3 C 130/2019 - 80

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: M [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 118 580 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se původně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu nazvanou „Blokace nemovitosti“ ze dne [datum]. V bodě 5. Smlouvy žalovaná prohlásila, že uzavřením smlouvy jí žalobkyně obstarala příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy, čímž žalobkyni vznikl nárok na provizi. Ta byla sjednána v témže bodě ve výši [částka]. Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila toliko částku [částka], kterou si žalobkyně započetla ze složené blokační úhrady, byla žalovaná vyzvána k úhradě zbylé části provize předžalobní výzvou ze dne [datum]. S ohledem na výše uvedené tak je nesporné, že žalobkyni vznikl nárok na provizi, když žalované obstaral reálnou a možnou příležitost uzavřít zprostředkovávanou smlouvu, neboť jí umožnil jednat s vlastníkem předmětu převodu, jenž byl o zájmu žalované o nabytí předmětu převodu vyrozuměn doporučeným dopisem. Dne [datum] došlo navíc mezi žalovanou a stranou budoucí prodávající - panem [jméno FO] k uzavření Smlouvy o smlouvě budoucí kupní a Smlouvy o výpůjčce, ve které se žalovaná jako smluvní strana zavázala uzavřít vlastní kupní smlouvu. Žalobkyně tedy obstarala žalované příležitost k uzavření smlouvy, a to zejména tím, že jí umožnila jednat přímo s prodávajícím, dále byla v rámci těchto jednání uzavřena smlouva o smlouvě budoucí a také smlouva o výpůjčce, na základě které žalovaná nemovitost užívala. Žalobkyně tedy své povinnosti vyplývající z Dohody o blokaci nemovitosti splnila a nárok na provizi jí tedy vznikl.

2. Ve vztahu k čl. 7 Dohody o blokaci nemovitosti žalobkyně uvedla, že již v okamžiku uzavření této dohody byl ze strany žalobkyně splněn závazek obstarat příležitost k uzavření smlouvy. Tento závazek tedy zanikl splněním a následně jej již nelze rušit, ani podle zmíněného ustanovení Dohody. V nezaplacení části blokační úhrady ze strany žalované také žalobkyně spatřuje nepoctivé jednání žalované a jako takové nemůže požívat právní ochrany. Mimo to by se jednalo také o zjevné zneužití práva.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že sice je pravdou, že mezi žalobkyní jako realitní kanceláří a žalovanou jako zájemkyní byla dne [datum] uzavřena Smlouva o blokaci nemovitosti, avšak článku 5. uzavřené Smlouvy považuje žalovaná za neplatné pro rozpor s § 574 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Důvodem neplatnosti výše uvedeného právního jednání jsou i důvody uvedené v § 580 a § 588 o. z., tedy že se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, i dle § 583 o. z., kdy žalovaná byla uvedena v omyl druhou stranou, a to v omyl o rozhodující okolnosti. Žalovaná namítla neplatnost Smlouvy o blokaci nemovitosti ze dne [datum], neboť dnem [datum] došlo pouze k uzavření této smlouvy o blokaci, k tomuto dni žalovaná nedostala příležitost k žádnému právnímu jednání vůči majiteli nemovitostí. Navíc ústně bylo mezi žalovanou a zástupcem žalobkyně dohodnuto, že nárok na provizi vzniká dnem uzavření řádné kupní smlouvy mezi žalovanou a majitelem nemovitostí. K uzavření takovéto řádné kupní smlouvy do dnešního dne nedošlo. Pracovníci žalobkyně žalovanou utvrzovali v přesvědčení, že jakoukoli provizi bude hradit až po uzavření kupní smlouvy. Dále poukázala na to, že dohoda byla zrušena dle ust. bodu 7 smlouvy o blokaci nemovitosti ze dne [datum].

4. Rozsudkem ze dne [Anonymizováno], č. j. [právnická osoba] tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). Zároveň rozhodl i o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

5. Na podkladě odvolání žalobkyně zrušil Krajský soud v Brně usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] rozsudek v napadených výrocích II. a III. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. (Výrok I. rozsudku ze dne [datum], č. j. [právnická osoba], jenž nebyl dotčen odvoláním, nabyl právní moci dne [datum].) Podle právního názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně pro žalovanou obstarala příležitost k uzavření smlouvy, a tím jí vznikl nárok na provizi (§ 2447 odst. 2 o. z.). Poté, co okresní soud dospěl k závěru, že dohodnutá blokační úhrada ve výši [částka], splatná nejpozději do [datum], nebyla v plné výši žalovanou zaplacena (když zaplacena byla pouze částka [částka]), shledal splněnou rozvazovací podmínku ve smyslu § 548 odst. 2 o. z., jak byla účastníky dohodnuta v článku 7. Dohody o blokaci pro případ, že žalovaná bude v prodlení s úhradou blokační úhrady déle než pět kalendářních dnů s tím, že v takovém případě se Dohoda o blokaci uplynutím této doby ruší a žalovanou stíhá povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 30 % blokační úhrady. Ačkoli se žalobkyně domáhala nároku na zaplacení doplatku provize, soud I. stupně rozhodoval o nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 % blokační úhrady. Soud prvního stupně přehlédl, že takový nárok žalobou nebyl uplatněn a z obsahu spisu nevyplývá, že by jej žalobkyně uplatnila dodatečně v průběhu řízení a soud prvého stupně takovou změnu žaloby připustil. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o jiném nároku, než byl v řízení žalobou uplatněn, a bez námitky uplatněné některou ze smluvních stran prvostupňový soud sám provedl i započtení žalovanou zaplacené zálohy ve výši [částka] na smluvní pokutu. Proto odvolací soud prvostupňovému soudu uložil, aby se v dalším řízení zabýval posouzením toliko žalobou uplatněného nároku.

6. Účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích a nenavrhovali provedení dalších důkazů.

7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z provedeného dokazování vyplynulo (v podrobnostech viz rozsudek [adresa], že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako „Blokace nemovitosti (zkratka Dohoda)“. Touto Dohodou se žalobkyně zavázala blokovat nemovitost ve své nabídce za účelem obstarání příležitosti k uzavření kupní smlouvy. Jednalo se o nemovité věci v ceně [částka] zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], a to pozemek p. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], bydlení, kdy tato stavba stojí na pozemku p. č. [hodnota] – st., pozemek p. č. [hodnota] – zahrada a pozemek p. č. [hodnota] – zahrada. Jako vlastník těchto nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsán pan [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa]. V článku 5. Dohody žalovaná výslovně prohlásila, že uzavřením dohody jí žalobkyně obstarala příležitost k uzavření smlouvy, a žalobkyni tak vznikl nárok na provizi ve výši [částka]. (čl. 5.

1. Dohody). Provize není součásti kupní ceny a zavázala se jí uhradit žalovaná (čl. 5. 2.). Žalovaná se dále zavázala zaplatit částku ve výši [částka] jako blokační úhradu (čl.

6. Dohody). Blokační úhrada měla být uhrazena při podpisu Dohody. Žalobkyně se zavázala vrátit blokační úhradu žalované v případě, že nedojde k uzavření Smlouvy kvůli Prodávajícímu, přičemž bylo výslovně sjednáno, že žalobkyně je oprávněna použít složenou blokační úhradu na úhradu provize. V čl. 7 dohody bylo sjednáno, že částku [částka] převede žalovaná do pěti pracovních dní od podpisu této Dohody a celá blokační úhrada ve výši [částka] má být zaplacena nejpozději do [datum]. Pokud by žalovaná byla v prodlení s řádnou úhradou blokační úhrady déle než 5 kalendářních dní, je povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 30 % blokační úhrady a Dohoda se uplynutím této doby ruší (čl.

7. Dohody). Smluvní pokuta dle této Dohody je splatná porušením povinnosti. V článku 13.

1. Dohody si účastnice sjednaly, že Dohoda ruší předchozí smlouvy a ujednání ohledně předmětu Dohody a veškeré změny Dohody musejí být sjednány písemně.

8. Žalovaná zaplatila žalobkyni částku [částka] dne [datum], jak bylo mezi účastnicemi nesporné.

9. Žalobkyně obstarala žalované příležitost k uzavření kupní smlouvy, jak vyplývá z oznámení o opatření zájemce o nemovitost a zejména z uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí a smlouvy o výpůjčce, které byly uzavřeny mezi prodávajícím [jméno FO] a žalovanou dne [datum]. Na základě těchto smluv žalovaná začala předmětné nemovitosti užívat. Prodávající [jméno FO] zaslal žalované výzvu k uzavření kupní smlouvy dne [datum]. K uzavření kupní smlouvy však nedošlo, jak bylo mezi účastníky nesporné.

10. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení provize ve výši [částka] dopisem ze dne [datum], ve kterém žalobkyně uvedla, že na část svého nároku na provizi započetla složenou blokační úhradu ve výši [částka].

11. Soud neprováděl navržené důkazy svědeckou výpovědí paní [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ani účastnickou výpovědí žalované, neboť tyto důkazy směřovaly zejména k podmínkám vzniku nároku na provizi a k informování o těchto podmínkách. Avšak vzhledem k právnímu posouzení, které soud zaujal (viz níže), nebyly navržené důkazy potřebné k právnímu posouzení věci.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2445 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Podle § 2447 odst. 1 o. z. je provize splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy; byla-li tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky. (2) Bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize splatná již obstaráním příležitosti.

13. Podle § 548 o. z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.

14. Podle § 1981 o. z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

15. Podle § 574 o. z. je také třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je ve zbývající části (nad rámec již pravomocného výroku I. z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [právnická osoba] [Anonymizováno] nedůvodná.

19. Soud dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla v písemné formě platně uzavřena dohoda o blokaci nemovitosti, která splňuje podstatné náležitosti zprostředkovatelské smlouvy dle § 2445 o. z., neboť byla jednoznačně identifikována smlouva, jejíž uzavření je předmětem zprostředkování, byl sjednán závazek žalobkyně obstarat příležitost k uzavření smlouvy a závazek žalované zaplatit provizi. Soud se neztotožnil s námitkami žalované, která namítala neplatnost smlouvy z důvodu porušení dobrých mravů, neboť soud neshledal ve smlouvě žádné ustanovení, které by bylo v rozporu s dobrými mravy nebo se zákonem. Soud neposoudil jako důvodnou ani námitku neplatnosti z důvodu omylu ve smyslu ust. § 583 o. z., neboť ve smlouvě jsou práva a povinnosti stran jasně uvedeny a žalovaná se se zněním smlouvy mohla a měla před jejím podpisem seznámit. Ani námitka žalované, že „ústně bylo mezi žalovanou a zástupcem žalobkyně dohodnuto, že nárok na provizi vzniká dnem uzavření řádné kupní smlouvy“ by nemohla vést k odlišnému právnímu posouzení zejména vzhledem ke znění ustanovení čl. 13.

1. Dohody, ze kterého vyplývá přednost písemné smlouvy před všemi dřívějšími ujednáními stran a které stanoví, že i všechny případné následné změny musejí být dohodnuty písemně. Existenci takové písemné dohody o změnách žalovaná ani netvrdila, proto je nutné striktně vycházet ze znění písemné Dohody z [datum].

20. Z článku 5.

1. Dohody jednoznačně vyplývá, že žalobkyně žalované obstarala příležitost k uzavření smlouvy, a tím jí vznikl nárok na provizi. Toto smluvní ustanovení je v souladu s ust. § 2447 odst. 2 o. z., ve kterém je výslovně připuštěna možnost vzniku nároku na provizi již v okamžiku obstarání příležitosti k uzavření smlouvy a pro tyto případy toto ustanovení zakotvuje také splatnost provize právě okamžikem obstarání příležitosti.

21. V článku 7. Dohody však bylo obsaženo zrušovací ustanovení pro případ, že zájemce je v prodlení s řádnou úhradou blokační úhrady déle než 5 kalendářních dnů. V takovém případě se Dohoda uplynutím této doby ruší a zájemce je v tomto případě povinen zaplatit realitní kanceláři smluvní pokutu ve výši 30 % blokační úhrady. Jedná se o rozvazovací podmínku ve smyslu § 548 o. z.

22. Soud dospěl k závěru, že na základě zjištěného skutkového stavu je na místě aplikovat citovaný čl. 7 Dohody. Mezi účastnicemi totiž byla dohodnuta blokační úhrada ve výši [částka] se splatností nejpozději do [datum], přičemž žalovaná doposud zaplatila pouze částku [částka]. Je tedy nepochybné, že ke dni splatnosti blokační úhrady nebyla celá blokační úhrada zaplacena a žalovaná byla s její úhradou v prodlení. Toto prodlení trvalo déle než 5 pracovních dní. Byly splněny všechny předpoklady pro postup zakotvený v čl. 7 dohody, proto uplynutím lhůty 5 dní trvání prodlení byla splněna rozvazovací podmínka a Dohoda se tímto okamžikem ruší ve smyslu § 548 a § 1981 o. z., a tedy již nastalé právní následky tímto okamžikem pominuly.

23. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že „závazek zanikl splněním a následně jej již nelze rušit, ani podle zmíněného ustanovení Dohody“. Občanské právo je totiž založeno na široké smluvní autonomii - subjekty soukromého práva mohou vstupovat svobodně ze své vůle do soukromoprávních vztahů a sjednat si většinu práv a povinností, nejsou-li v daném konkrétním případě omezeny zákonem. Smluvní svoboda není absolutní, neboť právo uzavřít platně smlouvu je omezeno například případy, kdy předmět smlouvy je absolutně nemožný, kdy je to zakázáno zákonem nebo uzavření takové smlouvy je v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak mohou subjekty práva po vzájemné dohodě své závazky také rušit, jak výslovně stanoví § 1981 o. z., aniž toto právo jakkoli omezuje (např. jen na nesplněné závazky). I splněný závazek je tedy možné na základě dohody stran zrušit a takové ustanovení smlouvy není v rozporu se zákonem.

24. V nezaplacení části blokační úhrady ze strany žalované také žalobkyně spatřovala nepoctivé jednání žalované. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Poctivé jednání lze definovat jako slušné, férové jednání prosté jakékoli snahy oklamat, podvést či poškodit druhého, se splněním všech informačních povinností atd. Soud má za to, že pouhé nezaplacení sjednané blokační úhrady nelze považovat za nepoctivé jednání, neboť v sobě nezahrnuje žádný prvek podvodu nebo snahy o oklamání druhé strany.

25. Žalobkyně také uvedla, že se jedná o zjevné zneužití práva. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Zneužitím práva se rozumí použití určité právní normy v rozporu (či nikoli v souladu) s jejím účelem. Jde tedy o jednání zdánlivě dovolené, kterým má být dosaženo výsledku nedovoleného (srov. Knapp, Viktor. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995), resp. o tzv. obcházení zákona (obcházení jeho ducha a smyslu), aby se záměrně dosáhlo výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího (srov. Gerloch, Aleš. Teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013). Soud však v daném případě neshledal žádné okolnosti, které by se daly podřadit pod tento pojem, jde o zcela běžné zrušovací ustanovení.

26. Žalobkyně dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 23 Cdo 2615/2017, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty, pokud dojde k zániku hlavního závazku. Uvedl přitom, že „pokud v průběhu trvání hlavního závazku došlo ke vzniku práva na smluvní pokutu v důsledku porušení povinnosti, s níž smlouva o smlouvě budoucí spojovala vznik práva na smluvní pokutu, došlo stejně jako ve výše uvedených případech ke vzniku samostatného a na smlouvě o smlouvě budoucí nezávislého „nového“ závazku a není důvod přijímat jiný závěr než, že (již existující) právo na smluvní pokutu trvá i v případě pozdějšího zániku smlouvy o smlouvě budoucí v důsledku splnění rozvazovací podmínky, neboť stejně jako ve výše uvedených případech ačkoliv smlouva o smlouvě budoucí zanikla, nový (do tohoto okamžiku vzniklý) závazek zaplatit smluvní pokutu je na původním později zaniklém závazku nezávislý a na jeho dalším trvání nemá zánik hlavního závazku vliv.“ Podle názoru procesního soudu však tyto závěry nedopadají na nyní posuzovanou věc a nelze je využít, neboť v tomto řízení žalobkyně uplatnila právo na plnění plynoucí ze smlouvy (hlavního závazku), k jejímuž zrušení došlo splněním rozvazovací podmínky (nezaplacením blokační úhrady v plné výši). Z uvedených závěrů dovolacího soudu nikterak neplyne, že by nárok na zaplacení provize dále trval bez ohledu na následný zánik Dohody o blokaci nemovitosti (hlavního závazku) splněním rozvazovací podmínky.

27. Podle názoru soudu je ustanovení článku 7 Dohody o blokaci nemovitosti ve svém znění jednoznačné a neodporuje žádnému kogentnímu zákonnému pravidlu, proto je nutné je považovat za platné a strany (i soud) jsou povinny se tímto ustanovením smlouvy řídit. Soud proto uzavřel, že žalobkyni právo na zaplacení provize zaniklo, když mezi účastnicemi uzavřená Dohoda, jež byla právním titulem, z něhož žalobkyně vyvozovala právo na poskytnutí tohoto plnění, zanikla pro naplnění rozvazovací podmínky. Tím došlo k odklizení právního důvodu, jenž by požadované právo mohl odůvodnit, v souladu s ust. § 548 o. z.

28. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu tedy soud dospěl k závěru, že ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyni nesvědčil nárok na zaplacení částky [částka] z titulu smluvního plnění z Dohody o blokaci nemovitosti. Proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. (výrok I.).

29. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 83,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 91,64 % vzhledem k původnímu předmětu řízení a úspěchu žalobkyně v rozsahu 8,36 % sestávající z částky [částka]).

30. Tyto náklady sestávají z nákladů původního řízení před prvostupňovým soudem ve výši [částka], a to: zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 24 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 5,166 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

31. V dalším průběhu řízení (v odvolacím řízení a v řízení před prvostupňovým soudem) žalovaná vynaložila náklady v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu prvého stupně dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 84 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 48 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

32. Celkem tedy žalovaná vynaložila náklady řízení ve výši [částka], z nichž 83,28% představuje částku [částka], kterou soud uložil žalobkyni k náhradě (výrok II.).