdravotního stavu, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích (viz § 3 odst. 2 zákona č. 297/2021 Sb.), zejména pak o reparabilitě zákroku ve smyslu § 11 Směrnice.

46. Ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně není jiný doklad, který by svým obsahem odpovídal svobodnému a informovanému souhlasu ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 297/2021 Sb. K tomu, aby se o takový souhlas mohlo jednat, musí být osoba srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu, o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích i rizicích navrhovaného zdravotního výkonu, a o jiných možnostech řešení zdravotního stavu, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích. Pokud nejsou zákonem požadované informace poskytnuty nebo jsou neúplné, nelze následný souhlas považovat za řádný (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2025 č. j. 2 As 114/2024–38, bod 37).

47. Požadavek na komplexní podobu informovanosti žadatelek o jednorázovou peněžní částku, kterým byla v rozhodném období provedena sterilizace, zdůraznil zákonodárce v § 3 odst. 2 zákona č. 297/2021 Sb. Ze správního spisu však nevyplývá, že by žalobkyně ve smyslu tohoto ustanovení byla „srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu, o účelu (nakolik je sterilizace jako antikoncepce stoprocentní), povaze (o způsobu provedení sterilizace, tj. zneprůchodnění vejcovodů – jak? nebo jejich celé odstranění?), možných důsledcích (vliv na menstruační cyklus a sexuální život, možnost otěhotnět jen umělým oplodněním, které není zcela jisté, a které si bude muset hradit sama) a o jiných možnostech řešení zdravotního stavu, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích (jiný druh antikoncepce jeho přínosy a rizika)“ (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023 č. j. 8 Ad 6/2023–33 a jej potvrzující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2024 č. j. 7 As 12/2024–45, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024, č. j. 11 Ad 5/2023–61). Tomuto pojetí odpovídá i právní věta formulovaná k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024 č. j. 14 Ad 3/2024–39 v následujícím znění: „Pokud není prokázáno, že pacientka byla před svou sterilizací řádně poučena nejen o účelu a povaze sterilizace, o jejích důsledcích a rizicích, ale také o možných alternativách a jejich výhodách a nevýhodách, nelze dovodit, že ke sterilizaci dala informovaný souhlas. Šlo tak o sterilizaci v rozporu s právem ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů.“ 48. Soud uzavírá, že žalobkyně nebyla v dané věci řádně poučena o povaze a rizicích zákroku a zdravotnická dokumentace neobsahuje její informovaný souhlas. Nelze proto než dospět k závěru, že žalobkyně byla sterilizována v rozporu s tehdy platnými právními předpisy podle § 3 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona č. 297/2021 Sb.

49. Na základě shora uvedeného soud shledal žalobu důvodnou, pod výrokem I. rozsudku proto zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení žalovaný znovu posoudí Žádost žalobkyně, přičemž bude vázán výše vysloveným právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), že v daném případě došlo ke sterilizaci v rozporu s právem ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb. Uvedený závěr by bylo možné překlenout na základě případných nově zjištěných skutečností, z nichž by prokazatelně vyplýval opak.

50. K návrhu žalobkyně ze žaloby na provedení důkazu napadeným rozhodnutím soud toliko pro úplnost uvádí, že písemnosti obsažené ve správním spisu jako podkladu pro rozhodování správního soudu se nedokazují (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009 č. j. 9 Afs 8/2008–117, nebo ze dne 29. 6. 2011 č. j. 7 As 68/2011–75). Při jednání o žalobě ve správním soudnictví totiž není obsah správního spisu (tj. všechny jeho součásti) považován bez dalšího za důkaz.

51. Výrokem II. soud vrátil soudní poplatek za žalobu. Podle § 11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též „zákon o soudních poplatcích“), bylo soudní řízení osvobozeno od soudního poplatku. Jelikož soud usnesením ze dne 2. 12. 2024 č. j. 3 Ad 16/2024–13, žalobkyni nesprávně vyzval, aby zaplatila soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, výrokem II. toto procesní pochybení napravil.

52. Výrok III. o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto soud uložil žalovanému, aby jí zaplatil náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že toto soudní řízení bylo osvobozeno od soudního poplatku, úspěšné žalobkyni náleží pouze náhrada nákladů vynaložených na právní zastoupení, které spočívají v odměně za 2 úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 [příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též „advokátní tarif“), ve znění účinném v době, kdy byly úkony učiněny, tj. do 31. 12. 2024] po 3 100 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024] a režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024), dále je třeba přiznat náklady na zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby učiněný po 31. 12. 2024 ve výši 4 620 Kč [účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025] a režijní paušál ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Za repliku ze dne 14. 5. 2025 soud náhradu nákladů nepřiznal, jelikož do věci nevznesla nové světlo. Zástupce žalobkyně soudu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto se částka nákladů právního zastoupení zvyšuje o zákonnou sazbu DPH ve výši 21 %, tj. o 2 492,70 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Hojdna, částku 14 363 Kč.