3 C 124/2021-92

Rubrum

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 13 361,18 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 361,38 Kč s úrokem ve výši 13,39 % ročně z částky 11 953,38 Kč od 18. 7. 2012 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 11 953,38 Kč od 18. 7. 2012 do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky, a to i částečně, se stává okamžitě splatnou celá pohledávka žalobkyně včetně jejího příslušenství.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 766,61 Kč, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po splnění povinnosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky, a to i částečně, se stává okamžitě splatnou celá náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Písku dne 31. 5. 2021 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 953,38 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 408 Kč. Podle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 18. 8. 2011 Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), přičemž v souladu s čl. 2 odst. 2.3. smluvních ujednání bylo žalovanému odesláno oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 8. 2011. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč, k vyplacení úvěrové částky na účet žalovaného došlo rovněž dne 22. 8. 2011. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 2238 Kč počínaje měsícem září 2011. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, postupně zaplatil pouze částku 19 466 Kč, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně své nároky vyplývající ze smlouvy přehodnotila, když s odkazem na ust. § 502 odst. 1 obchodního zákoníku vychází nově z úrokové sazby úvěru ve výši 13,39 % ročně, což je sazba odpovídající časovým řadám [příjmení] zveřejněným Českou národní bankou. Poté, co žalobkyně započítala platby žalovaného podle § 330 odst. 2 obchodního zákoníku nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny, činí dluh žalovaného na jistině částku 11 953,38 Kč. Kromě jistiny nárokuje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení a obvyklý smluvní úrok ve výši 13,39 % ročně jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 18. 7. 2012 do zaplacení. Dále žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému v souladu s čl. 12 odst. 12.1 body a) a b) smluvních ujednání nárok na zaplacení smluvní pokuty, neboť bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní činí smluvní pokuta 8 % z výše splátky (2 238 x 0,08 = 179,04) a při prodlení splátky o více než 30 dní činí smluvní pokuta 13 % z výše splátky (2 238 x 0,13 = 290,94). Smluvní pokuty uplatňuje žalobkyně v souvislosti s prodlením s úhradou splátek č. 7, č. 8 a č. 9 v obou procentuálních sazbách, přičemž tyto činí po zaokrouhlení celkem 1 408 Kč. Dne 21. 5. 2021 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, dlužná částka však zaplacena nebyla.

2. Ve věci byl soudem dne 16. 6. 2021 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včasný odpor. Ve svém písemném podání doručeném soudu dne 2. 7. 2021 žalovaný namítl promlčení pohledávky uplatněné žalobkyní, když odkázal na ust. § 100 odst. 1 a § 103 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. V dané souvislosti uvedl, že k zesplatnění úvěru žalobkyní pro nehrazení splátek došlo ke dni 17. 7. 2012, tříletá promlčecí doba tedy počala běžet již dne 18. 7. 2012. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. K námitce promlčení vznesené žalovaným se žalobkyně v rámci svého písemného podání ze dne 20. 7. 2021 vyjádřila tak, že žalovaný zřejmě vychází z usnesení Nejvyššího soudu České republiky České republiky ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2011, a nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19, podle nichž je účastníky sjednaná rozhodčí smlouva absolutně neplatná z důvodu, že neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, v důsledku čehož takto vydaný rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem. Podle výroku III. uvedeného nálezu Ústavního soudu České republiky vede zahájení rozhodčího řízení ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Zneužití práva pak lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po datu 11. 5. 2011 (tedy po vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), přičemž s takovým postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení. Prezentované závěry však nedopadají na konkrétní případ, kdy mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena samostatná rozhodčí smlouva obsahující 8 konkrétně určených ad hoc rozhodců, která byla v obdobných případech opakovaně soudy posouzena jako platně uzavřená (např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 2447/2011, 29 Cdo 1130/2011, 22 Cdo 1705/2008, 33 Cdo 1354/2014 a další). Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že rozhodčí žaloba podaná žalobkyní měla za následek stavení běhu promlčecí doby, přičemž ke stavení běhu promlčecí doby došlo i po dobu následně vedeného exekučního řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 ICdo 19/2015, 23 ICdo 41/2014). K promlčení nároku žalobkyně přitom nemohlo dojít, pokud bez zbytečného odkladu (odpovídající lhůtě 30 dnů) tento uplatnila u soudu bez zbytečného odkladu poté, co byla pravomocně zastavena exekuce probíhající na základě formálně nezrušeného rozhodčího nálezu (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, či ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017). V konkrétním případě tak je nutno přihlédnout ke stavení běhu promlčecí doby po dobu trvání rozhodčího i následného exekučního řízení, v důsledku čehož k promlčení žalobkyní uplatněného nároku nedošlo. Z důvodu právní jistoty žalobkyně dále doplnila, že v případě vyhovění námitce promlčení by soudem byla přiznána ochrana právu, které bylo žalovaným vykonáno v rozporu s dobrými mravy.

4. Po výzvě soudu ze dne 2. 8. 2021 žalobkyně písemným podáním ze dne 10. 8. 2021 doplnila, že před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů po příjmech, výpisu z registru [příjmení] a hodnocení klienta. Z dokladů žalovaného tak vyplynulo, že tento disponuje celkovým čistým měsíčním příjmem ve výši 9 318 Kč, jeho celkové měsíční náklady pak činí 6 300 Kč, volné zdroje tak činí 3 018 Kč měsíčně. Současně bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době poskytnutí úvěru ve zkušební době, nejsou mu prováděny exekuční srážky ze mzdy a není dlouhodobě veden ve stavu pracovní neschopnosti. Žalobkyně tedy zjišťovala veškerá objektivní kritéria a postupovala při sjednávání úvěru s maximální a řádnou péčí, přičemž po zhodnocení všech dokumentů došla k závěru, že žalovanému může poskytnout úvěr ve sjednané výši. Pokud se týká okamžiku zesplatnění úvěru, k tomuto došlo v souladu s čl. 12 odst. 2.3. smluvních ujednání automaticky uplynutím 60 dnů prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části. Žalovaný se takto dostal do prodlení u splátky č. 8 splatné dne 13. 4. 2012, v důsledku toho došlo k zesplatnění úvěru dne 13. 6. 2012. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil, obrátila se žalobkyně v souladu s uzavřenou rozhodčí smlouvou dne 25. 6. 2012 na rozhodce formou rozhodčí žaloby. Dne 6. 9. 2012 pak rozhodce s ohledem na výsledky dokazování a rovněž z důvodu neexistence jakýchkoli námitek žalovaného vydal rozhodčí nález, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2012. Na základě vydaného rozhodčího nálezu podala následně žalobkyně dne 6. 12. 2012 návrh na zahájení exekučního řízení, přičemž provedením exekuce byl usnesením Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pověřen Exekutorský úřad [okres], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Návrh na zastavení exekuce byl ze strany žalovaného datován teprve ke dni 15. 8. 2020. Ve vztahu k průběhu kontraktačního procesu pak žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu doplnila, že žalovaný podepsal Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] dne 18. 8. 2011. Ve Smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] v následném oznámení o schválení úvěru bylo sjednáno poskytnutí částky 29 000 Kč s tím, že tato částka měla být žalobkyni vrácena ve 48 měsíčních splátkách spolu s úrokem s efektivní úrokovou sazbou 137,51 % ročně, který byl vyčíslen pevnou částkou 78 424 Kč; splátka úvěru činila 2 238 Kč. Ke snížení výše úvěru a změně úrokové sazby i výše měsíční splátky došlo v průběhu kontraktačního procesu v souladu s čl. 2 odst. 2.4. smluvních ujednání.

5. V návaznosti na další výzvu soudu ze dne 18. 8. 2021, kterou soud vyzval žalobkyni k doplnění chybějících tvrzení ohledně okolností zastavení exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. [spisová značka] (konkretizace rozhodnutí, právní moc), pak žalobkyně ve svém písemném podání ze dne 19. 8. 2021 podrobně zopakovala svoji argumentaci ve vztahu k posouzení promlčení jí uplatněného nároku. Dále doplnila, že exekuční řízení vedené pro pohledávku ve výši 145 316 Kč s příslušenstvím přiznanou žalobkyni rozhodčím nálezem rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 9. 2012, č. j. [číslo jednací], bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

6. V rámci ústního jednání konaného ve věci dne 4. 10. 2021 žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně dále rozvedl, že v daném případě je promlčecí doba vzhledem k aplikaci tehdy účinného obchodního zákoníku nikoli tříletá, ale čtyřletá. Na daný případ podle žalovaného dopadá nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 1091/19, který řeší neplatnost rozhodčí doložky. Obecně je možno konstatovat, že zahájení rozhodčího řízení staví běh promlčecí doby, což však neplatí, pokud poskytovatel úvěru (zde žalobkyně) zjevně zneužívá právo. Ke zneužití práva žalobkyní přitom došlo jejím jednáním v průběhu exekučního řízení vedeného pro předmětnou pohledávku, kdy žalobkyně nesouhlasila s návrhem žalovaného na zastavení exekuce a proti rozhodnutí o zastavení exekuce následně podala odvolání, byť si musela být vědoma důvodnosti argumentace žalovaného, který poukazoval na nemravnost výše sjednaného smluvního úroku. Za zjevné zneužití práva žalobkyní tak lze považovat její postoj v rámci exekučního řízení, kdy zcela zbytečně nesouhlasila se zastavením exekuce a proti rozhodnutí podala opravný prostředek. Vzhledem k tomu žalobkyni začala běžet lhůta pro podání soudní žaloby mnohem dříve než v okamžiku pravomocného zastavení exekučního řízení.

7. Provedeným dokazováním učinil soud níže uvedená skutková zjištění:

8. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru / Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] podepsaného žalovaným dne 18. 8. 2011 ve spojení se Smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností [právnická osoba] – [anonymizováno] [rok] (dále jen„ Smluvní ujednání“), s Předsmluvním formulářem ze dne 18. 8. 2011 a dále s Oznámením o schválení úvěru k č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 22. 8. 2011 (obsahujícího kromě konečných parametrů úvěru současně jako přílohu Splátkový kalendář ke smlouvě) je zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla na základě návrhu žalovaného ze dne 18. 8. 2011 následně akceptovaného žalobkyní dne 19. 8. 2011 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní ujednání, a na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 29 000 Kč s automatickým revolvingem. Žalovaný se oproti tomu podle části A) smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 107 424 Kč formou 48 měsíčních splátek po 2 238 Kč splatných vždy do 13. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2011. Úroková sazba úvěru byla smlouvou sjednána ve výši 137,51 % p. a., a to jako pevná pro celou dobu splácení úvěru bez zohlednění revolvingu. Za podmínek stanovených čl. 3 Smluvních ujednání bylo současně sjednáno automatické prodloužení a navýšení úvěru (revolving) o částku 13 428 Kč (celková výše jistiny úvěru se v takovém případě navýšila na 42 428 Kč, výpůjční úroková sazba činila v případě revolvingu 124,51 % ročně). Podle čl. 12 písm. a), b) Smluvních ujednání vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z dlužné splátky za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce více než 15 dnů, a dále smluvní pokuty ve výši 13 % z dlužné splátky za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce více než 30 dnů, přičemž podle čl. 12 Smluvních ujednání jsou smluvní pokuty splatné do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení, není- li písemně dohodnuta lhůta jiná. Podle čl. 12 písm. b) Smluvních ujednání bylo pro případ prodlení s úhradou dvou splátek řádně a včas nebo pro případ prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části o délce více než 60 dnů sjednáno automatické zesplatnění celého úvěru. Oznámení o schválení úvěru k [číslo] žalobkyní bylo doručeno žalovanému podle připojené dodejky dne 24. 8. 2011.

9. Z Dokladu o vyplacení úvěru ze dne 22. 8. 2011 – výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], soud zjistil, že žalovanému byla sjednaná úvěrová částka ve výši 29 000 Kč vyplacena bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet], který byl žalovaným jako platební místo určen v návrhu smlouvy ze dne 18. 8. 2011.

10. Z listiny označené jako Karta klienta, číslo smlouvy [číslo], ke dni 4. 5. 2021 je zjištěno, že žalovaný uhradil z titulu úvěrové smlouvy celkovou částku 19 466 Kč, přičemž splátky [číslo] úvěru zaplatil ve lhůtě jejich splatnosti, splátku [číslo] splatnou dne 13. 3. 2012 zaplatil v celé výši dne 11. 5. 2012 a splátku [číslo] splatnou dne 13. 4. 2012 zaplatil v celé výši dne 17. 7. 2012, když na splátku [číslo] splatnou ke dni 13. 5. 2012 byla z platby ze dne 17. 7. 2012 započtena částka 1 562 Kč. Uvedené skutečnosti vyplývají shodně i z předloženého nedatovaného přehledu plateb realizovaných žalovaným.

11. Podle Oznámení ze dne 13. 6. 2012 informovala žalobkyně žalovaného ohledně zesplatnění celého úvěru pro závažné porušení smlouvy žalovaným (neplnění splátkového kalendáře), přičemž současně žalovaného vyzvala k zaplacení celkové aktuálně dlužné částky ve výši 145 316 Kč do 10 dnů ode dne odeslání oznámení.

12. Podle výpisu Databáze časových řad ARAD zpracovaných Českou národní bankou ke dni 5. 9. 2017 činila úroková sazba úvěrů pro domácnosti určených na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let, které poskytly banky v měsíci srpen 2011, průměrně 13,39 % ročně.

13. Žalobkyně dále soudu předložila podrobný výpočet dlužné částky ke dni 17. 5. 2021 zohledňující výši poskytnuté jistiny úvěru (29 000 Kč), dále výši sjednané měsíční splátky úvěru (2 238 Kč), jednotlivé dílčí úhrady žalovaného (celkem 19 466 Kč) a modifikovanou úrokovou sazbu úvěru (13,39 % ročně). Z výpočtu je zjištěno, že žalobkyně aktuálně eviduje ve vztahu k žalovanému z titulu smlouvy na jistině úvěru pohledávku ve výši 11 953,38 Kč.

14. Z faktury [číslo] vystavené dne 13. 4. 2012 se splatností dne 23. 4. 2012 a z faktury [číslo] vystavené dne 13. 6. 2012 se splatností dne 23. 6. 2012 je zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokuty v souvislosti s prodlením splácení úvěru, a to ve vztahu ke splátkám č. 7 – 9 vždy po 469,98 Kč, celkem tedy v zaokrouhlené výši 1 407 Kč.

15. Podle předžalobní upomínky ze dne 17. 5. 2021 ve spojení s podacím archem České pošty, s. p., ze dne 21. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 13 361, 38 s příslušenstvím nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání upomínky, přičemž současně byl upozorněn na uplatnění nároku žalobkyní soudní cestou, nedojde-li k úhradě dluhu.

16. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] ze dne 18. 8. 2011 je zjištěno, že při poskytnutí úvěru bylo ze strany žalobkyně kalkulováno s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 9 318 Kč a s jeho měsíčními výdaji v deklarované výši 6 300 Kč. Dále bylo vycházeno ze zjištění, že žalovaný je svobodný a disponuje vlastním bydlením. Žalobkyně v souvislosti s ověřováním totožnosti a úvěruschopnosti žalovaného dále soudu předložila kopii občanského průkazu žalovaného, negativní výpis z registru SOLUS ke dni 18. 8. 2011, potvrzení ČSSZ ze dne 16. 8. 2011 ohledně výměry invalidního důchodu žalovaného, výpis z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc červen 2011 a příkaz k povolení inkasa zřízený žalovaným ve prospěch žalobkyně s účinky od 18. 8. 2011 na částku 2 526 Kč měsíčně.

17. Z Rozhodčí smlouvy uzavřené dne 18. 8. 2011 je soudem zjištěno, že v souvislosti s uzavřením Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] byla mezi žalobkyní a žalovaným pro řešení veškerých sporů o nároky vyplývající z předmětné smlouvy sjednána pravomoc kteréhokoli z 8 rozhodců označených v čl. III bod 3.1. rozhodčí smlouvy, kterému žalobce doručí žalobu.

18. Podle Návrhu na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu ze dne 25. 6. 2012 uplatnila žalobkyně rozhodčí žalobu u sjednaného rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž se vůči žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 145 316 Kč a příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně a náklady řízení ve výši 18 476 Kč.

19. Podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 6. 9. 2012 pod č. j. 102 Rozh 3066/2012-7, pravomocného dne 14. 9. 2012 a vykonatelného dne 18. 9. 2012, bylo žalovanému na základě rozhodčí žaloby doručené rozhodci dne 3. 7. 2012 uloženo zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 145 316 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ode dne 25. 6. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci rozhodčího nálezu.

20. Z Návrhu na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora ze dne 6. 12. 2012 je zjištěno, že žalobkyně navrhla Okresnímu soudu v Písku nařízení exekuce podle shora uvedeného vykonatelného rozhodčího nálezu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro částku 143 078 Kč s příslušenstvím a pro náklady rozhodčího řízení, když ve svém návrhu zohlednila úhradu částky 2 238 Kč žalovaným dne 17. 7. 2012.

21. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla nařízena podle rozhodčího nálezu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 6. 9. 2012, č. j. [číslo jednací], nařízena exekuce na majetek žalovaného k uspokojení pohledávky žalobkyně ve výši 143 078 Kč s 7,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 145 316 Kč od 25. 6. 2012 do 17. 7. 2012 a z částky 143 078 Kč od 18. 7. 2012 do zaplacení, dále pro náklady rozhodčího řízení ve výši 18 476 Kč a dále pro náklady exekuce. Provedením exekuce byl současně pověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres].

22. Dalším usnesením Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla exekuce probíhající pod sp. zn. [číslo jednací], zastavena, přičemž současně bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 9 026,60 Kč a rovněž zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekučního řízení ve výši 7 865 Kč. Podle odůvodnění předmětného usnesení se žalovaný (v rámci exekučního řízení z pozice povinného) návrhem ze dne 25. 8. 2020 domáhal zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu, neboť rozhodčí nález byl ve věci vydán rozhodcem jednostranně určeným žalobkyní, rozhodčí nález byl navíc vydán v návaznosti na lichevní smlouvu o úvěru. Žalobkyně s návrhem žalovaného na zastavení exekuce nesouhlasila, když poukazovala zejména dlouhodobou pasivitu žalovaného, který až doposud ničeho nenamítal ani v rámci rozhodčího řízení ani v rámci navazující exekuce. Podle žalované rovněž není možno učinit závěr, že smlouva o úvěru společně s rozhodčí smlouvou by jako celek byly v kolizi s dobrými mravy. Okresní soud v Písku rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ohledně odložení provedení exekuce do pravomocného rozhodnutí o návrhu žalovaného na zastavení exekuce. Po zhodnocení všech skutečností pak exekuční soud dospěl k závěru, že v konkrétním případě byla dána pravomoc rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k vydání rozhodčího nálezu ze dne 6. 9. 2012 a rozhodčí nález je z hlediska posouzení platnosti sjednané rozhodčí doložky způsobilým exekučním titulem, když v dané souvislosti je odkazováno na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014. Současně však exekuční soud uzavřel, že výše plnění přisouzeného žalobkyni rozhodčím nálezem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 9. 2012 je natolik nepřiměřená a nemravná, že je namístě exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s ust. § 52 odst. 1 e. ř., a to v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 4022/2017, 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 2884/2019. Žalovanému byla soudem současně přiznána náhradu nákladů řízení ve výši 9 026,60 Kč.

23. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 3. 5. 2021, bylo k odvolání žalobkyně usnesení Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jako věcně správné potvrzeno, přičemž současně byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 10 298,31 Kč.

24. Z Oznámení ČSSZ ze dne 17. 12. 2019 je soudem zjištěno, že s účinky od ledna 2020 byl žalovanému zvýšen invalidní důchod třetího stupně na částku 12 176 Kč měsíčně, přičemž po provedení srážek jinému příjemci bude žalovanému ze strany příslušného orgánu vypláceno 10 525 Kč měsíčně.

25. Soud má za prokázané, že žalobkyně uzavřela na základě návrhu žalovaného ze dne 18. 8. 2011 se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž žalovanému dne 22. 8. 2011 poskytla bezhotovostním převodem částku 29 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit žalobkyni celkovou částku 107 424 Kč (bez případného revolvingu, který byl rovněž sjednán při naplnění konkrétních podmínek), a to ve formě 48 měsíčních splátek po 2 238 Kč splatných vždy do 13. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2011 (tj. měsíc následující po měsíci, v němž byl poskytnut úvěru). Úroková sazba úvěru byla smluvně sjednána ve výši 137,51 % ročně. Článkem 12.1 písm. a), b) Smluvních ujednání bylo dohodnuto ve prospěch žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z dlužné splátky za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce více než 15 dnů, a dále smluvní pokuty ve výši 13 % z dlužné splátky za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce více než 30 dnů. Na základě čl. 12 písm. b) Smluvních ujednání bylo současně pro případ prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek nebo pro případ prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části o délce více než 60 dnů sjednáno automatické zesplatnění celého úvěru. Z titulu smlouvy zaplatil žalovaný žalobkyni postupně celkovou částku 19 466 Kč, přičemž v rozporu se sjednaným splátkovým kalendářem se ocitl v prodlení s úhradou splátky č. 7 splatné dne 13. 3. 2012, kterou zaplatil v celé výši teprve dne 11. 5. 2012, a s úhradou splátky č. 8 splatné dne 13. 4. 2012, kterou zaplatil v celé výši teprve dne 17. 7. 2012; splátku č. 9 splatnou ke dni 13. 5. 2012 pak žalovaný zaplatil pouze co do 1 562 Kč v rámci úhrady ze dne 17. 7. 2012. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky č. 8 delším než 60 dnů tak ke dni 13. 6. 2012 nastalo automatické zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 13. 6. 2012 žalobkyně avizovala žalovanému informaci o zesplatnění úvěru, žalovaný však následně žalobkyni z titulu smlouvy nezaplatil již ničeho. Na základě Rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 18. 8. 2011 uplatnila žalobkyně nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru rozhodčí žalobou ze dne 25. 6. 2012, která byla rozhodci doručena dne 3. 7. 2012, přičemž pravomocným rozhodčím nálezem rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 9. 2012, č. j. [číslo jednací], byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 145 316 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ode dne 25. 6. 2012 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], došlo k návrhu žalobkyně ze dne 6. 12. 2012 k nařízení exekuce na majetek žalovaného podle předmětného rozhodčího nálezu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k uspokojení pohledávky žalobkyně, přičemž provedením exekuce byl pověřen Exekutorský úřad [okres]. Na základě návrhu žalovaného ze dne 25. 8. 2020 byla usnesením Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], probíhající exekuce zastavena, přičemž současně bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému a exekutorovi náhradu nákladů exekučního řízení. K zastavení exekuce přitom došlo podle odůvodnění usnesení z důvodu zjevné nepřiměřenosti a nemravnosti výše plnění přisouzeného žalobkyni rozhodčím nálezem. Citované usnesení bylo napadeno odvoláním žalobkyně, která se zastavením exekuce nesouhlasila, nicméně toto bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K pravomocnému zastavení exekučního řízení vedeného žalobkyní vůči žalovanému došlo ke dni 3. 5. 2021. Dne 21. 5. 2021 žalobkyně odeslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu, v rámci níž uplatňovala z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru pohledávku ve výši 13 361,38 Kč s příslušenstvím.

26. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení na základě smlouvy o revolvingovém úvěru se řídí zejména níže uvedenými ustanoveními právních předpisů:

27. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

28. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §502 odst. 1 obch. zák. je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 391 odst. 1 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle § 392 odst. 1 věta první u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 402 obch. zák. přestává promlčecí doba běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Podle odst. 2 téhož ustanovení nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště. Podle § 1 odst. 2 obch. zák. právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad na kterých spočívá tento zákon.

29. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 obč. zák. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

30. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, se rozhodčí řízení zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení není-li žaloba podávána stálému rozhodčímu soudu, podává se předsedajícímu rozhodci, je-li určen nebo jmenován; není-li předsedající rozhodce dosud určen nebo jmenován, žaloba se podává kterémukoli určenému nebo jmenovanému rozhodci.

31. Z výše uvedeného vyplývá, že vzhledem k okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným se jejich vzájemný závazkový vztah vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru jako tzv.„ absolutního obchodu“ ve smyslu ust. § 261 odst. 3 obch. zák. řídí primárně zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se subsidiárním použitím zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a se současnou aplikací Části první Hlavy I zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

32. Po zhodnocení veškerých provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobě je namístě vyhovět v celém rozsahu.

33. Předně je nutno konstatovat, že k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 24. 8. 2011, kdy bylo žalovanému doručeno písemné oznámení ohledně akceptace návrhu na uzavření smlouvy ze dne 18. 8. 2011 žalobkyní. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že ze strany žalobkyně došlo oproti návrhu žalovaného v souladu s čl. 2 Smluvních ujednání ke korekci (snížení) jistiny poskytovaného úvěru na částku 29 000 Kč, neboť okamžik uzavření úvěrové smlouvy je ve smyslu uvedeného článku Smluvních ujednání vázán na doručení oznámení o schválení úvěru i s případně žalobkyní upravenými„ konečnými“ parametry v důsledku schválení úvěru s nižší úvěrovou částkou než byla žalovaným původně navrhována.

34. Soud nemá na základě předložených listin rovněž pochybností o tom, že žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy v dostatečném rozsahu posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Takový závěr je možno učinit na základě obsahu jednotlivých listin předložených žalobkyní (Hodnocení klienta ze dne 18. 8. 2011 a tam ověřované údaje týkající se příjmové a výdajové situace žalovaného, negativní výpis z registru SOLUS ke dni 18. 8. 2011, potvrzení ČSSZ ze dne 16. 8. 2011, výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc červen 2011, příkaz k povolení inkasa zřízený ve prospěch žalobkyně), daný závěr vyplývá rovněž ze zjištění, že oproti úvěrové částce požadované žalovaným ve výši 36 000 Kč došlo po ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr ze strany žalobkyně ke snížení poskytované jistiny úvěru na částku 29 000 Kč. V neposlední řadě schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr minimálně v době poskytnutí úvěru nepřímo potvrzuje i skutečnost, že žalovaný řádně a včas uhradil prvých 6 měsíčních splátek úvěru a celkově zaplatil de facto přibližně 2/3 jistiny poskytnutého úvěru.

35. Soud však i bez návrhu musel přihlédnout v souladu s výše citovaným ustanovením § 39 obč. zák. k neplatnosti části smlouvy týkající se sjednané úrokové sazby úvěru ve výši 137,51 % ročně (viz bod III. konečných parametrů smlouvy). Podle názoru soudu se jedná o smluvní ujednání, na které je s ohledem na výši sjednané úrokové sazby nutno nahlížet z úřední povinnosti jako na absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V dané souvislosti je třeba vycházet z definice nepřípustné úrokové sazby jako sazby podstatně přesahující úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dále ze zjištění učiněného soudem ze žalobkyní předložené databáze statistických údajů shromážděných Českou národní bankou„ ARAD“, podle níž činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami za období měsíce srpna 2011, kdy byla smlouva mezi účastníky uzavřena, průměrně 13,39 % ročně (úvěry domácnostem na spotřebu, fixace sazby 1-5 let), z čehož jednoznačně vyplývá, že v daném případě sjednaná výše úroku mnohonásobně převyšuje průměrnou obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankovními institucemi v rozhodném období. Takové smluvní ujednání nemůže požívat právní ochrany a je nezbytné na něj nahlížet jako na absolutně neplatné. Nutno uvést, že prezentovaný závěr zjevně akceptuje i sama žalobkyně, která se žalobou domáhá zaplacení úroku pouze s průměrnou obvyklou úrokovou sazbou poskytovanou v rozhodné době bankami.

36. Současně je třeba uvést, že ač soud posoudil dané smluvní ujednání o výši smluvního úroku za absolutně neplatné, nezpůsobuje tento závěr neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, neboť ujednání o úrocích lze ve smyslu § 41 obč. zák. oddělit od zbývající části smlouvy, a to z důvodu, že u smlouvy o úvěru byla i za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, povinnost platit úroky explicitně vyjádřena, a to konkrétně ust. § 497 obch. zák., když navíc uvedený závěr odpovídá i obsahu výše citovaného ust. § 502 odst. 1 obch. zák. Vzhledem k uvedenému tak je namístě přiznat žalobkyni s přihlédnutím k obsahu ust. § 497 obch. zák a § 502 odst. 1 obch. zák. nárok na zaplacení úroků z úvěru ve výši odpovídající obvyklým úrokům požadovaným za úvěry, které poskytovaly banky v době uzavření smlouvy, tj. v daném případě dle výše citované statistické databáze ve výši 13,39 % ročně.

37. Jestliže soud vychází z platných ujednání úvěrové smlouvy týkajících se výše poskytnuté úvěrové částky 29 000 Kč, sjednané výše jednotlivých splátek úvěru v měsíční výši 2 238 Kč, jejich splatnosti vždy k 13. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2011 a současně zohlední i zjištěnou obvyklou úrokovou sazbu ve výši 13,39 % ročně, dojde nezbytně k revizi splátkového kalendáře, a to co se týká celkového počtu splátek úvěru i celkové výše úroků přirostlých za předpokládanou dobu poskytnutí úvěru. V důsledku uvedeného přepočtu dochází ke snížení počtu měsíčních splátek úvěru ze 48 na 15, přičemž na úrocích má být žalovaným zaplaceno za celou dobu trvání smlouvy (poslední splátka úvěru je nově splatnou ke dni 13. 11. 2012) celkem 4 570 Kč. Pokud žalovaný neplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy a ocitl se s úhradou splátky č. 8 splatné dne 13. 4. 2012 v prodlení delším než 60 dnů, je zřejmé, že v souladu s bodem 12.3 písm. b) Smluvních ujednání došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 13. 6. 2012. Ke dni 17. 7. 2012, kdy byla žalovaným realizována poslední platba na úvěr ve výši 2 238 Kč, pak činila výše dlužné jistiny 11 953,38 Kč. V dané souvislosti odkazuje soud zcela na podrobný výpočet dlužné jistiny úvěru zpracovaný žalobkyní se zohledněním snížené úrokové sazby a se zohledněním jednotlivých úhrad žalovaného (v celkové výši 19 466 Kč) ke dni 17. 5. 2021, který soud považuje za zcela správný. Kromě dlužné jistiny úvěru přiznal soud žalobkyni i nárok na zaplacení smluvních pokut v nárokované celkové výši 1 408 Kč, a to s odkazem na čl. 12 písm. a), b) Smluvních ujednání, na jehož základě vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 % (8 % + 13 %) z každé z dlužných splátek č. 7 – č. 9 (3 x 469,98 Kč = 1 409,94 Kč). Dále soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku v modifikované výši 13,39 % z dlužné jistiny ve výši 11 953,38 Kč od 18. 7. 2012 do zaplacení a nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení v uplatněné výši 7,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 953,38 Kč rovněž jdoucího od 18. 7. 2012 do zaplacení.

38. Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že soud se v neposlední řadě, ba právě naopak, vzhledem k námitce vznesené žalovaným zabýval otázkou promlčení nároku žalobkyně, přičemž dospěl k závěru, že k promlčení pohledávky uplatněné soudní žalobou nedošlo. Je možno konstatovat, že čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obch. zák.) počala v daném případě běžet v souladu s ust. § 391 odst. 1 a ust. § 392 obch. zák. dne 14. 6. 2012, tedy ode dne následujícího po automatickém zesplatnění celé úvěrové částky. Následně došlo s poukazem na ust. § 402 obch. a § 403 obch. zák. ve spojení s později přijatým ust. § 14 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ke stavení běhu promlčecí doby ke dni 3. 7. 2012, kdy byla na základě sjednané rozhodčí smlouvy (doložky) doručena rozhodčí žaloba rozhodci [anonymizováno] [příjmení]. V této souvislosti je třeba konstatovat, že ke stavení běhu promlčecí doby by došlo i při konstatování neplatnosti rozhodčí doložky, což však není daný případ, kdy soud považuje rozhodčí smlouvu za platnou, neboť v rámci rozhodčí smlouvy byly určeny konkrétní osoby rozhodců, a současně nelze dovodit, že by dílčí neplatnost smlouvy o úvěru způsobovala neplatnost smlouvy rozhodčí (k otázce platnosti rozhodčí doložky viz např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2447/2011, a ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014; k otázce stavení promlčecí doby v souvislosti s řízením vedeném na základě neplatné rozhodčí doložky či na základě nezpůsobilého rozhodčího nálezu viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 1091/19, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 ICdo 19/2015 a sp. zn. 29 ICdo 41/2014). Obdobně pak ke stavení promlčení došlo i v následně vedeném exekučním řízení zahájeném na základě návrhu žalobkyně ze dne 6. 12. 2012. Oproti žalovanému pak soud není přesvědčen o tom, že na danou věc dopadá nález Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 1091/19. V okamžiku zahájení rozhodčího řízení ani v okamžiku zahájení řízení exekučního žalobkyně nemohla mít povědomí ohledně další vývoje judikatury, která v současné době dovozuje nezpůsobilost rozhodčích nálezů jako exekučních titulů v případech, kdy těmito došlo k přiznání plnění ve výši nepřiměřené a nemravné, tedy na postup žalobkyně nelze nahlížet jako na zjevné zneužití práva. Obdobně pak dle názoru soudu nelze za zjevné zneužití práva označit chování žalobkyně v rámci řízení o návrhu žalovaného na zastavení exekuce spočívajícím ve vyjádření nesouhlasu se zastavením probíhající exekuce a v podání odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního soudu. Lze uvést, že žalobkyně využila procesní prostředky dané jí příslušným procesním předpisem, tyto však zjevně nezneužila. Nutno podotknout, že negativní dopad svého postoje v rámci řízení o zastavení exekuce žalobkyně pocítila již tím, že jí bylo uloženo zaplatit náklady řízení u obou rozhodujících soudů. Žalobkyně nemohla z důvodu věci zahájené uplatnit svůj nárok soudní žalobou dříve, než došlo k pravomocnému zastavení exekučního řízení probíhajícího pro tutéž pohledávku. Jestliže k pravomocnému zastavení exekučního řízení z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu došlo ke dni 3. 5. 2021 a dne 31. 5. 2021 žalobkyně uplatnila svůj nárok ve formě soudní žaloby, učinila tak bez zbytečného odkladu, jak dovozuje aktuální rozhodovací praxe (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 5258/2016). V souvislosti se žalovaným namítaným zneužití práva ze strany žalobkyně pak soudu rovněž nezbývá než poznamenat, že je to žalovaný, kdo za dobu téměř 10 uplynulých let doposud nevrátil žalobkyni ani jistinu poskytnutého úvěru.

39. Soud neprovedl listinné důkazy, jimiž se žalovaný snažil prokázat, že žalobkyně v průběhu řízení o zastavení exekuce nedůvodně trvala na provedení exekuce (usnesení OS v [obec] č. j. [číslo jednací], usnesení Exekutorského úřadu [okres], č. j. [číslo jednací], předvolání č. j. [číslo jednací], odvolání žalobkyně proti usnesení OS v [obec] č. j. [číslo jednací]), neboť provedení těchto důkazů považoval za nadbytečné vzhledem k tomu, že procesní postoj žalované ve vztahu k návrhu žalovaného na zastavení exekuce má soud za prokázaný již z obsahu usnesení Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které jako důkaz provedeny byly. Soud rovněž neprovedl žalovaným navržené důkazy k prokázání tvrzení, že mu ze strany žalobkyně nebyly zaplaceny náklady řízení o zastavení exekuce, když tyto byly započteny na jiný dluh žalovaného postižený exekucí (e-mailová komunikace ze dne 4. 5. 2021, exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky č. j. [číslo jednací]), neboť provedení těchto důkazů nemohlo mít žádný dopad na výsledek probíhajícího řízení.

40. Žalobě bylo vyhověno co se týká dlužné jistiny úvěru a úroků podle ustanovení § 497 a § 502 obch. zák., co se týká smluvních pokut podle ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. a co se týká zákonného úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ust. § 1 nařízení vlády České republiky č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013, podle něhož výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Repo sazba stanovená ČNB 0,75 % přitom ke dni 31. 12. 2011 činila 0,75 %, ke dni 30. 6. 2012 pak činila 0,50 %. Pro úplnost je možno doplnit, že žalobkyně mohla vůči žalovanému nárokovat zaplacení zákonného úroku vyššího o 0,25 % ročně, neboť k zesplatnění celého úvěru došlo již ke dni 13. 6. 2012.

41. Lhůtu k zaplacení stanovil soud žalovanému v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, když zohlednil aktuální příjmovou situaci žalovaného, který je invalidním důchodcem s nárokem na důchod ve výši přes 12 000 Kč měsíčně, ze kterého jsou dále realizovány exekuční srážky. Soud při rozhodnutí o splátkách zohlednil i celkovou výši příslušenství pohledávky (úrok a úrok z prodlení), která je vzhledem k celkové době prodlení žalovaného v poměru k jistině pohledávky relativně vysoká. Uložení povinnosti žalovanému zaplatit celou peněžitou částku v základní lhůtě 3 dnů by bylo pro žalovaného zcela zjevně demotivující a kontraproduktivní. V případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nastane splatnost celé pohledávky včetně příslušenství (zahrnujícího i náklady řízení).

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má proto právo vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 7 bod 5. ve spojení s § 14b odst. 1 písm. c) bod 2., odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“), a to za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby) a za 2 úkony právní služby po 1 660 Kč (písemné vyjádření ze dne 20. 7. 2021, účast na jednání dne 4. 10. 2021), tj. celkem 4220 Kč, dále jsou tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle §14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, cestovným ve výši 2 743,31 Kč za cestu [obec] – [obec] a zpět dne 4. 10. 2021 při kombinované spotřebě vozidla [značka automobilu], [registrační značka], ve výši 6,6 l benzinu Natural na 100 km, celkové ujeté vzdálenosti 440 km (2 x 220 km), ceně benzinu Natural ve výši 27,80 Kč/litr a základní sazbě náhrady ve výši 4,40 Kč/km podle §13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas na cestě [obec] – [obec] a zpět dne 4. 10. 2021 ve výši 1 200 Kč (12 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), 21 % DPH z částky 9 063,31 Kč (4 220 + 900 + 2 743,31 + 1 200) ve výši 1 903,30 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 11 766,61 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k placení náhrady nákladů řízení byla žalovanému soudem stanovena opět podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, a to z důvodů prezentovaných výše, přičemž náklady řízení začne žalovaný platit poté, co splní svoji platební povinnost ve smyslu výroku I. rozsudku. Soud dále v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání ve věci ze dne 10. 8. 2021 a ze dne 19. 8. 2021, když je nutno zdůraznit, že uvedená podání žalobkyně obsahuje doplňující žalobní tvrzení, které žalobkyně mohla a měla uvést již v samotné žalobě.

Poučení