3 C 209/2015-547

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl dne [datum] v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíry Mašinové a přísedících Václava Bešty a Vlastimila Sladkého ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o náhradu škody z nemoci z povolání takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 225 175,80 Kč, když tato částka byla již žalobkyni vyplacena.

II. Ohledně částky 11 669,20 Kč se žaloba zamítá.

III. Ohledně nároku žalobkyně na výplatu renty od [datum] se řízení zastavuje.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 276 460,80 Kč, že plněním jednoho zaniká povinnost druhého, a to k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně na nerozdílně Českému státu na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč, a to do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zdejšího soudu č. ú. [bankovní účet], [variabilní symbol] s tím, že plněním jednoho zaniká povinnost druhého.

VI. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 11 259 Kč na účet zdejšího soudu č. [bankovní účet], [variabilní symbol], do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho zaniká povinnost druhého.

Odůvodnění

1. Žalobkyně žádala, aby soud žalovanému uložil povinnost platit jí rentu s účinností od [datum] – náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to žalobou ze dne [datum].

2. Ještě předtím, ve věci [spisová značka] žádala žalobkyně, aby soud vydal předběžné opatření, kterým bude žalovanému uložena povinnost platit jí náhradu za ztrátu na výdělku částkou 5 500 Kč měsíčně. Tomuto předběžnému opatření bylo vyhověno usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum].

3. Mezitímním rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], bylo rozhodnuto tak, že nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku nemoci z povolání je zcela opodstatněn. Zároveň bylo rozhodnuto i o tom, že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

4. Soud poté prováděl důkazy ke zjištění výše nároku žalobkyně. Ta výši svého nároku postupně upravovala, neboť žalovaný, podle vyjádření žalobkyně (viz č. l. 193 spisu), začal nároky žalobkyně uspokojovat, když současně s tímto sporem probíhal mezi účastníky i spor o neplatnost výpovědi ve věci zdejšího soudu [spisová značka] a žalovaný uspokojoval nároky žalobkyně i v tomto sporu, pokud jde o náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za období od [datum] do [datum].

5. Usnesením ze dne [datum] soud připustil vstup vedlejšího účastníka na straně žalované do řízení, a to [právnická osoba]

6. Protože do jednání soudu dne [datum] byly vypořádány veškeré částky, které dlužil žalovaný do [datum], vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně rozdílu mezi částkami, které původně požadovala zaplatit a částkou, která zůstala předmětem řízení. Soud na jednání dne [datum] v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil. Předmětem žaloby zůstala pouze výše renty, kterou by měl žalovaný žalobkyni platit od [datum], neboť až do této doby byly nároky žalobkyně, jak výše uvedeno, uspokojeny.

7. Rozsudkem ze dne [datum] soud rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni od [datum] náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 10 484 Kč brutto, která představuje rozdíl mezi rozhodným průměrným výdělkem před vznikem škody 15 424 Kč (po valorizaci ke dni [datum]) a invalidním důchodem ve výši 4 940 Kč (po valorizaci ke dni [datum]) a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení žalobkyně. V podrobnostech, tj. zejména k důvodům tohoto rozhodnutí, soud na tento rozsudek odkazuje.

8. Proti rozsudku podali odvolání jak vedlejší účastník, tak i žalovaná. [ulice] účastník ve svém odvolání, stejně tak jako v předchozím vyjádření – v závěrečném návrhu, trvá na tom, že by mělo být, pokud jde o posouzení nároku, vycházeno z tzv. fiktivního výdělku, kterým je minimální mzda stanovená nařízením vlády č. 567/2006 Sb. Podle názoru obou odvolatelů je zaměstnavatel povinen nahradit poškozenému zaměstnanci jen takovou škodu, která mu vznikla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Skutečnost, že poškozený zaměstnanec nemůže konat dosavadní práci, či nemůže nastoupit po úrazu do jiného zaměstnání pouze pro nedostatek pracovních příležitostí, není způsobena následky pracovního úrazu, ale situací na trhu práce. Jestliže tedy nemá poškozený zaměstnanec, jehož pracovněprávní vztah skončil v příčinné souvislosti s pracovním úrazem či nemocí z povolání po skončení pracovní neschopnosti pro nedostatek volných pracovních příležitostí příjem z vlastní výdělečné činnosti, viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 2805/99, 21 Cdo 347/2002, 21 Cdo 1029/2004, 21 Cdo 89/2008, 21 Cdo 29/2013, pak při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti po dobu nezaměstnanosti poškozeného zaměstnance se vychází z tzv. fiktivního výdělku ve výši minimální mzdy. Vedlejší účastník ve svém odvolání konkrétně cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 29/2013, ve kterém je tento postup vysvětlen s tím, že důvod pro použití minimální mzdy spočívá v tom, že zaměstnanec vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání nedosahuje žádného výdělku v důsledku nedostatku vhodných pracovních příležitostí. Dále odkazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 312/2015, kde je uvedeno, že postup při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je takový, že od průměrného výdělku před vznikem škody je odečten (fiktivní) výdělek po pracovním úrazu ve výši minimální mzdy (dříve též její části ve výši 75%), jestliže poškozenému zaměstnanci, jehož pracovní schopnost je i s postižením po úraze zčásti zachována, brání v jejím uplatnění situace na trhu práce.

9. Z výše uvedených důvodů pokládá jak vedlejší účastník, tak i žalovaný závěr soudu o výši nároku žalobkyně za zcela neakceptovatelný, neboť soud zohlednil pouze pobíraný invalidní důchod pro invaliditu 1. Stupně, aniž by zohlednil rovněž příjem žalované, která má částečně zachovánu schopnost opatřovat si prostředky na svou obživu výdělečnou činností. Soud tedy pochybil, jestliže konstruuje výši nároku jako by žalobkyně pobírala invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. Stejné stanovisko zaujal i žalovaný.

10. Krajský soud svým usnesením ze dne [datum] rozsudek zdejšího soudu zrušil s tím, že nebylo ani skutkově, ani právně vyloženo, na jakých základech rozhodnutí stojí, o jaké skutečnosti se opírá a čím byly tyto skutečnosti prokázány.

11. Soud poté vyzval žalobkyni, nechť doloží, že v důsledku nemoci z povolání nemůže vykonávat nejen tu práci, pro kterou se vyučila, ale ani jinou práci, odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a snížené pracovní způsobilosti. Zároveň byla vyzvána, nechť doloží lékařské potvrzení, jehož součástí by mělo být vyjádření, jaké práce by mohla žalobkyně vykonávat a doloží, zda je některá z přípustných prací nabízena jako volné místo na úřadu práce.

12. Žalobkyně v příloze podání své zástupkyně ze dne [datum] (č.l. 303-305) doložila, že v době od [datum] do [datum] byla žalobkyně vedena jako uchazečka o zaměstnání s tím, že jí nebyla poskytnuta podpora v nezaměstnanosti ani při rekvalifikaci.

13. Z lékařské zprávy ze dne [datum] pak vyplynulo, že pokud se jedná o horní končetinu žalobkyně, je stav trvalý. Zátěž pravé horní končetiny je těžce omezena a pracovní zařazení je možné jen bez práce pravou rukou.

14. Z potvrzení Fakultní nemocnice v [obec] ze dne [datum] vyplývá, že u žalobkyně přetrvávají obtíže vzniklé z přetěžování horní končetiny při práci cukrářky a následky hlášené nemoci z povolání trvají. Ve zprávě je také uvedeno, že žalovaná má invaliditu 3. stupně od [datum].

15. Na jednání dne [datum] předložila žalobkyně rozhodnutí ze dne [datum], ve kterém je uvedeno, že se její invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně mění na invaliditu 3. stupně s účinností od [datum].

16. Dále doložila přípis vedlejšího účastníka, který se vyjadřuje ke změně stupně invalidity tak, že neexistuje příčinná souvislost ve formě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti mezi nemocí z povolání a ztrátou na výdělku. U žalobkyně došlo ke změně poměrů a pro další trvání náhradové povinnosti odpovědného subjektu je nutná právě existence příčinné souvislosti vznikající škody s předmětným pracovním úrazem. Jestliže je příčinou přiznané invalidity 3. stupně obecné onemocnění, které nesouvisí s odškodňovaným pracovním úrazem či nemocí z povolání, příčinná souvislost mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nemocí z povolání neexistuje. Podle názoru vedlejšího účastníka tak s účinností od [datum] neexistují podmínky pro vyplácení náhrady za ztrátu na výdělku právě proto, že u žalobkyně došlo ke změně invalidity na 3. stupeň pro obecné onemocnění. Žalobkyni proto nárok na výplatu náhrady za ztrátu na výdělku nevzniká a nevznikl jí ani za dobu od [datum] do [datum].

17. Žalobkyně dále doložila posudek o invaliditě ze dne [datum]. Z tohoto posudku vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, když v posudku jsou uvedena skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, tedy žalobkyně. Žalobkyně je sice po radikální hysterektomii, ale dále je zjištěno, že jí byl operován [diagnóza] již v roce [rok], trpí chronicky neztišitelným třesem pravé ruky právě po operaci [diagnóza] vpravo, chronickou bolestí ruky, zápěstí a lokte. Pro tyto posledně uvedené diagnózy jí byla uznána invalidita 1. stupně pro trvalé těžké postižení funkce pravé ruky. V odůvodnění rozhodnutí posudkové komise je uvedeno, že je zhodnoceno těžké postižení v dolní hranici procentní taxace, kde se zohledňuje i trvalé funkční omezení pravé horní ruky. Doložila i potvrzení Fakultní nemocnice v [obec] ze dne [datum], kde je doporučeno ponechat invaliditu 3. stupně.

18. Podle přechodných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., § 364 odst. 4, se nároky z nemoci z povolání, zjištěné před [den] [měsíc] [rok], řídí dosavadními právními předpisy. Vztah mezi účastníky tedy soud posuzoval podle zákona 65/1965 Sb., konkrétně podle § 195 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. Podle odst. 1 tohoto ustanovení se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity či částečné invalidity poskytne zaměstnanci v takové výši, aby spolu s jeho výdělkem po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního či částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu, se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Tento nárok podle odst. 4 citovaného ustanovení náleží zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. Otázka odpovědnosti žalovaného i oprávněnosti žalobkyně žádat o náhradu za ztrátu na výdělku již byla vyřešena mezitímním rozsudkem v této věci.

19. Mezi účastníky zůstaly sporné dva okruhy otázek. Prvním okruhem je otázka, zda žalobkyni náleží náhrada za ztrátu na výdělku od doby, kdy se přihlásila jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce a v dalším období, kdy jí byl přiznán invalidní důchod 3. stupně a druhou otázkou je, zda měl žalovaný nárok na započtení přeplatku v celkové výši 46 825 Kč brutto, když tato částka (po odečtení zákonných srážek) byla žalobkyni vyplacena za měsíce [měsíc] až [měsíc] roku [rok] a přitom již od [datum] jí vznikl nárok na výplatu vyššího invalidního důchodu pro vznik invalidity 3. stupně. Žalovaný spolu s vedlejším účastníkem opakovaně argumentují tím, že nemohou odpovídat za ztrátu na výdělku, která vznikla nedostatkem volných míst na trhu práce a tvrdí, že jestliže žalobkyně pobírala invaliditu pouze 1. stupně, měla možnost se zaměstnat a dosahovat určitého výdělku. Pokud z důvodu nedostatku vhodných pracovních míst tuto práci nemohla sehnat, odpovídal žalovaný pouze tak, že se za výdělek pokládá výše minimální mzdy, stanovená vládním nařízením. Žalovaný spolu s vedlejším účastníkem argumentují tím, že zaměstnanec, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nedosahuje žádného výdělku nikoliv pro následky nemoci z povolání, ale v důsledku nedostatku vhodných pracovních příležitostí. Proto není možné akceptovat výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně od [datum] do [datum], se zohledněním pouze pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu 1. stupně, aniž by byl zohledněn její příjem, který v jejím případě by měl být posuzován ve výši minimální mzdy.

20. Rozsudkem ze dne [datum] soud rozhodl, pokud jde o povinnost žalované platit žalobkyni rentu v bodu III rozsudku tak, že žalobě vyhověl. Zároveň rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 538 Kč brutto za [měsíc] [rok] a ohledně částky 40 901 Kč brutto s úroky z prodlení žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku se vedlejší účastník odvolal, viz. č. l. 380 – 384, když ve svém odvolání shrnul předpoklady pro vznik náhradové povinnosti odpovědného zaměstnavatele, což je: 1) pracovní úraz nebo nemoc z povolání, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi pracovním úrazem, či nemocí z povolání a vzniklou škodou. Vedlejší účastník nezpochybňuje, že žalobkyni byla uznána nemoc z povolání, za kterou žalovaný odpovídá. Konstatuje také, že žalobkyně prokázala, že byla v době od [datum] do [datum] vedena jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce. Zpochybňuje však třetí předpoklad náhradové povinnosti, tedy příčinnou souvislost mezi uznanou nemocí z povolání a jí tvrzenou škodou. Uvádí, že došlo k podstatné změně poměrů na straně žalobkyně, když byla s účinností od [datum] uznána invalidní ve 3. stupni. Došlo však nejen ke změně stupně invalidity, ale ke změně její příčiny, když hlavní příčinou pro invaliditu 3. stupně bylo jiné onemocnění, než nemoc z povolání. Podle vedlejšího účastníka je tedy hlavní příčinou nikoliv nemoc z povolání, ale onkologické onemocnění, které jí vylučuje jako poživatelku invalidity 3. stupně z výkonu výdělečné činnosti. [ulice] účastník má tedy za to, že z výdělečné činnosti žalobkyni od [datum] vylučuje obecné onemocnění, které je důvodem její invalidity 3. stupně. [ulice] účastník odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Cz 54/78, na základě kterého se organizace může úspěšně domáhat zrušení své povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jestliže dojde ke zhoršení zdravotního stavu, které není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem (nemocí z povolání) a již samo o sobě vylučuje jakoukoliv výdělečnou činnost. Dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 2933/2008, kde nejvyšší soud dospěl k obdobným závěrům a odkazuje i na další judikaturu, tj. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 227/2002, 21 Cdo 1490/2000, 21 Cdo 4536/2017 se stejnými závěry. Podle výše cit. judikatury, pak z důvodu, že žalobkyně pozbyla pracovní schopnost výlučně v důsledku obecného invalidizujícího onemocnění od [datum], vedlejší účastník zaujímá stanovisko, že žalobkyně nemá nárok na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum], neboť v mezidobí došlo ke změně poměrů právě v souvislosti se změnou stupně invalidity z I. stupně na 3. stupeň.

21. Dále se vedlejší účastník zabývá výší náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a otázkou tzv. fiktivního výdělku ve výši minimální mzdy při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Podle názoru vedlejšího účastníka nelze akceptovat specifikaci náhrady se zohledněním pouze pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně, aniž by byl zohledněn rovněž příjem žalobkyně, ať již ve formě dosahovaného výdělku nebo fiktivního výdělku ve výši minimální mzdy. V podstatě stejnou argumentaci uvedl ve svém odvolání žalovaný.

22. Proti rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum] se odvolala i žalobkyně, a to proti výroku II. tohoto rozsudku, kdy argumentuje nesprávnou výší přeplatků, ohledně níž soud žalobu zamítl.

23. Krajský soud usnesením ve věci [číslo jednací], zrušil i tento rozsudek, toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. V tomto usnesení krajský soud přisvědčil názoru vedlejšího účastníka, že pokud bylo rozhodnuto o opodstatněnosti nároku na odškodnění, tento závěr se vztahoval k době vydání tohoto rozhodnutí, a pokud by následně došlo k podstatné změně poměrů, bylo by nezbytné na takovouto skutečnost reagovat. Podle názoru krajského soudu se soud I. stupně nevypořádal z řešenou problematikou, kdy pominul kvalifikovanou argumentaci účastníků řízení a své rozhodnutí postavil na zjednodušené úvaze o nemožnosti žalobkyně pracovat v době, kdy jí byla přiznána invalidita I. stupně, která představuje pokles pracovní schopnosti o 35 % - 49 %. Tím je rozsudek I. stupně nepřezkoumatelný. Ustálená soudní praxe vychází z názoru, že onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěnou nemocí z povolání poškozeného a jež samy o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, znamenají podstatou změnu poměrů poškozeného podle ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce, v důsledku níž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení své povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Z hlediska změny poměrů pak je významné, zda jsou zde onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěnou nemocí z povolání poškozeného a jež sami o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, tedy zda a od kdy byl poškozený zaměstnanec v důsledku„ obecných příčin“ neschopen soustavné výdělečné činnosti, i kdyby následků nemoci z povolání nebylo. Zaměstnavatel tedy nemůže odpovídat za ztrátu na výdělku, která by byla vznikla, i kdyby následků nemoci z povolání nebylo. K tomu jsou cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1478/2000, 21 Cdo 2333/2008, 21 Cdo 4110/2010, 21 Cdo 739/2012.

24. Krajský soud přisvědčil vedlejšímu účastníku, že ze zpracovaného posudku o invaliditě je především významný posudkový závěr, v němž se uvádí, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. II oddílu A, pol. 1e, přílohy k vyhl. č. 359/2009, pro které se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na 70 %.

25. Žalobkyně však v tomto směru odkazuje na posudek o invaliditě ze dne [datum], v němž je konstatováno, že při rozhodnutí o invaliditě 3. stupně bylo zohledněno i trvalé funkční omezení pravé horní končetiny a celková zdravotní problematika týkající se žalobkyně. Podle žalobkyně se nemoc z povolání podílí na vzniku invalidity 3. stupně jako příčina podstatná.

26. K tomu krajský soud cituje rozsudky Nejvyšší soudu 21 Cdo 1508/2007 a 21 Cdo 4536/2017, v nichž je uvedeno, že pro závěr o příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a škodou postačí, aby nemoc z povolání byla jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou.

27. K odstranění tohoto rozporu mezi stanovisky účastníků uložil krajský soud soudu I. stupně nechat zpracovat znalecký posudek.

28. Pokud se jedná o tvrzení žalobkyně, že situace na trhu práce nebránila žalobkyni ve výkonu pracovní činnosti, neboť v této době existovala řada volných míst vhodných pro ni z hlediska schopnosti a kvalifikace, krajský soud pokládá vzhledem k doloženému přehledu nabídky pracovních míst a vzhledem k tomu, že tento skutkový závěr nebyl žalovanou a vedlejším účastníkem rozporován za prokázané, že tomu tak bylo. S ohledem na to se uplatní jako složky, které vymezují rozsah náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jen poměrný (valorizovaný) výdělek před vznikem škody na straně jedné a invalidní důchod pobíraný z téhož důvodu na straně druhé.

29. Krajský soud však zároveň poukazuje i na to, že pracovní způsobilost žalobkyně byla omezena jen částečně, jestliže jí byl přiznán invalidní důchod 1. stupně. Jestliže částečně invalidní zaměstnanec z vlastního rozhodnutí plně nevyužívá svůj zachovalý pracovní potenciál, aniž by to bylo výslovně stanoveno lékařským posudkem, je nutno vycházet z předpokládaného výdělku v zaměstnání, v němž by byly výdělečné schopnosti poškozeného zaměstnance plně využity (21 Cdo 1564/2009). Dále krajský soud ve svém usnesení vysvětluje různá hlediska, ze kterých je vycházeno při přiznání invalidního důchodu a nezpůsobilosti k soustavné výdělečné činnosti. Podstatné přitom je, zda újma na zdraví byla příčinou jeho nezpůsobilosti k soustavné výdělečné činnosti, když bez ohledu na to, jaký stupeň invalidity je poškozenému zaměstnanci přiznán je, nutno posuzovat právě rozsah možného pracovního úvazku zaměstnance postiženého nemocí z povolání. I z hlediska tohoto posouzení je nutné zpracovat ve věci znalecký posudek.

30. Dále krajský soud potvrdil, že pokud byl žalobkyni zpětně přiznán invalidní důchod 3. stupně a tento důchod byl vyšší než za invaliditu 1. stupně, jednalo se v případě přeplatku o bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně s tím, že ta již od [datum], tedy od doby, kdy podala návrh na přiznání invalidity vyššího stupně, nemohla být v dobré víře ohledně výše přijímané náhrady za ztrátu na výdělku, a to až do doby rozhodnutí o tomto návrhu. K tomu krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 3599/2013.

31. Soud po té usnesením ze dne [datum] ustanovil znalce, kterému uložil, aby: 1) z obsahu spisu, především z lékařských zpráv ve spisu založených posoudil, zda mohla žalobkyně po onemocnění nemoci z povolání pracovat, a jaké práce mohla vykonávat za situace, že by nedošlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu z jiných příčin než je nemoc z povolání, 2) co bylo hlavní a rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně ke dni [datum], 3) zda existují u žalobkyně obecná onemocnění a v kladném případě, zda tato onemocnění sama o sobě, nebýt uznané nemoci z povolání, ji vylučovala ke dni [datum] z výkonu výdělečné činnosti. Tento znalecký úkol byl usnesením ze dne [datum] k návrhu vedlejšího účastníka a žalobkyně doplněn o další otázky, a to: 4) zda by byla žalobkyně v období od [datum] reálně schopna výdělečné činnosti, i kdyby u ní nebylo diagnostikováno obecné onemocnění v podobě onkologické diagnózy, a dále zda mělo nově diagnostikované obecné onemocnění nějaký vliv na skutečnost, že podle dostupných lékařských zpráv je žalobkyně vzhledem k trvalému funkčnímu omezení horní končetiny schopna pracovat pouze bez využití pravé ruky. Znalec ve svém znaleckém posudku sice potvrdil, že i když v případě uznané nemoci z povolání se jedná o doživotní kontraindikaci pro výkon práce, která je spojena s přetěžováním té končetiny, která je postižena příslušnou nemocí z povolání, zároveň však vyloučil stanovisko rehabilitačního lékaře, že žalobkyně„ musí mít pracovní zařazení bez práce pravou rukou“. Podle názoru znalce to není pravda, protože určité pracovní výkony by žalobkyně pravou rukou mohla činit, nesmělo by se však jednat o práci, při které by docházelo k překročení platných hygienických limitů pro lokální svalovou zátěž u svalů pravé horní končetiny, nebo při které by docházelo k ruční manipulaci s nadlimitně těžkými břemeny. Zároveň znalec uvedl, že neurologická postižení zjištěná ze zdravotnické dokumentace žalobkyně, jako rhizartróza palce pravé ruky a radiální epikondylitida pravé pažní kosti zhoršují možnosti využití pravé horní končetiny žalobkyně, které jsou omezeny už její uznanou nemocí z povolání. Znalec se dále vyjadřuje i k posudku o invaliditě vydaném Okresní správou sociálního zabezpečení Domažlice, kdy v této zprávě je uvedeno, že pokud jde o invaliditu 3. stupně, je zohledněno i trvalé funkční omezení pravé horní končetiny a celková zdravotní problematika, kdy celý tento výrok pokládá znalec za zmatený a nejasný. Znalec se dále zabývá zbytkovou pracovní schopností postiženého jedince v případě přiznání invalidity 3. stupně. K jednotlivým otázkám položeným soudem se znalec vyjádřil takto: 1) po zjištění nemoci z povolání žalobkyně mohla pracovat, tj. vykonávat práce, které nejsou spojeny s přetěžováním pravé horní končetiny, 2) ke dni [datum] bylo hlavní a rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její obecné onkologické onemocnění, 3) žalobkyně trpí i obecnými onemocněními, která nesouvisí s její nemocí z povolání, když nejzávažnějším onemocněním je onemocnění onkologické, 4) pokud by neexistovalo u žalobkyně obecné onkologické onemocnění, byla by žalobkyně v období od [datum] s ohledem na své zdraví schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, 5) znalec uvedl, že„ není možné konstatovat, že žalobkyně může pro uznanou nemoc z povolání vykonávat jenom práce bez využití pravé ruky. ([příjmení] vyjádření, které se objevilo v lékařské zprávě vypracované rehabilitačním lékařem – mimo rámec jeho odborných a posudkových kompetencí není správné). Pro nemoc z povolání nesmí žalobkyně vykonávat jenom ty práce, které jsou spojeny s přetěžováním pravé horní končetiny“.

32. Účastníci se vyjádřili ke znaleckému posudku, a to vedlejší účastník a žalovaný tak, že navrhli zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení a nežádali výslech znalce.

33. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že stanovisko znalce je postaveno natolik jednoznačně a spor trvá již tak dlouho, že žalobkyně o další prodlužování kauzy nemá zájem. Žalobkyně trpí nejen nemocí z povolání a onkologickou diagnózou, ale též letitým stresem vyvolaným soudním řízením, když podle ošetřující lékařky je zjevné, že právě tento dlouhodobý stres významným způsobem přispěl k onkologické diagnóze. Vzhledem k závěrům znalce tedy žalobkyně svůj návrh, pokud jde o náhradu za ztrátu na výdělku od [datum], vzala zpět. Zároveň však žalobkyně poukázala na to, že znalecký posudek nevyloučil příčinnou souvislost mezi žalobkyní uznanou nemocí z povolání a vznikající ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, ale pouze a výlučně příčinnou souvislost mezi uznanou nemocí z povolání a ztrátou na výdělku za období od [datum]. Z tohoto důvodu výsledky řízení neumožňují, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná v celém rozsahu, když po celé období od [datum], kdy byl nárok žalobou uplatněn, až do zjištění onkologické diagnózy, byl nárok žalobkyně po právu zcela podle rozsudku zdejšího soudu [číslo jednací]. Příčinná souvislost byla znalcem zpochybněna až za období od [datum]. Žalobu tedy nelze zamítnout jako celek. Dále se žalobkyně vyjadřuje k požadavku náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi, kdy argumentuje částečným úspěchem ve věci. Vyjadřuje se i k překvapivému závěru znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ve vztahu k dosavadním závěrům jiných lékařů a poukazuje na to, že se žalobkyně nebránila možnosti obstarat další doklady o jejím zdravotním stavu ani osobnímu vyšetření (což je reakce na vyjádření znalce na čl. 5 znal. posudku) Žádá o přiznání náhrady nákladů řízení.

34. Na jednání dne [datum] soud ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku. K jednotlivým výrokům soud uvádí: Nárok žalobkyně soud pokládá za oprávněný, pokud jde o částku 225 175,80 Kč, když zároveň uvádí, že tuto částku již žalovaný žalobkyni uhradil. Důvody, proč soud do této částky žalobě vyhověl, pak spočívají v tom, že na základě uznané nemoci z povolání z roku [rok] byla žalobkyně pravidelně odškodňována svým zaměstnavatelem a jeho právními nástupci, a když pak současný zaměstnavatel přestal náhradu za ztrátu na výdělku žalobkyni vyplácet, byla mu tato povinnost uložena předběžným opatřením ve věci [spisová značka], kdy usnesení zdejšího soudu o uložení této povinnosti bylo potvrzeno Krajským soudem v Plzni jeho rozhodnutím [číslo jednací]. Opodstatněnost nároku žalobkyně pak byla konstatována ve výroku mezitímního rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], když tento mezitimní rozsudek byl potvrzen rozsudkem krajského soudu [spisová značka] tak, že nárok na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku nemoci z povolání je zcela opodstatněn. Tímto rozsudkem krajského soudu ze dne [datum] bylo zároveň rozhodnuto tak, že o výši nároků a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Na základě tohoto rozhodnutí byly žalovaným vypláceny jednotlivé částky z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle aktuálních valorizovaných výší, jak průměrného výdělku, tak i důchodu, který žalobkyně pobírala. Platby za jednotlivé roky vycházejí ze mzdových listů žalovaného tak, jak jsou založeny na čl. 159-165 a 322-323 spisu a byly činěny takto: V roce [rok] bylo žalobkyni vyplaceno na základě předběžného opatření 22 000 Kč brutto. Za rok [rok] bylo žalobkyni vyplaceno 66 000 Kč brutto, za rok [rok] – 102 020 Kč brutto a v měsících leden až [měsíc] [rok] celkem 46 825 Kč brutto. Žalované tak bylo zaplaceno celkem 236.845 Kč brutto. Krajský soud ve svém druhém zrušovacím usnesení vyslovil názor, že od [datum] již žalobkyně nemohla být v dobré víře, že náhradu za ztrátu na výdělku pobírá od žalovaného po právu, protože tohoto dne podala žádost o přiznání invalidního důchodu vyššího stupně, které bylo posléze, s účinností od [datum] vyhověno. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku od [měsíc] [rok] do [datum] v celkové výši 225.175,80 Kč brutto. Ohledně rozdílu mezi oběma částkami, tj. ohledně částky 11 669,20 Kč brutto soud žalobu zamítl. Ze mzdových listů soud zjistil, že naposledy žalovaný dobrovolně uhradil 5 100 Kč v [měsíc] [rok], za srpen pak nezaplatil nic, a dále již platil na základě vydaného předběžného opatření 5 500 Kč měsíčně, tj. od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] bylo zaplaceno právě oněch 22 000 Kč. Platba za [měsíc] [rok], pak byla jako dlužná částka ve výši 5 500 Kč započtena ve prospěch žalobkyně.

35. Pokud jde o rok [rok], pak krajský soud ve svém zrušovacím usnesení uvedl, že od [datum], již nemohla být žalobkyně v dobré víře, že po právu přijímá částky náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, neboť dne [datum] podala návrh na přiznání invalidního důchodu 3. stupně. Soud proto zohlednil platby za měsíce [měsíc], [měsíc] a [měsíc] [rok] a do [datum] celkem částku 29 655,80 Kč. Ze součtu uvedených částek pak vyplývá právě výše částky, kterou měla žalobkyně jako náhradu za ztrátu na výdělku obdržet s tím, že ve skutečnosti dostala částku o 11 669,20 Kč vyšší. Krajský soud ve svém zrušovacím usnesení rovněž vyjádřil názor, že pokud žalobkyně prokázala, že důvodem toho, že nebyla zaměstnána, nebyl nedostatek nabídek pracovních míst na pracovním trhu, nýbrž její zdravotní stav způsobený nemocí z povolání, pak není důvod k použití, tzv. fiktivního výdělku, na což opakovaně poukazuje vedlejší účastník. Až znalec ve svém znaleckém posudku překvapivě uvádí, že žalobkyně pracovat mohla, ovšem bez nadměrného zatěžování pravé ruky. Z předchozích posudků lékařů založených ve spisu, však nebylo možno na nic takového usuzovat a znalec nemohl být ani tázán na rozpor těchto posudků s jeho závěry, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět a je to ona, kdo se žalobou disponuje. Jestliže totiž z lékařské zprávy ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně, pokud jde o pracovní zařazení, může být zařazena jen bez práce pravou rukou a z potvrzení [název] nemocnice v [obec] ze dne [datum] vyplývá, že u ní přetrvávají následky hlášené nemoci z povolání, a dokonce i v rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu 3. stupně je uvedeno jako důvod pro přiznání invalidity tohoto stupně i trvalé těžké postižení funkce pravé ruky, pak žalobkyně do doby podání znaleckého posudku nemohla vědět, že lékař, který se vyjadřuje k možnosti zaměstnání žalobkyně jen bez práce pravou rukou, podal toto vyjádření mimo rozsah své způsobilosti, a že rozhodnutí o invaliditě je formulováno nejasně, nepřesně a nemoc z povolání žalobkyně nemohla být důvodem pro přiznání invalidity 3. stupně.

36. Pokud soud shrne vše, co bylo uvedeno výše, pak je nepochybné, že od roku [rok], kdy byla žalobkyni zjištěna nemoc z povolání, žalobkyně následky této nemoci trpí dosud a nelze jí žádným způsobem přičítat k tíži, že po více než 31 letech znalec ustanovený soudem dospěje k závěru, že žalobkyně pracovat mohla. Znalecký posudek je jen jedním z důkazů a soud ho hodnotí spolu s dalšími důkazy, které byly v řízení provedeny. Jestliže znalec uvádí, že pracovní schopnost žalobkyně byla částečně zachována a že vhodné práce může posoudit jen lékař, zabývající se pracovněprávním lékařstvím, tak je to právě on, kdo měl uvést, jaké práce by mohla žalobkyně vykonávat, a to ve svém posudku neuvádí, ačkoliv mu to bylo uloženo.

37. Jak je zřejmé z rozsudku zdejšího soudu [spisová značka] žalobkyně i po zjištění nemoci z povolání u žalovaného a jeho právních nástupců pracovala v různých pozicích až do doby, kdy jí dal žalovaný výpověď ([datum]), když žalobkyně neplatnost této výpovědi napadla žalobou a žalovaný uznal výpověď za neplatnou. Soud po té rozsudkem pro uznání rozhodl tak, že právní jednání žalovaného označené jako rozvázání pracovního poměru výpovědí z důvodu organizačních změn je neplatné. Tento rozsudek je ze dne [datum] a nabyl právní moci dne [datum]. Je tedy zřejmé, že žalobkyně dlouhou dobu u žalovaného pracovala, byť ne jako cukrářka, když v tomto oboru byla vyučena. Její pracovní poměr u žalovaného skončil dne [datum] (č.l. 234 spisu).

38. Již z rozsudku ze dne [datum] vyplývá, že do [datum] byly vypořádány veškeré částky, které žalovaný žalobkyni dlužil do [datum], a proto předmětem žaloby zůstala jen výše renty, kterou by měl žalovaný žalobkyni platit od [datum], neboť do té doby byly nároky žalobkyně uspokojeny. Soud již v rozsudku ze dne [datum] rozhodl o povinností žalovaného zaplatit žalobkyni za [měsíc] [rok] částku 1 538 Kč brutto, zamítl žalobu ohledně částky 40 901 Kč brutto a uložil žalovanému platit žalobkyni rentu s účinností od [datum].

39. V současné době, kdy žalobkyně vzala žalobu zpět, pokud se týká jejich nároků od [datum], tedy ode dne, kdy jí byl zpětně přiznán invalidní důchod 3. stupně, má soud za to, že částky, které byly v jednotlivých letech žalobkyni vyplaceny, byly vyplaceny po právu podle § 195 zákoníku práce, zákona č. 65/1965 Sb. Jejich výpočet soud uvádí výše, kdy„ přeplacenou částku“ až do [datum] nelze pokládat za bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, která až [datum] požádala o invalidní důchod 3. stupně. Vzhledem k tomu, že jí však byla vyplacena částka vyšší, soud pouze ohledně tohoto rozdílu žalobu zamítl.

40. I když do doby přiznání invalidního důchodu 3. stupně žalobkyně dostávala od žalovaného částky, které vycházely z porovnání rozdílu mezi invalidním důchodem a průměrným měsíčním výdělkem před vznikem škody, až do [datum] nemusí nic z těchto částek vracet, neboť až do této doby byla nepochybně v dobré víře, že je přijímala po právu. Vzhledem ke zpětvzetí žaloby, pokud jde o nároky žalobkyně po [datum], pak v řízení nebylo prokázáno, že pro výpočet náhrady na ztrátu na výdělku měl být použit tzv. fiktivní výdělek, jak opakovaně argumentuje žalovaný a vedlejší účastník. Soud, pokud jde o nárok žalobkyně na výplatu renty od [datum], postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení zastavil.

41. Ve zbývajících výrocích soud rozhodoval o nákladech žalované, nákladech státu a o zaplacení soudního poplatku. Pokud jde o náhradu nákladů řízení žalobkyně, soud postupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, je-li neúspěch poměrně v nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud dále připomíná i nález Ústavního soudu I ÚS 613/18, ve kterém je uvedeno, že rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Žalobkyni byla po řadu let po zjištění nemoci z povolání vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku, u žalovaného byla zaměstnána a až v důsledku její pracovní neschopnosti od února do července 2015 jí žalovaný přestal náhradu za ztrátu na výdělku vyplácet a navíc jí dal výpověď z pracovního poměru!

42. Žalovaný se vehementně bránil svému procesnímu nástupnictví po organizaci, u které žalobkyně onemocněla, a to i přesto, že procesní nástupnictví bylo vyřešeno již v rámci předběžného opatření. Tím došlo ke zbytečnému prodloužení řízení, když soud svým mezitimním rozsudkem konstatoval přibližně totéž, co bylo uvedeno již v předběžném opatření. I když žalobkyně svůj žalobní návrh několikrát změnila, základ jí uplatňovaného nároku zůstal po celou dobu řízení stejný, chtěla vyrovnávat svůj příjem, tj. invalidní důchod ve vztahu k průměrnému výdělku před vznikem škody, když do konkrétních čísel vstupovaly valorizace na obou stranách, tedy jak valorizace průměrného výdělku, tak i valorizace invalidního důchodu I. stupně, který žalobkyně léta pobírala. V důsledku této skutečnosti i v důsledku toho, že žalovaný žalobkyni postupně odškodňoval pod vlivem vydaného předběžného opatření i vydaného mezitímního rozsudku, pak docházelo ze strany žalobkyně ke změnám žalobního petitu. Navíc v důsledku druhého sporu, který žalobkyně se žalovaným vedla a kdy žalovaný uznal, že výpověď z pracovního poměru, kterou dal žalobkyni dne [datum] je neplatná, žalovaný platil žalobkyni dorovnání do průměrného výdělku. To vedlo k dalším časovým komplikacím, pokud jde o upřesnění některých plateb. Nelze pak při rozhodování o nákladech řízení vycházet z původně uplatněné výše nároků, ale z částky, která byla žalobkyni vyplacena.

43. Základem nároku pro výpočet náhrady nákladů řízení je pak podle názoru soudu částka 225 175,80 Kč. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů za celkem 24 úkonů po 9.260 Kč, podle vyhl. 177/96 Sb., a to za převzetí a přípravu, návrh na předběžné opatření, návrh ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], písemné podání ve věci ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], písemné podání ve věci ze dne [datum], účast na jednání krajského soudu dne [datum], písemné podání ve věci ze [den a měsíc] [rok], účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], písemné podání ve věci ze dne [datum] a [datum], účast na jednání [datum] a [datum], odvolání proti rozsudku ze dne [datum], písemné podání ve věci ze dne [datum] a [datum], účast na jednání krajského soudu [datum] a podání ze dne [datum], tj. 221 280 Kč, dále za 24 paušálů po 300 Kč, tj. 7 200 Kč, DPH 21 % z výše uvedených částek, tj. 47980.80 Kč, celkem tedy náhradu nákladů řízení ve výši 276 460,80 Kč.

44. Soud sice ve výroku V rozsudku uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi zaplatit náklady státu, ty však již byly uhrazeny ze zálohy, složené vedlejším účastníkem, kdy naopak mu bude z této zálohy vrácena částka 597,65 Kč, neboť vyplacené znalečné činilo 19 402,35 Kč ze složené zálohy 20 000 Kč.

45. Pokud jde o soudní poplatek, jeho výše byla vyčíslena z částky 225 175,80 Kč a o povinnosti k jeho zaplacení bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb. v platném znění.

Poučení