3 C 209/2021-97

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o 215 383 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 215 383 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. od 16. 10. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 88 851 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na účet Okresního soudu v Jičíně na soudním poplatku 7 538 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala dne 29. 10. 2021 u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji částku 215 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 10. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že 25. 9. 2021 spolu účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání závazku, jenž byl součástí jejich společného jmění. Touto dohodou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit 215 383 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem září 2021, pod ztrátou lhůt. Žalovaný neuhradil již první splátku, splatnou 30. 9. 2021, a protože jej žalobkyně telefonicky vyzvala k úhradě celého dluhu do 15. 10. 2021, stal se tento uplynutím uvedeného splatným. Ani poté žalovaný k žádnému plnění nepřistoupil a celou částku žalobkyni dodnes dluží.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uváděl, že úvěrovou smlouvu nepodepsal, žalobkyně se zadlužila ještě před manželstvím a v průběhu manželství došlo jen k navýšení dluhu. Vypůjčené finanční prostředky z úvěru žalobkyně užila, až na 50 000 Kč, kterou spotřeboval žalovaný, sama pro sebe. Připustil, že souhlasil s částečným převzetím dluhu proto, že mu žalobkyně slíbila převést osobní vozidlo, které žalovaný potřebuje k výkonu zaměstnání a která bylo registrováno na její jméno. To ale nesplnila, žalovaný má tak omezenou možnost výdělku a tím i splnění závazku vyplývajícího z dohody. Ztráta výhody splátek nemohla nastat, pokud žalobkyně způsobila, že žalovaný není schopen splácet částku, k níž se zavázal, a z tohoto důvodu není v prodlení žalovaný, ale žalobkyně. Tato tvrzení žalovaný v průběhu řízení změnil a tvrdil, že předmětnou dohodu podepsal, neboť mu nic jiného nezbývalo. Žalobkyně mu řekla, že pokud listinu nepodepíše, prodá mu auta, aby z něho aspoň něco měla, a tímto jej k podpisu donutila, dohodu proto pokládá za neplatnou. Jedno z aut mu ostatně také nějakou dobu blokovala, protože zadržovala jediný klíč a žalovaný jej nemohl užívat. Očekával, že mu po podpisu dohody klíč předá, to ale žalobkyně odmítla.

3. Mezi stranami bylo v řízení nesporné, že spolu uzavřeli dohodu o vypořádání společného závazku ze dne 25. 9. 2021.

4. Dohoda o vypořádání společného závazku, uzavřená účastníky 25. 9. 2021, odkazuje na ustanovení § 738 až §739 a §765 občanské zákoníku. Úvodní ustanovení konstatuje, že účastníci uzavřeli manželství 27. 7. 2018, které bylo dnem 14. 6. 2021 pravomocně rozvedeno. Dále je uvedeno, že smluvní strany si dohodou vypořádávají společný závazek, jenž spadá do zaniklého společného jmění manželů. V čl. II strany prohlásily, že do společného jmění manželů náleží závazek z úvěrové smlouvy číslo [bankovní účet], uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní s výší úvěru 250 000 Kč, přičemž celková cena úvěru činí 430 765 Kč a splácena má být měsíčními splátkami činí 3 622 Kč Smluvní strany výslovně prohlásily, že ačkoliv byla úvěrová smlouva uzavřená s žalobkyní, dal žalovaný souhlas s převzetím předmětného dluhu, přičemž peněžní prostředky z úvěru byly spotřebovány oběma manžely a tento dluh spadá do společného jmění manželů. Ke dni podpisu této dohody bylo na předmětný úvěr splaceno 83 306 Kč, z čehož žalovaný uhradil částku 6 000 Kč a ve zbytku zplátky platila žalobkyně. Smluvní strany se dále dohodly, že práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru nadále ponese žalobkyně s tím, že žalovaný uhradí polovinu celkových nákladů na předmětný úvěr, tedy částku 215 383 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po pěti tisících korunách, počínaje měsícem zářím 2021. Splatnost každé splátky je vždy do posledního dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek. Smluvní strany dále vzaly na vědomí, že v případě závazků platí zákonný režim vymezených v § 737 odst. 2 občanského zákoníku s tím, jejich vypořádání je vždy účinné pouze mezi bývalými manžely a třetích osob nijak nedotýká. V závěrečných ustanoveních bylo stanoveno, že dohoda nabývá účinnosti dnem podpisu a smluvní strany prohlásily, že si ji před podepsáním přečetly s jejím obsahem souhlasí. Dále prohlásily, že dohoda je výrazem jejich pravé a svobodné vůle a že není uzavírána v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek a na důkaz toho připojily své vlastnoruční podpisy.

5. Smlouvou o úvěru ze dne 12. 9. 2019 je prokázáno, že [právnická osoba] a žalobkyně se dohodly na tom, že žalobkyni bude poskytnut úvěr v celkové výši 250 000 Kč s úrokovou sazbou 11,90 % ročně. Šlo o úvěr spotřebitelský, nezajištěný a jiný, než na bydlení, splácený pravidelnými splátkami, a úvěr účelový. Použití úvěru bylo omezeno na sjednaný účel, a to na konsolidaci úvěrů nebo půjček dříve poskytnutých. Na základě této úvěrové smlouvy tak došlo ke splacení splátkového úvěru u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 147 521 Kč. Použití zbývajících prostředků úvěru pak spočívalo zcela na uvážení žalobkyně. Úvěr pouze nemohl být použit k podnikání ani financování služeb nebo činností, které jsou v rozporu s nebo dobrými mravy. Splátky úvěru byly dohodnuty ve výši 3 622 Kč a jejich splatnost nastává vždy v 9. den každého kalendářního měsíce od 9. 10. 2019 Poslední splátka ve výši 869 Kč má být zaplacena 9. 8. 2029. Úroky z úvěru budou připisovány k jistině a stávají její součástí, přičemž budou spláceny v pravidelných splátkách úvěru. Celková částka, která bude zaplacena při splnění všech dohodnutých předpokladů pak bude činit 430 765 Kč.

6. Ačkoliv žalovaný do řízení vstupoval s tvrzením, že na dohodu o vypořádání společného závazku přistoupil proto, že současně bylo s žalobkyní dohodnuto, že žalobkyně na žalovaného převede osobní vozidlo, což nesplnila, v průběhu řízení toto tvrzení opustil a tvrdil, že byl k podpisu donucen. Popisoval, že dohodu, které se žalobkyně dovolává, mu předložila jednoho dne k podpisu, když ji navštívil. Dala mu listinu přečíst a řekla mu, aby ji podepsal nebo že mu prodá auta. Tvrdil, že za trvání manželství za své výlučné prostředky totiž nakoupil dvě vozidla, a aby mu nebyla zabavena v exekuci, byla registrována na jméno žalobkyně. Žalobkyně navíc měla mít k dispozici jediný klíč k jednomu z vozů, žalovaný tak měl k dispozici pouze jedno z nich, a to dodávku. Když žalovaný při jednání s žalobkyní o uzavření dohody namítl, že částku 215 383 Kč nevyužil pro svou potřebu, žalobkyně mu na to řekla, že je to jedno, ať podepíše. Na to žalovaný listinu podepsal, protože auta potřeboval a nic jiného mu nezbývalo. Po podpisu dohody mu žalobkyně klíče stejně nevydala. Listina byla podepsaná 25. 9. 2021 v bytě, kde dříve s žalobkyní společně bydleli a přítomni byli pouze oba účastníci, možná jednání slyšel soused [anonymizováno] [příjmení], který seděl na zahradě, zda jednání účastníků slyšel či neslyšel, žalovaný nevěděl. V průběhu řízení dále svá tvrzení upravoval a měnil, takže např. uváděl, že mu žalobkyně hrozila prodejem aut, pokud ji předmětnou částku nezaplatí a že klíče od jednoho z vozů mu odcizil syn žalobkyně.

7. Uvedená tvrzení navrhl žalovaný prokázat účastenským výslechem žalobkyně, výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], a výslechem svědka [jméno] [příjmení], majitele domu, v němž žalobkyně bydlí.

8. Žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že úvěr si vzala proto, aby žalovanému pomohla. Už první půjčku 40 000 Kč si brala u [právnická osoba] proto, aby žalovaný mohl zaplatit dluhy, které měl u svých zákaznic u doby před manželstvím. Všechny peníze, které si vypůjčila, spotřeboval žalovaný, půjčku ale spořitelně splácela ona. Protože žalovaný pak potřeboval peníze další, šla znovu do spořitelny a tam ji navrhli, že ji poskytnou znovu úvěr a dojde současně ke konsolidaci. Peníze z druhého úvěru byly využity v převážné části na podnikání žalovaného, a to na zakoupení strojů, zařízení živnostenského oprávnění apod. Žalobkyně z celé vypůjčené částky pro sebe spotřebovala jen 50 000 Kč, ale protože byli s žalovaným manželé, předmětnou dohodu uzavřeli tak, aby se na splacení podíleli každý 50 %. Do banky uzavřít úvěrovou smlouvu šla žalobkyně vždy sama a brala to tak, že jsou manželé a že je to tedy jedno. Žalovaný ji také říkal, že by mu v bance žádný úvěr nadali, protože má exekuce. Dle žalobkyně i sňatek účastníků byl zčásti motivován právě tím, aby si byla ochotna vypůjčit další peníze. Peníze z úvěru vybírala v hotovosti a doma je předávala žalovanému, nebo mu něco ze svého účtu platila bezhotovostně. Žalovaný za to nakupoval stroje pro své podnikání, důkaz o tom žalobkyně nemá. Žalovaný sliboval, že ji bude dávat částky z výdělečné činnosti, které ji pomohou úvěr splácet, ale neplnil to. Pak se rozvedli, a když se ho ptala, sliboval, že bude splátky poskytovat. Protože ale stále nic neplatil, zašla za advokátkou, která ji sepsala předmětnou dohodu. Žalobkyně žalovanému jedno vyhotovení sepsané dohody donesla do jeho dílny, aby si ho mohl přečíst. Tehdy řekl, že s tím souhlasí a že to podepíše. Žalobkyně mu dala čas, aby si mohl dohodu přečíst s tím, že se ji ozve. Protože se neozýval, telefonovala mu, on říkal, že nemá občanský průkaz. Nakonec se dohodli, že dohodu podepíší a podpisy ověří dodatečně. Za 2 či 3 dny se u ní zastavil a v kuchyni listinu podepsal. Před tím ji v naprostém klidu řekl, že s obsahem dohody souhlasí, že mu žalobkyně hodně pomohla a že ji podepíše, což pak skutečně učinil. Protože v srpnu 2021 měla s žalovaným konflikt, který byl oznámen na policii, bylo ji doporučeno, aby vše, co žalovaný řekne, nahrávala a, co bude významné, aby si fotografovala. Proto si žalobkyně jednání s žalovaným nahrála. V době, kdy se dohoda u ní v kuchyni podepisovala, tedy 25. 9. 2021, byli přítomni pouze oba účastníci, nikdo další u toho nebyl a nikdo další dle žalobkyně průběh jednání nemohl slyšet. První splátku dle dohody měl žalovaný zaplatit, do konce září, ale opět to nesplnil. Tehdy ji došla trpělivost, volala mu a řekla, že když nezaplatí celou dlužnou částku do 15. 10. 2021, půjde k soudu. Žalovaný na to řekl, že je mu to jedno, proto podala žalobu. Žalobkyně dále vysvětlovala, že za trvání manželství žalovaný zakoupil 2 vozidla. První zn. VW Tranzit zakoupil za 30 000 Kč, o nichž si žalobkyně myslí, že je získal zpronevěrou zálohy zákaznice [příjmení], další vozidlo zn. Octavia zakoupil za trvání manželství od p. [příjmení] za 30 000 Kč, které platil v měsíčních splátkách. Žalobkyně popřela, že by žalovanému někdy vyhrožovala tím, že vozidla prodá, prý ji to ani nenapadlo. Od rozvodu manželství stále chtěla, aby se vozidla přepsala na žalovaného, protože měla poznatky o tom, že řídí motorová vozidla pod vlivem alkoholu a bála se, že způsobí škodu, za kterou bude žalobkyně odpovídat, čemuž chtěla předejít. Žalovaný na výzvy odpovídal, že vozidla na sebe mít nemůže a sháněl někoho, na koho by je mohl přepsat, což se podařilo v dubnu 2022. Žalobkyně vypověděla, že nikdy vozidla nevyužívala k žádnému nátlaku na žalovaného, nikdy ani neměla od nich klíče, neboť je měl vždy pouze žalovaný. Vozidla měl žalovaný vždy zaparkována před svojí dílnou v [anonymizováno] ulici a jezdil s nimi.

9. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], blízký přítel žalovaného, vypověděl, že na přelomu léta a podzimu před jedním a půl rokem šel zahradou u domu, kde bydlí, si zakouřit a pod otevřenými okny žalobkyně a slyšel, jak žalobkyně rázným hlasem řekla žalovanému„ Tady mi to podepiš, nebo ti prodám auta, abych z tebe aspoň něco měla“. Reakci žalovaného ani nic dalšího neslyšel, protože se vzdálil, neboť mu bylo nepříjemné, poslouchat pod oknem. Žalovaný za ním záhy přišel a řekl, že žalobkyně po něm chce nějaký úpis dluhu. Mluvili pak o tom, že pro něho jako živnostníka by prodej vozů znamenal konec podnikání. Svědek věděl, že žalovaný vlastní 2 auta, a když žalobkyně hovořila o prodeji, věděl, že jde právě o ně. Jak to s auty bylo, na koho byla napsána, to neví. Věděl, když slyšel tu větu, že žalovaný je u žalobkyně v bytě, protože před domem stálo jeho vozidlo, buď vozidlo Tranzit nebo Octavia. Když má žalovaný vozidlo před domem a není u svědka nebo u domácího, tak musí být u žalobkyně. Vozidlo Octavia bylo nějakou dobu odstavené za brankou, ale svědek neví, jestli to bylo zrovna v ten den, o kterém hovoří, a nedovede ani říct, v kterém období byla Octavia odstavena. Když žalovaný odešel od žalobkyně, šel za svědkem na zahradu a tam mu řekl, že dohoda je podepsaná a že neví, jestli žalobkyně vozidla prodá, a pokud by se to stalo, že by to mohl„ zabalit“. Dál věc nerozebírali, jen říkal, že to musí nějak vyřešit, protože auta potřebuje. Žalovaný se svědkovi nesvěřoval, zda má finanční problémy, svědek nevěděl také ani o úvěru žalobkyně. Soužití účastníků popsal jako nespokojené, ve svém bytě slýchal, že pokud se žalovaný vrátil večer ze zaměstnání, žalobkyně na něho křičela a stále mu něco vyčítala. Žalovaný se dle něj snažil jí i jejímu synovi pomáhat a finančně je zabezpečit.

10. Svědek [příjmení] po svém výslechu před soudem z vlastní iniciativy zaslal soudu vyjádření z 22. 1. 2023, v němž uvedl, že chce doplnit své svědectví z 12. 12. 2022, neboť je k tomu nucen svým svědomím a smyslem pro spravedlnost. V prvé části vyjádření se vyjadřoval k pohnutkám žalovaného, jež jej vedly k uzavření manželství s žalobkyní, ve druhé hodnotil a polemizoval s účastnickou výpovědí žalobkyně dle protokolu o jednání z 12. 12. 2022, v části třetí připomněl ekonomické zásluhy žalovaného o rodinnou domácnost a ve čtvrté zmínil nevyřešené majetkové vztahy účastníků. Závěrem zhodnotil jednání žalobkyně jako nemravné.

11. Svědek [jméno] [příjmení], vlastník domu, v němž má žalobkyně byt, vysvětlil, že v [obec] se trvale od poloviny května 2022, před tím jsem 6 let žil v [obec] se svojí přítelkyní, a proto o věci samé nemá žádné vlastní poznatky. Dne 25. 9. 2021 s největší pravděpodobností nebyl v [obec], ale v [obec], protože do [obec] jsem jezdil hlavně v zimě, aby mu nezamrzla v bytě voda. Nebyl účasten žádného projednávání finančních záležitostí účastníků a ani mimoděk nic podobného neslyšel. Nezaznamenal, že by účastníci měli nějaké neshody. Teprve až od května 2022, co je v [obec] trvale, neshody zaregistroval.

12. K zpochybnění věrohodnosti provedeného důkazu výslechem svědka [příjmení] navrhla žalobkyně provedení důkazu zvukovým záznamem o jednání s žalovaným. Předložila dva zvukové záznamy, z nichž datum pořízení nelze zjistit, ale podpisu dohody předcházejí. Soud vážil, zda je možno vést takovouto nahrávkou důkaz. Vzal v úvahu, že žalobkyně nahrávku pořídila jako slabší strana po předchozím konfliktu účastníků v situaci, kdy se na žalovaném delší dobu marně domáhala, aby ji pomohl společný úvěr splácet. Jako invalidní osoba se nacházela a stále nachází ve složité finanční i osobní situaci a její požadavek, aby se žalovaný na plnění společného závazku podílel, je pro ni prvořadého významu. Jednání o uzavření dohody se týkalo pouze obou účastníků a jejich průběh žalobkyně neměla možnost zadokumentovat jiným způsobem. Nahrávka nebyla pořízena za účelem poškození žalovaného, získání tajných nebo citlivých informací, ale pouze za účelem dokumentace průběhu vyjednávání, nejspíše pro případnou obranu žalobkyně. Po zvážení významu sporu a jeho konečného rozhodnutí pro obě jeho strany a s přihlédnutím k souvisejícímu zájmu na řádném objasnění skutkového stavu, učinil soud závěr, že předložené nahrávky jsou přípustným a použitelným důkazem v tomto řízení. (srov. s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. II ÚS 1774/14) Důkaz nahrávkami byl proto proveden. Z prvého z nich je zřejmé, že žalobkyně přichází do dílny žalovaného a přináší mu advokátkou vypracovanou předmětnou dohodu. Mírně a nekonkfliktně žalovanému vysvětluje, že potřebuje, aby ji přispíval na splácení úvěru, jak již dříve slíbil, protože má se splácením problémy. Vysvětluje, že po něm požaduje 215 838 Kč v měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Žalovaný nejprve poměrně prudce namítá, že má také finanční potíže, žalobkyně připomíná, že mu vždy ve všem pomáhala a žalovaný to nakonec uznává a slibuje, že dohodu podepíší, ale momentálně nemá občanský průkaz ani čas si jeho vydání zařídit. Žalobkyně ponechává žalovanému jedno vyhotovení dohody a domlouvají se, že se za pár dnů žalobkyni ozve a dohodu podepíší. Žalovaný opakuje, že s dohodou souhlasí, nemá proti ní námitky a podepíše ji, aby měla žalobkyně klid. Druhý záznam zachycuje telefonický rozhovor účastníků, v němž žalobkyně podpis dohody urguje, žalovaný se nabízí, že dohodu přijede podepsat za chvíli, pak se dohodnou, že to bude o víkendu, a až bude mít doklady, podpis nechají ověřit. Ani na jedné nahrávce žalobkyně žalovanému ničím nevyhrožuje, nehovoří o prodeji aut, žalovaný se nedožaduje vydání klíčků, o vozidlech vůbec nehovoří. Je patrna snaha žalovaného se placení žalobkyni vyhnout nebo jej alespoň oddálit. Opakovaně ale uvádí, že s dohodou souhlasí, nechce se chovat nečestně, oba účastníci jsou zajedno, že se chtějí vypořádat v klidu a definitivně. Žalovaný opakuje, že bude od října žalobkyni platit 5 000 Kč měsíčně.

13. Z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že za trvání manželství účastníků žalobkyně s vědomím a souhlasem žalovaného uzavřela s [právnická osoba] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr 250 000 Kč, jenž nebyl ke dni zániku manželství účastníků a jejich společného jmění, splacen. Je nesporné, že účastníci z iniciativy žalobkyně uzavřeli o vypořádání tohoto závazku předmětnou dohodu a že ji podepsali včetně prohlášení, že dohoda je výrazem pravé a svobodné vůle účastníků a není uzavírána v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek. Z dohody jednoznačně vyplývá závazek žalovaného žalobkyni zaplatit 215 383 Kč ve splátkách po 5 000 Kč od září 2021 pod ztrátou lhůt. Dohodou vypořádávaný závazek je ve smyslu § 710 o.z. závazkem, jenž byl součástí společného jmění a pro danou věc je nerozhodné, jak se který z účastníků podílel na spotřebování úvěrem získaných finančních prostředků, neboť to nemůže závěr o právech a povinnostech z úvěrové smlouvy plynoucí pro oba účastníky ovlivnit a už vůbec to nemůže změnit obsah předmětné dohody. Zda byl úvěr z části použit na zapravení dluhu žalobkyně, který nebyl součástí společného jmění, může být ale zohledněno v případě, že účastníci budou vypořádávat i zbytek zaniklého společného jmění a žalovaný případná práva v tomto směru uplatní. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně v tomto řízení domáhá pouze plnění z předmětné dohody, vypořádání investic se společného jmění do výlučného majetku žalobkyně předmět řízení přesahuje.

14. Je třeba podotknout, že žalovaný v průběhu řízení svou obrannou argumentaci průběžně měnil a upravoval. Nejprve tvrdil nesplněné sliby žalobkyně a dovozoval, že odůvodňují to, aby závazek z dohody neplnil, z těchto tvrzení ustoupil a nakonec namítal a prokazoval, že k podpisu předmětné dohody byl donucen tak, že po předložení listiny k podpisu ho žalobkyně vyzvala k podpisu s tím, že mu jinak prodá auta a žalovaný listinu podepsal, protože auta zejména ke své podnikatelské činnosti potřeboval. Dodával, že mu žalobkyně jedno z aut blokovala zadržováním jediného klíče. Žalovaným tvrzený průběh kontraktace však nebyl v řízení prokázán. Žalobkyně, jejíž účastnické výpovědi se dovolával, při svém výslechu výhrůžky prodejem aut popřela s tím, že ji ani nenapadly, a poukazovala naopak na to, že sama vyzývala žalovaného, aby obě vozidla přepsal na někoho jiného, neboť měla strach, že jako registrovaná vlastnice a provozovatelka vozidel by odpovídala za případnou škodu způsobenou jejich provozem, uváděla též, že klíče od žádného z vozidel sama neměla. Žalovaný tak spoléhal na výslech svědka [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Svědek [příjmení], jak se ukázalo, o procesu uzavírání dohody nevěděl nic, v době, kdy k podpisu došlo s vysokou pravděpodobností ani nepobýval v [obec]. Výpověď svědka [příjmení] [příjmení] soud hodnotí jako krajně nevěrohodnou, nesoucí stopy účelové synchronizace s tvrzením žalovaného. Soudu neuniklo, že v úvodu jednání dne 12. 12. 2022 přistoupil žalovaný k upřesnění konkrétního slovního projevu žalobkyně, který svědek v podstatě shodně při svém výslechu zopakoval, což nasvědčuje možnosti společné přípravy na svědkovo vystoupení před soudem. Nevěrohodným dále soud shledává, že svědek ze společného rozhovoru účastníků, který se měl odehrávat za otevřeným kuchyňským oknem bytu žalobkyně, slyšel pouze jednu jedinou větu, a to zrovna tu, na které žalovanému nejvíce záleží, a nic jiného již nezaslechl, neslyšel např. nic, co řekl žalovaný, jeho přítomnost jen odhadoval z toho, že měl před domem zaparkované auto. Zatímco si žalovaný na úvodním jednání před soudem nebyl jist tím, zda svědek vůbec něco zaslechl, svědek věc vylíčil tak, že po podpisu dohody žalovaný za svědkem na zahradu přišel, hovořili o předmětné dohodě a o tom co by prodej vozidel pro žalovaného znamenal. Pokud byl sled událostí takový, jak jej popisuje svědek, žalovaný by od počátku věděl, že svědek žalobkyni skutečně slyšel a je s věcí obeznámen. Svědectví svědka [příjmení] tedy nekoresponduje s tvrzeními žalovaného. Věrohodnost svědka je dále významně oslabena dodatečně zaslaným vyjádřením, z něhož je patrná jeho angažovanost ve sporu účastníků a snaha pomoci žalovanému. Svědek v něm, ač mu to nepřísluší, hodnotí výsledky dokazování před soudem dle protokolu o jednání, a líčí dále děj věcí v rozporu s tím, co uvedl ve své svědecké výpovědi před soudem. Zatímco před soudem jednoznačně vypověděl, že si nepamatuje, zda 25. 9. 2021 bylo jedno z vozidel účastníků odstaveno u domu, v němž žalobkyně bydlí, a nedovedl určit ani období, kdy tomu tak bylo, v dodatečném vyjádření popisuje, že klíče od vozu Octavia se v létě 2021 dostaly jeho prostřednictvím k synovi žalobkyně a že tento i později s vozidlem manipuloval. Výpověď svědka [příjmení] nelze proto pokládat za hodnověrnou, což se samozřejmě promítá do závěru soudu o zjištěném skutkovém stavu. Za podstatný pro tento závěr pak pokládá obsah žalobkyní předložených zvukových nahrávek. Je pravda, že mezi nimi není zvukový záznam z 25. 9. 2021, pořízený při podpisu dohody, jak žalobkyně avizovala, ale zachycena jsou jednání účastníků tomuto dni předcházející. Z jejich obsahu je zřejmé, že žalovaný uznával, že je třeba věci spojené s úvěrem smluvně upravit a opakovaně projevoval souhlas s podpisem dohody i s tím, že předmětnou částku bude žalobkyni splácet měsíčnímu splátkami ve výši 5 000 Kč. Snažil se sice podpis i platby oddálit, zároveň deklaroval, že nechce jednat nečestně a je žalobkyni vděčný za pomoc. Uvedené verbální projevy žalovaného nebyly vyvolány, jak nahrávky prokazují, žádným nátlakem žalobkyně, žalobkyně jej k podpisu běžnou řečí vyzývala, vysvětlovala své důvody i obsah dohody, dle záznamu se ale neuchýlila k žádné výhrůžce, nikdo z účastníků nehovořil o žádném prodeji aut, ani o jejich blokování či o převodu. Žalovaný naopak přistupoval k věci celkem ochotně a vstřícně. Pokud by si žalovaný přesto nakonec věc rozmyslel a 25. 9. 2021 dohodu podepsat nechtěl, neměl by důvod za žalobkyní do jejího bytu vůbec jezdit. Shora učiněnému závěru o skutkovém stavu odpovídá chování účastníků po podpisu dohody. Žalobkyně, i když ji žalovaný dohodnuté splátky neposkytoval, se ani následně nepokusila auta prodat či žalovaného vyloučit z jeho užívání, naopak spolupracovala při jejich převodu další osobě. Žalovaný, pokud skutečně nemohl nějaký čas jedno z vozidel používat, protože neměl klíče, nevyužil žádného legálního právního prostředku k tomu, aby je získal zpět. Nutno dodat, že vozidla, jež jsou účastníky zmiňována, jsou nepochybně také součástí společného jmění, neboť byly žalovaným pořízeny za trvání jejich manželství a jejich kupní cenu za trvání manželství splácel, a pokud by si žalobkyně ponechala jedno z nich v dispozici, zcela to této situaci odpovídá, protože žalovanému zůstalo vozidlo další. Provedené dokazování ale svědčí o tom, že žalovaný v časové souvislosti s podpisem dohody zadržování klíčů k vozu nenamítal, a že k němu alespoň v době kolem podpisu dohody nedošlo. Navíc sám žalovaný uváděl, že klíče odcizila nikoliv žalobkyně, ale její syn, takže by bylo otázkou, kdo vozidlo žalovanému„ blokoval“. Soud nemohl také nezaznamenat, že argumentace nátlakem při podpisu dohody nebyla prvou reakcí žalovaného na žalobu žalobkyně, jak by bylo logické očekávat, ale dopracoval se k ní až druhotně. Žalovaný jako účastník občanskoprávního soudního řízení má právo bránit způsobem jaký uzná za vhodný, nicméně i konzistentnost jeho obrany ovlivňuje hodnocení jeho přesvědčivosti.

15. Podle § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

16. Podle § 1724 odst. 1 o.z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

17. Podle § 1725 o.z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

18. Podle § 1759 o.z., smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.

19. Podle § 3 odst. 2 písm. d) o.z. soukromé právo spočívá též na zásadě, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

20. Soud tedy znovu shrnuje, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že dohodu, z níž se nyní žalobkyně domáhá plnění, účastníci uzavřeli platně, neboť oba se svobodně a vážně shodli na tom, že společný závazek, jenž tvořil součást jejich zaniklého společného jmění vypořádají tak, že práva a povinnosti vůči bance bude nadále plnit žalobkyně a že na vypořádání závazku ji žalovaný uhradí polovinu toho, co je třeba peněžnímu ústavu vrátit, tj. 215 383 Kč v pětitisícových splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek. Na tomto obsahu byla, jak bylo provedenými důkazy prokázáno, mezi účastníky shoda a tuto svou vůli projevili podpisem jejího písemného znění. Dohoda účastníky zavazuje, a protože žalovaný povinnosti z ní ani nezačal plnit, důvodně jej vyzvala žalobkyně, jak je prokázáno její účastenskou výpovědí, k zaplacení celého dluhu do 15. 10. 2022, čemuž však žalovaný opět nevyhověl. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že žaloba žalobkyně je podána po právo a jako takové ji vyhověl, včetně požadavku na přisouzení úroku z prodlení, o němž bylo rozhodováno podle § 1970 o.z. a výše vychází z § 2 vl. nařízení 351/2013 Sb. Prokázaný skutkový stav nepřipouští možnost na předmětnou dohodu nahlížet jako na lichevní smlouvu, jak žalovaný nabízel, neboť pojmové znaky lichvy (zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti, hrubý nepoměr vzájemných plnění) v daném případě nejsou jednoznačně splněny (viz. § 1790 o.z.)

21. Žalovaný v řízení navrhl provedení důkazu výslechem svědka [příjmení] [příjmení] o tom, že žalobkyně je u něho dlouhodobě léčena, event. navrhl o tom od uvedeného lékaře vyžádat zprávu, z čehož mělo být zřejmé, že s žalovanou není jednoduché něco vyjednat. Tento důkaz soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť doba léčení žalobkyně je nevýznamná, když z projevů žalobkyně, tak jak je měl soud možnost v průběhu řízení pozorovat, nevyvstávají žádné pochybnosti o její plné procesní způsobilosti. K objasnění okolností uzavření úvěrových smluv žalovaný navrhoval, aby byli vyslechnuti pracovníci spořitelny, kteří s žalobkyní úvěrovou smlouvu uzavírali, aby tak bylo objasněno, proč žalobkyně chodila do banky bez žalovaného a nyní požaduje, aby se žalovaný na splácení úvěru podílel, k prokázání blokování vozidel žalovaný navrhl výslech svědka [jméno] [příjmení] Tyto důkazní návrhy žalovaného soud zamítl, neboť byly učiněny po koncentraci řízení, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro její prolomení. V závěrečné řeči zmocněnec žalovaného vznesl kompenzační námitku, jíž navrhoval započtení nároku žalobkyně vůči blíže neupřesněným nárokům žalovaného. Vzhledem k opožděnosti se soud ani touto námitkou nezabýval.

22. Nad rámec uvedeného soud dodává, že i pokud by bylo prokázáno tvrzení žalovaného, že žalobkyně jej vyzvala k podpisu s tím, že jinak mu auta prodá, nemohl by soud ani tak předmětnou dohodu hodnotit jako neplatné právní jednání. Takový výrok žalobkyně by nebylo možno hodnotit jako fyzický ani psychický nátlak, uvažovat by bylo možno pouze o tom, zda je bezprávnou výhrůžkou. Obecně vzato, bezprávnou výhrůžkou je výhrůžka, kterou je něco vynucováno. Může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu jednání, přičemž není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí však jít o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Každý psychický nátlak (psychické donucení) ovšem nelze považovat za nepřípustný a musí jít také o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k určitému jednání, nejde o bezprávnou výhrůžku, ale o oprávněný nátlak, který nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) uzavřeného pod jeho vlivem (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 808/2005). Pokud by tedy žalobkyně žalovanému před podpisem dohody skutečně pohrozila prodejem vozidel ve společném jmění, jejichž vlastnicí byla registrována, nešlo o něco, co by žalobkyně nebyla oprávněna udělat, (byť by žalovaný měl zachovánu možnost namítat relativní neplatnost převodní smlouvy). Dle žalovaného byla výhrůžka žalobkyně koncentrována do jediné, rázně pronesené věty, vyzývající k podpisu dohody, jinak že auta prodá, (případně: je prodá, aby z něho něco měla), po níž žalovaný hned přistoupil k podpisu. I kdyby se věci odehrály, jak žalovaný tvrdí, je jasné, že intenzita výzvy žalobkyně byla nízká, neschopná ochromit či jen narušit vůli dospělého sebevědomého muže na vrcholu všech životních sil, a nebylo by ji možno hodnotit jako bezprávnou výhrůžku, ale maximálně jako oprávněný nátlak, jehož důsledkem však není neplatnost právního jednání.

23. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § l42 odst. l občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně v řízení uspěla, má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Protože pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí soudu, není absence výzvy podle ustanovení § 142a o.s.ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy dlužník ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2016 sp. zn. 30 Cdo 5256/2015). Nezaslání předžalobní výzvy žalovanému proto nemá v daném případě žádné důsledky. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 231 Kč, paušální náhradu za 1 úkon - nezastoupeného účastníka - žaloba- podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., 300 Kč, dále odměnu advokáta dle § 7 a § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) ve výši 82 620 Kč (9 úkonů a 9 180 Kč - převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu 20. 6. 2022, podání ve věci z 29. 7. 2022, účast zástupce na jednání dne 16. 8. 2022 -1 úkon, podání ve věci z 29. 8. 2022, 9. 12. 2022 porada s klientkou přesahující 1 hodinu, účast zástupce na jednání dne 12. 12. 2022 - 2 úkony, účast zástupce na jednání dne 30. 1. 2023 1 úkon), a devět paušálních částek náhrady hotových výdajů a 300 Kč stanovené dle § 13 odst. 3 AT, tj. 2 700 Kč Náhradu nákladů řízení v celkové výši 88 851 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně.

24. Žalobkyně byla usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 12. 2021 č. j. 3C 209/2021-26 osvobozena od placení soudních poplatků v rozsahu 70 %. Ze soudního poplatku 10 769 Kč, vyměřeného podle pol. 1. 1. b) Sazebníku soudních poplatků proto žalobkyně zaplatila jen 3 231 Kč. Podle výsledků řízení nesplněná poplatková povinnost přechází podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích na žalovaného. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na soudním poplatku 7 538 Kč.

25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění všech povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.

Poučení