3 C 183/2019-112

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO] Územní pracoviště [obec], sídlem [adresa] o 102 170 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky ve výši 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 606 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 14 416 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 416 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, zamítá

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 17 204 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 52 778 Kč od 10. 4. 2019 do 28. 8. 2019 a z částky 17 204 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 49 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 49 780 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 220 Kč úrokem z prodlení z částky 220 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, zamítá.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 42 269 Kč k rukám zástupce žalobce advokáta [titul] [jméno] [příjmení], a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 5. 2019 po žalované domáhal: zadostiučinění v penězích: 1) částkou 50 000 Kč za nemajetkovou újmou vzniklou mu nepřiměřenou délkou trestního stíhání zahájeného usnesením Policie České republiky, [stát. instituce], Územní odbor [obec], Oddělení obecné kriminality SKPV ze dne [datum], posléze vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. [spisová značka] a skončeného dne 18. června 2018; 2) částkou 10 000 Kč za nemajetkovou újmu jakožto poškození svého dobrého jména na pracovišti způsobeného trestním stíháním a částkou 10 000 Kč za nemajetkovou újmu spočívající v nemožnosti vykonávat funkci [anonymizována dvě slova] a způsobenou uvedeným trestním stíháním; náhrady škody: 3) ve výši 14 416 Kč jakožto náhrady ušlého zisku (ušlé mzdy) za osm dní, kdy se účastnil jednotlivých úkonů v trestním řízen; 4) ve výši 606 Kč jakožto vynaložených cestovních nákladů žalobce-obviněného na jednotlivá jednání ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] a 5) náhrady škody ve výši 52 778 Kč jakožto náhrady nákladů vynaložených jím jako obviněným v daném trestním řízení, a to dle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Uvedených částek se domáhal včetně úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z těchto částek od 10. 4. 2019 do zaplacení. Své nároky uplatnil u žalované dne 9. 10. 2018, ta však do podání žaloby neuhradila ničeho. Celkem se tedy domáhal zaplacení částky 137 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 10. dubna 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná uvedla, že po projednání žádosti žalobce dne poskytla žalobci 35 574 Kč jako náhradu škody jakožto náhrady nákladů vynaložených jím jako obviněným v daném trestním řízení (nárok ad 1) – pozn. soudu) z titulu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk, kterým je v této věci vydané usnesení o zahájení trestního stíhání. V uvedeném zbylém rozsahu pokládá žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Za dostatečnou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem (dále též„ nezákonné trestní stíhání“) považuje konstatování porušení práva a morální satisfakci, které žalobci poskytla. Je toho názoru, že žalobce neprokázal konkrétní tvrzené újmy na své osobnosti, přičemž poukazuje na to, že v době trestního stíhání žalobce již nevykonával funkci [anonymizována tři slova]. Nadto má za to, že žalobce nebyl v době trestního stíhání osobou bezúhonnou a trestní stíhání trvalo dobu ještě přiměřenou. Dále namítá, že žalobce neprovedl komparaci s jinými případy. Pokud jde o náhradu škody v podobě ušlého výdělku a náhrady za cestovné žalobce v průběhu trestního stíhání, je žalovaná toho názoru, že žalobce svá tvrzení neprokázal. Neprokázal, že v daných dnech čerpal dovolenou, dokonce se vůbec neúčastnil hlavního líčení dne 18. 5. 2016. K tvrzení o cestovném předložil jen sjetinu z aplikace IDOS. Ohledně náhrady škody ve vynaložených nákladech na obhajobu ponechává na úvaze soudu, zda a kolik žalobci přizná, jde-li o porady obhájce s žalobcem a podněty a žádosti Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] a Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] – [pobočka]. Z procesní opatrnosti žádá případně stanovit pariční lhůtu v délce 15 dní z organizačně-technických důvodů.

3. Při jednání konaném dne 10. 2. 2021 žalobce doplnil, že kvůli stresu z trestního stíhání jeho manželka na přelomu roku [rok] a [rok] potratila. V roce [rok] se žalobci a jeho manželce narodil syn. Kolegové i nadřízení žalobce se zajímali o průběh trestního stíhání; někteří podřízení mu při přikazování práce přesčas sdělovali, že jim nemá nic přikazovat, když je trestně stíhaný. Aby se trestní stíhání negativně nedotklo provozu zaměstnavatele, nedošlo ke komplikacím na směně, při které z důvodu účastni při jednání nebyl přítomen, pracoval žalobce před každým jednáním soudu až do 17:00 hod. V den konání jednání čerpal dovolenou.

4. Usnesením ze dne 17. 9. 2020, č. j. 3 C 183/2019-39, soud zastavil řízení k částečnému zpětvzetí žaloby (ze dne 14. 9. 2020) ohledně nároku na náhradu škody spočívající v cestovném žalobce jakožto obviněného v rámci průběhu jeho trestního stíhání (nárok ad 4)) co do částky 56 Kč jakožto cestovného k hlavnímu líčení konanému dne 18. 5. 2016 a ohledně nároku na náhradu škody spočívají ve vynaložených nákladech na obhajobu (nárok ad 5)) co do částky 35 574 Kč, kterou po zahájení tohoto řízení na tento nárok zaplatila žalovaná. Usnesením ze dne 19. 3. 2021, č. j. 3 C 183/2019-83, pak soud řízení zastavil i ve zbývající části částečného zpětvzetí, tedy co do úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 574 Kč jdoucích od 29. 8. 2019 do zaplacení. Předmětem řízení tak nadále jsou oba dva relativně samostatné nároky na náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 70 000 Kč (50 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání a celkem 20 000 Kč za zásahy do osobnosti), a tři relativně samostatné nároky na náhradu škody, a to konkrétně ve výši 14 416 Kč jako ušlý výdělek (nárok ad) 3), ve výši 550 Kč jako náhrada vynaloženého cestovného (nárok ad 4)) a ve výši 17 204 Kč jako náhrada nákladů vynaložených na zastoupení obhájcem (nárok ad 5)); vše uvedené s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 137 800 Kč od 10. 4. 2019 do 28. 8. 2019 a z částky 102 226 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení.

5. Mezi účastníky je na základě jejich shodných tvrzení nesporný tento průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně, že trestní stíhání žalobce pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zák. bylo zahájeno usnesením ze dne [datum] Okresní státní zastupitelství v Jeseníku následně dne [datum] podalo obžalobu k Okresnímu soudu v Jeseníku, který vydal 31. 8. 2015 trestní příkaz, vůči němuž podal žalobce 9. 9. 2015 odpor. Po proběhnuvších hlavních líčeních byl žalobce rozsudkem trestního soudu ze dne [datum] uznán vinným; proti tomuto podal žalobce odvolání a ve věci se tak dne 13. 9. 2016 konalo veřejné zasedání, na kterém bylo vydáno usnesení, jímž byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. V následném hlavním líčení konaném dne 11. 4. 2017 trestní soud trestní stíhání žalobce dle § 223 odst. 1 tr. ř. zastavil z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Proti usnesení o zastavení trestního stíhání podal státní zástupce stížnost, k jejímuž projednání se dne 25. 7. 2017 konalo neveřejné zasedání, na kterém došlo ke zrušení napadeného usnesení a soudu I. stupně bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Po proběhnuvších hlavních líčeních byl dne 25. 4. 2018 vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se v žalobním návrhu označený skutek stal. Dále není mezi stranami sporu o tom, že žalobce uplatnil u žalované své nároky dne 9. 10. 2018, přičemž dne 28. 8. 2019 žalovaná žalobci zaplatila na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení obhájcem částku 35 357 Kč. Tato shodná tvrzení účastníků vzal soud dle § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá skutková zjištění.

6. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení obhájcem (nárok ad 5)), mezi stranami zůstalo sporné, zda byly provedeny a zda se mají v požadované výši nahrazovat tyto úkony právní služby: 1) porady obhájce s žalobcem; 2) a 3) podněty a žádosti Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] a Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] – [pobočka]. Požadované cestovné vynaložené obhájcem žalovaná nesporovala, v závěrečném návrhu uvedla, že jeho přiznání nechá na úvaze soudu.

7. K dalším tvrzením účastníkům provedl soud při jednáních konaných dne 14. 9. 2020, 10. 2. 2021 a 28. 4. 2021 všechny navržené důkazní prostředky. V souladu s § 132 o. s. ř. hodnotil soud důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pokud se soud některými důkazy nezabývá, popř. zabývá jen okrajově, dospěl k závěru, že předmětné důkazy nebyly pro spor významné.

8. Na základě označených důkazů učinil soud dále uvedená skutková zjištění: O průběhu vyšetřování bylo z vyšetřovacího spisu a dále uvedených důkazních prostředků zjištěno, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit (zjednodušeně řečeno) tím, že nejméně v průběhu roku [rok] v místě svého bydliště ve [obec] postupně prodal a) [jméno] [příjmení], [datum narození], nejméně v 5 případech ke kouření přes kilogram konopí, a b) další osobě zdarma poskytl nejméně ve třech případech nezjištěné množství konopí (usnesení o zahájení trestního stíhání, č. l. 23 až 24), bylo žalobci jakožto obviněnému doručeno dne 30. 12. 2014 (doručenka na č. l. 24). Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 5. 1. 2015 stížnost (stížnost na č. l. 28), která byla usnesením ze dne 6. 2. 2015 zamítnuta jako nedůvodná (usnesení na č. l. 30). Dne 15. 1. 2015 požádal o přezkoumání postupu policejního orgánu (č. l. 34 až 35), pochybení nebylo zjištěno (č. l. 36). Dne 18. 2. 2015 podal Krajskému státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství v [obec] (podnět v příloze A přílohové obálky žalobce), který nebyl shledán důvodným (vyřízení podnětu datované dne 11. 3. 2015 v příloze A přílohové obálky žalobce). Ve dnech 26. 2. a 8. 6. 2015 podal žalobce Okresnímu státnímu zastupitelství další žádosti o přezkoumávání postupu policejního orgánu, dne 16. 7. 2015 pak žádost o vyrozumění o výsledcích přezkoumání postupu a o odstranění průtahů (žádosti v příloze C, D a E přílohové obálky žalobce); jen první z nich byla shledána částečně důvodnou pro nemožnost ztotožnění svědka, který měl být vyslechnut, přičemž se však obhájce výslechu zúčastnil a nevznesl žádné námitky; jiná pochybení zjištěna nebyla (vyřízení žádostí datovaná dne 23. 3. 2015 a 6. 8. 2015 v příloze C, D a E přílohové obálky žalobce). Dne 10. 8. 2015 byl Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] doručen návrh na podání obžaloby, avšak jen pro skutek zde vymezený pod bodem a) – č. l.

124. Ohledně průběhu řízení před soudem bylo z trestního spisu zjištěno, že trestním příkazem byl žalobce uznán vinným shora uvedeným přečinem a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 1 roku se zkušební dobou 2 roky (trestní příkaz na č. l. 131 až 132). Při prvním hlavní líčení konaném 9. 3. 2016 byli vyslechnuti obžalovaný a šest svědků s tím, že bylo odročeno na 4. 5. 2016 z důvodu doplnění dokazování (protokol na č, l. 162 až 172). Při hlavním líčení konaném dne 4. 5. 2016, jehož se obžalovaný osobně účastnil, byli vyslechnuti další tři svědci a čteny dva úřední záznamy o podaném vysvětlení a stranám předloženy k nahlédnutí tři listiny a fotodokumentace; za účelem vyhlášení rozhodnutí bylo hlavní líčení odročeno na 18. 5. 2016 (protokol na č. l. 177 až 179), tohoto se obžalovaný neúčastnil a byl při něm vyhlášen odsuzující rozsudek, jímž byl žalobci uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců se zkušební dobou na dva roky (protokol na č. l. 180 až 181), který byl vypraven 24. 5. 2016 (č. l. 190 verte), přičemž téhož dne byl doručen obhájci žalobce, žalobci 4. 6. 2016 (doručenky na č. l. 190 verte). Žalobce podal proti rozsudku dne [datum] odvolání (č. l. 191 až 193), které bylo projednáno ve veřejném zasedání, jehož se žalobce osobně zúčastnil (protokol na č. l. 196 až 199). Odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek nemůže obstát (zjednodušeně) proto, že 1) se soud I. stupně vůbec nezabýval tím, proč skutek posuzoval dle trestního zákoníku, ač měl být dle skutkové věty čin spáchán za účinnosti trestního zákona, jehož aplikace by v daném případě byla pro pachatele příznivější s ohledem na kratší promlčecí dobu; že 2) odůvodnění napadaného rozsudku shledal nepřezkoumatelným a poměrně strohým, hodnocení důkazů nedůsledným a nepřiléhavým, odůvodnění tedy pokládal za nevyhovující § 125 odst. 1 tr. ř., přičemž poukázal na to, že ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] z přípravného řízení, o kterou soud I. stupně opřel závěr o vině, nelze ani dovodit (natož spolehlivě) průběh skutku vymezený ve skutkové větě napadeného rozsudku, a 3) proto, že soud I. stupně zjistil neúplně skutkový stav (usnesení odvolacího soudu na č. l. 202 až 209). Při následně nařízeném hlavním líčení na den 11. 4. 2017, jehož se obžalovaný osobně zúčastnil, bylo vyhlášeno usnesení o zastavení trestního stíhání, proti němuž podal státní zástupce po vyhlášení stížnost (protokol na č. l. 214 až 215), kterou odůvodnil dne 12. 4. 2017 (č. l. 219 až 220). Dle pokynu soudce ze dne 29. 5. 2017 (č. l. 220 verte) byl zaslán opis stížnosti obviněnému a vypracována předkládací zpráva ze dne 28. 6. 2017, jíž bylo napadané usnesení předloženo stížnostnímu soudu 10. 7. 2017 (č. l. 221). Stížnostní soud napadené rozhodnutí zrušil pro zásadní procesní vadu spočívající v nerespektování závazného pokynu odvolacího soudu, který zrušil napadanému usnesení předcházející odsuzující rozsudek; soud prvního stupně totiž neprovedl veškeré mu uložené úkony, stížnostní soud poukázal na to, že soud I. stupně správně vyžádal (dle pokynu odvolacího soudu) opis rejstříku trestů svědka [příjmení] a toho svědka, jakož i svědka [příjmení] předvolal k hlavnímu líčení, avšak když se tito nedostavili, rozhodl ve věci bez jejich výslechu i bez dalšího dokazování (usnesení stížnostního soudu na č. l. 225 až 227). Soudem I. stupně bylo poté dne 16. 10. 2017 nařízeno hlavní líčení na 17. 1. 2018 (č. l. 229), při němž byli znovu vyslechnuti obžalovaný a dva svědci a které bylo odročeno na 10. 4. 2018 za účelem obstarání důkazních prostředků navržených státním zástupcem a jejich provedení (protokol na č. l. 234 až 237). Při hlavním líčením konaném 10. 4. 2018, jehož se účastnil obžalovaný, byla provedena zpráva [anonymizováno] [obec]; za účelem vyhlášení rozhodnutí bylo hlavní líčení odročeno na 25. 4. 2018 (protokol na č. l. 266 až 268), tohoto se žalobce neúčastnil, při uvedeném hlavním líčení byl vyhlášen zprošťující rozsudek (protokol na č. l. 270 až 271). Proti zprošťujícímu rozsudku podal státní zástupce dne 11. 5. 2018 odvolání (č. l. 278 až 280), které vzal dne 18. 6. 2018 zpět (č. l. 285 až 286); tento den nabyl zprošťující rozsudek právní moci (č. l. 272). Nebylo zjištěno, že by bylo jakékoli jednání soudu zrušeno, všechna se uskutečnila ve dny, v nichž byla nařízena. Mezi žalobcem a jeho obhájcem se uskutečnily následující porady: 7. 3. 2016 od 10:00 do 11:25 hod., 11. 4. 2017 od 11:30 do 12:45 hod., 15. 1. 2018 od 18:00 do 19:55 hod. a 7. 6. 2017 od 19:30 do 21:00 hod. (potvrzení o poradách advokáta s klientem, příloha I přílohové obálky žalobce). Obhájce žalobce v rámci trestního řízení vykonal osobním vozidlem s průměrnou spotřebou 5,8 l motorové nafty /100 km (technický průkaz vozidla v příloze J přílohové obálky žalobce) v roce 2015 celkem 3 jízdy o celkové délce [anonymizováno] km z [obec] (svého sídla) do [obec] a zpět (jedna cesta 25 km), přičemž jednou cestou tam a zpět strávil přes půl hodiny a v roce 2016 jednu cestu z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 212 km, kterou strávil přes 3,5 hod. (vyúčtování nákladů v příloze J přílohové obálky žalobce, vzdálenosti i doby jízdy jsou soudu známy též z úřední činnosti). Žalobce vykonával na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pro [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] závislou práci (pracovní smlouva, příloha G přílohové obálky žalobce), a to od [datum] do minimálně [datum] (sdělení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 8. 2019, příloha H přílohové obálky žalobce). Po dobu trestního stíhání se žalobci nesnížil příjem (účastnická výpověď žalobce na č. l. 43 verte). V měsících lednu 2015, březnu, květnu a září 2016, dubnu 2017 a v lednu a dubnu 2018 čerpal žalobce dovolenou postupně v rozsahu těchto dnů: 2, 4, 0, 1, 1, 4, 1, přičemž práci přesčas vykonal jen v lednu 2015, konkrétně 11, 5 hod. (výplatní lístky za uvedené měsíce, příloha H přílohové obálky žalobce). Průměrný výdělek žalobce činil od čtvrtého čtvrtletí 2014 do prvního čtvrtletí 2018 postupně: [anonymizováno], [částka], [anonymizováno], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] (sdělení o výši průměrného výdělku, příloha H přílohové obálky žalobce). Od roku [rok] je žalobce ženatý. Na přelomu roku [rok] a [rok] manželka žalobce v prvním týdnu těhotenství potratila. V průběhu trestního stíhání nebyl přeřazen na jinou práci ani nevyhledal pomoc psychologa či psychiatra, byť v zaměstnání i s manželkou trestní stíhání řešil, trestní stíhání ho tížilo. Kolegové, nadřízení, osoby spjaté s [anonymizována dvě slova] i lidé žijící ve [obec] se o trestní stíhání žalobce zajímali, věděli o něm. Žalobce se cítil nevinný. V letech [rok] až [rok] vykonával funkci [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ve [obec], v době zahájení trestního stíhání ve [anonymizována dvě slova] oficiální funkci nezastával, byl toliko asistentem [anonymizována dvě slova] (účastnická výpověď žalobce na č. l. 43 verte, výpověď [jméno] [celé jméno žalobce] na č. l. 87 verte). Za [anonymizováno] za léta [rok] až [rok] obdržel žalobce ocenění (fotografie ocenění v příloze L přílohové obálky žalobce). V době trestního stíhání měl žalobce 2 záznamy v opisu z evidence Rejstříku trestů, a to odsouzení za trestný čin výtržnictví dle § 202 trestního zákona a ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 trestního zákona a odsouzení za trestný čin ublížení na zdraví dle 221 odst. 1 trestního zákona, přičemž v případě obou došlo k osvědčení se žalobce (opis z evidence Rejstříku trestů na č. l. 149 trestního spisu).

9. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce uplatnil u žalované své nároky dne 9. 10. 2018, přičemž dne 28. 8. 2019 žalovaná žalobci zaplatila na náklady obhajoby částku 35 574 Kč. Naříkané řízení Žalobce byl jakožto obviněný trestně stíhán pro přečin nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zák., kterého se měl (zjednodušeně řečeno) dopustit tím, že nejméně v průběhu roku [rok] v místě svého bydliště ve [obec] postupně prodal [jméno] [příjmení], [datum narození], nejméně v 5 případech ke kouření přes kilogram konopí. Trestní stíhání trvalo 3 roky, 6 měsíců a 19 dní, a to od 30. 12. 2014 – doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci jako obviněnému – do 18. 6. 2018 – nabytí právní moci rozsudku, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 266 písm. a) tr. ř. Vyšetřování trvalo déle než 7 měsíců (od 29. 12. 2014 – vydání usnesení o zahájení trestního stíhání –, přičemž muselo skončit před 10. 8. 2015 – návrh na podání obžaloby). Trestní stíhání bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, a to před Okresním soudem v Jeseníku a dvakrát před Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soudem odvolacím a stížnostním. Odvolání proti odsuzujícímu rozsudku podal žalobce, proti usnesení o zastavení trestního stíhání a proti zprošťujícímu rozsudku podal opravné prostředky státní zástupce. V přípravném řízení bylo rozhodováno o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, třikrát podal žalobce žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a jednou žádost o podnět nadřízenému státnímu zastupitelství k výkonu dohledu. Stížnost žalobce jako obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta, nedůvodnými byly shledány i všechny 3 žádosti o přezkum postupu policejního orgánu – s výjimkou první, ale jen v části –, jakož i podnět nadřízenému státnímu zastupitelství k výkonu dohledu. Trestním příkazem ze dne 31. 8. 2015, zrušeným k odporu žalobce podanému 9. 9. 2015, byl žalobce nepravomocně uznán vinným uvedeným přečinem a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku se zkušební dobou 2 roky. Následně byl rozsudkem ze dne [datum] žalobce opět uznán vinným, přičemž byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců se zkušební dobou 2 roky. Usnesením ze dne 13. 9. 2016 odvolací soud odsuzující rozsudek zrušil a věc vrátil k soudu I. stupně, neboť shledal, že 1) se soud I. stupně vůbec nezabýval tím, proč skutek posuzoval dle trestního zákoníku, ač měl být dle skutkové věty čin spáchán za účinnosti trestního zákona, jehož aplikace by v daném případě byla pro pachatele příznivější s ohledem na kratší promlčecí dobu; 2) odůvodnění napadaného rozsudku shledal nepřezkoumatelným a poměrně strohým, hodnocení důkazů nedůsledným a nepřiléhavým, odůvodnění tedy pokládal za nevyhovující § 125 odst. 1 tr. ř., a 3) proto, že soud I. stupně zjistil neúplně skutkový stav. Usnesením ze dne 25. 7. 2017 stížnostní soud zrušil usnesení o zastavení trestního stíhání pro zásadní procesní vadu spočívající v nerespektování závazného pokynu odvolacího soudu stran provedení dalšího dokazování a soudu I. stupně stížnostní soud uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Stížnost podanou proti následně vydanému zprošťujícímu rozsudku ze dne 25. 4. 2018 vzal státní zástupce zpět. Obžaloba byla podána [datum] Celkem se konalo sedm hlavních líčení, z toho tři před vydáním odsuzujícího rozsudku (9. 3., 4. 5. a 18. 5. 2016), další po zrušení odsuzujícího rozsudku a před vydáním usnesení o zastavení trestního stíhání (11. 4. 2017), tři po zrušení usnesení o zastavení trestního stíhání a vydání zprošťujícího rozsudku (17. 1., 10. 4. a 25. 4. 2018), přičemž se všechna konala tak, jak byla nařízena (nedošlo ke zrušení žádného jednání soudu). Obžalovaný se účastnil všech hlavních líčení – s výjimkou v pořadí třetího a sedmého hlavního líčení, při nichž byla jen vyhlášena rozhodnutí – jakož i veřejného zasedání (13. 9. 2016); všech jednání soudu se účastnil jeho obhájce [titul] [příjmení] [příjmení], a to buď osobně, anebo i. s . [titul] [jméno] [příjmení]. První hlavní líčení, při němž byli vyslechnuti obžalovaní a 6 svědků, bylo odročeno z důvodu doplnění dokazování. Při druhém, které bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 18. 5. 2016, byli vyslechnuti 3 svědci, čteny 2 úřední záznamy o podaném vysvětlení a k nahlédnutí předloženy stranám 3 listiny a fotodokumentace. Při hlavním líčení konaném po zrušení odsuzujícího rozsudku bylo vyhlášeno usnesení o zastavení trestního stíhání. Poté se konalo hlavní líčení, při němž byli znovu vyslechnuti obžalovaný a 2 svědci a které bylo odročeno na 10. 4. 2018, za účelem obstarání důkazních prostředků; hlavní líčení konané dne 10. 4. 2018 (provedena zpráva [anonymizováno] [obec]) bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 25. 4. 2018. Mezi žalobcem a jeho obhájcem se uskutečnily následující porady: 7. 3. 2016 od 10:00 do 11:25 hod., 11. 4. 2017 od 11:30 do 12:45 hod., 15. 1. 2018 od 18:00 do 19:55 hod. a 7. 6. 2017 od 19:30 do 21:00 hod. Obhájce žalobce v rámci trestního řízení vykonal osobním vozidlem s průměrnou spotřebou 5,8 l motorové nafty /100 km v roce 2015 celkem 3 jízdy o celkové délce [anonymizováno] km z [obec] (svého sídla) do [obec] a zpět (jedna cesta 25 km), přičemž jednou cestou tam a zpět strávil přes půl hodiny; v roce 2016 jednu cestu z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 212 km, kterou strávil přes 3,5 hodiny. Poměry žalobce V době trestního stíhání žalobce vykonával závislou práci pro [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], aniž by se mu po dobu trestního stíhání snížil příjem či byl přeřazen na jinou práci. V měsících lednu 2015, březnu, květnu a září 2016, dubnu 2017 a v lednu a dubnu 2018 čerpal žalobce dovolenou postupně v rozsahu 2, 4, 0, 1, 1, 4, 1 dnů, přičemž práci přesčas vykonal jen v lednu 2015 (11,5 hod.). Průměrný výdělek žalobce činil od čtvrtého čtvrtletí 2014 do prvního čtvrtletí 2018 postupně: [anonymizováno], [částka], [anonymizováno], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka]. Od roku 2010 je žalobce ženatý. Na přelomu roku [rok] a [rok] manželka žalobce v prvním týdnu těhotenství potratila. V průběhu trestního stíhání nevyhledal pomoc psychologa či psychiatra, byť v zaměstnání i s manželkou trestní stíhání řešil, tížilo ho. Kolegové, nadřízení, osoby spjaté s fotbalovým klubem i lidé žijící ve [obec] se o trestní stíhání žalobce zajímali, věděli o něm. Žalobce se cítil nevinný. V letech [rok] až [rok] vykonával funkci [anonymizována čtyři slova] ve [obec], v době zahájení trestního stíhání ve [anonymizována dvě slova] oficiální funkci nezastával, byl toliko asistentem [anonymizována dvě slova]. Za [anonymizováno] za léta [rok] až [rok] obdržel žalobce ocenění. V době trestního stíhání měl žalobce 2 záznamy v opisu z evidence Rejstříku trestů, přičemž v případě obou se žalobce osvědčil.

10. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Dle 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

11. Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. 4. 2021, č. j. 3 C 183/2019-93 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000 Kč za nárok na cestovné ve výši 550 Kč (původně 606 Kč). Žalobce podáním ze dne 10. 6. 2021 sdělil, že soudní poplatek neuhradil úmyslně z důvodu ekonomie řízení a navrhl zastavení řízení v této části. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení částečně zastavil v souladu s ustanovením § 96 odst. 1,2 o.s.ř. (výrok I.). A) Náhrada škody – ušlá mzda, náklady vynaložené žalobcem v naříkaném řízení 12. Nárok na náhradu škody v podobě ušlé mzdy za 8 dní, kdy měl žalobce čerpat dovolenou za účelem účasti při svém výslechu v přípravném řízení (15. 1. 2015) a při jednáních soudů (hlavní líčení ve dnech 9. 3., 4. 5. a 18. 5. 2016, 11. 4. 2017 a 17. 1. a 10.4 2018; veřejné zasedání 13. 9. 2016) soud neshledal důvodným. Předloženými výplatními páskami bylo prokázáno, že žalobce v daných měsících čerpal dovolenou, za což mu byla poskytnuta odpovídající náhrada mzdy dle § 222 odst. 1 věty první zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v rozhodném znění (v době čerpání dovolené) – dále jen„ ZPr“, ve výši průměrného výdělku. Žalobci tedy výdělek neušel, neboť mu zaměstnavatelkou byla poskytnuta příslušná náhrada. Výše případně ušlé mzdy žalobce by se dané náhradě rovnala. Ušlá mzda jako náhrada škody – konkrétně náhrada ušlého zisku – se totiž přiznává ve výši průměrného výdělku vypočteného stejně jako v případě náhrady mzdy za dovolenou (§ 351 a následující ZPr) K tvrzené škodě tak nedošlo. V květnu 2016 sice žalobce dovolenou nečerpal, nebyla mu tak poskytnuta odpovídající náhrada, avšak hlavního líčení konaného dne 18. 5. 2016 se neúčastnil. Soud dodává, že způsob výpočtu tvrzené ušlé mzdy žalobce je nesprávný, jelikož průměrný výdělek se v čase měnil. Žalobce požaduje za každý z osmi dnů částku [částka], tedy vychází z průměrného výdělku ve výši [částka] ([číslo]), byť této výše nedosahoval průměrný výdělek v žádném z rozhodných období (nejblíže byl v prvním čtvrtletí roku 2018 – [částka]). Z uvedených důvodů soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu v části nároku na náhradu škody v podobě ušlé mzdy za 8 dní v celkové výši [částka] s požadovaným úrokem z prodlení zamítl.

13. Pokud jde o nárok na náhradu škody spočívající v nákladech žalobce vynaložených na zastoupení obhájcem (náklady na obhajobu), shledal jej soud zcela důvodným. Žalobce prokázal, že za něj jeho obhájce učinil následující úkony právní služby – které jako vynaložené náklady požaduje nahradit po žalované –: žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu podané ve dnech 26. 2. a 8. 6 2015 (ze dne 4. 6. 2015), a podnět k výkonu dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství v [obec] (18. 2. 2016), žádost o vyrozumění o výsledcích přezkoumání postupu a o odstranění průtahů (16. 7. 2015). Rovněž prokázal, že se ve dnech 7. 3. 2016, 11. 4. 2017, 15. 1. 2018 a 7. 6. 2018 uskutečnily porady mezi žalobcem a jeho obhájcem přesahující jednu hodinu. Soud pokládá zmíněné úkony za účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (§ 31 odst. 1, 2 OdpŠk), neboť první tři porady se uskutečnily před hlavními líčení (před prvním hlavním líčením a následně před těmi, které proběhly po zrušení rozhodnutí soudu I. stupně) a dále po podání odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku), a neboť podněty a žádosti adresované státním zastupitelstvím měly vést k odstranění pochybení v rámci přípravného řízení. Výši náhrady pak soud na základě § 31 odst. 3 OdpŠk určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“. Za každou poradu náleží odměna ve výši 1 500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. c), § 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 7 bodem 4 AT), za každý podnět (žádost) ve výši 750 Kč (§ 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 3, § 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 7 bodem 4 AT) a ke každé přísluší na základě § 13 odst. 4 AT náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč – vše navýšeno o náhradu DPH, jejíž byl obhájce plátcem – tedy celkem 13 794 Kč (=1,21 (1500). Cestovné obhájce žalovaná nikterak konkrétně nesporovala, v závěrečném návrhu uvedla, že jeho přiznání nechá na úvaze soudu. Jde o cestovné v celkové výši 3 410 Kč vč. DPH za tři cesty v roce 2015 v celkové délce [anonymizováno] km a jednu cestu o délce 212 km na veřejné zasedání odvolacího soudu v roce 2016, a to osobním automobilem s průměrnou spotřebou motorové nafty 5,8 l /100 km, kterými strávil celkem, byť započatých, 14 půlhodin. V roce 2015 činila nahrazovaná cena motorové nafty 36,10 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky 325/2014 Sb.) a sazba za používání osobního motorového silničního vozidla 3,70 Kč (§ 1 písm. b) citované vyhlášky), v roce 2016 pak 29,50 Kč a 3,80 Kč (§ 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky 385/2015 Sb.). Za každou, byť započatou, půl hodinu strávenou uvedenými cestami pak ještě náleží 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 3 AT).

14. Dále má žalobce právo na požadovaný úrok ve výši 9,75 % ročně z částky 52 778 Kč od 10. 4. 2019 do 28. 8. 2019 a z částky 17 204 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to na základě § 26 OdpŠk, a to ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty poté, kdy byl nárok na náhradu uplatněn (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001; bod VII. Stanoviska). Co se týče úroků z částky 35 574 Kč od 10. 4. 2019 do 28. 8. 2019 jedná se o úroky z jistiny, kterou žalovaná dne 28. 8. 2019 uhradila po podání žaloby na náklady obhajoby; v části jistiny byla žaloba vzata zpět. Úrok z prodlení tak žalobce požadoval za dané období důvodně. B) Náhrada nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním 15. Předně je třeba zdůraznit, že ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsouzením tíží žalobce beze zbytku povinnosti a břemena tvrzení i důkazní, a to ohledně všech předpokladů této náhrady:„ odpovědnostní titul“ – v této věci skutečnost, že trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem –, újma a příčinná souvislost mezi uvedenými. Odčiňovaná nemajetková újma spočívá v jiném dotčení osobnosti (nemajetkové sféry) žalobce než nejistotě ohledně výsledku řízení; újma jakožto nejistota ohledně výsledku trestního stíhání se totiž odčiňuje v rámci náhrady újmy způsobené nesprávným úředním postupem tkvícím v nepřiměřené délce trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012; či na něj odkazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5490/2017).

16. Nemůže být sporu o tom, že trestní stíhání působí dotčení osobnosti – osobnostních statků jako jsou zdraví, soukromý, rodinný a profesní život, čest, vážnost, dobré jméno, pověst. Citelnějším zásahem bude trestní stíhání pravidelně pro osobu dosud bezúhonnou (zvláště jde-li o dotčení cti, vážnosti, dobrého jména a pověsti). Přesto se újma na osobnosti nepresumuje, nýbrž žalobce stíhají povinnosti a břemena tvrzení a důkazní.

17. Soud je toho názoru, že vedle 1) zásahu v podobě znemožnění funkce [anonymizováno], 2) zásahu do pověsti žalobce na pracovišti má být částkou v celkové výši 20 000 Kč odčiněna i 3) újma na pověsti a dobrém jménu žalobce vůbec a 4) újma způsobená zásahem do rodinného života spočívající v potratu manželky, a to s ohledem na doplnění tvrzení žalobce při jednání konaném dne 10. 2. 2021. Vzhledem k původnímu návrh žalobce, kdy požadoval za znemožnění funkce [anonymizováno] a zásah do pověsti na svém pracovišti po 10 000 Kč za každý dotčený osobnostní statek, soud dospěl k tomu, že i po doplnění žalobních tvrzení požaduje za každý ze zasažených osobních statků stejnou částku, tedy 5 000 Kč (20000/4).

18. Na základě zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobci nelze přiznat náhradu nemajetkové újmy – způsobené trestním stíháním – za znemožnění výkonu funkce [anonymizována dvě slova]. Provedeným dokazováním bylo bezpochybností prokázáno, že žalobce v době trestního stíhání uvedenou funkci nevykonával (tuto vykonával v letech [rok] až [rok]), což sám vypověděl, nadto potvrdila i jeho manželka, a dokonce o tom svědčí i fotografie ocenění za výkon funkce [anonymizováno] z let [rok] až [rok]. Žalobce dle svého tvrzení v rozhodné době [anonymizováno] pouze neformálně asistoval (sám se označil za neoficiální výpomoc). Trestním stíháním tak žalobci nemohlo být znemožněno vykonávat funkci [anonymizováno]. Soud proto v rozsahu žalobního žádání na zaplacení 5 000 Kč jako zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu spočívající v nemožnosti vykonávat funkci [anonymizováno] v důsledku trestního stíhání žalobu zamítl (výrok IV.)

19. Naproti tomu má soud za prokázané, že k zásahům do pověsti a dobrého jména žalobce, jakož i do jeho rodinného života došlo. Žalobce pociťoval trestní stíhání, ostatně jako každá (i nikoli bezúhonná osoba) úkorně. Vzhledem k tomu, že k předchozím odsouzením žalobce nebylo možno již v době zahájení trestního stíhání přihlížet, je třeba nahlížet na žalobce jako na osobu bezúhonnou, soudně netrestanou. V rámci relativně malé obce jako jsou [obec], kde žalobce v rozhodné době žil, pracoval a pomáhal s trénováním ve fotbalovém klubu, jistě téměř každý, a to včetně ostatních zaměstnanců (i žalobcových podřízených) věděl o tom, že je žalobce trestně stíhán. Na druhou stranu se však trestní stíhání nijak negativně nedotklo samotného pracovního poměru žalobce, konkrétně výše mzdy ani pracovního zařazení žalobce. Doba, kdy manželka žalobce potratila, svědčí o tom, že minimálně jednou z příčin byl i stres, který tato prožívala v důsledku trestního stíhání svého manžela. Ostatně o pociťovaném stresu z trestního stíhání, a to zejména v jeho počátcích žalobce i jeho manželka vypovídali shodně. Soud neměl důvod jim nevěřit, neboť při pravidelném chodu věci pociťuje diskomfort a stres v rámci trestního stíhání každý obviněný a i jeho nejbližší. Soud z uvedených důvodů proto uzavřel, že bylo zasaženo do dobré pověsti (a jména) žalobce, a to jak na pracovišti, tak obecně, jakož i do rodinného života žalobce.

20. Jinou formu satisfakce než poskytnutí zadostiučinění v penězích nelze s ohledem na shora uvedené zásahy do vyjmenovaných osobnostních statků v této věci pokládat za dostatečnou. Ohledně výše peněžitého zadostiučinění pak soud vycházel se zřetelem k zásadě iura novit curia a se zohledněním závěrů Nejvyššího soudu (shora citované usnesení ze dne 29. října 2020, sp. zn. 30 Cdo 892/2020) při srovnání výše náhrad z databáze uveřejněné Ministerstvem spravedlnosti na internetových stránkách https://justice.cz/web/msp/odskodnovani2?clanek=penezni-zadostiucineni-za-ujmu-zpusobenou-trestnim-stihanim. S informacemi obsaženými v databázi byli účastníci seznámeni při jednání konaném 28. 4. 2021. Dle databáze byla v případě nezákonného trestního stíhání přiznávána za měsíc trestního stíhání v případech, kdy byly shledány buď jen dopady do profesní sféry částky v rozmezí 1 666 Kč až 6 883 Kč (průměrně pak 4 508 Kč); jen zásah do rodinného života a soukromého života částky v rozmezí 1 309 Kč až 16 666 Kč (průměrně pak 4 945 Kč), anebo jen do uvedených zároveň statků zároveň pak částky 2 465 Kč a 3 571 Kč. Je třeba dodat, že z databáze nevyplývá, jak (konkrétně) či jakou měrou se trestní stíhání v rodinném a soukromém životě projevilo či jaké mělo profesní dopady.

21. Ze shora uvedených důvodů soud, jsa vázán žalobním návrhem, dle kterého žalobce požadoval za nemajetkovou újmu na své pověsti a v rodinném životě celkem 15 000 Kč, tuto přiznal částku jako zadostiučinění v penězích dle § 8 OdpŠk per analogiím ve spojení s § 31a OdpŠk, a to s požadovaným úrokem z prodlení (k úroku z prodlení viz bod 15 odůvodnění) – výrok V. C) Náhrada nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě 22. Nárok žalobce na zaplacení zadostiučinění v penězích částkou 50 000 Kč soud posoudil dle § 11 OdpŠk ve spojení s § 31a OdpŠk, neboť žalobce výši této částky odůvodnil dobou trvání svého trestního stíhání, přičemž požadovanou částku vypočetl v intencích Stanoviska za každý rok trvání řízení (za první dva roky 20 000 Kč, každý rok 10 000 Kč; za další dobu pak 20 000 Kč za rok, tedy za rok 2017 a první pololetí roku 2018 celkem 30 000 Kč). S právním hodnocením soudu byl seznámen, a to i prostřednictvím výzvy k zaplacení soudního poplatku (č. l. 90), v němž je výslovně uvedeno, že se jedná o soudní poplatek za návrh (nepřiměřená délka trestního řízení ve výši 50 000 Kč). Požadovaný soudní poplatek žalobce uhradil.

23. Nejprve se soud zabýval tím, zda lze naříkané řízení – trestní stíhání – trvající 3 roky, 6 měsíců a 19 dnů shledat nepřiměřeně dlouhým. Soud poznamenává, že pro účely nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je počátkem řízení den oznámení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. oznámení či nabytí vědomosti o zahájení trestního řízení proti žalobci (poškozenému) jako podezřelému; koncem řízení nabytí právní moci poslední rozhodnutí vydaného ve věci samé, což je výslovně konstatováno v bodě III. Stanoviska.

24. Požadavek rychlosti a plynulosti trestního stíhání – promptního postupu orgánů činných v trestním řízení – vyvěrá z celé řady ustanovení trestního řádu – § 2 odst. 4, § 129 odst. 3, § 167 odst. 1, § 181 odst. 3 (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 19. 11. 2014, č. j. 13 Kss 4/2014-152), § 251 odst. 3 – jež byla v naříkaném řízení porušena (viz níže), jakož i z § 35 odst. 4 vnitřního kancelářského řádu, dle nějž je třeba obdobně jako u vazebních věcí urychleně postupovat i při vyřizování neskončených trestních věcí starších jednoho roku v řízeních před soudem (v naříkaném řízení mělo být takto urychleně postupováno po 30. 12. 2015).

25. Pro posouzení délky naříkaného řízení (trestního stíhání) se soudu jeví nejzásadnější, že byla zrušena dvě meritorní rozhodnutí soudu I. stupně, poprvé mj. pro nepřezkoumatelnost odůvodnění, podruhé pro závažnou procesní vadu spočívající v nerespektování závazného pokynu odvolacího soudu. Kdyby k těmto pochybením nedošlo, naříkané řízení (trestní stíhání) by bylo kratší o dobu mezi vydáním odsuzujícího rozsudku ([datum]) a vydáním v pořadí druhého kasačního rozhodnutí nadřízeného soudu ([datum]), tedy o něco více než 14 měsíců, což představuje o něco více než třetinu celkové délky naříkaného řízení. Nadto vyšetřování bylo skončeno až po téměř osmi měsících od zahájení trestního stíhání, tedy v rozporu s § 167 odst. 1 písm. a) tr. řádu – po stanovené dvouměsíční lhůtě. V rámci řízení před soudem nadto došlo k několika („ krátkodobým“) průtahům v řádu měsíců, popř. i jen dnů. Stejně jako v řízení civilním totiž i v řízení trestním platí, že soud je povinen učinit úkon směřující k rozhodnutí ve věci (nikoli úkon„ administrativní“ povahy) dříve než každé tři měsíce (srov. mutatis mutandis bod 31 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 16. 1. 2020, č. j. 16 Kss 3/2019-168). V naříkaném řízení tento požadavek opakovaně splněn nebyl. První hlavní líčení se konalo až 9. 3. 2016, byť odpor proti trestnímu příkazu žalobce podal již 9. 9. 2015. V pořadí páté hlavní líčení – první po vydání zrušující usnesení stížnostního soudu (druhého kasačního rozhodnutí nadřízeného soudu) – bylo nařízeno dne 16. 10. 2017 na 17. 1. 2018, přestože k vyhlášení zmíněného usnesení stížnostní soudu došlo již 25. 7. 2017. K dílčím průtahům došlo i proto, že hlavní líčení byla odročována za účelem vyhlášení rozhodnutí za déle než tři dny, konkrétně za 14 dní a 15 dní, a tak v rozporu s § 128 odst. 3 tr. ř.

26. Jinou formu satisfakce než poskytnutí zadostiučinění v penězích nelze v této věci pokládat za dostatečnou. Trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé a mělo na osobnost žalobce značný vliv (viz pod bodem B)). Soud však zdůrazňuje, že v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012) při stanovení výše relutární satisfakce nebral v potaz délku řízení, význam řízení (trestního stíhání) pro poškozeného ani následky trestního stíhání projevující se v osobnostní sféře poškozeného v té míře, v níž byly odčiněny v rámci nároku ad 2) – v rámci odůvodnění tohoto rozsudku pod písmenem B).

27. Vzhledem k uvedenému, jakož i s ohledem na skutečnost, že trestní stíhání nelze pokládat za extrémně dlouhé, vycházel soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za jeden rok řízení z částky 15 000 Kč (tedy zvolil částku při dolní hranici rozpětí dle bodu VI. Stanoviska) – s tím, že za první dva roky se přiznává polovina„ základní částky“ (zde 7 500 Kč), bod VI. Stanoviska –. Tuto částku soud dále modifikoval dle kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk (rovněž bod VI. Stanoviska), vyjma kritérií uvedených shora.

28. Na délku trestního stíhání měla vliv skutková složitost – v řízení před soudem bylo vyslechnuto celkem 9 svědků a obžalovaný (celkem dvakrát) a byly čteny celkem 2 úřední záznamy o podání vysvětlení z přípravného řízení, jakož i 1 listina; další 3 listiny a fotodokumentace předloženy stranám k nahlédnutí – a procesní složitost věci daná rozhodováním na dvou stupních soudní soustavy k odvolání obviněného (žalobce), stížnosti státního zástupce, jakož i rozhodováním stížnostním orgánem v přípravném řízení (rozhodování okresní státní zástupkyně o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání), přičemž konkrétně třikrát rozhodoval soud prvního a dvakrát soud druhého stupně, což se vždy nutně promítne do délky řízení). Z důvodu složitosti věci tak soud snížil„ základní částku“ o 5 % (2,5 % za skutkovou složitost, 2,5 % za složitost procesní; naříkané řízení soud neshledává neobvykle právně složité). Na celkové době se negativně ani pozitivně neprojevilo chování poškozeného. Nepodával návrhy mající za účel oddálení rozhodnutí ve věci, nechoval se obstrukčně. Poškozený se o věc zajímal a usiloval o to, aby byla skončena co nejrychleji. Pro postup orgánů činných v trestním řízení, který byl však již i částečně vzat v potaz při hodnocení samotné délky trestního stíhání jako nepřiměřené (viz bod 26 odůvodnění) je namístě„ základní částku“ ještě navýšit o 5 %, a to pro jednotlivé dílčí průtahy (závěr o nepřiměřené délce naříkaného řízení je založen především na prodloužení řízení pro dvojí zrušení meritorního rozhodnutí soudu I. stupně). Dále je třeba„ základní částku“ navýšit pro význam řízení pro žalobce (poškozeného). Soud uvážil, že naříkané řízení bylo řízením trestním. Žalobce byl ohrožován trestem odnětím svobody na 1 rok až 5 let za spáchání přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Odsuzujícími rozhodnutími (trestním příkazem a následně vydaným rozsudkem) byli žalobci uloženy podmíněné tresty, odsuzujícím rozsudkem v trvání 15 měsíců se zkušební dobou 2 let. Vzhledem k § 254 odst. 2 tr. ř. již po rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo dojít k uložení přísnějšího trestu. Od 13. 9. 2016 tak již žalobce nemohl být v nejistotě ohledně toho, zda mu bude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Žalobce uvedl, že se cítil být nevinný a byl připraven svou nevinu dokázat, což potvrdila i jeho manželka, přestože současně oba vypověděli, že trestní stíhání žalobce velmi špatně snášel. Současně je třeba zdůraznit, že žalobce neprožíval takové útrapy, aby navštívil psychologa či psychiatra. Z opisu z rejstříku trestů vyplynulo, že nebyl v době zahájení naříkaného trestního stíhání osobou, která by již nebyla v minulosti uznána vinnou, na což poukazovala žalovaná, avšak ani k jednomu z obou odsouzení nelze pro osvědčení se žalobce přihlížet. O řízení se žalobce zajímal, podával opravné prostředky, a to jak v rámci přípravného řízení, tak v rámci řízení před soudem, dokonce žádal přezkoumání postupu policejního orgánu a vykonání dohledu nadřízeným státním zastupitelstvím a podal žádost na odstranění průtahů. S ohledem na uvedené zvýšil soud„ základní částku“ o 30 % (50 % by mělo být dle bodu VI. Stanoviska zásadně maximem). Jiné než uvedené důvody pro modifikaci„ základní částky“ soud neshledal. Soud tedy dospěl k tomu, že by základní částka měla být zvýšena o 30 %.

29. Ze shora uvedených důvodů pokládá soud za přiměřené zadostiučinění odčiňující újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě částku ve výši 49 780 Kč, tj. 1,3 * ( (15.000/2) + (15000/2) + (15.000) + (15000/12) + (15000/12/30), tj. 7 500 za 1. rok + 7 500 za 2. rok +15 000 za 3. rok+7 500 za 6 měsíců +792 za 19 dnů)). V tomto rozsahu, a to včetně požadovaných úroků z prodlení (k úrokům bod 15 odůvodnění) soud žalobě ohledně žalobního nároku 1) vyhověl (výrok VI.); ve zbytku, tj. co do částky 220 Kč vč. příslušenství žalobu ohledně tohoto nároku zamítl (výrok VII.). Náklady řízení 30. Předmětem řízení bylo pět relativně samostatných nároků, a to 1) nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem za nepřiměřenou délku řízení (§ 11 OdpŠk ve spojení s § 31a OdpŠk), 2) nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím – zde trestním stíháním skončeným zproštěním obžaloby (§ 8 OdpŠk per analogiím ve spojení s § 31a OdpŠk) a 3) až 5) nároky na náhradu škody spočívající v ušlé mzdě, ve vynaloženém cestovném a v účelně vynaložených nákladech řízení – zde nákladech na obhajobu – dle § 31 OdpŠk – s příslušenstvím.

31. Ve vztahu k nároku ad 1) je třeba považovat žalobce za zcela úspěšného ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., byť mu bylo přiznáno zadostiučinění v penězích v nižší než jím požadované výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014; či rozsudek Nejvyššího soud ze dne 2. března 2011, sp. zn. 30 Cdo 5210/2009). Ohledně nároku ad 2) byl žalobce úspěšný co do 75 %, neboť ani základ nároku nebyl dán v případě jednoho tvrzeného zásahu ze čtyř, jimiž mělo být trestním stíháním zasaženo do vypočtených čtyř osobnostních statků. Pokud jde o nároky ad 3) a 4), byl žalobce zcela neúspěšný, neboť ohledně nároku ad 3) na zaplacení 14 416 Kč jako ušlé mzdy byla žaloba zamítnuta a neboť ohledně nároku ad 4) bylo řízení zastaveno co do 550 Kč pro nezaplacení soudního poplatku a ve zbytku – 56 Kč – pro zpětvzetí žaloby, aniž by šlo o žalobu podanou důvodně a aniž by žalobce zpětvzetí učinil pro chování žalované, což je dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. postaveno na roveň neúspěchu žalobce. Ve vztahu k nároku ad 5) byl žalobce zcela úspěšný, přičemž byl úspěšný i co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 52 778 Kč od 10. 4. 2019 do 28. 8. 2019, neboť žalobce vzal důvodně podanou žalobu částečně (co do 35 574 Kč) zpět pro chování žalované – což je postaveno na roveň úspěchu (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a ve zbytku (17 204 Kč) shledal soud nárok důvodným.

32. V této věci jde o tzv. objektivní kumulaci nároků, přičemž spojení věcí ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, pročež se tarifní hodnota vypočte jako součet tarifních hodnot jednotlivých nároků (§ 12 odst. 3 AT; k aplikaci § 12 odst. 3 AT v případech nároků dle OdpŠk např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68/ 2018). K posouzení celkového úspěchu žalobce je pak třeba porovnat úspěch ohledně jednotlivých nároků dle výše jejich tarifních hodnot (srov. citované usnesení ze dne 20. prosince 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68/ 2018), kdy za zadostiučinění v penězích jde o částku 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) AT), u nároků na náhradu škody o výši požadované náhrady (§ 8 odst. 1 AT). Celkově byl tak žalobce úspěšný co do 84 % (50000 37500 52778/167800), neúspěšný pak co do 16 % předmětu řízení. Žalobci tedy náleží náhrada 68 % nákladů řízení (84-16).

33. Ve fázi řízení do částečného zpětvzetí, tj. do dne 14. 9. 2020 (dále jen fáze 1)), se za tarifní hodnotu považuje částka 167 800 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a 12 odst. 3 AT). Ve fázi od částečného zpětvzetí, tedy od zúžení předmětu řízení, kdy namísto náhrady škody za vynaložené náklady obhajoby ve výši 52 778 Kč s příslušenstvím je žádáno jen 17 204 Kč s příslušenstvím a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 52 778 Kč od 10. 4. 2019 do 28. 8. 2019, tj. 1 988 Kč, (dále jen fáze 2)), se za tarifní hodnotu považuje částka 134 204 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a 12 odst. 3 AT).

34. Účelně vynaložené náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem – mimosmluvní odměna advokáta v sazbě dle § 7 bodu 5 AT a jeho hotové výdaje nahrazované tzv. režijním paušálem dle § 12 odst. 4 AT – za účelně vynaložené úkony právní služby. Ve fázi 1) činí náklady za jeden úkon 8 120 Kč (7820), přičemž celkem byly učiněny tři účelné úkony – převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast při jednání dne 14. 9. 2020, kde došlo k částečnému zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT) – celkem 24 360 Kč (3* 8120); ve fázi 2) činí náklady za jeden úkon 6 800 Kč (6500), přičemž celkem byly učiněny rovněž 3 účelné úkony – účast při jednání soudu ve dnech 10. 2. 2021 a 28. 4. 2021, písemný závěrečný návrh (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) AT) –, celkem 20 400 Kč (3* 6800). Dále žalobci náleží náhrada DPH, neboť advokát žalobce je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 14a odst. 1 AT), v celkové výši 9 400 Kč (0,21* (24360 20400). Celkem se žalobci přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 42 269 Kč (0,68* (8000 24360 20400 9400).

35. Lhůty k plnění jsou stanoveny k žádosti žalované podle § 160 odst. 1 v části věty za středníkem o. s. ř. v délce patnácti dnů, místo plnění pro platbu náhrady nákladů řízení žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení