3 C 164/2025 - 108

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Růžovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému [částka]. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úvěr měl být splacen v měsíčních splátkách po [částka] vždy k 15. dni v měsíci, úroky jsou součástí splátky. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum], žalobkyně mu zaslala upomínku, žalovaný však částku neuhradil a žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 3 2025. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny úvěru, žalobkyně dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně v žalobě tvrdí řádné zkoumání úvěruschopnosti.

2. K výzvě soudu žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne [datum], kdy uvedla následující. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného porovnáním příjmů, výdajů a dosavadního způsobu plnění dluhů. Žalobkyně si vyžádala občanský průkaz, daňové přiznání a potvrzení o bankovním účtu. Dále zkoumala insolvenční rejstřík, výpis z centrální evidence exekucí, databázi neplatných dokladů, výpis z živnostenského rejstříku. Odkázala na přílohu 1 smlouvy. Žalobkyně vycházela z počtu vyživovaných dětí 1, z příjmu [částka] měsíčně, náklady na bydlení [částka], splátka hypotéky, finanční závazky [částka], sázky [částka], jednorázové závazky – ne, splátka daného úvěru [částka], zůstatek [částka]. U pravidelných měsíčních závazů je uvedena měsíční splátka hypotéky [částka]. Lustrace byly provedeny bez záznamu. Odkázala na výši úvěru ([částka]), splatnost 12 měsíců a uvedla obecný systém zkoumání a metodiku. Ke způsobu uzavření smlouvy uvedla, že byla uzavřena prostřednictvím klientské zóny, uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek a z navazujících úkonů (verifikační platba). Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie průkazu totožnosti a z dalšího podpůrného dokladu, prostřednictvím existence bankovního účtu a verifikační platby, ztotožnění při uzavření je prostřednictvím autorizace unikátním sms kódem. Žalovanému byl poskytnut úvěr [částka], žalovaný měl zaplatit úrok [částka], celkem měl vrátit [částka] do 12 měsíců. Žalovaný zaplatil 12 splátek úroku ve výši [částka].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný, pouze soudu telefonicky sdělil svoji adresu. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný neměl k tomuto námitek a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z předsmluvních informací a ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu o úvěru, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] elektronicky prostřednictvím klientského účtu, kdy klient projeví zájem o uzavření smlouvy a na uvedené tel. č. [tel. číslo] email je poslán unikátní SMS kód, po jehož zaslání se zřídí přístup do klientského účtu, následně klientský účet tvoří zabezpečené elektronické prostřední. Předmětem smlouvy byla částka [částka], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet č. [č. účtu], úvěr byl sjednán na 12 měsíců, celková částka je splatná do [datum], úroková sazba činí 15 % měsíčně, RPSN 435,03 %. Úrok za poskytnutí úvěru činí [částka], celkem se žalovaný zavázal zaplatit [částka]. Pro případ prodlení byla v bodu 5.4 smlouvy stanoveno právo žalobkyně za zaslané upomínky požadovat částku [částka] za jednu upomínku. Z přílohy 1 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako zaměstnavatele [právnická osoba]., vyživované děti 1, měsíční příjem [částka], náklady na bydlení [částka], splátka hypotéky, pravidelné finanční závazky [částka] (splátka hypotéky), jednorázové závazky žalovaný nemá, splátky dle úvěrové smlouvy [částka], zůstatek tak činí [částka], výsledky lustrací SOLUS, REPI,AML, insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů, interní databáze poskytovatele, vše bez záznamu, u interní databáze je uvedeno úvěrovatelný. Dále je uvedeno skóre vyšší bonita.

6. Z předložených výpisů z účtu žalovaného č. [č. účtu] za měsíc únor 2024 – duben 2024 bylo zjištěno, že u účtu je veden kontokorent ve výši [částka]. Dne [datum] odešla z účtu částka [částka] jako splátka kreditní karty, dne [datum] byla na účet připsána částka [částka] jako ověření spotřebitelského úvěru u [právnická osoba] [právnická osoba]. Dne [datum] byla od této společnosti vyplacena částka [částka], dne [datum] byla na účet připsána platba jako mzda od [Anonymizováno] [částka]. Dále obsahuje výpis z účtu za měsíc únor mnoho plateb v běžných obchodech a velké množství neidentifikovatelných plateb. Konečný zůstatek účtu za měsíc únor je [částka]. Z výpisu z účtu za měsíc březen 2025 bylo zjištěno, že dne [datum] byla připsána mzda od zaměstnavatele [částka]. Dne [datum] byla na účet připsána částka [částka] od [Anonymizováno]. Dále obsahuje výpis z účtu mnoho běžných plateb např. v obchodech. Konečný zůstatek činí [částka]. Z výpisu za duben bylo zjištěno, že dne [datum] byla připsána platba od zaměstnavatele [částka]. Dne [datum] byla připsána platba [částka] od [Anonymizováno]. Dne [datum] přišla na účet částka [částka] jako identifikační platba od [právnická osoba]., dne 25. 4 2024 částka [částka] od [právnická osoba], dne [datum] částka [částka] od [právnická osoba]., dne [datum] 30 000 Kč od [právnická osoba], konečný zůstatek činí [částka], výpis obsahuje velké množství plateb v běžných obchodech a dále velké množství neidentifikovatelných plateb. Výpisy z účtu neobsahují odchozí platbu hypotečního úvěru.

7. Z výplatních pásek od zaměstnavatele žalovaného bylo zjištěno, že za měsíc srpen 2023 činila čistá mzda [částka], za měsíc červenec [částka], za měsíc září [částka].

8. Z lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, SOLUS, REPI, v registru neplatných dokladů, CRIBIS a z lustrace zaměstnavatele v obchodním rejstříku nevyplynuly žádné překážky pro poskytnutí úvěru, neboť v registrech není žádný záznam.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí a z informací o pozemku bylo zjištěno, že žalovaný má ve vlastnictví pozemek s rodinným domem, který je adresou trvalého pobytu, ze zajištění vyplývá oprávnění pro [právnická osoba]. – existující peněžitá pohledávka.

10. Z řidičského průkazu a z občanského průkazu byla zjištěna totožnost žalovaného.

11. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že dne [datum] byl účet [č. účtu] ověřen korunovou platbou jako účet žalovaného a na tento účet bylo dne [datum] převedeno [částka] s poznámkou [jméno FO] úvěr.

12. Z upomínky č. [hodnota] a emailu bylo zjištěno, že žalovaný byl dne [datum] upomínán o úhradu splátky [částka] ([částka] jistina, [částka] upomínka) se splatností [datum].

13. Z upomínky č. [hodnota] a emailu bylo zjištěno, že žalovaný byl dne [datum] upomínán o úhradu splátky se splatností [datum], a to ve výši [částka] ([částka] jistina, [částka] upomínka).

14. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o úhradu částky [částka] na základě smlouvy č. [hodnota], tato upomínka byla zaslána na adresu žalovaného dne [datum].

15. Dotazem na [právnická osoba]. bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný. Z výpisu z účtu za srpen 2023 bylo zjištěno, že dne [datum] na něj byla připsána platba [částka] od zaměstnavatele, dne [datum] je zadán trvalý příkaz [částka] odchozí platba, z výpisu za září 2023 bylo zjištěno, že dne [datum] z účtu odchází 2 x [částka] pro ZŠ [Anonymizováno] s poznámkou obědy, dne [datum] příchozí platba [částka] od společnosti poskytující úvěry, příchozí částka [částka] od zaměstnavatele, dále účet vykazuje vysoké částky odchozích plateb pro sázkové společnosti a příjmy ze sázení, odchozí okamžité úhrady (např. – [částka] bez poznámky, - [částka] s poznámkou [jméno FO]), platby v běžných obchodech, na čerpacích stanicích. Z výpisu z účtu za říjen 2023 bylo zjištěno, že z účtu odchází 2 x [částka] pro ZŠ Purkyňova s poznámkou obědy (u jedné platby s poznámkou [jméno FO]), dále vlastivěda exkurze – [částka] s poznámkou [Jméno žalovaného] [Anonymizováno], příchozí platba od zaměstnavatele ve výši [částka], odchozí platby ve vysoké výši pro sázkovou společnost, odchozí platba [částka] bez uvedení poznámky, dne [datum] obsahuje výpis z účtu korunovou platbu „tímto souhlasím s návrhem smlouvy č.[hodnota]“, dne [datum] příchozí platbu od žalobkyně [částka]. Z výpisu z účtu za listopad 2023 – prosinec 2024 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem [hodnota] x [částka] (dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), celkem tedy [částka], dále uhradil 13 x [částka] (5 x dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), celkem tedy [částka], vždy s uvedením poznámky 152847, naopak příchozí platby od žalobkyně jako vratky s poznámkou 152847 byly převedeny na účet dne [datum] 2 501 Kč, [datum] 4 500 Kč, [datum] 9 500 Kč, [datum] 4 500 Kč, celkem tak žalovaný, po odečtení vratek zaplatil [částka].

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] (žalovaný částku obdržel dne [datum]), který se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách v celkové výši [částka], přičemž poslední splátka měla být zaplacena dne [datum]. Žalovaný zaplatil celkem [částka]. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní před uzavřením smlouvy prověřována naprosto nedostatečně.

18. Závazkový vztah mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

19. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

21. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

22. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

23. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

25. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

26. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

27. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

28. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

34. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

35. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v [adresa] tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne [datum].

36. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, k tomu doložila přílohu smlouvy, výpisy lustrací, výplatní pásky, výpis z katastru nemovitostí, doklady totožnosti a také výpisy z účtu za 3 předcházející měsíce před uzavřením smlouvy, z nichž je zřejmé, že zkoumání výdajové stránky proběhlo čistě formálně a pouze s odkazem na tvrzení žalovaného, výpisy z účtu obsahují mnoho plateb běžných v domácnosti, které nebyly zahrnuty do výdajů, odchozí platby bez identifikování, platby ve prospěch sázkových společností, příchozí platby úvěru, dále nebyly řádně zkoumány vyživovací povinnosti žalovaného, když z výpisů z účtu jsou zřejmé 2 vyživované děti.

37. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

38. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

39. Výdaje žalovaného nebyly žalobkyní řádně ověřeny. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně nebyla v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

40. Vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nákladům. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě nákladů sdílí jeho osud, tedy i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinil i bez jeho neplatné části.

41. Soud má zá prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný dosud z titulu předmětné smlouvy zaplatil částku [částka]. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobkyně a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni [částka] oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému [částka].

42. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť plnění poskytnuté žalovaným přesahuje bezdůvodné obohacení na jeho straně ve výši [částka].

43. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a příslušela by mu tak proti žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů. Jelikož žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. z obsahu spisu se jejich vznik nepodává, rozhodl soud výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení