3 C 187/2020-196

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený obecnou zmocněnkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] [datum narození] bytem [adresa] o zaplacení částky 102.110 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.422 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.422 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 81.688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 81.688 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na nákladech řízení státu částku 17.309,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na nákladech řízení státu částku 4.327,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 23.10.2020 domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky 102.110 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že při dopravní nehodě dne [datum] ve [obec] na pozemní komunikaci na ulici [ulice] poblíž restaurace [anonymizována dvě slova] došlo ke střetu a poškození dvou motorových vozidel, a to vozidla [značka automobilu], model [anonymizováno], [registrační značka], provozovaného žalobcem, a vozidla [značka automobilu], model [anonymizováno], [registrační značka], provozovaného žalovaným. Odbor dopravy [stát. instituce] zahájil vůči oběma řidičům uvedených vozidel [jméno] [příjmení], zaměstnanci žalobce, a [jméno] [příjmení], zaměstnanci žalovaného, přestupkové řízení z důvodu jejich možné odpovědnosti za přestupek související se zaviněním uvedené dopravní nehody, které bylo následně vůči oběma řidičům postupně zastaveno. V rámci přestupkového řízení byl soudním znalcem [celé jméno znalce] vypracován znalecký posudek ze dne [datum] [číslo] z něhož vyplynulo, že řidič [příjmení], který vyjížděl od krajnice před pekárnou [příjmení] a následně se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci [anonymizována dvě slova], v okamžiku, kdy se se svým vozidlem již pohyboval po oblouku, avšak teprve před nájezdem do protisměrného jízdního pruhu, z postavení za ním jedoucího vozidla [anonymizováno] mohl rozpoznat, že toto vozidlo provádí jeho předjíždění. Z ustálené rozhodovací praxe přitom plyne, že zásadní význam má zjištění, kdy řidič zahájil odbočování, tento okamžik přitom nelze vztahovat k započetí znamení o změně směru jízdy, protože rozhodující je až okamžik skutečné změny směru jízdy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2013, sp.zn. 7 Tdo 918/2013), dále i když tedy odbočující řidič začne dávat včas znamení o změně směru jízdy ještě před zahájením odbočování, tím se jeho povinnosti nevyčerpávají, protože má další povinnosti spočívající v tom, že při samotném odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a současně musí dbát zvýšené opatrnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2016, sp.zn. 4 Tdo 264/2016), a zvýšená opatrnost pak znamená, že situaci za svým vozidlem musí kontrolovat nejen v momentě, kdy dává světelné znamení o změně směru jízdy, ale i v době samotného odbočovacího manévru, kdy se vozidlo začne vychylovat do jízdního pruhu, v němž může očekávat pohyb vozidel, zvýšenou opatrnost je možné logicky na řidiči odbočujícím vlevo požadovat i z toho důvodu, že v momentě odbočování snižuje rychlost, která mu umožňuje zareagovat na případně předjíždějící vozidlo ve vysoké rychlosti zastavením a posečkáním s dokončením odbočení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2020, sp.zn. 6 Tdo 139/2020). Z uvedených závěrů je patrné, že řidič vozidla [příjmení] [příjmení] v okamžiku bezprostředně před najetím do protisměrného jízdního pruhu nesprávně vůbec nezareagoval na předjíždění svého vozidla vozidlem [anonymizováno], pohyb svého vozidla, tj. odbočovací manévr vlevo, nepřerušil a namísto toho zamýšlený odbočovací manévr provedl, čímž porušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, které mu ukládalo dát znamení o změně směru jízdy, neohrozit řidiče jedoucí za ním a dbát zvýšené opatrnosti, tedy ještě před zahájením přejíždění svým vozidlem do protisměrného jízdního pruhu se přesvědčit, zda tímto svým odbočovacím manévrem neohrozí za ním jedoucí a v té době jej již předjíždějící vozidlo [anonymizováno]. Žalobci vznikla poškozením vozidla [anonymizováno] při dopravní nehodě škoda ve výši 102.110 Kč odpovídající částce, kterou musel žalobce vynaložit na jeho opravu opravcem [jméno] [příjmení], se sídlem [obec a číslo]. Příčinná souvislost mezi porušením uvedené právní povinnosti zaměstnancem žalovaného – řidičem [příjmení] a škodou vzniklou žalobci spočívá v tom, že protiprávní jednání řidiče [příjmení] bylo bezprostřední příčinou dopravní nehody – střetu vozidel, při níž došlo k poškození vozidla [anonymizováno]. Žalovaný odpovídá za škodu vzniklou žalobci, neboť při své činnosti použil svého zaměstnance [jméno] [příjmení], který popsaným jednáním způsobil škodu žalobci. Žalobce vyzval žalovaného k náhradě způsobené škody do tří dnů od doručení výzvy k plnění, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný se čtvrtým dnem následujícím po doručení výzvy k plnění, tj. [datum], ocitl v prodlení se zaplacením požadované částky.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Ve vyjádření zejména uvedl, že tvrzení žalobce o protiprávním jednání řidiče vozidla [příjmení] [příjmení] (zaměstnance žalovaného) je v rozporu nejen s výsledky šetření v rámci správního řízení před [stát. instituce], ale též zejména se závěry znaleckého posudku, které tvrzení žalobce nepotvrzují, ale vyvrací. [stát. instituce], Odbor dopravy, vydal dne [datum] rozhodnutí, jímž uznal zaměstnance žalobce [jméno] [příjmení] vinným, že dne [datum] ve [obec] na ulici [ulice] – na místní komunikaci, u restaurace [anonymizována dvě slova], předjížděl vozidlem [anonymizováno] vozidlo [příjmení], které řídil zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení], v momentě, kdy tento se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci [anonymizována dvě slova]. Tímto manévrem došlo ke střetu obou vozidel. Svým jednáním porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb. a zavinil dopravní nehodu. Tímto rozhodnutím bylo dále řízení proti [jméno] [příjmení] zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že by [jméno] [příjmení] porušil § 21 zákona o silničním provozu. Rozhodnutí vůči [jméno] [příjmení] nabylo právní moci dne [datum]. Tímto rozhodnutím tedy bylo pravomocně rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] při odbočování vlevo dodržel zákonné povinnosti, tedy že dával znamení o změně směru jízdy a jeho jednáním nedošlo při odbočování k ohrožení řidiče jedoucího za ním a splnil povinnost dbát zvýšené opatrnosti. [jméno] [příjmení] podal proti rozhodnutí správního orgánu odvolání, jelikož se však [stát. instituce] v zákonem stanovené jednoroční lhůtě nepodařilo konat, bylo řízení zastaveno. Odůvodnění rozhodnutí [stát. instituce] bylo do značné míry založeno na závěrech znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne [datum] [číslo]. Znalec podrobil celou dějovou linii dopravní nehody detailnímu zkoumání a z [anonymizováno] zjištění byly vyvozeny tyto skutečnosti: řidič vozidla [anonymizováno] mohl znamení o změně směru jízdy vozidla [příjmení] chybně interpretovat, skutečná reakce řidiče vozidla [anonymizováno] byla mírně pozdní, řidič vozidla [příjmení] nemohl z charakteru pohybu vozidla [anonymizováno] rozpoznat, že toto vozidlo již provádí předjíždění, v okamžiku, kdy bylo možno z postavení vozidla [anonymizováno] rozpoznat, že provádí předjíždění, se již vozidlo [příjmení] pohybovalo po oblouku, pokud by řidič vozidla [anonymizováno] zahájil svou reakci včas, tak by své vozidlo zastavil vždy ještě před místem křížení trajektorií, pokud by se vozidlo [anonymizováno] pohybovalo nejvýše povolenou rychlostí 50 km/hod. a pokud by jeho řidič zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak ve skutečnosti zahájil, střetu by dokázal brzděním zabránit, řidič vozidla [příjmení] neměl důvod odvracet střet, neboť se mohl domnívat, že jej řidič vozidla [anonymizováno] vidí a je srozuměn s jeho úmyslem odbočit vlevo a řidič vozidla [příjmení] mohl tak nabýt dojmu, že může bezpečně odbočit, řidič vozidla [příjmení] po celou dobu odbočování dával znamení o změně směru jízdy, před vlastním odbočením se přesvědčil o situaci za ním, neměl možnost rozpoznat, že bude předjížděn vozidlem [anonymizováno], zahájil odbočování, v daném okamžiku se ještě přesvědčil o situaci za ním, následně prováděl kontrolu situace před ním – míst, kam odbočoval a protisměru a v daném okamžiku došlo k nárazu. Tvrzení uvedená v žalobě jsou založená na žalobcem uváděných tezích, které jsou zcela vytrženy z kontextu celého případu. Ze znaleckého posudku navíc vyplývá, že informace sdělené řidičem žalobce nebyly v průběhu řízení pravdivé, když uváděl, že se pohyboval rychlostí 45 km/hod, kdy znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že vozidlo [anonymizováno] dosáhlo při zrychlování rychlosti 56,6 až 59,9 km/hod. Dále řidič vozidla [anonymizováno] uváděl, že v okamžiku, kdy byla přední část jeho vozidla na úrovni zadní části vozidla [příjmení], až v ten okamžik zahájilo vozidlo [příjmení] odbočování vlevo, což bylo znalcem hodnoceno jako technicky nepřijatelné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná žalobcem nelze na projednávaný případ aplikovat. Povinnosti odbočujícího řidiče uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 7 Tdo 918/2013, na které žalobce poukazuje, zaměstnanec žalovaného splnil. Ve všech žalobcem uváděných rozhodnutích došlo k porušení ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu řidičem odbočujícího vozidla tím, že řidič vůbec nekontroloval situaci za sebou při odbočování, což však v tomto případě splněno nebylo. Žalovaný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 10/2008, podle něhož nelze po řidiči vozidla požadovat, aby se při odbočování nepřetržitě či průběžně díval za sebe a nevěnoval se náležitě odbočovacímu manévru, jakož i nesledoval, co se děje ve směru jeho jízdy, vozidla jedoucí za odbočujícím vozidlem, které má řádně zapnutý směrový ukazatel ohlašující změnu směru jízdy, si mají počínat tak, aby na tuto změnu stihly za normálních okolností zareagovat včas. Dále žalovaný upozornil na nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 3159/15, dle kterého pokud řidič s dostatečným předstihem řádně dává ostatním účastníkům silničního provozu najevo svoji vůli odbočit vlevo a ověřil si již, že neexistuje překážka, která by mu v tom bránila, může v odbočovacím manévru pokračovat. Dále žalovaný uvedl, že vozidlo [příjmení] bylo výraznými polepy označeno jako vozidlo [název] [název]. Areál [restaurace] [restaurace], na jehož vjezd řidič vozidla [příjmení] odbočoval, byl označen také logy [právnická osoba], která je jeho vlastníkem, brána do areálu přitom byla otevřená. Na řidiči vozidla [anonymizováno] tedy bylo, aby dbal zvýšené opatrnosti a pokud vozidlo [příjmení] mělo zapnuté levé světlo signalizující odbočení a po levé straně se nacházel areál [název] a auto jedoucí před ním mělo označení logy [název], mohl předpokládat a interpretovat tuto signalizaci o to více jako signalizaci znamenající odbočení doleva. Řidičem žalovaného [jméno] [příjmení] nedošlo k porušení právní povinnosti a není možné tak shledávat příčinnou souvislost mezi jednáním [jméno] [příjmení] a škodou vzniklou žalobci. Žalovaný namítl, že pokud bylo pravomocně rozhodnuto, že řidič [příjmení] neporušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu, nelze se nyní podanou žalobou domáhat způsobené škody po žalovaném, neboť tento není v tomto řízení pasivně legitimován.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného uvedl, že rozhodnutí správního orgánu o zastavení přestupkového řízení vůči řidiči [příjmení] i následně vůči řidiči [příjmení] nemají pro rozhodnutí civilního soudu žádný význam. Žalovaný účelově tvrdí, že řidič [příjmení] před zahájením odbočovacího manévru signalizoval změnu směru jízdy – podle řidiče [příjmení] však řidič [příjmení] žádnou takovou signalizaci neučinil. Toto nepřímo dokládá i skutečnost, že podle závěrů znaleckého posudku byla reakce řidiče [příjmení] na řidičem [příjmení] vytvořenou dopravní situaci mírně pozdní, tzn. že řidič [příjmení] zareagoval až v okamžiku, kdy řidič [příjmení] začal při svém manévru přejíždět do protisměrného jízdního pruhu. [příjmení] [příjmení] měl při svém odbočovacím manévru nejen povinnost dát včas znamení o změně směru jízdy svého vozidla, ale rovněž povinnost neohrozit řidiče jedoucí za ním a zejména dbát zvýšené opatrnosti. Jakkoli řidič [příjmení] po zahájení odbočování musel primárně sledovat prostor před svým vozidlem, v okamžiku zahájení přejíždění do protisměrného jízdního pruhu se měl zabývat i situací za svým vozidlem – tato jeho povinnost byla o to významnější, neboť jeho vozidlo bylo vybaveno pevnou přepážkou, která rozhledové poměry řidiče [příjmení] směrem dozadu za vozidlo zhoršovala, což ale nemůže být důvodem pro kladení zvýšených požadavků na chování řidiče [příjmení]. Žalovaným uváděná nepřiměřená rychlost vozidla [anonymizováno] byla podle znaleckého posudku nanejvýš o 13,2 až 19,8 % vyšší než rychlost 50 km/hod, tedy zjevně nešlo o takovou rychlost, v jejímž důsledku by bylo řidiči [příjmení] znemožněno na jeho předjíždění vozidlem [anonymizováno] adekvátně zareagovat a odbočovací manévr přerušit.

4. Žalovaný v reakci na vyjádření žalobce uvedl, že nové tvrzení žalobce o tom, že podle řidiče [příjmení] řidič [příjmení] žádnou signalizaci změnu směru jízdy neučinil, je nepravdivé, neboť v rámci správního řízení řidič [příjmení] od počátku tvrdil, že dával znamení o změně směru jízdy, což potvrdil i svědek [příjmení].

5. V rámci jednání konaného dne [datum] soud seznámil účastníky řízení se svým názorem na žalovaným tvrzenou vázanost soudu v tomto řízení rozhodnutím [stát. instituce], Odbor dopravy, ze dne [datum], sp.zn. [název] [číslo] [rok], [číslo jednací], v části, v níž bylo řízení proti řidiči žalovaného [jméno] [příjmení] pravomocně zastaveno ke dni [datum], neboť dle správního orgánu nebyla naplněna subjektivní stránka přestupku, tedy zavinění [jméno] [příjmení] na předmětné dopravní nehodě. Citovaným rozhodnutím správního orgánu není soud v tomto řízení ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že soud je vázán pouze rozhodnutím správního orgánu, že se stal přestupek a kdo přestupek spáchal. Usnesení o zastavení řízení pod tento typ rozhodnutí nespadá. V komentářové literatuře k ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. se hovoří o tom, zda a do jaké míry má soud vycházet z rozhodnutí, které bylo vydáno v trestním řízení, v němž byl obžalovaný zproštěn obžaloby. I pokud existuje takové rozhodnutí, tak ani tímto rozhodnutím není soud v civilním řízení vázán. Na druhou stranu však soud nemůže úplně takové rozhodnutí ponechat bez povšimnutí. To znamená, dospěje-li k odlišnému závěru v civilním řízení, měl by se vypořádat s tím, proč k odlišnému skutkovému a právnímu závěru dospěl. Druhým důvodem je to, že účastníky přestupkového řízení byly dvě fyzické osoby, a to řidič [jméno] [příjmení] a řidič [jméno] [příjmení]. Pouze tyto osoby se vyjadřovaly ke skutkové stránce věci, k jejímu právnímu hodnocení a pouze tyto osoby byly slyšeny. Účastníky tohoto soudního řízení jsou však subjekty odlišné, které se v přestupkovém řízení k ničemu nevyjadřovaly. Bylo by tak porušením práva na spravedlivý proces vycházet bez dalšího z daného usnesení, neboť účastníci řízení neměli možnost skutkově a právně v přestupkovém řízení argumentovat a nebyli slyšeni. V tomto ohledu soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp.z. I ÚS 1424/09, podle něhož„ Vázanost soudu v civilním řízení trestním rozsudkem ve smyslu § 135 o.s.ř. se může prosadit jenom ve vztahu k osobám, které vystupovaly v trestním řízení, v němž měly možnost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy. S ohledem na právo na právní slyšení, jež je součástí práva na spravedlivý proces, se však tato vázanost nemůže uplatnit vůči třetím osobám, které v trestním řízení takovou možnost neměly; v takovém případě lze v civilním řízení provádět dokazování k těm okolnostem, které byly zjišťovány v trestním řízení a které jsou zároveň významné i pro soukromoprávní posouzení věci.“ Dle soudu není jediného důvodu, aby citované závěry Ústavního soudu vztahující se k trestnímu řízení nebyly aplikovány ve vztahu k řízení správnímu.

6. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že v době dopravní nehody byl řidič vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] zaměstnancem žalobce a řidič vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] byl zaměstnancem žalovaného.

7. Soud ve věci provedl dokazování svědeckými výpověďmi, znaleckým posudkem a jeho doplňkem, výslechem znalce a listinami, přičemž z nich zjistil následující skutečnosti:

8. Z osvědčení o registraci vozidla bylo zjištěno, že vlastníkem vozidla [anonymizováno] byl ke dni [datum] žalobce.

9. Z faktury ze dne [datum], posudku/kalkulace ze dne [datum] [číslo] příjmového dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že opravu vozidla [anonymizováno] po dopravní nehodě provedl [jméno] [příjmení], autoservis, [IČO], [obec a číslo], náklady na opravu dle posudku/kalkulace ze systému [anonymizováno] činily včetně DPH 132.743,27 Kč, přičemž náklady byly tvořeny cenou náhradních dílů, mzdou za práci, vedlejšími náklady a lakováním. Fakturou ze dne [datum] č. [rok] byla žalobci vyúčtována celková cena za opravu vozidla po započtení slevy 30 % z důvodu nepoužití originálních náhradních dílů ve výši 102.110 Kč včetně DPH se splatností [datum]. Tato částka byla žalobcem [jméno] [příjmení] uhrazena v hotovosti dne [datum].

10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], podací stvrzenky a potvrzení o dodání zásilky z portálu České pošty bylo zjištěno, že dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen dne [datum], vyzval žalobce žalovaného k úhradě škody ve výši 102.110 Kč nejpozději do tří dnů od jeho doručení s upozorněním, že pokud nebude požadovaná částka žalobci uhrazena, obrátí se se svým nárokem na soud.

11. Z připojeného spisu [stát. instituce], Odbor dopravy, sp.zn. [spisová značka], a to zejména v něm obsažených listin: oznámení přestupku ze dne [datum], úředních záznamů ze dne [datum], [datum], oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne [datum], uplatnění nároku na náhradu škody ze dne [datum] a [datum], protokolu o ústním projednání přestupku ze dne [datum], výzvy k doplnění předložených dokumentů ze dne [datum], rozhodnutí ze dne [datum], odvolání [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a usnesení o zastavení řízení ze dne [datum] bylo zjištěno, že na základě oznámení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor [obec], Dopravní inspektorát ze dne [datum] Městský úřad Vyškov, Odbor dopravy, zahájil řízení o přestupku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení] tím, že dne [datum], kdy řídil vozidlo [příjmení] ve [obec] na ulici [ulice] – místní komunikace u restaurace [restaurace] [restaurace], nedbal zvýšené opatrnosti a při odbočování, kdy vyjížděl od krajnice před pekárnou [příjmení] a následně se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci [restaurace] [restaurace], byl v době odbočovacího úkonu předjížděn sanitním vozem [anonymizováno], tč. bez práva přednosti v jízdě, v následku čeho došlo ke střetu s vozidlem [anonymizováno], které řídil ve směru od ulice [ulice] k ulici [příjmení] [jméno] [příjmení], když tímto jednáním porušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu, a dále zahájil řízení o přestupku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení] tím, že dne [datum], kdy řídil vozidlo [anonymizováno], ve [obec] na ulici [ulice] – místní komunikace, u restaurace [restaurace] [restaurace], předjížděl vozidlo [příjmení], které řídil [jméno] [příjmení], v momentně, kdy tento se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci [restaurace] [restaurace], kdy tímto manévrem došlo ke střetu obou vozidel, přičemž svým jednáním porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. e) zákona o silničním provozu. Z úředních záznamů Policie ČR ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] při telefonickém hovoru dne [datum] uvedl, že dne [datum] jel ve vozidle [anonymizováno], cestoval sám, když jel po ulici [ulice] ve [obec], všiml si, jak u [anonymizována dvě slova] stojí dodávka, jejíž řidič stál u pravé krajnice a dával výstražné znamení. Dále si všiml, že z pekárny vychází muž, který do vozidla nastupoval jako spolujezdec. V uvedeném místě jel rychlostí asi 45 km/hod. Když viděl, že vozidlo stojí, začal jej předjíždět. Jakmile byl přední částí svého vozidla na úrovni zadní části vozidla [příjmení], všiml si, že vozidlo vyjelo od krajnice a začalo odbočovat vlevo. V ten okamžik strhl řízení vlevo, aby zabránil střetu, což se mu nepodařilo a do vozidla narazil. Dne [datum] uvedl při telefonickém hovoru [jméno] [příjmení], že dne [datum] jel ve vozidle [příjmení] po ulici [ulice] ve [obec], zde zastavil spolupracovníkovi [jméno] [příjmení] u pekárny [příjmení] a zůstal stát při pravém okraji komunikace se zapnutými výstražnými světly. Když se kolega [příjmení] vracel do auta, podíval se do zpětného zrcátka a v dálce viděl sanitní vozidlo. Rozjel se, po celou dobu dával znamení o změně směru jízdy vlevo, protože se chtěl otočit na vjezdu parkoviště u restaurace [restaurace] [restaurace]. Začal odbočovat a všiml si, že má vedle sebe vozidlo, které jej předjíždí. I přes jeho snahu došlo ke střetu vozidel. Dne [datum] v telefonickém hovoru [jméno] [příjmení] uvedl, že jel jako spolujezdec ve vozidle [příjmení], které řídil jeho kolega [jméno] [příjmení]. Zastavili na ulici [ulice], kde si šel nakoupit do pekárny [příjmení]. Kolega zapnul výstražná světla a seděl ve vozidle. Když se vrátil, všiml si, že od ulice [ulice] jede sanitka, která však jela docela pomalu a byla od nich vzdálená asi 70 m. Jakmile nasedl, kolega [příjmení] se hned rozjel a jel pomalou jízdou až k odbočce na parkoviště před restaurací [restaurace] [restaurace]. Po celou dobu dával blinkr vlevo a začal odbočovat. Najednou uslyšeli brzdy druhého vozidla a přišel náraz. Kde byla sanitka v době, kdy kolega [příjmení] začal odbočovat, neví, jelikož mají ve vozidle přepážku znemožňující pohled dozadu. V přestupkovém řízení uplatnil nárok na náhradu škody způsobené dopravní nehodou žalobce dopisem ze dne [datum] ve výši 102.110 Kč a žalovaný dopisem ze dne [datum] ve výši 111.660 Kč. Při ústním projednání přestupku dne [datum], k němuž se oba obvinění z přestupku osobně dostavili, [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že vozidlo [anonymizováno] je vybaveno systémem [příjmení] control, který zaznamenává průběh rychlosti a podle výstupu z tohoto systému jelo vozidlo [anonymizováno] po celou dobu povolenou rychlostí. Požádal o poskytnutí lhůty k předložení záznamu ze systému [příjmení] control o rychlosti vozidla [anonymizováno]. [příjmení] [jméno] [příjmení] předložil správnímu orgánu dokumenty, které nevypovídají o skutečné rychlosti vozidla [anonymizováno] v daném místě a čase, byl vyzván dopisem ze dne [datum] k jejich doplnění. Podáním ze dne [datum] sdělil [jméno] [příjmení], že požadované informace nemá on ani jeho zaměstnavatel [právnická osoba] k dispozici, když data GPS jsou provozovatelem tohoto systému zálohována pouze 6 měsíců. K zadání správního orgánu byl vypracován znalecký posudek [celé jméno znalce], znalcem v oboru doprava, silniční nehody, ze dne [datum] [číslo] za účelem vypracování komplexní analýzy nehodového děje, potvrzení, zda z technického hlediska je možný průběh nehodového děje, jak ho popisují ve své výpovědi řidiči, stanovení možnosti odvrácení střetu vozidel a uvedení dalších okolností zjištěných při zpracování znaleckého posudku majících vliv na posouzení dané věci. Závěry znaleckého zkoumání jsou uvedeny v dalším odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Rozhodnutím [stát. instituce], Odbor dopravy, ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], [číslo jednací] byl [jméno] [příjmení] uznán vinným tím, že dne [datum], kdy řídil vozidlo [anonymizováno], ve [obec] na ulici [ulice] – na místní komunikaci, u restaurace [restaurace] [restaurace], předjížděl vozidlo [příjmení] řízené [jméno] [příjmení] v momentě, kdy tento se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci [restaurace] [restaurace], tímto manévrem došlo ke střetu obou vozidel, svým jednáním porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. e) zákona o silničním provozu a zavinil dopravní nehodu, a dále řízení ve věci přestupku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení] tím, že by porušil ustanovení § 21 zákona o silničním provozu, když dne [datum], kdy řídil vozidlo [příjmení], ve [obec] na ulici [ulice] – na místní komunikaci, u restaurace [restaurace] [restaurace], vyjížděl od krajnice před pekárnou [příjmení] a následně se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci [restaurace] [restaurace], přičemž byl v době odbočovacího úkonu předjížděn vozidlem [anonymizováno], které řídil ve směru od ulice [ulice] k ulici [příjmení] [jméno] [příjmení], v důsledku čehož došlo ke střetu obou vozidel, se zastavuje. Ve vztahu k [jméno] [příjmení] rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. [jméno] [příjmení] podal proti rozhodnutí odvolání. Vzhledem k tomu, že se správnímu orgánu nepodařilo ve lhůtě jednoho roku od vydání rozhodnutí konat, bylo řízení vedené proti [jméno] [příjmení] usnesením [stát. instituce], Odbor dopravy, ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], [číslo jednací] zastaveno, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. V odůvodnění rozhodnutí ze dne [datum] správní orgán ve vztahu k řidiči [jméno] [příjmení] učinil následující závěry: [jméno] [příjmení] od svého rozjezdu po celou dobu dával znamení o změně směru jízdy vlevo, což bylo potvrzeno i jeho spolujezdcem [jméno] [příjmení]. Tedy tuto povinnost si splnil a svůj záměr odbočit vlevo zcela jasně deklaroval řidiči jedoucímu za ním. Při tomto úkonu však nemohl předpokládat, že bude předjížděn vozidlem [anonymizováno] zleva. Dále řidič musí splnit podmínky„ nesmět ohrozit“ a„ dbát zvýšené opatrnosti“. Dle správního orgánu si [jméno] [příjmení] nepočínal tak, že by jinému účastníku silničního provozu na pozemních komunikacích vzniklo nějaké bezprostřední nebezpečí. To by vzniklo např. tehdy, když by zahájil odbočovací manévr, aniž by dal najevo úmysl odbočit znamením o změně směru jízdy, či by tento dal a odbočovací manévr by provedl před bezprostředně jedoucím vozidlem, či by nečekaně a náhle změnil směr jízdy. [jméno] [příjmení] úmysl odbočit vlevo signalizoval s dostatečným předstihem. Pokud jde o povinnost dbát zvýšené opatrnosti, kdy v tomto případě se jedná o věnování se situaci v silničním provozu za sebou, je třeba vycházet z objektivních okolností konkrétní dopravní situace. Pokud řidič odbočující vlevo, který dává řádně znamení o změně směru jízdy vlevo a který si před provedením úkonu odbočení zkontroluje situaci za sebou, již by nemělo být bez dalšího požadováno, aby se při odbočování nepřetržitě či průběžně díval za sebe a nevěnoval se náležitě odbočovacímu manévru a nesledoval přitom, co se děje ve směru jeho jízdy. Naopak řidič jedoucí za odbočujícím vozidlem, které má řádně zapnutý směrový ukazatel ohlašující změnu směru jízdy, si má počínat tak, aby na tuto změnu stihl za normálních okolností zareagovat včas, je oproti řidiči odbočujícímu ve výhodě, minimálně má lepší přehled na pozemní komunikaci a tím možnost rychlejší a lepší reakce. Ve vztahu k řidiči [jméno] [příjmení] správní orgán učinil následující závěry: První možností, kdy měl řidič [anonymizováno] zahájit svou reakci, byl okamžik, kdy vozidlo [příjmení] zahájilo své dávání znamení o změně směru jízdy vlevo. Avšak vozidlo se rozjíždělo od pravého okraje vozovky, tedy řidič vozidla [anonymizováno] se mohl domnívat, že toto znamení je dáváno proto, že se vozidlo rozjíždí od okraje a bude dále pokračovat v přímé jízdě. Nelze-li vyloučit chybnou interpretaci znamení levým směrovým světlem, je rozhodný okamžik možné reakce řidiče vozidla [anonymizováno] stanoven až z možnosti rozpoznání úmyslu řidiče vozidla [příjmení] odbočit vlevo na nájezd na parkoviště dle stočení vozidla a jeho vyjetí blíže ke středu vozovky. Možností, jak mohl řidič [příjmení] rozpoznat, že vozidlo [příjmení] bude odbočovat, je až charakter jeho jízdy. Za tento okamžik je možno považovat okamžik, kdy vozidlo [příjmení] bylo již významně stočeno vlevo o takový úhel, kdy řidiči vozidla [anonymizováno] muselo být zřejmé, že se nejedná o běžné vyjíždění od okraje vozovky, ale že se jedná o odbočování. Tento okamžik nastal 2,77 sekundy před okamžikem střetu a vozidlo [anonymizováno] se v témže okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 38,5 – 41 m od místa střetu. V tomto okamžiku měl řidič vozidla [anonymizováno] nejpozději zahájit svou reakci. Ve skutečnosti ji zahájil až v čase 2,03 – 2,25 sekundy před okamžikem střetu, tedy jeho reakce byla mírně pozdní, a to ve vzdálenosti 27,6 – 33 m před místem střetu, v tu dobu vozidlo [anonymizováno] stále zrychlovalo a dosahovalo rychlosti 54,8 – 57,1 km/hod. Pokud by řidič vozidla [anonymizováno] zahájil svou reakci včas, tak vždy by své vozidlo zastavil ještě před křížením trajektorií (před místem střetu). Dalším aspektem příčiny dopravní nehody byla rychlost vozidla [anonymizováno]. Pokud by se toto vozidlo pohybovalo nejvýše dovolenou rychlostí 50 km/hod a pokud by řidič [příjmení] zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak ve skutečnosti zahájil, střetu by brzděním zabránil.

12. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce v oboru doprava, silniční nehody, ze dne [datum] [číslo] bylo stran komplexní analýzy nehodového děje zjištěno následující. [příjmení] [příjmení] se pohybovalo po ulici [ulice] ve směru od ulice [ulice] směrem k ulici [ulice]. Řidič s vozidlem zastavil u pravého okraje u prodejny [anonymizována dvě slova], následně se s vozidlem rozjel. Ve stejnou chvíli se stejným směrem pohybovalo vozidlo [anonymizováno] řízené řidičem [jméno] [příjmení]. Toto vozidlo se pohybovalo počáteční rychlostí cca 45 km/hod (tuto počáteční rychlost nelze potvrdit, ale ani vyvrátit), vozidlo při jízdě po ulici [ulice] pozvolna zrychlovalo. Řidič tohoto vozidla se rozhodl pro předjetí vozidla [příjmení], předjíždění (své příčné vybočování ze středu pravého jízdního pruhu vlevo) zahájil v čase 5,40 – 5,55 sekundy před okamžikem střetu, a to vzdálenosti 76,1 – 78 m před místem střetu. Uvedený počátek předjíždění je technicky nejpozdější okamžik zahájení předjíždění, řidič [příjmení] však mohl své předjíždění zahájit libovolně dříve, nikoliv však později. Řidič vozidla [příjmení] se po svém rozjezdu hodlal otočit do protisměru, k čemuž chtěl využít nájezd na parkoviště u restaurace [restaurace] [restaurace], proto s vozidlem bezprostředně po rozjezdu jel nejprve v přímém směru u pravého okraje vozovky, kdy v čase cca 5,11 sekundy před okamžikem střetu a ve vzdálenosti 14,2 m před místem střetu zahájil své odbočování vlevo na nájezd parkoviště. V tom okamžiku se vozidlo [anonymizováno] nalézalo ve vzdálenosti 70,5 až 74,1 m před místem střetu, již provádělo své předjíždění, ale stále se ještě pohybovalo v pravém jízdním pruhu. Řidič vozidla [příjmení] pohledem do zpětného zrcátka sice mohl vozidlo [anonymizováno] vidět, ale z jeho polohy nemohl rozpoznat, že toto vozidlo provádí odbočování. Vozidlo [anonymizováno] při svém zrychlování na ulici [ulice] dosáhlo rychlosti 56,6 až 59,9 km/hod. Řidič vozidla [anonymizováno] na odbočující vozidlo [příjmení] zahájil svou reakci v čase 2,03 až 2,25 sekundy před okamžikem střetu. Vozidlo [anonymizováno] se v tom okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 27,6 až 33 m před místem střetu a vozidlo [příjmení] se nalézalo ve vzdálenosti 5,6 až 6,3 m před místem střetu. Nutno tedy říci, že skutečná reakce řidiče vozu [anonymizováno] byla mírně pozdní, včasná reakce řidiče tohoto vozidla mohla započít v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu ve vzdálenosti 38,5 až 41 m před místem střetu. Po zahájení reakce řidiče vozidla [anonymizováno] tento řidič intenzivně brzdil, avšak střetu s odbočujícím vozidlem [příjmení] se mu již nepodařilo zabránit. Rychlost vozidla [anonymizováno] byla řidičem snížena na rychlost střetovou 28,9 až 31,3 km/hod. [příjmení] [příjmení] mělo v okamžiku střetu rychlost cca 10 km/hod. Zda z technického hlediska je možný průběh nehodového děje, jak ho popisují ve své výpovědi řidiči obou vozidel, znalec uvedl: [příjmení] [příjmení] uvedl, že v okamžiku, kdy byla přední část jeho vozidla [anonymizováno] na úrovni zadní části vozidla [příjmení], zahájilo vozidlo [příjmení] odbočování vlevo, toto je technicky nepřijatelné. Výpověď řidiče vozidla [příjmení] je technicky přijatelná. Stran možnosti odvrácení střetu vozidel znalec uvedl následující: Pokud by řidič vozidla [anonymizováno] zahájil svou reakci včas, tj. ve vzdálenosti 35,8 až 41 m před místem střetu a v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu, vždy by své vozidlo zastavil ještě před místem střetu. Pokud by se vozidlo [anonymizováno] pohybovalo nejvýše povolenou rychlostí 50 km/hod a jeho řidič by zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak zahájil, střetu by dokázal brzděním zabránit. Pokud by vozidlo [anonymizováno] nepředjíždělo, do místa střetu by rychlostí 50 km/hod dojelo v čase, kdy již vozidlo [příjmení] plně vyklidí pravý jízdní pruh pro jízdu směrem k ulici [ulice], vozidlo [anonymizováno] by nemuselo zpomalovat a střet by nenastal. Pokud by vozidlo [anonymizováno] předjíždělo a pohybovalo se konstantní rychlostí 50 km/hod, pak by k zabránění střetu nedošlo. Řidič vozidla [příjmení] zahájil příčné přemísťování vlevo pro odbočení v čase 5,11 sekundy před okamžikem střetu, v tom okamžiku se vozidlo [anonymizováno] nalézalo ve vzdálenosti 70,5 až 74,1 m před místem střetu, již sice provádělo předjíždění, ale teprve začínalo vybočovat vlevo. Pokud by se řidič vozidla [příjmení] v tomto okamžiku naposledy přesvědčil o situaci za svým vozidlem, vozidlo [anonymizováno] by tam viděl, ale z příčného postavení vozidla [anonymizováno] by nerozpoznal, že vozidlo [anonymizováno] provádí předjíždění. Mohl se domnívat, že jej vidí i řidič vozidla [anonymizováno] a je srozuměn s jeho úmyslem odbočit vlevo (pokud vozidlo [příjmení] dávalo znamení o změně směru jízdy vlevo), tedy v tomto případě mohl řidič vozidla [příjmení] nabýt dojmu, že může bezpečně odbočit a neměl tak důvod odvracet střet. Pokud by řidič vozidla [příjmení] v průběhu svého odbočování (v průběhu jízdy po oblouku ještě před najetím do protisměrného jízdního pruhu) rozpoznal, že je předjížděn, mohl svůj manévr odbočování přerušit a změnit směr svého pohybu na přímý. Tím by sice odbočku na parkoviště přejel, ale dopravní nehodě by zabránil. Pokud by se řidič vozidla [příjmení] o situaci za svým vozidlem přesvědčil i po zahájení vybočování vlevo, tj. v průběhu příčného přemísťování při jízdě po oblouku, ale ještě před nájezdem do protisměrného pruhu, mohl vozidlo [anonymizováno] vidět a z příčné polohy tohoto vozidla by mohl rozpoznat, že toto vozidlo provádí předjíždění. Za kritérium rozpoznání skutečnosti, že vozidlo [anonymizováno] provádí předjíždění, znalec považuje okamžik, kdy vozidlo [anonymizováno] zahajuje najíždění do levého (protisměrného) jízdního pruhu. Pokud by vozidlo [anonymizováno] dodrželo povolenou rychlost 50 km/hod a pokud by jeho řidič reagoval včas, tak odbočením vozidla [příjmení] nebyla pro řidiče vozidla [anonymizováno] vytvořena překážka náhlá.

13. Z dopisu žalovaného [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný se [jméno] [příjmení] dotázal, zda řidič [příjmení] skutečně dával znamení o změně směru jízdy po celou dobu a zda se nemohlo stát, že znamení o změně směru jízdy dával„ až na poslední chvíli“, přičemž [jméno] [příjmení] učinil na tomto dopise prohlášení ze dne [datum], že si na nehodu dobře pamatuje a je si jistý na 100%, že blinkr vlevo kolega [jméno] [příjmení] dával po celou dobu, určitě ne na poslední chvíli. V rámci svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] potvrdil, že toto prohlášení skutečně učinil.

14. Z vyjádření [stát. instituce], Odbor dopravy ze dne [datum] bylo zjištěno, že řízení vedené proti [jméno] [příjmení] bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty, kdy k této skutečnosti nedošlo z důvodu, že by si správní orgán byl vědom nesprávnosti svého rozhodnutí, ale v důsledku enormního nárustu dopravních přestupků a s tím spojeného nedostatečného personálního obsazení Odboru dopravy při Městském úřadu [obec].

15. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalobce v minulosti pracoval jako řidič sanitky, k žalovanému nemá žádný vztah. [příjmení] se odehrála v roce, kdy u žalobce končil, myslí si, že to byl rok 2021 nebo 2022. Stalo se to na ulici, kde sídlí [název]. Jel rychlostí do 50 km/hod, vždy jezdil podle předpisů. Jel po hlavní a po pravé straně stála zaparkovaná auta. Viděl, že tam stojí dodávka a bliká výstražnými světly. Jak se k dodávce blížil a už byli téměř vedle sebe, tak dodávka vyjela, dupl na brzdy a střetli se. Z dálky viděl, že k dodávce někdo přistupuje, zda ten člověk do dodávky nastoupil nebo ne, neviděl. Když k dodávce dojížděl, že ji objede, tak vyjela a narazil do jejího boku. U pravé krajnice bylo podélně zaparkováno možná 10 až 15 menších osobních aut, která předjížděl.

16. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v minulosti byl zaměstnán u žalovaného, k žalobci žádný vztah nemá. Na rok, kdy došlo k havárii, si nevzpomíná. S kamarádem panem [příjmení] jeli po ulici [ulice], panu [příjmení] zastavil u pekárny [příjmení], zapnul výstražná světla. Pan [příjmení] si šel něco koupit, vrátil se zpět do auta, připoutal se, on vypl výstražná světla, dal blinkr, podíval se do zpětného zrcátka a protože nic nejelo, tak vyjel od krajnice. Pak přerušil blinkr a rovnou hned odbočoval k restauraci [restaurace] [restaurace]. Dal blinkr, podíval se do zpětného zrcátka, nic ho nepředjíždělo, tak začal odbočovat. Ještě během odbočování se podíval, najednou byla rána a byla v něm sanitka. V autě, v němž jel, se za sedadly řidiče a spolujezdce nacházela přepážka, zadní dveře byly plechové, tudíž šlo používat jen boční zrcátka. Sanitku v bočním zrcátku viděl, byla dostatečně daleko. Od krajnice vyjel s blinkrem, který přerušil a jak odbočoval k restauraci [restaurace] [restaurace], dal znova znamení o změně směru jízdy. Podíval se do zpětného zrcátka, nikdo ho nepředjížděl, ale viděl, že je za ním auto, odbočil a byla rána. V ten okamžik už byl předními koly na nájezdu, na silnici tam není značení. Jel pomalu, krokem. Pan [příjmení] byl celému ději přítomen. Při pohledu do bočního zrcátka při výjezdu od krajnice byl sanitní vůz asi 100 m daleko. Nevybavuje si, zda u krajnice stála ještě nějaká další vozidla. Nevybavuje si, zda při výjezdu před zahájením odbočovacího manévru bylo v protisměru nějaké vozidlo.

17. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je zaměstnán u žalovaného, k žalobci nemá žádný vztah. Myslí si, že dopravní nehoda se odehrála asi ke konci roku 2018. [příjmení] [jméno] [příjmení], který řídil, mu zastavil na ulici [ulice] u pekárny, kam si šel nakoupit, myslí si, že výstražná světla byla zapnutá. Když se vracel k autu, podíval se, jestli náhodou někdo nejede, ulice byla prázdná, nikdo nejel. Nasedl do auta, rozjeli se asi po 15 sekundách, připoutával se, kolega dal blinkr a pomalu se rozjížděl. Pak se mu blinkr vrátil po srovnání volantu, zhruba po 40 m dal blinkr znovu, když chtěli odbočovat k restauraci [restaurace] [restaurace] za účelem otočení. Kolega dal znovu blinkr doleva, určitě se při tom díval do zrcátka, najednou přišla rána. [příjmení] se do pravého zpětného zrcátka nedíval. Prostor za autem šlo monitorovat pouze prostřednictvím bočních zrcátek. Poprvé viděl sanitní vůz až v okamžiku, kdy do nich narazil.

18. Z doplňku ke znaleckému posudku ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] vypracovaného [celé jméno znalce], znalcem v oboru doprava, silniční nehody, bylo zjištěno, že znalec provedl revizi svého posudku [číslo] na základě výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], realizovaných při jednání soudu dne [datum], a dospěl k závěru, že v jejich výpovědích zazněly skutečnosti, které již byly zohledněny v posudku [číslo] tudíž není třeba závěry znaleckého posudku měnit. Jedinou nově uváděnou okolností byl svědky [příjmení] a [příjmení] uvedený způsob dávání znamení o změně směru jízdy vozidlem [příjmení], kdy uvádějí, že mezi rozjezdem a odbočením vlevo bylo znamení o změně směru jízdy přerušeno, čímž bylo umožněno od sebe odlišit fázi rozjedu vozidla od fáze odbočování vozidla vlevo. K technické přijatelnosti svědeckých výpovědí řidičů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a spolujezdce řidiče [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl znalec následující: Tvrzení řidiče [příjmení], že jel rychlostí do 50 km/hod, je v mírném rozporu se závěry znaleckého posudku, neboť analýzou střetu a brzdění vozidla [anonymizováno] před střetem byla stanovena rychlost na počátku zanechaných brzdných stop vyšší, a to 56,6 až 59,9 km/hod. Odpověď řidiče [příjmení] na dotaz, kdy dodávka začala vyjíždět z místa zaparkování:„ jak jsem se blížil k ní a už jsme byli téměř vedle sebe, pak ona vyjela…“ není technicky přijatelná. Rovněž není technicky přijatelné tvrzení řidiče [příjmení], pokud uvádí, že od rozjedu vozidla [příjmení] do střetu uplynuly 2 sekundy. Tvrzení řidiče [příjmení] v odpovědi na otázku, v jaké vzdálenosti byl sanitní vůz v okamžiku, kdy pohlédl do zpětného zrcátka, že poměrně daleko, následně upřesněné, že to bylo 100 m určitě, je technicky přijatelné. Pokud vozidlo [příjmení] zahájilo dávání znamení o změně směru jízdy vlevo v okamžiku svého rozjezdu od okraje chodníku a poté nepřetržitě až do střetu, řidič vozidla [anonymizováno] mohl nabýt dojmu, že signalizace levým směrovým světlem je pouze z důvodu výjezdu od okraje chodníku a vozidlo [příjmení] bude pokračovat přímým směrem. Potom za okamžik možného rozpoznání odbočování je nutno vzít v úvahu okamžik, kdy z charakteru pohybu vozidla již muselo být zřejmé, že se nejedná o vyjíždění od okraje vozovky, ale o odbočování. Tato situace je řešena ve znaleckém posudku. Okamžik možného rozpoznání nastal v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu, vozidlo [příjmení] v tomto okamžiku již odbočovalo a nalézalo se cca 7,7 m před místem střetu, vozidlo [anonymizováno] se v témže okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 38,5 až 41 m před místem střetu. Pokud u vozidla [příjmení] došlo po jeho rozjedu k ukončení činnosti levého směrového světla a teprve po uplynutí další doby řidič před samotným odbočením vlevo aktivoval levý ukazatel změny směru jízdy, řidič vozidla [anonymizováno] měl zahájit svou reakci bezprostředně. Z výpovědí však nelze stanovit okamžik, kdy bylo toto opětovné dávání znamení o změně směru jízdy zahájeno. Je možno vyhodnotit pouze limitní případ, a to kdy řidič vozidla [příjmení] započne opětovné dávání znamení o změně směru jízdy právě v okamžiku zahájení svého odbočování. Tento okamžik nastal v čase 5,11 sekundy před okamžikem střetu, kdy vozidlo [anonymizováno] se nalézalo ve vzdálenosti 70,5 až 74,1 m před místem střetu. Pokud by řidič vozidla [anonymizováno] zahájil svou reakci havarijním brzděním v tomto okamžiku, střetu by brzděním zabránil. Pokud by řidič vozidla [příjmení] zahájil dávání znamení o změně směru jízdy dříve, ještě před zahájením svého odbočování, tím spíše by řidič vozidla [anonymizováno] střetu zabránil. Znalec zdůraznil, že mezi dáváním znamení o změně směru jízdy vlevo pro rozjezd od okraje chodníku a mezi znamení o změně směru jízdy pro odbočení vlevo by měla být přestávka. Pokud by řidič vozidla [příjmení] v okamžiku zahájení svého najíždění do protisměrného jízdního pruhu pohlédl směrem k ulici [ulice], mohl by vidět vozidlo [anonymizováno], toto vozidlo by již bylo plně vyjeto v levém jízdním pruhu, tedy musel by i rozpoznat, že toto vozidlo již provádí předjíždění. Ovšem v době zahájení překonávání středu vozovky vozidlem [příjmení] již bylo toto vozidlo značně stočeno směrem vlevo. Spolu s vozidlem se však stáčí i zorná pole zpětných zrcátek. Je velmi pravděpodobné, že v okamžiku zahájení překonávání středu vozovky vozidlem [příjmení] již bylo zorné pole levého vnějšího zpětného zrcátka stočeno takovým způsobem, že se v něm vozidlo [anonymizováno] nezobrazovalo. Vozidlo [anonymizováno] by však i při tomto stočení vozidla [příjmení] bylo možno pozorovat přímým pohledem, přes okno levých předních dveří vozidla [příjmení], což by však vyžadovalo vytočení hlavy řidiče a s velkou pravděpodobností i předklonění řidiče. Pokud by řidič vozidla [příjmení] v okamžiku zahájení najíždění do protisměrného jízdního pruhu (zahájení překonávání středu vozovky vozidlem [příjmení]) spatřil vozidlo [anonymizováno] a okamžitě by na toto zahájil svou reakci, tak i v tomto případě by najel do jízdního pruhu, v němž se pohybovalo předjíždějící vozidlo [anonymizováno]. [příjmení] došlo k odvrácení střetu, musel by i řidič vozidla [anonymizováno] spolupracovat a se svým vozidlem by musel vyhýbat vlevo, tak jak ve skutečnosti vyhýbal. V tomto případě, při součinnosti řidiče vozidla [anonymizováno], by ke střetu nedošlo. Pokud by však řidič vozidla [anonymizováno] nespolupracoval a se svým vozidlem by se pohyboval přímým směrem, bez vyhýbání vlevo, ke střetu by došlo. Ve znaleckém posudku uvažovaná trajektorie pohybu vozidla [příjmení] při odbočování je pouze technicky přijatelnou trajektorií. Skutečnou trajektorii nelze již zpětně úplně přesně rekonstruovat. Uvažovaná trajektorie pohybu vozidla [příjmení] je však technicky přijatelná a odpovídá plně místu střetu. Stanovený počátek předjíždění vozidlem [anonymizováno] je pouze technicky přijatelným limitním počátkem předjíždění. Řidič mohl zahájit své předjíždění libovolně dříve, nikoli však později. Proto stanovený počátek předjíždění je nutno brát jako limitně nejpozdější počátek předjíždění.

19. Znalec [celé jméno znalce] při svém výslechu dne [datum] na závěrech znaleckého posudku a jeho doplňku setrval. Uvedl, že v době 5,11 sekund před okamžikem střetu nemohl řidič vozidla [anonymizováno] z něčeho jiného než ze signalizace levého směrového světla vozidla [příjmení] rozpoznat, že řidič vozidla [příjmení] má v úmyslu odbočit vlevo. Toto mohl rozpoznat až v okamžiku, kdy se vozidlo [příjmení] pohybuje a již mění směr své trajektorie, tzn. odbočuje vlevo, a hlavně už je v takové poloze, z níž je zřejmé, že se nejedná o běžné vybočování v rámci jízdního koridoru při přímé jízdě, ale už je stočeno vlevo takovým způsobem, že z tohoto je patrné, že provádí odbočování a ne pouze vyjíždějí. V okamžiku, kdy se vozidlo [příjmení] začne blížit ke středu vozovky, přičemž v daném případě střed vozovky není vyznačený vodorovným dopravním značením, v důsledku čehož je to ztíženější, a vozidlo [příjmení] je již nějakým způsobem stočeno vlevo, tak řidič vozidla [anonymizováno] by měl vyhodnotit, že se nejedná o běžné vyjíždění, ale že se zřejmě bude jednat o odbočování. Je to však subjektivní hodnocení každého řidiče. Pokud by vozidlo [anonymizováno] začalo předjíždět dřív, tzn. že by dřív začalo vybočovat vlevo, dřív by se dostalo do protisměrného jízdního pruhu a tím by měl řidič vozidla [příjmení] rozpoznat, že je předjížděný.

20. Z provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, byl zjištěn následující skutkový stav:

21. Dne [datum] došlo na ulici [ulice] ve [obec] na místní komunikaci poblíž bývalé restaurace [restaurace] [restaurace] ke střetu vozidla [anonymizováno], provozovaného žalobcem a řízeného tehdejším zaměstnancem žalobce [jméno] [příjmení], a vozidla [příjmení], provozovaného žalovaným a řízeného tehdejším zaměstnancem žalovaného [jméno] [příjmení]. Obě vozidla se pohybovala po ulici [ulice] ve směru od ulice [ulice] směrem k ulici [ulice]. [příjmení] [jméno] [příjmení] zastavil s vozidlem [příjmení] u pravého okraje vozovky u prodejny [anonymizována dvě slova], zapnul výstražná světla vozidla, po návratu jeho spolujezdce [jméno] [příjmení] do vozidla vypnul výstražná světla vozidla, zapnul znamení o změně směru jízdy vlevo a s vozidlem se rozjel. Ve stejnou chvíli se stejným směrem po ulici [ulice] pohybovalo vozidlo [anonymizováno], jehož řidič [jméno] [příjmení] se rozhodl, že vozidlo [příjmení] předjede. Své předjíždění (příčné vybočování ze středu pravého jízdního pruhu vlevo) zahájil v čase 5,40 – 5,55 sekundy před okamžikem střetu, a to ve vzdálenosti 76,1 – 78 m před místem střetu. Řidič vozidla [příjmení] po svém rozjezdu od pravé krajnice vozovky následně hodlal odbočit vlevo na nedaleký nájezd na parkoviště u bývalé restaurace [restaurace] [restaurace], bezprostředně po rozjezdu jel nejprve v přímém směru u pravého okraje vozovky, kdy v čase cca 5,11 sekundy před okamžikem střetu a ve vzdálenosti 14,2 m před místem střetu zahájil své odbočování vlevo na nájezd parkoviště. V tom okamžiku se vozidlo [anonymizováno] nalézalo ve vzdálenosti 70,5 až 74,1 m před místem střetu, již provádělo své předjíždění, ale stále se ještě pohybovalo v pravém jízdním pruhu. Řidič vozidla [příjmení] pohledem do zpětného zrcátka sice mohl vozidlo [anonymizováno] vidět, ale z jeho polohy nemohl rozpoznat, že toto vozidlo provádí odbočování. Vozidlo [anonymizováno] při svém zrychlování na ulici [ulice] dosáhlo rychlosti 56,6 až 59,9 km/hod. Řidič vozidla [anonymizováno] na odbočující vozidlo [příjmení] zahájil svou reakci v čase 2,03 až 2,25 sekundy před okamžikem střetu. Vozidlo [anonymizováno] se v tom okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 27,6 až 33 m před místem střetu a vozidlo [příjmení] se nalézalo ve vzdálenosti 5,6 až 6,3 m před místem střetu. Rychlost vozidla [anonymizováno] byla řidičem snížena na rychlost střetovou 28,9 až 31,3 km/hod. [příjmení] [příjmení] mělo v okamžiku střetu rychlost cca 10 km/hod. Pokud by řidič vozidla [anonymizováno] zahájil svou reakci včas, tj. ve vzdálenosti 35,8 až 41 m před místem střetu a v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu, vždy by své vozidlo zastavil ještě před místem střetu. Pokud by se vozidlo [anonymizováno] pohybovalo nejvýše povolenou rychlostí 50 km/hod a jeho řidič by zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak zahájil, střetu by dokázal brzděním zabránit. Po celou dobu, tj. nepřetržitě (bez přerušení) od vyjetí od krajnice vozovky až po odbočování, dával řidič vozidla [příjmení] znamení o změně směru jízdy vlevo. Přestupkové řízení vedené vůči oběma řidičům bylo zastaveno, u řidiče [jméno] [příjmení] nebylo správním orgánem shledáno zavinění na dopravní nehodě, u řidiče [jméno] [příjmení] se tak stalo z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty. Žalobce vynaložil na opravu poškozeného vozidla [anonymizováno] v důsledku uvedené dopravní nehody částku 102.110 Kč, přičemž žalovaného vyzval k její úhradě výzvou ze dne [datum], která byla doručena žalovanému dne [datum], do 3 dnů od jejího doručení. Žalovaný žalobci ničeho nezaplatil.

22. Podle ust. § 2927 odst. 1 věta první občanského zákoníku, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

23. Podle ust. § 2932 občanského zákoníku, střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

24. Podle ust. § 2951 odst. 1 občanského zákoníku, škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

25. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Podle ust. § 21 odst. 1 a odst. 3 věta druhá zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o silničním provozu“), při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci musí řidič dávat znamení o změně směru jízdy; při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti. Před odbočováním vlevo se musí zařadit co nejdále vlevo v části vozovky určené pro jeho směr jízdy s ohledem na rozměry vozidla nebo nákladu a šířku vozovky.

27. Podle ust. § 17 odst. 5, písmeno e) zákona o silničním provozu, řidič nesmí předjíždět, dává-li řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle odst. 1 nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu, vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy.

28. Po zhodnocení provedených důkazů, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze zčásti. Soud při rozhodování přihlédl i k judikatuře vyšších soudů citované oběma účastníky řízení v jejich podáních a k dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu se k dané problematice vztahujících (např. usnesení ze dne 25.2.2016, sp.zn. 25 Cdo 5309/2015, rozsudek ze dne 27.1.2016, sp.zn. 25 Cdo 553/2014 či usnesení ze dne 10.1.2019, sp.zn. 25 Cdo 584/2018).

29. Pokud jde o průběh nehodového děje, jeho analýzu, odkazuje soud na shora uvedené závěry znaleckého zkoumání jak ve znaleckém posudku, tak v jeho doplňku, který byl zpracován v průběhu tohoto řízení k návrhu žalobce. Soud nemá důvod se od těchto závěrů odklánět či je jakkoliv přehodnocovat. Jak bylo uvedeno i samotným znalcem, ze svědeckých výpovědí realizovaných před soudem nevyplynulo nic tak zásadního, nového, co by znalce motivovalo jeho závěry ve znaleckém posudku měnit. Bylo prokázáno, že řidič vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] od svého rozjezdu od krajnice vozovky až po zahájení odbočování vlevo k restauraci [restaurace] [restaurace] dával po celou dobu, tedy nepřetržitě, znamení o změně směru jízdy vlevo. Soud vycházel z tvrzení řidiče [jméno] [příjmení] a jeho spolujezdce [jméno] [příjmení] uvedených bezprostředně po dopravní nehodě Policii ČR, která považuje za věrohodná. Jejich novým tvrzením v rámci svědeckých výpovědí před soudem, že mezi dáváním znamení o změně směru jízdy vlevo pro rozjezd od krajnice vozovky a mezi znamením o změně směru jízdy pro odbočení vlevo byla přestávka, soud neuvěřil, a to zejména s ohledem na velký časový odstup cca 5 let od okamžiku, kdy se dopravní nehoda stala, a dále na to, že svědci spontánně (sami od sebe) neodůvodnili, proč v daném ohledu takto zásadně mění svá původní tvrzení. Soud má za to, že v rámci svědeckých výpovědí uvedli to, jak by měl řidič v dané situaci správně postupovat a nikoliv to, jak ve skutečnosti postupováno bylo. Soud v tomto ohledu přihlédl i k písemnému prohlášení svědka [jméno] [příjmení], které je zachyceno v žádosti žalovaného ze dne [datum], v němž svědek potvrzuje verzi jím a řidičem [příjmení] uvedenou bezprostředně po dopravní nehodě. V momentě, kdy řidič vozidla [příjmení] zahájil odbočování vlevo k restauraci [restaurace] [restaurace], vozidlo [anonymizováno] již sice provádělo předjíždění, ale teprve začínalo vybočovat vlevo. V řízení přitom nebylo tvrzeno a zejména prokázáno, že by řidič vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] při provádění předjíždění vozidla [příjmení] dával tento jízdní manévr dopředu najevo zapnutím ukazatele změny směru jízdy vlevo. Ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že pokud by se řidič vozidla [příjmení] v okamžiku zahájení odbočovacího manévru vlevo naposledy přesvědčil o situaci za svým vozidlem, vozidlo [anonymizováno] by tam viděl, ale z příčného postavení vozidla [anonymizováno] by nerozpoznal, že vozidlo [anonymizováno] provádí předjíždění. Mohl se domnívat, že jej řidič vozidla [anonymizováno] vidí a je srozuměn s jeho úmyslem odbočit vlevo. V tomto případě mohl řidič vozidla [příjmení] nabýt dojmu, že může bezpečně odbočit a neměl tak důvod odvracet střet. Předjíždění vozidlem [anonymizováno] mohl řidič vozidla [příjmení] rozpoznat z charakteru jízdy vozidla [anonymizováno] až v okamžiku, kdy postavení vozidla [anonymizováno] bylo takové, že již muselo být zřejmé, že se nejedná o pouhé vybočování v rámci jízdního koridoru vozidla při přímé jízdě, ale že se jedná o přejíždění do protisměrného jízdního pruhu pro předjetí. Řidič vozidla [příjmení] měl situaci ztíženou tím, že mohl situaci pozorovat pouze prostřednictvím vnějšího zpětného zrcátka (kvůli přepážce za sedadly řidiče a jeho spolujezdce) a dále z důvodu, že se v místě dopravní nehody nenalézalo vodorovné dopravní značení v podobě středové čáry, ke které by mohl příčnou polohu vozidla [anonymizováno] stáhnout. Nicméně v okamžiku možného rozpoznání předjíždění se vozidlo [příjmení] již pohybovalo po oblouku. Řidič vozidla [příjmení] si svoji povinnost vztahující se k jeho záměru změnit směr jízdy vlevo s jistou výhradou (viz níže) splnil a nemohl předpokládat, že v daný okamžik bude předjížděn vozidlem [anonymizováno]. Řidič vozidla [příjmení] si dle názoru soudu nepočínal tak, že by jinému účastníku silničního provozu vzniklo nějaké bezprostřední nebezpečí, neboť svůj úmysl odbočit vlevo signalizoval právě zapnutím ukazatele směru jízdy vlevo. Co se týká povinnosti dbát zvýšené opatrnosti, soud se ve shodě se správním orgánem domnívá, že je třeba vycházet z objektivních okolností dané dopravní situace. Po řidiči, který odbočuje vlevo, který dává znamení o změně směru jízdy vlevo a který si před provedením vlastního odbočení zkontroluje situaci za sebou, nelze bez dalšího spravedlivě požadovat, aby se při odbočování nepřetržitě či průběžně díval za sebe, nevěnoval se náležitě odbočovacímu manévru a nesledoval, co se děje ve směru jeho jízdy (tedy v protisměru). Naopak řidič jedoucí za odbočujícím vozidlem, které má zapnutý směrový ukazatel o změně směru jízdy, si má počínat tak, aby na tuto změnu stihl za normálních okolností zareagovat včas, je oproti řidiči odbočujícímu ve výhodě, neboť má lepší přehled o situaci na pozemní komunikaci a tím i možnost rychlejší a lepší reakce. Řidič vozidla [anonymizováno] měl zahájit svou reakci v momentě, kdy vozidlo [příjmení] započalo dávat znamení o změně směru jízdy vlevo. Jelikož se však vozidlo [příjmení] rozjíždělo od pravého okraje vozovky a znamení o změně směru jízdy bylo dáváno po celou dobu, mohl se řidič vozidla [anonymizováno] opravdu mylně domnívat, že toto znamení je dáváno proto, že se vozidlo rozjíždí od okraje vozovky a bude dále pokračovat v přímé jízdě. Nepřetržité znamení o změně směru jízdy vozidlem [příjmení] tak mohlo být řidičem vozidla [anonymizováno] nesprávně interpretováno a právě tato skutečnost byla soudem vyhodnocena jako okolnost významná pro posouzení míry účasti žalovaného na způsobení vzniklé škody. Rozhodný okamžik možné reakce řidiče vozidla [anonymizováno] byl vztažen až k možnosti rozpoznání úmyslu řidiče vozidla [příjmení] odbočit vlevo dle stočení vozidla a jeho vyjetí blíže ke středu vozovky. Možností, jak mohl řidič vozidla [anonymizováno] rozpoznat, že vozidlo [příjmení] bude odbočovat vlevo, byl až charakter jeho jízdy, tj. až okamžik, kdy řidič vozidla [anonymizováno] ze stočení vozidla [příjmení] rozpozná, že vozidlo [příjmení] odbočuje. Za tento okamžik je možno považovat okamžik, kdy vozidlo [příjmení] je již významně stočeno vlevo o takový úhel, kdy již řidiči vozidla [anonymizováno] muselo být zřejmé, že se nejedná o běžné vyjíždění od okraje vozovky, ale že se jedná o odbočování. Tento okamžik nastal 2,77 sekundy před okamžikem střetu a vozidlo [anonymizováno] se v tomto okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 38,5 až 41 m od místa střetu. V tomto okamžiku měl řidič vozidla [anonymizováno] nejpozději zahájit svou reakci. Ve skutečnosti ji zahájil až v čase 2,03 až 2,25 sekundy před okamžikem střetu, jeho reakce pak byla mírně pozdní, a to ve vzdálenosti 27,6 až 33 m před místem střetu. V tu dobu vozidlo [anonymizováno] stále zrychlovalo a dosahovalo rychlosti 54,8 až 57,1 km/hod. Pokud by řidič vozidla [anonymizováno] zahájil svou reakci včas, tj. ve vzdálenosti 38,5 až 41 m před místem střetu a v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu, tak by své vozidlo zastavil ještě před místem střetu. Dalším podstatným aspektem příčiny dopravní nehody byla rychlost vozidla [anonymizováno]. Pokud by se toto vozidlo pohybovalo nejvýše dovolenou rychlostí 50 km/hod a řidič tohoto vozidla by zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak ve skutečnosti zahájil, střetu by dokázal brzděním zahájit. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud po zvážení všech okolností dané dopravní nehody k závěru, že žalovaný se na způsobení vzniklé škody podílel z 20 %, a to pouze a jen tím, že znamení o změně směru jízdy dával řidič vozidla [příjmení] nepřetržitě po celou dobu od výjezdu od pravé krajnice vozovky až po zahájení vlastního odbočovacího manévru, což řidič vozidla [anonymizováno] mohl chybně vyhodnotit tak, že vozidlo [příjmení] bude pokračovat v jízdě přímým směrem a změnový ukazatel jeho řidič pouze opomněl vrátit do neutrální pozice, a žalobce se na způsobení vzniklé škody podílel ve zbývajícím rozsahu, tj. v 80 %. Jelikož výše nákladů, které žalobce vynaložil na uvedení poškozeného vozidla do stavu před dopravní nehodou, byla prokázána předloženými listinami a nadto nebyla žalovaným nikterak zpochybňována a rozporována, uložil soud výrokem I. žalovanému povinnost nahradit z jejich celkové výše 102.110 Kč žalobci částku odpovídající 20 %, tj. 20.422 Kč, a to včetně zákonného příslušenství ode dne následujícího po dni splatnosti této částky (v návaznosti na výzvu žalobce doručenou žalovanému dne [datum]). Ve zbývající části byl nárok žalobce jako nedůvodný zamítnut (výrok II.).

30. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř, stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

31. V souvislosti s podaným doplňkem znaleckého posudku bylo znalci státem vyplaceno celkem 21.637 Kč (16.986 Kč + 4.651 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení neúspěšný v rozsahu 80 %, je povinen na nákladech řízení státu nahradit částku 17.309,60 Kč. Žalovaný byl neúspěšný v rozsahu 20 % a bylo mu tak uloženo na nákladech řízení státu nahradit částku 4.327,40 Kč. U účastníků nebyly přitom splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

32. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud s ohledem na okolnosti případu, kdy stěžejně vycházel ze závěrů znaleckého posudku, jehož obsah byl účastníkům znám již z přestupkového řízení, a podstatný převažující úspěch ve věci na straně žalovaného ve věci neaplikoval ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný pouze z 20 %, žalovaný byl úspěšný z 80 %, v důsledku čehož má žalovaný proti žalobci právo na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 60 % (od jeho úspěchu se odečítá úspěch žalobce). Soud žalovanému přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Při plném úspěchu ve věci by tato náhrada činila za 5 úkonů (vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum], vyjádření k doplňku znaleckého posudku) po 300 Kč úkon celkem 1.500 Kč. Jelikož má žalovaný nárok na 60 % z této náhrady, byla mu na nákladech řízení přiznána částka 900 Kč.

33. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení