3 C 217/2021 - 184

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: 1) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 2) UNIQA pojišťovna a.s., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] 00 Praha 6, Vokovice o 500 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci 375 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 375 000 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení s tím, že v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce v části, v níž se žalobce domáhal, aby žalovaným 1) a 2) byla uložena povinnost zaplatit žalobci dalších 125 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 125 000 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení s tím, že v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného, se zamítá.

III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni nahradit žalobci nákladů řízení, tj. zaplatit žalobci částku 23 765 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce s tím, že v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného.

IV. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně soudní poplatek ve výši 3 750 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u soudu žalobou, kterou se po jejím částečném zpětvzetí domáhal, aby oběma žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu 500 000 Kč s příslušenstvím, jakožto peněžitou náhradu na odčinění duševní útrap, které utrpěl v důsledku smrti své sestry [jméno FO], jež zemřela na následky dopravní nehody, zaviněné žalovaným 1), pojištěncem právní předchůdkyně žalované 2) pro případ jeho odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný 1) byl trestním soudem shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti a byl za to pravomocně odsouzen. Žalobce jako blízký příbuzný [jméno FO] v trestním řízení a také i později uplatnil vůči žalovaným nárok na náhradu dle § 2959 o.z., avšak dosud žádného plnění nedosáhl. Žalobce popsal blízkost svého vztahu k sestře a vysvětlil, že svůj požadavek na zaplacení předmětné částky opírá především o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. [spisová značka] a jeho navigaci, aby za základní částku náhrady nemajetkové újmy v případě nejbližších osob (manžel, děti, rodiče) byl považován dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozené, což v daném případě představuje částku 682 500 Kč. Protože žalobce nepatří do nejbližší skupiny příbuzných, žaloval 75 % z této částky tj. 511 875 Kč a později svůj požadavek ponížil na 500 000 Kč.

2. Oba žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Žalovaný 1) opětovně projevil lítost nad následkem, který nehodou způsobil, nárok žalobce ale považoval za neprokázaný a nedůvodný. Žalovaná 2) namítala, že je nedostatečně dokládáno tvrzení žalobce o intenzitě vztahu s jeho zemřelou sestrou a dále, že je třeba též přihlížet k okolnostem na straně žalovaného 1) jako škůdce, tedy jeho postoji ke škodní události, k formě a míře jeho zavinění, k dopadu události na škůdce a jeho majetkovým poměrům.

3. Podepsaný soud o žalobě žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 27. 9. 2022 č. j. [spisová značka], kterým žalobu žalobce zamítl a uložil mu povinnost nahradit žalovanému 1) náklady řízení 30 726 Kč a žalované 6 985 Kč. Vyšel z výsledků provedeného dokazování, z něhož vyplynulo, že intenzita vztahů žalobce a jeho sestry slábla, a i když neměl pochybnosti o tom, že náhlé tragické úmrtí sestry žalobce zasáhla, uzavřel, že míra jeho utrpení a strádání neodůvodňuje jejich vyvážení finančním odčiněním.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 3. 2023 č. j. 19 Co 240/2022-145 byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému 1) náklady odvolacího řízení výši 4 114 Kč a žalované 2) ve výši 2 719 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry i jejich právním hodnocením, souhlasil s právním názorem okresního soudu, že skutečnost, že se soudní praxe ustálila na určitých částkách náhrad za zásahy do osobnostních práv blízké osoby, nemůže vést automaticky k závěru, že každý takový zásah musí být vždy nutně finančně kompenzován. Byť tedy žalobce cítil v souvislosti s úmrtím jeho sestry smutek nad ztrátou blízké osoby, jím prožívané negativní pocity se evidentně neprojevily jako tak bolestně prožívaná záležitost, že by se jednalo o duševní útrapy ve smyslu § 2959 o. z.

5. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2023 č. j. 25 Cdo 2488/2023-167 byl k dovolání žalobce rozsudek krajského i okresního soudu zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uvedl, že ustanovení § 2959 o.z. upravuje právo ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, a jeho cílem je přiměřeně vyvážit, popřípadě zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobnostní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. Újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. Jde o satisfakci (zadostiučinění), která má alespoň zmírnit nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí finančních prostředků, případně předmětů či požitků pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Při určování náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké by její výše měla odrážet obecně sdílené představy o spravedlnosti a slušnosti a měl by se uplatnit princip proporcionality.

6. Jak Nejvyšší soud dále vyložil, rozhodovací praxe obecných soudů je ustálena na základních východiscích k výkladu § 2959 o.z. tak, že při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek.

7. Protože je problematické prokázat a změřit skutečnou míru utrpení pozůstalého, je třeba vycházet z předpokladu určité obvyklé intenzity zásahu do osobnostních práv, kterou není třeba prokazovat, tedy že se uplatní obecná zkušenost. Předpokládá se tedy, že běžné rodinné vztahy mají určitou kvalitu, a že slabší než obvyklé (byť v zásadě dobré) vztahy či naopak nadprůměrně kvalitní a intenzivní vztahy již vyžadují provedení důkazů k osvědčení takové odchylky, aby bylo skutečně odůvodněno přiznání nižší či vyšší než výchozí částky. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Výše odškodnění pro sourozence bývá zpravidla přibližně o jednu čtvrtinu nižší než u nejbližších osob. Ve výjimečných případech tam, kde jsou sourozenecké vztahy pevnější, může se výše náhrady dostat i na úroveň základu osob nejbližších, naopak tam, kde se vztahy omezily na minimum, případně se zhoršily oproti standardním poměrům, má tomu odpovídat i snížená částka náhrady. Má-li mít orientační určení výše náhrad způsobilost sjednotit soudní praxi a dosáhnout účelu sledovaného v § 13 o.z. (tj. v obdobných případech rozhodnout obdobně), měla by základní částka být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků. Při výkladu ustanovení § 2959 o.z. nelze požadovat, aby byla prokázána určitá intenzita duševního utrpení, neboť jde o zákonem výslovně definovaný nárok, u nějž se (není-li prokázáno něco jiného) již z povahy věci negativní zásah do osobnostní sféry předpokládá. Žalobce se svou tragicky zesnulou sestrou prožil společné dětství a dospívání a jejich vztah byl utužen i brzkou ztrátou obou rodičů. Na druhé straně třeba zohlednit okolnosti, které nastaly později a které měly vliv na výrazné oslabení sourozeneckého pouta. Samotné zhoršení existujících a dříve kvalitních rodinných vztahů však není důvodem pro úplné odepření náhrady, ale spíše pro její poměrné snížení. Nárok na náhradu nevzniká jen v krajních případech, kde mezi sourozenci žádný vztah neexistuje, případně je lhostejný tak, že pozůstalý žádnou újmu ze ztráty blízké osoby nepociťuje, nebo by byl dokonce vyhrocený například tím, že se osoba požadující náhradu sama úmyslně podílela na usmrcení rodinného příslušníka. Tedy, i při usmrcení sourozence platí, že plné nepřiznání náhrady v situaci, kdy spolu zemřelý a pozůstalý prožili společné dětství, musí být odůvodněno zcela výjimečným rozpadem vzájemných vztahů, a to natolik, že by pozůstalý ztrátu osoby blízké nepovažoval za újmu, resp. by ji nikterak úkorně nevnímal. Takový stav vzájemného vztahu musí ve sporu tvrdit a prokazovat žalovaný škůdce, případně pojistitel jeho odpovědnosti. Jak z provedeného dokazování vyplynulo, vztah žalobce s jeho sestrou byl sice již řadu let poměrně oslaben, nicméně určité pouto mezi nimi stále existovalo. Sourozenci spolu ve velmi omezené míře dálkově komunikovali a z žádného důkazu nevyplynulo, že by vztah žalobce k sestře byl negativní. Smrt sestry se jej dotkla stejně jako to, že o ní nebyl včas informován a nemohl se zúčastnit pohřbu, evidentně v důsledku ztráty sestry pociťoval duševní útrapy, které odůvodňují poskytnutí zadostiučinění. I zásah do méně intenzivních rodinných vztahů může vyvolat duševní útrapy, které jsou podle zákona odškodnitelné, neboť ztráta blízké osoby zpravidla je i v takových případech pociťována jako příkoří a vyvolává výše popsané pocity jako jsou primární šok ze zprávy či zjištění o smrti, jednak následné stavy bolesti, smutku, prázdnoty a zmaru. Pokud vzájemný vztah existoval navzdory tomu, že nebyl vysoké intenzity, a dokonce nedosahoval ani intenzity průměrného vztahu, není tato skutečnost sama o sobě důvodem pro úplnou redukci náhrady, ale jen pro její odpovídající snížení, neboť stále je přítomna kompenzovatelná újma vzniklá ztrátou rodinného či obdobného vztahu k osobě blízké.

8. S ohledem na závěry dovolacího soudu okresní soud v dalším řízení vycházel z provedeného dokazování a již učiněných závěrů o skutkovém stavu. Vzhledem k tomu, že jeho předchozí rozsudek byl zrušen, tyto mu nezbývá než kompletně zopakovat.

9. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že žalovaný 1) dne 23. 1. 2020 v 07:35 hodin v [adresa] v [jméno FO], [adresa], na silnici I/16 v prostoru křižovatky s ulicí [právnická osoba] jako řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, rz. 2 L7 5105, porušil ustanovení § 5 odst. 1 písmeno b), odst. 2 písmeno f), § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nechoval se řádně a ohleduplně, nedbal svislého a vodorovného dopravního značení označujícího přechod pro chodce a zcela přehlédl na přechodu pro chodce přecházející chodkyni [jméno FO], narozenou 5. 1. 1959, která již dokončovala přecházení komunikace, tuto srazil přední pravou částí svého vozidla, v důsledku čehož poškozená utrpěla těžká poranění a na místě nehody zemřela. Žalovaný 1) byl v souvislosti se svým uvedeným jednáním uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 1 T 33/2020 – 142, následně potvrzeným usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 8. 2020, č. j. 11 To 198/2020 – 175. Byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků za současného uložení trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 3 let.

10. Strany se dále řízení shodovaly v tvrzení, že žalobce je bratrem zemřelé [jméno FO], nar. 5. 1. 1959, že žalovaná 2) je právní nástupkyní pojistitele, s nímž měl žalovaný 1) uzavřenou pojistnou smlouvu dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zn. Škoda Octavia, rz. 2 L7 5105.

11. Uvedená fakta o dopravní nehodě a navazujícím trestním řízení vyplývají i z obsahu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. [spisová značka]. V tomto spise jsou též obsaženy protokoly, zachycující postoj žalovaného k dopravní nehodě a jejímu následku. Je z nich zřejmé, že žalovaný se skutku nedopustil úmyslně, v den nehody při jízdě pouze zaregistroval ránu, jejíž původ si nedokázal vysvětlit. Zastavil, vrátil se na místo střetu, kde teprve uviděl poškozenou, které již kolemjdoucí poskytovali pomoc. Žalovaný byl v šoku, důsledky nehody prožíval těžce, nehody litoval, dostal se do pracovní neschopnosti, nemohl spát. Pokoušel se s poškozenými spojit a vyrovnat se s nimi. Lítost vyslovoval žalovaný i v průběhu hlavního líčení před soudem, obracel se ke všem poškozeným a opakovaně se jim omlouval. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že pracuje v [Anonymizováno] Elektro v [adresa] s čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnosti, dluhy ani úvěry a vlastní stavební pozemek v [adresa] o rozloze 1200 m2.

12. Účastníci byli dále v řízení zajedno v tom, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného 1) výzvou z 7. 5. 2020 i právní předchůdkyni žalované 2) výzvou z 12. 6. 2020 k vyplacení odškodnění. Výzvou ze dne 7. 5. 2020, adresovanou žalovanému je prokázáno, že před zahájením řízení žalobce vyzval k úhradě nemajetkové újmy 511 875 Kč, jež mu vznikla psychickými útrapami souvisejícími se smrtí sestry s upozorněním, že pokud nebude reflektovat do 15. 6. 2020, bude podána žaloba. Nárok žalobce uplatnil i proti právní předchůdkyni žalované 2), jako pojistiteli vozidla, s nímž žalovaný 1) havaroval, a požadoval vyplacení shodné částky. Právní předchůdkyně žalované 2) na výzvu reagovala sdělením z 1. 7. 2020, jímž požadovala předložení důkazů, prokazujících sourozenecký vztah žalobce s poškozenou, kvalitu jejich vzájemných vztahů a dokumenty dokládající, že žalobce trpí duševními útrapami v souvislosti s úmrtím sestry. Sdělením z 20. 8. 2020 požadovala prokázání intenzity a kvality vztahu se sestrou. Dopisem z 15. 4. 2021 odškodnění odmítla, protože žalobce ji předložil pouze rodné listy dokládající sourozenecký vztah.

13. Žalobce ve své účastnické výpovědi vysvětlil, že o 4 roky mladší sestra [jméno FO] byla jeho jediným sourozencem a jejich vztahy utužila smrt jejich matky v době, kdy žalobci bylo 17 a sestře 14 let. Cítili se jeden na druhého odkázáni a vztah byl dle něho nadstandardní. Žalobce v té době studoval střední školu v [adresa], sestra zůstala bydlet v [jméno FO] s otcem a žalobce k nim dojížděl na víkendy. Po skončení střední školy žalobce zůstal bydlet v [adresa], v dojíždění do [jméno FO] pokračoval. V roce 1974 se v [adresa] poprvé oženil a pak do [adresa] dojížděl jednou měsíčně, nebo někdy i v delších frekvencích. Sestra se vdala někdy kolem roku 1981 až 1983. Již předtím bydlela v bytě, který ji koupil její otec, žalobce tehdy navštěvoval otce a k sestře chodil na návštěvu, později u ní začal i přespávat. V r. 1981 nebo 1982 se žalobce rozvedl a asi za 2 roky nato se znovu oženil. I s novou rodinou dojížděl do [jméno FO] a v té době vždy jezdili jenom k sestře, protože otec tehdy stavěl dům, s nímž mu žalobce jen pomáhal. V r. 1990 otec tragicky zemřel a od té doby žalobce v [jméno FO] navštěvoval jenom sestru. Postupem doby se návštěvy omezily na zhruba 5 návštěv v roce. Takto to trvalo od r. 1990 do r. 1998, možná do r. 2000. Pak došlo k neshodám s manželem sestry, který si návštěvy nepřál. Dle žalobce nadměrně pil a měl averzi k žalobcově ženě, jednou měl také snahu žalobce fyzicky napadnout. Ten se proto rozhodl, že už k nim jezdit nebudou, aby nezavdával příčiny k hádkám. Vztahy se sestrou ale zůstaly nadále dobré, vídali se, když žalobce přijel do [adresa]. Žalobce z dědictví po otci získal dům, který otec postavil, sestra zdědila pozemky, na kterých dům stál a další pozemky v okolí. Žalobce proto dojížděl do zděděného domu, sestra buď za ním přišla na návštěvu, nebo když manžel nebyl doma, jej pozvala k sobě. Později se se sestrou dohodli na tom, že mu část pozemků, na nichž jeho dům stojí a které k němu přiléhají, daruje a on ji vyplatí podíl dědický. Sestra měla od jeho domu v [jméno FO] klíč a i v jeho nepřítomnosti do tohoto domu chodila. Vztahy měli pořád dobré, na všem se spolu dohodli a udržovali kontakt, když něco potřebovala, tak mu zavolala, nebo on volal jí nebo ji napsal. Ve svém manželství sestra nebyla šťastná, probírala to s žalobcem, ale nakonec se rozhodla s manželem zůstat, aby nebyla sama. Sestra měla 2 syny, oba z ČR odešli někdy po svých 18 letech, jeden žije v Kanadě, druhý v Argentině. Asi 15 let žijí mimo republiku, žalobce je po celou dobu neviděl, sice tak jednou za 2 roky za sestrou jezdili, ale s žalobcem se míjeli. Někdy po r. 2015 se u sestry začala projevovat kloubní artritida, na kterou se léčila a v r. 2018 nebo v 2019 byla na operaci v [adresa], to už dle žalobce zřejmě byla v invalidním důchodu. Sestra nemoci nepodléhala a nijak si nestěžovala. Neřekla žalobci, že jde na operaci, takže ji nebyl ani v nemocnici navštívit. V r. 2019 se se sestrou viděli 3x nebo 4x. Poprvé to bylo 5. ledna 2019, kdy měla narozeniny, pak v únoru na žalobcův svátek a v červenci 2019 se sešli u jeho domu. Dále si jen telefonovali, šlo o krátké informativní telefonáty nebo gratulace k svátku či narozeninám, nebo si psali, ale už se do její smrti neviděli. Před tím byla jejich setkání nahodilá, protože ona kvůli nemoci nemohla cestovat, a když jel žalobce do [adresa], volal ji a setkali se. V r. 2019 se stávalo, že na ni zazvonil, ale do jejího bytu nešel, mluvili jen přes sluchátko, ona třeba řekla, že je doma manžel, že nemůže nebo že přijde a setkali se. Dříve sestra občas také dojela za žalobcem do [adresa], po neshodách s jejím manželem, to už bylo výjimečné, šlo asi o 2 návštěvy. Asi 2x byla na lázeňském pobytu v [adresa] a v té době navštívila žalobcův dům v [adresa] a několikrát tam za přítomnosti žalobce přespala. Telefonické kontakty se sestrou nejprve mívali 2x měsíčně, poslední dobou to bylo méně, zhruba tak jednou za tři měsíce. V r. 2019 byly vztahy méně intenzívní s ohledem na nemoc sestry, která ji bránila pohybu. Po operaci říkala, že se jí chodí lépe, ale to už se neviděli. V době 5 let před její smrtí, byly ještě kontakty intenzivnější, šlo o 5 až 6 setkání v r. 2014. Setkání obvykle trvala asi hodinu, většinou ji pak doprovázel, protože špatně chodila. Pokud jde o společné rodinné oslavy, tak od roztržky s manželem, se kvůli němu takové oslavy nepořádaly. Na své oslavy sestru samotnou nezval, aby neměla doma s manželem nepříjemnosti.

14. Žalobce dále vypověděl, že o smrti své sestry se dozvěděl přibližně 25. ledna 2020 z telefonátu své dcery. Zprávě ani nemohl uvěřit, byla pro něho překvapivá a znamenala šok. Následně jel se synem své partnerky do [jméno FO] za manželem sestry, aby zjistil podrobnosti o pohřbu. Manžel sestry se choval odmítavě, účast žalobce na pohřbu si nepřál, pouze mu předal parte, kde bylo uvedeno, že se pohřeb uskuteční v blízkém rodinném kruhu, takže na pohřbu sestry nebyl. V dalším období se u něho projevovaly především emoce, smutek, depresivní nálada, protože šlo o tragickou okolnost. Užíval prášky na spaní, které mu dala jeho partnerka, název neví, ale jednalo se o slabý preparát. Přetrvávala u něho také plačtivost. Tyto negativní pocity pociťoval zhruba 2 měsíce a jejich intenzita postupně klesala, s nastalou změnou naučil žít. Pocity lítosti ale prožívá dosud, např. když jde na hřbitov. Tento prožitek pokládá za srovnatelný se situací, když mu zemřela matka. Po smrti sestry nebyl nucen vyhledat žádného lékaře, psychiatra nebo psychologa. Smrt sestry jej ale poznamenala, vrací se mu stále vzpomínky na dětství. Žalobce předpokládá, že pokud by nedošlo k smrti jeho sestry, udržovali by kontakty stejné intenzity jako do té doby, kvůli manželovi sestry by asi nebylo možné zlepšení, ale na stejné úrovni by vztahy určitě byly. Žalobce ví, kde je sestra pohřbena, její hrob navštěvuje, jde o hrob, kde jsou pohřbeni jeho rodiče a sestřina tchyně. Se sestrou si dávali k narozeninám běžné dárky, např. parfém, žádný dar větší hodnoty ji žalobce nikdy nedal. Ona mu dala jen pozemky, protože sama uznala, že tehdejší stav je nesmyslný. Finančně si se sestrou nevypomáhali, nedával ji žádné peníze, protože sám jich nemá dostatek, a ona si také na nedostatek peněz nestěžovala, snad ji peníze posílali synové, byla ale skromná. Žalobce se domnívá, že dokud to její zdravotní stav dovoloval, i když byla invalidní, chodila na zkrácený úvazek do zaměstnání, přesně to ale neví. Jinak chodila na zahradu, četla, hrála na počítači.

15. Svědkyně [jméno FO], druhá manželka žalobce, vysvětlila, že i po rozvodu jejího manželství s žalobcem v roce 1998 je s ním v častém kontaktu a má o něm úplné informace. Pokud jde o sestru žalobce, v době trvání manželství s žalobcem měli s ní i s jejím manželem výborný vztah, jezdili k nim pravidelně na víkendové návštěvy jednou za měsíc, několikrát byli sestra s manželem u nich v [adresa]. V té době byly vztahy mezi žalobcem a jeho sestrou velmi dobré, nikdy se nepohádali, svědkyně neví nic o tom, že by sestře žalobce dlužil nějaké peníze. Ví, že žalobce se sestrou dědili, žalobci připadl dům, pozemky jeho sestře. Sestra nikdy nic neřekla, že by zůstalo něco nevypořádáno. Svědkyně dále uvedla, že nikdy nepřespali v domě žalobce, neužívali ho, protože to nepotřebovali. Užíval ho manžel sestry žalobce, který se tam před manželkou skrýval, aby ho neviděla opilého, uskladňoval tam také výpěstky ze zahrady. Svědkyně také neví nic o tom, že by došlo mezi rodinami k nějaké roztržce, v době, kdy její manželství s žalobcem trvalo, to určitě nebylo, ani později se o něčem podobném nedozvěděla, neshodu se sestrou přímo vyloučila, připustila, že by mohlo dojít k neshodě mezi žalobcem a manželem sestry. Vzpomněla si, že již po rozvodu, někdy kolem r. 2006, byla sestra žalobce v [adresa] a žalobce ji dovezl ke svědkyni domů a společně si popovídali. Rovněž tehdy nebyly mezi ní a žalobcem žádné nesrovnalosti. Domnívá se, že dobré vztahy panovaly vždy i s manželem sestry, i když v té době, kdy k nim jezdili na víkendy, trochu pil. Sestra žalobce byla mírná a na manžela si nestěžovala, přijímala, že je takový. Naposledy svědkyně sestru viděla právě v r. 2006, pak si asi 3x asi zavolaly a dále už v kontaktu nebyly. Žalobce se na ni ptala, věděla od něho, že je nemocná, říkal, že si volají a že nechtěla, aby k nim žalobce jezdil kvůli manželovi. Nepamatuje si, zda jí žalobce říkal, že se se sestrou sešel. Ptala se žalobce pouze okrajově, zajímaly ji hlavně osudy jejich dětí. O úmrtí sestry žalobce se dozvěděla od žalobce hned, jak to zjistil. Přijímal to hrozně, brečel do telefonu, což svědkyně chápala, protože to byl poslední člověk z jeho rodiny. I ona to prožívala těžce, protože se dobře znaly. Později si žalobce stěžoval na manžela sestry, říkal, že od něho nedostal ani parte a že ho úplně z rodiny vyřadil. Pak už se s žalobcem k této záležitosti nevraceli. Svědkyně má za to, že v důsledku úmrtí sestry neměl žádné zdravotní potíže, ale určitě ho „to sebralo“, viděla, že je na tom špatně. Ani svědkyni z toho nebylo dobře, protože žalobcova sestra byla velmi hodným člověkem. Žalobce se dle ní necítil dobře asi měsíc. Nemohl pochopit, že ho švagr nechtěl ani na pohřbu, to byla poslední kapka, která ho dorazila. 16. [Jméno zainteresované osoby 0/0], syn žalobce a svědkyně [jméno FO], vypověděl, že sestru žalobce znal od dětství, jezdil k ní s rodiči, ale i sám na prázdniny, býval tam někdy celý měsíc, někdy 14 dní nebo týden. Myslí, že tomu tak bylo do r. 1998, od té doby s tetou nebyl v žádném styku a už ji neviděl. Má za to, že kontakty rodin skončily zejména kvůli manželu sestry, který neměl s žalobcem dobrý vztah, měli spolu něco kvůli baráku, ale podrobnosti nezná. Od žalobce se dozvěděl o úmrtí tety, svědek přitom viděl, že je žalobce smutný, protože se měli rádi, ale nebrečel. Pak se k ní s žalobcem ještě několikrát ve vzpomínkách vrátili, hledali společné fotky. Svědek bydlí s žalobcem v jednom domě, nevšiml si, že by měl žalobce nějaké potíže se spaním, občas hovoří o tom, že špatně spí, ale svědek neví, zda spal špatně už před úmrtím jeho sestry či to nastalo až potom. Svědek má za to, že žalobce si se svoji sestrou telefonoval každé vánoce a na narozeniny. Párkrát byl u takového telefonátu přítomen, ale nikdy si nevyžádal od žalobce telefon a s tetou už nikdy nemluvil. Ví, že sestra žalobce u nich v domě byla v r. 2006, když byla v lázních, což mu následně řekla matka. Žalobce mu už pak neříkal, že by se s ní ještě sešel. Svědek ví, že žalobce jednou byl u hrobu své sestry. Nemá žádné poznatky o nějakých dluzích mezi žalobcem a jeho sestrou.

17. Svědek [jméno FO], vdovec po sestře žalobce, uvedl, že vztahy mezi žalobcem a jeho manželkou nebyly žádné, protože žalobce ji měl zaplatit vysokou částku, k čemuž se zavázal v dědickém řízení. I s úroky by se nyní dle svědka jednalo asi o 450 000 Kč. Tyto peníze měl žalobce splácet svědkově manželce, měsíčními splátkami, ale za celou dobu nezaplatil nic. Manželka byla příliš velký dobrák, nechtěla jít k soudu s tím, že se jedná o bratra. Nicméně dle svědka byl toto důvod, pro který s žalobcem před 20 nebo 25 lety úplně přerušili styky. Před tím docházelo k občasným návštěvám, ale pak se rozzlobili a veškeré styky ustaly. Svědek proto žalobce asi 20 let do úmrtí manželky neviděl a je přesvědčen, že ani jeho manželka po tuto dobu žalobce neviděla. Má za to, že se s žalobcem nescházela tajně bez jeho vědomí, neboť to odporovalo její povaze. Svědek dále uvedl, že žalobce do svého domu v [jméno FO] vůbec nejezdil. Jedná se o rozestavěnou stavbu, kde není možno přespat. Nikdy tam nepobýval, pouze se tam někdy dostavili exekutoři anebo kupci, protože se žalobce stále snaží dům prodat. Dům žalobce se nachází asi 1 km od bytu svědka, který je v 7. patře a vzhledem k výškovému rozdílu je z něho i na nemovitosti žalobce dobře vidět. Pobyt žalobce v jeho nemovitosti svědek, až na exekutory či kupce, nikdy zaregistroval, navíc dříve často chodil na zahradu, kterou měla manželka v těsném sousedství a zaznamenal by ho. Pozemky byly původně dvojitou parcelou, kterou vlastnil otec žalobce. Sestra žalobce zdědila pozemky a žalobce dům. Pak nějaké pozemky žalobci prodala, měl je zaplatit, ale také ji nic nedal. Přesto o žalobci nikdy nemluvila špatně, spíše mlčela. Svědek má za to, že s ním nebyla ani v telefonickém kontaktu a že si neposílali ani SMS zprávy. To by musela dělat tajně. Manželka podle něho ani nejezdila do domu žalobce v [adresa]. V Lázních byla, ale spala v lázeňském domě. Je pravda, že žalobce vlastní nějaký dům v [adresa], manželka tam ale určitě nepřespávala. Pokud by někdy žalobce u jejich bytu zazvonil, manželka by se s ním asi pobavila ze slušnosti, protože byla dobrák, ale svědek by raději odešel pryč. Má za to, že žalobce teď říká, že k ní měl citový vztah, protože chce ty peníze, o které žaluje. Svědek je ale přesvědčen, že po roztržce, ke které došlo před lety, se ani žalobce ani jeho manželka nesnažili kontakty znovu navázat. Rozhodně třeba nepřišel od žalobce žádný dopis ani pohlednice. Dle svědka se žalobce ani před roztržkou nechoval k jeho manželce pěkně. Např. přijel s dcerami z prvého manželství, nechal je na víkend u nich, aby se o ně manželka starala a sám šel za zábavou. Manželka měla k žalobci pěkný vztah ze začátku, zemřela jim brzy maminka, což tento vztah asi ovlivnilo, ale později, když ji žalobce měl dát peníze a nic ji nedal, už k němu žádný vztah neměla. Byla v částečném invalidním důchodu, který získala asi 3 roky před smrtí, a pracovala na poloviční úvazek. Její zdravotní stav se pořád zhoršoval. Svědek neví, že by manželka byla na nějaké operaci s pohybovým aparátem ani na jiné operaci. Dostala se do nějakého programu v [adresa] a tam ji léčili léky, ale její zdravotní stav se v r. 2019 žádným výrazným způsobem nezlepšil. Její zdravotní stav se nedalo operativně zlepšit, dal se pouze léky zpomalit postup onemocnění.

18. Telefonickou komunikaci se sestrou žalobce prokazoval předloženými SMS zprávami z prosince 2019 a ledna 2020 s tím, že vyměnil telefon, a předchozí zprávy již nemá k dispozici. Zpráva s datem 24. 12. 2019 v 15,50 hodin je zprávou od „[jméno FO]“ ve znění: Hezký, pohodový svátky, a vše nej nej v r. 2020 (Jo, a opožděné gratulace k narozkám). Následuje odpověď: Též krásné vánoce, zdraví, štěstí a pohodu v r. 2020, díky za přání. [jméno FO]. Další zpráva má datum 5. 1. 2020 v 9,53 hod a text: Přeji ti vše nej k tvým dnešním narozeninám, stále zdraví, štěstí, pohodu a klid do dalších let tvého života. Toto přeji samozřejmě i [adresa]. Mějte se krásně, ať se vám daří, užijte si tento svůj den. Zdraví brácha a strýc [jméno FO]. Následuje odpověď od [jméno FO] 5. 1. 2020 v 9,54 hod: Děkujeme.

19. Žalobce dále předložil 37 černobílých a 7 barevných fotografií. Až na jedinou výjimku ([právnická osoba] nad Labem, srpen 1978), fotografie nejsou datovány. Fotografie z části zachycují prvou a druhou svatbu žalobce, svatbu sestry žalobce a navazující oslavy, momentky z rodinných výletů či z obdobných příležitostí, na části barevných fotografií jsou zachyceny především děti žalobce a jeho sestry ve školním věku. Z toho, co vyplynulo z provedených důkazů, lze usuzovat, že žádná z fotografií nebyla zřejmě pořízena po roce 1998-2000, neboť po tomto mezníku svědek [Jméno zainteresované osoby 0/0] mladší, který je na snímcích zachycen, se již se svoji tetou a tedy i její rodinou nesetkal. Uvedený závěr odpovídá i věku, v jakém je svědek na fotografiích zachycen.

20. Dle databáze Českého statistického úřadu průměrná hrubá nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v roce 2019 činila 34 127 Kč.

21. Učiněná skutková zjištění soud shrnuje takto: Základ vztahu žalobce k jeho sestře je dán jejich příbuzenstvím a společným životem v původní rodině, upevněn byl brzkým úmrtím matky a pozdějším tragickým skonem jejich otce, po nichž si zůstali nejbližšími příbuznými. V dospělosti se osamostatnili, nebydleli v jedné obci, ale nějakou dobu udržovali četné kontakty i s novými rodinami. Navštěvovali se, trávili společně některé víkendy, byli společně na několika dovolených, podnikali výlety s dětmi. Následně, v období let 1998-2000, došlo k roztržce, po níž se charakter vztahů zásadně změnil. Manželství žalobce se svědkyní [jméno FO] zaniklo v roce 1998 a svědkyně o žádné neshodě neví, takže k ní pravděpodobně došlo až po rozvodu manželství, čemuž odpovídá i zjištění, že po roce 1998 svědek [Jméno zainteresované osoby 0/0] (svědkyně [jméno FO] udává, že po roce 2000) již nikdy u sestry žalobce netrávil prázdniny, ač tam jinak pobýval pravidelně a relativně dlouho, a dokonce svoji tetu, k níž měl do té doby blízký vztah, již pak nikdy neviděl ani s ní telefonicky nehovořil. Žalobce důvod uvedené změny vztahů vysvětluje především alkoholismem a povahovými vlastnostmi sestřina manžela, svědka [jméno FO], ten za důvod naopak označil skutečnost, že žalobce jeho manželce nikdy nevyplatil nic z dědického podílu po otci, ač se k tomu zavázal. Ať už byla příčina jakákoli, důsledkem bylo, že zcela ustaly společné rodinné kontakty. Žalobce tvrdil, že i pak se ale se sestrou scházeli, a to vždy bez vědomí manžela, žalobce sestře poskytl ubytování, když byla v lázních, udržovali telefonický kontakt. S jistotou v řízení prokázal, že se sestrou osobně setkali v roce 2006 během její lázeňské léčby, kdy společně navštívili svědkyni [jméno FO], a je pravdou, že toto setkání proběhlo bez vědomí manžela sestry, neboť o něm nic neví a dokonce jej vylučuje. Pokud jde o další osobní setkání, která měla následovat ve frekvenci několikrát ročně, tato nebyla v řízení prokázána. Svědek [jméno FO] je zcela odmítá, je přesvědčen, že by se jeho manželka s žalobcem nesetkávala tajně a poukazuje navíc na to, že žalobce do svého domu v [jméno FO] vůbec nejezdil a nepřespával tam, dům je neobyvatelný a nevytápěný, takže k setkání tam nebyla příležitost. Výpověď svědka [jméno FO] je podporována i výpovědí svědkyně [jméno FO], která uvedla, že po návštěvě v roce 2006 se žalobce na jeho sestru ptala, věděla od něho, že je nemocná a že si telefonují, ale že sestra kvůli manželovi nechce, aby za ní jezdil. O osobních setkáních se sestrou žalobce nic neříkal ani jí ani svědku [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Žalobce tak tvrzená setkání se sestrou popisuje pouze ve své účastenské výpovědi, která však zůstává osamocena a nepodpořena jediným dalším důkazem. Žádná z žalobcem předložených fotografií také nezachycuje sestru žalobce v posledních 19 letech před její smrtí. Nelze také přehlédnout, že o životě své sestry v posledních letech žalobce neměl příliš informací, věděl, že měla pohybové potíže, nevěděl ale, zda příp. dokdy byla zaměstnána, neměl spolehlivé informace o stupni její invalidity, tvrdil, že v roce 2018 či 2019 se podrobila operaci, což svědek [jméno FO] vyloučil. Provedené důkazy prokazují, že žalobce byl se svojí sestrou v telefonickém kontaktu, což vyplývá z výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], a tyto kontakty zřejmě sestra žalobce před svým manželem skutečně tajila, neboť ten o nich neví. Žalobce hovoří o 5-6 telefonátech ročně, v roce 2019 o 4 telefonátech ročně. O frekvenci telefonického styku vypovídal svědek [Jméno zainteresované osoby 0/0] tak, že si žalobce se sestrou volali každé vánoce a narozeniny. SMS komunikaci žalobce ale předložil pouze z 24. 12. 2019 a 5. 1. 2020, její obsah je striktně zdvořilostní, neobsahuje projevy konkrétního zájmu o záležitosti či zdravotní stav protistrany, žádnou společnou vzpomínku či plán. Dále bylo v řízení prokázáno, že se žalobce o smrti sestry dozvěděl se zpožděním, manžel sestry mu upřel účast na pohřbu, což se žalobce citelně dotýká. Smrt sestry žalobce ranila, dle svědkyně [jméno FO] plakal do telefonu, když ji úmrtí oznamoval, v dalším telefonátu si stěžoval na švagra, pak už se s žalobcem k této věci nevraceli. Žalobce nebyl nucen vyhledat odbornou pomoc, uváděl, že v souvislosti s úmrtím sestry trpěl nespavostí, 2 měsíce užíval volně prodejné prášky na spaní, název neví, svědek [Jméno zainteresované osoby 0/0], jenž s ním bydlí, to však nezaregistroval. Potíže se spaním dle něho žalobce udává častěji, svědek si nevybavuje, zda to má souvislost s úmrtím tety. Pozoroval na žalobci smutek, plakat ho ale neviděl, společně na tetu vzpomínali, hledali fotografie. Dle žalobce jeho potíže po dvou měsících odezněly, naučil se s novou realitou žít, svědkyně [jméno FO] období potíží odhadla na jeden měsíc. Žalobce vzpomíná na dětství, při návštěvě hrobu pociťuje lítost, dle svědka [jméno FO], žalobce tetin hrob navštívil jednou.

22. Podle § 2959 o.z., při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

23. Žalobce je bratrem zemřelé [jméno FO] a ve smyslu § 22 odst. 1 o.z. je osobou jí blízkou, a aktivně legitimován k podání žaloby dle cit. ustanovení. Žalovaný 1) z nedbalosti zavinil smrt [jméno FO] a jeho pasivní legitimaci v tomto řízení lze dovodit z ustanovení § 2910 o.z. Pasivní legitimaci žalované 2) jakožto právní nástupkyně původní pojistitelky, je založena ustanovením § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění. Svou pasivní legitimaci ve sporu žalovaná 2) ani nezpochybňovala.

24. Žalobou uplatněný nárok soud posuzoval dle závazného právního názoru soudu dovolacího. Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozhodnutí uzavřel, že samotné zhoršení existujících a dříve kvalitních rodinných vztahů sourozenců není důvodem pro úplné odepření náhrady, ale spíše pro její poměrné snížení. O odepření by bylo možno uvažovat jen v krajních případech, kdy mezi sourozenci, kteří spolu prožili společné dětství, došlo ke zcela výjimečnému rozpadu vzájemných vztahů v takové míře, že by pozůstalý ztrátu svého sourozence neprožíval úkorně. Důkazní břemeno o tom, by v řízení leželo na škůdci, případně pojistiteli jeho odpovědnosti. Uvedené je důsledkem skutečnosti, že míra utrpění při ztrátě blízké osoby není objektivně měřitelná a těžko prokazatelná, a proto právní praxe vychází z obecné zkušenosti, tedy předpokladu určité obvyklé intenzity zásahu do osobnostních práv, kterou není třeba prokazovat. Předpokládá se, že běžné rodinné vztahy mají určitou kvalitu a že slabší, byť ještě dobré, nebo naopak nadstandardní, představují odchylku, kterou je třeba prokazovat. Z povahy věci je předpokládán negativní zásah do osobnostní sféry a u ustanovení § 2959 o.z. není na místě požadavek prokazovat určitou intenzitu duševního utrpení.

25. Na základě provedeného dokazování lze uzavřít, že kvalitní sourozenecký vztah žalobce a jeho sestry trval od jejich dětství do období let 1998-2000, avšak v následujících letech výrazně zeslábl a jeho intenzita byla již nízká, omezená maximálně na několik telefonátů či víceméně formálních SMS zpráv ročně. Bylo prokázáno jen jediné setkání sourozenců po roce 2000, a to v roce 2006. Důsledkem řídkých kontaktů sourozenců a opadajícího zájmu bylo, že žalobce nemá o životě své sestry dostatek spolehlivých informací. Každý ze sourozenců žil v jiném městě, finančně ani jinak si nepomáhali a nebyli na sobě nijak závislí, nelze uzavřít, že by těsně sdíleli a prožívali své životní osudy. Provedené dokazování nasvědčuje tomu, že se zvyšujícím věkem se postupně vzájemně vzdalovali, k čemuž nepochybně přispívalo pohybové omezení sestry žalobce a trvající nevraživost jejího manžela k žalobci. Vzhledem k seniorskému věku a zdravotní indispozici sestry žalobce lze usuzovat, že úvahy o možném zintenzivnění vztahu nejsou reálné. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že nic nenasvědčuje tomu, že by vztah žalobce a jeho sestry nabyl negativní podoby, že by mezi nimi docházelo k projevům nepřátelství či lhostejnosti a nelze jej tak považovat za rozpadlý. Žalobce se po roztržce kolem roku 2000 přestal mít rád s manželem sestry, pozitivní sourozenecká vazba, založená v době jejich dětství a dospívání, utužená společně prožívanou ztrátou rodičů, ve svém základu přetrvala. Žalobce tedy přes vše shora uvedené úmrtím své sestry utrpěl ztrátu osoby blízké a tedy i újmu, kterou je třeba kompenzovat. Úmrtí sestry bylo náhlé a nečekané, jeho oznámení žalobce nepříznivě zasáhlo. Žalobce nebyl očitým svědkem nehody, v důsledku níž jeho sestra zemřela, o jejím skonu se dozvěděl se zpožděním a zprostředkovaně, pro neshody s manželem sestry se nezúčastnil pohřbu a smutek prožíval víceméně izolovaně. Částečné satisfakce se žalobci dostalo v trestním řízení, neboť žalovaný 1) byl v souvislosti s úmrtím sestry žalobce pravomocně odsouzen. Žalovaný 1) se dopustil skutku, v němž byl shledán nedbalostní trestný čin, v trestním řízení i v dané věci projevoval lítost nad jeho neodčinitelným následkem, těžce prožíval svoji vinu. Žalobci se omlouval, byť prostřednictvím jeho zástupce, míru jeho utrpení nijak neznevažoval. Majetkové poměry žalovaného 1) lze hodnotit jako průměrné, je v produktivním věku a je ekonomicky aktivní.

26. Soud se proto dále zabýval už jen tím, v jaké výši žalobci náhradu nemajetkové újmy přiznat, s přihlédnutím k apelu dovolacího soudu, aby tam, kde se vztahy omezí na minimum, případně jsou zhoršené oproti standardu, tomu odpovídala i snížená částka náhrady s tím, že v obdobných případech je třeba, aby rozhodnutí bylo obdobné a modifikace základní částky s ohledem na specifické okolnosti věci by měla dosáhnout zpravidla jen desítky procent.

27. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaný pod č. 85/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „Sbírka“, a nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14). V rozsudku ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3463/2018, Nejvyšší soud vyslovil zobecňující závěr, že výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením sourozence může v případě intenzivnějších vztahů pozůstalého se zemřelým dosáhnout úrovně základu pro nejbližší osoby blízké (manžel, rodiče, děti), když jinak je za adekvátní pokládáno 75% základní částky, s níž je uvažováno u nejbližších příbuzných. V daném případě by tedy mohlo jít o 511 905 Kč, žalobce žalobní návrh ale omezil na 500 000 Kč. Vztah žalobce a jeho sestry, jak vyplynulo z provedeného dokazování, byl z počátku pevný, ale v posledních 20 letech nevykazoval obvyklého standardu, nýbrž jeho intenzita byla podprůměrná, soud je proto názoru, že tato skutečnost musí nalézt odraz ve snížené výši přisouzené částky pod hranici 75% základní částky. Tento názor soud konfrontoval se závěry soudních rozhodnutí, učiněných ve srovnatelných právních věcech.

28. V dostupných databázích judikatury vyšších soudů soud nenalezl věc, v níž by byl řešen v základních rysech případ obdobný dané věci. Soud proto při úvahách o rozsahu modifikace přihlédl k jiným dosažitelným rozhodnutím, u nichž je zachována alespoň dílčí podobnost.

29. V usnesení ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2737/2018, na něm odkazoval dovolací soud i žalobce, Nejvyšší soud rozhodoval ve věci, kdy, intenzita vzájemných vztahů zemřelého a pozůstalých byla oproti běžné rodině nízká. Zemřelý se šest let před svou smrtí vůbec s pozůstalými nestýkal, pozůstalí nevěděli, kde se zdržuje, nebyl mezi nimi ani žádný telefonický kontakt. Bylo konstatováno, že uvedené svědčí o značném oslabení vzájemných vztahů, které zakládá důvod ke snížení náhrady za usmrcení osoby blízké pod obvyklou výši. Nevlastní matce zemřelého přiznána náhrada (celkem) ve výši 500 000 Kč, dvojčeti poškozeného 400 000 Kč a nevlastním sourozencům po 200 000 Kč. V této porovnávané věci činila doba odcizení pozůstalých, tedy i vlastního bratra, a zemřelého 6 let, v případě žalobce téměř 20 let. Věk zemřelého a jeho sourozence byl evidentně nižší, než věk žalobce a jeho sestry. V porovnávané věci v posledních šesti letech došlo ale k úplné ztrátě kontaktů a informací o životě zemřelého, žalobce přece jen, i když v omezené míře, kontakty, se sestrou měl a byly mu opětovány, měl i omezené poznatky o jejím životě.

30. Ve věci sp. zn. 25 Cdo 3180/2020 rozhodoval Nejvyšší soud o dovolání proti rozsudku, jímž bylo uloženo pojistitelce, aby žalobci zaplatila 265 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce byl pozůstalým zetěm zemřelé, jež zahynula při dopravní nehodě dne 7. 5. 2016. Havárii způsobil manžel zesnulé (otec žalobcovy manželky, resp. tehdy ještě přítelkyně) Bylo prokázáno, že žalobce si s rodiči své partnerky vybudoval blízký vztah téměř jako k vlastním rodičům, několikrát do měsíce se navštěvovali, pravidelně si telefonovali, účastnili se různých společenských akcí a byli spolu i na dovolené. M. R. pracovala (měla uzavřenu dohodu o provedení práce) pro obchodní společnost, jejímž je žalobce společníkem. Událost na něj zapůsobila natolik, že vyhledal odbornou pomoc. Dovolání nebylo shledáno důvodným. V porovnávané věci došlo k odškodnění osoby blízké osobě zemřelé, vztah byl prokázán ve vysoké intenzitě, tedy nikoliv jako v dané věci, nešlo ale o vztah pokrevní, zatímco v dané věci ano, a logicky netrval tak dlouho, jako vztah žalobce a jeho sestry.

31. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. z. 25 Cdo 4478/2018 se rovněž týkalo sporu o náhradu nemajetkové újmy při usmrcení osoby blízké. Dne 1. 5. 2015 ve 4. 00 hodin došlo na Podolském nábřeží v Praze ke střetu tramvaje s poškozenou, která na místě podlehla zraněním. Hlavní příčinou nehody byla skutečnost, že řidič tramvaje přehlédl a nezabránil střetu tramvaje s chodkyní, za což byl pravomocně odsouzen. Zároveň bylo prokázáno, že zemřelá měla v době nehody v krvi 1,52 g/kg alkoholu, byla ve stavu střední opilosti a před nehodou se bezdůvodně delší dobu zdržovala na tramvajovém pásu v inkriminovaném místě. Žalobci byli pozůstalý nezletilý syn zemřelé a dále její partner, který nebyl manželem, ale zároveň je otcem nezletilého syna. Před nehodou spolu všichni tři žili ve společné domácnosti a vedli rodinný život. Pojistitel vyplatil žalobci a) částku 525 000 Kč a žalobci b) částku 375 000 Kč (v základu jim přiznal částky 700 000 Kč pro žalobce a) a 500 000 Kč pro žalobce b), avšak obě snížil o 25 % s ohledem na spoluzavinění nehody). Soud prvého stupně výši náhrady soud určil dle zásad slušnosti a s ohledem na požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy u žalobce a) částkou 1 500 000 Kč (75 % ze základu 2 000 000 Kč) a u žalobce b) částkou 750 000 Kč (75 % z částky 1 000 000 Kč). Od těchto částek pak odečetl již žalobcům vedlejším účastníkem poskytnutá plnění. Odvolací soud změnil výroky, jimiž bylo žalobcům odškodnění a žalobu ohledně nich zamítl s ohledem na zásadu proporcionality. Dovolání žalobců bylo odmítnuto. Porovnávat s danou věcí lze část, týkající se žalobce b), jenž byl ve vztahu k zemřelé osobou blízkou. Vztah k zemřelé byl ale harmonický, fungující, neoslabený, perspektivní, i tak byly odmítnuty úvahy o možném navýšení nad hranici 500 000 Kč (před započtením čtvrtinového spoluzavinění). Oproti tomu sourozenecký vztah žalobce a jeho sestry byl po leta uvadající a nabírající rysy formálnosti, bez osobních kontaktů, majetkové či jiné podpory.

32. Soud po zvážení všech prokázaných a pro rozhodnutí významných skutečností s přihlédnutím k rozhodovací praxi a již poskytnuté satisfakci v trestním řízení dospěl k závěru, že náhrada nemajetkové újmy, kterou žalobce utrpěl, zcela jistě nemůže být nižší či rovna částce 265 000 Kč a zároveň nemůže být vyšší či rovna částce 400 000 Kč. Za odpovídající poměrům dané věci shledává pak soud částku 375 000 Kč, kterou pokládá za odpovídající a dostatečnou k odškodnění újmy žalobce. Uvedenou částku proto soud žalovaným 1) a 2) uložil k úhradě s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného, a to včetně požadovaného příslušenství (§ 1970 o.z., § 2 vl. nař. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu žalobce zamítl.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. 2 občanského soudního řádu („o.s.ř.“), Tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu stran. Žalobce zvítězil v 75 % sporu, žalovaní uspěli ve zbývajících 25 %. Po vzájemném započtení zůstává povinnost žalovaných nahradit žalobci jím vynaložených nákladů řízení.

34. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, jemuž náleží odměna dle § 9 odst. 4 AT ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Těchto úkonů bylo v řízení vykonáno 12,5 (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění z 7. 5. 2020- 0,5 úkonu, žaloba, rozšíření žaloby z 22. 11. 2021, účast na jednání 10. 5. 2022-2 úkony, podání ve věci 9. 6. 2022, účast na jednání 19. 9. 2022-2 úkony, odvolání, účast na jednání odvolacího soudu 21. 3. 2023, sepis dovolání, účast na jednání 19. 2. 2024), zástupci přísluší odměna 38 750 Kč, k níž je třeba připočíst 13 paušálních náhrad nákladů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za úkon, tj. 3 900 Kč, náhradu jízdného z místa sídla advokáta k procesnímu či odvolacímu soudu- rok 2022 ve výši 1 956,40 Kč, rok 2023 ve výši 385 Kč a v roce 2024 ve výši 1 138,80 Kč a náhradu zmeškaného času dle § 14 odst. 1 AT za 14 započatých půlhodin, tj. 1 400 Kč. Zástupce žalobce není plátcem DPH. Náklady řízení žalobce činí celkem 47 530,20 Kč, zaokrouhleno 47 530 Kč. Polovina z této částky činí 23 765 Kč a právě tuto částku uložil soud žalovaným žalobci nahradit opět s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého.

35. Podle § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 547/1991 Sb., o soudních poplatcích, byl žalobce osvobozen od placení soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 téhož zákona podle výsledků řízení přešla poplatková povinnost na žalované. Soud jim proto uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně soudní poplatek, vyměřený podle pol. 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 3 750 Kč.

36. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu ke splnění všech povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.