3 C 185/2018- 345

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z majetku, který měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce [značka automobilu], [VIN kód], [registrační značka].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 56 837,48 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce navrhl vypořádání společného jmění manželů, přičemž předmětem vypořádání učinil [značka automobilu], [registrační značka] a závazek vůči [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne [datum] (číslo úvěrového účtu [bankovní účet]). Od února 2016 hradí závazek spadající do zaniklého společného jmění manželů výlučně sám žalobce – jistina úvěru činila původně 180 000 Kč, přičemž měsíční splátka byla stanovena na 3 426,13 Kč. Za rok 2016 žalobce uhradil celkem 11 splátek á 3 426,13 Kč, tj. 37 687,43 Kč, v roce 2017 uhradil 12 splátek a 3 426,13 Kč, tj. 41 113,56 Kč a v roce 2018 ke dni podání žaloby již 10 splátek á 3 426,13 Kč, tj. 34 261,30 Kč, celkem částku zaokrouhleně 113 062 Kč, přičemž požadoval, aby žalované byla uložena povinnost uhradit mu jednu polovinu. Zůstatek dluhu k červnu roku 2017, tj. k datu nabytí právní moci rozsudku o rozvodu, činil 120 521,57 Kč a ke dni podání žaloby zbývalo uhradit na tento závazek částku 80 713,94 Kč. Závazek ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] (číslo úvěrového účtu [bankovní účet]) byl určen k refinancování předchozích půjček účastníků, a to: část úvěru ve výši 38 991,16 Kč byla zaplacena [obec] spořitelně na splacení závazku ze smlouvy o půjčce [číslo] zbývající část úvěru byla vyplacena na běžný účet žalobce, ze kterého byl následně uhrazen dluh u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] ze smlouvy [číslo] ve výši 75 000 Kč a dále dluh u [právnická osoba] [anonymizováno] č. smlouvy [číslo] ve výši 1 500 Kč a další část úvěru ve výši asi 64 000 Kč byla následně použita na běžný provoz domácnosti. Žalovaná v roce 2015 s převzetím úvěru souhlasila a úvěr byl použit na obstarávání každodenních a běžných potřeb rodiny. Žalobce uvedl, že žalovaná byla po celou dobu manželství vedena v evidenci dlužníků, a proto když účastníci chtěli uzavřít smlouvu o úvěru či konsolidovat úvěr, jméno žalované nesmělo nikde figurovat – navíc od roku 2013 byla v exekuci (exekuční řízení u EÚ [část obce] [číslo jednací]). Za tímto účelem žalobce navrhuje exekuční spis vedený u EÚ [okres] [číslo jednací] a výpis z rejstříku exekucí na osobu žalované, a to od doby uzavření manželství, tj. od [datum] do právní moci rozsudku o rozvodu, tedy do dne [datum].

2. Žalovaná souhlasila s tím, aby v rámci vypořádání připadl [značka automobilu] žalobci, avšak popřela, že by byla souhlasila s převzetím předmětného úvěru. Žalovaná uvedla, že k převzetí závazku vůči [právnická osoba] neudělila nikdy žalobci souhlas, o tomto nevěděla a nejsou tedy dány předpoklady pro to, aby tento závazek ze Smlouvy o úvěru byl součástí společného jmění účastníků. Žalobce převzal dluh vůči [právnická osoba] bez souhlasu žalované, přičemž se nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, zvláště s ohledem na výši převzatého dluhu 180 000 Kč. Žalované není ani známo, na co byla částka 180 000 Kč žalobcem použita. Žalovaná poukázala na to, že část úvěru ve výši 42 000 Kč byla použita na úhradu úvěru u [příjmení] [jméno], přičemž smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum], tedy před uzavřením manželství, kdy jde nepochybně o výlučný závazek žalovaného. Další část úvěru ve výši 74 441 Kč byla žalobcem použita na splacení úvěru u [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum], další část ve výši 38 991 Kč na doplacení úvěru u [právnická osoba] ze dne [datum]. V obou těchto případech zní úvěrové smlouvy na žalobce a žalovaná trvá na svém tvrzení, že i u těchto smluv převzal žalobce závazek z úvěru bez jejího vědomí a souhlasu a byl z nich tudíž zavázán výlučně sám. Rozdíl do celkové výše úvěru pak činí 24 568 Kč. Žalovaná se domnívá, že tuto částku žalobce použil na nákup některého z motocyklů, neví o tom, že by byla použita ve prospěch rodiny. Nadto žalovaná podotkla, že splátky úvěru zaplacené žalovaným v době od února 2016 do právní moci rozsudku Okresního soudu v Blansku o rozvodu manželství, tj. do [datum rozhodnutí] (č. j. [číslo jednací]), byly hrazeny z prostředků ve společném jmění, a to na výlučný závazek žalobce. Žalovaná doplnila, že pracovala prakticky po celou dobu vztahu s žalobcem. Pokud v některém období byla evidována na Úřadu práce, přesto opatřovala prostředky prací na základě dohody o provedení práce. Pokud jde o exekuci EÚ [část obce] pod sp. zn. [spisová značka], žalovaná uvedla, že šlo o závazek z titulu neuhrazených regulačních poplatků za pobyt v nemocnici v době porodu nezl. dcery [anonymizováno], kdy tyto nebyly zaplaceny pouze nedopatřením a jistina činila pouhých 300 Kč. Žalovaná žádné jiné závazky, které by kdy byly exekučně vymáhány, nemá, a tento jediný závazek, ještě vznikl tak, že platbu opomněl provést žalobce, kterého o to žalovaná při odchodu z nemocnice požádala. Žalovaná dále uvedla, že téměř po celou dobu trvání manželství pracovala, dále zdědila finanční hotovost po dědečkovi. Z těchto peněz jednak prováděla opravy nemovitosti a dále živila rodinu, proto nebylo zapotřebí, aby v této době byl přebírán nějaký úvěr. Žalovaná dále po svém dědečkovi [jméno] [jméno] zdědila nemovité věci (pozemky v kat. území [obec]) a dále i movité věci specifikované v usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. [spisová značka]. [anonymizováno 13 slov] [role v řízení] [anonymizováno 20 slov] [obec]. Další finanční prostředky žalovaná opatřovala od svých příbuzných, konkrétně její matka [jméno] [příjmení] jí pravidelně posílala prostřednictvím složenek hotovostní platby, dále jí předávala další peníze v hotovosti osobně. Bez podpory rodiny by žalovaná s dětmi byla na pokraji hmotné nouze, žalobce jí nikdy žádné peníze nedával. Žalovaná učinila nesporným, že hodnota [značka automobilu] [registrační značka] činí 7 500 Kč. Žalovaná dále navrhla vypořádání movitých věcí představujících vybavení domácnosti domu na adrese [adresa žalované a žalobce], avšak v průběhu řízení na tomto vypořádání movitých věcí netrvala a ke dni vyhlášení rozsudku je nepožadovala. [Anonymizovaný odstavec.]

4. Účastníci shodně uvedli a učinili nespornými následující skutečnosti:

5. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Blansku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum].

6. Žalovaná opustila společnou domácnost účastníků v březnu 2016.

7. Za trvání manželství účastníci zakoupili ze společných prostředků [značka automobilu], [registrační značka], který dosud vlastní. Hodnota [značka automobilu], [registrační značka] činí 7 500 Kč.

8. Po provedeném řízení a dokazování zjistil soud následující skutečnosti:

9. Běžný účet u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [číslo] byl založen [datum] a disponentem byl pouze žalobce, jak vyplývá ze zprávy společnosti [právnická osoba] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

15. Žalobce uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru (Konsolidace půjček) č. úvěrového účtu [bankovní účet], na základě které čerpal úvěr ve výši 180 000 Kč a zavázal se splácet poskytnutou částku včetně sjednaného úroku 11 % v měsíčních splátkách po 3 426,13 Kč. Úvěr byl sjednán za účelem konsolidace půjček a bylo dohodnuto, že částka 38 991,16 Kč bude vyplacena přímo společnosti [právnická osoba] s variabilním symbolem [číslo] Tyto skutečnosti vyplývají ze smlouvy o úvěru ze dne [datum].

16. Částkou 38 991,16 Kč z tohoto úvěru byl doplacen úvěr [číslo] u [právnická osoba], jak vyplývá ze zprávy [obec] spořitelny. Smlouvu o úvěru [číslo] uzavřel žalobce dne [datum] a původní výše úvěru činila 40 000 Kč, jak vyplývá z této smlouvy.

17. Dne [datum] žalobce uhradil z běžného účtu č. [bankovní účet] částku 74 441,54 Kč pod variabilním symbolem [číslo] kterou byl uhrazen úvěr převzatý žalobcem dne [datum] (č. úvěrového účtu [bankovní účet]) u společnosti [právnická osoba] ve výši 120 000 Kč, jak vyplývá z předmětné smlouvy, ze zprávy společnosti [právnická osoba] a z výpisu z běžného účtu.

18. Žalobce uhradil z běžného účtu dne [datum] částku 42 000 Kč na splácení úvěru u [právnická osoba] [anonymizováno] č. smlouvy [číslo]. Žalobce uzavřel dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] se společností [právnická osoba] Jednalo se o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 15 000 Kč Tyto skutečnosti byly zjištěny z úvěrové smlouvy [číslo]. Tento úvěr byl splacen dne [datum], jak vyplývá ze zprávy společnosti [právnická osoba]

19. Na splácení úvěru č. úvěrového účtu [bankovní účet] byla ke dni zániku manželství ([datum]) uhrazena celková částka 147 323,59 Kč.

20. Žalobce po rozvodu manželství zaplatil splátky úvěru č. úvěrového účtu [bankovní účet] v celkové výši 149 593,70 Kč (43 splátek po 3 426,13 Kč a poslední splátka ve výši 2 270,11 Kč), jak vyplývá ze zprávy společnosti [právnická osoba] a z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl zcela uhrazen ke dni [datum]. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

24. Svědek [jméno] [příjmení], kamarád a spolupracovník žalobce, vypověděl, že finanční situace účastníků byl špatná, svědek žalobci také někdy půjčoval peníze. [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova], [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [částka], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [obec]. [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Přímo se žalovanou svědek nikdy nemluvil ani o finanční situaci účastníků ani o půjčkách.

25. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], bývalé družky [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že se s účastníky navštěvovali a byla informována o jejich finanční situaci, občas si účastníci od [jméno] [příjmení] půjčovali nějaké peníze. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [rok], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [část obce] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]. [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [částka] [anonymizována dvě slova].

26. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovaná nepobírala moc velké dávky, protože šla rovnou ze školy na mateřskou a neměla nic odpracováno. Finanční situace rodiny nebyla dobrá, navíc v té době účastníci rekonstruovali nemovitost ([anonymizováno 5 slov]). [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 9 slov], [role v řízení] [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována tři slova]. [Anonymizovaný odstavec.]

28. Účastnické výpovědi byly ve vzájemném příkrém protikladu o podstatných otázkách, přičemž výpověď žalované byla dále ještě vnitřně rozporná. Žalovaná totiž v části své výpovědi uváděla, že měla dostatek peněz, a proto si půjčovat nemusela, avšak o pár okamžiků později vypovídala, že jí žalobce nedával k dispozici vůbec žádné finanční prostředky a ona by bez pomoci své matky těžko vycházela. Proto soud hodnotil účastnickou výpověď žalované jako méně věrohodnou.

29. Z výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud nezjistil žádné konkrétní skutečnosti podstatné pro právní posouzení věci, neboť jejich informace byly zprostředkované nebo nepřesné. [role v řízení] [příjmení] [anonymizováno 5 slov] [rok] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

30. Pokud však jde o svědectví Mgr. [jméno] [příjmení], svědkyně při soudním jednání vypovídala spontánně, plynule, s jistotou a přesvědčivě, i když si vzhledem k odstupu času již nevzpomněla na některé podrobnosti, zejména data. Svědkyně však byla schopna popsat situaci, kdy se dozvěděla o tom, že účastníci přijíždějí z banky, kde konsolidovali úvěry. Svědkyně pohotově a přiléhavě odpovídala na položené otázky a v její výpovědi soud neshledal žádné podstatné rozpory. Žádné důvody pro pochybnosti nevyplynuly ani z chování svědkyně při výslechu. Menší nesrovnalosti v tvrzených datech lze vysvětlit přirozeným procesem zapomínání. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud hodnotil výpověď svědkyně jako věrohodnou. Zejména z této výpovědi (podporované účastnickou výpovědí žalobce) proto soud učinil závěr, že žalovaná věděla o smlouvě úvěru, kterou žalobce uzavřel dne [datum], a to již v době, kdy byla smlouva uzavírána, a že s tímto postupem souhlasila. [Anonymizovaný odstavec.]

32. Soud neprovedl s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení další navrhované důkazy (výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), neboť účastníci na jejich výslechu netrvali a všechny rozhodující skutečnosti byly dostatečně objasněny již provedenými důkazy.

33. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti zejména proto, že velké množství provedených důkazů se vztahovalo k movitým věcem (zejména vybavení domácnosti), jejichž vypořádání účastníci nakonec nepožadovali.

34. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Běžný účet u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [číslo] byl založen [datum] a disponentem byl pouze žalobce.

35. Oba účastníci za trvání manželství podle svých možností a schopností přispívali svým příjmem do společného hospodaření, přičemž žalovaná po určitou dobu pečovala o děti po dobu své mateřské a rodičovské dovolené. I v rámci rodičovské dovolené vykonávala práci učitelky na základě dohod o provedení práce.

36. Za trvání manželství žalobce uzavřel úvěrovou smlouvu s [právnická osoba] (dne [datum] [číslo] ve výši 40 000 Kč), se společností [právnická osoba] (dne [datum] č. úvěrového účtu [bankovní účet] ve výši 120 000 Kč).

37. Žalobce uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru (Konsolidace půjček) č. úvěrového účtu [bankovní účet], na základě které čerpal úvěr ve výši 180 000 Kč a zavázal se splácet poskytnutou částku včetně sjednaného úroku 11 % v měsíčních splátkách po 3 426,13 Kč. Z tohoto úvěru byly zcela uhrazeny zůstatky úvěrů uvedených v bodě 36. tohoto rozsudku (částka 38 991,16 Kč na úvěr u [anonymizováno] a částka 74 441,54 Kč na úvěr u [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]) a také částka 42 000 Kč na doplacení úvěru převzatého žalobcem dne [datum] u společnosti [právnická osoba] pod [číslo].

38. Žalovaná věděla o úvěru, který žalobce uzavřel dne [datum] a souhlasila s jeho převzetím.

39. Na splácení úvěru č. úvěrového účtu [bankovní účet] byla ke dni zániku manželství ([datum]) uhrazena celková částka 147 323,59 Kč. Žalobce po rozvodu manželství zaplatil splátky úvěru č. úvěrového účtu [bankovní účet] v celkové výši 149 593,70 Kč (43 splátek po 3 426,13 Kč a poslední splátka ve výši 2 270,11 Kč). Úvěr byl zcela uhrazen ke dni [datum].

40. Matka žalované [jméno] [příjmení] zasílala v průběhu trvání manželství různé částky určené k podpoře hospodaření účastníků. Žalovaná získala z dědictví po svém dědečkovi [jméno] [jméno] podíl [anonymizováno 13 slov] [částka]. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

43. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 736 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 737 (1) Vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné. (2) Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely. Podle § 740 nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 741 nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, nastupuje domněnka vypořádání. Podle § 742 (1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. (2) Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

44. Řízení o vypořádání společného jmění manželů má povahu řízení, kdy určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá přímo z právního předpisu. Soud je tak při vypořádání v převážném rozsahu vázán zákonem, nikoliv návrhem na vypořádání. V prvním odstavci § 742 o. z. je zakotveno šest základních pravidel, kterými se má soud při vypořádání řídit. Většina z nich nastupuje automaticky, výjimečně je působení pravidla vázáno na iniciativu oprávněného.

45. Nejprve soud konstatoval, že účastníci uplatnili nárok na vypořádání společného jmění manželů soudem v zákonem stanovené tříleté lhůtě od zániku manželství účastníků a v této tříleté lhůtě učinili předmětem vypořádání věc uvedenou ve výroku I. rozsudku a žalobce také požádal o náhradu za splátky úvěru, které uhradil po zániku manželství z titulu závazku, který podle jeho tvrzení patřil do SJM. V průběhu řízení účastníci dále rozšiřovali navrhovaný předmět vypořádání, avšak soud se následně zabýval pouze těmi návrhy, které byly uplatněny do uplynutí tříleté lhůty, tedy do [datum], a na kterých účastníci ke dni vyhlášení rozsudku trvali.

46. Pokud jde o rozsah aktiv SJM, bylo nesporným, že zahrnují [značka automobilu] v hodnotě 7 500 Kč. Ostatní movité věci ke dni vyhlášení rozsudku účastníci nečinili předmětem vypořádání.

47. Hodnota aktiv SJM účastníků tedy představuje celkovou výchozí částku 7 500 Kč.

48. Otázka přikázání věci ze SJM nebyla sporná – jedině žalobce měl zájem o přikázání automobilu do svého výlučného vlastnictví, přičemž žalovaná s tímto postupem souhlasila. Proto soud přikázal automobil do výlučného vlastnictví žalobce v souladu s návrhem žalobce. Žalobci tedy soud přikázal věc v celkové hodnotě 7 500 Kč; žalované pak nebyly přikázány žádné věci (výrok I. rozsudku).

49. Podle § 710 o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

50. Do společného jmění patří všechny dluhy, které byly převzaty za trvání manželství (s dále uvedenými výjimkami). Důraz je třeba položit na slovo "převzaty". Vyjadřuje zcela zřetelně, že je manžel (či manželé) na sebe vzal s úmyslem být takto povinen a takový dluh splnit, popř. plnit. Zákon nijak blíže neřeší, jak má být souhlas projeven ani v jakém okamžiku se tak musí stát. S ohledem na to, že souhlas smlouvu ani nemění, ani nedoplňuje, je třeba připustit, že může být udělen i v jiné formě, než jakou mělo právní jednání, z něhož dluh vznikl, tedy i ve formě méně přísné. Souhlas by měl být dán druhým manželem zásadně k okamžiku převzetí dluhu. Zákon ani blíže nevymezuje, co vše musí být druhému manželovi sděleno. Obecně je patrně třeba vycházet z toho, že má být alespoň rámcově seznámen s obsahem právního jednání, kterým bude dluh převzat, a s případnou podobou a výší dluhu, který se na základě takového právního jednání stane součástí SJM. Souhlas je udělován ve vztahu k druhému manželovi; pravidlo má řešit primárně poměr mezi manželi.

51. Smlouvu o úvěru ze dne [datum] uzavřel pouze žalobce a žalovaná uváděla, že s převzetím tohoto závazku nesouhlasila a získané peníze nebyly použity k obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, a proto není součástí SJM, avšak po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že o úvěru žalovaná věděla a s jeho převzetím souhlasila, proto závazek tvoří součást SJM podle výše citovaného § 710 o. z.

52. Tento závazek byl v době vyhlášení rozsudku již zcela uhrazen, proto soud vzal v úvahu platby zaplacené žalobcem po zániku manželství. Podle judikatury Nejvyššího soudu výdaje na majetek patřící do zaniklého společného jmění manželů po rozvodu manželství netvoří součást společného jmění manželů, lze je ale v rámci širšího vypořádání SJM vypořádat. Podle rozhodnutí NS 22 Cdo 5703/2015 přírůstky a výnosy z majetku, který byl ve společném jmění manželů v okamžiku jeho zániku, vzniklé v období od zániku společného jmění do jeho vypořádání, již striktně vzato součást společného jmění netvoří, protože po zániku společného jmění nelze nadále jeho masu rozšiřovat. Právní režim těchto přírůstků a výnosů se řídí (stejně jako majetek v doposud nevypořádaném společném jmění manželů) podle § 853 obč. zák. přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o společném jmění manželů a tyto přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. Platí tedy, že při užívání tohoto majetku jednotlivými účastníky či braní plodů a užitků z něho nevzniká mezi nimi závazkový vztah z bezdůvodného obohacení. Tyto přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů pouze za podmínky, byl-li nárok na jejich vypořádání uplatněn ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů. Vzhledem k obsahové podobnosti úpravy obsažené v § 149 odst. 2, 3 obč. zák. a § 742 odst. 1 o. z., kterou důvodová zpráva k občanskému zákoníku označuje dokonce jako přepis dosavadní právní úpravy (k tomu srovnej Eliáš, K. a kolektiv: Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, Sagit, 2012, str. 324), neshledal dovolací soud důvod k odklonu od uvedených závěrů pro řešení situací, kdy jeden z manželů ze svých výlučných prostředků hradí dluh tvořící součást SJM ani v poměrech o. z. tím spíše, že podle § 736 věty druhé o. z. platí, že dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Jestliže navíc § 742 odst. 1 písm. a) o. z. normuje při vypořádání SJM stejnou velikost podílů obou manželů na vypořádávaném jmění, přičemž podíl na jmění představuje podíl jak na aktivech, tak i na pasivech tohoto jmění, tj. na společných dluzích (k tomu srovnej § 495 o. z.), je zřejmé, že úprava mimo jiné v § 742 odst. 1 písm. c) o. z. musí dopadat i na případy použití výhradního majetku na společné dluhy bez ohledu na to, že uvedené ustanovení hovoří toliko o vynaložení na společný majetek. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu není žádný důvod pro odlišení případů, kdy jsou výhradní prostředky jednoho z manželů použity na společný majetek na straně jedné a na úhradu společných dluhů na straně druhé. V obou případech musí mít manžel právo na zohlednění těchto prostředků při vypořádání SJM. Jestliže pak jeden z manželů snižoval dluh, jehož vznik umožnil získání finančních prostředků na pořízení nemovitostí, má primárně právo na náhradu za takto použité finanční prostředky. (…) Plnění poskytnuté jedním z manželů z jeho výlučného majetku na úhradu dluhu tvořícího SJM je třeba považovat za vnos, jehož režim podléhá § 742 odst. 1 písm. c) o. z. To platí s přihlédnutím k § 736 větě druhé o. z. i pro plnění, která z výlučného majetku na úhradu společných dluhů poskytl některý z manželů po zániku SJM. I požadavek na zohlednění vnosu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. může být poměřován úvahou o disparitě podílů. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, ze dne 27. 3. 2018 a sp. zn. 22 Cdo 2020/2018). Nejvyšší soud také již v poměrech obč. zák. formuloval v rozsudku ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněném pod č. 103/ 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), mimo jiné závěr, že jestliže se některý z manželů po rozvodu manželství podílel na zaplacení společného dluhu již ze svých výlučných prostředků, má právo na jejich náhradu ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé obč. zák. Tato skutečnost se pak promítne do výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich podílů.

53. Proto soud považoval za nutné zohlednit i platby zaplacené žalobcem po rozvodu manželství související s dosud nevypořádaným společným jměním manželů. V řízení bylo prokázáno, že po zániku manželství žalobce hradil ze svých výlučných prostředků splátky dluhu, který byl ve společném jmění manželů, což je nutno posoudit obdobně jako vnos z výlučného jmění žalobce do SJM.

54. Podle § 742 odst. 1 písm. b) a c) platí, že každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek a současně každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek. Soud vycházel z ustálené judikatury ve směru, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 5055, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 8045, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 8310, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2012, sp. zn. 22 Cdo 2380/2012, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 22 Cdo 51/2011, uveřejněný tamtéž a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012). Soudní řízení o vypořádání SJM je civilním soudním řízením, které předpokládá aktivitu stran řízení. Stejně jako platí, že soud vypořádává pouze tu část SJM, kterou účastníci řízení výslovně určí, obdobné základní pravidlo platí i při vypořádávání případných vnosů a investic. Je tedy na bývalých manželích, aby sami aktivně tvrdili a prokazovali konkrétní vnos či investici. Výslovně a jasně to konstatoval Nejvyšší soud například v roce 2007, kdy uvedl, že soud tak může do vypořádání zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání; to platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006). Vypořádání investice ze společného jmění manželů do výlučného majetku jednoho z manželů předpokládá v obecné rovině tvrzení, že výlučné finanční prostředky (či majetek) ze zákonného majetkového společenství byly použity ve prospěch jednoho z manželů a současně požadavek, aby druhému z manželů bylo v řízení o vypořádání společného jmění manželů uloženo, aby nahradil to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek (viz mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012). Žaloba o vypořádání společného jmění manželů byla u podána dne 22. 10. 2018, přičemž k zániku společného jmění manželů (v návaznosti na rozvod manželství účastníků) došlo dne 21. 6. 2017. Předmětem řízení se mohly stát pouze ty věci, hodnoty, závazky, pohledávky a vnosy, které účastníci učinili předmětem sporu do 21. 6. 2020. Požadavek na vypořádání tzv. investice ze společného jmění manželů do výlučného majetku jednoho z manželů však v uvedené tříleté lhůtě uplatněn nebyl. Takový požadavek však žalovaná ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů (ani později) v řízení neuplatnila. Ve svých podáních žalovaná sice tvrdila, že půjčky, které byly splaceny úvěrem ze dne 27. 1. 2015, nebyly součástí SJM, ale byly výlučnými závazky žalobce, avšak požadavek na náhradu těchto finančních prostředků neuplatnila a vypořádání investice se nedomáhala. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná konkrétní požadavek na vypořádání investice v řízení před soudem neuplatnila.

55. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018 je výpočet vypořádacího podílu účastníka v souladu s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, použitelný v zásadě i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., následující:

1. Pro zohlednění vnosu je nutné nejprve určit výši celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv – dále jen„ výchozí částka“) tvořícího součást společného jmění manželů a výši vnosu, resp. vnosů.

2. Způsob určení výše podílu každého z manželů: a) Od výchozí částky celkové hodnoty majetku v SJM je nutné odečíst jednotlivé vnosy účastníků. b) Takto zjištěná hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků; při rovnosti podílů je to polovina uvedené částky. Jde o výchozí částku sníženou o všechny relevantní vnosy – takto je určen podíl každého z účastníků na„ čistém“ majetku (t. j. majetku po odečtení hodnoty vnosů, avšak prozatím bez zohlednění společných dluhů). c) K podílu každého z účastníků je nutno přičíst výši jím provedeného vnosu (včetně poloviny částky, kterou některý z účastníků plnil z výlučných prostředků po zániku SJM na společný dluh). Součet obou takto zjištěných částek musí dát ve svém souhrnu celkovou hodnotu aktiv společného jmění manželů (tj. výchozí částku). d) Jestliže byl v řízení však některému z účastníků přikázán k úhradě společný dluh, pak - protože i na úhradě dluhu se účastníci (ve vztahu k třetí osobě) podílejí podle dosavadní judikatury stejným dílem – je druhý účastník povinen nahradit protistraně částku odpovídající polovině tohoto dluhu.

56. Výše celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv – dále jen„ výchozí částka“) tvořícího součást společného jmění manželů a výši vnosu, resp. vnosů představuje částku 7 500 Kč. Žalobce po zániku SJM zaplatil částku 149 593,70 Kč, která má obdobný režim jako vnos do SJM. SJM má tedy závazek vůči žalobci ve výši 149 593,70 Kč, tedy celková hodnota jmění je v daném případě záporná a představuje částku - 142 093,70 Kč.

57. Následně soud přistoupil k výpočtu vypořádacích podílů účastníků v této věci. Vychází se zásadně z toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. V rozsudku ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3324/2011 však Nejvyšší soud formuloval obecný závěr, že soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Jinými slovy, právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. V materiálním právním státě nejde pouze o dodržování práva bez dalšího, ale především o dodržování takových pravidel chování, která jsou v souladu s hodnotami, na nichž je právní řád vybudován. Právo je společenský normativní systém, jehož účelem je rozumné uspořádání vztahů mezi členy společnosti. Již z této základní funkce práva vyplývá, že řešení, která se požadavku rozumného uspořádání vztahů příčí, jsou nepřijatelná. Soudu tedy jednoznačně přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona nemůže přinést absurdní důsledky, a v případě, že tomu tak je, aby takovou interpretaci pomocí redukce ad absurdum odmítl a aby zvolil výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a jenž bude racionální a spravedlivý. Judikatura v poměrech obč. zák. neměla žádné pochybnosti, že podíl na společném jmění při vypořádání SJM nemusí být v zásadě totožný, nýbrž může být modifikován soudem v rámci soudního vypořádání společného jmění manželů (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99 (uveřejněný pod C 45 v Souboru), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2055/2011 (uveřejněné pod č. C 12 690 v Souboru)). Soudní odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) byl však považován za postup, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007 (dostupné na www.nsoud.cz)). Určení výše disparity vypořádacích podílů bylo na úvaze soudu na základě zohlednění všech okolností případu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 4, str. 152)). Disparita se přitom mohla podle konkrétních okolností případu vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2002, č. 2, str. 99)). V novější judikatuře se k těmto závěrům souhrnně přihlásil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015 (dostupném na www.nsoud.cz), jež obstálo i z hlediska ústavněprávního přezkumu (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2757/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)). I v poměrech o. z. může tedy soud při vypořádání SJM rozhodnout s využitím tzv. disparity (nerovnosti) podílů. Tomuto závěru ostatně jednoznačně nasvědčují i kritéria uvedená v § 742 odst. 1 o. z., k nimž je soud povinen při vypořádání přihlédnout. Vyloučení úvahy o disparitě podílů by znamenalo faktickou obsoletnost uvedených zákonných hledisek (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, ze dne 27. 3. 2018).

58. Nejvyšší soud se vyjádřil i k disparitě podílů z hlediska aktuálního fenoménu tzv. domácího násilí v poměrech zákonného majetkového společenství (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2012 www.nsoud.cz). Vyložil, že občanský zákoník pro vypořádání nestanoví přesná pravidla, nýbrž směrnice, jež mají soudce vést k tomu, aby vypořádání majetkového společenství manželů bylo spravedlivé. Otevírá tak prostor pro to, aby součástí úvahy o vypořádání byl i ohled na protiprávní jednání jednoho z manželů proti členům (užší) rodiny; takovým protiprávním jednáním je i tzv. domácí násilí (viz např. § 76b o. s. ř. nebo zákon č. 135/2006 Sb.). Požadavek, aby při vypořádání bylo zohledněno nežádoucí chování některého z manželů, je též v souladu s principem dobrých mravů. Pojem dobré mravy nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená nastoupení cesty nalézání spravedlnosti (nálezy Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, a ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. IV. ÚS 262/10, uveřejněné na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz). Praxe nepřehlíží ani okolnosti rozvodu a pečlivě váží, zda při nich nevznikaly morální momenty tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim nebylo při vypořádání přiměřeně přihlédnuto (Bičovský J., Bezpodílové spoluvlastnictví manželů, Linde, 1993, s. 204). Domácí násilí je protiprávní a neomluvitelné. Je protikladem péče o rodinu, kterou zákon výslovně uvádí jako jednu z okolností, jež jsou pro vypořádání významné. Má-li být při vypořádání společného majetku zohledněna péče o rodinu, musí totéž platit i pro její nedostatek (negaci) a také pro její protiklad, neboť jde o různé strany téhož. Není rozhodující, zda násilí mělo přímý dopad na společný majetek; takový požadavek nestanoví ani zákon, když vedle sebe staví péči o rodinu na jedné straně a zásluhy o nabytí a udržení majetkového společenství na druhé straně. Pokud přitom péče o rodinu může vyvážit zásluhy o nabytí a udržení společného majetku, může je zcela jistě i převážit. Lze uzavřít, že při vypořádání je třeba při úvaze o stanovení výše podílů zohlednit i skutečnost, že se účastník dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání (domácího násilí); přitom je třeba vzít do úvahy i jeho intenzitu, dobu trvání a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů.

59. V projednávaném případě má soud za to, že odpovídá spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky uplatnit disparitu jejich podílů na SJM, a to zejména vzhledem k trestním soudem zjištěnému protiprávnímu jednání žalobce vůči žalované, které bylo dlouhodobé a za které byl žalobce odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Soud proto přistoupil k možnosti odklonu od zásady rovnosti manželů při vypořádání, tj. od zásady, podle níž jsou podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění stejné. Jiné okolnosti, které by ovlivňovaly výši podílů účastníků soud ve věci neshledal, když dospěl k závěru, že oba účastníci se dle svých možností a schopností přičiňovali o rodinu, péči o děti i o zajišťování příjmů. Pokud proti žalované byla za trvání manželství nařízena jedna exekuce, byla na druhé straně vyvážena dalšími příjmy (dědictví a příspěvek matky žalované) do společného hospodaření. Domácí násilí tedy zůstalo jedinou okolností, kterou soud považoval za potřebné v rámci spravedlivého uspořádání poměrů účastníků zohlednit. Soud má za to, že zjištěným okolnostem případu odpovídá zvýšení podílu žalované na společném jmění manželů na 60%, přičemž žalobci byl přiznán podíl na jmění ve výši 40%.

60. Vzhledem k tomu, že hodnota SJM je záporná, jak vyplývá z bodu 56. tohoto rozsudku, výpočet tomu musí být přizpůsoben. Disparita podílů účastníků v daném případě znamená, že podíl žalobce na záporné hodnotě SJM bude vyšší, než podíl žalované, jinými slovy bude mít právo na náhradu menší části než by představovalo přesnou uhrazeného závazku. Proto podíl žalobce na celkové hodnotě SJM ve výši - 142 093,70 Kč by měl činit 60%, tedy - 85 256,22 Kč a podíl žalované 40%, tedy - 56 837,48 Kč.

61. Žalobce však již zaplatil částku 149 593,70 Kč, tedy o 64 337,48 Kč více, než činí jeho podíl (149 593,70 - 85 256,22 = 64 337,48), přičemž nabude majetek v hodnotě 7 500 Kč, čímž bude část jeho podílu uhrazena. Výše vypořádacího podílu, který by měl připadnout žalobci se tedy o tuto hodnotu nabyté věci sníží a bude proto představovat částku 56 837,48 Kč (64 337,48 Kč - 7 500 Kč = 56 837,48) Tuto částku tedy musí žalovaná žalobci nahradit.

62. Obdobný výpočet z pohledu žalované dospívá ke stejnému závěru: Podíl žalované na SJM činí celkem částku - 56 837,48 Kč, přičemž žalovaná dosud nezaplatila žádnou částku ani ze SJM nenabude žádné věci, tedy vypořádací podíl, který je povinna žalobci zaplatit, činí stále 56 837,48 Kč.

63. Pokud jde o lhůtu k plnění, obecně platí, že v řízeních o vypořádání SJM mají soudy zvažovat při volbě způsobu vypořádání i rozsah platební povinnosti, která vznikne a s tím související lhůtu k plnění. Byť lze připustit, že i v řízeních o vypořádání SJM mohou okolnosti případu vyžadovat stanovené delší než třídenní lhůty k plnění, je obecně žádoucí, aby majetkové poměry mezi bývalými manžely byly vypořádány ve lhůtě co nejkratší. Proto soud vzhledem k výši vypořádacího podílu stanovil žalované lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu v délce 60 dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku).

64. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že řízení o vypořádání společného jmění manželů má zvláštní povahu, neboť jde o tzv. iudicium duplex, tedy o řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků a přes formální označení, jež odpovídá znění zákona, jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně, nehledě na to, kdo žalobu podal. Nejde tedy o„ klasické“ sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát. Nálezová judikatura Ústavního soudu se nyní přiklání k principu, že v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdežto rozhodnutí podle § 142 odst. 3 téhož zákona bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. šikanózním výkonem práva či zneužitím práva (viz k tomu nález ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 572/19 (N 211/97 SbNU 260) a nález sp. zn. I. ÚS 262/20) a také nález sp. zn. IV.ÚS 404/22. Šikanózní výkon práva nebo zneužití práva v daném případě soud neshledal, proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).