3 C 117/2021-38

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně a žalovaného] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalobkyně a žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyklizení nemovitostí a o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Předmětem tohoto řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení budovy [adresa], [obec] (dále též„ budova“), která se nachází na pozemku parc. č. st. [číslo] a st. [číslo], dále pozemku parc. [číslo] o výměře 193 m2, zahrada (dále též„ zahrada“), a pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 349 m2, zastavěná plocha a nádvoří (dále též„ pozemek parc. č. st. [číslo]“), vše v katastrálním území a obci [obec], a dále zaplacení částky 40 000 Kč jakožto bezdůvodného obohacení vzniklého z tvrzeného protiprávního užívání cizí věci. V žalobě tvrdila, že spoluvlastnický podíl na budově a zahradě ve výši ideální poloviny na základě smlouvy ze dne 11. 5. 2011 (právní účinky vkladu ke dni 7. 11. 2012) darovala žalovanému jako svému tehdejšímu manželovi, s nímž se v roce 2019 rozvedla. Jejich soužití bylo po celou dobu manželství problémové. Žalovaný ji dlouhodobě psychicky a fyzicky týral, dne 16. 5. 2012 ji udeřil kladivem do hlavy, za což byl odsouzen. Následně žalobkyně musela pravidelně čelit nadávkám, žárlivým scénám, výhrůžkám a napadání. Vícekrát byla nucena z domova utéci i s dětmi. Pro příklad žalobkyně uvedla vyjádření žalovaného jí vzkázaná prostřednictvím blízkých osob (pokud se pokusí připravit ho o nemovitosti, zabije nejdřív ji a pak sebe, už toho má dost, nebaví ho to a„ skončí to blbě“, ať„ myslí na [jméno], když bude vyvolávat rozbroje, takto s ní jinak špatně dopadne“). Z těchto důvodů se žalobkyně rozhodla odvolat svůj dar (spoluvlastnický podíl k budově a zahradě) pro nevděk žalovaného a současně ho požádala o vydání daru a vyklizení předmětných nemovitostí, a to dopisem ze dne 1. 12. 2020; v důsledku tohoto odvolání daru se obnovily původní právní poměry a vlastníkem budovy a zahrady se stala výlučně opět žalobkyně a žalovaný se stal nepoctivým držitelem. Žalovaný však nadále užívá budovu, zahradu a pozemek parc. č. st. [číslo] neoprávněně. Protiprávním užíváním cizí věci se pak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, proto nárokovala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání pozemku parc. č. st. [číslo], budovy a zahrady za období od 9. 12. 2020 do 9. 5. 2021, a to celkem ve výši 40 000 Kč (5 měsíců x 8 000 Kč).

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v říjnu 2012 (po propuštění z vazby kvůli napadení žalobkyně a pobytu na ubytovně) se vrátil k žalobkyni a dětem. Žalobkyně mu v té době předložila k podpisu darovací smlouvu. V průběhu manželství se objevily problémy v komunikaci a hádky, žalovaný však popřel, že by žalobkyni fyzicky a psychicky týral. V roce 2017 žalobkyně iniciovala soudní řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem [jméno] a [jméno], neshody viděla v rozdílných názorech na společné soužití a výchovu dětí. V roce 2019 podala žalobkyně (úspěšný) návrh na rozvod manželství s tím, že došlo k úplnému odcizení. U jednání soudu výslovně uvedla, že žádný zásadní velký konflikt mezi nimi neproběhl. Žalobkyně mu nikdy nesdělila, kdy a jak jí konkrétně měl ublížit. K ublížení na zdraví došlo ještě před darováním – pro tento důvod proto nelze dar odvolat. Neexistují zákonné důvody pro odvolání daru. Neužívá ani polovinu budovy a z pozemku parc. č. st. [číslo] užívá pouze cestu do domu. Navrhl proto žalobu zamítnout.

3. Na základě provedených důkazů soud zjistil: - z darovací smlouvy datované dnem 11. 5. 2011, že žalobkyně bezúplatně převedla polovinu budovy a zahrady na žalovaného a žalovaný dar přijal, dle ověřovacích doložek byly podpisy smluvních stran úředně ověřeny dne 11. 5. 2011 a 7. 11. 2012, dle doložky katastrálního úřadu nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva dnem 7. 11. 2012, - z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 4. 2013, č. j. 1 T 251/2012-468 (v právní moci od 4. 4. 2013), že žalovaný byl uznán vinným, že dne 16. 5. 2012 po požití alkoholu opakovaně slovně napadal žalobkyni, své slovní útoky vůči ní umocňoval, vyhrožoval jí a následně ji udeřil kladivem do temena hlavy a pokusil se ji udeřit znovu, tento druhý úder však žalobkyně již částečně vykryla, a tak ji udeřil do trapézového svalu nad levou lopatku, čímž spáchal zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří roků za současného vyslovení dohledu a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to jednoho kusu kladiva, - z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 8. 2019, č. j. 17 C 37/2019-13 (v právní moci od 20. 8. 2019), že manželství účastníků řízení, uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], bylo rozvedeno, - z výpisů z katastru nemovitostí ze dne 4. 8. 2017 a ze dne 7. 6. 2021, že jako vlastník pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] je zapsána žalobkyně a jako spoluvlastníci budovy a zahrady jsou zapsáni žalobkyně a žalovaný, každý se spoluvlastnickým podílem , - z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 12. 2020 adresovaného žalovanému, že žalobkyně uvedla, že jí žalovaný dlouhodobě úmyslně ubližuje takovým způsobem, že porušuje dobré mravy, stejně také porušuje dobré mravy vůči osobám, které jsou žalobkyni blízké, a toto chování mu žalobkyně nemůže a nechce prominout; konkrétně vyhrožuje žalobkyni ublížením na zdraví, což v souvislosti s jeho chováním po celou dobu soužití včetně napadání žalobkyně kladivem, za což byl žalovaný odsouzen, vzbuzuje důvodné obavy o její život, přičemž takové chování jednoznačně odporuje dobrým mravům, stejně takto, že své výhrůžky žalovaný sděluje prostřednictvím dětí a sestry žalobkyně; žalobkyně musela čelit v podstatě každý den hádkám, žárlivým scénám a napadání, často pak byla nucena z domu doslova utéci i se svými dětmi, které byly svědkem jeho jednání a před kterými se nezdráhal konzumovat alkohol; žalobkyně proto uvedla, že odstupuje od darovací smlouvy datované dnem 11. 5. 2011 a odvolává svůj dar vůči žalovanému pro nevděk, vyzvala žalovaného k vyklizení budovy, zahrady i pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] a k vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] za období od 21. 8. 2019 do 30. 11. 2020 v částce 18 000 Kč (15 x 1 200 Kč) a za neoprávněné užívání budovy a zahrady nad rámec spoluvlastnického podílu za období od 1. 1. 2020 do 30. 11. 2020 v částce 77 550 Kč (11 x 7 050 Kč), - z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 2. 2021 adresovaného právní zástupkyni žalovaného, že žalobkyně žalovanému sdělila, že považuje výzvu ohledně odvolání daru za dostatečně určitou a platnou, dále že je bez pochybností, že vlastní chování žalovaného vůči žalobkyni je mu dobře známo, pro příklad uvedla vyjádření žalovaného učiněná v posledním roce a směřovaná žalobkyni („ Vyřiď jí, že jestli se mě pokusí připravit o barák, pořídím si 9 a zabiju nejdřív ji a pak sebe. Mně je to jedno. O barák se nenechám připravit.“,„ Já už toho začínám mít opravdu dost, myslím, že to nemůže dopadnout dobře, nerad tě obtěžuji, ale už mě to nebaví a skončí to blbě.“ nebo„ Ať máma myslí na [jméno], když bude vyvolávat rozbroje, takto s ní jinak špatně dopadne, nejsem tak hloupý, takže si za to do basy sednout nepůjdu.“), dále žalobkyně uvedla, že žalovanému je známo, že předmětné nemovitosti užíval a užívá, výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá nájemnému obvyklému v daném místě a čase za užívání obdobné nemovitosti.

4. Na základě takto provedených důkazů soud zjistil, že účastníci řízení v roce 1995 uzavřeli manželství. Žalobkyně byla výlučným vlastníkem pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo], budovy a zahrady. Žalobkyně jako dárkyně a žalovaný jako obdarovaný uzavřeli darovací smlouvu, na jejímž základě žalovaný od žalobkyně do svého vlastnictví nabyl spoluvlastnický podíl id. k budově a zahradě (právní účinky vkladu 7. 11. 2012). Manželství účastníků řízení v roce 2019 bylo rozvedeno. Žalobkyně odeslala žalovanému dopis ze dne 1. 12. 2020, v němž uvedla, že odvolává dar, neboť žalovaný jí dlouhodobě úmyslně ubližuje takovým způsobem, že porušuje dobré mravy, stejně také porušuje dobré mravy vůči osobám žalobkyni blízkým. V dopise ze dne 8. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že odvolání daru ze dne 1. 12. 2020 bylo dostatečně určité a konkrétní, a pro příklad uvedla některá vyjádření žalovaného směřovaná žalobkyni.

5. Další důkazní návrhy (výslechy svědků [jméno] [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jednotlivými listinami ze spisů zdejšího soudu sp. zn. 0 Nc 6/2011, 17 C 37/2019 a 1 T 251/2012, dopisem žalobkyně ze dne 18. 5. 2021, dokumentací o rozsahu užívání nemovitostí žalovaným, inzeráty týkajícími se výše nájemného v regionu [obec], vyjádřeními realitních kanceláří) soud zamítl, neboť provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné pro rozhodnutí ve věci.

6. Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019, či ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3612/2019, přijal a odůvodnil závěr, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“), i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014.

7. V daném případě došlo k uzavření darovací smlouvy před 1. 1. 2014, proto přichází v úvahu aplikace § 630 obč. zák., podle něhož se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

8. Jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. jeho rozsudek ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, a usnesení ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 1499/2005, ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1416/2013, či ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3074/2020), k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného, pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Právně relevantní je jen dostatečně konkretizované chování, které dárce obdarovanému vytkl ve výzvě k vrácení daru (tj. v jednostranném adresném hmotně právním úkonu). Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, tj. okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného vůči dárci ve výzvě k vrácení daru je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování. Obecné, nekonkretizované tvrzení nemůže ani být předmětem dokazování.

9. V dopise ze dne 1. 12. 2020 však žádné dostatečně konkretizované chování žalovaného vymezeno není. Žalobkyně obecně uvedla, že jí žalovaný úmyslně ubližuje takovým způsobem, že tím porušuje dobré mravy, a stejně tak porušuje dobré mravy vůči osobám jí blízkým. Toto obecné tvrzení bylo„ konkretizováno“ tím, že žalovaný má žalobkyni vyhrožovat ublížením na zdraví - ani toto tvrzení však nebylo rozvedeno např. tím, jakým způsobem a v jakém časovém období se žalovaný takového chování dopouštěl. Žalobkyně v předmětném dopise odkázala na napadení kladivem ze strany žalovaného, k němuž však došlo ještě před platností a účinností darovací smlouvy (dne 16. 5. 2012), pročež k tomuto chování žalovaného pro účely posuzování naplnění podmínek odvolání daru ve smyslu § 630 obč. zák. nelze přihlížet. I v tvrzení žalobkyně o tom, že„ musela čelit v podstatě každý den hádkám, žárlivým scénám a napadání, často pak byla nucena z domu doslova utéci i se svými dětmi, které byly svědky Vašeho jednání a před kterými jste se také nezdráhal konzumovat alkohol“, chybí bližší specifikace toho, jak konkrétně ony hádky, žárlivé scény a napadání probíhaly. Ani blíže nerozvedené obecné tvrzení o konzumaci alkoholu žalovaným před dětmi nemůže mít samo o sobě bez dalšího za následek právní závěr o naplnění podmínek pro odvolání daru z důvodu hrubého porušení dobrých mravů.

10. V dopise ze dne 8. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že považuje výzvu ohledně odvolání daru za dostatečně určitou a platnou, a doplnila příkladmý výčet vyjádření žalovaného, jež měl adresovat žalobkyni v posledním roce („ Vyřiď jí, že jestli se mě pokusí připravit o barák, pořídím si 9 a zabiju nejdřív ji a pak sebe. Mně je to jedno. O barák se nenechám připravit.“,„ Já už toho začínám mít opravdu dost, myslím, že to nemůže dopadnout dobře, nerad tě obtěžuji, ale už mě to nebaví a skončí to blbě.“ nebo„ Ať máma myslí na [jméno], když bude vyvolávat rozbroje, takto s ní jinak špatně dopadne, nejsem tak hloupý, takže si za to do basy sednout nepůjdu.“). Z dopisu žalobkyně není patrné, v jakém kontextu, za jakých okolností a kdy měl žalovaný tato vyjádření pronést. Soud hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod., a vždy také zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 578/2021). Z žalobkyní provedeného příkladmého výčtu výroků žalovaného se nepodává, že by se jednalo o porušení dobrých mravů, jež by dosahovalo značné intenzity, příp. že by šlo o porušení dlouhodobé či soustavné.

11. Dopisy žalobkyně ze dne 1. 12. 2020 a ze dne 8. 2. 2021 nevymezují dostatečně konkretizované chování žalovaného, jímž měl hrubě porušovat dobré mravy. Tyto dopisy proto neměly za následek zrušení předmětné darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovaným jako obdarovaným.

12. Není vyloučeno, aby výzva dárce k vrácení daru coby jednostranný právní úkon adresovaný obdarovanému, splňuje-li předepsané náležitosti hmotného práva, byla obsažena v žalobě, konkrétně v té její části, která obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (žalobní návrh rozsudečného výroku je procesněprávním úkonem adresovaným soudu, který v sobě bez dalšího výzvu k vrácení daru obsahovat nemůže). Doručením stejnopisu takové žaloby obdarovanému je – v případě naplnění zákonných předpokladů – splněna hmotněprávní podmínka zániku právního vztahu z darovací smlouvy (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 25 Cdo 453/2000, a ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 127/96). Žaloba v souzené věci v sobě výzvu k vrácení daru neobsahuje, naopak žalobkyně se domáhala vyklizení předmětných nemovitostí s odůvodněním, že se rozhodla využít svého zákonného práva a odvolat svůj dar pro nevděk žalovaného,„ a to dopisem právního zástupce žalobkyně z 1. 12. 2020 doručeným žalovanému dne 8. 12. 2020. V důsledku tohoto odvolání daru se obnovily původní právní poměry a vlastníkem budovy a zahrady se stala výlučně opět žalobkyně a žalovaný se od této chvíle stal nepoctivým držitelem ve smyslu občanského zákoníku.“. Žalobkyně tedy v žalobě toliko odkázala na svůj dopis ze dne 1. 12. 2020, kterým však k právně relevantnímu jednání spočívajícímu v odvolání daru ve smyslu § 630 obč. zák. z povahy věci dojít nemohlo. Výzva k vrácení daru tudíž nebyla obsažena ani v žalobě (srov. podobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1416/2013). Jelikož v žalobě se žalobkyně dovolávala dopisu ze dne 1. 12. 2020, soud neprováděl žalobkyní navrhovaný důkaz dalším dopisem ze dne 18. 5. 2021, který dle vlastních tvrzení žalobkyně měl toliko obsahovat„ upřesnění důvodů odvolání daru“ (toto upřesnění měl navíc obsahovat již shora zmíněný dopis ze dne 8. 2. 2021; i v něm však tvrzení žalobkyně zůstala v obecné rovině). Provádění tohoto důkazu by bylo nadbytečné, když dopis ze dne 1. 12. 2020 (ani žaloba) nemohl mít za následek odvolání daru ve smyslu § 630 obč. zák. a žalobkyně ani netvrdila, že by právní úkon spočívající v odvolání daru měl být obsažen v dopise ze dne 18. 5. 2021.

13. V daném případě tedy dosud nedošlo ke zrušení darovací smlouvy postupem předvídaným v § 630 obč. zák., předmětné nemovitosti jsou tudíž v důsledku učiněného daru stále ve spoluvlastnictví účastníků řízení. Naznačovala-li žalobkyně, že k darování id. předmětných nemovitostí mezi manželi nemohlo dojít, soud podotýká, že manžel může druhému manželovi darovat věc ze svého výlučného vlastnictví, nemůže mu však darovat věc, jež je součástí společného jmění manželů (srov. přiměřeně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 1972, sp. zn. Cpj 86).

14. Jelikož předmětné nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví účastníků řízení a ke zrušení darovací smlouvy dosud nedošlo, žaloba na vyklizení předmětných nemovitostí nemohla být úspěšná.

15. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení, jež dle jejího tvrzení vzniklo proto, že žalovaný užívá nemovité věci bez právního důvodu z důvodu odvolání daru. Dále žalobkyně prostřednictvím právního zástupce při jednání soudu uvedla, že pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaný je stále spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí, pak se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení z titulu užívání další poloviny nemovitých věcí, tedy nadužívání spoluvlastnického podílu.

16. Skutková zjištění soud činí na základě výsledků zhodnocených důkazů, jimiž účastníci v řízení prokazovali svá právně relevantní skutková tvrzení. V případě žalující strany ve sporném řízení se tato důkazní verifikace odvíjí od v žalobě vymezeného skutku, který představuje předmět řízení a zpravidla je vymezen narační žalobní částí (vylíčením rozhodujících skutečností), jež posléze ústí v žalobní petit, v němž žalobce formálně navrhuje znění výrokové části rozhodnutí, o jehož vydání v řízení usiluje. Protože občanské řízení sporné je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou (srov. § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“). To znamená nejen nepřekročitelnost navrhovaného soudního výroku, ale i vázanost tzv. skutkem, to jest žalobními (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a jinými (§ 101 odst. 1 o. s. ř.) tvrzeními o právně významných skutečnostech, z nichž žalobce dovozuje uplatněný nárok. Žalobce vymezuje předmět soudního řízení nejen určením předmětu žaloby (žalobního petitu), ale i určením rozhodných skutečností uvedených v žalobě. Toto vymezení je zcela ve sféře jeho dispoziční volnosti (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1180/2000, či ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). O změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, nebo ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1319/2013).

17. Soud vycházel ze skutku vymezeného v žalobě i při jednání před soudem, tj. že žalovaný se měl obohatit užíváním předmětných nemovitostí, neboť je užíval bez právního důvodu v důsledku odvolání daru. Pokud by žalobkyně změnila svá tvrzení o právně významných skutečnostech, z nichž dovozuje uplatněný nárok, tak, že předmětnou částku požaduje z důvodu, že žalovaný nadužívá svůj spoluvlastnický podíl, pak by se jednalo o změnu žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř. Ke změně žaloby ovšem nedošlo, neboť žalobkyně tuto změnu žaloby vázala na podmínku (pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaný je stále spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí). Jednalo se tak o podmíněný úkon, k němuž soud nepřihlížel (§ 41a odst. 2 o. s. ř.), srov. podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3119/2008.

18. Tvrzení o právně významných skutečnostech, z nichž žalobkyně dovozovala uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy spočívala v tom, že žalovaný dle žalobkyně užíval předmětné nemovitosti neoprávněně v důsledku odvolání daru. Jak ovšem plyne ze shora uvedeného, ke zrušení darovací smlouvy na předmětné nemovitosti dosud nedošlo, žalovaný je tedy nadále jejich spoluvlastníkem. K žalobkyní tvrzenému bezdůvodnému obohacení spočívajícímu v neoprávněném užívání nemovitostí (v důsledku odvolání daru) tudíž nemohlo dojít. Ani tento žalobní nárok proto nemůže být úspěšný.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem) po 3 100 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 ve spojení s § 7 bodem 5), 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4) a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., celkem 12 342 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.

Poučení