3 C 171/2021 - 219

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] 3. [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 3/0] všichni zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] o určení dědice takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je dědicem ze závěti po zůstaviteli [jméno FO], narozeném dne [datum], posledně bytem [jméno FO] 65, [adresa] [jméno FO], zemřelém dne [datum].

II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku na náhradu nákladů řízení částku, která bude určena samostatným usnesením.

IV. Žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena složená záloha ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že je dědicem ze závěti po zůstaviteli [jméno FO], narozeném dne [datum], posledně bytem [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa] [jméno FO], zemřelém dne [datum]. Dle tvrzení strany žalující byla v rámci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce vedeném u Okresního soudu v Blansku po sp. zn. [spisová značka] pověřenou notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] předložena celkem [hodnota] pořízení pro případ smrti – závěti zůstavitele. Podle žalobkyně zůstavitel o svém majetku pořídil listinou datovanou [datum] a dále sepsal závěť ze dne [datum]. V obou pořízeních pro případ smrti zůstavitel dědicem veškerého svého majetku ustanovil žalobkyni, která byla družkou zůstavitele, žili ve společné domácnosti přes [Anonymizováno] let. V rámci řízení o pozůstalosti zůstavitelky byly žalovanými zpochybněny obě tyto závěti. Z tohoto důvodu notářka vydala usnesení, kterým odkázala žalobkyni na uplatnění jejího dědického práva ve sporném řízení.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s odůvodněním, že obě závěti pokládají za neplatné, neboť závěť ze dne [datum] je zjevně vystavena osobou narozenou [datum], což však zůstavitel nebyl, nemůže se tedy jednat o jeho závěť. Dále namítali, že dokument není celý sepsán vlastní rukou zůstavitele. K druhé závěti uvedli, že neobsahuje platné datum, není zřejmé, kdo ji vystavil a je z podstatné části nečitelná – obsahuje nesprávná jména a příjmení, některá slova nedávají smysl. Uvedli, že ke dni [datum] nebyl zůstavitel v takovém psychickém a fyzickém stavu, aby mohl být schopen závěť sepsat a nebyl v tomto rozsahu svéprávný. Dále namítali, že dokument nebyl sepsán rukou zůstavitele. [právnická osoba] provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti: Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] zjistil, že dne [datum] zemřel [jméno FO].

4. Žalobkyně předložila v pozůstalostním řízení dne [datum] 2 listiny, které mají obsahovat pořízení zůstavitele pro případ smrti. Žalobkyně předložila listinu, začínající slovy „V PŘÍPADĚ MĚ SMRTI“ datovanou dnem [datum], o které prohlásila, že byla sepsána vlastní rukou zůstavitele za přítomnosti žalobkyně. Notářka konstatovala, že listina byla opravována v datu narození žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že tuto listinu nalezla po úmrtí zůstavitele v domě [Anonymizováno] Na rubu této listiny se nachází faktura vystavená dne [datum], kde je jako odběratel uveden zůstavitel a jako dodavatel společnost [právnická osoba]

5. Z obsahu této listiny datované dnem [datum] bylo zjištěno, že pro případ své smrti zůstavitel odkázal veškerý majetek „[Jméno zainteresované osoby 0/0]“. Listina je podepsána částečně čitelným podpisem „[jméno FO] [jméno FO]“.

6. Žalobkyně dále předložila listinu označenou jako „Závěť" datovanou dnem [datum], o které prohlásila, že byla sepsána vlastní rukou zůstavitele za přítomnosti žalobkyně v [podezřelý výraz] v [Anonymizováno]. Notářka konstatovala, že listina byla vyhotovena patrně dne [datum] a byla přepisována v datu závěti a v roku narození žalobkyně. [Anonymizovaný odstavec]

8. Dne [datum] bylo vydáno usnesení č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyni uložena povinnost podat proti žalovaným žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze závěti, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

9. Soud shromáždil srovnávací materiál pro potřeby vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, přičemž některé listiny předložené žalobkyní žalovaní zpochybnili. Soud proto provedl účastnický výslech žalobkyně, neboť dokazovanou skutečnost nebylo možné prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně uvedla, že všechny listiny s ukázkami rukopisu zůstavitele byly uloženy v bydlišti žalobkyně, které sdílela se zůstavitelem. Dále žalobkyně uvedla, že pozdější závěť byla sepisována proto, že žalobkyně nemohla najít první sepsanou závěť zůstavitele. Později ji však nalezla. Soud považuje výpověď žalobkyně za věrohodnou, když vypovídala spontánně, přiléhavě reagovala na dotazy a její výpověď neobsahovala žádné rozpory a nebyla ani zpochybněna žádnými jinými důkazy, proto má soud za prokázané, že listiny sepsal zůstavitel. [Anonymizovaný odstavec]

11. K otázce pravosti podpisu zůstavitele na obou závětech a k otázce, zda text závětí byl psán vlastní rukou zůstavitele, byl znalkyní z oboru písmoznalectví [tituly před jménem] [jméno FO] vypracován znalecký posudek.

12. Pokud jde o listinu datovanou dnem [datum], souvislý, středně rozsáhlý text byl vyhotoven v kombinaci hůlkového druhu písma a číslic. Graficky a gramaticky byl text nestandardní, nalezeno bylo nelogické zdvojení písmen ve slovech. Současně byl nalezen výrazný stařecký tremor, přepisování, lepení i dopisování dílčích částí písmen.. V dílčích komponentách byly zachovány stopy dynamiky a švihu. Statický tlak byl hodnocen jako střední, místy až silný. Relevantní vyhodnocení rychlosti psacího tempa nebylo možné, stejně jako úroveň písařských dovedností. Nalezeny byly znaky svědčící o hypotéze nestandardních psacích podmínek. Pro forenzní zkoumání byla pozitivním zjištěním individualizace písemného projevu posílená stabilizací některých dílčích komponent. Negativním zjištěním byla kvalita psací stopy poznamenaná výrazným tremorem. Sporné podpisy na této listině stojí na hranici nacvičeného podpisu a parafy. Rychlost psacího pohybu nebylo možné spolehlivě vyhodnotit; v dílčích komponentách byl zachován švih a dynamika, plynulost psacího pohybu byla narušena tremorem. Konstrukčně a graficky je sporný podpis složitější, s nálezem některých stabilizovaných komponent. Znaky svědčící o nespontánnosti nalezeny nebyly.

13. Pokud jde o listinu, začínající slovy „V PŘÍPADĚ MÉ SMRTI ....“, datovanou dnem [datum] s podpisem v předpokládaném znění „[jméno FO] [jméno FO]". Text byl gramaticky i syntakticky standardní s dobrou grafickou úpravou. Psací projev byl dynamický, jistý, s ojedinělým nálezem tremoru a přepisování. Jiné nelogické dodatečné úpravy nalezeny nebyly. Statický tlak byl hodnocen jako středně silný. Rychlost tempa kolísala v intervalu střední až vyšší. Úroveň písařských dovedností byla hodnocena jako relativně střední. Znaky svědčící o nespontánnosti nalezeny nebyly. Sporný podpis na této listině je podpisem nacvičeným, rychlost psacího pohybu je možné hodnotit jako středně pomalou až střední; jistota a švih je výrazněji zastoupena v části „jména“, plynulost psacího tahu v části „příjmení“ byla narušena nálezem klidového bodu oválu základní komponenty. Znaky svědčící o výrazné nespontánnosti nalezeny nebyly.

14. Znalkyně vyšla z toho, že pro zpracování znaleckého posudku byl zajištěn srovnávací materiál, který byl hodnocen jako z větší části vyhovující potřebám zkoumání. Pozitivním rysem byla různorodost zdrojů a časový rozsah. Negativem byla absence souvislého srovnávacího textu. Pro forenzní zkoumání byla pozitivním zjištěním individualizace písemného projevu posílená stabilizací základních a dílčích komponent. Negativním zjištěním pro komparaci podpisů byl nejen malý rozsah ukázek adekvátního druhu podpisů (parafa/nacvičený/textový), ale především absence ukázek z rozhodného období.

15. Při jednání znalkyně objasnila základní standardy metody zkoumání a vypracování znaleckých posudků z oboru písmoznalectví. Tyto standardy odrážejí fakt, že písemný projev je zcela individualizovaný pro každého člověka a je ovlivněn vnějšími i vnitřními vlivy. Vnější jsou: osvětlení, podložka, psací prostředek a vnitřní vlivy se projevují tak, že píšeme rukou, to znamená kostrosvalovým systémem, který je řízen centrální nervovou soustavou. Vzhledem k tomu, že každý má centrální nervovou soustavu jinak nastavenou, stejně tak i kostrosvalový systém každé osoby je jinak utvořen, je písemný projev každé osoby zcela individuální. Tyto vnitřní i vnější podmínky se dále mění v čase, proto žádný pisatel se nemůže podepsat nebo napsat text absolutně stejně, vzniká přirozená variantnost. Každý vzorek tedy vykazuje mírnou odlišnost, což je přirozené. Proto je důležitý vzorek srovnávacího materiálu, který ukazuje míru variantnosti, kterou ten daný člověk vykazuje, tedy jak má konkrétní pisatel písařský projev stabilizovaný. Nejprve se písmo (sporný i srovnávací materiál) analyzuje, přičemž se zkoumá velké množství různých charakteristik (míra individualizace, písařská úroveň, rychlost, tlak, proporce výšky a šířky znaků, proporce primární šířky, proporce sekundární šířky, proporce terciární šířky, proporce sklonu, nadpis, okraj, základna, počáteční adjustace, koncová adjustace, diakritické znaménko, interpunkční znaménko, interpunkční znaménko v číselném údaji, tvary a varianty jednotlivých písmen, u podpisu též: míra zjednodušení, jistota a švih, dynamika, absolutní velikost, vzájemný poměr výšky; primární šířka, vzájemný poměr sklonu, počáteční adjustace, koncová adjustace, stupeň a druh vazby znaků). Identifikační hodnota písemného projevu je vyšší při větší míře odlišnosti od psací normy, která se vyučuje ve škole, přičemž v písemném projevu konkrétní osoby se může vyskytovat i více variant. Podstatou porovnání pak je, zda ten konkrétní znak vyskytující se ve sporném materiálu je nalezen i ve vzorku srovnávacího materiálu.

16. Po základní analýze a syntéze znalec vytyčuje vždy dvě hypotézy, které stojí proti sobě, jedna je představovaná těmi shodnými znaky a druhá je představovaná těmi odlišnými znaky. A na základě komparace toho sporného materiálu se srovnávacími materiály, znalec zjišťuje, které znaky převažují. Nejdůležitější je však vzájemná kombinace, tedy že se objevují ve srovnávacím materiálu, ve všech těch parametrech obdobné znaky. To znamená, že je tam nalezeno právě takové písmeno „A“, které je podobně široké, má podobný sklon, má podobný tvar, má podobnou tu základnu, stejně tak i dynamiku toho psacího pohybu, rychlost, písařskou úroveň a vedle toho má ještě další shodné výstupy, z výškových, šířkových poměrů, z poměru sklonů, z adjustací, počátečních, koncových nasazení, nasazení diakritického znaménka, nasazení interpunkce. To jsou všechno dílky, které zapadají do té mozaiky jednoho konkrétního pisatele a právě kombinace velkého množství znaků, které charakterizují konkrétního pisatele, je pak hlediskem, které umožňuje identifikaci tohoto konkrétního pisatele.

17. Zkoumání bylo v daném případě obtížnější vzhledem k větší míře variantnosti, přičemž u novější závěti k tomu přistoupil ještě stařecký tremor a zhoršený zdravotní stav zůstavitele. V důsledku stáří nebo zhoršeného zdravotního stavu dochází ke změnám v mozku, který již nedokáže tak kvalitně udržet ruku - písemný projev se v důsledku toho nejprve začne třást, potom se začne prohýbat jednotlivý tah, pak dochází k tzv. „lepení“ nebo „letování“, tedy navazování psacích tahů. Pro lidi, kteří už ruku dobře neovládají, je také typická vícetahovost, plynulost se ztrácí a pisatel se musí zastavovat, musí napojovat nebo vznikají klidové body, kdy se pisatel jakoby zastaví, odpočine a potom psací pohyb pokračuje. A protože se netrefí na to místo, tak dochází k tomu napojování tzv. letování, takže jsou viditelné 2 psací tahy jakoby nad sebou. to znamená, že se pisatel snaží napojovat jednotlivé tahy. Projevuje se také změna tlaku, změna rychlosti, změna dynamiky, ale vnitřní struktura jednotlivých dílčích komponent písmen je zachována.

18. V daném případě byly dohledány převážně znaky shodné, vedle kterých bylo malé množství znaků rozdílných nebo méně podobných, A nalezené převážně shodné znaky s velmi vysokým identifikačním významem zapadaly do variantnosti, kterou vymezil srovnávací materiál, tedy do variantnosti konkrétního pisatele. Důslednou komparací s adekvátním vzorkem srovnávacího materiálu byl zjištěn celý komplex částečně i zcela shodných znaků. Tyto znaky byly zjištěny nejen v hlediscích obecné roviny zkoumání, ale i v hlediscích zvláštní roviny zkoumání. Identifikačně významný byl nález kombinace odpovídajícího druhu, míry zjednodušení, dílčí kvality psací stopy, poměru metrických veličin, a to vše s odpovídající úrovní písařských dovedností. Současně byly ve zvláštní rovině zkoumání dohledány stabilizované markanty na úrovni dílčích komponent, ojediněle také na úrovni základních komponent. Nález markant nebyl vždy podpořen dostatečnou kvantitou. Omezujícím faktem byl rozsah srovnávacích adekvátních vzorků podpisů. Zásadně omezujícím faktem byla absence ukázek z rozhodného období roku 2014. Důslednou komparací adekvátního druhu písma a podpisů byly nalezeny markanty vykazující určitou míru stability podpořenou dobrou fixací dílčích komponent. Celkově tak bylo zřejmé, že markanty ve stejné kvalitě nemohly vzniknout nahodile. Identifikační hodnota nálezu měla komplexní povahu, proto dovolila stanovit pozitivní výsledek, i když s rozdílnou mírou jistoty danou rozdílným množstvím adekvátního srovnávacího materiálu.

19. Znalkyně ve svých závěrech jednoznačně vyloučila možnost padělání obou listin a podpisů na nich, neboť není v lidských možnostech v takovém rozsahu, při zachování tolika komponent, které byly hodnoceny a nalezeny, písmo druhé osoby padělat. Pro padělatele je velmi složité napodobit kvalitní osvojení zautomatizovaného písemného projevu jiné osoby. Když se padělatel v případě napodobování metodou tzv. „z volné ruky" zaměří na kvalitu psací stopy (rychlost, jistotu, švih, apod.), dochází následně k optické odlišnosti oproti vzoru. Když se padělatel zaměří na optickou věrnost dílčích tvarů, dochází pak ke snížení kvality psací stopy (absence jistoty, snížení rychlosti, narušení plynulosti, apod.). Závěť nenese ani žádné prvky podpory nebo dopomoci.

20. Znalkyně dospěla k následujícím závěrům: Listinu, začínající slovy „V PŘÍPADĚ MĚ SMRTI datovanou dnem [datum] a srovnávací materiál předložený k osobě [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum] psala jedna a táž osoba. Sporný podpis na listině, začínající slovy „V PŘÍPADĚ MĚ SMRTI ..." ze dne [datum] pravděpodobně je variantou pravého podpisu zůstavitele [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum].

21. Sporný materiál listinu „Závěť" ze dne [datum] a srovnávací materiál předložený k osobě [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum] pravděpodobně psala jedna a táž osoba. Je pravděpodobnější, že sporný podpis na listině „Závěť" ze dne [datum] v předpokládaném znění „[jméno FO] [jméno FO]" je variantou pravého podpisu zůstavitele [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], než že by nebyl.

22. Soud považuje znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] za důkazní prostředek zcela způsobilý k posouzení pravosti sporného podpisu a rukopisu, nemá pochybnosti o jeho věcné správnosti, a proto z něj při svém rozhodování vycházel. Znalecký posudek stvrzený výslechem znalkyně při jednání soudu je ve svých závěrech dostatečně přesvědčivý, posudek obsahuje veškeré náležitosti, znalkyně objasnila, co ji k těmto závěrům vedlo, a to i při podrobném výslechu. Soud nemá důvod pochybovat o závěrech znalkyně v situaci, kdy jasně vysvětlila, z jakých údajů vycházela, proč použila ke srovnání daný srovnávací materiál, jaké srovnávala znaky, co byly důležité srovnávací parametry a jaké skutečnosti mohou podobu písma a podpisu ovlivnit.

23. Pokud jde o návrh žalovaných na provedení revizního znaleckého posudku, podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 129012007 - Soudní rozhledy, 2009, č. 4, str. 134 – „Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být vyvolány předložením listinného důkazu - posudku znalce, vypracovaného mimo řízení; bude však vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné.“ Znalkyně vysvětlila použitou metodu posouzení, přičemž zhodnotila všechny známé skutečnosti. Po slyšení znalkyně soud dospěl k závěru, že zdůvodnila své závěry přesvědčivým způsobem, takže o nich soud nemá pochybnosti, a proto soud neshledal potřebným provést ve věci navrhovaný revizní znalecký posudek. Spolehlivost revizního znaleckého posudku by navíc nutně byla obdobně ovlivněna nedostatkem adekvátního srovnávacího materiálu, takže lze pochybovat o tom, že by bylo dosaženo závěru s větší jistotou.

24. Podle § 132 o. s. ř. soud důkazy hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Při uplatňování zásady volného hodnocení důkazů soud nabývá vnitřní přesvědčení o skutkovém stavu; že důkazy podporující skutková tvrzení některé ze stran jsou průkazné. Již od roku 1980 vychází Nejvyšší soud z pojetí, že při hodnocení důkazů je klíčové vnitřní přesvědčení o pravdivosti či nepravdivosti důkazů, které je výsledkem logického myšlenkového postupu, a nikoliv libovůle soudu. Soud jednotlivým důkazům přisuzuje hodnotu pravdivosti, což provádí při jejich hodnocení jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti.

25. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021 vyložil, že úprava pozůstalostního řízení nepřisuzuje závěti jinou důkazní sílu než kterékoliv jiné soukromé listině, nezakládá právní domněnku její pravosti. Významný tak pro rozhodnutí v konkrétní věci bude např. obsah předložené listiny, způsob jejího předložení, osoba, která ji předložila, či způsob, jakým byla pravost listiny popřena. To znamená, zda se tak stalo jen paušálně, nebo na základě konkrétnější skutkové argumentace.

26. V soudním řízení je nutné vycházet z toho, že dosažení absolutní jistoty o dokazovaných skutečnostech není reálně možné, proto procesní předpisy stanoví, že rozhodující je vnitřní přesvědčení soudce na základě objasnitelných (přezkoumatelných) důvodů. Podle odborné literatury postačí přesvědčení použitelné v běžném životě, na základě nějž jsou vyloučeny rozumné pochybnosti, ačkoliv odlišné možnosti nelze teoreticky zcela vyloučit. Skutkové tvrzení lze tedy považovat za prokázané, pokud je soudce vnitřně přesvědčen o jeho pravdivosti, tj. nemá-li o jeho pravdivosti rozumné pochybnosti.

27. Soud po provedení navržených důkazů zvážil následující skutečnosti: Srovnávací materiál pisatele [jméno FO] byl zajištěn jak od žalobkyně, tak z jiných zdrojů a písmo i podpisy dle znalkyně vykazovaly komplexní shodu s tímto zajištěným srovnávacím materiálem, čímž bylo vyloučeno padělání listin a znalkyně dospěla k závěru, že původcem sporných listin i podpisů na nich je pravděpodobně zůstavitel [jméno FO]. Také fakt, že obě listiny mají stejný obsah (určení žalobkyně jako dědičky veškerého majetku zůstavitele), posiluje jejich věrohodnost, že vyjadřují dlouhodobý úmysl zůstavitele. Předložené vysvětlení existence 2 pořízení pro případ smrti (první závěť žalobkyně nemohla najít, proto byla sepisována druhá závěť), pak zní logicky a přesvědčivě. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k přesvědčení, že zůstavitel [jméno FO] vlastnoručně sepsal obě sporné listiny a vlastnoručně je podepsal.

28. Soud neprovedl navržený důkaz výslechem svědka [jméno FO], vzhledem k tomu, že tento důkaz byl navržen v rozporu se zásadou koncentrace řízení zakotvenou v § 118b o. s. ř. – důkaz byl navržen [datum], ačkoli řízení bylo již koncentrováno, a nevztahuje se na něj žádná ze zákonných výjimek.

29. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne [datum] zemřel [jméno FO]. [datum]“. [jméno FO] [jméno FO] bylo vydáno usnesení č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyni uložena povinnost podat proti žalovaným žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze závěti, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Zůstavitel [jméno FO] vlastnoručně sepsal a podepsal obě výše uvedené listiny.

30. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce.

31. Žaloba podaná účastníkem řízení o dědictví na základě odkazu učiněného soudem v řízení o pozůstalosti podle § 170 z. ř. s. není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu § 80 o. s. ř.; naléhavý právní zájem na určení právního vztahu z dědického práva, z něhož vyplývá, s kým bude nadále jednáno jako s účastníkem řízení o pozůstalosti, proto není třeba tvrdit a ani prokazovat. Uvedené ovšem platí jen tehdy, odpovídá-li žaloba požadavkům § 175k odst. 2 o. s. ř. na to, jakého práva se odkázaný účastník dědického řízení má žalobou domáhat.

32. Nejprve tedy soud konstatoval, že lhůta k podání žaloby byla zachována a obsahově žaloba odpovídá znění, v jakém bylo žalobkyni uloženo ji podat, procesní podmínky pro projednání žaloby byly tedy splněny.

33. Podle § 1494 o. z. je závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. (2) Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl. Podle ust § 1575 odst. 2 o. z. se závěť zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti a podle § 1576 o. z. se pořízením pozdější závěti dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

34. Podle ust. § 1533 o. z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše. Podle § 1576 o. z. se pořízením pozdější závěti dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

35. Závěť je projev vůle, kterým zůstavitel činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku; podstatnou obsahovou náležitostí tohoto projevu vůle je ustanovení dědice (dědiců) k celému majetku zůstavitele nebo k jeho poměrné části, popřípadě k jednotlivé věci nebo jiné hodnotě, anebo nařízení jiného způsobu naložení se zanechaným majetkem (zřízení nadace). Současná právní úprava připouští pouze jedinou formu závěti, a to písemnou (§ 1532 o. z.). Jednou ze způsobilých forem, v jaké může být závěť pořízena, je závěť napsaná vlastní rukou zůstavitele (závěť holografní). Takováto závěť - má-li být platným právním jednáním - musí obsahovat obsahové náležitosti závěti napsané vlastní rukou zůstavitele a jeho vlastnoruční podpis.

36. Celý text závěti musí být napsán čitelně vlastní rukou pořizovatele a musí jím být i podepsán. Podle odborných názorů se pojmem „vlastní rukou“ rozumí bez cizí pomoci, ale ve výjimečných případech např. i jinou částí těla – ústy, nohou nebo protézou, jestliže si uvedeným způsobem počíná i při jiných písemných projevech. Dopomáhání při psaní vedením ruky či obdobnými zásahy způsobuje absolutní neplatnost závěti. „Poskytla-li jiná osoba zůstaviteli při psaní jeho vlastnoruční závěti pomoc, která ovlivnila charakteristické znaky jeho rukopisu, je takováto závěť absolutně neplatná.“ Podpis musí být poslední na listině, aby uzavřel celý text závěti, plní tím identifikační a ukončovací funkci. Podpisem je právní jednání dokončeno, proto by text, který by se vyskytoval až pod podpisem, nemohl být považován za platný. Zůstavitel svým vlastnoručním podpisem stvrzuje, že je původcem závěti.

37. Podstatnou obsahovou náležitostí každé závěti je ustanovení dědice, tedy jasné určení osoby, která vstoupí do zůstavitelových majetkoprávních vztahů (ustanovení § 1494 odst. 1 o. z.). Zůstavitelova vůle tak musí být pravá a vážná (§ 551–552), prostá omylu, projevená svobodně (§ 587), závěť musí být srozumitelná a určitá (§ 553 odst. 1). Závěť dále musí svým obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu (§ 547). Pokud jde o určitost samotného ustanovení osoby dědice, toto určení by mělo být dostatečně určité, aby bylo možné zjistit, komu má majetek zůstavitele připadnout. Velmi často je ustanovení této osoby neformální a neurčité jako např. „svým dětem“ nebo „rodině“. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1143/2002 „není nezbytné, aby dědic byl v závěti výslovně pojmenován; ze závěti však musí být zjistitelné, které určité osobě má zůstavený majetek připadnout“.

38. V o. z. se velký důraz klade na zásadu hledět na každý úkon jako na spíše platný než neplatný a vše, zejména v dědickém právu, směřuje především k poznání a respektování skutečné vůle a pohnutek zůstavitele, které jej vedly k určitému právnímu jednání. Podstatou zásady preference platnosti právního jednání je snaha o zachování právního jednání ve všech případech, kdy je to možné, a omezení počtu případů, ve kterých může být existence nebo platnost právního jednání zpochybněna nebo ve kterých může být právní jednání předčasně ukončeno. S tím souvisí i jeden ze základních deklarovaných principů nové právní úpravy dědického práva, a to posílení zůstavitelovy volnosti a vůle. Podle § 1494 odst. 2 o. z. platí, že „[z]ávěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele.“ Vůlí zůstavitele rozhodně bylo, aby se právní poměry pro případ jeho smrti odvíjely právě podle jeho posledního pořízení. Autonomie vůle zůstavitele není bezbřehá, je pochopitelně limitována kogentními ustanoveními, která se týkají obsahových a formálních náležitostí závěti. Je však nutné vykládat poslední vůli zůstavitelovu s ohledem na jeho skutečný záměr. Tak by se dal definovat princip preference vůle zůstavitele.

39. Podle současné právní úpravy není nutné soukromou závěť opatřit datem. Absence datace automaticky nezpůsobuje neplatnost závěti jako právního jednání. Datum pouze vypovídá o tom, kdy byla závěť zůstavitelem podepsána, tedy z hlediska vymezení svého obsahu dovršena, a umožňuje rozlišení dřívější zůstavitelovy závěti od závěti pozdější, kterou by mohla být původní závěť zrušena.

40. Soud tedy právně posoudil obě sporné listiny z hlediska formálních i obsahových náležitostí. Přitom dospěl k závěru, že obě závěti splňují požadavky na formu holografní závěti dle ust. § 1533 o. z., což vyplývá ze skutkových zjištění. Pokud jde o obsahové náležitosti, z obou listin je zřejmé, že zůstavitel [jméno FO] jimi projevil svou vůli odkázat veškerý svůj majetek pro případ své smrti žalobkyni. Obsahově jasná je listina datovaná dnem [datum], která je sepsána gramaticky i syntakticky standardně a je srozumitelná. Pokud jde o námitky žalovaných (přepisování v datu narození žalobkyně a chybné uvedení data narození zůstavitele), soud je nepovažuje za podstatné, neboť z listiny je nepochybně zřejmé, že zůstavitel zamýšlel určit dědičkou „svou přítelkyni“ [Jméno zainteresované osoby 0/0], což by byly údaje dostatečné k identifikaci dědice i bez uvedení data narození vzhledem k tomu, že žalobkyně žila se zůstavitelem jako družka ve společné domácnosti. Dále je přepisování málo významné vzhledem k tomu, že v datu narození žalobkyně je přepisována pouze druhá číslice letopočtu, (původně bylo zřejmě uvedeno „[Anonymizováno]“) přičemž původně uvedený rok zjevně nemůže být rokem narození žalobkyně. Nejedná se proto o závažnou vadu, která by znemožňovala identifikaci osoby určené dědicem. Pokud se týká nejasného uvedení poslední číslice v roce narození zůstavitele (není jasné, jestli je uveden rok „1962“ nebo „1968“), ani tato drobná vada by nemohla způsobit neplatnost závěti, a to zejména vzhledem ke skutkovým závěrům, ze kterých vyplývá, že závěť vlastnoručně sepsal a podepsal zůstavitel [jméno FO]. [Anonymizovaný odstavec]

42. Námitkou, že ke dni [datum] nebyl zůstavitel v takovém psychickém a fyzickém stavu, aby mohl být schopen závěť sepsat a nebyl v tomto rozsahu svéprávný, se soud nezabýval, neboť v případě neplatnosti závěti ze dne [datum] by zůstala v platnosti obsahově shodná závěť ze dne [datum] (k tomuto datu žalovaní nedostatek svéprávnosti zůstavitele nenamítali). Proto s přihlédnutím k zásadě procesní ekonomie soud tuto otázku nezkoumal a neprováděl k ní dokazování.

43. Po výše uvedeném právním posouzení zjištěného skutkového stavu proto dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Obě sporné listiny vyhovují formálním i obsahovým požadavkům právních předpisů platným v den jejich pořízení, jak byly výše citovány. Závěti jsou řádně sepsány a podepsány zůstavitelem a i z hlediska obsahového splňují listiny požadavky kladené na závěť- povolávají žalobkyni k dědění veškerého zůstavitelova majetku. Proto soud dospěl k závěru, že obě závěti jsou platné a na jejich základě byla žalobkyně povolána k dědění po zůstaviteli.

44. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení vyhověl žalobě v plném rozsahu a určil, že žalobkyně je dědicem zůstavitele (výrok I).

45. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za nahlédnutí do spisu analogicky dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast při jednání, které se nekonalo, dle § 14 odst. 2 a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 58 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 58 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 58 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 58 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 58 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 58 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

46. Pokud advokát žádal odměnu za další 3 úkony právní služby, tuto odměnu soud nemohl v rámci náhrady nákladů řízení přiznat, neboť předpokladem přiznání práva na náhradu nákladů řízení je jejich potřebnost „k účelnému uplatňování nebo bránění práva“. Právní zástupce žalobkyně žádal jednak odměnu za „označení důkazu k prokázání skutečností ze dne [datum]“ a za „návrh na doplnění dokazování ze dne [datum]“, přičemž tato písemná podání nejsou nijak rozsáhlá a navíc byla fakticky jen doplněním písemného podání obsahujícího důkazní návrhy ze dne [datum]. Podle názoru soudu nic nebránilo žalobkyni, aby všechny důkazní návrhy uvedla již v podání ze dne [datum], jak by to také odpovídalo procesní zásadě koncentrace řízení. Pokud se týká „další porady s klientem ze dne [datum]“, tuto soud nepovažuje za účelný úkon, neboť jiná další porada proběhla již dne [datum], přičemž jednání dne [datum] se nekonalo a nedošlo k žádné změně procesní situace. Následnou poradu dne [datum] tedy není možné považovat za úkon potřebný „k účelnému uplatňování nebo bránění práva“.

47. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle § 155 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve výroku soud také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení.

48. Vzhledem k úspěchu žalobkyně ve věci soud uložil povinnost nahradit státu náklady řízení žalovaným (výrok III.). Náklady řízení, které platil stát, představuje znalečné vyplacené znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] za písemný znalecký posudek ([částka]), znalkyně však dále uplatnila právo na znalečné za její účast u jednání soudu dne [datum]. Vzhledem k tomu, že o těchto nákladech nebylo v době vyhlášení rozsudku dosud rozhodnuto, rozhodl soud jen o základu nároku (výrok III. rozsudku). Výši náhrady a její splatnost stanoví soud v samostatném usnesení (§ 155 o. s. ř.), až bude známa výše nákladů řízení.

49. Vzhledem k tomu, že povinnost k náhradě nákladů řízení státu byla uložena žalovaným, rozhodl soud o vrácení zálohy složené žalobkyní na náklady znaleckého posudku (výrok IV.).

Poučení