3 C 108/2022 - 119

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] d) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] e) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] f) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o určení neexistence dědického práva, takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalovaný není dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného 29. 1. 1927, zemřelého 19. 8. 2020, ze závěti ze dne 9. 2. 2015.

II. Žalovaný je povinen žalobcům a), c), d), e) a f) plně nahradit náklady řízení, tj. zaplatit částku 77 958 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na nákladech řízení 10 755 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci podali dne 24. 5. 2022 u soudu žalobu, kterou se domáhali určení, že žalovaný není dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], zemřelého [datum], (dále též je zůstavitel) ze závěti ze dne 9. 2. 2015. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 3. 2022 č. j. 28 D 250/2020-187 byly k podání žaloby vyzváni po té, co v pozůstalostním řízení byla platnost závěti z 9. 2. 2015 zpochybněna. Jde o alografní závěť zůstavitele, jíž byli jeho dědici ustanoveni žalovaný a jeho matka [jméno] [příjmení], která však [datum] zemřela. Žalobci tvrdili, že zůstavitel se v den sepisu této závěti nacházel v duševní poruše, vzhledem k níž nebyl schopen platně právně jednat a závěť pořídit. Od 6. 1. 2006 zůstavitel bydlel v Domově pro seniory v [obec] a již 13. 3. 2014 učinil ředitel Sociálních služeb města Jičína u soudu podnět k omezení svéprávnosti zůstavitele pro jeho častou dezorientaci a zhoršující se zdravotní stav, v důsledku nichž ztratil schopnost hospodařit s finančními prostředky a domýšlet důsledky svého jednání. Rozhodnutím Okresního soudu v Jičíně ze dne 14. 12. 2015 č. j. 30 Nc 1455/2014-49 byl pak zůstavitel ve svéprávnosti omezen tak, že není způsobilý právně jednat s výjimkou běžných záležitostí a nakládání s majetkem do výše 200 Kč. Zůstavitel se dle žalobců v nepříznivém zdravotním stavu nacházel nejméně od roku 2012, neboť zdravotní zpráva z této doby konstatuje jeho zmatenost a to, že vidí a slyší jen částečně.

2. Žalovaný navrhoval žalobu žalobců zamítnout. Poukazoval na pozitivní vztah zůstavitele k jeho matce, která se o něho do odchodu do domova seniorů i po té starala. Zdůrazňoval též své zásluhy v péči o nemovitý majetek zůstavitele i jeho další potřeby, návštěvy zůstavitele v domově, v protikladu k nezájmu žalobců. Měl za to, že zdravotní stav zůstavitele žalobci nemohou posoudit, neboť s ním nebyli v kontaktu. Zůstavitel dlouhodobě zamýšlel odkázat svůj majetek matce žalovaného a nakonec i žalovanému, což dokumentuje řada závětí, pořízených zůstavitelem v průběhu let, včetně závěti z 9. 2. 2015. Tuto závěť pořídil zůstavitel před rozhodnutím o omezení svéprávnosti, před svědky a v době, kdy nevykazoval žádné známky duševní poruchy. Pokud zdravotnické zařízení nebo domov pro seniory hodnotil zdravotní stav zůstavitele, nejde o hodnocení objektivní, protože zkušenosti žalovaného se zůstavitelem jsou zcela odlišné, byť příznačné pro stáří.

3. Rozhodnutí o žalobě žalobců bylo závislé na vyřešení předběžné otázky, zda zůstavitel [jméno] [příjmení] byl v den 9. 2. 2015 způsobilým k sepisu závěti, tj. zda byl schopen posoudit následky tohoto svého právního jednání a toto právní jednání ovládnout. Způsobilost [jméno] [příjmení] k sepisu závěti v den 9. 2. 2015 byla v řízení mezi stranami sporná. Žalobci tvrdili, že [jméno] [příjmení] v tento den způsobilým nebyl a toto tvrzení žalobci navrhli prokázat znaleckým posudkem, účastnickým výslechem žalobce d) a listinnými důkazy, které označili a předložili. Žalovaný trval na tom, že závěť zůstavitele je platná, její tvorbě byly přítomny kromě něho další 3 osoby, které mohou dosvědčit, že v době sepisu závěti byl [jméno] [příjmení] zcela orientovaný, příčetný a choval se naprosto racionálně. Navrhl výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení].

4. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 28 D 350/2020 je prokázáno, že usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 8. 2002 celé č. j. 28 D 350/2020-4 bylo zahájeno pozůstalostní řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném 29. 1. 1927, zemřelém 19. 8. 2020 a provedením úkonů v tomto řízení byla pověřena soudní komisařka notářka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa]. Protokolem o jednání ze dne 31. 1. 2022 je prokázáno, že účastníky řízení jsou žalobci a žalovaný, nikdo z nich dědictví neodmítl. Bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel svobodný, bezdětný, rodiče předemřeli, stejně jako jeho jediný bratr [jméno] [příjmení], který rovněž neměl potomky. Zákonnými dědici zůstavitele v šesté dědické třídě, kteří se dožili dědického nápadu, jsou žalobci, tj. bratranci a sestřenice ze strany matky zůstavitele. Zůstavitel zanechal několik pořízení pro případ smrti. V závěti ze dne 12. 3. 1991, závěti ze dne 3. 11. 2005 a v závěti ze dne 29. 1. 2015 povolal jedinou dědičkou svého majetku [jméno] [příjmení], narozenou 17. 3. 1948, bytem [adresa]. Závětní dědička [jméno] [příjmení] však dne 17. 2. 2016 zemřela. Relevantní závětí tak zůstává další závěť zůstavitele ze dne 9. 2. 2015. Ve spise založeným opisem této závěti je prokázáno, že je sepsaná pomocí výpočetní techniky, je podepsána svědky [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], bytem [adresa], i zůstavitelem, a byla v úschově notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], pod [spisová značka] Touto závětí byli ustanoveni universálními dědici movitých i nemovitých věcí včetně součástí a příslušenství: pozemek st. [anonymizováno] s domem čp [částka s příslušenstvím] a pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [obec a číslo]. Dle závěrů soudní komisařky, dle této závěti ze dne 9. 2. 2015 je jediným dědicem zůstavitele žalovaný, neboť mu přirostl uvolněný podíl zemřelé [jméno] [příjmení], jako dědici závětí povolanému. Jak vyplývá z protokolu o jednání z 31. 1. 2022, v jeho průběhu zákonní dědici zpochybnili pořizovací způsobilost zůstavitele v době okamžiku sepsání závěti ze dne 9. 2. 2015, s ohledem na duševní poruchu, kterou projevil už na časově předcházejícím pohřbu jeho bratra [jméno]. Protože dědická práva zákonných dědiců a dědice ze závěti vedle sebe nemohou obstát, a protože posouzení svéprávnosti zůstavitele je otázkou skutkovou, usnesením ze dne 29. 3. 2022 č. j. 28 D 350/2020-187 byli žalobci jakožto zákonní dědici odkázáni, aby ve lhůtě tří měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podali u Okresního soudu v Jičíně žalobu proti žalovanému na určení, že žalovaný není dědicem zůstavitele ze závěti ze dne 9. 2. 2015. Řízení o pozůstalosti bylo současně přerušeno. Usnesení nabylo právní moci 22. 4. 2022.

5. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 30P 204/2015 je dále prokázáno, že dne 19. 3. 2014 ředitel Sociálních služeb [územní celek]. [jméno] [příjmení] učinil okresnímu soudu podnět k omezení svéprávnosti zůstavitele. Uvedl, že zůstavitel je uživatelem sociální služby, bývá plně dezorientován, neodpovídá adekvátně, hledá své finance a nemá o nich přehled, napadá slovně jiné osoby, že mu peníze odcizily. Z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu již není schopen hospodařit a nakládat s finančními prostředky a domyslet důsledky svého jednání. Usnesením ze dne 8. 4. 2014 č. j. 30 NC 1455/2014-8 okresní soud zahájil řízení o svéprávnosti zůstavitele a řízení ve věcech jeho opatrovnictví a obě řízení spojil ke společnému projednání. Ve věci byl 28. 9. 2015 vypracován znalecký posudek znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] o duševním stavu zůstavitele, znalkyně byla též soudem vyslechnuta. Uzavřela, že zůstavitel trpí duševní poruchou trvalého rázu, a to středně těžkou smíšenou demencí s Alzheimerovou s vaskulární složkou. Jedná o středně těžký stupeň demence. Tato duševní porucha je léčbou ovlivnitelná pouze částečně, medikamentózní léčba může progresi demence zpomalit, nemůže však stav zlepšit ani vyléčit. Do budoucna lze očekávat zhoršení zdravotního stavu. Rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele znalkyně ohodnotila jako podstatně snížené až vymizelé v důsledku duševní poruchy. Zůstavitel dle znalkyně není schopen právně jednat, mimo jiné není schopen pořídit závěť, odkaz ani dědickou smlouvu. Není schopen nakládat s majetkem s výjimkou běžných potřeb každodenního života a schopnosti volit. Znalkyně však doporučila, aby bylo zůstaviteli umožněno nakládat s majetkem do částky 200 Kč, neboť mu nakupování činí radost a subjektivně snižuje jeho pocit závislosti na okolí, zvyšuje jeho důstojnost a zlepšuje jeho sebeobraz na pozadí jeho reálného sociálního selhávání. Soudkyně v průběhu řízení zůstavitele zhlédla v místě jeho tehdejšího bydliště, zjistila, že odpovídá na otázky, mnohdy však neadekvátně, neuvědomuje si, jaký má majetek, uvedl, že za ním chodí údajní příbuzní pro peníze, když dostane důchod. V jeho odpovědích se mísila realita s tím, co viděl ve filmu. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že zdravotní stav posuzovaného je natolik vážný, že bez omezení jeho svéprávnosti mu hrozí závažná újma, a to především pro neschopnost platně právně jednat. Není schopen nakládat s majetkem, neboť nezná hodnotu bankovek, je schopen uzavírat jenom běžné kupní smlouvy, při kterých se hned plní, a to do výše 200 Kč. Pokud by nebyl omezen v možnosti právně jednat ve svých neběžných záležitostech, mohl by být případně zneužitelný, což se v minulosti zřejmě stalo, neboť část svého majetku již převedl, aniž by si toho byl vědom. Soud konstatoval, že zůstavitel není schopen uzavřít ani smlouvy o poskytnutí sociálních služeb, posoudit nutnost poskytnout či odmítnout zdravotní služby a zásahy do své tělesné a duševní integrity. Měl za to, že třeba zůstavitele chránit ve všech směrech, v nichž není schopen právně jednat, a rozsudkem ze dne 14. 12. 2015 č. j. 30 Nc 1455/2014-49 rozhodl omezení jeho svéprávnosti tak, že není způsobilý právně jednat s výjimkou běžných záležitostí, nakládáním s majetkem do výše 200 Kč a právem volit. Opatrovníkem mu jmenoval [územní celek]. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 12. 2015. V opatrovnickém spise vedle na rozsudek navazující agendy je založen návrh opatrovníka z 24. 3. 2016„ na zrušení platnosti uzavřených závětí“ zůstavitele, z jehož obsahu vyplývá, že v lednu 2015 měl zůstavitel sepsat závěť u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], po smrti bratra [jméno] [příjmení] jej v domově seniorů navštěvovalo mnoho lidí a je možné, že sepsal i další závěti. Opatrovník navrhl posoudit platnost uzavřených závětí od dubna 2014. Podáním ze dne 6. 6. 2016 soudu sdělil, že na svém návrhu trvá. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 14. 7. 2016 č. j. 30 Nc 5370/2016-14 bylo podání opatrovníka 24. 6. 2016 odmítnuto, usnesení nabylo právní moci 3. 8. 2016. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne19. 3. 2019 č. j. 30 P 204/2015-141 bylo rozhodnuto, že omezení svéprávnosti zůstavitele, stanovené předchozím rozsudkem se prodlužuje na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku, stejně tak byl ponechán ve funkci ustanovený opatrovník. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 5. 2019.

6. Žalobce d) [celé jméno žalobce], jako účastník řízení vypověděl, že byli se zůstavitelem bratranci, ale dělil je velký věkový rozdíl. Dříve se stýkali poměrně často, se zvyšujícím se věkem kontakty ubývaly. Žalobce d) ale ví, že zůstavitel měl intenzivní styky s žalobci, zejména se žalobkyní a) a [celé jméno původní účastnice], k níž velmi rád jezdil do [obec]. V době, kdy začal žít v domově důchodců, byly kontakty žalobce d) s ním poměrně řídké, navštěvoval jej asi 4x ročně, pravidelně a často jej navštěvovala žalobkyně a). Žalobce d) si vzpomíná, že se se zůstavitelem viděl na pohřbu jeho bratra [jméno], stál tehdy v jeho blízkosti a viděl, že vůbec neví, čí pohřeb probíhá. Věděl, že jde o smuteční obřad, ale měl utkvělou představu, že je pohřbívána jeho matka. Žalobce d) ostatně již dříve při svých návštěvách pozoroval, že se jeho duševní stav zhoršuje, např. se nedokázal orientovat v rodinných vztazích, pokud ale hovořili o starých časech, orientoval se dobře. Po smrti bratra zůstavitele pak upozorňoval ředitel sociálních služeb žalobce d), že za [jméno] [příjmení] dochází různé návštěvy, že je nakládáno s jeho majetkem a že se tomu domov důchodců snaží zabránit. Postupně se [jméno] [příjmení] zhoršoval natolik, že žalobce d) při návštěvě už nepoznal. I když mu řekl, kdo je, nedokázal na to již přiměřeně reagovat, žalobce d) své návštěvy proto ukončil, přestala ho navštěvovat i žalobkyně b) i žalobce c), ale žalobkyně a) se svoji dcerou za ním stále dojížděla. Žalovaného žalobce d) neznal, nevěděl, že s ním má zůstavitel nějaký vztah. Jen z vyprávění věděl, že zůstavitel navázal vztah s [jméno] [příjmení], která v [obec] pracovala jako poštovní doručovatelka. O žalovaném nikdy neslyšel. Nikdy se zůstavitelem nevedl žádnou řeč o tom, jak chce naložit se svým majetkem pro případ smrti a neví nic o tom, že by takto hovořil i s někým z dalších žalobců. Žalobce d) stejně jako ostatní žalobci vůbec netušil, že by mohli po zůstaviteli dědit.

7. Smutečním oznámením, předloženým žalobci je prokázáno, že bratr zůstavitele [jméno] [příjmení] zemřel [datum] ve věku 86 let, jeho pohřeb se uskutečnil 2. 1. 2015 ve 13 hodin na hřbitově v [obec].

8. Objednávkou služeb z 20. 8. 2020, vystavenou Technickými službami [územní celek] je prokázáno, že pohřební služby po smrti zůstavitele objednala [jméno] [příjmení], na její jméno je též vystavena faktura za vypravení jeho pohřbu.

9. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], dlouholetý kamarád žalovaného, vypověděl, že znal i matku žalovaného i zůstavitele. V 70. letech se přistěhoval do [obec], od té doby věděl, kdo je zůstavitel a pokud to bylo třeba, snažil se mu pomoci. Závěť z 9. 2. 2015, stejně jako jiné závěti, které předcházely, připravoval právě svědek. Tehdy, na počátku roku 2015 jej zůstavitel žádal, aby k němu s p. [příjmení] přišli do Domova pro seniory. Když se tak stalo, sdělil zůstavitel, že chce sepsat závěť a uvedl, jak má závěť vypadat. Na základě jeho přání svědek potom připravil listinu s datem 9. 2. 2015. Původně datum závěti nebylo dohodnuto, snad p. [příjmení] ale svědkovi dodatečně řekla, aby listinu závěti datoval právě dnem 9. 2. 2015, a bylo to asi proto, že žalovaný tehdy pracoval mimo [obec] a buď pondělky, nebo pátky v [obec] pobýval a datum bylo vybráno tak, aby se sepisu závěti mohl zúčastnit. Svědek podle požadavku zůstavitele závěť sepsal, předal ji p. [příjmení] a přitom ji řekl, že on u podpisu nebude, protože má nějaké povinnosti. U podpisu skutečně nebyl, ale ví, že k němu došlo v [obec] 9. 2. 2015 a zůstavitel byl do [obec] převezen žalovaným. Když svědek ještě před přípravou závěti se zůstavitelem hovořil, ten mu říkal, že chce, aby byly věci v pořádku, aby po jeho smrti nedošlo k nějakým nepříjemnostem, uváděl, že chce, aby nemovitosti přešly na p. [příjmení] a mluvil i o žalovaném. Předtím než došlo 9. 2. 2015 k podpisu závěti, měl listinu připravenou a s p. [příjmení] společně jeli za zůstavitelem a nechali mu listinu přečíst. On s jejím obsahem souhlasil a byl připraven na její podpis. Je pravda, že již před tím zůstavitel sepsal závěť ve prospěch p. [příjmení], ale pak došlo k tomu, že se žalovaný rozvedl a neměl kde bydlet. Žádal proto zůstavitele o souhlas k tomu, by se mohl nastěhovat k matce do jeho nemovitosti, ten s tím souhlasil, dal také souhlas k tomu, aby se žalovaný do jeho nemovitosti přihlásil k trvalému pobytu a pak se rozhodl, že žalovaného rovněž zahrne do své závěti. Proto byla sepisována závěť nová, která byla podepsána 9. 2. 2015. Svědek zůstavitele navštívil v Domově pro seniory někdy kolem vánoc v r. 2014, tehdy mu přivážel štrůdl, který měl zůstavitel rád. Už tehdy hovořil o tom, že by chtěl žalovaného zahrnout do závěti a ptal se, kdy už to bude připraveno. Svědek odhadoval, že v r. 2014 viděl zůstavitel celkem asi 5x nebo 6x. Vídával se s ním i v [obec], protože se tam vracel, dojel tam třeba z domova seniorů i na vozíku. Pokud jde o duševní stav zůstavitele, svědek na něm tehdy nepozoroval žádné změny, nikdy se nestalo, že by řekl něco neracionálního nebo nepřiléhavého. Nevěděl, že bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti a nevěděla to zřejmě ani p. [příjmení]. Dle svědka byl zůstavitel v době sepisu závěti z hlediska duševního v pořádku, jen na jeho fyzickém stavu se projevovalo jeho stáří. Zůstavitel po svědkovi ještě před sepisem závěti chtěl, aby opatřil listy vlastnictví k jeho nemovitostem a katastrální snímky, svědek je ale měl z dřívějška 2 roky staré, a když řešili, kterého majetku se bude závět týkat, díval se do těchto listin a označoval nemovitosti, o které jde. Pokud došlo k těmto jednáním, byli u toho přítomni pouze svědek, p. [příjmení] a zůstavitel. Nikdo ze zaměstnanců domova u toho nebyl. Svědek se o omezení svéprávnosti zůstavitele dozvěděl až u notářky, kde zastupoval žalovaného. Neví, že zůstavitel sepisoval ještě nějaké jiné závěti ve prospěch někoho jiného. Sám mu asi od r. 2005 připravoval 3 závěti, časově jednotlivé závěti už určit nedokáže, nedokáže si vzpomenout, kdy připravoval pro zůstavitele závěť, která nejblíže předcházela závěti z 9. 2. 2015. Svědek se domnívá, že zůstavitel o závěti ve prospěch žalovaného mluvil po celý rok 2014. Svědky závěti svědek nezajišťoval. Jde o kamarády žalovaného, které znal i zůstavitel, protože mu v minulosti pomáhali, když bylo na jeho nemovitostech potřeba něco opravit. Jména svědků závěti padla při jednání se zůstavitelem asi od p. [příjmení]. Když listinu připravoval, jména svědků na ní již uvedl.

10. Svědek [jméno] [příjmení], rovněž přítel žalovaného, vypověděl, že mu jednoho dne zavolala p. [příjmení] a ptala, zda by byl ochoten podepsat závěť zůstavitele jako svědek. S tím svědek neměl problém, protože znal zůstavitele, p. [příjmení] i žalovaného, a souhlasil. Myslí si, že k podpisu došlo krátce na to, během jednoho nebo dvou dnů. Když svědek tehdy přijel do [obec], byl přítomen zůstavitel, p. [příjmení], žalovaný a další svědek závěti, [příjmení]. Svědek si vzpomíná, že společně šli do jediné obytné místnosti v domě, tam mu bez nějakých úvodů byla předložena listina závěti, svědek si ji přečetl a podepsal ji. K podpisu závěti došlo odpoledne, někdy po třetí, možná ke čtvrté hodině. Zůstavitel listinu četl, nevzpomíná si, jestli nahlas nebo mlčky. Svědek si také není jist, kdo listinu podepisoval jako první, druhý nebo třetí, ale viděl, že zůstavitel listinu podepsal. Po podpisu zůstavitel řekl, že je rád, že to má vyřešené, že vždycky chtěl, aby majetek přešel na p. [příjmení] a žalovaného. Pak se bavili o běžných věcech, celé to trvalo asi půl hodiny, a svědek odjel. Před tím zůstavitele neviděl nejspíše několik let, avšak dříve, když ještě zůstavitel bydlel v [obec], tak se znali a navštěvovali se. Po jeho odchodu do domova důchodců, už ho nevídal. Před podpisem listiny, se se zůstavitelem nijak blíže nebavili, bylo jasné, proč je svědek na místě, po podpisu se bavili o obvyklých záležitostech. Zůstavitel na svědka působil jako dříve, nepozoroval v jeho chování ani myšlení žádné změny.

11. Svědek [jméno] [příjmení], rovněž kamarád žalovaného, vypověděl, že se s žalovaným znají dlouho, chodíval za ním do jeho bydliště, potkával se také s jeho matkou, a od ní věděl, že připravuje sepsání závěti zůstavitele. Bylo to v souvislosti s rozvodem žalovaného a matka žalovaného uváděla, že nemovitosti budou jeho a že ho chce zajistit. Mluvili také o tom, že svědek na závěti bude figurovat jako svědek, s čímž souhlasil. Pak mu jednou o víkendu matka žalovaného volala, dohodli se na konkrétním termínu a na tom, že se dostaví do [obec], kde bude závěť podepsána. K podpisu závěti došlo mezi třetí až čtvrtou hodinou, svědek se dostavil na místo, kde byli už všichni přítomni, byl tam p. [příjmení], žalovaný, jeho matka a zůstavitel. Šli dovnitř do domu, listina byla připravena, podepsali ji a nijak se to slovně nekomentovalo. Proběhlo to tedy tak, že přišel dovnitř, nikdo nic neříkal, a protože on věděl, o co jde, listinu podepsal, zase se pozdravili a on odjel. Nic dalšího nerozebírali. Předem listinu neměl k dispozici, nahlas ji nikdo nečetl, svědek si ji přečetl potichu. Komunikaci při podpisu zajišťovala spíše p. [příjmení]. Se zůstavitelem se svědek pozdravil, ten tam víceméně jenom seděl. Po podpisu se rozloučili, popřáli si hodně zdraví a svědek odjel. Zůstavitele před tím viděl asi někdy v létě, to spolu hovořili. Vídával ho v [obec] často, přijel tam i na invalidním vozíku z domova důchodců. Podle jeho názoru byl zůstavitel v době podpisu závěti v plné duševní kondici, působil úplně stejně jako roky před tím. P. [příjmení] mu připomínala, kdo svědek je, on ji ale odpovídal, že ví, že si ho pamatuje. Svědek závěť četl, aby věděl, co podepisuje. Viděl i to, jak se podepisuje zůstavitel. Má za to, že se zůstavitel podepisoval poslední, přesně to však neví.

12. Na základě návrhu žalobců nechal soud ve věci vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, soudním znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], [anonymizováno], jehož úkolem bylo po prostudování procesního spisu a spisu přílohových posoudit, zda zůstavitel vzhledem ke svého zdravotnímu stavu, v němž se nacházel, byl v den 9. 2. 2015 byl schopen pořídit závěť, tj. zda byl v uvedený den schopen posoudit následky tohoto svého právního jednání a toto právní jednání ovládnout a zda trpěl ke dni 9. 2. 2015 duševní poruchou a pokud ano, jak tato choroba omezovala jeho schopnost právně jednat.

13. Soudní znalec splnil zadaný znalecký úkol a na základě analýzy zjištěných dat popsal, že u zůstavitele nejméně od března 2014 byla přítomna demence u Alzheimerovy nemoci smíšeného typu (Dg F00. 2 viz. Mezinárodní klasifikace duševních nemocí MKN-10). Již tehdy popis příznaků v domově pro seniory odpovídá středně těžkému stupni demence a tento byl u zůstavitele přítomen i dne 9. 2. 2015. Demence se projevuje významným úpadkem paměti a intelektu. Ředitel sociálních služeb [anonymizováno] [příjmení] stav zůstavitele již v březnu 2014 popsal nedobrý psychický stav zůstavitele. Podstatné skutečnosti ze zdravotní dokumentace i vlastního vyšetření jsou zaznamenány ve znaleckém posudku znalkyně [příjmení], vypracovaném v průběhu opatrovnického řízení. Je dokumentováno, že zůstavitel dle zdravotní dokumentace již v roce 2012 v Odborném léčebném ústavu [obec] býval občas zmatený, sociální pracovnice a zdravotní sestra domova seniorů pak znalkyni podaly další objektivní údaje. Jsou popsány hrubé mnestické výpadky, dezorientace ve finančních a majetkových záležitostech, zůstavitel uváděl nesmyslné údaje o úmrtí a věku jeho matky, nebyl si vědom svých tělesných nemocí, provedené testy prokázaly závažný deficit kognitivních funkcí. Znalec proto uzavřel, že zůstavitel vzhledem ke zdravotnímu stavu, v němž se tehdy nacházel, nebyl v den 9. 2. 2015 schopen pořídit závěť, v uvedený den nebyl schopen posoudit následky tohoto svého právního jednání a nebyl schopen toto právní jednání ovládnout. Trpěl duševní poruchou- demencí u Alzheimerovy nemoci smíšeného typu ve středním stupni závažnosti. Tato duševní porucha omezovala jeho schopnost právně jednat z důvodu významného úbytku paměti a intelektu. Schopnost rozpoznávací a schopnost ovládací obecně byly obě podstatně (nadpolovičně) sníženy a to se projevilo i konkrétně ve vztahu k pořízení závěti pro případ smrti. Vzhledem tomu, že na zůstavitele byl vypracován soudně znalecký posudek psychiatrický v roce 2015 a ve spise jsou také objektivní údaje z Domova pro seniory, kde dlouhodobě pobýval, závěry posudku se jeví jako správné.

14. Proti závěrům znaleckého posudku nebyly vzneseny žádné námitky a soud jej pokládá za řádný a spolehlivý podklad pro rozhodnutí. Znalec v posudku jasně uvedl, z jakých podkladů a vyšetření vycházel, že šlo především o skutečnosti zjištěné soudní znalkyní [příjmení], která měla k dispozici zdravotní dokumentaci zůstavitele a osobně jej vyšetřovala v roce pořízení závěti. Vzhledem k úmrtí zůstavitele nyní ustanovený znalec takové možnosti neměl, vyšel však ze zachycených zjištění, tyto údaje analyzoval a ověřoval, promítl do nich své odborné znalosti a zkušenosti, což jej dovedlo k jednoznačné a jisté odpovědi na soudem položené otázky s tím, že přijaté závěry podrobně a srozumitelně vyložil. Lze proto s jistotou uzavřít, že zůstavitel v den 9. 2. 2015 nebyl pro duševní poruchu způsobilým k pořízení platné závěti pro případ jeho smrti. Soud znalecký posudek hodnotil z hlediska jeho obsahu, souladu se zadáním, rovněž pak v souvislosti s dalšími provedenými důkazy, především obsahem opatrovnického spisu, dále pak i s výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], jakož i s účastnickou výpovědi žalobce d). Pokud jde o výpovědi uvedených svědků, soud v zásadě nepochybuje o jejich věrohodnosti, i když je zřejmé, že pro odstup času nemusí být vzpomínky svědků již přesné a jsou poměrně strohé. Všichni svědci znali zůstavitele z minulosti a měli k němu vřelý vztah, až na svědka [příjmení] se s ním ale v posledních letech, co byl v Domově seniorů, pravidelně nevídali, takže pozvolný pokles jeho duševních schopností, kterého si všímali pečující osoby v Domově seniorů, nemuseli skutečně zaznamenat. V den podpisu závěti, jak svědek [příjmení] i svědek [příjmení] popisovali, se záležitost v podstatě nijak blíže nekomentovali, listinu si přečetli a podepsali a nijak věc nerozebírali, dle svědka [příjmení] komunikaci obstarávala především p. [příjmení], zůstavitel tam jen seděl. Faktický duševní stav zůstavitele tak svědci v podstatě 9. 2. 2015 neměli možnost postřehnout, neboť oba krátce po podpisu z místa odjeli, svědek [příjmení] po běžné zdvořilostní komunikaci. Svědek [příjmení] měl zřejmě kontaktů se zůstavitelem více, protože připravoval zůstavitelovy předchozí závěti, tedy i sepsané v roce 2015. I z jeho výpovědi ale také vyplývá, že významnou úlohu při přípravě a sepisu závěti hrála matka žalovaného, která svědkovi vyřizovala vzkazy zůstavitele, účastnila se přípravné schůzky, rozhodla o termínu podpisu závěti, pozvala svědky, na její pokyn uvedl svědek [příjmení] do závěti také datum 9. 2. 2015, nakonec vyhotovení závěti převzala. Z uvedeného je zřejmé, že zůstavitel byl přítomností a aktivitou matky žalovaného zastiňován, pozornost svědka spontánně a neúčelově rozptylována a změny duševních schopností zůstavitele pak jako laik skutečně nemusel postřehnout. Nelze také přehlédnout, že svědek si již nevybavuje, že přechozí závěť zůstaviteli připravoval jen necelé dva týdny před závětí předmětnou (datována je dnem 29. 1. 2015), spolehlivost jeho paměti je tedy pouze částečná. Na rozdíl od svědka [příjmení] prakticky ve stejnou dobu těžkou dezorientaci zůstavitele rozpoznal na pohřbu [jméno] [příjmení] žalobce d). Jednalo se o situaci pro zůstavitele mnohem emocionálně náročnější, proto ji pravděpodobně zřejmě zvládal podstatně hůře a jeho onemocnění se projevilo zřetelněji. Vše uvedené vede soud ke konečnému úsudku, že závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce], Ph. D. jsou podložené a věrohodné, nejsou v zásadním rozporu s žádným z dalších provedených důkazů a při rozhodování z něho proto lze vycházet.

15. Jak je již výše uvedeno, klíčové pro rozhodnutí v dané věci bylo vyřešit, zda zůstavitel byl v době pořízení závěti dle 9. 2. 2015 schopen právně jednat. Schopnost právně jednat soud řešil podle ustanovení § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), dle kterého není-li osoba plně svéprávná je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která jej činí neschopnou právně jednat.

16. Podle § 15 odstavec 2 o.z. je svéprávnost způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).

17. Duševní poruchou, která činí osobu neschopnou právně jednat, je takový duševní stav, ve kterém nemůže jednající rozeznat obsah a podstatu svého jednání. Vždy se musí jednat o stav mysli, který vylučuje svobodnou tvorbu vůle, resp. vylučuje nebo značně omezuje schopnost intelektuální (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (své jednání ovládnout) – (viz Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. 2009 s. 248). Mezi poruchou a právním jednáním, v ní učiněným, musí být příčinná souvislost. Duševní porucha může být i poruchou jen přechodnou. Ústavní soud ve svém nálezu z 18. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 3040/16 konstatoval, že omezení, resp. zbavení způsobilosti k právním úkonům, a bezprostředně na ně také navázané omezení, resp. zbavení procesní způsobilosti, nejsou jedinými prostředky směřujícími k ochraně práv osoby stižené duševní poruchou, které náš právní řád zná. Hmotné právo totiž předpokládá také situaci, kdy osoba sice nebyla pravomocně omezena ani zbavena způsobilosti k právním úkonům, avšak přesto není pro duševní poruchu schopna činit právní úkony (právně jednat). Občanské právo hmotné takovýto nedostatek (vadu) právního jednání fyzické osoby spojuje se stejnými následky jako v případě právního jednání osoby omezené, resp. zbavené způsobilosti k právním úkonům, tj. sankcionuje jej absolutní neplatností (viz § 38 odst. 2 obč. zák., k témuž závěru směřuje také § 581 o.z.) Ústavní soud již dříve v tomto směru konstatoval, že„ na institut neplatnosti právního jednání z důvodu, že osoba jednala v duševní poruše, je tedy nutno pohlížet jako na jeden z institutů, jejichž účelem je chránit osoby s duševním postižením. Posledně uvedené svědčí pro závěr, že důsledkem jednání osoby v duševní poruše, jež ji činí k určitému právnímu jednání nezpůsobilou, je absolutní neplatnost takového právního jednání.

18. Po provedeném dokazování v dané je nepochybné, že v den 9. 2. 2015 zůstavitel sice nebyl soudně omezen ve svéprávnosti, (ač již řízení, které se posouzením svéprávnosti zůstavitele zabývalo, bylo zahájeno,) ale dne 9. 2. 2015, trpěl duševní poruchou, jež jej činila k poslednímu pořízení nezpůsobilým. Již na počátku roku 2014 zůstavitel vykazoval natolik závažné příznaky duševní poruchy, že vedení domova pro seniory učinilo u soudu podnět k zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Nepřehlédnutelnou dezorientaci zůstavitel projevil na pohřbu svého bratra v lednu 2015 a krátce na to zůstavitel sepsal své dvě další závěti, 9. 2. 2015 pak závěť, jíž se toto řízení týká. Následně byl podroben znaleckému zkoumání se závěrem, že trpí středně těžkým stupněm závažné duševní poruchy, pro kterou není schopen činit celou řadu právních jednání včetně pořízení závěti. Dle v tomto řízení vypracovaného znaleckého posudku, stejná zůstavitelova indispozice zde byla dle všech zjištěných okolností i v den 9. 2. 2015, neboť symptomy provázející toto onemocnění v uvedeném stádiu byly jeho okolím prokazatelně zaznamenány již na jaře předchozího roku a byly znalecky potvrzeny v průběhu roku 2015. Znalecký posudek znalkyně [příjmení] [příjmení] byl vypracován na základě osobního vyšetření zůstavitele, po prověření jeho zdravotní dokumentace a údajů od pečujících osob, aniž by znalkyně či kdokoliv další měl sebemenší motivací se získanými výsledky manipulovat. Účelem řízení o svéprávnosti i znaleckého vyšetření zůstavitele byla pouze jeho ochrana. Žalovaný má pravdu, že soudní znalec, ustanovený v tomto řízení, neměl možnost osobního kontaktu se zůstavitelem a vycházel toliko z písemností, zachycených zejména v řízení o svéprávnosti zůstavitele, to však hodnotu jeho závěrů nijak nesnižuje ani nezpochybňuje. Skutečnost, že žalovaný sám ani v řízení slyšení svědci si žádných projevů onemocnění zůstavitele nevšimli, nevylučuje, že onemocněním v den podpisu závěti skutečně trpěl. Jednak jde o odbornou záležitost, protože rozpoznání duševní poruchy vyžaduje určitou zkušenost a znalost, jednak je obecně známo, že sociálně obratná osoba, postižená podobnou poruchou, své onemocnění dokáže krátkodobě zastírat a odvádět od něho pozornost. Jak je prokázáno, setkání zúčastněných 9. 2. 2015 bylo krátké, zůstavitel při něm příliš nekomunikoval, možnost zpozorovat duševní odchylku zůstavitele od normálu byla omezená. I když z provedených důkazů vyplynulo, že zůstavitel měl k žalovanému a zejména pak k jeho matce, kterou opakovaně činil svou závětní dědičkou, pozitivní vztah, vzhledem k shora popsaným výsledkům dokazování tuto skutečnost nelze nijak zohlednit.

19. Soud po provedeném řízení proto uzavírá, že žaloba žalobců je důvodná, neboť závěť z 9. 2. 2015 je absolutně neplatným právním jednáním zůstavitele, které nemůže mít následky, jež by jinak z jejího textu vyplývaly. Žalovaného tedy na jejím základě nelze skutečně shledat dědicem zůstavitele. Žalobci tedy svoji žalobu podali právem a jako takové ji soud vyhověl.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 věta prvá o.s.ř., tedy podle výsledků sporu. Žalobci v řízení zvítězili, mají proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tyto jsou představovány náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náhradou zaplacené zálohy na znalečné ve výši 8 000 Kč a náklady na jejich právní zastoupení, vypočtenými dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT). Odměnu zástupce žalobců soud stanovil podle § 9 odst. 3 písm. a), § 12 odst. 4 a § 7 bod 5 ve výši 2 000 Kč za jeden úkon pro každého z žalobců. V době od 24. 5. 2022 do 4. 9. 2023 zástupce žalobců zastupoval čtyři žalobce, odměna za jeden úkon právní služby tak činila 8 000 Kč, od 5. 9. 2023 zastupoval pět žalobců, odměna proto činí 10 000 Kč za jeden úkon právní služby. V prvém období zástupce žalobců vykonal šest úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, podání ve věci samé z 8. 11. 2022, účast u jednání 14. 11. 2022, podání ve věci samé z 30. 11. 2022, účast u jednání 24. 1. 2023) a odměna advokáta za ně činí 48 000 Kč. Ve druhém období zástupce žalobců vykonal jeden úkon právní služby (účast u jednání 13. 11. 2023) a odměna za něj činí 10 000 Kč. Odměna zástupce tak celkem činí 58 000 Kč a k ní je třeba připočíst celkem 29 paušálních částek náhrady hotových výdajů a 300 Kč, stanovených dle § 13 odst. 3 AT, tj. 8 700 Kč, náhradu jízdného zástupce z místa jeho sídla k procesnímu soudu a zpět vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ve výši 217 Kč v roce 2022 a ve výši 227 Kč a 214 Kč v roce 2023, tj. celkem 658 Kč, a dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT ve výši 600 Kč za 6 promeškaných půlhodin. Náhrada nákladů řízení celkem činí 77 958 Kč a soud uložil žalovanému, aby tuto částku žalobcům zaplatil k rukám jejich zástupce.

21. Protože v průběhu řízení byla placena část znalečného tj. 10 755 Kč, ze státního rozpočtu, podle § 148 odst. 1 o.s.ř., tj. podle výsledků řízení, rozhodl soud nyní o povinnosti žalovaného uvedenou částku České republice na účet Okresního soudu v Jičíně nahradit.

22. Jak je již výše zmíněno, o nákladech řízení bylo rozhodováno podle zásady úspěchu ve věci, která je pro rozhodování o nákladech řízení při věcném skončení sporu nejčastější. Výjimku z této zásady představuje ustanovení § 143 o.s.ř. dle něhož žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Právě tuto výjimku žalovaný navrhl v dané věci aplikovat s odůvodněním, že k žalobě žalobců nezavdal příčinu a řídil se pouze pokyny notářky. Je pravda, že žalovaný se stal účastníkem pozůstalostního řízení v důsledku toho, že jej zůstavitel zahrnul do své závěti. Nelze mu klást za vinu, že v řízení došlo ke konkurenci dědických práv jeho, jako závětního dědice, s dědici ze zákona. Na druhé straně žalovaný už v dědickém řízení byl seznámen notářkou s tím, že zůstavitel byl ještě v roce 2015 omezen ve svéprávnosti a stal se nezpůsobilým k pořízení závěti. Žalovaný i přesto trval na názoru, že závěť z 9. 2. 2015 je platná, a toto stanovisko hájil i v celém průběhu tohoto soudního řízení. Za těchto okolností podle názoru soudu nelze uzavřít, že žalovaný nezavdal příčinu k podání žaloby a z tohoto důvodu nelze mu povinnost k náhradě nákladů řízení neuložit.

23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud lhůtu ke splnění ukládaných povinností v trvání 3 dnů.

Poučení