3 C 156/2019-302

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [celé jméno žalované] sídlem [adresa] 3. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. jejíž zástupkyní je advokátka JUDr. [jméno] [příjmení] obě advokátky sídlem [adresa] 4. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o určení neexistence pohledávky takto:

Výrok

I. Určuje se, že pohledávka žalované 1) za žalovanou 4) a žalovaným 3), vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou 2) a žalovanou 4) ohledně částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím, ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou 1) a žalovanou 2), z dodatku [číslo] ke smlouvě o půjčce ze dne [datum] uzavřeného mezi žalovanou 1) a žalovanou 4), a z notářského zápisu ze dne [datum], č. NZ [číslo] 2018, N 1411/2018, neexistuje.

II. Každý z žalovaných 1) až 4) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 25 % z částky 183 774 Kč, tj. částku 45 943,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha-západ dne [datum] se žalobce domáhal určení neexistence pohledávky žalované 1) za žalovanými 3) a 4), vyplývající ze smlouvy o půjčce z [datum], smlouvy o postoupení pohledávky z [datum], z dodatku [číslo] ke smlouvě o půjčce z [datum] a z notářského zápisu z [datum], s tím, že prvotní smlouva o půjčce z roku 2004 byla uzavřena mezi žalovanou 2) a žalovanou 4). Žalobce uvedl, že žalovaní 1), 3) a 4) sepsali dne [datum] formou notářského zápisu uznání dluhu, dohodu o splnění dluhu a dohodu se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu, kdy předmětem těchto dohod byl závazek žalovaných 3) a 4) uhradit žalované 1) částku ve výši 4 858 679 Kč a úrok z prodlení ve výši 8 % ročně od [datum] do zaplacení. Důvodem plnění měla být údajná původní pohledávka žalované 2) ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím za žalovanou 4) ze smlouvy o půjčce z roku 2004 se splatností do [datum], která měla být postoupena smlouvou z [datum] z žalované 2) na žalovanou 1) coby novou věřitelku. Žalovaná 2) pak měla s žalovanou 4) dne [datum] uzavřít dodatek, kterým měla být splatnost posunuta do [datum] a neplnění závazku mělo vyústit v sepsání notářského zápisu z [datum], kdy žalovaný 3) k dluhu žalované 4) přistoupil jako další dlužník.

2. Žalobce tvrdil, že je věřitelem žalovaného 3), má vůči němu vykonatelnou pohledávku ve výši cca 13 milionů Kč a od roku 2014 proti němu vede exekuční řízení sp. zn. 048 EX 91/14, kdy pověřenou exekutorkou je JUDr. [jméno] [příjmení]. Existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení žalobce spatřoval v tom, že bez takového určení by bylo zásadně ohroženo jeho právo na uspokojení jeho exekučně vymáhané pohledávky za žalovaným 3), když vytvořením fiktivního závazku žalované 4) docílil žalovaný 3) postižení majetku žalované 4), což vede k faktickému znemožnění vedení exekuce žalobcem, který může vést exekuci na obchodní podíl žalovaného 3) v žalované 4), který se v důsledku vedení exekuce na majetek žalované 4) degraduje. K osobám žalovaných uvedl, že žalovaná 1) je zřejmě dcerou [jméno] [příjmení], který je jednatelem a jediným společníkem žalované 2), a žalovaný 3) je dlužníkem žalobce a jednatelem i společníkem žalované 4). Žalovaný 3) se dle tvrzení žalobce v průběhu řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 267/2009 postupně zbavoval svého majetku a stejně tomu bylo i v případě žalované 4), jejímž jednatelem a společníkem byl žalovaný 3), a z důvodu jednání žalovaného 3) souvisejícího s převodem obchodního podílu v žalované 4), které mělo sledovat zamezení dražbě exekucí postiženého obchodního podílu, žalobce dokonce podal odpůrčí žalobu, která byla úspěšná. Žalovaný 3) se dále snažil podnítit vedení dalšího exekučního řízení proti své osobě, tentokrát ohledně výživného coby prioritní pohledávce, a v roce 2018 pak dle názoru žalobce přišel s dalším způsobem, jak zabránit žalobci ve vymožení jeho pohledávky, a to se sepisem notářského zápisu, jež je předmětem tohoto soudního řízení. Pohledávka uvedená v notářském zápise z [datum] dle žalobce nevznikla a neexistuje, nebylo doloženo předání peněz dle smlouvy o půjčce z roku 2004 a nevěrohodná je též dlouhá doba splatnosti půjčky do roku 2014, na níž si žalovaní vzpomněli až v roce 2018. Žalovaná 1) v notářském zápise učinila nesporným uzavření půjčky z roku 2004 a dobu její splatnosti, byť se tohoto závazku neúčastnila. Pochybnosti stran vzniku půjčky coby reálného kontraktu byly založeny též tím, že žalovaní 3) a 4) neuvedli, kdy a jak měly být finanční prostředky poskytnuty a přijaty. Žalovaný 3) přistoupil k dluhu a zavázal se jej hradit po 50 000 Kč, byť takovému závazku nikdy nemohl dostát, neboť byl v exekuci. Úmyslem žalovaného 3) bylo dle názoru žalobce vyvolat další exekuci, tentokrát vůči žalované 4) a pokusit se vyvést poslední zbývající majetek. Protože na závazek obsažený v notářském zápise nebylo plněno, podala žalovaná 1) exekuční návrh. Žalovaná 4) nadto o půjčce nikdy neúčtovala a stejně tomu pravděpodobně bylo i v případě žalované 2). Dle názoru žalobce notářský zápis z [datum] nesplňuje zákonné náležitosti, neboť v něm nejsou uvedeny ani doloženy okolnosti, na nichž se pohledávka zakládá, notářský zápis vychází z omylu, a proto je vadný, nevykonatelný a nemůže být exekučním titulem.

3. Žalované 1) a 2) s žalobou nesouhlasily. Uváděly, že žalovaná 2) zapůjčila žalované 4) částku 2 000 000 Kč, z níž žalovaná 4) vrátila toliko 200 000 Kč. Pohledávka ve výši 1 800 000 Kč pak byla postoupena z žalované 2) na žalovanou 1), která je dcerou společníka žalované 2). Žalovaná 1) pohledávku nevymohla a po dohodě s jednatelem žalované 4) byl sepsán notářský zápis, jehož prostřednictvím se žalovaná 4) zavázala dluh splácet. Protože tento závazek nedodržela, obrátila se žalovaná 1) na soudního exekutora. Exekutorka pověřená vymáháním pohledávky žalobce nejprve navrhla smírčí řízení, avšak poté svůj návrh vzala zpět a postihla závod žalované 4), a je tak zapsána v katastru nemovitostí spolu se zástavním věřitelem před pohledávkou žalované 1).

4. Žalovaní 3) a 4) s žalobou též nesouhlasili, přičemž poukazovali na to, že žalovaná 4) o závazku účtovala, a to nejprve v rozsahu částky 2 000 000 Kč, z níž bylo vráceno 200 000 Kč, pročež k zaplacení zůstala částka 1 800 000 Kč. Žalovaný 3) dále tvrdil, že k předání částky ve výši 2 000 000 Kč skutečně došlo, přičemž žalobce neprokazoval opak, ale pouze předkládal své domněnky a spekulace. V samotné smlouvě o půjčce bylo ostatně uvedeno, že k převzetí částky dlužníkem došlo, což obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Určení splatnosti pak nebylo podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce (resp. o zápůjčce) a ze samotného sjednání desetileté splatnosti nebylo možné usuzovat na nekalý úmysl smluvních stran. Za nepravdivé žalovaný 3) považoval též tvrzení žalobce o tom, že si žalovaní měli na závazek vzpomenout až v roce 2018, když již v roce 2007 došlo k částečné úhradě ve výši 200 000 Kč, v témže roce také k postoupení pohledávky a v roce 2014 k uzavření dodatku o prodloužení splatnosti. Žalovaný 3) dále zdůrazňoval, že notáři byly předloženy všechny smlouvy nutné k ověření skutečností, na nichž se pohledávka zakládala, přičemž se jednalo o originály s pravými podpisy smluvních stran, a tedy není pravdou, že by notářský zápis odporoval zákonu. Žalovaná 1) též mohla v notářském zápise učinit podstatné skutečnosti o půjčce nespornými, a to s ohledem na to, že v roce 2007 došlo k postoupení pohledávky na žalovanou 1) coby věřitelku. Žalobce mimoto mohl svou pohledávku za žalovaným 3) exekvovat, avšak jediné, o co se pokusil, bylo kriminalizovat žalovaného 3). Žalovaný 3) měl konečně za to, že žalobce neosvědčil existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť nedoložil ohrožení svého právního zájmu či to, proč by se jeho postavení mělo bez požadovaného určení stát nejistým.

5. Ve svých dalších podáních a při jednáních před soudem žalobce mj. poukazoval na to, že žalovaná 1) svým jednáním přinejmenším napomáhala dosažení vyvedení majetku žalované 4) a že účetnictví žalované 4) neobsahuje zmínku o údajné půjčce od žalované 2). Pohledávku ze smlouvy z roku 2004 měl žalobce za smyšlenou a vykonstruovanou k roku 2004, kdy žalovaná 4) začala účtovat o krátkodobém závazku, který však nebyl závazkem z půjčky, nýbrž závazkem vůči společníkovi. Žalovaná 1) zdůrazňovala, že žalobce se ve skutečnosti nesnažil vymoci svou pohledávku za žalovaným 3), ale usiloval pouze o navýšení příslušenství pohledávky. Uváděla také, že žalovaný 3) měl dluh vůči žalované 1), k němuž přistoupil, splácet z prostředků získaných z pronájmu kavárny, a poukazovala na to, že žaloba byla postavena na jednání žalovaných 3) a 4), za něž ona nemůže nést zodpovědnost; zejména tvrdila, že jí nemůže jít k tíži jednání žalované 4), která je jejím dlužníkem. Žalovaný 3) poukazoval na to, že důkazní břemeno ohledně neexistence pohledávky tížilo žalobce, nikoli žalované, a tvrdil, že žalovaná 4) měla účetnictví v pořádku a žádné majetkové machinace neprováděla. V reakci na poučení soudu žalovaný 3) mj. tvrdil, že v roce 2004 byla na účet žalované 4) složena částka ve výši 4 000 000 Kč, sestávající z půjčky ve výši 2 miliony Kč a z částky 2 miliony Kč od společníka, poskytnuté na základě smlouvy o vkladu a snížené o částku 230 000 Kč, která byla bezprostředně po zapůjčení použita na zajištění provozních nákladů žalované 4). Uzavření písemné smlouvy o půjčce z října 2004 mělo dle žalovaného 3) sloužit pouze jako formální stvrzení již uskutečněného závazku, když k předání finančních prostředků došlo již v březnu 2004. Dále žalovaný 3) tvrdil, že v účetnictví žalované 4) bylo od roku 2004 účtováno o krátkodobém závazku ze smlouvy o půjčce, přičemž v roce 2004 byly závazky vyčísleny na 2 022 000 Kč a v roce 2007, kdy došlo k částečné úhradě, na 1 847 000 Kč.

6. Soud během jednání provedl dokazování a z níže uvedených listin zjistil následující skutečnosti:

7. Z výpisu z obchodního rejstříku ke společnosti [právnická osoba], tj. k žalované 2), vyplynulo, že jejím jednatelem i společníkem je od vzniku společnosti v roce 1998 [jméno] [příjmení], [datum narození].

8. Z výpisu z obchodního rejstříku ke [právnická osoba], s. r. o., tj. k žalované 4), vyplynulo, že vznikla [datum] a jejím jednatelem byl v letech 2004 2006 a následně též od roku 2013 [celé jméno žalovaného], [datum narození], tj. žalovaný 3), který byl v letech 2004 2006 jediným společníkem jmenované společnosti, následně v roce 2013 byl opět jediným společníkem a od roku 2014 vlastnil 90% podíl s tím, že druhým společníkem s 10% podílem byl [jméno] [příjmení].

9. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 1. 2013, č. j. 12 C 267/2009-216, byla žalovanému 3) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 670 312,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to z titulu neuhrazené ceny za dílo.

10. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, č. j. 69 Co 394/2013-274, byl shora uvedený rozsudek obvodního soudu v I. výroku ohledně částky 3 670 312,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,26 % ročně z částky 3 375 836,78 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 294 475,92 Kč od [datum] do zaplacení potvrzen a změněn byl pouze v rozsahu zbývající částky úroků z prodlení tak, že v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

11. Z vyrozumění o zahájení exekuce sp. zn. 48 EX 00091/14 vedené exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalobce coby oprávněný podal exekuční návrh proti žalovanému 3) coby povinnému na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 12 C 267/2009-216, který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti [datum], a rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 69 Co 394/2013-274, který nabyl právní moci též dne [datum] a vykonatelnosti [datum], a to pro vymožení částky 3 653 312, 70 Kč s příslušenstvím.

12. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 12. 2017, č. j. 13 C 388/2006-517, byl zamítnut žalobní návrh, kterým se žalobce domáhal vyslovení neúčinnosti smlouvy o převodu 10% podílu ze dne [datum] formou notářského zápisu NZ 257/ 2014, N 270/2014, kterou žalovaný 3) převedl část svého obchodního podílu v žalované 4) na [jméno] [příjmení].

13. Naposledy citovaný rozsudek byl změněn rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, č. j. 29 Co 131/2018-557, který nabyl právní moci dne [datum], tak, že bylo určeno, že smlouva o převodu 10% obchodního podílu ze dne [datum] formou notářského zápisu NZ 257/ 2014, N 270/2014, kterou žalovaný 3) převedl část svého obchodního podílu v žalované 4) na [jméno] [příjmení], je právně neúčinná. Odvolací soud konstatoval, že jediným majetkem žalovaného 3), z něhož bylo možno uspokojit pohledávku žalobce, byl obchodní podíl v žalované 4), a že v průběhu řízení se jím stal i důchod žalovaného 3), z něhož však bylo sráženo výživné na nezletilé dítě jako přednostní pohledávka. Smlouvou ze dne [datum] pak došlo k převodu 10% obchodního podílu na [jméno] [příjmení] za částku, která nepředstavovala reálnou hodnotu převedené části podílu, čímž došlo ke zmenšení majetku, ze kterého by bylo možno žalobce uspokojit, a tedy převod 10% podílu na [jméno] [příjmení] bránil realizaci exekuce, čímž vědomě došlo ke krácení věřitele, tj. žalobce.

14. Ze smlouvy, označené jako smlouva o půjčce a datované [datum], soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi žalovanou 2) a žalovanou 4). Prostřednictvím čl. 1 smluvní strany prohlásily, že žalovaná 2) jako věřitel půjčila žalované 4) jako dlužníkovi částku ve výši 2 000 000 Kč se splatností do [datum], přičemž dlužník podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku od věřitele dostal. Smluvní strany dále sjednaly úroky ve výši 8 % ročně a pro případ prodlení úrok ve výši 1 000 Kč denně za každý den prodlení. Dlužník v čl. 3 prohlásil, že svůj dluh uznává co do důvodu a výše a zavazuje se uvedenou částku vrátit do sjednaného termínu.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávky datované [datum] vyplynulo, že byla uzavřena mezi žalovanou 2) jako postupitelem a žalovanou 1) jako postupníkem a že jejím předmětem bylo postoupení pohledávky za žalovanou 4) coby dlužníkem. Dle čl. 3 smlouvy žalovaná 2) prohlásila a listinami doložila, že měla vůči žalované 4) pohledávku ve výši 1 800 000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] s tím, že žalovaná 4) z původní částky 2 000 000 Kč vrátila žalované 2) částku 200 000 Kč. Dle čl. 4 byla pohledávka postoupena včetně příslušenství a veškerých práv. V čl. 5 byla sjednána cena za postoupení pohledávky ve výši 200 000 Kč. Dle čl. 8 měla žalovaná 2) předat žalované 1) smlouvu o půjčce ze dne [datum], směnku a příjmový doklad na 200 000 Kč.

16. Z oznámení o postoupení pohledávky datovaného [datum] soud zjistil, že to bylo podepsáno žalovanou 1) a adresováno žalované 4), přičemž jeho předmětem bylo oznámení o nabytí pohledávky ve výši 1 800 000 Kč s příslušenstvím od žalované 2) ze smlouvy o půjčce ze dne [datum].

17. Z dodatku [číslo] ke smlouvě o půjčce, datovaného [datum], vyplynulo, že ten byl uzavřen mezi žalovanou 1) jako věřitelem a žalovanou 4) jako dlužníkem, přičemž smluvní strany nejprve prohlásily, že věřitel půjčil dlužníkovi částku 2 000 000 Kč se splatností do [datum] a že dlužník splatil 200 000 Kč a zbývající část jistiny s příslušenstvím se zavázal vrátit do [datum]. Dodatkem smluvní strany sjednaly prodloužení splatnosti do [datum].

18. Ze směnky datované [datum] soud zjistil, že byla vystavena bez protestu žalovanou 4) na řad žalované 2) se směnečným penízem 2 000 000 Kč se splatností [datum] v [obec], jako směnečný rukojmí ji podepsal žalovaný 3) a byla rubopisovaná s datem [datum] na žalovanou 1).

19. Z dohody o přistoupení k dluhu datované [datum] vyplynulo, že ji uzavřela žalovaná 1) jako věřitel s žalovaným 3) jako novým dlužníkem. Smluvní strany označily v čl. 1 za nesporné, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o půjčce mezi žalovanou 2) a 4) na částku 2 000 000 Kč s příslušenstvím, že dne [datum] žalovaná 4) uhradila 200 000 Kč a dne [datum] uzavřely žalovaná 1) a 2) smlouvu o postoupení pohledávky, což bylo žalované 4) oznámeno, jakož i to, že dne [datum] žalovaná 1) a žalovaná 4) uzavřely dodatek [číslo] jímž posunuly splatnost k [datum]. Žalovaná 1) a žalovaný 3) se dohodli, že žalovaný 3) přistupuje k dluhu žalované 4) a že se stane spoludlužníkem vedle žalované 4) a bude s ní zavázán společně a nerozdílně.

20. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum], č. NZ [číslo] 2018, N 1411/2018, v [obec] na [anonymizována dvě slova] [číslo] notářským kandidátem jménem JUDr. [jméno] [příjmení], notáře se sídlem v [obec], soud zjistil, že k jeho sepsání došlo za přítomnosti žalované 1) coby věřitelky a oprávněné osoby, žalované 4) coby dlužníka a žalované 3) coby nového dlužníka. Žalovaní 1), 3) a 4) nejprve učinili nesporným, že dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které žalovaná 2) poskytla žalované 4) částku 2 000 000 Kč se splatností do [datum], přičemž byl také ujednán úrok a smluvní pokuta pro případ prodlení, že dne [datum] došlo k úhradě ve výši 200 000 Kč, dne [datum] k postoupení pohledávky na žalovanou 1), dne [datum] k uzavření dodatku [číslo] o posunutí splatnosti k [datum] a dne [datum] k uzavření dohody o přistoupení k dluhu. Žalovaní 1), 3) a 4) též učinili nesporným, že pohledávka žalované 1) za žalovanými 3) a 4) ke dni sepsání notářského zápisu činila 1 800 000 Kč na jistině, 2 032 679 Kč na úroku ve výši 8 % ročně a 1 026 000 Kč na smluvní pokutě za prodlení ve výši 1 000 Kč denně. Prostřednictvím čl. III žalovaní 3) a 4) svůj dluh v celkové výši 4 858 679 Kč vůči žalované 1) uznali co do důvodu a výše a zavázali se jej uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do zaplacení tak, že částka 4 858 679 Kč měla být uhrazena v 98 bezprostředně po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 50 000 Kč, z nichž první byla splatná [datum] a každá následující vždy do 1. dne kalendářního měsíce, s tím, že poslední devadesátá osmá splátka měla činit 8 679 Kč se splatností ke dni [datum] Smluvní úrok ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do zaplacení pak měli žalovaní 3) a 4) uhradit nejpozději [datum]. Žalovaní 1), 3) a 4) se také dohodli, že nezaplacením kterékoli splátky se stává celý dluh splatným najednou, a dohodli se též na přímé vykonatelnosti notářského zápisu.

21. Z objednávky ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná 1) jménem společnosti [právnická osoba] objednala pronájem kancelářských prostor u [anonymizována dvě slova], a.s, v 6. patře budovy na adrese [adresa], pro období od [datum] [datum].

22. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná 1) v pozici oprávněné podala exekuční návrh proti žalovaným 3) a 4), o němž bylo zahájeno exekuční řízení sp. zn. 189 EX 1814/18 vedené soudním exekutorem JUDr. et Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., a to na základě notářského zápisu ze dne [datum], č. NZ [číslo] 2018, N 1411/2018, a že dnem [datum] bylo toto exekuční řízení zahájeno zřízením exekutorského zástavního práva k nemovitostem žalované 4) zapsaným na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], a to k zajištění pohledávky žalované 1) ve výši 4 808 679 Kč se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z částky 1 800 000 Kč od [datum] do zaplacení.

23. Z exekučního příkazu k provedení exekuce ze dne 1. 11. 2018, č. j. 189 EX 1588/18-15, ve věci žalované 1) jako oprávněné a žalovaných 3) a 4) jako povinných vyplynulo, že jím byl postižen obchodní závod žalované 4) s tím, že exekuce postižením závodu se vztahovala na nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], jakož i na jmění sloužící k provozování závodu žalované 4).

24. Usnesením soudního exekutora JUDr. [příjmení] ze dne 15. 2. 2019, č. j. 189 EX 1588/18-39, byla exekuce ve věci žalované 1) coby oprávněné zastavena vůči žalovanému 3) coby jednomu z povinných s odůvodněním, že žalovaná 1) jako oprávněná takové částečné zastavení exekuce sama navrhla.

25. Z usnesení Okresního státního zastupitelství [okres] ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 1 ZN 170/2019-33, soud zjistil, že jím bylo zrušeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne [datum] o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele, na němž se měl podílet žalovaný 3), [jméno] [příjmení], žalovaná 2) a žalovaná 1) tak, že žalovaný 3) jako jednatel a společník žalované 4) za situace, kdy věděl, že je proti němu žalobcem vedeno exekuční řízení a že jediným jeho majetkem k uspokojení exekvované pohledávky je jeho obchodní podíl v žalované 4), v jejímž vlastnictví jsou pouze nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], ve spolupráci s žalovanou 1), 2) a 3) a s [jméno] [příjmení] uznal neexistující závazek v hodnotě 4 858 679 Kč vůči žalované 1) a souhlasil s přímou vykonatelností notářského zápisu, čímž měl žalované 1) umožnit, aby zahájila exekuci postižením závodu žalované 4), čímž mělo dojít k poškození žalobce. Současně bylo policejnímu orgánu citovaným usnesením uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Z odůvodnění citovaného usnesení ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalovaný 3) odmítl ve věci vypovídat a že [jméno] [příjmení] a žalovaná 1) si v podrobnostech na nic konkrétního nevzpomínali a že pouze mlhavě si rozpomněli, že při příležitosti narozenin v rodině měl [jméno] [příjmení] na žalovanou 1) převést nějaký majetek a žalovaná 1) měla připustit, že v roce 2007 na ní měl [jméno] [příjmení] k narození syna postoupit pohledávku ve výši 1 800 000 Kč, kterou začala řešit v roce 2014 z důvodu splatnosti.

26. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 28. 4. 2020, č. j. KRPS-73472-80/TČ-2019-011481-BRA, bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení], žalované 1) a žalovaného 3) jako obviněných ze spáchání přečinu poškození věřitele. Také z tohoto usnesení vyplynulo, že žalovaný 3) odmítl vypovídat a že [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedl, že si nepamatuje, zda žalovaná 2) zapůjčila v roce 2004 žalované 4) nějaké peníze, ale že je možné, že k půjčce došlo, a uvedl také, že si nepamatuje, zda postoupil nějakou pohledávku na žalovanou 1); pouze věděl, že v roce 2008 na ní k narození syna převedl nějaké peníze a majetek.

27. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 28. 4. 2020, č. j. KRPS-73472-81/TČ-2019-011481-BRA, bylo zahájeno trestní stíhání žalované 2) jako obviněné ze spáchání přečinu poškození věřitele.

28. Usnesením Obvodního zastupitelství pro [část Prahy] dne 8. 7. 2020, č. j. 2 ZT 56/2020-9, bylo zrušeno usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 28. 4. 2020, č. j. KRPS-73472-81/TČ-2019-011481-BRA, jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalované 2), s odůvodněním, že z dosavadního dokazování plynul závěr, že žalovaná 2) vystupovala spíše jako nástroj trestné činnosti, který měl dodat hodnověrnosti jednání jiných osob.

29. Usnesením Obvodního zastupitelství pro [část Prahy] dne 8. 7. 2020, č. j. 2 ZT 56/2020-11, bylo zrušeno usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 28. 4. 2020, č. j. KRPS-73472-80/TČ-2019-011481-BRA, jímž bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení], žalované 1) a žalovaného 3), a Policii ČR bylo uloženo, aby ve věci znovu jednala a rozhodla, neboť zrušované usnesení nebylo dostatečně odůvodněno, policie se dostatečně nezabývala všemi okolnostmi a zahájení trestního stíhání bylo přinejmenším předčasné.

30. Z přípisu Ing. [jméno] [příjmení], adresovaného Exekutorskému úřadu Praha 7 a datovaného dne [datum], soud zjistil, že dle Ing. [příjmení] měl žalovaný 3) pohledávky za žalovanou 4) plynoucí ze smluv o vkladu, kdy aktuální výše pohledávek měla činit 1 746 911,50 Kč a měla plynout z účetní závěrky. Ing. [příjmení] se proto dotazovala, zda je možné takové pohledávky exekučně postihnout v řízení sp. zn. 151 EX 370/14 vedeném ohledně výživného pro dceru [jméno] [příjmení].

31. Z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu a výkazu zisku a ztrát žalované 4) ke dni [datum] vyplynulo, že žalovaná 4) nevykazovala žádné dlouhodobé závazky a že její krátkodobé závazky měly v roce 2013 činit celkem 1 833 000 Kč.

32. Z rozvahy (nezjednodušené) ke dni [datum] pak soud zjistil, že pod položkou [číslo] byly zaznamenány ostatní závazky ke společníkům ve výši 1 746 911,50 Kč.

33. Ze smlouvy o vkladu z [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným 3) coby věřitelem a žalovanou 4) coby dlužníkem a jejím předmětem bylo zapůjčení částky 2 230 000 Kč, a to bezúročně. Dle čl. III měla být celá částka předána vkladem na účet č. [bankovní účet] v den podpisu smlouvy.

34. Ze smlouvy o vkladu z [datum] soud zjistil, že byla rovněž uzavřena mezi žalovaným 3) coby věřitelem a žalovanou 4) coby dlužníkem a jejím předmětem bylo zapůjčení částky 100 000 Kč, a to bezúročně. Dle čl. III měla být celá částka předána vkladem na účet č. [bankovní účet] v den podpisu smlouvy.

35. Ze smlouvy o vkladu z [datum] vyplynulo, že byla rovněž uzavřena mezi žalovaným 3) coby věřitelem a žalovanou 4) coby dlužníkem a jejím předmětem bylo zapůjčení částky 240 000 Kč, opět bezúročně. Dle čl. III měla být celá částka předána dlužníkovi v hotovosti v den podpisu smlouvy.

36. Ze smlouvy o vkladu z [datum] pak soud zjistil, že byla též uzavřena mezi žalovaným 3) coby věřitelem a žalovanou 4) coby dlužníkem a jejím předmětem bylo zapůjčení částky 46 000 Kč bezúročně. Dle čl. III měla být celá částka předána dlužníkovi v hotovosti v den podpisu smlouvy.

37. Z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovanou 4) vyplynulo, že banka se zavázala žalované 4) poskytnout investiční úvěr ve výši 3 500 000 Kč za účelem odkupu objektu v [obec] [část obce], přičemž jednou z podmínek pro poskytnutí tohoto úvěru bylo dle čl. 7) doložení podílu vlastních prostředků žalované 4) na financování investičního záměru v souladu s účelem úvěru, a to minimálně ve výši 1 913 145 Kč. V případě, že by stanovené podmínky nebyly splněny do 8 měsíců ode dne uzavření úvěrové smlouvy, povinnost banky poskytnout úvěr by zanikla (čl. 7).

38. Z prohlášení o podřízenosti dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný 3) prohlásil, že nárok na uspokojení svých pohledávek vůči žalované 4) bude uplatňovat teprve po vyrovnání všech jejích závazků vůči [právnická osoba], vyplývajících z úvěrové smlouvy.

39. Z vyjádření žalovaného 3) ze dne [datum] adresovaného soudní exekutorce JUDr. [příjmení] soud zjistil, že v něm žalovaný 3) v reakci na vydaný exekuční příkaz o provedení exekuce přikázáním pohledávky, kterou měl žalovaný 3) vůči žalované 4) z titulu půjček ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum], uvedl, že takové pohledávky za žalovanou 4) nemá, a tedy není co postihovat. Navíc uvedl, že již došlo k jejich promlčení a že závazek ze smluv již netrvá, pročež navrhl, aby byl příslušný exekuční příkaz zrušen.

40. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne [datum] znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] pro Policii ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, soud zjistil, že podle znalkyně měla být půjčka od žalované 2) ve výši 2 000 000 Kč správně vykazována jako rozvahová položka B.II. Dlouhodobé závazky, avšak žalovaná 4) v období let 2004 2016 vykazovala nulovou hodnotu dlouhodobých závazků. Žalovaná 4) účtovala o bankovních závazcích – bankovním úvěru a dále vykazovala krátkodobé závazky. O půjčce ve výši 2 000 000 Kč, resp. 1 800 000 Kč nebylo v letech 2004 2016 účtováno, a to ani jako o krátkodobém závazku (účet 249) ani jako o závazku dlouhodobém (účet 479). Znalkyně dále konstatovala, že za období roku 2018 bylo zjištěno účtování o půjčce vůči žalované 1), a to až dne [datum] na základě interních dokladů, kdy bylo účtováno o dvou částkách, a to o částce 1 746 911,50 Kč jako o„ přeúčtování jistiny L. [celé jméno žalované] se závazku LN“ a o částce 53 088,50 Kč jako o„ doúčtování dohodnuté jistiny dle NZ“. Celkově se jednalo o částku 1 800 000 Kč, přičemž pro absenci interních dokladů znalkyně nezjistila, z jakého důvodu bylo doúčtováno ve dvou částkách. Podle znalkyně se lze domnívat, že operace„ přeúčtování jistiny L. [celé jméno žalované] se závazku LN“ znamenalo přeúčtování závazku vůči společníkovi, neboť bylo přeúčtováno z účtu [číslo]. V období let 2014 2016 bylo na účtu 365 účtováno jako o závazku vůči společníkovi [příjmení] a v účetním deníku od [datum], který měl jinou strukturu než účetní deníky za období 2014 2016, byl účet 365 členěn na [číslo] a [číslo], přičemž dle znalkyně na účtu [číslo] bylo účtováno o závazku vůči žalovanému 3) a na účtu [číslo] vůči společníku [příjmení]. Znalkyně se též domnívala, že zkratka LN uvedena v poznámce o přeúčtování jistiny, odpovídala iniciálám žalovaného 3), tj. [celé jméno žalovaného]. Znalkyně nezjistila, že by v období let 2014 [číslo] bylo účtováno o úrocích z půjčky vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi žalovanými 2) a 4) a datované [datum] O nárocích žalované 1) bylo účtováno až v roce 2018, kdy bylo účtováno i o úrocích a smluvní pokutě, a to na základě interních dokladů, které znalkyni nebyly předloženy. O úrocích z půjčky ani o smluvní pokutě nebylo řádně účtováno ve správném účetním období.

41. Z přípisu žalované 1) adresovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 10 ke sp. zn. 54 EXE 3336/2018 vyplynulo, že žalovaná 1) vzala částečně zpět svůj exekuční návrh vůči žalovanému 3) z důvodu, že ten nevlastní majetek, pobírá pouze invalidní důchod a zároveň má dvě přednostní exekuce. Žalovaná 1) též konstatovala, že exekutorka JUDr. [příjmení] vede exekuci proti žalovanému 3), nikoli proti žalované 4), a že exekutor JUDr. [příjmení] vede exekuci proti žalované 4), nikoli však žalovanému 3), přičemž též konstatovala, že JUDr. [příjmení] vzala zpět svůj návrh na smírčí řízení podaný k Exekutorské komoře ČR.

42. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 54 EXE 3336/2018, byl zamítnut návrh soudní exekutorky JUDr. [příjmení] na odklad exekuce do pravomocného skončení tohoto soudního řízení sp. zn. 3 C 156/2019 s odůvodněním, že tento návrh nebyl podán osobou oprávněnou, tj. povinným.

43. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], jimiž jsou parcela [parcelní číslo] – ostatní plocha a [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], soud zjistil, že tyto nemovitosti byly k uvedenému dni zapsány jako výlučné vlastnictví žalované 4). K nemovitostem bylo zřízeno zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba], na základě listiny z [datum]; zástavní právo exekutorské pro pohledávku ve výši 4 808 679 Kč s příslušenstvím ve prospěch žalované 1) na základě exekutorského příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti s právními účinky zápisu k [datum]; a dále je zde mj. zapsán exekuční příkaz k postižení závodu č. j. 48 EX 91/2014-35, kdy povinným je žalovaný 3), exekuční příkaz se váže k jeho 90% podílu v žalované 4) a exekuční příkaz byl zapsán s účinky k [datum].

44. Z návrhu na nařízení exekuce ze dne [datum], doručeného Exekutorskému úřadu Praha 7 dne [datum], vyplynulo, že Ing. [jméno] [příjmení] coby oprávněná podala tento návrh proti žalovanému 3) coby povinnému na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 20 P 41/2012-23, jímž bylo povinnému uloženo platit na výživu nezletilé [jméno] částku 10 000 Kč měsíčně k rukám matky s tím, že dluh na výživném měl činit 90 000 Kč.

45. Z výzvy povinnému ze dne 22. 4. 2014, č. j. 151 EX 370/14-29, vyplynulo, že soudní exekutor JUDr. [příjmení] vyčíslil vymáhaný nárok nezletilé [jméno] [příjmení], zastoupené Ing. [jméno] [příjmení], vůči žalovanému 3) a zálohu na náklady exekuce spolu s náklady oprávněné na 754 735 Kč a vyzval žalovaného 3) k úhradě.

46. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 6. 2012, č. j. 20 P 41/2012-23, soud zjistil, že jím byla schválena dohoda Ing. [jméno] [příjmení] a žalovaného 3) coby rodičů nezletilé [jméno] [příjmení], podle níž se [jméno] svěřuje po rozvodu do výchovy matky a žalovaný 3) jako otec je povinen platit na výživu nezletilé 10 000 Kč měsíčně k rukám matky. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

47. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 8. 4. 2012, č. j. 151 EX 370/14-14, soud zjistil, že byla zahájena exekuce ve věci nezletilé [jméno] [příjmení], zastoupené Ing. [jméno] [příjmení], vůči žalovanému 3), a to exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení].

48. Z exekučního příkazu ze dne 8. 4. 2014, č. j. 151 EX 370/14-17, soud zjistil, že JUDr. [příjmení] rozhodl o provedení exekuce k uspokojení částky 90 000 Kč s příslušenstvím postižením obchodního podílu žalovaného 3) ve výši 90 % v žalované 4).

49. Usnesením ze dne 23. 8. 2018, č. j. 151 EX 370/12-151, JUDr. [příjmení] zrušil exekuční příkaz č. j. 151 EX 370/14-145, jímž byla nařízena exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalovaného 3) coby povinného u [právnická osoba]

50. Ze sdělení žalované 4), jednající žalovaným 3), datovaného [datum] a adresovaného JUDr. [příjmení] ke sp. zn. 48 EX 91/14 soud zjistil, že žalovaná 4) nárok soudní exekutorky na výplatu vypořádacího podílu ke dni zániku účasti povinného coby společníka, tj. ke dni [datum], neuznala a považovala jej za promlčený.

51. Z vysvětlení žalované 1) datovaného [datum] soud zjistil, že žalovaná 2) po uplynutí archivní doby skartovala účetnictví – účetní deníky z roku 2004.

52. Z protokolu o skartaci účetnictví písemností žalovanou 2) ze dne [datum] vyplynulo, že proběhlo jednání, jehož se účastnil zástupce [právnická osoba] s.r.o. a [jméno] [příjmení] za žalovanou 2), přičemž ke skartaci byly navrženy účetní doklady z let 1998 2007, přičemž bylo zjištěno, že pro žalovanou 2) již nemají žádný provozní význam. Vzhledem k tomu, že neměly ani žádnou trvalou dokumentární hodnotu, udělil [jméno] [příjmení] coby jednatel žalované 2) souhlas se skartací.

53. Z částečného výpisu z účtu [číslo] vedeného u RaiffeisenBank za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] [jméno] [příjmení] z tohoto účtu převedl 4 000 000 Kč a dne [datum] na tento účet zaslal částku 1 000 000 Kč.

54. Z částečného výpisu z účtu žalované 4) č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], z něhož byla soudu předložena pouze 1 strana z 10, vyplynulo, že v období od [datum] do [datum] na tento účet nebyly připsány žádné prostředky.

55. Z částečného výpisu z účtu žalované 4) č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], v němž byly anonymizovány všechny položky s výjimkou jedné, soud zjistil, že dne [datum] byla na tento účet v hotovosti vložena částka 4 000 000 Kč.

56. Z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni [datum] a s ní souvisejících dokumentů soud zjistil, že zde nebyly uvedeny žádné dlouhodobé závazky, pouze závazky krátkodobé ve výši 2 022 000 Kč s tím, že stav krátkodobých závazků v předešlém období byl 2 010 000 Kč, a dále zde byl uveden stav bankovních úvěrů a výpomoci ve výši 3 391 000 Kč, který v předešlém období činil 3 500 000 Kč.

57. Z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni [datum] a s ní souvisejících dokumentů soud zjistil, že zde nebyly uvedeny žádné dlouhodobé závazky, pouze závazky krátkodobé ve výši 1 847 000 Kč s tím, že stav krátkodobých závazků v předešlém období činil 1 957 000 Kč, a dále zde byl uveden stav bankovních úvěrů a výpomoci ve výši 3 061 000 Kč, který v předešlém období činil 3 219 000 Kč.

58. Soud naproti tomu zamítl návrhy na provedení dokazování účastnickými výslechy žalovaného 3) – [celé jméno žalovaného] a jednatele žalované 2) – [jméno] [příjmení], a to s ohledem na to, že měl takové dokazování za nadbytečné a nehospodárné. Žalovaný 3) již před orgánem činným v trestním řízení odmítl vypovídat a jeho zástupce při jednání před zdejším soudem dne [datum] uvedl, že na výslechu žalovaného 3) nadále netrvá, pročež bylo možné se domnívat, že by žalovaný 3) – který nadto svou omluvu z jednání, na které byl osobně za účelem výslechu předvolán, nikterak nedoložil – i v tomto soudním řízení nesouhlasil se svým účastnickým výslechem. [jméno] [příjmení] již při výslechu před orgánem činným v trestním řízení uvedl, že si na nic konkrétního ohledně smlouvy o půjčce a o postoupení pohledávky na žalovanou 1) nevzpomíná a že k postoupení pohledávky mělo dojít v souvislosti s narozením v rodině (viz usnesení Okresního státního zastupitelství [okres] sp. zn. 1 ZN 170/2019-33), pročež soud nepředpokládal, že by si [jméno] [příjmení] při svém výslechu před zdejším soudem po ještě delším časovém odstupu od rozhodných událostí vzpomenul na další podrobnosti. To, že se [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] k jednání před soudem, k němuž byli osobně předvoláni za účelem účastnické výpovědi, nedostavili a svou neúčast opírající se o zdravotní problémy soudu nikterak nedoložili, nadto vykazovalo znaky obstrukčního jednání, a rovněž to vedlo soud k závěru, že další odročení za účelem opětovného pokusu o jejich předvolání by bylo nehospodárné a pouze by prodloužilo toto soudní řízení. Pokud žalobce navrhoval též výslech žalované 4), pak ve vztahu k němu platí totéž, co k zamítnutému výslechu žalovaného 3), neboť ten je jednatelem žalované 4). Soud neprováděl ani účastnický výslech žalované 1), navržený žalobcem, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná 1) nebyla u sjednání smlouvy z roku 2004 přítomna, jakož i s ohledem na skutečnost, že měla dostatek prostoru se k věci vyjádřit prostřednictvím písemných podání či ústních projevů před soudem. V jejím případě dle názoru soudu nebylo namístě výslech provést i proto, že dokazované skutečnosti bylo možné zjistit i jinak ve smyslu § 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Za nadbytečný soud pokládal též žalobcem navrhovaný výslech osoby, která pro žalovanou 4) vedla účetnictví, neboť způsob vedení účetnictví a jeho nedostatky byly zjištěny již prostřednictvím jiných důkazů (znalecký posudek, rozvahy).

59. Soud neprovedl dokazování žalobcem navrhovanými listinami s výslechy žalovaných 1) až 3) pro nadbytečnost, neboť obsah jejich výpovědí před orgánem činným v trestním řízení byl zaznamenán již v rozhodnutích z trestního řízení (zejména v usnesení Okresního státního zastupitelství [okres] sp. zn. 1 ZN 170/2019-33). Soud neprováděl dokazování exekučním spisem JUDr. [příjmení], neboť sám žalobce, který tento důkaz navrhoval, považoval za podstatné pouze smlouvy o vkladu, jimiž dokazování provedeno bylo. Soud nedokazoval ani exekučním spisem JUDr. [příjmení], jak navrhovali žalovaní 1) a 2), neboť pro účely tohoto soudního řízení nepokládal za rozhodné, jaká je aktuální výše jistiny a příslušenství vymáhaného žalobcem v exekučním řízení proti žalovanému 3), jaké konkrétní kroky pověřený soudní exekutor činil za účelem vymožení pohledávky či zda došlo k výměně pověřeného soudního exekutora, když podstatné bylo to, že exekuční řízení na návrh žalobce coby oprávněného proti žalovanému 3) coby povinnému bylo zahájeno a je vedeno, což ostatně žádný z účastníků řízení nezpochybňoval. Za nepodstatnou pro toto soudní řízení soud pokládal listinu, jež měla potvrzovat zaplacení jedné splátky jistiny dle notářského zápisu z roku 2018 – kterou žalovaní 1) a 2) nadto pouze označili, ale po dobu celého soudního řízení nepředložili – neboť i kdyby byla toliko jedna splátka uhrazena, neměnilo by to ničeho na níže uvedeném právním názoru soudu; nepodstatný pro toto soudní řízení by byl též doklad o tom, že žalovaný 3) měl v nájmu kavárnu, ze které měl údajně získávat prostředky na splátky dohodnuté v notářském zápisu z roku 2018, když takové splátky evidentně řádně nehradil, neboť žalovaná 1) již dne [datum], tedy necelé tři měsíce po sepisu notářského zápisu, zahájila exekuční řízení proti žalovaným 3) a 4). Za nadbytečné měl soud též dokazování daňovými přiznáními žalované 4) za roky 2014 2018, neboť z těch k půjčce z roku 2004 nemohlo ničeho vyplynout, jakož i dokazování účetními deníky za období let 2014 2018, jimiž mělo být prokazováno to, že žalovaná 4) řádně vedla účetnictví (nikoli však to, že by účtovala o půjčce z roku 2004, což platilo tím spíše v situaci, kdy zásadní deníky za období od roku 2004 předloženy nebyly).

60. Soud nepřihlížel k důkazním návrhům žalovaných 1) a 2) ze dne [datum], a to k vyčíslení pohledávky žalobce, k exekučnímu spisu ve věci žalobce coby oprávněného, blíže nespecifikovanému vyjádření JUDr. [příjmení], vyjádření jiného exekutora ohledně znemožnění vymožení pohledávky žalobce ani k návrhu na provedení znaleckého posudku z oboru ekonomie, neboť tyto důkazní návrhy byly učiněny až po zákonné koncentraci řízení a netýkaly se skutečností, ohledně nichž byli žalovaní poučení dle § 118a o. s. ř. (kdy tímto poučením částečně došlo k prolomení koncentrace, ale pouze co do skutečností uvedených v poučení soudu). Soud by nadto takové důkazy měl též za nadbytečné, neboť se týkaly buď skutečností v řízení již zjištěných (nedostatky účtování), či pro řízení nepodstatných (konkrétní výše pohledávky žalobce a postup soudního exekutora). Soud konečně neprováděl dokazování sdělením Exekutorské komory ČR z března 2019 pro nadbytečnost, když skutečnost, že došlo k zastavení smírčího řízení, byla patrná i z jiných provedených důkazů; ani všemi předkládanými výpisy z katastru nemovitostí, když za postačující měl výpis nejaktuálnější z roku 2021; ani rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 13 C 388/2006-229 a Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 117,118/ 2016 [číslo], neboť za postačující pro účely tohoto soudního řízení považoval ta rozhodnutí, která se stala exekučními tituly v zahájených exekučních řízeních. Pokud žalovaná 4) soudu dne [datum] zaslala listiny k „ založení do spisu“, nejednalo se o řádný důkazní návrh a soud jimi nedokazoval. Soud tedy provedl dokazování těmi důkazními prostředky, které pokládal za důležité, veškeré ostatní byly zamítnuty jako irelevantní či nadbytečné.

61. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce má na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 12 C 267/2009-216 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 394/2013-274 vykonatelnou pohledávku za žalovaným 3) a na základě těchto exekučních titulů podal v roce 2014 exekuční návrh proti žalovanému 3) coby povinnému k vymožení své pohledávky, přičemž dané exekuční řízení bylo zahájeno pod sp. zn. 48 EX 91/14 a byl v něm vydán exekuční příkaz k postižení závodu žalované 4) s ohledem na to, že žalovaný 3) byl dle stavu zapsaného v obchodním rejstříku společníkem žalované 4) s 90% obchodním podílem v žalované. Žalovaná 1) podala exekuční návrh proti žalovaným 3) a 4) na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne [datum], č. NZ [číslo] 2018, N 1411/2018, jehož prostřednictvím učinili žalovaní 1), 3) a 4) nesporným, že dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které žalovaná 2) poskytla žalované 4) částku 2 000 000 Kč se splatností do [datum], přičemž byl také ujednán úrok a smluvní pokuta pro případ prodlení, že dne [datum] došlo k úhradě částky ve výši 200 000 Kč, dne [datum] k postoupení pohledávky na žalovanou 1), dne [datum] k uzavření dodatku [číslo] o posunutí splatnosti k [datum] a dne [datum] k uzavření dohody o přistoupení k dluhu. Žalovaní 1), 3) a 4) též učinili nesporným, že pohledávka žalované 1) za žalovanými 3) a 4) ke dni sepsání notářského zápisu činila 1 800 000 Kč na jistině, 2 032 679 Kč na úroku ve výši 8 % ročně a 1 026 000 Kč na smluvní pokutě za prodlení ve výši 1 000 Kč denně; žalovaní 3) a 4) svůj dluh v celkové výši 4 858 679 Kč vůči žalované 1) uznali co do důvodu a výše a zavázali se jej uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do zaplacení tak, že částka 4 858 679 Kč měla být uhrazena v 98 bezprostředně po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 50 000 Kč, z nichž první byla splatná [datum] a každá následující vždy do 1. dne kalendářního měsíce, s tím, že poslední devadesátá osmá splátka měla činit 8 679 Kč se splatností ke dni [datum]; smluvní úrok ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do zaplacení pak měli žalovaní 3) a 4) uhradit nejpozději [datum]. Žalovaní 1), 3) a 4) se také dohodli, že nezaplacením kterékoli splátky se stává celý dluh splatným najednou, a dohodli se též na přímé vykonatelnosti notářského zápisu. Exekuční řízení na základě návrhu žalované 1) bylo zahájeno dne [datum] zřízením exekutorského zástavního práva k nemovitostem žalované 4) zapsaným na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], a to k zajištění pohledávky žalované 1) ve výši 4 808 679 Kč se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z částky 1 800 000 Kč od [datum] do zaplacení; žalovaná 1) posléze vzala svůj exekuční návrh částečně zpět vůči žalovanému 3).

62. V řízení bylo dále zjištěno, že smlouva o půjčce ve výši 2 000 000 Kč byla datována [datum] a k předání peněz mělo ze strany žalované 2) coby věřitelky ve prospěch žalované 4) coby dlužníka dojít před uzavřením smlouvy s tím, že splatnost byla sjednána do [datum]; smlouva o postoupení pohledávky z žalované 2) na žalovanou 1) byla datována [datum] a uvádělo se v ní, že žalovaná 4) z částky 2 000 000 Kč uhradila 200 000 Kč, pročež došlo k postoupení pohledávky ve výši 1 800 000 Kč s příslušenstvím, a to za cenu 200 000 Kč. Žalovaná 1) pak měla dne [datum] uzavřít s žalovanou 4) dodatek ke smlouvě o půjčce, v němž dohodly posunutí splatnosti do [datum] Dohoda o přistoupení k dluhu byla datována [datum] a podávalo se z ní, že žalovaný 3) jako nový dlužník přistoupil k dluhu žalované 4), s níž měl být zavázán společně a nerozdílně. V řízení bylo dále zjištěno, že ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] byly uzavřeny čtyři smlouvy mezi žalovaným 3) coby věřitelem a žalovanou 4) coby dlužníkem, jejichž předmětem bylo zapůjčení částky 2 230 000 Kč v hotovosti převodem na účet v den podpisu prvé smlouvy, částky 100 000 Kč převodem na účet v den podpisu druhé smlouvy, částky 240 000 Kč v hotovosti v den podpisu třetí smlouvy a 46 000 Kč v hotovosti v den podpisu čtvrté smlouvy. Žalovaná 4) pak až do roku 2018 nevykazovala žádné dlouhodobé závazky, pouze od roku 2004 závazky krátkodobé a bankovní úvěry, přičemž mezi krátkodobými závazky účtovala o závazku vůči společníkovi. Bylo též zjištěno, že [jméno] [příjmení] ve svůj prospěch převedl z účtu u RaiffeisenBank dne [datum] částku ve výši 4 000 000 Kč; a že v období od [datum] do [datum] nebyla na účet žalované 4) připsána žádná platba a dne [datum] byla na účet žalované 4) připsána částka ve výši 4 000 000 Kč, a to prostřednictvím vkladu v hotovosti.

63. Po právní stránce soud věc posoudil zejména na základě níže uvedených zákonných ustanovení:

64. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

65. Podle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

66. Podle § 134 o. s. ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

67. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

68. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

69. Soud se předně zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř. na žalobcem požadovaném určení neexistence pohledávky žalované 1) za žalovanými 3) a 4), plynoucí ze smlouvy z roku 2004, jež měla být uzavřena mezi žalovanými 2) a 4). Dospěl přitom k závěru, že žalobce má vykonatelnou pohledávku za žalovaným 3), o níž probíhá exekuční řízení, v němž byl vydán exekuční příkaz k postižení závodu žalované 4) s ohledem na to, že žalovaný 3) je společníkem žalované 4), přičemž postavení žalobce, resp. vymahatelnost jeho nároku je nejistá a ztížena zejména tím, že na základě exekučního návrhu žalované 1) bylo zřízeno exekutorské zástavní právo k nemovitostem žalované 4), jež jsou součástí závodu žalované 4). Soud dále shledal, že žalobce nemá k dispozici jiný vhodný prostředek, jímž by mohl brojit proti neopodstatněnosti exekučního řízení zahájeného na návrh žalované 1), potažmo řešit stav ohrožení svého práva. Žalobce především není účastníkem exekučního řízení zahájeného žalovanou 1) coby oprávněnou proti žalovaným 3) a 4) coby povinným (a nyní vedeného již jen proti žalované 4)), a nemůže tedy podat návrh na zastavení takové exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Na postavení žalobce tedy nepřiléhá judikatura Nejvyššího soudu vycházející z toho, že otázku neexistence nároku na vymáhané plnění nelze řešit v řízení o určovací žalobě, nýbrž v řízení exekučním prostřednictvím návrhu na zastavení exekuce (k tomu viz např. usnesení ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3781/2017, nebo rozsudek ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013), když žalobce návrh na zastavení exekuce podat nemůže. Žalobce by mohl podat toliko podnět, ani pak by se však nestal účastníkem exekučního řízení a neměl by jistotu v tom, nakolik intenzivně se bude soudní exekutor či exekuční soud jeho podnětem zabývat. Naproti tomu, bude-li o neexistenci pohledávky žalované 1) coby oprávněné rozhodnuto v tomto soudním řízení, pak při nezměněném skutkovém stavu bude exekuční soud ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. z rozsudku zdejšího soudu vycházet, když tento rozsudek se týká i účastníků exekučního řízení, jimiž jsou žalovaná 1) a 4), pro něž bude tento rozsudek závazný. Proto soud žalobu věcně projednal.

70. Soud dále shledal, že pro tuto věc byly klíčové domněnky dle § 134 o. s. ř. a § 2053 o. z., když soud v souladu s § 133 o. s. ř. musel vycházet z toho, že uznali-li žalovaní 3) a 4) svůj dluh, pak tento v době uznání trval, a současně i z toho, že skutečnosti osvědčené v notářském zápise coby veřejné listině byly pravdivé, tedy z toho, že žalované 2) a 4) uzavřely smlouvu o půjčce, na základě ní byly poskytnuty prostředky ve výši 2 000 000 Kč, z nich vráceno pouze 200 000 Kč, načež v roce 2007 došlo k postoupení pohledávky, v roce 2014 k posunutí splatnosti a v roce 2018 k přistoupení k dluhu ze strany žalovaného 3). V souladu s § 133 o. s. ř. pak bylo na žalobci, aby prokázal opak, tedy aby tyto domněnky vyvrátil, přičemž k vyvrácení domněnek podle § 134 o. s. ř. a § 2053 o. z. nemohlo postačovat pouhé tvrzení žalobce o tom, že pohledávka ve skutečnosti neexistuje, ale bylo třeba, aby žalobce takové tvrzení i prokázal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 ICdo 65/2019, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 6073/2017).

71. Žalobci se přitom podařilo jeho břemeno důkazní unést a přesvědčit soud o tom, že pohledávka vycházející ze smlouvy ze dne [datum] nevznikla a neexistuje. O tom, že pohledávka nevznikla a že k zapůjčení peněz od žalované 2) pro žalovanou 4) nedošlo, svědčily zejména čtyři smlouvy o vkladu z roku 2004, znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] a rozvaha žalované 4) ke dni [datum], jakožto dokumenty, které v tomto řízení předkládal či k důkazu označoval žalobce. Z těchto podkladů vyplynulo, že žalovaná 4) do svého účetnictví vůbec nezanesla (údajnou) zápůjčku ve výši 2 000 000 Kč od žalované 2), jejíž splatnost činila dle předložené smlouvy datované [datum] deset let, a která tedy byla závazkem dlouhodobým, když v nezjednodušené rozvaze za rok 2013 byly pod položkou [číslo] uvedeny toliko ostatní závazky ke společníkům ve výši 1 746 911,50 Kč, nikoli však jakékoli dlouhodobé závazky (tj. závazky se splatností nad jeden rok – viz § 19 odst. 7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v tehdy účinném znění), jakým by byl do té doby údajně nesplacený závazek ze smlouvy z roku 2004 (ale ani jiné krátkodobé závazky, které by odpovídaly zápůjčce ve výši 2 000 000 Kč, resp. 1 800 000 Kč). O tom, že nebylo pouze chybně účtováno a že dluh ze zápůjčky (či půjčky dle terminologie obč. zák.) nebyl jen mylně uveden pod špatnou položkou, pak svědčily žalobcem k důkazu označené smlouvy uzavřené mezi žalovanými 3) a 4), kterými bylo vysvětleno, že v roce 2004 došlo k zapůjčení finančních prostředků žalovaným 3) coby společníkem ve prospěch žalované 4), o čemž podpůrně svědčil například též přípis Ing. [jméno] [příjmení] jako bývalé manželky žalovaného 3) z [datum]. Prostřednictvím posudku Ing. [příjmení] pak bylo rovněž vyvráceno poskytnutí částky ve výši 2 000 000 Kč a její částečné vrácení v rozsahu 200 000 Kč, neboť z něj vyplynulo, že nejen v roce 2013, nýbrž již od roku 2004 až do roku 2016 nebyly v účetnictví žalované 4) vykazovány jakékoli dlouhodobé závazky odpovídající takovému dluhu. Podle posudku až v roce 2018 bylo provedeno jakési přeúčtování jistiny ve výši 1 800 000 Kč, rozdělené na dvě položky po 1 746 911,50 Kč a 53 088,50 Kč, což neodpovídalo ujednání dle notářského zápisu z [datum], v němž byla výše nesplacené jistiny vyčíslena na 1 800 000 Kč bez toho, aby byla jakkoli členěna. Takové„ přeúčtování“ a„ doúčtování“ jistiny svědčilo o tom, že se jednalo toliko o účelový krok, kterým mělo být reagováno na to, že až v roce 2018 byla vytvořena fiktivní pohledávka, která do té doby v účetnictví zanesena nebyla, neboť neexistovala.

72. S ohledem na tato skutková zjištění pak soud uložil žalovaným vysvětlovací povinnost a poučil je v intencích § 118a o. s. ř. o tom, že je na nich, aby prokázali svá tvrzení, že v roce 2004 na základě smlouvy z [datum] došlo k předání peněz a že pohledávka z této smlouvy, která byla postoupena na žalovanou 1) a která byla předmětem dodatku [číslo] notářského zápisu z [datum] vznikla, existovala a existuje. Žalovaným se však tato tvrzení prokázat nepodařilo.

73. Žalovaní 1) a 2), byť původně tvrdili, že mohou doložit, že finanční prostředky dle smlouvy z [datum] byly skutečně předány a že o nich žalovaná 2) účtovala, žádné důkazy o tom svědčící nepředložili, namísto toho protokolem o skartaci prokazovali, že dne [datum] došlo ke skartaci účetních dokladů z let 1998 2007. Z jejich strany tedy nebylo prokázáno jinými listinami než smlouvou o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávky a notářským zápisem z [datum], že k předání finančních prostředků ve výši 2 000 000 Kč a k úhradě ve výši 200 000 Kč na tuto pohledávku skutečně došlo. S ohledem na to, že jednatel žalované 2) postoupil pohledávku na žalovanou 1), která je jeho dcerou, a že domnělá zápůjčka z roku 2004 nebyla ke dni [datum] splacena, tak již samotná skutečnost, že by došlo ke skartaci relevantních účetních dokladů, vyvolává značné pochybnosti. V každém případě však to, že došlo ke skartaci účetních dokladů, které by mohly podporovat tvrzenou skutkovou verzi žalovaných, musí jít k tíži žalovaných, nikoli k tíži žalobce. To, že došlo k předání finančních prostředků dle smlouvy z října 2004, pak nebylo prokázáno ani výpisem z účtu vedeným u [příjmení] [příjmení], podle něhož dne [datum] [jméno] [příjmení] učinil převod částky ve výši 4 000 000 Kč ve svůj prospěch. Z takového výpisu není samo o sobě zřejmé, jak bylo s takovou částkou naloženo a kdy, což platí tím spíše v situaci, kdy k uzavření smlouvy o půjčce došlo až [datum], tedy se značným časovým odstupem (nehledě na to, že tvrzení žalovaného 3) bylo v tomto ohledu zcela odlišné, neboť ten tvrdil, že půjčka byla poskytnuta již v březnu 2004, tedy před tím, než byl takový převod učiněn).

74. Pokud žalovaná 1) poukazovala na to, že pohledávka, o které žalovaná 4) účtovala, mohla být ve skutečnosti pohledávkou ze smlouvy o půjčce a smluv na ní navazujících, soud jí nepřisvědčil, když opak plynul zejména ze zjištění Ing. [příjmení] a z předložených rozvah. Značně neúplný výpis z účtu žalované 4), který předložila žalovaná 1), nebyl s to závěry Ing. [příjmení] a skutečnosti plynoucí z rozvah (tj. že bylo účtováno o zápůjčce společníka, nikoli o zápůjčce žalované 2)) zvrátit, neboť tento neúplný výpis z účtu se týkal pouze období do [datum] včetně, přičemž není vyloučeno, že k připsání 2 230 000 Kč mohlo dojít po uvedeném datu (ať již z důvodu, že platba byla poukázána o něco později než 1. 3., resp. [datum] či z důvodu na straně banky).

75. Další neúplný výpis z účtu, který předložil žalovaný 3) pak nebyl s to prokázat, že k poskytnutí půjčky ve výši 2 000 000 Kč skutečně došlo, když z něj bylo zjistitelné jen to, že dne [datum] někdo vložil na účet žalované 4) částku 4 000 000 Kč, avšak už z něj nebylo patrné, kdo tak učinil a z jakého důvodu. Vysvětlení žalovaného 3), že se mělo jednat o částku vkladu společníka poníženou o 230 000 Kč a současně o částku poskytnutou žalované 4) dle smlouvy z [datum], která měla být vyhotovena až ex post a měla být pouze formálním stvrzením již dříve uskutečněného závazku, pak soud pokládal za značně nevěrohodné a neprokázané. Předně je třeba uvést, že takovou verzi skutkového děje žalovaný 3) poprvé předestřel až dne [datum] v reakci na předběžný názor soudu po změně obsazení senátu; do té doby vůbec netvrdil, že peníze měly být poskytnuty více než 7 měsíců před uzavřením smlouvy a že smlouva měla být uzavřena až později ke stvrzení závazku. Nadto lze předpokládat, že pokud by smluvní strany skutečně uzavíraly smlouvu s takovým časovým odstupem a toliko ke stvrzení již dříve sjednaného závazku, přizpůsobily by tomu i formulaci smlouvy. Žalovaný 3) navíc ani ničím nedoložil své nevěrohodné tvrzení o tom, že částka 230 000 Kč jako část vkladu společníka, byla využita k zajištění provozních nákladů žalované 4).

76. Pokud žalovaný 3) dále poukazoval na skutečnost, že žalovaná 4) v rozvahách uváděla krátkodobé závazky ve výši 2 010 000 Kč v roce 2004, odpovídající částce dle smlouvy o půjčce, a že v roce 2007 již výše krátkodobých závazků činila 1 847 000 Kč, což mělo odpovídat tomu, že v roce 2007 došlo k vrácení 200 000 Kč, pak soud opakovaně konstatuje, že s tímto vysvětlením nesouhlasil. Jednak je potřeba znovu zdůraznit, že krátkodobými závazky se rozumí závazky se splatností do 1 roku, přičemž takovým závazkem nemohla být údajná půjčka dle smlouvy z roku 2004, když její splatnost měla být stanovena do [datum] (jednalo by se tedy o závazek dlouhodobý). Navíc výše krátkodobých závazků v roce 2006 činila 1 957 000 Kč a v roce 2007 pak zmiňovaných 1 847 000 Kč. I kdyby soud přistoupil na to, že ve skutečnosti bylo účtováno o půjčce z roku 2004 jako o krátkodobém závazku, pak – při absenci tvrzení a důkazů, které by jasně objasnily finanční toky žalované 4) – údaje uvedené v rozvahách tvrzením žalovaných neodpovídaly, neboť výše krátkodobých závazků v roce 2007 by musela činit méně než 1 847 000 Kč (nebyly-li zde jiné, nové krátkodobé závazky, které by celkovou částku naopak navyšovaly, což nebylo tvrzeno ani prokazováno).

77. Dále soud uvádí, že za nerozhodné pro toto soudní řízení považoval to, že žalovaná 4) dne [datum] sdělila soudní exekutorce JUDr. [příjmení], že nárok na vyplacení vypořádacího podílu společníka má za promlčený (na což v závěru řízení poukazovala žalovaná 1)). I kdyby byl takový nárok promlčený, pak se evidentně nejednalo o nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 3 653 312, 70 Kč s příslušenstvím, tj. pohledávka, kterou žalobce má za žalovaným 3) a ohledně níž bylo zahájeno exekuční řízení. Sdělení ze dne [datum] nemohlo ničeho změnit na tom, že žalobce je věřitelem žalovaného 3), který je společníkem žalované 4). Pokud soudní exekutorka činila dotaz ohledně vypořádacího podílu společníka, pak patrně zamýšlela vést exekuci postižením pohledávky žalovaného 3) za žalovanou 4).

78. S ohledem na shora uvedené tedy soud dospěl k závěru, že pohledávka žalované 1) za žalovanými 3) a 4), vyplývající původně ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou 2) a 4) a blíže specifikovaná v I. výroku tohoto rozsudku, neexistuje. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

79. Prostřednictvím II. výroku soud přiznal úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení proti žalovaným podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž vycházel z toho, že se v případě žalovaných nejednalo o nerozdílné společenství. Proto každý z žalovaných uhradí žalobci 25 % z jeho nákladů řízení. Ty sestávaly ze soudních poplatků ve výši 3 000 Kč a z odměny advokátky za 9 úkonů právní služby po 16 300 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 a § advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dnů [datum], [datum] a [datum], účast na jednáních ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]), tj. celkem 146 700 Kč, a z 9 paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 2 700 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce je plátkyní DPH, zvyšuje se její odměna o tuto daň vypočtenou ze všech shora uvedených částek (vyjma soudních poplatků) ve výši 31 374 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce činily 183 774 Kč. Z této částky pak 25 %, jež je povinen zaplatit každý z žalovaných, činí 45 943,50 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako patnáctidenní s ohledem na výši nákladů tak, aby měli žalovaní dostatek času k plnění. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.

Poučení