3 C 122/2006-1095

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vzájemném návrhu na zaplacení částky 2 438 541 Kč, takto:

Výrok

I. Vzájemná žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 2 438 541 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě částku 277 339,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalovaná, tehdy v pozici žalobkyně, podala k Okresnímu soudu Praha-západ dne [datum] žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v k. ú. [obec] u [anonymizováno], jakož i k věcem movitým. Žalobce ke zdejšímu soudu podal dne [datum] žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, a to k dalším nemovitostem v k. ú. [obec] u [anonymizováno], přičemž o jeho podání bylo nejprve vedeno řízení sp. zn. 3 C 5094/2004. Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 12. 2007, č. j. 3 C 5094/2004-108, byly obě věci spojeny ke společnému projednání pod sp. zn. 3 C 122/2006.

2. Ve věci vypořádání spoluvlastnictví účastníků vydal Okresní soud Praha-západ ve spojeném řízení rozsudek ze dne 6. 6. 2018, č. j. 3 C 122/2006-594, který byl v odvolacím řízení změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, č. j. 28 Co 286/2018-813, tak, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., zemědělská usedlost, zapsanému na listu vlastnictví [číslo] k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] k pozemku [parcelní číslo], zapsanému na listu vlastnictví [číslo] na kterém stojí stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, zapsaná na listu vlastnictví [číslo] ke stavbě bez č. p./č. e., jiná stavba stojící na pozemku p. č. st. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] k pozemku p. [číslo] zapsanému na listu vlastnictví [číslo] k budově [adresa] zapsané na listu vlastnictví [číslo] stojící na p. č. st. 959, zapsané na listu vlastnictví [číslo] k budově [adresa] zapsané na listu vlastnictví [číslo] stojící na p. č. st. 955 zapsané na listu vlastnictví [číslo] na p. č. st. 957, zapsané na listu vlastnictví [číslo] vše v k. ú. [obec] u [anonymizováno] a obci [obec], vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Praha-západ, a dále též k 1celopalubkové chatě, k 10 chatám [jméno], k 21 chatám [příjmení] a k 1 chatě buňka nacházejícím se na pozemcích v areálu autokempu [obec] v k. ú. [obec] u [anonymizováno] a obci [obec]. Veškeré nemovité a movité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce (tehdy v pozici žalovaného) a současně mu byla uložena povinnost zaplatit žalované (tehdy v pozici žalobkyně) na vyrovnání jejího podílu částku 8 137 598,83 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku Krajského soudu v Praze.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce (tehdy v pozici žalovaného) v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví poukazoval na to, že investoval do budov [adresa] a [adresa], vyzval jej Krajský soud v Praze v průběhu odvolacího řízení, aby uvedl, zda toto své tvrzení míní jen jako obranu s tím, že žádá, aby nemovitosti byly přikázány jemu, nebo se domáhá započtení na vypořádací podíl, anebo se domáhá zaplacení určité částky vzájemným návrhem. Na to žalobce (v pozici žalovaného) reagoval tak, že soudu zaslal vzájemný návrh datovaný [datum] Krajský soud v Praze o vzájemném návrhu ve svém rozsudku č. j. 28 Co 286/2018-813 nerozhodoval a zavázal Okresní soud Praha-západ, u něhož byly investice neurčitě uplatněny, prostřednictvím odst. 45 svého rozsudku, aby o vzájemném návrhu rozhodl. Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 286/2018-813 byl napaden dovoláním, které bylo odmítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu v [obec] ze dne 29. 6. 2021, č. j. 22 Cdo 1587/2021-1012, v němž dovolací soud mj. uvedl, že výrok soudního rozhodnutí, jímž je v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodováno o investicích, není z hlediska nabytí právní moci závislý na výrocích o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a naopak. Dovolací soud proto neshledal pochybení soudu odvolacího v tom, že o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků rozhodl a zavázal Okresní soud Praha-západ, který o vzájemném návrhu na vypořádání investic neprováděl dokazování a vůbec se jim nezabýval, aby se takovým vzájemným návrhem zabýval a rozhodl o něm.

4. Zdejší soud ve věci vzájemného návrhu nejprve rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 26. 2. 2020, č. j. 3 C 122/2006-943, který byl změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2020, č. j. 28 Co 126/2020-968, tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Krajský soud v naposledy zmiňovaném rozsudku poznamenal, že žalobce (tehdy v postavení žalovaného) v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zmiňoval investice, kterými nemovité věci sám zhodnocoval od roku 2000, přičemž takové zmínky bylo možné nalézt v jeho podáních ze dnů [datum], [datum], [datum] a dalších. Pokud v odvolacím řízení na výzvu soudu předložil vzájemnou žalobu datovanou [datum], nejednalo se o nový návrh, nýbrž pouze o upřesnění dřívějšího vzájemného návrhu, který byl učiněn již v řízení před soudem prvního stupně.

5. Okresní soud Praha-západ se tedy v intencích shora citovaných závazných právních názorů Krajského soudu v Praze zabýval vzájemnou žalobou žalobce, jejíž základ spatřoval v podání ze dne [datum], kdy žalobce tvrdil, že do nemovitostí investuje a tyto zhodnocuje výlučně on, přičemž žalovaná tak nečiní od roku 2000. V podání ze dne [datum] žalobce navrhoval, aby budovy byly vypořádány podle stavu ke dni [datum], kdy došlo k zániku sdružení [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně], neboť následně do nemovitostí investoval, rekonstruoval je, vybudoval je a opravoval výlučně on. V podání ze dne [datum] poukazoval na to, že by měla být určena finanční částka, která byla poskytnuta na dostavbu budov [adresa] a [adresa], jejichž stavebníkem byl výlučně žalobce. Prostřednictvím podání ze dne [datum] tvrdil, že v roce 2000 byla budova [adresa] toliko hrubou stavbou a budova [adresa] byla zkolaudována až v roce 2007, přičemž obě byly stavěny z dřeva z lesa ve vlastnictví matky žalobce a částečně z daru od matky ve výši 500 000 Kč, pročež by měl znalec určit výši finanční investice každého z účastníků do stavby [adresa] a [adresa]. Obdobné opakoval ve svých podáních ze dnů [datum], [datum], jakož i v závěrečném návrhu datovaném [datum] či v odvolání z [datum] a v jeho doplnění z [datum], ve kterém poukazoval navíc na to, že budova [adresa] byla zkolaudována až v roce 2005, přičemž ji žalobce dokončoval ze svých finančních prostředků a z dřeva od matky. Na výzvu krajského soudu v průběhu odvolacího řízení žalobce v podání datovaném [datum] vyčíslil výši svých investic částkou 2 416 000 Kč, přičemž na základě znaleckých posudků tvrdil, že by mu žalovaná z titulu investic do budovy [adresa] měla uhradit částku 736 000 Kč a z titulu investic do budovy [adresa] částku 1 680 000 Kč.

6. V reakci na výzvu zdejšího soudu, aby specifikoval tvrzené vnosy, žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že účastníci ukončili společné podnikání k [datum] a od následujícího dne do nemovitých věcí již společně neinvestovali. [ulice] roku 2000 byly budovy [adresa] a [adresa] nedokončenými stavbami a žalobce je dostavoval ze svých výlučných prostředků. Obě budovy byly stavěny na čtyři etapy, přičemž první dvě byly dokončeny do [datum]; po roce 2001 žalobce dostavěl vrchní část apartmánů na budově [adresa], a to převážně z dřeva vytěženého z lesa od matky. Své investice do obou budov žalobce vyčíslil dle faktur za období od [datum] do [datum] na celkovou částku 1 838 541 Kč a dále dle hodnoty dřeva coby daru od matky, jehož výši odhadl na částku 600 000 Kč, pročež po žalované požadoval částku 2 438 541 Kč za dostavbu budov [adresa] a [adresa] v k. ú. [obec] u Slap. Žalobce ve stejném podání požadoval také úhradu částek 286 000 Kč a 160 000 Kč, ohledně těchto nároků však později vzal svou vzájemnou žalobu částečně zpět, o čemž soud rozhodl usnesením ze dne 22. 10. 2020, č. j. 3 C 122/2006-1003.

7. Změnu vzájemné žaloby učiněnou podáním z [datum] soud připustil usnesením ze dne 14. 9. 2022, č. j. 3 C 122/2006-1081, a tedy předmětem řízení o vzájemné žalobě nadále byl a je nárok žalobce na zaplacení částky 2 438 541 Kč, a to z titulu investic ve výši 1 838 541 Kč do budov [adresa] a [adresa] v k. ú. [obec] u Slap plynoucích z faktur specifikovaných v podání žalobce z [datum] (na č. l. 882 a násl. soudního spisu) a ve výši 600 000 Kč odpovídající hodnotě použitého dřeva. Další změnu žaloby, kterou žalobce navrhoval prostřednictvím podání z [datum], již soud nepřipustil, o čemž rozhodl rovněž usnesením č. j. 3 C 122/2006-1081.

8. Žalovaná se vzájemnou žalobou nesouhlasila. Především tvrdila, že nárok žalobce již je promlčen, a to i v případě, že by byl základ vzájemné žaloby spatřován v podání z roku 2009, neboť poslední uplatněná faktura pochází z roku 2004. Faktury předložené žalobce ani nebyly dostatečně průkazné. Žalobce by nadto mohl požadovat nanejvýš polovinu z jím vynaložených částek. Pro případ, že by nárok žalobce promlčen nebyl, uplatnila žalovaná kompenzační námitku, přičemž tvrdila, že má vůči žalobci pohledávku ve výši 2 042 975 Kč, neboť žalobce nadužívá i její spoluvlastnický podíl. Výše částky měla vycházet ze znaleckého posudku, který byl vypracován v řízení sp. zn. 3 C 269/2007.

9. Účastníci učinili při jednáních dne [datum] a [datum], konaných po změně obsazení senátu, nesporným, že dříve spolupracovali v rámci sdružení [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně] a že k ukončení činnosti jejich sdružení došlo ke dni [datum]. V době existence sdružení [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně] do konce roku 2000 byla prováděna tzv. první a druhá etapa výstavby. Rozsudkem č. j. 3 C 562/2003-60 bylo rozhodnuto o určení spoluvlastnictví účastníků k budovám [adresa] a [adresa] v k. ú. [obec] u [anonymizováno], přičemž budova [adresa] tehdy neměla číslo popisné, a proto byla ve výroku předmětného rozsudku definována jako budova bez čísla popisného. Kolaudační rozhodnutí z roku 2005 se týkalo výstavby druhého patra objektu [adresa], související s třetí a čtvrtou fází výstavby. [příjmení] bylo mezi účastníky také to, že od roku 2001 žalobce sám užíval obě budovy [adresa] a sám je také dostavoval. Ohledně dostavby obou budov účastníci neuzavřeli žádnou písemnou dohodu, nicméně žalovaná o tom, že žalobce dostavbu prováděl, věděla a akceptovala to. [příjmení] bylo konečně též to, že žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník budov [adresa] v k. ú. [obec] u [anonymizováno]. Soud proto vzal všechny tyto skutečnosti za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

10. Soud provedl dokazování a z níže uvedených listin učinil tato skutková zjištění:

11. Z dohody o vydání nemovitostí ze dne [datum] vyplynulo, že tuto uzavřely [anonymizováno] ČR s. p. jako povinný a [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. roku 1934, jako oprávněná a že jejím předmětem bylo vydání pozemků, z nichž většina plnila funkci lesa, v k. ú. [obec] oprávněné.

12. Rozhodnutím Okresního úřadu [okres] ze dne 23. 12. 1994, č. j. P [číslo], byla schválena shora uvedená dohoda o vydání nemovitostí ze dne [datum] uzavřená mezi [anonymizováno] ČR s. p. jako povinným a [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. roku 1934, jako oprávněnou.

13. Podle prohlášení datovaného [datum] dala paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. roku 1934, uvedeného dne souhlas žalobci k těžbě kulatiny z jejího lesa za účelem stavebního dřeva a na stavbu krovu střechy domu na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec].

14. Podle prohlášení datovaného [datum] dala paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. roku 1934, uvedeného dne souhlas žalobci k těžbě kulatiny z jejího lesa za účelem postavení dřevostavby deseti apartmánů na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec].

15. Z rozhodnutí Stavebního úřadu [obec] ze dne 17. 10. 2002, č. j. 745/02/S, vyplynulo, že uvedeného dne byla dodatečně povolena stavba provozní budovy autokempu a 2 ubytovacích jednotek na pozemcích p. [číslo] st. 958 a st. 959 v k. ú. [obec] a současně byl udělen souhlas s užíváním takové budovy.

16. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], pod č. N 31/2004, NZ 19/ 2004, vyplynulo, že uvedeného dne uzavřela [jméno] [celé jméno žalobkyně] jako dárce a žalobce jako obdarovaný darovací smlouvu, na základě které dala [jméno] [celé jméno žalobkyně] žalobci pozemky zapsané toho času na [list vlastnictví] pro obec Slapy a k. ú. [obec] u [anonymizováno], a to včetně součástí – lesních porostů.

17. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 8. 8. 2005, č. j. 405-704/05/S/kol, soud zjistil, že [ulice] úřad [obec] povolil užívání sezonního ubytovacího objektu na pozemcích st. 955, st. 956 a st. 957 v k. ú. [obec] a obci [obec], který obsahoval 10 ubytovacích jednotek.

18. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] 2018, soud zjistil, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] stanovil hodnotu budov [adresa] a [adresa] podle stavu v roce 2018 částkou 7 315 575 Kč a podle stavu v roce 2000 na částku 4 101 217 Kč.

19. Soud dále provedl dokazování fakturami, z nichž žalobce v podání ze dne [datum] dovozoval svůj nárok na zaplacení částky 1 838 541 Kč, přičemž zjistil, že tyto faktury byly splatné v letech 2001 2004 tak, jak žalobce tvrdil.

20. Z protokolu o jednání před Krajským soudem v Praze č. j. 31 Co 458/2005-109, které se konalo dne [datum] ve věci určení vlastnictví, o níž bylo před zdejším soudem vedeno řízení sp. zn. 3 C 562/2003, vyplynulo, že žalobce (tam v pozici žalovaného) uváděl, že došlo k vybudování objektů [adresa] na pozemcích p. [číslo] objektu [adresa] na pozemcích p. [číslo] přičemž kolaudace proběhla v roce 2005 a celkově v letech 1997 2005 proběhla čtyři kolaudační řízení a v nich byla vydána kolaudační rozhodnutí. Žalovaný odvolacímu soudu předložil peněžní deníky za rok 1999, 2001 a 2002 a tvrdil, že v roce 1999 mu peníze půjčovala jeho matka.

21. Další důkazní návrhy soud zamítl, neboť měl takto zjištěný skutkový stav za dostatečný a další dokazování (zejména znaleckými posudky) měl za nehospodárné.

22. Na základě provedeného dokazování, jakož i na základě nesporných skutečností, soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož účastníci do [datum] spolupracovali v rámci sdružení [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně]. V době existence tohoto sdružení probíhala výstavba budov [adresa] a [adresa] v k. ú. [obec] u [anonymizováno], konkrétně proběhla 1. a 2. etapa výstavby. Další dvě etapy výstavby realizoval od roku 2001 sám žalobce, který též oba objekty užíval. Účastníci sice ohledně dostavby obou objektů po ukončení spolupráce v rámci sdružení [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně] neuzavřeli žádnou písemnou smlouvu, avšak žalovaná si byla vědoma toho, že žalobce dostavbu prováděl a takový stav akceptovala. [adresa] a [adresa] byly zkolaudovány v letech 2002 a 2005, konkrétně kolaudace dle rozhodnutí z [datum] se týkala dostavby druhého patra objektu [adresa]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] dala žalobci jako svému synovi v letech 1999 a 2002 souhlas s těžbou kulatiny z jejího dřeva a k jejímu využití při stavebních pracích; v roce 2004 na žalobce převedla své pozemky, které mj. plnily funkci lesa.

23. Z vlastní rozhodovací činnosti bylo dále soudu známo, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 6. 2005, č. j. 3 C 562/2003-60, který nabyl právní moci dne [datum], bylo určeno, že žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky objektu [adresa] na pozemku p. č. st. 958 a p. č. st. 959 a objektu bez č. p./č. e. na pozemku p. č. st. 955, 956 a 957, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [anonymizováno] a obec Slapy s tím, že každý z nich měl spoluvlastnický podíl o velikosti jedna polovina. Citovaný rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2006, č. j. 31 Co 458/2005-136, který nabyl též právní moci dne [datum] Krajský soud vycházel z toho, že účastníci jsou bývalí manželé a společně podnikali, a to nejprve na základě smlouvy o založení konsorcia a posléze na základě smlouvy o sdružení, přičemž počínaje dnem [datum] podnikali na základě ústní dohody jako sdružení [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně] a začali provozovat autokemp. Až do roku 2000 účastníci podnikali a ze společně vydělaných peněz financovali rekonstrukci stávajících a výstavbu nových objektů v [anonymizováno] [obec], kdy přinejmenším od roku 1997 do roku 2000 byly příjmy i výdaje děleny v poměru 50:

50. Soud dospěl k závěru, že stavební práce účastnici zahájili společně a stejnou měrou se podíleli na jejich financování, pročež byly objekty v jejich podílovém spoluvlastnictví. Následné dovolání žalobce (tam v pozici žalovaného) odmítl Nejvyšší soud usnesením č. j. 28 Cdo 902/2006-158; usnesením č. j. III. ÚS 124/08-195 pak byla odmítnuta i jeho ústavní stížnost.

24. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

25. Podle § 1148 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

26. Ustanovení § 3036 o. z. stanoví, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

27. Podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

28. V této věci již bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků. K projednání a rozhodnutí zbývala jen vzájemná žaloba, jejíž základ soud spatřoval v podání žalobce z [datum], které bylo v průběhu dalšího řízení upřesňováno a změněno pak bylo podáním z [datum], jímž žalobce současně vyjasnil, že po žalované požadoval zaplatit z titulu investic do budov [adresa] a [adresa] částku 2 438 541 Kč, kterou opíral o faktury z let 2001 až 2004, jakož i o skutečnost, že na dostavbu obou budov použil dřevo od matky v odhadované hodnotě 600 000 Kč. Nárok, který žalobce tímto způsobem uplatnil, byl návrhem na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví.

29. Nejvyšší soud ve své judikatuře vysvětlil, že pro účely uplatňování nároků na vypořádání investic je třeba rozlišovat případy, kdy investice jsou učiněny s – byť i konkludentním – souhlasem spoluvlastníků (§ 139 odst. 2 obč. zák.), anebo bez tohoto souhlasu. V případě, že ostatní spoluvlastníci s nákladem vynaloženým jedním nebo více spoluvlastníky na věc souhlasí (a je nerozhodné, zda se jedná o náklady na nutnou úpravu nebo údržbu či o náklady na jinou než nutnou opravu a údržbu), jde o dohodu o hospodaření se společnou věcí a investující spoluvlastník má proti ostatním spoluvlastníkům právo na úhradu vynaložených prostředků (§ 137 odst. 1 obč. zák.). Není-li mezi spoluvlastníky dohodnuto, jakým způsobem se budou na těchto investicích podílet, je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů, přičemž dohoda spoluvlastníků o úhradě vynaložených nákladů může mít různou formu a nemusí se jednat pouze o vymezení podílů formou finančního vyrovnání mezi spoluvlastníky. Jedná-li se o investice jakéhokoli druhu, vynaložené jedním ze spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem spoluvlastníků ostatních (či vynaložené na základě principu majority), jsou jejich části, připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků, splatné již za trvání spoluvlastnictví a nikoliv až po jeho zrušení, přičemž pro počátek běhu promlčecí lhůty je rozhodná doba vynaložení nákladů (k tomu srov. např. rozsudek ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3766/2011, či usnesení ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 726/2018).

30. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci, shora citované právní úpravy a judikatury dospěl k závěru, že je namístě vzájemný návrh na vypořádání investic žalobce zamítnout. V situaci, kdy žalobce po zániku sdružení [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně] od roku 2001 sám dostavoval obě budovy [adresa] a [adresa] ve [obec], čehož si byla žalovaná vědoma a konkludentně dostavbu a vynakládané investice akceptovala (což učinili účastníci nesporným), soud shledal, že další podrobné dokazování v této věci není zapotřebí. I kdyby se totiž prokázalo, že žalobce ze svých výlučných prostředků investoval do dostavby budov [adresa] částku 2 438 541 Kč, resp. 1 838 541 Kč a dřevo v hodnotě 600 000 Kč, nemohl by být v této věci úspěšný, neboť jeho nárok je promlčený. Žalobce svůj nárok opíral o faktury, které byly splatné v letech 2001 až 2004, přičemž tvrdil datum nejpozdější úhrady ke dni [datum]. Promlčení v situaci, kdy se jednalo o investice činěné se souhlasem žalované, započalo plynout již ode dne, kdy byly jednotlivé částky vynaloženy. Veškeré žalobcem učiněné investice, které byly předmětem řízení o vzájemném návrhu, tedy byly promlčeny nejpozději dne [datum] (dle § 101 obč. zák. ve spojení s § 3036 o. z.). Vzájemná žaloba ze dne [datum] tak byla podána v době, kdy již byl nárok žalobce promlčen, k čemuž musel soud přihlédnout s ohledem na námitku promlčení, kterou žalovaná v tomto soudním řízení opakovaně vznášela. Promlčený je i nárok týkající se ceny za využité dřevo. [příjmení], které měl žalobce dostat darem z lesa od své matky, bylo dle jeho tvrzení vynakládáno do dostavby budov zkolaudovaných v letech 2002 a 2005. Datum pozdější kolaudace (budovy [adresa]) bylo dne [datum]. Nejpozději ke dni [datum] tedy bez nutnosti dalšího podrobného dokazování musel být s ohledem na žalobní tvrzení promlčen i nárok žalobce na zaplacení částky 600 000 Kč z titulu investic. Za této situace pak bylo rovněž nadbytečné zabývat se důvodností žalovanou uplatněné kompenzační námitky.

31. Soud přitom nemohl dát žalobci za pravdu ani v tom, že nárok na vypořádání svých investic učinil již předmětem řízení sp. zn. 3 C 562/2003, resp. řízení odvolacího sp. zn. 31 Co 458/2005. V dané věci o určení vlastnictví k budovám [adresa] a [adresa] byla řešena zejména problematika výstavby obou budov v I. a II. fázi, tj. před zánikem sdružení [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně], a tvrzení žalobce tam uplatňovaná se týkala financování výstavby do roku 2000. Navíc ani z protokolu o jednání před odvolacím soudem nevyplynulo, že by se žalobce domáhal úhrady investic činěných jím v letech 2001 2004. Nebyl proto důvod, aby soud činil v tomto soudním řízení sp. zn. 3 C 122/2006 jakoukoli úvahu o tom, zda by mělo odpovídat spravedlivému uspořádání vztahů účastníků to, že soud zohlední v tomto řízení investice, které v jiném řízení zohledněny nebyly, ač měly být. Soud v rámci úvah o spravedlivém uspořádání vztahů mezi účastníky neshledal ani jakýkoli další důvod pro odhlédnutí od běhu promlčecích lhůt. Zejména soud takový důvod nespatřoval v tvrzené zmatečnosti tohoto soudního řízení. Samotná skutečnost, že zdejší soud v roce 2006 nespojil řízení sp. zn. 3 C 122/2006 a sp. zn. 3 C 5094/2004 pod starší spisovou značku a nepřiznal tak žalobci postavení žalobce, nýbrž žalovaného, takovým důvodem být nemohla. Především řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má povahu řízení iudicii duplicis, tedy oba účastníci jsou současně v postavení žalobce i žalovaného, nehledě na jejich formální označení. Navíc, i kdyby tomu tak nebylo, žalobci nic nebránilo v tom, aby svůj nárok na vypořádání investic poprvé uplatnil již před rokem 2009 (např. již ve své žalobě z [datum], po spojení obou věcí do jediného řízení, či alespoň poté, co byl vydán rozsudek o určení spoluvlastnictví v související věci sp. zn. 3 C 562/2003). Jakkoli je pravdou, že základ vzájemné žaloby týkající se vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu, byl zdejším soudem po dlouhou dobu přehlížen a upozornil na něj až krajský soud v odvolacím řízení, nelze dle názoru zdejšího soudu spatřovat pochybení pouze na straně zdejšího soudu. Je především odpovědností účastníka a jeho zástupce uplatnit včas své požadavky v řízení před soudem, a to řádným návrhem, jež odpovídá tomu, čeho se účastník domáhá.

32. S ohledem na shora uvedené soud vzájemnou žalobu I. výrokem tohoto rozsudku zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že právo na jejich náhradu přiznal zcela úspěšné žalované. Její náklady řízení o vzájemné žalobě sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání proti rozsudku pro uznání ve výši 121 927 Kč a z odměny advokáta za jeden úkon právní služby po 17 980 Kč při tarifní hodnotě 2 416 000 Kč (vyjádření ke vzájemné žalobě z [datum]) a za šest úkonů právní služby po 18 060 Kč při tarifní hodnotě 2 438 541 Kč (jednání před soudem dne [datum]; vyjádření ze dne [datum]; odvolání proti rozsudku pro uznání; vyjádření ze dnů [datum] a [datum], které soud považoval za jediný úkon, neboť tyto mohly být spojeny do jednoho podání; jednání před soudem dne [datum]; jednání před soudem dne [datum]), tj. celkem na odměně advokáta 126 340 Kč. K tomu bylo dále třeba připočítat 7 paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 2 100 Kč, a náhradu za DPH, neboť zástupce žalované je plátcem této daně, ze všech shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku) ve výši 26 972,40 Kč Celkem tak náklady řízení žalované činily 277 339,40 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil s ohledem na výši nákladů řízení podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako patnáctidenní, aby měl žalobce dostatek času k plnění (obecná třídenní lhůta se soudu jevila jako velmi krátká). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval.

34. K takto vypočtené výši nákladů řízení soud dodává, že vyjádření žalované ze dne [datum] nepokládal za účelně vynaložený náklad, neboť bylo podáno až po uplynutí soudem stanovené lhůty dvou měsíců od jednání konaného dne [datum].

Poučení