3 C 184/2022 - 118

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/2] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] o zaplacení 920 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 15 % z částky 3 500 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba v té části, kterou se žalobce domáhal zaplacení další částky 871 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 15 % z částky 920 000 Kč za den 8. 12. 2022 a z částky 916 500 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 972,69 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 920 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje [adresa], Územního odboru [adresa], Oddělení hospodářské kriminality, o zahájení trestního stíhání ze dne 27. 11. 2017 č. j. [adresa] bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci a následně byla Okresním státním zastupitelstvím v [adresa] podána proti žalobci obžaloba ze dne 23. 8. 2018 č. j. [spisová značka] k Okresnímu soudu v [adresa]. Rozsudkem tohoto soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] byl žalobce zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Rozsudek nabyl právní moci, když odvolání státního zastupitelství proti rozsudku bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] ze dne 22. 9. 2021 č. j. [spisová značka]. Nezákonné trestní stíhání žalobce tak trvalo celkem cca 46 měsíců. Žalobce odkázal na článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který garantuje každému mimo jiné právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, je integrální součástí práva na spravedlivý proces jakožto jednoho ze základních práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), která zdůrazňuje, že pokud jde o otázku přiměřenosti lhůty pro vyřízení věci (resp. přiměřenosti délky řízení) je třeba vždy vycházet z konkrétních okolností daného případu a zjištěné průtahy v řízení demonstroval na případech Bunkate proti Nizozemsku (rozsudek ESLP, 26. 5. 1993, č. 13645/88), kdy celková délka řízení činila pouhé dva roky a 10 měsíců, Matwiejczuk proti Polsku (rozsudek ESLP, 2. 12. 2003, č. 37641/97), kdy stačilo řízení trvající necelé tři roky a dva měsíce, či případ Barfuss versus Česká republika (rozsudek ESLP, 31. 7. 2000, č. 35848/97), kdy trestní řízení trvalo tři roky a deset měsíců. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (například nález ze dne 12. 5. 2007 sp. zn. ÚS 603/06 nebo ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. I. ÚS 2859/09) je třeba vždy volit individuální přístup dle konkrétních okolností případu, neboť není možné určit konkrétní hranici pro nepřiměřenou délku trestního řízení. Z obsahu trestního spisu vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] plyne, že trestní řízení vedené proti jeho osobě trpělo nedůvodnými průtahy, které zcela zásadním způsobem negativně narušili jeho psychickou integritu a které negativním způsobem ovlivnily ve všech směrech a ohledech jeho život. Jednalo se přitom na straně orgánů činných v trestním řízení o průtahy nedůvodné a zcela mimo sféru vlivu žalobce, který se na těchto průtazích nikterak nepodílel, resp. k průtahům v řízení nebyly dány žádné relevantní důvody, které by mu bylo možno klást, byť i jen zčásti, za vinu. Otázku přiměřenosti délky řízení charakterizují čtyři základní kritéria: složitost věci, chování stěžovatele, postup státních orgánů a význam řízení pro stěžovatele. Posuzovaná trestní věc nebyla nikterak složitá, naopak v očích orgánů činných v trestním řízení se zřejmě jednalo o věc právně i skutkově triviální. Chování žalobce bylo zcela neutrální, když svým chováním nikterak dobu řízení neprodlužoval, vždy řádně a včas spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a dostavoval se na předepsané úkony. Postup orgánů činných v trestním řízení však žalobce shledává naprosto neadekvátním a nepřiměřeným povaze a složitosti případu a je evidentní, že k průtahům v řízení došlo výlučně z důvodů na straně vyšetřovatele, resp. dozorujícího státního zástupce. Význam řízení pro žalobce je zcela zásadní a fatální, kdy nepřiměřeně a nedůvodně se táhnoucí trestní řízení mělo zcela fatální dopady do sféry žalobce, který žil v každodenní nejistotě ohledně jeho budoucnosti, byl podroben každodennímu stresu, který nebyl schopen odbourat, a to ani s pomocí léků. Nepřiměřená a nedůvodná délka trestního řízení vzala žalobci chuť do dalšího života a byla pro jeho psychiku zcela devastující. Časové milníky byly následující: dne 27. 11. 2017 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, dne 23. 8. 2018 byla podána k Okresnímu soudu v [adresa] obžaloba, teprve s odstupem zhruba dva a půl roku od sdělení obvinění a až dva roky od podání obžaloby bylo ve věci soudem nařízeno první hlavní líčení, aniž by se na tomto průtahu žalobce jakkoliv podílel, a dne 22. 9. 2021 byla věc pravomocně skončena zproštěním obžaloby. Z tohoto přehledu žalobce dovozuje, že trestní řízení vedené proti němu trpělo průtahy, které zcela zásadním způsobem negativně narušily jeho psychickou integritu a které negativním způsobem ovlivnily ve všech směrech a ohledech jeho život. Žalobce řádně a včas uplatnil dne 21. 3. 2022 svůj nárok na náhradu škody (újmy) způsobené nezákonnými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení a průtahy v řízení a navrhl, aby mu Ministerstvo spravedlnosti ČR přiznalo nárok na náhradu škody (újmy) ve výši 920 000 Kč. Žalobce je toho názoru, že nárok na úhradu přiměřené peněžní částky má minimálně i z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena neúčinným vyšetřováním. Ministerstvo spravedlnosti ČR však v zákonné 6. měsíční lhůtě meritorně nereagovalo, pouze v mezidobí zaslalo žalobci obecnou vágní výzvu k prokázání tvrzených skutečností, na kterou žalobce reagoval tak, že s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR a ESLP se presumuje, že neúčinným trestním stíháním vznikla stěžovateli nemajetková újma, a nepožaduje se, aby ji poškozený jakkoli prokazoval.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Učinila však nesporným, že u ní žalobce podáním doručeným dne 21. 3. 2022 uplatnil v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 920 000 Kč. Dále uvedla, že nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vyhověla co do částky 45 375 Kč a ve zbytku nárok jako nedůvodný zamítla. Ohledně průběhu řízení zjistila, že trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu poškození věřitele podle ustanovení § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku bylo policejním orgánem zahájeno usnesením ze dne 27. 11. 2017, které bylo žalobci doručeno dne 29. 11. 2017. Dne 23. 8. 2018 byla u Okresního soudu v [adresa] podána na žalobce obžaloba a dne 14. 11. 2019 soud nařídil hlavní líčení na den 29. 11. 2019, které bylo dne 28. 11. 2019 zrušeno. Dne 25. 11. 2019 podal žalobce návrh na odejmutí věci Okresnímu soudu v [adresa] a přikázání jinému soudu a námitku podjatosti soudkyně. Dne 29. 11. 2019 bylo usnesením okresního soudu rozhodnuto tak, že soudkyně není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] bylo dne 8. 1. 2020 rozhodnuto o zamítnutí stížnosti žalobce proti usnesení okresního soudu o nevyloučení soudkyně a dalším usnesením krajského soudu ze dne 8. 1. 2020 bylo rozhodnuto, že se věc obžalovaných neodnímá tomuto Okresnímu soudu v [adresa]. Dne 3. 6. 2020 soud nařídil hlavní líčení na den 25. 6. 2020 a ve dnech 25. 6. 2020, 10. 8. 2020, 12. 8. 2020, 21. 10. 2020 se konala hlavní líčení, přičemž v posledním hlavním líčení konaném dne 4. 12. 2020 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Dne 18. 2. 2021 si podal státní zástupce proti rozsudku odvolání, které bylo usnesením krajského soudu ze dne 22. 9. 2021 zamítnuto. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 22. 9. 2021. Pokud se týká vlastního nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, žalovaná uvedla, že otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mimo jiné zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou ESLP, z níž kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele, jednání příslušných orgánů a význam sporu pro stěžovatele. V předmětné trestní věci žalobce činila celková délka řízení 3 roky a 9 celých měsíců, v soudním řízení rozhodovaly soudy I. a II. stupně pouze jednou. Přípravné řízení trestní probíhalo po dobu 9 měsíců, kdy policejní orgán shromáždil poměrně velké množství důkazů. Řízení před soudy I. a II. stupně probíhalo po dobu tří let. Žalovaná vyhodnotila celkovou délku řízení ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci jako nepřiměřenou a z tohoto důvodu považuje nárok na náhradu nemajetkové újmy odvislý od délky řízení za důvodný, nikoliv však v žalobcem požadované výši. Při vyčíslení přiměřeného zadostiučinění žalovaná vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a jako základní roční částku náhrady stanovila částku 15 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení byla poskytnuta základní náhrada v poloviční výši. Dále zohlednila, že předmětná trestní věc byla po stránce skutkové a procesní do určité míry složitá, kdy ve věci byly provedeny výslechy několika svědků, bylo provedeno mnoho listinných důkazů, po procesní stránce rozhodovaly soudy obou stupňů o návrhu na odejmutí věci Okresnímu soudu v [adresa] a přikázání jinému soudu a dále o námitce podjatosti. Z důvodu složitosti věci žalovaná základní částku náhrady snížila o 10 %. Žalovaná upozornila na to, že ve věci rozhodovaly soudy I. stupně a II. stupně jednou a že řízení před soudem předcházelo přípravné řízení. Žalobce se svým chováním na délce řízení nijak nepodílel. Žalovaná neshledala, že by k průtahům v řízení došlo výlučně z důvodů na straně policejního orgánu a dozorujícího státního zástupce, neboť nebylo zjištěno žádné období jejich nečinnosti. Pokud se týká postupu soudu, žalovaná zjistila 2 období nečinnosti soudu, a to v době od podání obžaloby dne 23. 8. 2018 do nařízení hlavního líčení dne 14. 11. 2019 a dále od února 2020 do května 2020. Z tohoto důvodu byla základní částka náhrady navýšena o 10 %. Jelikož se jednalo o trestní řízení, posoudila jeho význam jako zvýšený, a z tohoto důvodu navýšila základní částku o dalších 10 %, čili v daném případě je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení částka 45 375 Kč. [právnická osoba] podání ze dne 23. 6. 2023 (čl. 49 spisu) žalobce uvedl, že žalovaná vycházela při výpočtu náhrady, kterou mu uhradila, ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR z roku 2010, které je však takřka 13 let staré, od té doby se významně změnila celospolečenská realita, do níž, nikoliv nevýznamně, zasahují i inflační vlivy, růst mezd, ceny komodit apod. I z tohoto úhlu pohledu žalobce vnímá poskytnutou náhradu jako zcela neadekvátní a nedostačující. Nezákonné trestní stíhání žalobce, které trpělo nedůvodnými průtahy, což uznala i žalovaná, trvalo cca 46 měsíců, přičemž za celou tuto nepřiměřeně dlouhou dobu nezákonného trestního stíhání by měla být žalobci přiznána minimálně částka 460 000 Kč. Poukázal na to, že u žalované uplatnil nárok na náhradu škody/újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním nejen z titulu nepřiměřené délky řízení, ale i způsobené mu nezákonným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení. I z tohoto důvodu proto žalobce v rámci podané žaloby poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně na rozsudek ze dne 24. 2. 2021 č. j. 30 Cdo 3509/2019-191, a ESLP, podle níž platí, že v případě porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se presumuje, že neúčinným trestním stíháním vznikla stěžovateli nemajetková újma, a nepožaduje se, aby ji poškozený jakkoli prokazoval. Podle názoru žalobce mu z tohoto titulu náleží nárok na zadostiučinění ve výši dalších 460 000 Kč.

4. V replice (čl. 54 spisu) žalovaná uvedla, že žalobce dal najevo, jaký nárok uplatňuje, a to nejen v podání, ve kterém uplatnil nárok u žalované, ale i v samotné žalobě. Z obsahu těchto podání vyplývá, že žalobce uplatnil nárok jediný, a to nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouhou dobou trvání trestního řízení, a tomu odpovídala i jediná, žalobcem původně požadovaná částka ve výši 920 000 Kč a také to, že žalobce jinou škodu, například nemajetkovou újmu způsobenou v příčinné souvislosti s nezákonným trestním řízením neprokazoval, ač by jej dle ustálené judikatury v tomto případě tížilo důkazní břemeno. Sám žalobce citoval kritéria, která je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz, tj. zejména složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Žalovaná na podporu svého tvrzení uvedla, že spoluobžalovanou v předmětném trestním řízení byla i matka žalobce [jméno FO], která v obdobném řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], v němž je zastoupena stejným právním zástupcem jako žalobce, své nároky skutkově specifikovala tak, že se kromě majetkové újmy domáhá rovněž nemajetkové újmy způsobené v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, nemajetkové újmy způsobené v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. Za odškodnění nemajetkové újmy způsobené v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení pak požaduje odškodnění ve stejné výši jako žalobce, tedy ve výši 920 000 Kč. Je tedy zřejmé, že zástupce obou poškozených uplatnil jejich nároky odlišně. Zatímco v případě žalobkyně [jméno FO] uplatnil (skutkově vymezil) několik nároků, u každého z nich konkrétně vyčíslil výši požadovaného odškodnění, v případě žalobce byl, jak v nároku uplatněném u žalované, tak i v žalobě skutkově vymezen nárok jeden, a to nárok na odškodnění vzniklý v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení, a výše požadované nemajetkové újmy byla vyčíslena jednou částkou, která se shoduje s částkou, kterou za tutéž nemajetkovou újmu požaduje i spoluobžalovaná [jméno FO]. Z tohoto důvodu žalovaná vznesla k případně nově uplatněným či nově skutkově tvrzeným nárokům žalobce námitku promlčení, když nárok žalobce na nemajetkovou újmu, vymezenou skutkovou podstatou, která se liší od skutkové podstaty nároku na nemajetkovou újmu, způsobenou v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení, měl být žalobcem uplatněn v zákonem stanovené lhůtě. Žalovaná dále poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2011, podle něhož lze podle okolností případu snížit částku odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, v němž vystupovalo více účastníků, oproti částce, která by byla poškozenému přiznána, kdyby se tohoto řízení účastnil sám. Podle žalované je pro výpočet základní částky odškodnění nemajetkové újmy způsobené v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení stále východiskem výše uvedené stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění a které je obecnými soudy respektováno. Žalovaná poukázala i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2011 č. j. 30 Cdo 1313/2010, z něhož vyplývá, že smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty ohledně jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo.

5. Řízení bylo částečně zastaveno o částku 45 375 Kč, kterou žalovaná žalobci dobrovolně zaplatila.

6. Mezi účastníky jsou nesporné následující skutečnosti: - usnesením Policie ČR, KŘP kraje [adresa], Oddělení hospodářské kriminality ze dne 27. 11. 2017 č. j. [adresa] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu poškození věřitele podle ustanovení § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku, které mu bylo doručeno dne 29. 11. 2017, - obžaloba byla podána ke zdejšímu soudu dne 23. 8. 2018, - dne 14. 11. 2019 soud nařídil hlavní líčení na den 29. 11. 2019, které bylo dne 28. 11. 2019 zrušeno, - dne 25. 11. 2019 podal žalobce návrh na odejmutí věci zdejšímu soudu a přikázání věci jinému soudu a dále vznesl námitku podjatosti soudkyně, - dne 29. 11. 2019 vydal zdejší soud usnesení, kterým rozhodl tak, že soudkyně není vyloučena z projednání této trestní věci žalobce, - usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] vydaným dne 8. 1. 2020 bylo rozhodnuto o zamítnutí stížnosti žalobce proti usnesení zdejšího soudu o nevyloučení soudkyně z projednání trestní věci žalobce, - usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] vydaným dne 8. 1. 2020 bylo rozhodnuto, že věc obžalovaných se neodnímá zdejšímu soudu, - dne 3. 6. 2020 zdejší soud nařídil hlavní líčení na den 25. 6. 2020, - celkem [hodnota] hlavních líčení se konalo ve dnech 25. 6. 2020, 10. 8. 2020, 12. 8. 2020, 21. 10. 2020 a 4. 12. 2020, - rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2020 č. j. [spisová značka] byl žalobce zproštěn obžaloby, - dne 18. 2. 2021 podal státní zástupce proti tomuto rozsudku odvolání, - usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] ze dne 22. 9. 2021 č. j. [spisová značka] bylo odvolání státního zástupce zamítnuto a zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci dne 22. 9. 2021, - celková délka trestního řízení trvala 3 roky a 9 celých měsíců, z čehož přípravné řízení trvalo 9 měsíců a řízení před soudem 3 roky, - žalovaná neshledala žádné období nečinnosti policejního orgánu ani státního zástupce, - v řízení došlo k průtahům (došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení), přičemž žalovaná shledala období nečinnosti u soudu, a to od podání obžaloby dne 23. 8. 2018 do nařízení hlavního líčení dne 14. 11. 2019 a dále v období od února do května 2020, - soudy 1. a 2. stupně rozhodovaly v trestní věci pouze jednou, - celková délka trestního řízení byla nepřiměřená vzhledem ke konkrétním okolnostem projednávané věci, - žalobce se svým chováním na délce řízení nijak nepodílel, - došlo k nesprávnému úřednímu postupu a z tohoto důvodu je nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení důvodný, - žalobce uplatnil nárok ve výši 920 000 Kč řádně a včas, přičemž nesporné je, že jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení, sporným zůstalo, zda jde i o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním řízením.

7. Z uplatnění nároku na náhradu ze dne 21. 3. 2022 adresovaného žalované, že žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 920 000 Kč, kterou vypočítal jako součin částky 20 000 Kč za každý měsíc a počtu 46 měsíců nezákonně vedeného trestního stíhání, přičemž nárok opírá o vylíčení konkrétních skutečností vztahujících se k důvodu spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení, čemuž odpovídá i jím zvolený způsob výpočtu uplatněného nároku. Ve stejném obsahu podal i žalobu, v níž uvedl shodný nárok opřený o stejná skutková tvrzení, tedy o vznik újmy způsobné mu nepřiměřenou délkou trestního řízení.

8. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že hlavním důvodem pro podání této žaloby nebylo, že šlo o nezákonné trestní řízení, ale že šlo o akt pomsty zdejšího státního zastupitelství po domluvě s jihlavskou policií, kteří se neštítili dokonce obžalovat i jeho matku, aby mohli stíhat jeho, přestože nic neudělala. Celé obvinění byla fraška, nesmyslná konstrukce, směřující k tomu, aby mu zabránili prodat majetek a nakládat s financemi. Podle jeho názoru nešlo o složitou věc, ani nešlo o složité dokazování. Nešlo by mu o peníze, kdyby ti, co to způsobili, byli potrestáni. Jenomže to nejde, tak je zde ministerstvo spravedlnosti, aby napravilo křivdy, které se staly. Částka ve výši 1 000 Kč za měsíc trestního stíhání je směšná. Celé trestní řízení bylo vykonstruované, například si pořídili auto za 1 milion korun, ale toto auto bylo 5 let zadržované a nesměli ho užívat. Byl jednou nohou v kriminále, začal mít zdravotní problémy psychického rázu a užíval antidepresiva. Těžko může prokázat, že byl ve stresu a trpěl panickými ataky. Se zdravotními problémy byl u lékaře. Trestní řízení mělo dopad i na rodinu, kdy celá rodina trpěla zdravotními problémy. Manžel matky jeho manželky onemocněl rakovinou a také u manželky žalobce se objevily nějaké počáteční příznaky rakoviny, to vše ze stresu. Jiný dopad to asi na žalobce nemělo. K žalované částce dospěl tak, že si prošel nějakou judikaturu ESLP, kde zprůměroval nějaké částky a pak je násobil počtem měsíců trestního řízení. Rozhodně to není částka poskytnutá žalovanou ve výši 1 000 Kč za měsíc trestního řízení.

9. Z výpisu z rejstříku trestů žalobce soud zjistil, že žalobce nebyl v době probíhajícího trestního řízení bezúhonný, nýbrž měl celkem 5 záznamů v rejstříku trestů pro úmyslný trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, pro nedbalostní a následně úmyslný trestný čin zanedbání povinné výživy, pro úmyslný trestný čin nebezpečné vyhrožování a výtržnictví a konečně pro úmyslný trestný čin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu a vydírání, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem.

10. Z doporučení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 13. 3. 2020 ve vztahu k fungování soudů s ohledem na vyhlášený nouzový stav v souvislosti s pandemií koronaviru, že ministerstvo kromě jiného doporučilo, aby všichni předsedové soudních senátů byli s ohledem na předcházení rizika šíření infekce vyzváni k přehodnocení konání nařízených jednání z hlediska jejich nezbytnosti, přičemž obdobná doporučení platí i pro nařizování soudních jednání. Prodlení v soudních řízeních vzniklá v důsledku aplikace tohoto doporučení nebudou považována za průtahy v řízení.

11. Z nesporných skutečností a z provedených důkazů tak soud zjistil, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu poškození věřitele podle ustanovení § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku, společně se svojí matkou [jméno FO], přičemž žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody s trestní sazbou až na dobu 5 let. Trestní řízení bylo zahájeno policejním orgánem dne 27. 11. 2017, dne 23. 8. 2018 podal státní zástupce k soudu obžalobu, rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2020 byl žalobce zproštěn obžaloby, dne 22. 9. 2021 bylo odvolacím soudem zamítnuto odvolání státního zástupce a dne 22. 9. 2021 zprošťující rozsudek nabyl právní moci. Trestní řízení tak trvalo celkem 3 roky 9 měsíců a 26 dnů. Mezi účastníky je nesporné, že trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a že žalobce se nepodílel na průtazích v řízení. Ve fázi trestního řízení před soudem, bylo soudem 1. i 2. stupně rozhodováno o návrhu žalobce na odejmutí věci zdejšímu soudu a přikázání věci jinému soudu a dále o jeho námitce podjatosti soudkyně. Celkem proběhlo 5 hlavních líčení, v nichž byly provedeny výslechy obžalovaných, 12 svědků (resp. 11 svědků, když jeden z předvolaných svědků využil svého práva nevypovídat), byla konstatována řada listinných důkazů. Od března 2020 vešlo v platnost doporučení Ministerstva spravedlnosti ČR k omezení nařizování soudních jednání s ohledem na vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s pandemií koronaviru. Nebyly tvrzeny žádné konkrétní skutečnosti o tom, že by trestní věc žalobce byla jakkoli medializována, ani že by měla dopad na profesní a rodinný život žalobce. Pokud se týká zdravotního stavu, žalobce pouze tvrdil, že trestní řízení mělo negativní dopad na zdravotní stav jeho i příslušníků jeho (širší) rodiny, ale ke svému tvrzení žádný důkaz nepředložil. V době vedení trestního řízení žalobce nebyl bezúhonný, ale byl již pětkrát soudně trestán. Žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 920 000 Kč, přičemž žalovaná částečně nároku vyhověla a z tohoto titulu zaplatila žalobci částku 45 375 Kč.

12. Soud si nejprve musel vyjasnit otázku, zda žalobce kromě nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení uplatnil podanou žalobou i další nárok, a to nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním řízením.

13. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz například rozhodnutí ze dne 15. 3. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, či ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uvedená v tomto odůvodnění jsou dostupná na www.nsoud.cz) se v případě nepřiměřené délky řízení újma na straně poškozeného presumuje, kdežto újma založená jinou skutečností musí být prokázána. V tomto směru je podle názoru soudu nepřípadný žalobcův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2021, které se týká skutkově i právně jiného případu než v projednávané věci, kdy se presumuje vznik nemajetkové újmy v případě porušení základního práva na účinné vyšetřování vyplývajícího z čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tj. v případě porušení zákazu mučení, podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

14. V občanskoprávním řízení činí soud skutková zjištění na základě výsledků zhodnocených důkazů, jimiž účastníci v řízení prokazovali svá právně relevantní skutková tvrzení. V případě žalobce se ve sporném řízení tato důkazní verifikace odvíjí od v žalobě vymezeného skutku, který představuje předmět řízení a který zpravidla je vymezen vylíčením rozhodujících skutečností, na které pak logicky navazuje žalobní petit, v němž žalobce navrhuje, čeho se na základě žalobních tvrzení a označených důkazů domáhá. Pro sporné občanskoprávní řízení platí, že soud je vázán žalobou, což ve svém důsledku znamená, nejen že nemůže překročit žalobní petit, ale je vázán i skutkem, tj. žalobními tvrzeními, na základě nichž žalobce uplatňuje svůj nárok. Žalobce tak v žalobě vymezuje předmět soudního řízení nejen žalobním petitem, ale i tvrzením konkrétních rozhodných skutečností.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2773/2011 to, zda se jedná o nárok jediný či o více nároků, které vznikly v důsledku více příčin, je třeba posoudit, v čem konkrétně spočívá újma, za níž je náhrada požadována. Bude tedy záležet na žalobci, jak nemajetkovou újmu vymezí, respektive podrobně popíše a vysvětlí, a s jakou skutečností ji pojí, neboť vysvětlením následku a jevových souvislostí jeho příčiny žalobce určuje skutkově předmět řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. [spisová značka]). Nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu se v zásadě nevyžadují. Naopak v případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí újma vznikla. Vysvětlením následku (újmy) a jevových souvislostí jeho příčiny ostatně žalobce určuje skutkově předmět řízení, jde o jeho nezastupitelnou povinnost v kontradiktorním řízení jak pro jeho zahájení, tak i pro žalobcův úspěch. Žalobce, coby poškozený, tak naplňuje i svoji povinnost tvrdit příčinnou souvislost mezi dosud uvedenými odpovědnostními předpoklady. Soud je vázán tím, kterak poškozený vzniklou nemajetkovou újmu a její příčinu skutkově vylíčil. Dospěje-li soud k závěru, že tvrzení poškozeného vztahující se ke skutkovému vymezení vzniklé újmy identifikují jen újmu jedinou, jedná se o skutkově totožnou událost, v důsledku čehož nelze přiznat přiměřené zadostiučinění vícekrát. Na základě skutkových tvrzení poškozeného soud rozpoznává posouzením zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) skutečnou příčinu či skutečné příčiny této újmy.

16. V této věci žalobce v žalobě (ve stejném znění uplatnil i nárok u žalované) podrobně vylíčil a vysvětlil skutečnosti, z nichž dovozuje, že morální, resp. nemajetkovou újmu, pociťuje v tom, že trestní řízení vedené proti němu trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. S ohledem na dobu, po kterou bylo trestní řízení neprávem vedeno, pak vyčíslil přiměřené zadostiučinění na částku 920 000 Kč, když výši zadostiučinění vypočetl shodným způsobem typickým pro způsob výpočtu peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení uvedený ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, když (maximální) základní částku 20 000 Kč vynásobil počtem měsíců (46), po které trvalo trestní řízení. Ze žalobních tvrzení ve spojení s obsahem listiny, kterou uplatnil nárok u žalované, jakož i podle zvoleného způsobu výpočtu odškodnění je tak zřejmé, že žalobce se domáhal jediného nároku, a to odškodnění nemajetkové újmy, jež mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení.

17. Zatímco nepřiměřená délka řízení způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty, samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy označené jako morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jejího soukromého, rodinného, profesního, popřípadě i jiného života. Žalobce však v tomto směru neučinil žádné podrobné skutkové tvrzení a vysvětlení, v průběhu řízení se omezil pouze na obecná tvrzení a i přes poučení soudu netvrdil konkrétní skutečnosti, od nichž odvíjí konkrétní výši peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním (pokud by ji tedy od počátku skutečně požadoval), a to i s ohledem a srovnáním s jinými obdobnými případy. I přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak neunesl břemeno tvrzení.

18. I kdyby však dle předchozího odstavce břemeno tvrzení a následně břemeno důkazní unesl, i tak by soud nemohl jeho nároku vyhovět, a to z důvodu námitky promlčení vznesené žalovanou. Žalobce totiž musel tento případný nárok uplatnit v šestiměsíční lhůtě dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), což neučinil, neboť uplatnění nároku, tak jak ho koncipoval a odůvodnil vylíčením konkrétních skutkových okolností, se týká pouze zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení.

19. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta první o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

20. Žalobce uplatnil nárok dne 21. 3. 2022, promlčecí lhůta neběžela od 21. 3. 2022 do 21. 9. 2022, trestní řízení skončilo dne 22. 9. 2021. Nárok na zadostiučinění i za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní řízení začal tvrdit až v podání ze dne 23. 6. 2023 (čl. 49), kde uvedl i jiný způsob výpočtu (2 x 460 000 Kč), tj. po uplynutí zákonné šestiměsíční promlčecí lhůty. Soud tedy uplatněný nárok posuzoval jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení, byť si je vědom toho, že oba nároky se do jisté míry prolínají, a to v posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Soud tedy vycházel vzhledem k důvodům uvedeným v bodech 11. až 16. tohoto odůvodnění ze skutku konkrétně vymezeného žalobcem, tj, že v této věci jde o peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení.

21. Nyní k vlastnímu právnímu hodnocení na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou trestního řízení.

22. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se dle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

25. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

26. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Přiměřenost délky trestního řízení v dané věci je třeba posuzovat též s ohledem na článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož první věta zakotvuje právo každého na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

28. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení spočívá v nejistotě, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). U řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako je tomu například u řízení trestních, se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 30 Cdo 5413/2014).

29. Určení způsobu určení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, tento způsob vyplývá ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno ke sjednocení postupu soudů prvních stupňů i soudů odvolacích v rozhodování v otázkách, jak posoudit celkovou dobu řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 vět druhé a třetí či § 22 odst. 1 vět druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jaká kritéria je nutno vzít v úvahu při posouzení přiměřenosti celkové doby řízení, jak postupovat při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk a jak posuzovat výši zadostiučinění v řízení, která ještě nebyla pravomocně skončena. V tomto stanovisku dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení, přičemž za první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, tj. částkami 7 500 Kč až 10 000 Kč za rok. Tuto základní částku pak lze následně upravovat (zvýšit či snížit) v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. b) složitost řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

30. Námitce žalobce, že toto stanovisko je již zastaralé a že od jeho vydání se změnila ekonomická situace (vliv inflace), soud nepřitakal, naopak uvádí, že toto stanovisko je i nadále respektováno a aplikováno českými soudy všech stupňů v obdobných případech. Pokud se týká namítaného zhodnocení inflace, soud odkazuje na bod 21. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, podle něhož (s odkazem na jeho další rozhodnutí ze dne 10. 4. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. [spisová značka], ze dne 24. 6. 2013 sp. zn. 30 Cdo 3331/2012 či ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. 30 Cdo 5760/2017) na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny.

31. Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. III. ÚS 1320/10 (pramen ASPI) učinil závěr v tom směru, že v případě základních pravidel pro výpočet výše přiměřeného zadostiučinění, a to mimo jiné určením tzv. základní částky, resp. základního rozpětí, stanovená Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, jedná se o důležité východisko, které však obecné soudy nižších stupňů nezbavuje povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění, a to (eventuálně) i mimo rozpětí, jež stanovil Nejvyšší soud ČR.

32. Pokud se týká délky trestního řízení (§ 31a odst. 3 písm. a/ OdpŠk) a stanovení základní částky odškodnění. Podle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Trestní řízení trvalo bezmála 3 roky a 10 měsíců, konkrétně 3 roky 9 celých měsíců a 26 dnů, což není, a to i s ohledem na žalobcem předložené srovnávací případy, nijak extrémně dlouhá doba, kdy ve věcech vedených Městským soudem v Praze trvalo trestní řízení 9 let a 10 měsíců (sp. zn. 20 Co 239/2017, 13 Co 276/2017, 16 Co 326/2018) či 9 let a 4 měsíce (sp. zn. 54 Co 203/2015, 54 Co 247/2019) a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 Co 372/2018 dokonce 11 let. Srovnatelná je tak pouze věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 217/2019, kdy trestní řízení skončilo po 3 letech a 7 měsících. Soud proto vyšel ze základní částky ročního odškodnění ve výši 15 000 Kč, neboť základní částkou 20 000 Kč jsou i podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz například rozhodnutí ze dne 3. 7. 2012 sp. zn. 30 Cdo 806/2012 či ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2531/2013) odškodňovány případy extrémně dlouhého řízení.

33. Pokud se týká složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk), v dané věci šlo o majetkovou trestnou činnost, v níž byl v přípravném řízení shromažďován poměrně rozsáhlý důkazní materiál a prováděna řada vyšetřovacích úkonů, v řízení před soudem se konalo 5 hlavních líčení (ve věcech vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] se konalo 10 hlavních líčení, pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] se konalo 47 hlavních líčení), bylo předvoláno celkem [hodnota] svědků, z nichž 11 bylo vyslechnuto (jeden využil svého práva nevypovídat), byla provedena řada listinných důkazů (tj. bankovních účtů, listin z insolvenčního řízení, kupní smlouva, výplatnice, směnky, zpráva z evidence silničních vozidel). V průběhu řízení bylo rozhodováno soudem prvního stupně i odvolacím soudem o žalobcově námitce podjatosti soudkyně a o návrhu na odejmutí věci zdejšímu soudu a přikázání jinému soudu. Na druhé straně ohledně merita věci rozhodovaly soud prvního stupně i odvolací soud pouze jednou. Soud proto považuje za přiměřené snížení základní částky náhrady vzhledem ke složitosti řízení o 5 %.

34. Pokud se týká jednání žalobce, kterým přispěl k průtahům v řízení (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk), mezi účastníky bylo nesporné, že se žalobce v průběhu trestního řízení takového jednání nedopustil.

35. Pokud se týká postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), pak z průběhu celého trestního řízení vyplývá, že jsou patrné dvě závažnější období nečinnosti, což je ostatně mezi účastníky nesporné, a to doba od podání obžaloby do nařízení prvního hlavního líčení a dále od února 2020 do května 2020. Soud však musel přihlédnout též k tomu, že v prvním období bylo třeba vyřešit procesní otázky, a to námitku podjatosti soudkyně vznesenou žalobcem a dále jeho návrh na odejmutí věci zdejšímu soudu a přikázání jinému soudu, což si vyžádalo určitý čas, neboť o těchto otázkách postupně rozhodoval soud prvního stupně i odvolací soud, čímž nastal odklad nařízení prvního hlavního líčení ve věci. Hlavní líčení nařízené na den 25. 6. 2020 se nekonalo z důvodu zdravotní indispozice spoluobžalované [jméno FO]. Ve druhém období pak soud musel vzít v potaz pandemii koronaviru a vyhlášený nouzový stav a s ním spojené doporučení ministerstva spravedlnosti o omezení nařizování a konání soudních jednání. Dále soud vzal v potaz, že jednání před soudem prvního stupně a odvolacím soudem probíhalo pouze jednou. I přesto soud navýšil základní částku náhrady, a to o 10 %.

36. Pokud se týká významu předmětu řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk), podle závěru Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 (viz též ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje. Protože však v této kategorii jsou do jisté míry podmínky pro nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení podobné s nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, resp. nezákonným trestním řízením, soud pro svoji úvahu a zvýšení či snížení základní sazby použil i závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II.ÚS 2175/16 (pramen ASPI) a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 podle nichž je možné vycházet i ze srovnání s podobnými případy již v soudní praxi řešenými, resp. musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, přičemž je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.

37. Žalobcem předložené srovnávací případy se týkají trestního řízení, v němž vystupovalo více spoluobžalovaných, vedeného ohledně obdobné majetkové trestné činnosti. V předmětné trestní věci byl žalobce ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na 5 let. Trestní věc žalobce však nebyla nijak medializována, na rozdíl od trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Co 203/2015 a 54 Co 247/2019, která byla medializována značně, či u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 Co 372/2018. Trestní řízení nemělo žádný dopad do profesního života žalobce na rozdíl od v předcházející větě uvedených případů, kdy obžalovaným v těchto věcech byl pozastaven výkon funkce advokáta, bylo poškozeno jejich profesní jméno, došlo ke ztrátě důvěry, zkrachovala jejich privátní praxe a museli se nechat zaměstnat. Jakkoli se v případě nepřiměřené délky řízení újma na straně poškozeného presumuje, žalobce netvrdil žádné výjimečné dopady do osobního a rodinného života a netvrdil, že by byl osobou veřejně činnou. To ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 239/2017 byl prokázán částečný dopad do manželského života obžalovaného, kdy manželka s ohledem na svůj zdravotní hendikep s manželem věc intenzivně prožívala. Ve věci vedené u stejného soudu pod sp. zn. 54 Co 203/2015 byl prokázán značný dopad do osobního a rodinného života obžalovaného, jehož manželka byla s malým dítětem na mateřské dovolené, byla na obžalovaném finančně závislá, obžalovaný uvažoval o novém bydlení, ale nebyla mu poskytnuta hypotéka. Podobná situace (manželka na mateřské dovolené a její finanční závislost na obžalovaném) byla prokázána i ve věci vedené stejným soudem pod sp. zn. 54 Co 247/2019. Ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 16 Co 326/2018 se s obžalovaným během vedení trestního řízení rozešla přítelkyně, s níž očekával narození dítěte. Soud při úpravě základní částky zadostiučinění také nemohl přehlédnout to, že stíhané osoby ve srovnávacích případech byli bezúhonné, kdežto žalobce byl již předtím již pětkrát odsouzen, a to i opakovaně k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Měl tedy již opakovanou zkušenost s trestním stíháním a řízením, čili význam trestního řízení byl pro něho podstatně menší, než pro osoby dosud netrestané. Další hledisko soud spatřuje v tom, že v průběhu řízení nebyl žalobce nepravomocně odsouzen, nýbrž byl soudem prvního stupně zproštěn obžaloby. Přesto a s přihlédnutím k presumci újmy na straně poškozeného soud základní částku navýšil o 10 %.

38. Pokud by v důsledku nepřiměřené délky řízení mělo dojít k poškození zdraví žalobce (vzniku tělesného či duševního onemocnění), šlo by o nárok se samostatným skutkovým základem, který by se neodškodňoval v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. 30 Cdo 5490/2017). V takovém případě by však musel tvrdit a prokázat konkrétní skutečnosti, v čem poškození jeho zdraví spočívá, příčinnou souvislost mezi nepřiměřenou délkou trestního stíhání a poškozením zdraví a výši částky, kterou požaduje danou újmu odškodnit. Žádné takové konkrétní skutečnosti však žalobce v žalobě netvrdil, natož aby je prokázal.

39. Tedy podle učiněných závěrů soudu a za použití § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) náleží žalobci peněžité plnění zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 48 875 Kč. K této částce dospěl soud tak, že při základní částce 15 000 Kč za rok, náleží žalobci za první dva roky zadostiučinění 15 000 Kč (2 x 7 500 Kč) a za dalších 22 měsíců 27 500 Kč (22 x 1 250 Kč) = 42 500 Kč, což je základní částka. Tu dále snížil o 5 % vzhledem ke složitosti řízení, navýšil o 10 % z důvodu průtahů v řízení a navýšil o dalších 10 % vzhledem k významu trestního řízení pro žalobce.

40. Podle názoru soudu tato výše náhrady je přiměřená i v poměru k výši vyplacených a přiznaných náhrad dle žalobcem předložených srovnávacích rozhodnutí. Ve věcech vedených u Městského soudu v Praze byly vyplaceny či přiznány náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení takto: ve věci sp. zn. 20 Co 239/2017 byla žalovanou vyplacena částka 79 500 Kč při celkové délce trvání trestního řízení 9 let a 10 měsíců a soudy obou stupňů dospěly k závěru, že tímto byl nárok žalobce plně saturován; ve věci sp. zn. 13 Co 276/2017 se žalobci dostalo náhrady za celkovou délku trvání trestního řízení 9 let a 10 měsíců ve výši 106 000 Kč (79 500 Kč vyplaceno žalovanou dobrovolně a dalších 26 500 Kč přiznáno soudem); ve věci sp. zn. 54 Co 203/2015 bylo žalobci vyplaceno za celkovou dobu trvání trestního řízení 9 let a 4 měsíce 115 000 Kč; ve věci sp. zn. 16 Co 326/2018 se žalobci dostalo náhrady za celkovou délku trvání trestního řízení 9 let a 10 měsíců ve výši 106 000 Kč (79 500 Kč vyplaceno žalovanou dobrovolně a dalších 26 500 Kč přiznáno soudem). Pokud se týká řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 Co 372/2018, žalobci se dostalo odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve výši 240 000 Kč, ale v tomto případě již šlo o výjimečně dlouhé řízení, které trvalo 11 let.

41. Jelikož žalovaná již žalobci zaplatila částku 45 375 Kč, o kterou bylo řízení částečně zastaveno, soud žalobci přiznal částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), přičemž právo na úrok z prodlení má poškozený ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobce v této věci požadoval úrok z prodlení ode dne následujícího po dni doručení žaloby soudem žalované. Žaloba byla žalované doručena dne 7. 12. 2022, dne 8. 12. 2022 měla možnost plnit, tudíž od 9. 12. 2022 je v prodlení. Ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, když v daném případě po provedeném dokazování neshledal žádné mimořádné (výjimečné) skutečnosti pro přiznání vyšší částky odškodnění, a to ani s ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu (viz bod 31. odůvodnění).

42. Pokud se týká náhrady nákladů řízení, například podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch dle § 142 odst. 1 o. s. ř. byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše. Čili žalobce byl co do základu věci úspěšný, náleží mu tedy náhrada nákladů řízení, avšak v poměru přisouzené částky k žalobou požadované částce v rozsahu výše 5,31 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když soud vyšel podle v § 9 odst. 4 písm. a) z tarifní hodnoty 50 000 Kč (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, k němuž se přihlásil v rozhodnutí ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020). Jelikož advokát náklady řízení nevyúčtoval, soud mu přiznal jejich náhradu podle úkonů vyplývajících z obsahu spisu, a to odměnu za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby, doplnění skutkových tvrzení, účast u 4 jednání před soudem nepřesahující 2 hodiny) po 3 100 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/), odměnu za 1 úkon právní služby (odvolání do usnesení o zastavení řízení) za 1 550 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 2 písm. c/) a paušální náhradu hotových výdajů 9 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 6 100,50 Kč. Náklady řízení ve výši 1 972,69 Kč (37 150,50 Kč x 5,31 %) je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

43. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.