3 C 155/2025 - 100

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Růžovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 60 808,77 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení. Učinila tak s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Při uzavření smlouvy bylo žalovanému uděleno specifické číslo [hodnota]. V rámci zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vzal v úvahu sociální a demografická data, dále vycházel z informací z interních databází a externích registrů, byla zkoumána bonita a udržitelnost příjmů, doložen byl bankovní výpis nebo zpřístupněn bankovní účet. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka] bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami v minimální výši dle rozpisu plateb, který měl přístupný na účtu na www.[Anonymizováno].cz. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal zaplatit úrok. Žalovaný však neplnil podmínky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni. Do tohoto dne žalovaný zaplatil celkem [částka], následně již neuhradil žádnou částku. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky [částka] (jistina), [částka] (poplatek), [částka] dlužný úrok z jistiny do zesplatnění, [částka] kapitalizovaný úrok od [datum] do [datum], [částka] kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum], dále úroku a zákonného úroku z prodlení od [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou.

2. Žalobkyně byla v souladu s § 114a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzvána usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], aby doplnila skutková tvrzení týkající se uzavření smlouvy, čerpání, splátek, úroku a konkrétní skutečnosti zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně byla řádně poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne [datum], uvedla, že žalovaný předložil výplatní pásky za červen až srpen 2023, současně byly vyhodnocovány transakce na běžném účtu, z tohoto právní předchůdce žalobkyně usoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. K procesu uzavření smlouvy uvedla, že žalovaný dne [datum] podal online žádost o poskytnutí úvěru, žalovanému byl zaslán PIN, kterým se přihlásil do účtu [Anonymizováno], právní předchůdce žalobkyně akceptoval dne [datum] žádost žalovaného, tato skutečnost byla žalovanému oznámena prostřednictvím potvrzovací SMS a v jeho účtu [Anonymizováno]. Žalovanému byla částka [částka] vyplacena dne [datum] na účet č. [č. účtu]. Měsíční splátka byla určena dle rozpisu plateb, celkem žalovaný zaplatil [částka]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 54 % ročně. [adresa] Kč představuje poplatek za upomínky 3 x [částka] dle čl. 8.4 smluvních podmínek. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením minimální měsíční splátky dne [datum], žalovanému byly zaslány upomínky, následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dne [datum], žalovaný byl vyzván, částku nezaplatil a dne [datum] byl úvěr zesplatněn.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný k tomuto postupu neměl námitek a žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze sdělení pinu bylo zjištěno, že smlouva je označena č. [hodnota], smlouvu uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dne [datum]. Předmětem smlouvy je úvěr ve výši [částka], úvěr měl být čerpán dle smlouvy na účet č. [č. účtu], splácen měl být prostřednictvím minimální splátky každý 4. den v měsíci, RPSN činilo 70,81 %, úroková sazba 54 % p.a., úvěr byl sjednán prostřednictvím stránek www.[Anonymizováno].cz.

6. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně dne [datum] odeslal částku [částka] na účet č. [č. účtu] pro žalovaného.

7. Z občanského průkazu a z fotografie vč. občanského průkazu byla ověřena totožnost žalovaného.

8. Z výplatních pásek za období 6/2023-8/2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., čistá mzda činila v těchto měsících [částka], [částka] a [částka].

9. Z dokumentu nazvaného jako portál péče o zákazníky bylo zjištěno, že žalovaný uvedl měsíční čistý příjem [částka], životní náklady [částka], ostatní úvěry [částka], měsíční závazky [částka].

10. Z rozpisu plateb bylo zjištěno, že se splatností [datum] činila minimální měsíční splátka [částka], [datum] 4 153,20 Kč, [datum] 4 153,20 Kč, [datum] 4 153,20 Kč, [datum] 4 [adresa] Kč, [datum] 4 222,16 Kč, v květnu 2024 došlo k prodlení a částka k zaplacení byla [částka], dne [datum] 8 811,36 Kč, [datum] 13 178,30 Kč, [datum] 18 253,64 Kč.

11. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný čerpal [částka] dne [datum] a ve splátkách zaplatil celkem [částka].

12. Z upomínek ze dne [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl dne [datum] upomínán o úhradu [částka], dne [datum] o úhradu [částka] a [datum] o úhradu [částka]

13. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení částky [částka].

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota] byla smlouvou ze dne [datum] postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. Z oznámení ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem.

15. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení částky [částka] nejpozději do [datum] jako pohledávky ze smlouvy č. [hodnota].

16. Ze zprávy banky a výpisu z účtu bylo zjištěno, že u účtu č. [č. účtu] je majitelem žalovaný, za období od [datum] do [datum] kreditní položky činí [částka] a debetní [částka], měsíční platby žalovaného činí víc než jeho příjem, na účtu je několik trvalých plateb, např. [částka] [právnická osoba]., [částka] SIPO, platby pojistného, odchozí okamžité úhrady (např. [částka] dne [datum] bez popisu), mnoho dalších běžných plateb v obchodech.

17. Z čestného prohlášení nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

18. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

19. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] převodem na účet žalovaného, tento se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem v měsíčních splátkách, které byly určeny dle vyúčtování a žalovanému oznámeny každý měsíc. Žalovaný celkem zaplatil [částka]. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřována nedostatečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

20. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.

21. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

23. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

24. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

25. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

26. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

27. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

28. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

29. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

30. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

36. Podle ust. § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

37. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

38. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v [adresa] tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne [datum].

39. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstaral a spoléhal pouze na statistické údaje, aniž zohlednil konkrétní poměry žadatele o úvěr.

40. Žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

41. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr v celkové výši [částka]. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem [částka], právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

42. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

43. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně doložila výplatní pásky žalovaného, ze kterých byl ověřen příjem žalovaného, soud si vyžádal výpis z účtu žalovaného za období od července do října 2023, dle něhož výdaje žalovaného jsou vyšší než jeho příjem, právní předchůdce žalobkyně tak evidentně nezkoumal skutečné výdaje žalovaného.

44. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

45. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Učinil tak naprosto formálně, bez dostatečných informací a podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, na níž byla pohledávka plynoucí z této smlouvy platně postoupena, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

46. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro ni vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

47. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši [částka], posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům a poplatkům. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na poplatky soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinil i bez jeho neplatné části.

48. Soud má zá prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru zaplatil [částka]. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si právní předchůdce žalobkyně a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni, na níž byla pohledávka platně postoupena, jistinu úvěru [částka] oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému jím poskytnuté platby ve výši [částka]. Proto soud výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] ([částka] – [částka]) představující bezdůvodné obohacení.

49. Žalobkyni nebyla výrokem II. přiznána částka [částka] a veškeré požadované příslušenství, tedy ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na tento doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ 50. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky [částka] (42 %), neúspěch žalobkyně dle výroku II. (tj. [částka] + [částka] + [částka] + příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni [datum], dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, částkami [částka] a [částka]) činí celkem [částka] (58 %). Žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 %. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. z obsahu spisu se jejich vznik nepodává, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo 51. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení