3 C 203/2020-166

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalovaného a žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalovaného a žalované] o určení vlastnického práva, takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parcela st. 705 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa] rodinný dům, postavená na tomto pozemku, a dále pozemku parcela st. 751 - zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parcela [číslo] orná půda, vše v obci a katastrálním území [obec] na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín.

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 23 015,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na nákladech řízení 6 876 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se (po úpravách žaloby) domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, vyjmenovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Dovozoval, že na tomto určení má naléhavý právní zájem, neboť má za to, že je vlastníkem uvedených nemovitosti, avšak zápis v katastru této skutečnosti neodpovídá a jsou zde jako podíloví spoluvlastníci uvedeni žalovaní. Žalobce tak nemůže své vlastnické právo reálně vykonávat a nadto zjistil, že žalovaní se rozvedli a chystají se v rámci svého vypořádání společného jmění manželů předmětné nemovitosti zpeněžit. Nabývacím titulem spoluvlastnického práva žalovaných je darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene služebnosti bytu, uzavřená účastníky dne 18. 4. 2016 (dále též jen„ darovací smlouva“), na jejíž podpis si však žalobce nepamatuje, a proto jej popírá. Navíc žalobce v době uzavření darovací smlouvy nebyl plně svéprávný a k nakládání s předmětnými nemovitostmi způsobilý, neboť byl tehdy hospitalizován v nemocnici a jako osoba závislá na alkoholu se vyrovnával mimo jiné s abstinenčními příznaky, byl též ovlivněn aplikovanými farmaky, což jej činilo neschopným platně právně jednat. Z procesní opatrnosti žalobce poukazoval na to, že rovněž 30. 7. 2020 odvolal dar ze smlouvy vůči žalovaným pro nevděk i nouzi a vyzval žalované k vydání předmětu daru, čemuž však žalovaní nevyhověli. K určení jeho vlastnického práva tak může dojít i z tohoto důvodu, příp. proto, že darovací smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když byl žalobce k převodu motivován sliby, že se žalovaní o něho postarají, avšak tyto sliby neplní.

2. Žalovaná 1) žalobu žalobce neshledává důvodnou, a navrhla proto její zamítnutí. Namítla, že žalobce se stávající uspořádaní vlastnických vztahů k předmětným nemovitým věcem snaží zpochybnit opakovaně. Již v roce 2018 žalované 1) doručil listinu, v níž odvolal dar pro nevděk, neplatnost smlouvy však tehdy nenamítl. Navíc nelze vyloučit, že za požadavky žalobce stojí žalovaný 2), jemuž by nepochybně vítězství žalobce v tomto sporu prospělo v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, které spolu účastníci vedou a které je t. č. přerušeno. Z opatrnosti žalovaná 1) namítla, že odvolání daru žalobce provedl opožděně a dle § 2075 odst. 2 o. s. ř k němu nelze přihlížet.

3. Žalovaný 2) se k žalobě nevyjádřil a pasivní zůstal v průběhu celého řízení.

4. Mezi žalobcem a žalovanou 1) bylo v řízení nesporné, že žalovaní 1) a 2) jsou v katastru nemovitostí zapsání jako podíloví spoluvlastníci pozemku parc. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo], vše v katastrálním území [obec], [územní celek], část [územní celek], na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, (dále„ předmětné nemovitosti“), každý s podílem jedna ideální polovina vzhledem k celku, nabývacím titulem je smlouva darovací a smlouva o zřízení věcného břemene služebnosti bytu, uzavřená dne 18. 4. 2016 mezi žalovanými (obdarovanými a povinnými) na jedné straně a žalobcem (dárcem a oprávněným) na straně druhé (dále„ darovací smlouva“). Tyto skutečnosti prokazuje též výpis z katastru nemovitostí, list vlastnictví [číslo] vedený pro k. ú. a [územní celek] Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín. Oba výše uvedení účastníci byli též ve shodě v tom, že žalobce má na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, jenž je odůvodněn jeho přesvědčením, že je vlastníkem předmětných nemovitosti a zápis v katastru tomu neodpovídá.

5. Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene služebnosti bytu, uzavřenou účastníky dne 18. 4. 2016, je prokázáno, že žalobce jako výlučný vlastník předmětných nemovitých věcí je daroval a odevzdal žalovaným, každému jejich ideální polovinu, se vším příslušenstvím, právy a povinnostmi tak, jak je sám vlastnil a oba žalovaní jeho dar v rozsahu předmětných nemovitostí do svého spoluvlastnictví přijali. Současně bylo dohodnuto zřízení věcného břemene- služebnosti bytu dle § 1297 a násl. o. z., a to doživotního bydlení pro žalobce tak, že žalobce je oprávněn bydlet v domě [adresa] v [obec] a užívat výlučně pokoj v přízemí domu oproti vchodu, záchod vedle vchodu do domu a společně s vlastníky zatížených nemovitostí spoluužívat kuchyň v přízemí domu a koupelnu v l. patře domu, dále chodební prostory domě, zastavěnou plochu a nádvoří [parcelní číslo] a ornou půdu [číslo] v k. ú. [obec], vše s právem volného příchodu a odchodu a přijímání návštěv. Náklady spojené s údržbou zatížených nemovitých věcí i náklady spojené s opravami se zavázali hradit žalovaní jakožto povinní, stejně tak jako daň z nemovitých věcí. Náklady spojené s užíváním domu [adresa], spočívající ve spotřebě el. energie se zavázal platit žalobce, náklady otopu se zavázali platit žalovaní. Smlouva je účastníky podepsána, připojeno prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem, v němž advokátka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] prohlásila, že tuto listinu před ní vlastnoručně v jednom vyhotovení podepsali všichni účastníci, jejichž totožnost byla ověřena z předložených občanských průkazů.

6. Mezi žalobcem a žalovanou 1) bylo v řízení též nesporné, že žalobce vůči oběma žalovaným dar pro nevděk i nouzi odvolal dopisem z 30. 7. 2020, jenž byl žalované 1) doručen 5. 8. 2020 a žalovanému 2) 4. 8. 2020.

7. Listinou s názvem„ Odvolání daru pro nevděk i nouzi dárce“ z 30. 7. 2020 je prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vůči oběma žalovaným namítl, že darovací smlouva byla uzavřena době, kdy byl žalobce hospitalizován ve zdravotnickém zařízení a neměl možnost okamžitého ověření důsledného zřízení věcného břemene ve veřejném seznamu, které bylo podmínkou převodu vlastnického práva, a plně se spolehl, že vklad tohoto práva do katastru nemovitostí bude proveden a žalovanými vykonáván. Následně byl žalobce informován, že došlo k rozvodu manželství žalovaných, s nímž se pojí potřeba majetkového vypořádání a prodej nemovitých věcí. Přitom žalobce zjistil, že nedošlo k řádnému zřízení věcného břemene v katastru nemovitostí a žalobce je vystaven nebezpečí ztráty domova a omezení výkonu práva odpovídajícímu věcnému břemeni. Hrozí tak reálné [anonymizováno] nouze, pro níž nebude mít ani na vlastní nutnou výživu, a proto využívá zákonného práva a tímto dar nemovitých věcí podle smlouvy s odkazem na § 2068 odst. 1 občanského zákoníku odvolává. Nemovité věci daroval s výslovnou podmínkou, že mu bude umožněno bezplatné dožití a nepočítal s tím, že by mu v budoucnu měly vzniknout jakékoliv náklady spojené s opatřováním bydlení. Jeho finanční situace není k zajištění náhradního bydlení způsobilá. Současně žalobce odvolal dar i pro nevděk podle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že nevděk spatřuje v zásadním porušení smlouvy, neboť nedošlo k řádnému zřízení věcného břemene služebnosti bytu ve prospěch jeho osoby, tak jak bylo smlouvou ujednáno a navíc má dojít k prodeji nemovitých věcí bez jakékoliv záruky zajištění možnosti dožití žalobce v nemovitých věcech. Nenaplnění ujednání smlouvy o zřízení věcného břemene služebnosti bytu, jakož i záměr prodat nemovité věci je porušením smluvního závazku žalovaných. Žalobce proto vyzval k vrácení předmětných nemovitých věcí a poskytnutí součinnosti nutné k oficiálnímu převodů vlastnického práva k nim k jeho rukám do 15 dnů od doručení výzvy. Dle připojené dodejky, žalované 1) byla tato listina doručena 5. 8. 2020 a žalovanému 2) 4. 8. 2020.

8. Dopisem předchozího zástupce žalobce ze dne 13. 8. 2018, adresovaným žalované 1), je prokázáno, že žalovaný dar z darovací smlouvy ze dne 18. 4. 2016 vůči ní odvolal již dříve. Odkázal na § 2072 odst. 1 a 2 o. z a vytkl žalované 1), že se nechová v souladu s dobrými mravy, neboť jej slovně napadá a vulgárně mu nadává, dále mu uschovala veškeré doklady, tj. občanský průkaz řidičský průkaz platební kartu a kartičku pojištěnce, když je potřeboval k ošetření v nemocnici Vedle toho měla žalovaná 1) porušovat dobré mravy i vůči osobám blízkým žalobci, a to zejména vůči žalovanému 2), jehož slovně napadala a vulgárně mu nadávala. Na základě uvedeného pak žalobce dovodil, že žalovaná nesplnila všechny povinnosti obdarované osoby a žalobce je oprávněn dar odvolat, což takto učinil. Protože předmětem daru byla nemovitá věc, je potřeba správný stav zanést do katastru nemovitostí, k čemuž vyžadoval součinnost žalované 1) s tím, že je připraven obrátit se na soud.

9. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 10. 2018 čj. 11 C 254/2018-16 je prokázáno, že v manželství žalovaných, uzavřené dne 21. 8. 2009 ve [obec] bylo rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci 17. 1. 2019.

10. Žaloba z 25. 4. 2019, kterou žalovaná 1) jako žalobkyně zahájila proti žalovanému 2) řízení, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 142/2019, prokazuje, že se žalovaná 1) domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Dne 16. 7. 2019 soudu došlo vyjádření žalovaného 2) z 15. 7. 2019 ve věci výše uvedené, jímž se domáhal, vedle vypořádání podílového spoluvlastnictví vypořádání společného úvěru účastníků. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 10. 2020 č. j. 5 C 142/2019-165 byla vyloučena k samostatnému projednání věc vzájemné žaloby žalovaného 2) o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění žalovaných, s tím, že bude nadále vedena pod sp. zn. 7 C 208/2020, a řízení sp. zn. 5 C 142/2019 bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení v této věci.

11. V řízení je mezi stranami sporným tvrzení, že darovací smlouva byla účastníky uzavřena v období, v němž žalobce nebyl k tomuto právnímu jednání způsobilým, neboť v době právního jednání, tj. 18. 4. 2016, nebyl plně svéprávným a k nakládání s předmětnými nemovitostmi způsobilým, neboť jednal v duševní poruše, jež jej činila neschopným právně jednat. Žalobce byl tehdy hospitalizován v nemocnici pro zlomeninu a dle jeho tvrzení již při přijetí bylo konstatováno, že se jedná o alkoholika v odvykacím stavu. Dostával medikaci, byl neorientovaný, trpěl bludy, požíval antipsychotika bez efektu. Toto tvrzení žalobce navrhl prokázat lékařskými zprávami z doby hospitalizace a dále lékařským znaleckým posudkem.

12. Závěrečnou zprávu Oblastní nemocnice [obec] z 27. 4. 2016 prokázáno, že žalobce byl v tomto zdravotnickém zařízení hospitalizován od 15. 4. 2016 do 27. 4. 2016 pro zlomeninu horního konce levého femuru. Zpráva konstatuje, že žalobce byl přijat 15. 4. 2016, jde o alkoholika, jenž před týdnem upadl a poranil si levou kyčel. Projevoval se u něho neklid, touha po alkoholu. Byl neorientovaný místem a časem, nejistě situací, jeho projevy nepřátelství přecházely v agresivitu, vyskytoval se i třes končetin, vyloučeny nebyly ani bludné představy V průběhu hospitalizace bylo provedeno konziliární psychiatrické vyšetření pro abstinenční příznaky, do medikace byla přidána antipsychotika a anxiolytikum.

13. Lékařskou propouštěcí zprávou Léčebny dlouhodobě nemocných Městské nemocnice v [obec] z 11. 6. 2018 je prokázáno, že zde byl žalobce hospitalizován od 15. 3. 2018 do 11. 6. 2018 na doporučení praktického lékaře pro zhoršení mobility. Při přijetí byl v dekondici, s bolestmi v oblasti bederní páteře a levého hlezenného kloubu, byl orientovaný, pohyboval se ne zcela jistě o dvou francouzských holích. Byl podroben intenzivní rehabilitační péči, jeho stav se významně zlepšil a došlo k propuštění domů. Závěrečná zpráva téhož zdravotnického zařízení prokazuje, že žalobce zde byl opětovně hospitalizován od 5. 2. 2021 do 1. 3. 2021, byl přeložen z interního oddělení [nemocnice], kam byl přijat pro podezření na Covid. Klinicky zřejmé bylo delirium při snížení příjmu alkoholu, pro další trvající obtíže byl přeložen do LDN. Byl při vědomí, orientován místem, časem, shledány byly známky podvýživy, třes končetin, byl neschopen se sám postavit, chůze nestabilní. Byla započata rehabilitace, chůze se zlepšila, 1. 3. 2021 byl propuštěn domů na vlastní žádost. Dne 19. 4. 2021 na žádost soudu sdělila lékařka téhož zařízení, že žalovaný byl 1. 3. 2021 propuštěn z hospitalizace, byl plně orientován v základních modalitách.

14. Mezi účastníky bylo rovněž sporným tvrzení, že žalobce darovací smlouvu nepodepsal. Žalobce si totiž na proces podepisování nevzpomíná, ani na to, že by byl jeho podpis ověřován, nevzpomíná si ani, že by k takovému podpisu došlo v nemocnici. Žalobce proto navrhl toto tvrzení prokázat posudkem z oboru písmoznalectví. Žalovaná 1) naproti tomu tvrdila, že byla osobně přítomna v nemocnici v době, kdy žalobce darovací smlouvu podepisoval a kdy byl jeho podpis ověřován [anonymizováno] Smlouvu [anonymizováno] [příjmení] přinesla do nemocnice připravenou, tam byli přítomni všichni účastníci a všichni smlouvu i ověřovací knihu podepsali.

15. Advokátka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla soudem vyslechnuta jako svědkyně. Uvedla, že v souvislosti s darovací smlouvou zastupovala všechny účastníky tohoto řízení a pokud se týká ověření podpisů účastníků smlouvy, není zde žádná skutečnost, která by ji bránila ve výpovědi, o dalších okolnostech, které se vztahují k účastníkům, ji brání povinnost mlčenlivosti, které nebyla zbavena. Pokud jde o podpis darovací smlouvy, svědkyně uvedla, že pro časový odstup si již všechno přesně nepamatuje, má za to, že jen upravovala znění smlouvy, která ji již byla předložena, a ověřovala podpisy účastníků. Mlhavě si pamatuje, že oba žalovaní smlouvu podepisovali v její kanceláři poté, co s nimi obsah smlouvy probrala. Žalobce smlouvu podepisoval v nemocnici na chirurgickém oddělení, čímž byla pro ni věc výjimečná. Žalobci k věcnému břemenu vysvětlovala, že se na jeho bydlení nic nezmění a že bude vše jako dřív. Žalobce ležel před svědkyní na lůžku, ona mu sdělovala, že smlouva se týká převodu rodinného domku, a že pokud jde o jeho bydlení v něm, tak se situace do budoucna nezmění, resp. že by se nic nemělo měnit. Smlouvu mu předložila, měl možnost ji přečíst, jednotlivé odstavce smlouvy s ním neprobírala. Svědkyně si je jistá, že k podpisu smlouvy žalobcem došlo. Podpisy na darovací smlouvě a v její ověřovací knize podepsal vlastnoručně skutečně žalobce. Nedovolila by si ověřit podpis, pokud by viděla, že účastník neví, co účastník podepisuje. Svědkyně si vyžádala fotokopii tehdejší ověřovací knihy a poskytla ji soudu.

16. Fotokopiemi stránek ověřovací knihy advokátky [anonymizováno] [příjmení] je prokázáno, že 18. 4. 2016 advokátka ověřila podpisy účastníků (u žalobce 2x) na listině s označením„ Darovací smlouva + služebnosti byt, [list vlastnictví] k. ú. [obec]“. Připojeny jsou identifikační údaje účastníků včetně čísla občanských průkazů a dva rukou psané podpisy účastníků, v posledním sloupci je podpis advokátky. Na řádku, jenž se týká obou žalovaných je uvedeno sídlo advokátní kanceláře advokátky [obec], [anonymizováno] nám. [anonymizováno], u žalobce je uvedeno [nemocnice].

17. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra žalobce, která o něj v současné době pečuje, vypověděla, že v r. 2016 byl žalobce hospitalizován v nemocnici se zlomeninou krčku a svědkyně jej v nemocnici krátce po jeho operaci navštívila. Už tehdy ji řekl, že za ním v nemocnici byla žalovaná 1) s nějakou blondýnou, a že mu daly podepsat nějaký papír. Nic bližšího k tomu dále neuváděl. Po operaci byly zesláblý, malátný a nebylo mu dobře, ale nebyl dezorientovaný. Když se žalobce po několika měsících z nemocnice vrátil domů, řekl svědkyni, že„ asi barák mají mladí“. Svědkyně mu na to řekla, že neudělal dobře, protože má jediného syna, který by dům po něm případně zdědil a že se teď zbytečně bude bát o střechu nad hlavou. Žalobce byl potom nějakou dobu doma a pak ho žalovaní dali do domova důchodců do [obec]. [jméno] byl několik měsíců, ale nesnášel se s vedoucím domova a také tam konzumoval alkohol, což je zakázáno. Jednoho dne v září 2019 svědkyni zavolal, že má z domova výpověď. Svědkyně ho pak přestěhovala zpět do domu [adresa] v [obec] a začala se o něho starat. Žalobce od té doby bydlí stále v jedné místnosti v přízemí a do koupelny chodí do patra. Svědkyně za žalobcem dojíždí každý den, někdy jednou, někdy i dvakrát. Stará se mu o jídlo, obstarává mu léky, vozí ho k lékaři, případně mu volá sanitu, pere mu, uklízí, chystá léky, doprovází ho do koupelny v prvém patře, neboť cesta tak je to pro něj obtížná, pak se s dopomocí vykoupe. Svědkyně na žalobce pobírá příspěvek na péči třetího stupně, jenž mu byl přiznán v červenci 2021. Po návratu z [obec] mu byl přiznán příspěvek I. st., a postupně byl zvyšován. Žalobce je částečně inkontinentní, každý den pije pivo, 2x až 3x měsíčně se ale stává, že vypije asi 0,2 l tvrdého alkoholu. Z domu vychází pro noviny, a když se přitom dozví nějakou informaci např. o jeho domě, těžce to nese, koupí si i placatku alkoholu a uvede se do podnapilého stavu. Je pravda, že žalobce bývá často hospitalizován a mívá často zlomeniny. Jeho stav se pravidelně zhoršuje v důsledku stresu. Když je převezen do nemocnice, rozředí mu krev a nastupují abstinenční příznaky. V důsledku toho bývá dezorientovaný, mluví z cesty, např. řekne, že jde do práce nebo že jde do školy. V r. 2020 prodělal delirium. Žalobce konzumoval alkohol celý život, nejprve pil jenom pivo, po smrti jeho manželky, což bylo před 25 lety, začal pít i tvrdý alkohol a bylo to horší. Opravdu pořádně začal pít v době, kdy mu žalovaní zakázali kontakt s dětmi, což bylo někdy v r. 2016. Jeho sklon k požívání alkoholu se tehdy zhoršil a stalo se to i v důsledku špatných vztahů s žalovanými. Žalobce si stěžoval na soužití s žalovanými, říkal, že neshody vyvolává žalovaná 1), protože žalovaný 2) býval dlouho mimo domov, když přijel, žalovaná 1) si ztěžovala na žalobce a žalovaný 2) mu šel vynadat.

18. Po provedení popsaných důkazů soud dospěl k závěru, že nejefektivnějším postupem v tomto členitém řízení věci bude, vyřeší-li se nejprve otázka, zda byl žalobce dne 18. 4. 2016 způsobilým k uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene služebnosti bytu, tj. zda byl uvedeného dne způsobilý právně jednat a v okamžik podpisu darovací smlouvy byl natolik duševně zdráv, že svým jednáním vyvolal právní následky. Protože k zodpovězení této otázky je třeba odborných znalostí, jimiž soud nedisponuje, na návrh žalobce nechal vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie soudní znalkyni [celé jméno znalkyně]. Znalkyni bylo uloženo, aby posoudila, zda byl žalovaný v den 18. 4. 2016 způsobilým k uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene služebnosti bytu, kterou darem převedl na žalované nemovité věci, tj. zda byl schopen posoudit následky tohoto svého právního jednání a toto právní jednání ovládnout a současně zda je žalovaný aktuálně plně způsobilým nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (tj. právně jednat) či zda je tato jeho způsobilost omezena a nakolik.

19. Po vyšetření žalobce a po prostudování procesního spisu i zdravotní dokumentace žalobce znalkyně podala znalecký posudek [číslo] z 1. 2. 2023, jehož závěry na žádost soudu doplnila dne 5. 5. 2023. Uzavřela, že žalobce je osobou závislou na alkoholu a závislost je u něho plně rozvinuta, projevuje se opakovaným několikaletým pitím, denním pitím a ztrátou kontroly v pití. Jeho ovládací schopnost ve vztahu k prvnímu napití je vymizelá, není schopen kontrolovat následnou konzumaci alkoholu a ukončení pití. Konzumuje alkohol přesto, že tento má zcela destruktivní charakter na jeho somatické a duševní zdraví. Pod vlivem alkoholu utrpěl četné úrazy, trpí epilepsií, v minulosti opakovaně prodělal delirium, vzniklé v návaznosti na užívání alkoholu. Nemá k abstinenci žádnou motivaci, daná situace mu vyhovuje a do budoucna ji nechce žádným způsobem měnit. Žalobce trpí mírnou kognitivní poruchou, vlivem níž má problém naučit se nové informace, je u něho snížena dlouhodobá koncentrace, myšlení je lehce zpomalené a zhoršeně je schopen řešení problému a abstrakce. Tato porucha u žalobce vznikla v návaznosti na dlouhodobé užívání alkoholu. Aktuálně je žalobce plně způsobilým nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práv a zavazovat se k povinnostem (t. j. právně jednat) a tato jeho způsobilost není omezena. V den 18. 4. 2016 žalobce nebyl způsobilým k uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene služebnosti bytu, kterou darem převedl na žalované nemovité věci, tj. dne 18. 4. 2016 nebyl schopen posoudit následky tohoto svého právního jednání a toto právní jednání ovládnout. Žalobce ale toto právní jednání připravoval již před 18. 4. 2016 a všech důsledků tohoto právního jednání si byl před uvedeným dnem vědom. Dne 18. 4. 2016 byl žalobce hospitalizován v nemocnici pro zlomeninu a byl mu odňat alkohol. Byl vyšetřen psychiatrem a byla mu nasazena psychiatrická medikace. Zmíněného dne se u něho rozvíjelo delirium, které se projevovalo tím, že byl časově dezorientovaný místem a situací, byla přítomna porucha kognitivních procesů se zhoršeným uvědomováním si okolí a hrubá porucha myšlení, kdy nebyl schopen udržet determinující linii a psychiatr nevyloučil bludnou produkci. Rovněž byla přítomna emoční labilita, agresivita. Po ústupu deliria vzniká následně porucha paměti, což dokládá i to, že žalobce sám si na podpis smlouvy v nemocnici nepamatuje. V tomto stavu (rozvíjející se delirium dne 18. 4. 2016) byl posuzovaný zcela nezpůsobilý jakéhokoliv právního jednání.

20. Znalecký posudek včetně konečného vysvětlení vyhověl provedenému zadání a jeho závěry nebyly v řízení žádným způsobem zpochybněny. Soud jej hodnotí jako spolehlivý podklad, z něhož při svém rozhodování může vycházet. Znalkyně v posudku jasně vysvětlila, z jakých podkladů a vyšetření vycházela a jak je hodnotila. Do zvoleného postupu zjišťování zdravotního stavu žalobce promítla své konkrétní odborné poznatky a zkušenosti a přijaté závěry podrobně a srozumitelně vyložila. Soud znalecký posudek hodnotil z hlediska jeho obsahu, souladu se zadáním, rovněž pak v souvislosti s dalšími provedenými důkazy, především lékařskými zprávami, v nichž je zachycen žalobcův zdravotní stav a jeho léčba v dubnu 2016, rovněž tak s výpovědí svědkyně [příjmení], jež vypovídala o žalobcově nejistotě o tom, co vůbec v nemocnici podepsal a zda své nemovitosti na žalované převedl. Výpověď svědkyně [příjmení] pak jednoznačně prokazuje, stejně jako jí předložený výpis z ověřovací knihy, že žalobce smlouvu podepsal, nevypovídá však nic o tom, v jakém stavu se v okamžik jejího podpisu nacházel. Tato svědkyně si okolnosti podpisu pamatuje matně, vzpomněla si na to, jak situaci sama žalobci vysvětlovala, nevypovídala však již nic o tom, zda na to žalobce slovně reagoval, jak se v situaci orientoval a zda měl dotazy či stanoviska, jež by ji ubezpečily o jeho schopnosti posoudit následky svého jednání a samostatně se rozhodovat. Soud proto dospívá k jednoznačnému závěru, že žalobce dne 18. 4. 2016 nebyl ze zdravotního hlediska způsobilým k tomu, aby darem převedl své nemovité věci na žalované, neboť trpěl duševní poruchou, jež eliminovala schopnosti žalobce posoudit následky svého právního jednání a toto jednání ovládnout. Na druhou stranu žalobce je aktuálně plně způsobilým k právním jednání, není tedy žádným způsobem ovlivněna ani jeho procesní způsobilosti a jeho stav nevyžaduje žádná procesní opatření.

21. V průběhu řízení žalobce k okolnostem uzavření darovací smlouvy navrhoval svůj účastenský výslech a k prokázání tvrzení, že smlouvu nepodepsal, navrhoval provedení písmoznaleckého posudku. Od obou těchto důkazních návrhů žalobce v průběhu řízení ustoupil, stejně tak jako od tvrzení, že žalobce darovací smlouvu nepodepsal.

22. Žaloba žalobce je žalobou určovací. Podle ustálené judikatury je u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti existence naléhavého právního zájmu na žádaném určení podle § 80 o. s. ř.. Platí, že žalobce má právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Žaloba na určení nemá místo tam, kde neslouží potřebám praktického života, neodstraňuje spor mezi účastníky řízení a naopak vede k množení sporů mezi nimi.

23. V dané věci soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobce na určení jeho vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem je dán. Žalobce se cítí být jejich vlastníkem, protože darovací smlouvu, jíž měl své vlastnické právo převést na žalované, pokládá za neplatnou, a nemá jinou možnost, jak odstranit rozpor mezi jeho tvrzeným vlastnickým právem a stavem zápisu v katastru nemovitostí, než dosáhnout pravomocného rozhodnutí soudu o určení svého vlastnického práva, na jehož základě by změna údajů v katastru nemovitostí byla provedena. Základní podmínka určovací žaloby je proto splněna, přičemž je třeba zmínit, že je dána i podmínka věcné legitimace všech účastníků ve sporu, neboť na právním vztahu, o nějž v řízení jde, jsou všichni účastni. Žaloba proto mohla být projednána věcně.

24. Podle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

25. Duševní poruchou, která činí osobu neschopnou právně jednat, je takový duševní stav, ve kterém nemůže jednající rozeznat obsah a podstatu svého jednání. Vždy se musí jednat o stav mysli, který vylučuje svobodnou tvorbu vůle, resp. vylučuje nebo značně omezuje schopnost intelektuální (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (své jednání ovládnout) – (viz Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. 2009 s. 248). Mezi poruchou a právním jednáním v ní učiněným musí být příčinná souvislost. Duševní porucha může být i poruchou jen přechodnou. Ústavní soud ve svém nálezu z 18. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 3040/16 konstatoval, že omezení, resp. zbavení způsobilosti k právním úkonům, a bezprostředně na ně také navázané omezení, resp. zbavení procesní způsobilosti, nejsou jedinými prostředky směřujícími k ochraně práv osoby stižené duševní poruchou, které náš právní řád zná. Hmotné právo totiž předpokládá také situaci, kdy osoba sice nebyla pravomocně omezena ani zbavena způsobilosti k právním úkonům, avšak přesto není pro duševní poruchu schopna činit právní úkony (právně jednat). Občanské právo hmotné takovýto nedostatek (vadu) právního jednání fyzické osoby spojuje se stejnými následky jako v případě právního jednání osoby omezené, resp. zbavené způsobilosti k právním úkonům, tj. sankcionuje jej absolutní neplatností (viz § 38 odst. 2 o. z., k témuž závěru směřuje také § 581 NOZ) Ústavní soud již dříve v tomto směru konstatoval, že„ na institut neplatnosti právního jednání z důvodu, že osoba jednala v duševní poruše (§ 38 odst. 2 o. z. a věty druhé § 581 NOZ), je tedy nutno pohlížet jako na jeden z institutů, jejichž účelem je chránit osoby s duševním postižením. Posledně uvedené svědčí pro závěr, že důsledkem jednání osoby v duševní poruše, jež ji činí k určitému právnímu jednání nezpůsobilou, je absolutní neplatnost takového právního jednání.

26. Soud po provedeném řízení proto uzavírá, že žaloba žalobce na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem je důvodná, neboť zde není platný právní titul, na jehož základě by vlastnické právo žalobce přešlo na žalované. Darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene služebnosti bytu z 18. 4. 2016 je absolutně neplatným právním jednáním, jenž tyto následky vyvolat nemohl. Domáhal-li se proto žalobce v tomto řízení určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, jde o žalobu právem podanou a jako takové ji soud vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Soud se v řízení dále nezabýval tím, jaké důsledky má skutečnost, že žalobce v roce 2018 a v roce 2020 dar žalovaným odvolal pro nouzi a pro nevděk a zda tak učinil řádně a včas. Odvolání daru přichází v úvahu pouze v případě, že darovací smlouva je uzavřena platně, k čemuž v dané věci dle výsledků dokazování nedošlo. Vzhledem přijatému závěru o absolutní neplatnosti darovací smlouvy z 18. 4. 2016 se soud rovněž nezabýval posuzování, zda darovací smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, neboť i to pokládá za nadbytečné.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. 2 s přihlédnutím k §146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Žalobce původně žaloval o určení neplatnosti darovací smlouvy a současně o určení vlastnictví žalobce k předmětným nemovitostem. Při prvém jednání ve věci vzal žalobu o určení neplatnosti darovací smlouvy zpět a zavinil tak zastavení řízení ohledně jedné poloviny původního předmětu řízení. Z procesního hlediska lze žalobce v zastavené části řízení hodnotit jako neúspěšného, ve zbytku předmětu řízení ale již zaznamenal plný úspěch. Soud vzal v úvahu, že k zastavení části řízení došlo v časném stadiu řízení a uzavírá, že žalobce lze za daných okolností pokládat za úspěšného z předmětu sporu, a z jej lze mít za neúspěšného. Protože úspěch jedné strany sporu je zároveň neúspěchem strany druhé a naopak, po jejich vzájemném započtení zůstává žalobci právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení.

29. Žalobce v řízení vynaložil 7 000 Kč na zaplacení soudního poplatku, další náklady si vyžádalo jeho zastoupení advokátem. Zástupci žalobce náleží odměna podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, (dále„ AT“) ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. V součtu těchto úkonů zástupce žalobce vykonal celkem 11 (převzetí a příprava zastoupení 26. 6. 2020, výzva k plnění 30. 7. 2020 a 12. 10. 2020 = 1 úkon, další porada s klientem 15. 9. 2020, žaloba 13. 10. 2020, sdělení k výzvě soudu 1. 3. 2021 úkonu, účast na jednání 17. 1. 2022 úkony, podání ve věci 15. 2. 2022, další porada s klientem 25. 3. 2022, účast na jednání soudu 27. 6. 2022, sdělení k výzvě soudu z 11. 7. 2022 a upřesnění důkazní návrhů- nehonorováno, sdělení k výzvě soudu 17. 5. 2023 = 0,5 úkonu, účast na jednání soudu 27. 6. 2023), za ně mu náleží odměna ve výši 34 100 Kč, k níž je třeba připočíst 13 paušální náhrad nákladů dle § 13 odst. 3 AT a část zaplacené zálohy na znalecký posudek 2 031 Kč (viz níže). Náklady řízení žalobce činí celkem 46 031Kč a soud uložil žalovaným, aby žalobci nahradili společně a nerozdílně jejich , tj. 23 015,50 Kč.

30. Žalovaná 1) v řízení navrhla, aby o nákladech řízení rozhodl v její prospěch podle §150 o. s. ř. Svůj návrh odůvodnila skutečností, že žalobce o převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem již před rokem 2016 hovořil a měl tedy dlouhodobý záměr nemovitosti žalovaným darovat. Žalovaná 1) dle svého hodnocení tak měla silný důvod pro své přesvědčení, že následně uzavřená darovací smlouva z 18. 4. 2016 před soudem obstojí a tím bylo determinováno její procesní stanovisko ve věci. Dle ní jde o okolnost zvláštního zřetele hodnou, pro niž lze žalobci upřít právo náhradu nákladů řízení. Žalobce s tímto postupem nesouhlasil s přesvědčením, že žalobci náleží náhrada nákladů alespoň zčásti.

31. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

32. Jak vyplývá ze znění citovaného ustanovení a ustálené judikatury, je třeba chápat zmíněné moderační právo soudu za zcela výjimečný zásah, jenž nesmí být nadužíván ani zneužíván. Jeho aplikací je totiž odpíráno jedné ze stran právo na náhradu nákladů, jež by jí jinak podle shora uvedených zásad náleželo. Důvody pro uplatnění § 150 o. s. ř. proto musí být opravdu významné a hodné zvláštního ohledu, vzhledem k nimž by se standardní rozhodnutí o nákladech příčilo obecně vnímaným zásadám spravedlnosti. Navíc je třeba při používání tohoto zmírňujícího práva hledět nejen na účastníka, v jehož prospěch soud rozhoduje, ale i na ostatní, zejména na toho, který by jinak měl za normálního běhu událostí na náhradu nákladů řízení právo.

33. Soud dospěl k závěru, že v dané věci pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. není prostor. I když žalobce připustil, že již před 18. 4. 2016 o darování nemovitostí žalovaným zvažoval, nemá tato skutečnost ani pro rozhodování o nákladech řízení takový význam, jaký mu žalovaná 1) přičítá. Žalovaní zřejmě měli důvod očekávat od žalobce slibovaný dar, na druhé straně dobře věděli, že žalobce je dlouhodobým nestřídmým konzumentem alkoholu a obecně známo je, že nucená abstinence závislého člověka, např. při jeho hospitalizaci, má na jeho fyzický i psychický stav významné dopady, že se necítí dobře, není schopen se koncentrovat, je neklidný a podléhá náladám. Žalobce byl navíc hospitalizován pro těžkou zlomeninu, čekal na operaci a bylo možno předpokládat, že i z tohoto důvodu bude medikován a jeho situace bude ještě více nekomfortní. Načasování podpisu darovací smlouvy na třetí den po nástupu do nemocnice, jak k němu přikročili žalovaní, je třeba považovat za málo vhodné a z právního hlediska za riskantní, čehož si měli být žalobci i jako laici vědomi. Přesto žalovaní zorganizovali podpis smlouvy na den 18. 4. 2016, ačkoliv mohli nepochybně posečkat na příznivější okolnosti, tím spíš, pokud žalobce záměr převést nemovitosti na žalované prezentoval dlouhodobě. Pokud se žalovaní sami v souvislosti s podpisem darovací smlouvy rozhodli podstoupit riziko jejího budoucího zpochybnění, musí nést následky, včetně náhrady nákladů řízení protistraně. Nespravedlivým by se naopak soudu jevilo, aby tyto náklady nesl za daných okolností žalobce.

34. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a podle shora uvedených výsledků řízení, tedy poměrem 25 %: 75 %, soud rozhodl o povinnosti účastníků nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady vynaložené v průběhu řízení ze státního rozpočtu na znalečné znalkyni [celé jméno znalkyně] Celkem bylo vyplaceno znalečné 11 876 Kč, z čehož na žalobce připadá 2 969 Kč a na žalované 8 907 Kč. Protože ale žalobce již složil zálohu na znalečné 5 000 Kč, která byla k výplatě znalečného použita, nyní mu již žádná povinnost ukládána není a oproti žalovaným má navíc právo na náhradu přeplatku ve výši 2 031 Kč. Žalovaným 1) a 2) bylo uloženo k zaplacení zbývajících 6 876 Kč s tím, že jsou povinni tuto částku zaplatit společně a nerozdílně.

35. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění všech povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.

Poučení